Návštěvy baru pro něj doopravdy nejsou denním chlebem. Určitě to není místo, o kterém by si v pátek nebo v sobotu večer řekl, že tam vyrazí, aby sbalil nějakou okatou blondýnku nebo sexy brunetku. Když už, tak ho do klubu po nekrátkém přemlouvání dostane nějaký jeho kamarád, což naštěstí nebývá časté, protože příliš přátel si v životě neudržuje. Spíš jen pár a ne všichni z nich jsou pařmeni. S hodně lidmi se totiž seznámil skrz box a tam zatím většinou potkal jen dříče- nebo lidi podobné jako on, co mají problémy se vztekem a své nálady si vybíjejí na boxovacím pytli. Někdo se diví, že to pomáhá, ale jo, jemu to doopravdy pomáhá. Proto měl takovou menší sešlost s boxovacím pytlem i těsně předtím, než mu zazvonil telefon, z jehož druhého konce se ozvala právě Amelie, jeho dobrá kamarádka. Vídal se s ní ve volném čase a patřila právě k těm lidem, kteří ho uměli přemluvit k návštěvě klubu nebo baru. Hned jakmile viděl na svém telefonu obrázek, začal tušit, že určitě i dnes půjde právě o něco podobného, takže když slyšel v pozadí hovoru hlasitou hudbu, neměl už sebemenší pochyby. Moc se mu do klubu nechtělo, takže ho myšlenka na to, že přesně tam dnešní noc stráví, příliš nenadchla, ale i přesto na to nakonec kývnul a to jen kvůli tomu, že se jednalo právě o Amelii. Tušil, že nějaký alkohol už v sobě určitě měla a to, že věděl, jaká individua se v klubech vyskytují, ho nakonec vnitřně přemluvilo k tomu, aby tam šel. Nepochyboval o tom, že by se o sebe Am uměla postarat, ale přece jen by mu nakonec nejspíš myšlenky na to, že ji tam nechal, nedaly spát.
Když se do klubu dostavil, taky netušil, kolik času od jejich krátkého telefonátu uběhlo, ale víc než necelá hodina, to určitě nebyla. Spíš by typnul, že něco málo přes půl hodiny. To ale bylo úplně jedno, protože za půl hodiny Am určitě stihla spoustu aktivit, takže mu to hledání její osoby vůbec neulehčilo. Netušil, kde začít, protože ona s jejím elánem mohla být naprosto kdekoli a dělat naprosto cokoli. Nakonec mu jako nejlepší první pokus připadal bar, protože tam by určitě něco s kamarádkami popíjet mohla- na ty mimochodem psychicky nebyl vůbec připravený. Jednu Amelii v náladě zvládne, ale nějaké její další kamarádky, to už by pro něj bylo na hranici jeho mezí. Proto raději vůbec nepřemýšlí nad tím, s kým vším tu dneska Am je, ale podle toho, že mu volala, aby přišel, soudí, že už se nejspíš od kamarádek oddělila, protože jinak by mu nevolala. Každopádně hned po prvním nevydařeném pokusu o nalezení Amelie, začne jeho malá trpělivost klasicky vyprchávat, takže si jen frustrovaně odfrkne. V tomhle byl jako dítě s téměř nulovou trpělivostí, která se ještě více snižovala kvůli místu, kde byl. Netrvalo to tedy dlouho a v kapse zašátral po mobilu, aby jí zavolal. Samozřejmě to nezvedla, to bylo docela logické, protože v klubech člověk slyšel sotva sám sebe. Naštěstí ho jeho kamarádka našla dřív, než se jeho trpělivost ještě víc snížila, což ho tedy taky uklidnilo. I tak se na ni ale už z dálky zašklebí, aby jí nenápadně naznačil, jakému mučení ho tu vystavuje. "Opravdu? Nemáš už trošku zatemněné smysly?" Povytáhne na ni tázavě obočí, než se trošku pobaveně ušklíbne nad tím, jak si ho sjede pohledem. "Mám pro tebe udělat i otočku?" Věnuje jí další poznámku s lehce pichlavým podtónem, přičemž menší otočení i naznačí, ale nakonec zůstane čelem k ní a krátké objetí jí vrátí. Nebyl na ni naštvaný, ale přece jen z něj občas sarkasmus s cynismem sršely na kilometry daleko. Sám si ji ale taky sjede rychlým pohledem, přičemž ten jeho nebyl určený k zhodnocení jejího vzhledu, ale k tomu, aby zjistil, kolik toho vypila. K jeho milému překvapení se zdá, že toho až tolik nebylo, ale jeden nikdy neví. Alkohol je svině, v jednu chvíli je člověk naprosto v pořádku a za pět minut je v koupelně s hlavou v záchodové míse. Nicméně, když už si ji tak prohlédnul, rozhodně mu neunikl její outfit. Ten se do klubu hodil, ale on nad ní jako vždy, zakroutil hlavou, když přesunul hnědé oči zpět k těm jejím. "Pokaždé přemýšlím, jestli na sobě s každou návštěvou klubu nemáš náhodou o něco míň procent oblečení." Neodpustí si další popíchnutí doplněné sladkým úsměvem. V jeho podání by se tohle dalo brát i jako lichotka, že jí to sluší, ale otázkou je, zda to tak pochopí. "Zázraky se dějí. Když teď použiju psí oči já, je šance, že odsud vypadneme?" Zvědavě se na ni podívá, připravený to klidě udělat, ale tak nějak tuší, že odpověď už dopředu zná. Zkusit to ale musel. Vypustí ze sebe něco jako zoufalé zaskučení, když ho začne vést přímo k barovému pultu, aby si objednali něco k pití. Musí jí přece nějak naznačit, že ho tímhle týrá. I přesto ale jde, tohle bez alkoholu nezvládne. I tak si ale svou následující poznámku stejně neodpustí. "Co třeba vody? Bez K za D." Přednese svůj návrh, který považuje za dokonalý a věnuje jí úsměv, jakoby to snad mohlo jeho návrh podpořit. To, co objedná, nechá nakonec na ní, protože návrh s vodou je určitě předem odsouzený k záhubě asi tak jako jeho návrh k odchodu. Mezitím, co čekají na barmana, se bokem opře o barový pult tak, aby dobře viděl na Am. "S kým tu vlastně dneska seš?" Nakonec mu to nedá a přece jen se na otázku, která ho napadla už předtím, než se vůbec potkali, zeptá. Je totiž výhodné znát odpověď, protože se do budoucna bude určitě hodit, až budou hledat nějaké její věci, které si nechala u kamarádek.

*Amelia bola naozaj príjemne prekvapená, keď Julian, bez veľkého ohŕňania nosom, kývol na pozvanie do klubu. Väčšinou to s ním Amelia nemá takto jednoduché, ale dokáže byť veľmi tvrdohlavá a otravovať ho, až pokým nesúhlasí. Pridá k tomu sladké zaklipkanie očičkami, očarujúci úsmev a Juliana to väčšinou zlomí. Nepodarí sa to síce každý víkend, ale tak naprosto chápe, že Julian má trošku iné záľuby, ako ona, a to je v poriadku. Občas ho ale musí vytiahnuť do klubu, medzi ľudí, aby sa spoločne zabavili. Veľmi rada ho v klube vidí, a práve preto sa naňho už z diaľky uškŕňa, oči jej žiaria nadšením.*Haha, niekto je tu dnes veľmi vtipný. Vyzerám nato?*Amelia ruky zdvihne mierne do vzduchu, aby poukázala nato, že vie úplne normálne udržať balans, bez kyvácania sa zo strany na stranu, a tým pádom nemôže byť tak až tak veľmi opitá. Áno, stálo ju to pomerne dosť úsilia, ale zvládla to pomerne dobre nato, koľko toho už stihla popiť. Po tomto úspešnom kúsku sa na Juliana iba sladko usmeje, ako keby tým chcela povedať nepodceňuj ma, zvládnem toho viac, ako si myslíš. Amelia je už raz taká, bude sa hrať na siláčku až do poslednej chvíle, nedá na sebe znať, že niečo nie je v poriadku alebo že už nad svojimi nohami stráca kontrolu a videnie má rozmazané. Amelia sama sarkazmus zbožňuje a pomerne často ho využíva. Naprosto miluje ľudí, s ktorými si môžu medzi sebou vymieňať mierne štipľavé poznámky bez toho, aby sa jeden z nich urážal alebo to bral až priveľmi vážne.*Nespomínam si, že by som volala módnu políciu.*Amelia otrávene prevráti očami, nad jeho poznámkou k outfitu, ktorý má na sebe, ale následne mu oplatí ten sladký úsmev. Vie, že nie je Julianovým zámerom zhadzovať jej výber outfitu a myslí to len žartovne. Teda nie je si istá, ale má tušenie, že Julian ju chce len podpichnúť, a preto tieto slová vôbec neberie v zlom. No čo, aj keby sa mu jej outfit nepozdával, to nie je predsa Ameliin problém. Amelia počká, kým sa k ním dostaví pohľadný barman a objedná im dva panáky tequily. Popravde sa v tejto chvíli nedokáže rozpamätať nato, čo Julian rád pije, ale výber predsa prenechal na ňu, čiže na tom ani priveľmi nezáleží. Objednávanie ďalšieho pitia by nechala naňho, ale má taký pocit, že by skončila s pohárom čistej vody v ruke. Amelia veľmi rada mieša alkohol, čo je možno príčinou toho, prečo už po troch drinkoch vyzerá tak, ako vyzerá. Väčšinou ju to úplne odpáli a môže ísť akurát tak do postele, ale ona sa, jednoducho, nedokáže poučiť a stále bude robiť tie isté chyby. Snaží sa ale neopiť až do úplného vypnutia, a to hlavne, keď nemá po boku niekoho, kto by na ňu dohliadol. Nie je predsa blbá a veľmi dobre vie, že to môže byť nebezpečné, a to hlavne v klube plnom cudzincov. Na univerzitnej párty je to o niečom inom, všade navôkol sú ľudia, ktorí ju poznajú, a teda cíti sa tam oveľa bezpečnejšie. Preto sem dnes ale Juliana nezavolala, rozhodne ho nevyužíva ako nejaký dozor, ale ako ho pozná, po celý večer na ňu bude dohliadať, aj keď ho o to neprosila. Vie síce, že Julian to s alkoholom nepreženie, rozhodne nie do takej miery, ako ona, ale bolo by zábavné vidieť ho poriadne sa odviazať. Amelia bude rada, ak nebude protestovať a aspoň niečo si s ňou vypije. Kto vie, možno práve dnes je ten večer, kedy sa v Julianovi prebudí to párty zviera.