Halloween, to je vždy období velkých party a letos tomu nebylo jinak. Hned, jak se oznámila párty v nočním klubu, která se konala primárně pro studenty jejich univerzity, bylo mu jasné, že si to nemůže nechat ujít… a i kdyby chtěl, bydlí v klučičím spolku, kde se o tom debatovalo tak vášnivě, že by nakonec šel tak jako tak. Proč se tomu tedy bránit, zkoušky jsou navíc daleko, zápočty taky, takže jedna divočejší noc ho nezabije. Jediným problémem byla absence inspirace na to, čím by měl v onen večer být, ale kdyby bylo nejhůř, mohl by sáhnout po doktorském plášti. Už byl smířen s tím, že bude zkrátka doktorem, když ve městě narazil na kostým Gastona, který ho natolik zaujal, že se na místě rozhodl a koupil si ho. Nešlo o to, že by snad chtěl být Gastonem, ale to triko vycpané tak, aby měl člověk doopravdy figuru jako Gaston, ho zkrátka nutilo k úsměvu kdykoliv se na něj podíval, a tušil, že mu stejnou radost bude dělat celý večer (a když se poštěstí, bude dělat radost třeba i někomu jinému).
Dopoledne před akcí začal s pár věcmi do školy, aby si třeba mohl zítra pořádně odpočinout – kdo ví, jak ten večer dopadne, a pak si skočil do rychlé sprchy, aby se trochu zkulturnil, načež na sebe natáhl ten legendární kostým Gastona. V zrcadle si urovnal vlasy, ať nedělá Gastonově jménu ostudu, pobalil si nutné věci do kapes a s několika minutým předstihem zamířil do společenské místnosti, odkud s pár kluky vyrazil do klubu. Uvítací panák byl příjemný upgrade, společně do sebe kopnuli vodku a pokračovali s drobným zaksichtěním do víru párty, aby nezdržovali u vchodu. Nijak nečekal, že spolu vydrží celý večer, ale jeden z kluků se odpojil jen co vešli dovnitř, nebylo to ovšem poprvé, co by se tohle stalo. „Jak jinak,“ ušklíbl se a se zbytkem kluků zamířili k baru, aby okoukli terén a objednali si něco k pití. Společně stáli frontu, komentovali okolí, když v tom na svých zádech ucítil tlak – někdo na něj padal. Automaticky se otočil, aby se ujistil, zda je dotyčný/dotyčná v pořádku a rovnou spustil, že se nic neděje. „Se stane, dokud se nikdo neválí po zemi, je to v pohodě,“ ještě z něj pořád trochu mluvila ta jeho doktořina a starání se o blaho lidí, ale když konečně zaregistroval, kdo přesně na něj spadl, byl rád, že na té zemi neleží onen debil, co neumí chodit. Dobrá, to možná trochu přeháněl, navíc ji neznal osobně, ale zkrátka věděl, že Mack nepatří k lidem, co by si něco nechali líbit. „Mack?“ ubezpečil se, ačkoliv si byl skoro stoprocentně jistý – přeci jen ta rudá hříva byla neomylným poznávacím znamením. „Pak bych tě ale neměl čím překvapit,“ opáčil a nahodil pózu jako Gaston ve filmu, když se snažil celou vesnici oslnit svými svaly, co byly pomalu větší než jeho hlava (o čem to asi svědčilo). „Drink zní fér, ale probojovat se k baru, to zní jako práce pro Gastona,“ zasmál se, na moment se otočil na kluky, kterým jen broukl, že si je najde později. Pohled obrátil zpět k Mack a rukou poukázal na drobnou mezeru, kterou by se mohli k baru protáhnout. „Drž se blízko, Karkulko, ať mi tě nesní nějaký vlk,“ tu poznámku si odpustit nemohl, ten kostým, který byl ale mimochodem zajímavě proveden, a vydal se na bar, snad s Mack v závěsu.

Lišácky mrkla na svou společnici, pomlouvání ostatních jim šlo, ostatně jako vždy, a nápad, že by jim tu klaunskou show mohla sama zajistit, byl vskutku lákavý. Takhle někoho ponížit bylo možná až příliš, ale však ona by se postarala, aby to vypadalo jako nevinná nehoda… a aby na to ta chudinka do konce života nezapomněla. Prozatím tento plán ovšem odložila, objednala si drink a rozloučila se s Nancy, každá měla totiž v plánu večer strávit po svém – v mužské společnosti. Cíl dnešního večera Chloe nalezla opravdu rychle, poručík Darren byl neodolatelný a byl by hřích jej alespoň neoslovit. Příliš často se k mužům nevracela, nechtěla v nich totiž vyvolávat naděje, že by z té jedné noci mohlo být něco víc (no dobrá, občas ráda trápila planými nadějemi, ale nic se nesmí přehánět, odmítat clingy muže je totiž neskutečná otrava), nicméně Darren rozhodně nepatří k mužům, kteří by si začali dělat naděje, a navíc by si druhou noc zasloužil… při té jejich první byl totiž neskutečně šikovný. Tak šikovný, že jen pouhá vzpomínka dokázala její tělo rozžhavit. Nebylo tedy divu, že se za ním bez váhání vydala, muži jako Darren nezůstanou příliš dlouho o samotě, rozhodla se tedy využít své příležitosti… a pokud tu s někým je, měla si ho slečinka lépe hlídat.