*No tak, Julian. Viem, že neexistuje lepšie miesto, kde by si radšej strávil piatkový večer. Tak sa tu nehraj nato, že to je nejaké utrpenie, dobre?*Amelia sa uškrnie smerom k Julianovi, ktorý ma na tvári utrápený výraz, chudáčik. Opäť ďalšie podpichnutie, Amelia si to, jednoducho, nedokáže odpustiť. No čo, vypijú si pár panákov, ak sa stane zázrak, tak vytiahne Juliana aj na tanečný parket a isto nebude ľutovať, že sem v dnešný večer prišiel. K jeho komentáru k objednávke drinku je zbytočné sa vôbec vyjadrovať, iba nad jeho slovami zavrtí hlavou a zasmeje sa. Julian musí sám dobre vedieť, že schválenie takéhoto návrhu pri Amelii naozaj nehrozí.*Som tu s Roxy, ale tú som nechala na parkete a prišla som sem aj s Aishou, ale tá sa niekam vyparila, tuším narazila na nejakého starého známeho.*Nad tým Amelia len mávne rukou, to, že sa počas večera jedna od druhej vyparia nie je nič nezvyčajné. Julian by už mal poznať Ameliine priateľky, aspoň takto po mene, keďže ich spomína takmer vždycky.*A čo ty? Nemal si na dnešný večer žiadne plány, keď si kvôli mne tak ochotne prišiel do klubu?*Sladko sa usmeje na Juliana, pričom sa aj ona zľahka oprie o bar, no a v tejto chvíli už im na pultíku pristanú dva poháriky tequily, spolu s citrónom a soľou, ale nato Amelia zrovna nemá priveľmi chuť, radšej si tú tequilu vypije úplne obyčajne. Amelia sa bude snažiť Juliana dostať do náladičky a tento panák tequily je len prvým krokom celého jej plánu.*Tak na zdravie, na dnešný večer!*Amelia sa uškrnie smerom k Julianovi, pričom mierne pozdvihne pohárik do vzduchu a následne do seba panák tequily kopne. Po ceste dolu krkom to poriadne zaštípe, nad čím na pár sekúnd skriví tvár, ale o krátku chvíľu už ju zaplaví príjemné teplo. Samozrejme, že to ničím nezapíja, to nie je zrovna jej štýl.*

Většinou pro Amelii není tak lehké ho dostat do klubu tak, jako to bylo dnes, ale občas se dějí i zázraky a on se dlouho přemlouvat nenechá. Navíc většinou když už je Am trochu v náladičce, jde pak do klubu rychleji, než když ho přemlouvá nějak předem. Kdyby totiž nešel, měl by ze sebe pak blbý pocit v případě, že by se třeba něco stalo, protože by si vyčítal, že kdyby tam býval šel, tak by se nic nestalo. Jasně, trochu pesimistické uvažování, ale on nikdy nebyl zrovna typ, co má na očích nasazené růžové brýle. Byl spíše realista se sklony k pesimismu, takže si často věci vykresloval hůř, než ve skutečnosti byly, což trochu souvisí i s jeho cholerickou povahou. Každopádně to, že už měla něco málo upito, bylo důvodem, proč se v baru objevil poměrně rychle na jeho obvyklou rutinu, kdy ho Am musí do klubu skoro až táhnut za sebou. Jakmile se v klubu ocitl, chvilku samozřejmě trvalo, než se našli, protože byl páteční večer a kvůli tomu bylo v klubu hodně lidí. Nakonec našla ona jeho, za což byl docela rád, protože kdyby tu ještě chvíli pochodoval, jeho nervům by to určitě moc neprospělo. Po krátkém objetí samozřejmě přišly okamžitě na scénu pichlavé poznámky, jak už u nich bylo zvykem. Bez toho už by to snad ani nebylo jejich přátelství, je to zkrátka něco, co k nim patří. "Já jsem vtipný pořád, že tě to ještě překvapuje." Ušklíbne se na ni takovým tím typickým přátelským způsobem a zpozorní, když mu začne předvádět svůj balanční kousek- ne kvůli tomu, aby ji při případném pádu zachytil, ale kvůli tomu, aby mohl pečlivě zhodnotit její stav, protože kdyby se nějak zakymácela, měl by vyhráno a měl by další příležitost k tomu, aby si ji dobíral. K jeho zklamání udržela dobrý balanc, takže si asi ještě bude muset pár drinků počkat. "Neboj se, to ještě přijde." Věnuje jí další sladký ironický úsměv, aby jí naznačil, že nemá problém si ještě chvilku počkat. To totiž vážně nemá, ale samozřejmě nechce, aby se zlila jako doga jen proto, aby měl pocit výhry. Nerad by totiž skončil na pohotovosti a sledoval, jak jí někdo pumpuje žaludek, to by určitě nebyl příjemný zážitek pro nikoho. Zasměje se nad její poznámkou o módní policii a pokrčí nevinně rameny, jakoby vůbec nevěděl, na co naráží. "Sluší ti to." Dodá nakonec a doplní to lehkým mrknutím. Neříká to proto, aby ji potěšil, ale protože je to pravda. Navíc Amelie určitě ví, že vypadá dobře a tuší, že zrovna na jeho názoru jí v tomhle ohledu moc nezáleží, i když kdoví. Tak či tak, není její rodič, aby jí říkal, jak se má oblékat a stejně je jasné, že na místo jako je tohle, se zrovna v kombinéze nechodí. Každopádně má pro všechny případy svou koženou bundu, kterou jí může kdykoli zapůjčit. Když nad tím tak přemýšlí, začíná pociťovat teplo, které určitě za chvíli bude nepříjemné. Vždycky zapomene, jak dusno a vydýcháno na takovýchto místech je a vždycky se oblékne nevhodně, což je jeho případ i dnes. Proto si nakonec bundu sundá a hodí ji přes barovou stoličku, co je vedle něj. Má v ní jen klíče, mobil s peněženkou má v zadní kapse riflí, takže z odložení bundy nemá až tak špatný pocit. Navíc se na to teď ani nesoustředí, protože jeho hlava už přemýšlí nad odpovědí na další pichlavou poznámku Am, na kterou se pobaveně ušklíbne. "No jasně, prožívám tu teď svůj životní sen, jen jsem chtěl trochu dramatizovat." Vypadne z něj další poznámka přímo překypující sarkasmem, ale fňukat tu celý večer samozřejmě nehodlá. Jednou už ho sem vylákala, tak tu nehodlá jen zabručeně postávat u baru a z dálky ji pozorovat. Taneček na stole od něj sice nikdo očekávat nemůže, ale aspoň trochu by se bavit mohl, i když to sám sobě ještě nepřipustil. Zatím je tedy plně při smyslech, což je dobře, protože ho napadne si nejdřív zjistit, s kým tu vlastně je. To nikdy není na škodu vědět, kort když se jedná zrovna o Amelii, která své věci na takovýchto místech kamarádům rozdává jako na charitě- i když jen za účelem hlídání. Když zmíní Roxy, tak se porozhlédne kolem, jestli ji náhodou nezahlédne a kupodivu si jí všimne, protože se zrovna kouká jejich směrem. Není s ní sice nějaký nejlepší kamarád, ale zná ji a rozhodně ji má radši než její druhou kamarádku Aishu, takže jí i mávne, než pozornost přesune zase zpátky k Am. "Ani ne, jen jedno menší rande s boxovacím pytlem." Pokrčí rameny a sdělí jí, co vlastně dělal předtím, než mu zavolala. Boxovací pytel u něj většinou znamená špatnou náladu, ale není to vždy pravda. Dneska to tak sice bylo, protože zase až moc přemýšlel, ale svým způsobem to asi pomohlo i tomu, že sem šel bez nějakých větších protestů. Am totiž byla dobrá kamarádka, vždycky ho dokázala odreagovat a to ani nemuseli být v klubu. "Ale příště bychom měli podniknout něco jinýho, než klub." Mrkne na ni, čímž se jí nenápadně snaží naznačit, že tímhle si u něj návštěvu klubu vybrala minimálně na další dva měsíce dopředu. Když před nimi na baru přistanou drinky, vezme svou skleničku do ruky a nemusí ani hádat, co vlastně předtím vybrala, protože citron se solí to okamžitě prozradí. Proto se i na Am pobaveně podívá a trochu se zasměje. "Máš v plánu mě opít hned takhle ze začátku?" Povytáhne na ni trochu popichovačně obočí a společně s ním mu do úsměvu cuknou i koutky rtů. Jeden panák tequilly ho sice složit nemůže, ale ví, co se o tequille říká- je to dost zrádné pití. "Na dnešní večer." Nakonec si s ní připije, protože by stejně bylo zbytečné odporovat a obsah panáka do sebe kopne stejně jako ona. Trošku se ušklíbne, protože na chuť alkoholu už si docela odvykl. Prázdný panák pak odloží zpátky na barový pult, o který se stále opírá, ale teď už se o něj opře zády tak, aby viděl spíš prostředí klubu. Chvíli mlčí, než se nadechne a pootočí k ní hlavu. "Co tu na tom vlastně vidíš tak zábavného?" Zvědavě na ni koukne, tentokrát bez nějakého popichování, protože ho to doopravdy zajímá. On totiž vidí jen hromadu lidí, co se na sebe lepí na parketu, pije u baru nebo někoho opírá o nejbližší stěnu.

Na poslednej spolkovej akcií, vlastne to bolo na Oliverovej rozlúčkovej párty, si zaumienila, že bude po celý večer popíjať len decentne a pre tentokrát sa úplne nedoriadi a úspešne sa jej to podarilo. Vlastne ani sama nevie ako, ale rozhodne si ten večer užila aj bez veľkého množstva alkoholu. Bolo zábavné sledovať iných opitých ľudí, ale tak si počas toho uvedomila, že rovnako sa niektorí ľudia musia bežne zabávať na nej. Ona sa aj počas svojho nie tak celkom triezveho stavu snaží nevyvádzať blbosti, za ktoré by sa následne musela hanbiť, no niekedy sa tomu, jednoducho, nedokáže vyhnúť. Ona ale tancovanie na stole alebo opilecké karaoke nepovažuje za niečo trápne, je to predsa zábava. Amelia si chce hlavne užívať, a nie premýšľať nad tým, čo si o nej ostatní myslia. Keby ale pred všetkými na niekoho hodila šabľu, to by už tak trochu za trápnosť považovala. Našťastie sa takéto niečo zatiaľ nestalo, hádam ani nikdy nestane. Byť opitým je naozaj zábavné, aspoň pre Ameliu, teda do určitého momentu. Každý to isto veľmi dobre pozná, stále máte pocit, že ste úplne v pohode a zrazu to na vás všetko doľahne a ani o sebe neviete. Toto je pre Ameliu úplne bežné, kto vie, čím to môže byť. Možno tým, že do seba Amelia bez väčšej prestávky hádže jeden panák za druhým alebo skôr tým, že mieša gin, tequilu a vodku? Vlastne ani len netuší, akým zázrakom ešte neskončila na pohotovosti. Väčšinou zaľahne bez problémov do postele, teda ak ju tam niekto úspešne dopraví a po pár minútach zaspí a väčšinou sladko spinká až do rána. Inokedy zase vyvráti obsah žalúdka, pričom má pocit, ako keby chytila druhý dych a párty môže pokračovať. To, ako sa nikdy neocitla na výplachu žalúdka je naozaj veľká záhada. Nad Julianovým komplimentom sa len pousmeje, jeho slová si, samozrejme, váži. Obaja si stále z toho druhého uťahujú, ale vedia si povedať aj pekné veci, to je jasné. Sarkazmus majú ale obaja veľmi radi, a preto ich konverzácia vyzerá tak, ako vyzerá. Áno, Amelia všetky svoje veci radšej rozdá priateľom na stráženie, kde je to rozhodne vo väčšom bezpečí, ako keď to má mať na starosti ona. Už sa poučila z predošlých skúseností, keďže jedného večera nechala peňaženku na bare, a teda je hádam jasné, že ju už nikdy nevidela. Peniaze nie sú až tak veľký problém, musela si ale vybaviť nové karty a doklady a takéto vybavovačky naozaj nikoho nebavia. Druhú spomienku má nato, ako jej spadol mobil do záchoda, čiže naozaj, verte tomu, že u nej naozaj nie je v bezpečí nič. Jej priateľky veci vždy dobre ochránia a keď odíde z klubu bez nich, aspoň vie, kde ich môže nasledujúci deň hľadať. Takto už prišla o spomínaný mobil, peňaženku a dokonca aj pár kúskov oblečenia. Amelia vie, že Julian často využíva boxovacie vrece na vybitie zlej nálady, ale ona nie je zrovna človek, ktorému by sa ľudia mali zdôverovať so svojimi trápeniami. Samozrejme, že problémy priateľov ochotne vypočuje a posnaží sa pomôcť, ale empatia nie je zrovna jej silná stránka. Nie je to tak, že by jej na ich problémoch nezáležalo, to vôbec nie, skôr nevie, ako sa má zachovať. Ona je skôr ten typ, ktorý priateľom strčí pohár alkoholu do ruky a vytiahne ich na tanečný parket. To je predsa najlepší liek na zlú náladu. Vaše problémy to síce nevyrieši, ale aspoň nachvíľku na ne zabudnete. Preto ani v tejto chvíli nebude Julianovi poskytovať rameno na vyplakanie, vlastne ani len netuší, či to potrebuje, neboxuje predsa vždy iba kvôli zlej nálade, možno mal nato proste chuť. Súdiac podľa jeho výrazu ale nevyzerá skleslo, a teda hádam je všetko v naprostom poriadku. „Možno by si ma niekedy mohol naučiť niečo z boxu, čo povieš?“ Amelia veľmi dobre vie, že box je práve Julianova parketa, a práve preto jej napadlo niečo takéto navrhnúť. „To by mohla byť zábava, no nie?“ ako pre koho teda, Amelia si to síce predstavuje ako náramne zábavnú činnosť, ale realita môže byť úplne iná. Hlavne, keď ju Julian využíva box ako nejaké ventilovanie negatívnych emócií, vyzerá to ako skvelé odreagovanie. „Možno sa mi to pri ďalšej návšteve klubu aj zíde,“ súdi podľa skúseností, každý večer sa tu nájde aspoň jeden slizký otravný chlap, ktorému by zrazenie ega neuškodilo. „Mám taký pocit, že by som v tom bola dobrá,“ Amelia sa široko uškrnie na Juliana, no čo, bude úprimná. Aj keď sa boxovať nikdy nepokúšala, má také tušenie, že by jej to šlo naprosto výborne. Amelia má ruky pomerne slabé, no nejaká sila z toho roztlieskavania tam isto bude, ale zdvihnúť pár kilovú činku je pre ňu takmer nadľudský výkon. Musí mať na boxovanie vlastne silné ruky? Alebo sa jednoducho stanú silnejšími vďaka boxu? Má to so silou v rukách vôbec niečo spoločné? Amelia vlastne ani sama nevie, nikdy sa o to nezaujímala. Cvičenie veľmi v obľube nemá, namiesto zdvíhania činiek si radšej zájde na aerobik alebo zumbu. Občas, po veľmi dlhom presviedčaní samej seba, si zájde do fitka na cardio alebo sa vyberie zabehať si, ale to sa deje naozaj len vo výnimočných prípadoch. Julian predsa chce podniknúť niečo iné, tak aby sa nepovedalo, že musia stále tráviť čas iba podľa nej, aj keď tento nápad rovnako pochádza od Amelie. Vlastne jej nezáleží na tom, čo budú robiť, ona je rada vždy, keď môže stráviť čas s Julim. „Hej, prestaň prezrádzať moje tajné plány,“ Amelia otrávené pretočí očami a následne sa uškrnie. Očividne už nie sú také tajné, ale to ešte neznamená, že v tom nemôže veľmi nenápadne pokračovať. „No tak, ja len chcem vidieť tvoju divokú stránku,“ Amelia sa pobavene uškrnie na Juliana. Je si istá, že sa to niekde v ňom skrýva, a síce on je zábavný aj bez alkoholu, to nie je žiadna novinka, vidieť ho opitého by bolo skutočne na nezaplatenie. Je ale veľmi nepravdepodobné, že Julianovi stúpne alkohol do hlavy skôr ako Amelii, aj keď je pravda, že on tak často nepije, a to by mohlo hrať v jej prospech.  „Spotené telá lepiace sa na seba na parkete, slizkí chlapi, ktorí ťa pozývajú na drinky a nevedia pochopiť slovíčko nie a mať žalúdok ešte 3 dni ako na vode, lebo to preženieš s alkoholom. Neviem ako ty, ale presne takto si predstavujem perfektný večer,“ Amelia sa po týchto slovách zasmeje a krátko zavrtí hlavou do strán. Samozrejme, že toto nie je perfektná predstava večera a tieto slová nemyslí tak celkom vážne. Niečo pravdy na tom ale bude, pozornosť mužov jej, rozhodne, neprekáža, ale to ešte neznamená, že má záujem sa vykecávať s každým jedným, ktorú o ňu prejaví záujem a pozve ju na drinčík. Amelia sa, rozhodne, nezahadzuje s podivnými indivíduami, ktoré sa prehnane snažia a nedokážu pochopiť slovíčka nemám záujem. Amelia má s mužmi mnoho nie celkom príjemných skúseností, ale to neznamená, že teraz si kvôli nim prestane užívať navštevovanie klubu. Nepovedala by zrovna, že sa ich bojí, skôr má už po krk toho, ako za väčšinou nevinných konverzácií hneď hľadajú niečo viac. Ale tým sa už v dnešný večer, našťastie, Amelia nemusí zapodievať, keďže má po svojom boku skvelého Juliana. Amelia ale v Julianových očiach vidí skutočný záujem o odpoveď na jeho otázku, a preto sa na krátku chvíľu odmlčí a zamyslí sa. Čo je vlastne na tomto celom také skvelé? Amelia vlastne ani nevie, čo by väčšinou svojich večerov robila, keby ich nestrávila v klube. Vlastne je to celkom smutné, no nie? Avšak nejde len o to opiť sa do nemoty, aj keď tak väčšinou jej noci končia, ale ide hlavne o to byť medzi ľuďmi a zabávať sa s priateľmi. Jasné, niekto si ide radšej sadnúť do pokojnej čajovne, ale Amelia je trošku viac akčná. To úzko súvisí s tým, že sa dokáže veľmi rýchlo znudiť a naozaj dlho nedokáže obsedieť na mieste, ako také malé dieťa. Klub je preto perfektným miestom, tu sa vždy niečo deje a nudy sa obávať nemusí. Počas večera stretne nespočetné množstvo ľudí, s ktorými sa pustí do reči, a to ju úplne nabije energiou. Proste zbožňuje ľudský kontakt, medzi toľkýmito ľuďmi sa cíti naprosto skvele. „Ale nie, vážne,“ nebude predsa na každú jednu otázku odpovedať iba žartovne, to by ju veľmi rýchlo omrzelo „Vlastne to ani neviem popísať, proste je to zábava. Som rada medzi ľuďmi a viem, že nato existujú aj pokojnejšie miesta, ale mňa to v klube baví,“ zľahka pokrčí ramenami, pričom sa porozhliadne po miestnosti preplnenej cudzincami, až kým pohľadom opäť nepristane na Julianovi. „A rada pijem, to je hádam jasné,“ zľahka sa uškrnie na Juliana, toto nie je predsa u Amelie žiadne prekvapenie. „Čo mi pripomína, čo si dáme ďalej? Tentokrát výber nechám na teba,“ venuje mu jeden sladký nevinný úsmev, no má taký pocit, že proti ďalšiemu drinku takto skoro bude protestovať.