Nebylo proč chodit kolem horké kaše, rovnou jej uvítala jemným dotykem (koneckonců, dotyků si vyměnili spoustu) a sladkou poznámkou. „No vida, lepší pracovní náplň sis nemohl vybrat,“ kdo by se totiž nechtěl starat o bezpečnost takové krásky, jako je ona, hm? Spokojeně se usmála, když si ji prohlížel, na svém těle pravidelně pracuje a moc dobře ví, že má co nabídnout – a hlavně že tento kostýmek odhaluje ve správné míře vše, co je třeba. „Díky,“ sebevědomě se ušklíbla a nechala ho se k ní naklonit, zatímco jí na rtech seděl hravý úsměv. Jakmile se k ní naklonil, přesunula svou ruku z jeho ramene na jeho zátylek, kde jej lehce pohladila, doplňujíc ten efekt jejich propletených těl v onen večer na jachtě, než ji vrátila zpět na jeho rameno, když se opět oddálil. „Ani ty nejsi k zahození, muži v uniformě jsou sexy,“ tentokrát byla o něco štědřejší s lichotkami než když se potkali poprvé, ale pravdou je, že to Darrenovi skutečně sluší a vypadá mnohem lépe než kdyby měl na sobě kostým nějakého ďábla nebo něčeho podobně kýčovitého. Tento formální styl mu zkrátka seděl a zasloužil si pochvalu. V jiném kostýmu by k němu dost možná tak milá nebyla. „Koukám, že sebevědomí ti nezmizelo,“ ušklíbla se při tom, že by jí snad chyběl. Samozřejmě se nedá říct, že by si na něj nikdy nevzpomněla (když ji někdo zklamal v posteli, vzpomínkám na kvalitnější večery se nemohla ubránit), ale rozhodně nijak netesknila v jeho nepřítomnosti, na to má jistě jiné slečny, od ní to ovšem očekávat nemůže. „Řekněme, že od obojího trochu,“ zdvihla jeden koutek do úsměvu a rozhlédla se kolem. „Je tu pár zajímavých tváří, ale řekla jsem si, že když jsme se už takovou dobu neviděli, byla by škoda tě aspoň nepozdravit,“ a třeba si i trochu připomenout poslední setkání, ale to bychom příliš předbíhali. Neplánovala se tu na něj z ničeho nic vrhnout, ale lhala by, kdyby tvrdila, že ji to neláká… přeci jen si stále vyměňovali pikantní komentáře na Flickru, takže se zdálo, že i Darren by byl takovému večeru otevřen. Anebo jen neuměl přestat flirtovat, i když byl ve vztahu, stejný případ jako Elliot. Jeho následná blízkost mohla znamenat jen dvě věci, buď byl doopravdy stále otevřen, nebo se neuměl chovat jako zadaný, ale zcela upřímně, ji to nijak zvlášť netrápilo. To by byl problém případné přítelkyně, její rozhodně ne. „To bychom ale měli shodit pár vrstev,“ nehodlala zůstat pozadu s provokacemi, volnou ručkou uchopila jeho kravatu a lehce za ní zatáhla, aby se mohla přiblížit ona k jeho uchu. Sice je díky jejím podpatkům nerozdělovalo příliš centimetrů, co se výšky týče, ale bylo to spíše gesto dominance. S úšklebkem jeho kravatu pustila, odtáhla se a provokativně vtáhla mezi své rty brčko koktejlu. Ze všech těch provokací jí vyschlo v puse.

Pro Chrise to rozhodně nebylo tak zábavné, jako pro Gab. To byl také důvod, proč Christopher nechtěl na scénu a řekl si, že si bude ten pohled užívat v klidu "zevnitř". Chris ale nemohl Gab odmítnout, a proto musel poslouchat posměšky ve své hlavě, inzerované od jeho horší části. Nic si z toho však nedělal. Po dlouhé době něco podniknout a ještě s milovanou sestřenicí. Kdo ví, třeba to bude ještě nakonec zábava. No a tu nezažil Chris už pěkně dlouho. Proto nyní stál dole ve směšném kostýmu piráta, který víc pil rum, než dělal cokoliv jiného. Letmo se prohlédnul po slovech Gab a musel jí dát za pravdu. S úšklebkem tedy zvednul hlavu a souhlasně přikývnul. "Není to zrovna nejpohodlnější, ale kdo je známější pirát, než Jack?" Podrbal se na hlavě, že se mu klobouk trochu posunul. Narovnal si ho tedy jako správný kapitán a následně se zamračil. Chris se totiž nerad fotí. Nemá to rád a má pocit, že na fotkách vždy vypadá jako idiot. Pochopitelně tím pádem chtěl říct, že to nepřichází v úvahu, ale.. je to Gab. Té dokáže jen těžko něco odmítnout. S hlasitým výdechem po krátkém váhání nakonec rozhodil rukama. "Když to musí být, tak dobrá." Přitakal a dokonce se i na fotku usmál. Ale byl to ten jeho úsměv, spíše pokřivený. Od jisté doby se ani jinak usmívat neumí. Nějak se zapomněl umět z něčeho upřímně radovat. Neumí to a kdo ví, zda ještě někdy bude umět. Snažil se ale a to se musí nechat. Naštěstí to ani netrvalo moc dlouho. Měl to po chvíli za sebou. Jenomže tím, že svolil si Gab mohla myslet, že se bude fotit dál a to tedy ne. Zvedl tedy prst, aby dal svým slovům důraz a zvážněl o něco víc, než obvykle. "Byla to ale první a poslední fotka. Už se dobrovolně fotit nenechám, ani nedobrovolně." Dodal ještě, aby si snad nemyslela, že ho bude fotit potajmu, anebo ho donutí se ještě vyfotit. Zkrátka ne. Jednou jí to musí stačit. Zdálo se ale, že to Gab skutečně stačilo. Za to byl Chris rád. Méně byl ovšem potěšen kostýmem, který až příliš odhaloval dekolt jeho sestřenice. To se mu moc nelíbilo a dal to i najevo. Nejen výrazem, ale i slovně. To překvapilo i Christophera. Chris je totiž nesmělý a určitě ho to muselo stát dost námahy. Po uvědomění si toho, co řekl tedy zmlkl a dokonce mu i ruka nervózně střelila k zátylku, na kterém se podrbal. Poslouchal Gab a následně vykulil oči na to, co řekla. Musel i párkrát rychle zamrkat, jestli slyšel správně. Protože pokud tomu tak skutečně bude, Chris nejspíš bude zírat celou dobu do země. Dívky oblečená alá štětky mu nepřijdou vůbec zajímavé. Právě naopak. I když, Chris se o dívky nezajímá všeobecně, co si budeme. Není to tím, že by byl gay, jen.. je prostě jiný a málokterá by to dokázala přijmout, natož skousnout. Chris si je toho vědom, a proto je i Gab vděčný, že ho nezavrhla a ani se nesnaží ho přimět, že má vážný problém. On to přece do háje ví. Nepotřebuje to ještě poslouchat téměř denně. Nemyslel tedy na nic z toho a svou pozornost věnoval pirátce před sebou. Musel se zasmát tomu, co řekla. Ale neměl na to slova. Tedy, měl by, ale přišla mu zbytečná. Je si jistý, že o něj se žádná zajímat nebude a kdyby přece jen, měla by chudinka smůlu. Chris je totiž nesmělý a pokud ho nějaká nerozkecá na téma, které ho zajímá, nic kloudného z něj nedostane. Pohled mu tedy sjel na meč, na který Gab poklepala a zasmál se znovu. "Budeme neporazitelní." Mrkl pro změnu Chris na ni a zvedl přitom i bradu. Ale srandy bylo už dost a zdržování taktéž. Měli by vyrazit. Chris proto rukou ukázal, aby se rozešli do garáže. Tam měl zaparkovanou svou mašinu. Gab totiž souhlasila, že na ní pojedou. Za to jí Chris věnoval úsměv. Byl rád i za její slova. Slyšet, že mu někdo věří bylo vážně pohlazení po duši. Nedělo se to totiž moc často. "Děkuji, toho si vážím a neboj, s tebou pojedu vážně opatrně." Potvrdil její slova a potom už na nic nečekal a přišel ke své lásce. Gab se na ni bez váhání posadila. Chris tedy mohl nastartovat a oba bezpečně dopravit na místo. Jel vážně opatrně. Nešlapal příliš na plyn. Měli čas a taky to nebylo tak daleko. Neměl tedy důvod spěchat. Nejspíš to bylo i z důvodu, že čím víc se tam blížili, tím víc si Chris začínal myslet, že neudělal dobře. On a party? To prostě nejde k sobě. Ale když už se nechal přemluvit, pořídil si kostým a navíc už je i před budovou, nezbývá mu, než zatnout zuby a nějak to přečkat. Nemůže odjet a nechat ji tu a kdo ví, třeba to po jejím boku nakonec nebude tak hrozné. Doufejme.