S Amelií měli vždycky dost odlišné způsoby zábavy. Někdy se až divil, že si vůbec sedli, protože ona byla v každém ohledu party girl, kdežto on toho z nějakého party boye příliš neměl. Ne, že by se nikdy v životě neopil, opil. Lhal by, kdyby tvrdil, že ne, ale většinou se mu to nevyplatilo, takže se pro něj návštěvy klubů a jiných podobných akcí staly spíš méně častou situací a radši se začal víc soustředit na sport a samo sebou i na studia, protože studování medicíny sebou neslo hromadu tlustých učebnic a hromadu probdělých nocí nad učivem. Když se k tomu přidaly ještě tréninky basketu a boxování, moc volného času v jeho harmonogramu nezbývalo. Školní rok pro něj zkrátka nebyl nikdy jednoduchým obdobím, takže v jeho průběhu na kluby čas neměl. Teď ale školní rok nebyl, takže příliš výmluv na to, proč nezavítat do klubu nenašel a navíc se o ně dnes ani nepokoušel. Sám ani nevěděl proč, ale asi už také potřeboval trochu vypnout, protože letní bydlení u rodičů se sestrami umělo být náročné. A s kým se dá líp vypnout, než s Amelií, že? Každopádně oproti ní pil s mírou, aby nedošlo k nějaké nepříjemné a vyhrocené situaci, do které se v jeho momentální situaci vůbec nepotřeboval dostat.
O nějaké svěřování se s jeho problémy zájem samozřejmě neměl. Kdyby ano, řekl by to narovinu, protože takový byl. Říkal všechno tak, jak to sám viděl, což sice mohlo být na škodu, ale jemu to bylo stejně jedno. S problémy nebo nějakými osobními deep myšlenkami se stejně nikomu nesvěřoval, protože mu to přišlo úplně zbytečné a navíc jeho problémy byly oproti problémům jiných úplně malicherné. A taky by se cítil nepříjemně, kdyby z něj někdo něco tahal a i proto, má Amelii rád. Nic z něj nikdy netahá, a když jí řekne, že si potřeboval zaboxovat, prostě to tak bere a nesnaží se za tím hledat skryté významy, což hodně lidí, kteří si rádi hrají na psychology, dělá. "Ty chceš zkusit box?" Nejdřív si ji sjede pochybovačným pohledem, samozřejmě jen za účelem popíchnutí v podobě naznačení, že na to nemá, ale pak svůj pohled vrátí zpátky k jejímu obličeji a pokrčí lehce rameny. "Proč ne." Řekne nakonec jeho typickým strohým způsobem. Lidé, co ho neznají, by si asi připadali na obtíž, což je u něj teda ve většině případů pravda, ale u ní to tak není. Je to zkrátka souhlas, jen vyjádřený jeho osobitým způsobem, který ale Amelie naruší v podobě její další poznámky, nad kterou se dokonce i krátce zasměje. "Dal bych cokoli za to tě vidět, jak tu někomu natáhneš." Prohodí pobaveně a schválně se porozhlédne i kolem nich, zda tu nějaký takový adept, na kterém by si to mohla vyzkoušet rovnou, není. Neberme ho špatně, ale při pohledu na Amelii krapet pochybuje o tom, že by nějakého chlapa dokázala složit, ale takovou zlomeninu nosu by mu možná způsobit mohla. Tak či tak by to byl určitě zajímavý pohled, i když jen v případě, že by se to nějak nezvrtlo. Raději teda s hledáním případného terče přestane a dál se v klidu opírá o bar. Dokonce už i jeho uši si přivykly té hlasité hudbě, ze které bude mít později možná větší bolehlav, než z alkoholu, který by do něj Am nejspíš nejradši nalila rovnou po sudech. "Možná žádnou divokou stránku nemám a radši sedím doma na gauči, kukám na kurz vaření a pletu ponožky." Mrkne na ni, ale v očích se mu mihnou spíš šibalské jiskřičky. Samozřejmě že svou divokou stránku má, jen jí povoluje uzdu málokdy a není si jistý, že dnešek patří zrovna k těm dnům, kdy by byl ochotný povolit. Pokusí se tedy převést konverzaci jiným směrem, což se mu kupodivu podaří. Nad jejími slovy se může jen pobaveně ušklíbnout a svůj pohled přesměrovat na ona lepící se těla na parketě. Někteří jsou doopravdy jako kdyby vzal někdo Herkules, popatlal ho nimi a oni se od sebe teď nemohli dostat. Jediným rozdílem od slepení lepidlem je, že tihle lidé se na sebe lepí a mačkají dobrovolně, což on osobně příliš nechápe, protože potřebuje svůj osobní prostor, do kterého nerad nechává někoho zasahovat. A že na parketě by mu do něj zasahovalo hodně lidí. "Večer přímo na jedničku. Asi odteď začnu kluby navštěvovat pravidelně, protože to zní skvěle. Jen slizké chlapy bych asi bohužel nepřitahoval, takže to budu mít bez tohohle zážitku." Pronese se zdrceným výrazem vepsaným ve tváři, ale mnohem více se v něm odráží sarkasmus, než ono hrané zklamání. I tak ho ale stále zajímá opravdová odpověď toho, co ji na tom baví. Chápe, že každý má jiné koníčky, ale on je přesně ten typ, co si radši sedne na klidnější místo a pokecá si s někým ve dvou, než aby šel někam pařit do klubu až do druhého dne. A tak jen lehce kývne hlavou nad její odpovědí, protože pro to má pochopení. Chápe, co ji na tom baví a proč sem chodí, jen zkrátka nesdílí její nadšení, protože je spíš introvert, než extrovert. To ovšem neznamená, že se neumí odvázat, protože to umí i introverti. Jen musí být s někým, kdo je k tomu donutí. "To je, už pro tebe schovávám nějaké náhradní orgány, až je budeš potřebovat." Mrkne na ni s letmým úsměvem na rtech, kterým ji akorát provokuje. Tuhle poznámku si odpustit nemohl, když studuje medicínu. Je to ale marné, protože je mu jasné, že pít dnes nepřestane, což mu potvrdí i její následující slova, nad kterými jen trochu pobaveně zakroutí hlavou a líně se s povzdechnutím otočí k baru, aby si prohlédl nabídku různých lahví vzadu na policích na stěně. "Hmm.. tak třeba gin." Prohodí a následně to oznámí i barmanovi, který jim pak panáky donese. Vezme oba dva a jeden podá Amelii a podívá se jí do očí s letmým úsměvem na rtech. "Tak na to, kdo koho dnes přepije?" Nadzvedne na ni s výzvou v očích obočí a ano, evidentně už začíná postupně rezignovat. Má na to vliv i to, že si je téměř jistý tím, že on přepije ji vzhledem k tomu, že Am už má upito a navíc alkohol bude potřebovat, jestli to tu má dneska vydržet.

Na Ameliinej tvári sa zjaví zamračený výraz, keď si ju Julian zíde pochybovačným pohľadom a ruky si pritom nespokojne založí na hrudi. Amelia si rada o sebe myslí, že vyzerá ako badass bitch, ale realita je, pravdepodobne, úplne iná. Áno, jedným z dôvodom isto bude to, že je naozaj maličká a útla, a z toho teda nejaká hrôzostrašná energia a veľký rešpekt zrovna nevyžaruje. „Hej, ešte chvíľku si zo mňa uťahuj a budeš adeptom číslo jedna,“ varovne mu pokrúti prstom pred očami, pričom sa ale nedokáže ubrániť širokému úškrnu. Túto krásnu tváričku by rozhodne zničiť nechcela, a vlastne sama ani nevie, či by toho bola schopná. Vlastne sa do takejto situácie ešte nikdy nedostala, chvalabohu, a väčšinou teda od seba nejakých slizkých chlapov jednoducho odoženie, poriadna facka väčšinou postačí, ale žiadne päste zatiaľ použiť nemusela. Väčšinou sa v jej okolí nachádza niekto normálny, kto si všimne, že má ťažkosti a niekto ju obťažuje a príde jej na pomoc. Bolo by ale úplne super, keby sa na nikoho spoliehať nemusela a vedela sa o seba postarať sama. Nad Julianovým súhlasným kývnutím sa iba pousmeje, na tento ich menší plán isto nezabudne a rada ho niekedy zrealizuje. Môže to byť zábava, Amelia konečne vyskúša niečo, nad čím už tak dlho premýšľala a Julian sa pri nej isto dosť dobre pobaví. „Ja som vedela, že sa ti predstava takéhoto večera bude pozdávať,“ široko sa uškrnie, pričom krátko zavrtí hlavou do strán. „Neboj sa, si fešák, isto by sa nejakí slizkí chlapi našli aj pre teba,“ s pobaveným výrazom si prezrie Juliana, ako keby si ho tak sama pre seba v duchu hodnotila. Samozrejme, že Julian je sexy, o tom naozaj niet pochýb. Dievčatá naňho isto letia, ale Amelia naozaj ani len netuší, ako je na tom Julian s flirtovaním a očarovaním žien. Ten šarm tam rozhodne je, ale či ho Julian využíva naplno, to naozaj nevie odhadnúť. Na ňu nikdy nič neskúšal, a prekvapivo, ani Amelia po ňom nevyštartovala. Zatiaľ. Haha, ale nie, Julian je pre ňu naozaj iba dobrým priateľom, nemá žiadne postranné úmysly. Vie zhodnotiť, že je to naozaj poriadny kus chlapa, ale tam to končí. Popravde si medzi nimi nič iné predstaviť nevie, príliš sa nad tým ani nezamýšľala, je to proste zvláštne. Neručí ale zato, že po ňom v opitom stave nevyštartuje, vtedy dokáže spraviť naozaj divoké veci, ktoré by ju v triezvom stave nikdy nenapadli. „Haha,“ prevráti očami, ale neubráni sa menšiemu úsmevu. Vie, že Julian si tieto poznámky, jednoducho, nedokáže odpustiť. Dokáže ju pobaviť, vôbec to neberie ako nejakú kritiku jej osoby, naozaj sa nad tým príliš nezamýšľa. „Gin, dobrá voľba,“ Amelia vie, že Julian sa rád zabáva, ale rovnako vie, že to nie je žiadny party boy, ktorý by tieto akcie potreboval navštevovať každý víkend. Je si vedomá toho, že štúdium medicíny nie je žiadna brnkačka a vyžaduje si to množstvo prípravy a hodín presedených nad knihami. Preto je naozaj nadšená z toho, keď na jej pozvanie do klubu kývne a môžu sa zabávať spolu. Amelia sa radí skôr k priemerným študentom, teda štúdiu veľa času nevenuje, ale nejako tými ročníkmi proste prelieza. Keď potrebuje, tak sa na skúšanie naučí alebo sa, jednoducho, posnaží použiť na profesorov svoj šarm, čo vo väčšine prípadov funguje úplne výborne. Ona si radšej užíva študentský život, popravde si nedokáže predstaviť v piatok večer sedieť v izbe nad učebnicami, keď vie, že sa niekde odohráva párty a ona ju zrovna premeškáva. Naozaj jej nezáleží na tom, či si niekto myslí, že prepiť každý víkend nie je normálne, každý by predsa mal žiť svoj život podľa seba. Amelia sa, rozhodne, obmedzovať neplánuje a posledné ročníky výšky si bude užívať naplno, ako doteraz. Rozhodne nechce skončiť tak, že by sa chudák Julian o ňu musel starať, nato ho sem dnes naozaj nezavolala a rozhodne mu nechce byť na príťaž. Amelia chce, aby sa čo najlepšie zabavil a trošku upustil paru. „Takto sa mi to páči,“ Amelia sa zoširoka uškrnie na Juliana po jeho slovách a už ani chvíľu nečaká a kopne do seba ďalšieho panáka. Berie to ako výzvu, rada by mu dokázala, že naozaj nie je slabá a znesie toho pomerne dosť. Julianova krásna tvárička začína byť stále viac a viac rozmazaná, teplo klubu tomuto stav isto priveľmi nepomáha. Amelia veľmi dobre vie, že dva panáky Juliana asi neopijú, to by musel mať naozaj veľmi slabú výdrž. „Ale myslím si, že obaja už teraz vieme, ako to dopadne,“ na tvári sa jej zjaví sebavedomý výraz, samozrejme, že sa bude Amelia tváriť ako siláčka, ktorá ho prepije, to je predsa typická ona. Nohy a ruky má už síce trošku ťažšie, preto sa radšej namiesto postávania pri bare veľmi nenápadným spôsobom premiestni na vysokú barovú stoličku, dúfajúc, že sa jej aspoň trošku prestane točiť hlava. „Ešte pár panákov a dostanem ťa aj na tanečný parket,“ uškrnie sa, ale myslí to úplne vážne, dnes ho tam isto vytiahne. Veľmi dobre vie, že sa mu predstava lepiacich sa spotených tiel vôbec nepozdáva, preto ho týmito slovami istým spôsobom aj jemne podpichuje. Julian pomaly začínal rezignovať, veľmi rýchlo pochopil, že Ameliu od objednávania alkoholu len tak jednoducho neodradí.

Jako vždy naprosto zbožňuje, když může někoho popichovat nebo do něj rýpat a do Amelie si může rýpat jakkoli se mu zachce, protože ví, že za to od ní neschytá facku- nejspíš. On teda rýpe i do lidí, které nezná, aby je od sebe případně odstrčil svým dost často protivným chováním, ale u cizích lidí mu nezáleží na tom, co si o něm myslí a jaký na něj mají názor. Zato u Am mu na tom záleží, protože je přece jen jeho kamarádka a kamarády si člověk neudrží tím, že na ně bude 24/7 nepříjemný. Možná proto jich má jen pár, protože usměvavé sluníčko plné energie věčně dobře nalazené, z něj nikdy nebude a lidi si na to holt musejí zvyknout nebo nashle. Jak se zdá, ona si na to zvykla a ještě s ním dobrovolně tráví čas, takže by jí měl spíš děkovat za to, že to s ním vydrží. Jenže to se samozřejmě nejspíš nikdy nestane. Místo děkovných sonát na ni kouká s pobaveným úšklebkem vepsaným ve tváři, když slyší její výhružku. Nakonec se i zasměje, načež se to pokusí zadržet, takže z něj vypadne něco jako přidušené uchechtnutí. "Stejně víš, že bys mi nemohla ublížit." Mrkne na ni s dost sebevědomým výrazem a dokonce se i trochu sebejistě usměje. Neví proč, ale nemyslí si, že by mu Am dala pěstí, to by ji musel doopravdy hodně vytočit. Nehodlá však pokoušet své štěstí, protože minimálně strčit by do něj určitě mohla. Ne, že by mu tím zlomila všechny kosti v těle, ale nerad by do někoho drkl, protože s jeho štěstím by to byl nějaký vytočený alkáč, co by začal hledat konflikt a to je to poslední, co v jeho situaci potřebuje. Dál tedy svou kamarádku neprovokuje, prozatím.