Chris jí nabídl rámě a když se do něj zavěsila, rozešel se k budově, kde se akce konala. Po cestě se na ni otočil a dokonce i usmál. Byl to však úsměv nejistý a plný obav. To byl nejspíš i důvod, proč přijal welcome drink v podobě panáka a kopl ho do sebe poté, co si s Gab přiťuknul. Potřeboval si aspoň nějak dodat odvahu. Sice to moc nepomohlo, protože měl po něm akorát hnusnou pachuť v puse, ale i to se počítá. Návrh, aby zamířili k baru byl i kvůli tomu zcela pochopitelný a Gab ho neodmítla. "Jdeme tedy." Pronesl opět trochu nejistě, ale jeho kroky k baru již mířily. Než přišli k baru, Chris se nejistě rozhlédl kolem. Ale spíše jen po výzdobě. Nedíval se na spoře oděné dívky. I když pravdou je, že mu některé neunikly. Nešly přehlédnout. Se znechuceným výrazem věnoval pohled té, se kterou tu byl. "Jsi si jistá, že to není nějaká swingers? Nebo se tu nebude točit porno? Protože mě ty oděvy některých slečen dost matou." Neodpustil si, protože mu to vážně přišlo, jako kdyby šly slečny na nějakou jinou akci. Ale to bylo v Americe naprosto normální. Chris by to možná i věděl, kdyby čas od času někam zašel. On však byl nejraději sám. Z myšlenek ho vyrušil barman, kterému věnoval pohled. Nemusel se ani dívat na nabídku drinků. Alkohol už si dávat nehodlal. Nechal ale nejdřív Gabi, ať si vybere jako první. To se stalo. Sáhl tedy do kapsy od kalhot, ze které vytáhl peněženku. "Já poprosím redbull a platím obojí." Sdělil barmanovi. Ten přikývl a šel jim chystat objednávku. Chris se mezitím ohlédl na Gabi a pokrčil rameny. "Tak nějak normálka. Konečně mě matka nebude nutit, abych jel do Londýna. Nechápu, proč to do prdele dělá, když ví, jak mě tím štve!" Rozvášnil se Chris a dokonce i zatnul jednu pěst. Poté si dal ruku na bar a zahleděl se na Gab. "Tys věděla, že přijde ta cvokařka nebo to byl zase matčin úžasný nápad, o kterém nikomu neřekla? Anebo víš co, kašli na to. Nebudeme si kazit náladu Jak se máš ty?" Mávl nakonec rukou a zvedl obočí při otázce. "Jak jsi prožila prázdniny? Byla jsi někde?" Zajímal se Chris, protože doma moc často nebyl. Nechtěl, aby mu matka valila něco do hlavy. Většinu času tedy vyrazil někam na mašině a byl pryč i několik dní. Jezdil bezmyšlenkovitě a bezcílně jen, aby nemusel být doma.

Pro Lil to byl šok, ale v tom dobrém slova smyslu. Narazit na kluka, který je fajn a navíc ještě chová hada jako ona, to byla vážně obrovská náhoda. Lil totiž v osud ani podobné věci moc nevěří. Vlastně nad tím ani nepřemýšlí. Jaksi nemá čas, protože se vážně dobře baví. To je to téma, o kterém by se mohla bavit klidně hodiny. S tímto klučinou to navíc jde tak nějak samo. Fotku si pochopitelně se zájmem prohlédne a světe div se, je to taky škrtič. Nabízí se tedy otázka, kterou Lil i mladíkovi vedle sebe položí. Zajímá ji, proč právě tento druh hada. Odpověď ji ale překvapí. Zvedne tedy udiveně obočí, že jí maska povyskočí trochu nahoru. Pootevře dokonce i ústa na náznak toho, že je opravdu překvapená, udivená a hlavně šokovaná. Vzápětí je ale zase zavře a zamračí se. "Počkej, to mi chceš říct, že tě o tom neinformovali a ani ti nedali instrukce, jak se máš o takového tvora starat? Jak dlouho ho vůbec máš?" Další salva otázek. Ale Lil nějak nemůže uvěřit tomu, že někomu prodají hada, aniž by ho informovali o tom, co je zač a také se nezmíní o jeho potřebách. Nemyslitelné! Šok ji ale po chvíli opustí a to ve chvíli, kdy se dostanou ke jménu hada. Pousměje se na jeho majitele a přikývne. "Pravděpodobně změní, ale to nemění nic na tom, že to může být Nagini." Mrkne na něj. To jméno se jí opravdu líbí a nejen jméno. I háďátko je moc pěkné a nevypadá, že by strádalo. Lil se tedy trochu uklidní, když si vzpomene na fotku. Přenesu váhu z jedné nohy na druhou a prohrábne si vlasy.