Jeho další úšklebek směřovaný jejím směrem, je tentokrát spíše ironický, protože jinak se ani po jejích slovech tvářit nemůže a ona to musí moc dobře vědět. Kluby totiž opravdu nejsou jeho vysněným místem k trávení času, ale tak co se dá dělat. Když se přátelíte s Amelií, nedá se tomu vyhnout a s každou návštěvou si na to musí více a více zvykat. Tak či tak z něj určitě nikdy party boy, co propaří každý víkend nebude. "Jak dobře mě znáš.." Bez sarkastické poznámky se jeho reakce nemohla obejít a doplní ji i sarkastickým úšklebkem, načež se zase zády a lokty opře lehce o bar. Lhostejným postojem určitě dává najevo, jak moc je tu z toho nadšený- alespoň v jeho hlavě to tak vidí. To, že spíš jen vypadá jako někdo, kdo si tu vyhlíží oběť, je jen detail. Představa slizkých chlapů ho vnitřně dost znechutí, takže se i otřese- i když to trošku přihrál, co si budeme. "Tuhle čest s radostí přenechám tobě a předám jim kontakt. Určitě to oceníš." Mrkne na ni s hrdým výrazem na to, jak chytře to vymyslel. Ve skutečnosti by je spíš poslal do jistých končin lidského těla, ale to nahlas nevyslovuje, protože Amelii musí být jasné, jak by v reálu reagoval. Kdyby měl hodně špatný den, nejspíš by nějakému otrapovi, co by si o něm myslel, že je gay, jednu vrazil. To by sice nebyla zrovna ideální reakce, ale holt už je takový. Tahle situace by ale spíš nastala v případě, kdy by bránil Amelii, což je i mnohem pravděpodobnější varianta. Není slepý a vidí, že je jeho kamarádka pěkná a sexy holka, ze které určitě padá brada každému druhému, co se za ní otočí. Tihle obdivovatelé bohužel přináší i ty nepříjemnější zkušenosti, o kterých tu teď společně mluví. Naštěstí pro ni tu má dnes jeho, takže kdyby se tu nějaký takový slizoun objevil, nejspíš by se s ním hodně rychle vypořádal. Klidně i za cenu toho, že by musel předstírat, že je Amelie jeho holka. To by sice mezi nimi za jakýchkoli jiných okolností vytvořilo nejspíš zvláštní atmosféru, ale v tomhle případě určitě ne. Každopádně nad ní tak nikdy nepřemýšlel, i když ví, že je dost pohledná. Není pro něj sice jako jeho sestra, že by mu představa spojená s ní v čemkoli sexuálním přišla nechutná, ale ani tak si to moc nedokáže představit. Prostě nad tím ani nikdy nepřemýšlel, proč taky, že? Každý mají v tomhle úplně odlišný pohled na věc, kdy ona si spíše užívá nezávazně a asi docela často a jemu naopak nevadí vážný vztah, i když nějakému tomu povyražení se čas od času taky nebrání. Nad tím teď ale přemýšlet nehodlá, protože má dost práce se svým chováním nabručence, který na klubu plném potících se lidí a ožralů, nevidí nic zábavného. Postupně už však začíná rezignovat, protože co jiného mu taky zbývá? Am je v tomhle hodně vytrvalá, rozhodně vytrvalejší než jeho trpělivost a odolávání, takže nakonec na pár panáků přistoupí, a tak vybere gin, který se řadí mezi jeden z jeho oblíbenějších druhů alkoholu. Pak se tam ještě řadí whisky s pivem, ale tak či tak moc často nepije. "Moc se neraduj, ještě pořád si to můžu rozmyslet a nechat tě v tom samotnou." Mrkne na ni, ale svá slova nemyslí až tak vážně. Teď už by ji v tom nenechal, i když na její úroveň obsahu alkoholu v těle, se už dneska určitě nevypracuje vzhledem k tomu, že přišel o dost později než ona. Navíc to nemá ani v plánu, i když v případě, že by ho chtěla Am vytáhnout na parket, by potřeboval celou flašku, aby jeho pohyby stály aspoň trochu za to. Nebudeme si totiž lhát, je naprosto příšerný tanečník. Už jen s pouhou myšlenkou, že by mohl dneska skončit na parketě, do sebe panáka ginu kopne stejně rychle jako ona a prázdnou sklenku pak položí na barový pult. Sjede si ji trošku skeptickým pohledem, kterým jasně naznačí, že jí nevěří ani nos mezi očima. "Taky bych řekl, už si vyhlížím stoly, pod kterými tě budu na konci hledat." Ušklíbne se na ni takovým tím popichovačným způsobem a prozatím i přejde její přesunutí se na stoličku bez nějakého komentáře a prostě jen pokračuje v popíjející štrece, přičemž se snaží nemyslet na to, že by to neměl dělat. U dalšího panáku mu málem zaskočí, když zmíní jeho úhlavního nepřítele alias taneční parket. "Tak tos mě sem měla zavolat už odpoledne, abych se na to dostatečně opil." Prohodí a sám nakonec sklouzne na barovou stoličku, na kterou si někdy v průběhu večera položil koženou bundu, kterou si tu pak určitě zapomene. Na panáky které objednává už ani nijak neremcá, protože se vážně potřebuje aspoň trochu otupit, což nejspíš každou chvílí nastane tímhle tempem.

Julian a Amelia toho majú mnoho spoločného, aj keď si to, pravdepodobne, ani jeden z nich tak úplne neuvedomuje. Amelia rovnako nemá veľké množstvo priateľov, spočítať ich dokáže na prstoch jednej ruky, ale popravde jej to vôbec neprekáža. Ona sa pustí do reči takmer s hocikým, vytvárať si nejaké nové známosti pre ňu nie je vôbec problém, ale ľudí, s ktorými sa takto zoznámi a zabáva sa s nimi často na párty, by zrovna nenazvala priateľmi. Nie je tam žiadne pevnejšie puto, zabávať sa môže naozaj s hocikým, ale aby sa stali priateľmi, musia si ju niečím získať. Julian je sladký, hoci sa rád hrá na nedostupného drsňáka, Amelia vidí, že mu nie je celkom ukradnutá. Jeho podpichovačné poznámky síce hovoria niečo iné, ale oni predsa vedia, že to je iba taká zábavka medzi nimi. Záleží mu na nej, teda aspoň Amelia si to myslí a je si istá, že ju by opitú len tak niekde nenechal spať pod stolom, ale bezpečne by ju dopravil do postele. U Amelie je to, samozrejme, rovnako, aj jej na Julianovi záleží, aj keď to možno nedáva až tak verejne najavo. Obaja tak celkom nemajú v láske hovorenie o svojich pocitoch, a teda žiadne hlboké konverzácie u nich nenájdete, možno aj práve preto si tak dobre rozumejú. „Nepokúšaj ma,“ týmito slovami Amelia ukončí ich debatu o tom, či by mu ublížila alebo neublížila, a či by sa v nej vôbec toľko sily nabralo, keďže obaja veľmi dobre poznajú odpoveď. Amelia ale nechce vôbec vyzerať ako slaboška, a preto radšej pozornosť z tejto témy odvedie na niečo iné. „Tak mi povedz, aká je tvoja predstava ideálneho večera? Skutočne ma to zaujíma,“ jednou rukou si jemne podoprie bradu, pričom sa so záujmom v očiach zadíva na Juliana. Hoci sa s Julianom už nejaký ten piatok poznajú, Amelia toho o ňom skutočne veľa nevie. Ako už spomínala, ich konverzácie sú postavené hlavne na podpichovaní sa a zábave, nie sú to žiadne hlboké konverzácie o živote, o jeho záľubách by sa ale rada dozvedela niečo viac. Takéto informácie o ňom sa jej isto do budúcna zídu, keby sa náhodou ho rozhodla niečím prekvapiť, tak aby vedela, čo má skutočne rád. „Ale no tak, Juli,“ sladko sa naňho uškrnie. Uf, keď už Amelia začína s prezývkami, keďže Juliana naozaj nikdy Juli nevolá, je jasné, že alkohol jej očividne veľmi rýchlo stúpa do hlavy. „Jedna pesnička,“ Amelia použije svoje takmer vždy účinné psie očičká, pričom s nimi sladko zaklipká a nevinne sa pousmeje. „Uvidíš, tak sa ti tam zapáči, že sám nebudeš chcieť z toho parketu odísť,“ po týchto slovách musí nasledovať ďalší pobavený úškrn. To by sa asi naozaj musel stať zázrak, aby bola ona tá, ktorá by musela Juliana ťahať preč z tanečného parketu. Nebudeme si klamať, Amelia už pomerne dosť cíti, že je opitá, pravdepodobne to bude aj tým, že za tú krátku chvíľu, čo tu s Julianom postávajú toho stihla do seba naliať celkom dosť. Samozrejme, že sa snaží nedávať to príliš najavo a má pocit, že sa jej to zatiaľ darí naprosto výborne. Kto vie, či je Julian rovnakého názoru alebo sa už na nej poriadne zabáva. A ak si to náhodou ešte nevšimol, jej priblbý úškrn, ktorý nedokáže dostať z tváre a podnapitá reč ju isto čoskoro prezradia. „Takže si dáme ešte jeden a pôjdeme?“ s nádejou v očiach sa zadíva na Juliana, ako keby sa ho snažila zhypnotizovať k tej správnej odpovedi. Psie očičká stále zostávajú, treba to predsa trošku zahrať na city, to väčšinou zaberá. Rukou kývne na barmana, aby im opäť priniesol dva poháriky ginu, pričom sa krátko porozhliadne po ľuďoch v klube a následne svoj pohľad presmeruje späť na Juliana. Pozorne skúma jeho tvár, čím sa snaží zistiť, či už aj naňho začína alkohol aspoň trošku účinkovať. Tých panákov doňho naliala celkom dosť nato, že tu postávajú iba pár minút, to s ním predsa musí aspoň trošku zakývať. S Ameliou to teda, rozhodne, dosť zamávalo a momentálne sa cíti ako na kolotoči, ale to predsa nie je nič, načo by nebola zvyknutá.

Ví, že Amelie o něm ví docela dost věcí, ale když by se nad tím zamyslel, v závěru toho vlastně kvůli jeho uzavřenosti není až tolik. Málokomu se otevře tak, že se dá říct, že ho doopravdy zná. Vlastně ani neví, jestli někdo takový existuje. Dřív to byla Nancy, ale to dnes už dávno neplatí, protože s ní není v kontaktu tolik let, že o něm neví vůbec nic. A od té doby asi ani žádnou takhle blízkou kamarádku neměl. Popravdě je jeho nejbližší kamarádka asi právě Amelie a to nejsou žádní besties- prostě spolu čas od času něco podniknou. Jemu to ale takhle vyhovuje. Ona se na nic ohledně osobního života nevyptává jeho a on zase jí. Prostě se jen popichují jako dva puberťáci, což dělají i dnes a to v podstatě od momentu, co sem přišel. Nejsou očividně schopní vést nějakou vážnou konverzaci, no prostě komplikované povahy. Tak či tak si na to vůbec nestěžuje a mnohem radši řeší případnou ránu pěstí, než třeba kolik plánuje mít dětí. Kdyby se ho na tohle zeptala, nejspíš by vzal nohy na ramena po první minutě. K ráně pěstí, která by ho určitě nepoložila na zem, se už nevyjádří a jen se na ni ušklíbne, čímž jí jasně naznačí, že by neměla šanci. Sice by ho to asi zrovna nelechtalo, ale přece jen Am není nějaký wrestler, který by mu zlomil nos.
Při změně tématu na to, co vlastně preferuje nad nočními kluby a čím se v soukromí baví, se na moment zamyslí nad nějakou sarkastickou odpovědí a už se i chystá k tomu si do ní nějak rýpnout, ale nakonec si to přece jen rozmyslí a rozhodne se, že aspoň jednou jí odpoví normálně bez známek sarkasmu. "Nevím. Cokoli, kde nejsou lidi." Pokrčí rameny a pohled ze své kamarádky na chvíli přesune na klub, který si prohlédne. Tohle místo jeho definici ideálního večera absolutně nesplňuje, protože se tu člověk sotva pohne. Radši při pohledu na všechny ty lidi vypije jednoho z mnoha panáků, které tu do něj Am od jeho příchodu nalévá a potočí hlavu zase jejím směrem. "Vlastně večery většinou trávím cvičením. Nebo boxem." Jeho život je v tomhle vcelku jednotvárný. Tím, že nechce žádné další problémy, se snaží trávit čas na místech, kde by se konflikt vyvolával těžko. A tak většinu času tráví na basketbalových hřištích, ve fitku nebo u boxu. Je zkrátka sportovní typ, ale tohle o něm Amelie určitě ví asi tak jako ví on o ní, že je party girl. Dnes se jejich společně strávený čas řídí podle ní, takže ho vůbec nepřekvapí, když ho začne tahat na parket, kam se mu popravdě příliš nechce, protože není zrovna tanečník roku. Vlastně je v tanci mizerný a ani ho to moc nebaví. Jenže dneska už má přece jen docela upito, protože panáky, co v sobě má přestal už dávno počítat, za což může i fakt, že už na sobě alkohol začíná i lehce cítit a to hlavně v tom, že mu začíná být horko. Za to asi může i vydýchaný vzduch v klubu, ale má v tom prsty i ten alkohol, který mu Am rafinovaně podsouvá celou dobu, co tu s ní je. A tak ho alkohol společně v kombinaci s jejím psím pohledem trošku nalomí a on si rezignovaně povzdechne. "Jedna písnička." Zvedne do vzduchu ukazováček před její obličej, aby jí naznačil, že z dneška víc nevytěží. Vypadne z něj zasmání, když slyší její další slova, po kterých jí věnuje jeden ze svých skeptických pohledů. "Jsi si jistá, že ti někdo nehodil něco do pití? Mluvíš trochu z cesty." Mrkne na ni s rádoby sladkým úsměvem na rtech, jehož účelem není nic jiného, než rýpnutí si do ní. Kdyby byl víc vnímavý, všimnul by si toho, že se jí nejspíš za chvíli začnou z toho množství alkoholu, co v sobě má, podlamovat kolena. On ale vnímavý není, takže návrh dalšího panáka mu nepřijde tak špatný při představě, že bude muset za chvilku na parket, takže přikývne na znak souhlasu a podívá se na barmana, který jim po baru šoupne další várku alkoholu. "Doufej že tohle přežiju, jinak mě už nikam nikdy nedostaneš." Ušklíbne se na ni předtím, než vypije gin, který určitě za chvilku zapříčiní ještě větší svolnost k tanci na parketu, kterou má už teď docela velkou. Kdyby byl střízlivý, tak by ho tam totiž nedostaly ani její psí oči. Jenže teď už střízlivý není, spíš naopak podnapilý. Hudba v klubu už se mu nezdá tak hlasitá a dav lidí mu vadí o něco míň, než když sem přišel. A tak ji tedy nakonec chytne za ruku a sehne se k ní, aby ho víc slyšela. "Jeden. Jeden tanec." Připomene jí jejich domluvu, než se od ní odtáhne do předchozí vzdálenosti a začne se s ní mezi lidmi proplétat na parket, kde najde nějaký volný kousek místa, kde by mohli vytasit své taneční kreace.

Hovoriť s Julianom o svojich pocitoch alebo nebodaj zablúdiť do témy vzťahy? To naozaj nehrozí. S priateľkami sa takéto veci riešia neustále, veď poznáte ženy, ale pri Julianovi si teda srdiečko vôbec nevylieva. Amelia to popravde nerobí ani pri jej najbližších priateľkách, hovoriť o pocitoch nie je zrovna jej silnou stránkou. Svoje priateľky ale rada vypočuje, aj sa posnaží im poradiť, aj keď nevie, či práve ona je najlepší radca ohľadom vzťahov, keďže nikdy v žiadnom vážnom vzťahu nebola. Svoje zložité pocity, v ktorých sa vlastne ani ona sama nevyzná, si všetky necháva pre seba. Nepotrebuje pred ľuďmi ukazovať svoju zraniteľnosť, nikdy to nerobila a pravdepodobne sa to nikdy ani nezmení. A čo Julian a vzťahy? Na túto tému nikdy reč neprišla, aj keď Amelia už párkrát premýšľala nad tým, že by sa veľmi nenápadne pokúsila Julianovi dohodiť svoje nezadané priateľky. Netuší, aký je jeho typ a čo vôbec u ženy hľadá, to je hneď prvý zádrhel v dohadzovaní. Za druhé by ju pravdepodobne poslal kade ľahšie, keby ho s takýmto niečím prepadla. „Okay, chápem to,“ kývne hlavou, pričom si iba jemne nad jeho slovami pousmeje. Julian je očividne samotár, ale Amelia ho veľmi rada niekam raz za čas vytiahne, isto mu to prospeje. Vie, že Julian má rád svoju samotu, ale v tomto je ona naprosto rozdielna. Čím viac ľudí sa okolo nej nachádza, tým lepšie sa cíti. Keď je sama, tak sa až príliš zamýšľa nad životom, čo naozaj nevedie k ničomu dobrému. V klube jednoducho dokáže vypnúť, zabudnúť, neriešiť žiadne problémy. Jasné, raz za čas si aj ona užije deň o samote, ide niekam do wellnessu alebo na nákupy, inokedy má chuť preležať celý deň v posteli a na tom predsa nie je nič zlé. Obecne si ale viac užíva spoločnosť ľudí, ktorí ju ako keby dobíjajú energiou. „Hmm, neviem o tom,“ zľahka pokrčí ramenami, pričom sa neubráni ďalšiemu úškrnu. Samozrejme, že vie, že iba žartuje, aj keď, všetko je možné. Veď predsa pred tým, ako sa sem Julian dostavil, tu trávila čas s nejakým chlapcom, ktorý jej zopár drinkov objednal. „Ale tváriš sa nejak podozrivo,“ ukazovákom poukáže na Juliana, pričom si ho mierne podozrievavo prehliadne. Oči sa jej rozžiaria šťastím, keď Julian kývne na tanec, aj keď je to teda pod podmienkou, že na parkete zostane iba na jednu pesničku a potom sa pekne opäť vrátia na ich pôvodné miesta. Áno, v tejto chvíli je vysmiata ako slniečko, keďže sa jej podarilo Juliana aspoň na chvíľku odlepiť z barovej stoličky. Berie to ako veľkú výhru. Nechá sa zaviesť Julianom niekam na tanečný parket, na ktorom momentálne poskakuje dosť ľudí, ale tak, tento klub je pomerne dosť známy, čiže čo iné sa dá čakať? Julianovi sa ale podarilo im nájsť pekné miestečko, kde sa nemusia úplne lepiť na iných ľudí, čo je naprosto ideálne. Nie, naozaj nepotrebuje, aby sa na ňu v tejto chvíli, kedy sa jej konečne podarilo vytiahnuť Juliana na parket, lepili nejakí cudzinci. Amelia si je istá, že Julian iba preháňa a naozaj nie je na tanečnom parkete naprosto nemožný. Keď teda už sú na tom parkete, tak sa Amelia začne pomaly vlniť do hudby popritom, ako sa pesnička rozbieha, pričom jej na tvári stále žiari obrovský úsmev, má naozaj výbornú náladu. Poriadne sa vyskáču, táto pesnička bola naozaj energická a Amelia teda nevie povedať, či toto teplo a skákanie na parkete k tej opilosti prispieva alebo naopak ten alkohol zo seba skôr vypotila. Julianom sľúbená jedna pesnička prišla ku koncu, ale Amelia sa zatiaľ z tanečného parketu preč nehrnula. Chcela ešte jeden krát vyskúšať šťastie, a tak jemne ovinula ruky okolo Julianovho krku, ako keby tancovali nejaký ploužák a s nádejou sa mu zadívala do očí. „Nerozmyslel si si to s tým jedným tancom?“ Amelia sa naňho sladko pousmeje. Samozrejme, že ak nebude chcieť na parkete zostať, naďalej ho presviedčať nebude, ale vrátia sa späť na ich pôvodné miesto, k baru. Amelia však vidí, že alkohol začal už trošku účinkovať aj naňho, inak by sa pravdepodobne na tanečnom parkete vôbec nenachádzali, a teda možno nebude voči tancovaniu toľko protestovať. „Vedela som, že to na mňa iba hráš a na parkete to poriadne rozbalíš,“ krátko zavrtí hlavou do strán s úsmevom na perách. Dobre, možno to nebola úplne najlepšia tanečná show, akú kedy videla, ale rozhodne nie je taký nemožný, akým sa tvári byť.