Je i chvíli nejistá, jestli má tomuto neznámému klukovi fotku svého hada ukázat na oplátku. Má totiž jen jednu, která je trochu...no, někdo by si to mohl vyložit, jakože ho svádí. Ale bohužel jinou k dispozici nemá. Pán zla ji ale ujistí, že nebude pohoršen. Lil se tedy nakonec rozhodne mu fotku ukázat. Předtím mu ale řekne, s kým bude mít tu čest. Její mazlíček totiž není žádný drobek, ale právě naopak. Kývne tedy s šibalským úsměvem a už mu ukazuje i fotku. Pozorně sleduje jeho reakci a pro jistotu si palcem zakryje odhalenější část těla na fotce, aby pozornost byla upřena právě na hada. To se také i stane. Jde totiž vidět, co si mladík prohlíží. Lil se tomu usměje. Není to jeden z těch, co by ji chtěli hned do postele. To je dobré vědět. Kamarádů totiž není nikdy dost a že jich Lil potkala. Až se tomu sama diví. Už ne ale tolik pochvale jejího společníka, směřované na hada. "Je to moje zlatíčko." Dodá s úsměvem na tváři a s takovým zasněným pohledem. Lil totiž opravdu svého hada zbožňuje. Někdo má holt kočky nebo psy. Lil svého hada a taky koně, ale toho nemá u sebe pořád. Hada může, protože se jí ho podařilo propašovat na kolej a její spolubydlící je s tím ok. Za to je Lil vážně ráda. Pohledem tedy těkne z fotky na mladíka při otázce, kterou jí položil a mobil schová zpět do kabelky. "Sem tam něco pofotím. Ale nevěnuji se tomu nějak aktivně. Spíše, když mě něco zaujme." Přizná se, jak to má. Protože je sice pravdou, že původně měla myšlenky i na to stát se modelkou. Ale nakonec postupem času zjistila, že navrhování šatů a jejich šití bude nakonec lepší. Může je i fotit na sobě, než se obléknou skutečné modelce. Ale tento styl života není nic pro ni. Byla vychovávána jinak a ne s panenkami. Ty měla maximálně jako cíle, do kterých se učila střílet. Ano, tak to měla Lil šílené. Na chvíli jí tím směrem utečou myšlenky, ale ne moc daleko. Z toho důvodu nepřeslechne lichotku z úst Pána zla. Na tu se usměje. "Děkuji. Baví mě to." Musí se přiznat. Nemůže tvrdit, že ne. A to hlavně z jednoho důvodu, jež se rozhodne sdělit i zvídavému klukovi. "Díky focení se dostanu na krásná místa po světě a ještě zadarmo. Vlastně ještě dostanu zaplaceno. No, neber to." Zazubí se na něj. Je totiž opravdu málo lidí, především dívek, které by takovou příležitost mít pěkné fotky a ještě se podívat po světě. K tomu není třeba dál nic dodávat. Debata se stejně přesune jinam. Lil s tím, že k ní upírka sedí víc, musí souhlasit. "Je pravda, že častěji někomu piju krev, než abych kouzlila." Zasměje se, protože to myslela ve vtipu. Sama totiž moc dobře ví, že umí okouzlit byť jen pouhým pohledem. Není ale natolik sebevědomá, aby to přiznala. Přijde jí trapné něco takového říkat. Nemá prostě tu potřebu. Mnohem raději si dělá srandu a klidně i sama ze sebe. Není to žádná fiflena. Následně ale rozšíří zorničky a vykulí svá modrá očka. Znovu je udivena, tentokrát výběrem kostýmu mladíka. Tak to by ji ani ve snu nenapadlo. Proto se musí zeptat. "Mývala? Proč zrovna za toho?" Zajímá se, protože to slyší opravdu poprvé. Zamyslí se nad tím, jaký by to měl být důvodu a přitom si vzpomene na jedno přirovnání nebo co to je. "Má to nějakou souvislost s tím "Nudíte se, kupte si medvídka mývala? Tomu bych i věřila, protože i když tě znám chvíli, věřím, že s tebou se asi nedá nudit." Poví upřímně, protože se znají opravdu chvilinku, ale baví se, jakoby se znali už mnohem déle. To se Lil vždy líbí a ten člověk ji zaujme. To se děje i nyní. Proto mu hledí do očí a musí se uchechtnout tomu, jak jí dal za pravdu a taky, že její poznámku nevzal nijak špatně. "Tak, při nejhorším můžeš jít na vzduch. To mám v plánu i já, později, když tu bude už vydýchaný vzduch.." Lil nemá ráda místnosti, kde je vydýchaný vzduch. Dusí se tam a hlavně moc lidí znamená i dost možná projevy její milované paranoie. Ta totiž umí vyjít na povrch v tu nejméně vhodnou chvíli. To se nyní naštěstí neděje. Lil je naprosto uvolněná a nepřemýšlí nad tím, že by ji měl někdo unést. Kdyby tedy případný únosce byl právě tento kluk v kápí, tak mu to Lil sežere i s navijákem. V tomto nemá tolik zkušeností a když si s někým rozumí, je pro ni snadné tomu člověku i uvěřit. To se ne vždy vyplatí. Lil to ale nenapadne. V tuto chvíli nemá vůbec takové myšlenky. Aspoň jednou za čas se dokáže zcela uvolnit a nenuceně se bavit.
Není tedy divu, že se dostanou k tomu, odkud jsou. Z Lil to šlo slyšet nejspíš od první věty. U jejího společníka by ale mohla hádat. To však naštěstí nemusí, protože jí to sdělí. No a to Lil nemůže nechat chladnou. Francii miluje. Proto se rozněžní a ještě možná o něco víc, když mladík přizná, kde vyrostl. Očka se jí rozzáří a nadšený tón jde dost jasně slyšet. "Lyon je krásné historické město. Jednou jsem měla možnost si projet pár měst, protože je to kouzelná země. Byla jsem v Cannes, Marseille, Nice, Saint Tropez a již zmiňovaných Paříži a Lyonu." Vyjmenuje místa, která navštívila, když ve Francii byla. Ihned se do ní zamilovala, protože je vážně plná umění a i módy. To je něco pro Lil. Miluje obojí. Dokonce se i uculí. "Jako malá jsem si přála být princeznou a žít na nějakém takovém zámku." Prozradí mu a pak se zasměje. "Ale která malá holčička netoužila být princeznou, že?" Dodá nakonec a už se o tom nebaví. Zmlkne a nechá zase mluvit jejího společníka. Promne si temné rty o sebe a poté si je olízne, aby si je navlhčila. Věnuje klukovi úsměv, protože se jí líbí jeho tvrzení o lidech s přízvuky.  Následně jen kývne na souhlas, že cestování je skvělé. To tedy je. Ale je pravdou, že na to každý není. Proto přenese pozornost a i téma na milého Francouze, se kterým vede zajímavou debatu. Sjede ho pohledem, když jí odpovídá a poté nakloní hlavu lehce ke straně. "Tak trochu.." Odpoví mu a zase hlavu narovná. Zadívá se na něj a vnímá každé slovo. Už po několikáté jí obočí vystřelí vzhůru po odpovědi, které se jí dostane. Neubrání se pootevřením úst a dokonce jí vyjde z úst. "Wow, to zní vážně zajímavě. Hodně, to musí být fakt, jak se to řekne.. cool. Jaký je to žánr a můžu nějaký někde vidět?" Zeptá se s neskrývaným zájmem, protože ji vážně zajímá, co za filmy to jsou a kdo ví, třeba je má i na nějaké stránce ke shlédnutí. Nedělá ji tím pádem problém sdělit i na oplátku, co dělá ona. "Ano, studuji. Módní návrhářství a poslední dobou si své modely i šiju. Jednou bych chtěla být známá a navrhovat něco, co se bude nosit." Vysloví své přání nahlas, ale po chvíli se tomu zasměje. "Ale to je spíš takový sen. Konkurence je velká." Ne, že by si nevěřila. Ale ví taky, že krom konkurence jí může tuto cestu zničit její otec. Na toho ale myslet nechce ani v nejmenším a ani nemusí, protože se baví o slušných lidech. To její otec ani v nejmenším není. Ušklíbne se tomu, že i kluk se svěří s tím, že zná málo slušných a vychovaných lidí. Víc k tomu ale neřekne. Je to škoda, ale holt s tím ni neudělá. Nezbývá jí, než takové osoby zkrátka ignorovat. Lil teda není žádný andílek, ale umí se chovat. Ví, co se sluší a patří. Proto by se nikdy nesnížila k tomu, aby se chovala jako děvka. Ona se prostě jen ráda baví, flirtuje, ale nic víc v tom není. Dostat se do její blízkosti totiž není vůbec jednoduché. Právě naopak.