Ani omylem není typ, co by se nějak vyžíval v hlubokých konverzacích polemizujicích nad životem nebo nedej bože v konverzacích, které nějakým způsobem zahrnují pocity nebo vztahy. Není sice děvkař, co by na každém rohu ohnul někoho jiného jen pro vlastní potěšení ze zlomených srdcí a nekonečného seznamu zářezů, ale v poslední době neholduje ani vztahům. Spíše preferuje termíny jako jsou pravidelné známosti na sex. A ne, tím by nemyslel přátele s výhodami, protože příliš přátel nemá a když už, většinou své kamarádky do takových věcí nezatahuje. Dost často to totiž nevěstí nic dobrého, takže je zkrátka raději sám. Sice měl už nějaké vztahy, jeden dokonce docela vážný, ale moc často o tom nemluví, protože ho přesně tahle dívka stála podmínku. Nebo konkrétněji řečeno, ne ona, ale jeho cholerická a výbušná povaha, která nesnesla fakt, že ji chtěl někdo ochmatávat. Každopádně od té doby pořádný vztah neměl a i kdyby ho měl, nejspíš by se o tom Amelii nějaký ten pátek nezmínil, protože si své soukromí rád drží pod pokličkou a nic neříká, dokud to není nutné. Naštěstí Amelie po něm podobné konverzace ani nevyžaduje, protože jakmile přijde na povídání si o citech, jsou v tom úplně stejní- vyhýbají se tomu jako čert kříži. A možná proto jsou i dobří přátelé, protože vědí, že společně nebudou řešit něco, co ani jeden nechce. Kromě téhle věci vlastně ani pořádně neví, co spolu vlastně dělají, když spolu tráví volný čas. Každý má úplně jiné záliby a i přesto si k sobě čas od času najdou cestu. Stejně tomu bylo i dneska, i když zrovna z tohohle typu zábavy neskákal dva metry do vzduchu od radosti. Na Am mu ale záleží až moc na to, aby ji nechal někde pít samotnou s kámoškami, od kterých se v průběhu večera oddělí, takže ze začátku večera pro něj bylo jasné, že sem stejně přijde. No a vidíte? Teď tu je a dokonce pije alkohol, kterého už v sobě nemá zrovna málo. Očividně se čas od času dějí i zázraky a dnes je zřejmě den zázraků.
"Já?" Trochu pobaveně na ni povytáhne obočí, ale nakonec se rozhodne přistoupit na její hru a jen ledabyle pokrčí rameny. "Kdoví, možná se tě celu dobu, co se známe, snažím zmanipulovat k tomuhle okamžiku, kdy ti hodím něco do pití, unesu tě a už nikdy tě nikdo neuvidí." Pokrčí rameny jakoby nic a kdyby neměl upito, zřejmě by ze sebe takhle obsáhlou větu ani nedostal, protože obvykle je na slova dost střídmý. A když už náhodou není, většinou z nich nevznikají věty popisující šílený plán jako vystřižený z kriminálky, kde se snaží vyřešit případ o černém trhu s ženami. To, že má vypito víc, než by si sám přál, jasně ukazuje i to, že nakonec nebylo až tak těžké ho vytáhnout na parket, což je obvykle nadlidský úkon. Samozřejmě se ale i v podnapilém stavu musel nechat chvíli přemlouvat, protože tančení nebylo jeho parketou a nezářil v něm jako nějaká superhvězda. V tomhle byl spíš podprůměrná hvězda, protože na klubovou hudbu se zkrátka neuměl moc dobře pohybovat. Mnohem snazší mu přišlo bušení do boxovacího pytle, než vlnění se do rytmu hudby a být přitom namáčknutý na kdovíkolik lidí. Naštěstí nakonec vyberou místo, které není až tak přeplněné, i když do něj během divokého tančení na parketu stejně sem tam někdo drkne. To ovšem nepovažuje za nějaké provokace do rvačky, takže po chvilce chaotických pohybů sžije s rytmem písničky a snad i za pomoci pozorování Amelie, která v tomhle již zmíněnou superhvězdou je, se chytne. A i přesto, že do Star Dance by ho asi nevzali, se nakonec necítí až tak špatně a zřejmě na něj není ani naprosto tragický pohled, který by byl hoden balení kapesníčků. Písnička mu uteče rychle, za což je vlastně rád. Jen neví, jestli jeho nadšení bude sdílet i Am, která mu po skončení písničky ovine ruce kolem krku, což ho donutí sklonit k ní lehce hlavu a vrátit jí její pohled z očí do očí. Tak nějak automaticky položí ruce na její boky a pobaveně zavrtí hlavou, přičemž se na jeho rtech najde i náznak úsměvu. "Nemůžeš mít všechno hned." Mrkne na ni a svými slovy jí dá i jasnou odpověď, která zní v překladu jako ne. Pomalu pustí její boky, ale jednu ruku posune na její kříž a sehne se k jejímu uchu, aby ho slyšela. "Počkej na mě venku, zaplatím a doprovodím tě domů." Promluví tak, aby ho zřetelně slyšela, což se s alkoholem v krvi dělá trošku hůř, ale není na tom až tak špatně, aby nedokázal poskládat slova dohromady. Je spíše dobře naladěný, což značí i to, že ho vůbec dostala na parket. Teď ji však pustí a jde k baru, kde zaplatí útratu, vezme si svou koženou bundu, která tam naštěstí stále je a vyrazí ven za Am, které bundu podá, jelikož už je hluboká noc a je chladněji, než přes den. "Tak pojď." Vyrazí směrem k místu, kde bydlí a doprovodí ji až přímo k ní před místo bydliště. "Kdyby něco, zavolej. Díky za dnešek." Mrkne na ni a těmihle slovy se s ní rozloučí, načež se vydá opačným směrem, než kterým přišly a to do domu jeho rodič, kde přes léto bydlí.

--> Byt

Maddy Perez. Hovorí vám niečo toto meno? Pre mnohých isto úplne neznáma osoba, ale podľa Kirsten bola postava Maddy v Euphorií naprosto ikonická. Je známa hlavne svojimi výraznými makeupmi, ktoré vždy zahŕňajú nejaké tie trblietky, kamienky a výrazné farby. Vlastne sa na túto akciu rozhodla ísť iba pár dní vopred, a preto nemala priveľa možností v rámci vyberania kostýmu. Kirsten sa vyžíva v robení výrazných makeup lookov, je v tom aj dosť dobrá, a preto sa rozhodla svoj kostým odraziť práve od tohto bodu. Zohnať podobný kostým roztlieskavačky nebolo vôbec náročné, objednala si ho na amazone iba pred pár dňami a našťastie stihol doraziť. Keby nie, pravdepodobne by nič iné na poslednú chvíľu nevymýšľala, ale jednoducho by sa na dnešnú párty vykašľala. V tomto meste sa predsa niečo deje skoro stále, čiže na ďalšiu akciu by príliš dlho čakať nemusela. Makeup k tomuto kostýmu hral jednu z najdôležitejších rolí. Bol veľmi výrazný, presne taký, ako Maddy v Euphorií často nosila. Kirsten sa teda jej lookom inšpirovala alebo sa skôr snažila ho úplne presne do bodky napodobniť. So svojim výkonom bola nadmieru spokojná, vyzeralo to naozaj skvele. Ku kostýmu roztlieskavačky zvolila jednoduché biele tenisky, ktoré sa hodili naprosto perfektne a malo to aj výhodu, Kirsten aspoň nebudú po dnešnom večeri vôbec bolieť nohy. Hneď pri vstupe je jej ponúknutý jeden panák tvrdého alkoholu zdarma, paráda, Kirsten ale zdvorilo odmietne a radšej rýchlo kráča ďalej do miestnosti. Jej prvé kroky po vstupe smerujú k barovému pultíku, sú naozaj pomalé a neisté, ale tak nebude predsa po celý večer na suchu. S tichým povzdychom si prehliadne všetky fľašky s alkoholom, pričom sa neubráni krátkemu zamysleniu nad tým, aký posraný život má. Tento klub prináša množstvo nepekných spomienok, alebo teda skôr zábleskov, keďže Kirsten si už ani nedokáže spomenúť na posledný krát, kedy sa v tomto klube nachádzala triezva. Teraz premýšľa nad tým, že chodiť práve na toto miesto možno nebol najlepší nápad. Ešte k tomu sa sem vybrala aj sama, keďže jej okruh priateľov sa v poslednom čase pomerne dosť zúžil a naozaj netušila, koho by na túto akciu zavolala. Ona ale nechcela už ďalej sedieť doma na zadku, a preto sa rozhodla na dnešnú halloweensku párty zájsť. Možno tu natrafí práve na Michaela, s ktorým sa ešte počas leta stretla v čajovni a strávili spolu príjemné poobedie. Ale to by bola aká náhoda, keby tu narazila práve naňho, ešte aj bez spoločnosti? Všetky svoje veci drží pevne v ruke, pričom pohľadom tiká po klube z miesta na miesto a premýšľa nad tým, či by radšej odtiaľto nemala vypadnúť. V dave sa nenachádza ani jediná známa tvár, ktorá by ju v tomto momente mohla zachrániť.