Pozvání na panáka ovšem neodmítne a hned mu poví, že příště zve ona. Není totiž zastáncem názoru, že platiti mají jen muži. Proto přikývne s šibalským úsměvem na jeho slova. "Doufám, že v něm bude pravá ruská vodka a ne nějaká náhražka." Nemůže si odpustit to neříct. Na takové rádoby vodky je totiž alergická a nejraději by je vylila do záchodu. Z těchto věcí ale upustí, protože se dozví, že kluk vedle ní vyhrál druhé místo v soutěži o nejlepší kostým. Rozhlédne se, kdo to vyhrál a spatří Charlieho. Ukáže na něj palec nahoru, jakože je jednička. Tím ale její rozhlížení nekončí. Zaregistruje totiž v davu i svou krásnou spolubydlící, které s úsměvem zamává a kývne, jakože chápe. Ještě jí pošle vzdušnou pusu a gesto, že má být opatrná, které spolu mají. Potom se ještě střetne pohledem s Darrenem, na kterého se usměje. Musí uznat, že ta uniforma mu vážně sekne. Tím to ale skončí a pozornost přesune opět na Eliotta. Dozví se totiž, jak se jmenuje a i ona mu prozradí své jméno. Samozřejmě, že falešné. Své pravé jméno nesděluje a to z jednoho prostého důvodu. I tak ale věnuje Elimu sladký úsměv. Víc toho ale nestihne, protože jim barman dá na stůl objednávku. Lil sáhne po svém drinku a pronese přípitek. Přiťukne si s ním, když Eliott s jejími slovy souhlasí a poté vsaje brčko do úst. Ochutná drink a brčko pustí. Polkne a usměje se také. "Mmmmm, ty taky, protože vážně stojí za to." Opáčí zase ona a olízne si rty. Opře se o bar a hraje si s brčkem. Přitom ale slyší, na co se jí Eliott ptá. Na chvíli se zadívá na drink a poté se na něj otočí. "Rusko má mé srdce a vždy mít bude a musím přiznat, že to byl šok a dost velký, protože něco jiného je cestovat a pak se vrátit zase do zimy. Ale nyní se už tam vracet nebudu. I lidé jsou tu jiní. Ale musím říct, že jsem si to tu nakonec zamilovala." Odpoví mu bez problémů a sjede ho pohledem. Je pochopitelné, že mu položí tu samou otázku. "A co ty? Nechybí ti krásné historické město plné umění?" Lil totiž chtěla ve Francii vždy žít a kdyby se tam narodila, asi by se tam chtěla znovu vrátit. Ale zase k tomu samému otci nejspíš ne. V hlavě měla ještě další otázky, ale na ty je čas.

Konverzace plynula a bylo to moc fajn. Ale v jednu dobu Elimu zazvonil telefon a oznámil Lil, že už musí jít. Ona to samozřejmě chápala, a proto přikývla. Nabídku toho, že se znovu uvidí a on jí ukáže Nagini, nemohla odmítnout. "Moc ráda. Bude se těšit, tak se měj." Rozloučila se s ním a přátelsky mu dala pusu na tvář. Ještě chvíli v clubu byla, ale nakonec se rozhodla také odejít na kolej...
>>>>>>>konec

Škála jeho výrazů je opravdu dost omezená. Je to bručoun, pokud se zrovna nesnaží být okouzlující, a tak se i většinu času tváří. Obvykle svým ksichtem říká neotravuj mě, nemluv na mě, vypadni a i když se na tebe dívám, nevnímám jediné tvé slovo, jen čekám, až ti to dojde a necháš mě být. Umí se samozřejmě i smát, když se dobře baví, přeci jen není žádná Wednesday Addams, ale co si budeme, nebývá to tak často. Ve škole ho s úsměvem rozhodně nepotkáte, je to otravné prostředí, jenž však potřebuje ke svým vyšším cílů, které on teda k údivu všech má. Prodávání drog je výnosné a rozhodně se toho v budoucnu nechce vzdát, ale ani to nechce mít jako full time job. Má na víc a dokonce má i jiné záliby - překvapení. Nestuduje umění jen tak pro nic za nic; jako jednu z mála věcí ho umí ocenit. Něco ho samozřejmě baví víc, něco méně - na operu ho neberte. Nejradši má malby, fotografie a sochy, takže by se mu líbila práce v galerii, ale ještě lepší by bylo ji vlastnit. Má sny, s těmi se však rozhodně nehodlá nikomu chlubit, ještě by z toho lidé získali špatný dojem, třeba by si začali myslet, že má nějakou hloubku. Nemá, určitě je to všechno vykalkulované. Chce peníze, hodně peněz a kolem sebe všechny ty hezky upravené paničky, které by mohl svádět. Z toho je snad taky jasné, že nesní o žádné hippie galerii, ale o té hezky čisté a zářivé, o té, která ani zdaleka nepřipomíná jeho dosavadní život. To jsme ale trochu odběhli, vraťme se radši zase k trávě a hanění jeho obličeje. “Potěš koště? Urážíš můj ksicht, Archer? To bych od tebe nečekal,” řekne, o dotčený tón se přitom však ani nepokusí. Zní naprosto nevzrušeně, ani se nesnaží předstírat, že by jí chtěl o čemkoliv poučovat, jen na to prostě chtěl poukázat a tím si do ní rýpnout. Žena se zásadami by asi neměla urážet druhé, ne? Dobrá, je to asi takové malé poučení, ale nemyslel to v tom výchovném slova smyslu, spíš jako haha, být správňačka ti moc nejde. A co se trávy týče, je pravda, že už na něj nepůsobí tolik, jako když s ní začínal, proto má v plánu dát si později další várku. Dokud to na něj má i jen nepatrný účinek, nehodlá s tím skončit. Asi by se zbláznil, kdyby se měl pohybovat jen v realitě běžného života. “Ale neboj, jasně, že si vážím tvé věrnosti zákazníka,” ujistí ji dále, když je řeč o tom, jak se za ním vydala, jen co jí do nosu uhodila vůně jeho zboží. Je ovšem snad jasné, že je v jeho hlase možné slyšet ironii. Nato se pak krátce uchechtne, když ho označí za rebela. Řekl by, že je lehkovážný idiot, ale pokud o něm chce prohlašovat, že je rebel, tak okay, rozmlouvat jí to nebude. A stejné je to i ve chvíli, kdy mu poví, že by se vůbec nedivila, kdyby se porval a krev na jeho košili byla pravá. Co na to říct? Je pravda, že mu k rvačce stačí málo; špatný pohled, blbé kecy a již zmíněné postrkování. Raději tedy neříká nic a jen nad tím pokrčí rameny ve stylu co naděláš.
Po krátkém škádlení, kdy Kath předstírá, že by mezi nimi mohlo dojít k nějakým pikantnostem a on zase, že jí to všechno věří, jí podá svou falešnou zbraň, aby mohl vytáhnout jednoho z jointů, kterého si ukryl v pouzdře. Nedá se ovšem říct, že by ji o podržení pistolky požádal zrovna slušně, čímž ji, zdá se, pohorší, skoro jako by řekl, ať mu podrží.. trochu jinak. Nakloní proto hlavu do strany a neodpustí si přitom pobavený úšklebek. “Podržíš mi, prosím?” opraví se a zamrká na ni jako panenka. “Je to takhle lepší?" optá se s výrazem malé naivky, která vůbec netuší, že mluví ve dvojsmyslech. Už je to tak, od těch keců ho nemůže odradit ani její rozmrzelý výraz, spíš naopak. Nemá žádný problém s ní takhle mluvit, protože se na ni nesnaží udělat dojem. Už si tak nějak dali vědět, jak to mezi nimi je, tak proč si s tím dávat tu práci? Tu si dá tak akorát s jejím provokováním, proto se k ní také opět přiblíží, předstíraje, že mu jde hlavně o to, aby byli nenápadní při předávání zboží, co si od něj vyžádala. Je pravda, že by se lidem z univerzity nemusely jejich nekalosti líbit, kdyby se o nich dozvěděli, ale skrýt to před nimi teď ve skutečnosti není jeho největší prioritou - tou je narušování osobního prostoru jeho společnosti. “Je opravdu takové překvapení, že nechci, aby jednu z mých zákaznic chytli při činu? Ještě by tě odradili od další koupě,” odvětí jí polopravdou na to, proč se tolik snaží o nenápadnost a přitom se začne prsty věnovat jejímu krku, čímž jí, alespoň dle jejího výrazu, vezme vítr z plachet. Neví ovšem, jestli je to dobře nebo špatně. Kopne ho za tu přílišnou důvěrnost do mezinoží, odstrčí ho? Je raději ve střehu a připraven na všechno, zatímco jí každou možnou chvíli visí pohledem na rtech. Mohla z toho být velká romantika, kdyby to nebyl Seth, který si nakonec místo políbení řekne o peníze. "Obchod je obchod," řekne, když ho Kath nazve drzounem a uchechtne se ve chvíli, kdy dodá, že by ho měl někdo naučit slušnému vychování. Kdokoliv to zkusí, měl by vědět, že na takové věci je už trochu pozdě. Jak se to říká? Starého psa novým kouskům nenaučíš? To sedí. Pustí ji pak konečně a ustoupí od ní, aby měla dostatek prostoru na vytažení peněz, ať už je má schované kdekoliv. Ty si od ní poté převezme a aniž by za ně poděkoval, strčí si je do volné kapsy u kalhot. Nikdy za to neděkuje. Riskuje svou budoucnost, aby si ostatní mohli užívat, tak jim přece nebude děkovat! Je to sice hlavně jeho rozhodnutí, ale.. to je fuk.
Když potom Kath navrhne, že by si mohli jít zahulit do tmavého opuštěného koutečku, nic nenamítá a následuje ji. Po cestě přitom kouká kolem sebe, aby se ujistil, že není v dosahu nikdo, kdo by mohl dělat problémy - vypadá to, že ne. Jakmile dojdou na místo, kdesi se tam usadí, ať už na gauč, křeslo, anebo prostě jen na jakýsi schod a pozoruje Kath, která si mezitím zapálí. Z nějakého důvodu ho baví sledovat lidi, co si užívají jeho trávu - vlastně jakoukoliv. Líbí se mu spokojenost zračící se v jejich tvářích a snad i vědomí, že se zanedlouho uvolní a už nebudou tak prudérní jako za střízliva. Pak Kath nabídne i jemu, nad čímž pozvedne obočí. "Zaplatila jsi mi za to a teď se o to se mnou chceš podělit? Myslel jsem si, že jsi chytřejší," neodpustí si jednu z těch svých kousavých poznámek a natáhne k ní ruku, aby si mohl převzít jointa, protože by nebyl o moc chytřejší, kdyby ho odmítl. "Shot?" optá se a naznačí Kath, aby si sedla vedle něj. Přepokládá, že jí nemusí vysvětlovat, co tím shotem myslí. Nechce být za úplného vydřiducha, nebyla by pro něj moc dobrá reklama, kdyby o něm Kath začala rozkřikovat, že si nechá zaplatit a pak ještě sám tu trávu vyhulí. Nečeká na její reakci - pokud ví, co je pro ní dobré, bude souhlasit - a nebojácně si strčí jointa zapálenou stranou do pusy. Dělá to samozřejmě opatrně, nerad by si spálil jazyk, to by měl pak zkažený celý večer.

Z jeho hrdla se vydral hlasitý smích, když jeden z jeho kamarádů poukázal na kluka, který se tu promenádoval v banánovém kostýmu. Jak se někdo mohl ráno probudit a říct si: ,,Tak jo, dneska budu banán“ a myslet si, že to je tak boží nápad, že s tím přijde na párty? ,,A pak že můj kostým je hrozný," pronesl pobaveně a s děkovným kývnutím si od barmana převzal svůj objednaný drink. Poté, co společně se svými kamarády utrousil dalších pár poznámek k banánovému mužíčkovi, si hromadně připili na dnešní večer a každý se rozutekl jiným směrem. Chudák Noah se tak ocitl sám. Dopil poslední zbytky drinku a hned na to si objednal další, přičemž barmanovi přikázal, aby mu tentokrát nalil dvojitého panáka vodky. Přišel si sem přeci užít, což mu, bohužel, bez alkoholu nešlo. Barman mu naštěstí s radostí vyhověl a Noah tak do sebe skrze modré brčko ládoval další drink. Alkohol mu pomalu, ale jistě, začínal stoupat do hlavy, což znamenalo jediné – dámy, držte si sukně, protože tento chlapec byl v laškovné náladě! No a skoro jak na zavolanou se u něj shodou okolností jedna dáma ukázala. Ne však jen tak ledajaká! Byla to Jasmína pro jeho Aladina, což byla skvělá náhoda, nad kterou se Noah upřímně zasmál. ,,Ten jsem bohužel nechal doma," pronesl k brunetce a se zájmem se k ní natočil k čelem, přičemž v pravé ruce svíral téměř prázdnou skleničku. ,,Skvělý kostým," volnou rukou poukázal na její převlek, který byl stejně jako ten jeho lichotivě odhalující, a na rtech vykouzlil úsměv, který jeho tvář za poslední dva měsíce zdobil téměř nepřetržitě. Zvláštní, že? Noah a úsměv. To nešlo úplně dohromady, a i přesto to byla pravda pravdoucí. True story. ,,Nebude sultánovi vadit, když tě pozvu na další drink?" dostal ze sebe následně a sám do sebe hodil zbytek svého přesladkého pitíčka. Prázdnou sklenici pak odložil na barový pult a své hnědé oči zakotvil zase na Jasmíně. ,,Teda, ono se to tady neplatí, ale můžeme dělat, že jo," uchechtl se a trpělivě vyčkával na její reakci – přeci jen ji do ničeho nehodlal nutit. Na druhou by jej však její souhlas potěšil, protože jednak byla fakt skvělá náhoda, že tu na sebe narazili a jednak měla tady Jasmína rozkošnou tvářičku; zbytek si prozatím nestihl prohlédnout, což hodlal napravit v následujících minutách, pokud se tedy ukáže, že má brunetka skvělý vkus a zůstane tu s ním.

Než však stihla brunetka před ním na jakoukoliv jeho otázku odpovědět, jejich uzavřenou společnost vyrušil Noahův kamarád, který se stihl už tak moc opít, že o sobě pravděpodobně ani nevěděl. Přítomnosti Willow si zřejmě ani nevšiml, jeho oči spočívaly jen na Noahovi, kterému sděloval ty největší kraviny na světě za doprovodu svého typického opilého podtónu. Noah se nad jeho chováním jen pobaveně culil a na všechno mu přikyvoval, protože s opilým člověkem vám stejně nic jiného nezbývalo a ačkoliv měl svého kamaráda rád, tak doufal, že co nejdříve vypadne a on se bude moci zase věnovat Jasmíně. Ta se však, jak po pár minutách zjistil, vypařila a on tak ztratil potenciální společnost na dnešní večer. To byla škoda. Pohledem putoval po davu lidí, ve kterém se nacházel, přičemž doufal, že v něm zahlédne její modrý obleček. Bylo to však marné. Zbytek večera pak strávil po boku svých kamarádů, se kterými si nakonec užil kopu srandy a samozřejmě se opět střískal do němoty. Teď už jen doufejme, že na koleji opět nevlezl do špatného pokoje.

Áno, bol to pre ňu celkom šok, že zo všetkých tých ľudí, ktorí na akcii boli a do ktorých mohla naraziť, narazila práve do Erica. Osobne sa nejako extra nepoznali, sem tam na seba narazili na nejakej akcii, no viac-menej spolu komunikovali len cez Flickr. Na druhej strane to ale asi bolo lepšie ako zvalcovať niekoho úplne cudzieho, kto by sa do nej nedajbože rovno pustil a ona by nemala na výber len sa do toho daného človeka pustiť späť, pretože rozhodne nebola typ dievčaťa, ktorý si nechal skákať po hlave a nemala problém vydiskutovať si niektoré veci aj ručne stručne. Erikova reakcia bola ale úplne typická, presne taká, akú od neho čakala z tých pár konverzácii a podpichovačiek na Flickri, ktoré medzi sebou mali - veľa si z toho nerobil a ako správny doktor medicíny sa ešte ubezpečil, či sa jej náhodou niečo nestalo. Bolo síce možné, že keby vedel, že do neho narazila ona, reagoval by trochu menej ustarostene a viac pobavene, no pointa by sa určite nezmenila, a taktiež by sa ubezpečil, či je v poriadku. "Ešte stále sa niekto po zemi váľať môže, ak sa mi dostane pod ruky ten idiot, čo do mňa strčil," poznamenala veľmi vážnym hlasom, z ktorého sa nedala vycítiť ani štipka vtipu a preto bolo veľmi ťažké rozlíšiť, či to myslela vážne alebo nie. Teda, aspoň pre človeka, ktorý ju nepoznal. Jej kamaráti vedeli, že by hneď nesiahala po fyzickom násilí, no vykričať niekoho prečo nedáva pozor kam stúpa jej nerobilo ani minimálny problém. To však Ericovi nemala v pláne ozrejmovať a vysvetľovať. "Áno, áno, som to ja. Čo ma prezradilo? Tá červená?" Hlavu naklonila mierne na bok a rukami ukázala na svoj outfit, pričom prirodzene narážala na červený plášť, ktorý mala na sebe, no bol to samozrejme dvojzmysel, keďže známa bola hlavne svojimi ohnivými vlasmi. Aj preto si vybrala kostým Červenej čiapočky, pretože červenej farby nikdy nebolo dosť. Bola to farba lásky, vášne ale aj hnevu a Mack, Mack teda bola poriadna divoška, ktorá sa dokázala aj poriadne nahnevať. Ericov kostým ju ale naozaj mierne zarazil, z nejakého dôvodu očakávala, že je jeden z tých, ktorí si radšej vyberajú kostými z reálneho života, nie vtipné postavičky z animovaných rozprávok. Očividne sa ale mýlila, čo svojimi ďalšími slovami hneď aj priznala. "Máš pravdu. Musím uznať, že to nie je zlé prekvapenie. Je dobré vedieť, že pán doktor Kavinsky neberie sám seba až príliš vážne. To by si bol celkom nudný a s nudnými ľuďmi sa nezvyknem asociovať," znovu si ho premerala krátkym pohľadom a kútiky úst sa jej zatrepotali v drobnom úškrne. Nuž, krutá úprimnosť v zábavnom šate bolo niečo, čím bola pomerne dobre známa. Aby si ale Eric nemyslel, že je skutočne nejaká harpya alebo niečo podobné, za zrážku s ním, ktorú nechcene zavinila, mu navrhla kúpiť nejaký drink, s čím doktor Kavinsky samozrejme súhlasil. Jasné že si hneď nezačala namýšľať alebo domýšľať, ani ona by neodmietla drink, keby jej ho niekto ponúkol preto nečakala, že by ho odmietol on. Dokonca aj našiel medzi ľuďmi malú medzeru, ktorou by sa teoreticky dokázali predrať k preplnenému baru. Eric si samozrejme ešte neodpustil malú poznámočku ohľadom postavy, ktorej kostým mala na sebe, a ona sa musela pobavene zasmiať. Áno, to bol presne ten typ konverzácii, ktoré spolu viedli aj na Flickri. "Čo by som bez teba robila, môj statočný záchranca, " teatrálne si chrbát ruky oprela o čelo a oči prevrátila k stropu ako nejaká princezná v núdzi, ktorou rozhodne nebola. Chytila ho ale za slovo a hneď potom ho v tesnom závese nasledovala - predsa len, bolo jej jasné, že sa k tomu baru prederie oveľa skôr, ako ona, bol predsa nejaký svalovec, a to doslova, nie len kvôli tomu kostýmu. Hneď ako Eric zastal, postavila sa hneď vedľa neho k vysokému barovému pultu a obzrela si ponuku drinkov, ktoré boli vyvesené na tabuli za barom. "Neviem ako ty, no mňa osobne ženské koktejlíky veľmi nezaujímajú. Čo tak nejaké panáky?" Hlavu pootočila smerom na neho a zdvihla obočie v otázke, na ktorú prirodzene očakávala aj odpoveď. Panáky boli jej go-to alkoholové potešenie. Najviac holdovala tequile, no popravde jej bolo úplne jedno, čo pije. Mala tuhý korienok a zatiaľ sa nikomu nepodarilo prepiť ju, takže ju úprimne zaujímalo, či si na to doktor Kavinsky trúfa.

Vidieť Chloe po dlhom čase bolo rozhodne veľmi príjemné. Áno, sem tam si vymenili nejaké pinkantnejšie komentáre na sociálnych sieťach a vždy si spomenul na ich spoločnú noc, keď pridala na Flickr nejakú svoju fotku, no to bolo všetko. Nestretávali sa, v podstate na to nemali žiadny dôvod. Darren sa snažil sekať dobrotu a ako-tak sa usadiť, nájsť si možno nejakú vážnejšiu a trvalejšiu známosť a Chloe žila ďalej svoj nikým a ničím nespútaný a neviazaný život. Rozhodne to nebola žena na vzťah, nikdy ju tak nevnímal a vedel, že ani ona sama sa tak nevnímala. Prežili spolu skvelú noc no tým to skončilo, pre ňu aj pre neho. Musel ale uznať že vidieť ju takto, v plnej kráse (aj keď by ju radšej videl bez toho zbytočného oblečenia), robilo všetky tie spomienky o niečo živšími a intenzívnejšími. Znovu mal chuť zahryznúť sa jej do jemnej pokožky na krku, zovrieť v rukách ten perfektne guľatý zadok a oprieť ju niekde o stenu, aby si to s ňou znovu mohol poriadne užiť. Proste mala niečo do seba, to nikto nemohol poprieť. Našťastie (alebo skôr bohužiaľ) ale boli v spoločnosti, takže si svoje chúťky musel pre tentokrát odpustiť. "Pre tento večer je rozhodne najlepšia," uznanlivo kývol hlavou. Vedel, akým štýlom jej má polichotiť, aby sa jej to páčilo, predsa len, nejakú dobu ju už poznal. Nezaberali na ňu romantické rečičky, skôr naopak, tie ju skôr odrádzali, a on rozhodne nemal v pláne odrádzať ju od toho, aby mu v tento večer robila spoločnosť. Žiadnu lepšiu totiž v nočnom klube nezahliadol, čo ale nebolo veľkým prekvapením, keďže Chloe na seba strhávala pozornosť všade, kde prišla. "Tak to si tú uniformu nechám na sebe aj potom, čo sa odtiaľto nenápadne vytratíme niekam do väčšieho súkromia," povedal veľmi sebavedomo, pretože to mu rozhodne nikdy nechýbalo a veľmi dobre vedel, že efekt, ktorý mala ona na neho, mal aj on na ňu. Keby nie, tak by za ním neprišla. Obom im teda bolo úplne jasné, kam sa asi tento večer schyľuje a aj keď bola pravda, že sa fakt snažil prestať s one night stands, pre Chloe bol viac než ochotný urobiť malú výnimku. "Samozrejme, že nie. Ale to je snáď dobre, nemyslíš? Mala by si záujem o utiahnutého a hanblivého muža? Úprimne si ťa s niekým takým neviem predstaviť," zhodnotil veľmi úprimne, pretože ju do určitej miery súdil podľa seba. Ani on nemal veľmi v láske dievčatá, ktoré musel každú sekundu o niečom ubezpečovať, lebo mali samé o sebe milión pochybností. Proste ho to nebavilo a nemal na to energiu. Mal rád vyspelé a sebavedomé ženy, preto ku Chloe svojim spôsobom inklinoval. Prirodzene ale nebola jediná - páčili sa mu aj iné formy sebavedomia, napríklad také, aké mala Cassie. "Ach ták, takže pozdraviť," zoširoka sa na ňu uškrnul a rukou, ktorou ju ešte stále držal okolo pása, ju pritiahol ešte bližšie k sebe. Pri inej žene by si to nedovolil no vedel, že Chloe nemá problém s tým, keď je chlap asertívny a dominantný, keď jej dá potom priestor, aby bola asertívna a dominantná aj ona. "Skús to ešte prehodnotiť. Bol by som nerád, keby sme dnešný večer ukončili len obyčajným pozdravením," priznal úprimne, pričom sa mu na tvári pohrával akýsi vyzývavý výraz, ktorý sa pretransformoval do širokého úsmevu hneď potom, ako poznamenala, že by mali zhodiť niekoľko zbytočných vrstiev oblečenia. "Tomu by som sa určite nebránil, no noc je ešte mladá. Čo tak tanec a potom ešte jeden drink na bare?" V hlase mu znela otázka no na tvári sa mu pohrával vyzývavý výraz. Popravde mu o ten tanec ani tak veľmi nešlo, no predstava, ako sa o neho bude obtierať tým pekným zadkom mu rozhodne zvyšovala srdečný tep. Popravde v tej chvíli nedokázal myslieť na nič iba na ňu a jej telo, ktoré chcel mať v tento večer len a len pre seba. Rozhodne nemal v pláne sa s niekým o jej spoločnosť deliť.

Charlie