Kath nezná Setha natolik dobře, aby znala jeho minulost a tím pádem věděla, že sahat na něj není zrovna nejlepší nápad. To si nějak neuvědomila. Prostě ho viděla, v mysli jí utkvěla vidina toho, že se bude dobře bavit. Protože nejen, že má Seth trávu opravdu kvalitní, ale navíc je ten, který nepovažuje Kath nápady za pitomé a dokonce je s ní í párkrát uskutečnil. Ale jakmile na něj sáhne, uvědomí si, že ani jí by nebylo příjemné, kdyby to takto někdo udělal a že by klidně i mohl dostat loket, jak by se lekla. To ale Seth naštěstí neudělá, i když se tváří ne zrovna nadšeně. Měla by se omluvit? Možná a chvíli nad tím i uvažuje, ale pak to hodí za hlavu. Je to přece jen Seth a ten jistě o nějaké omluvy nestojí. Navíc ani nevypadá, že by se na ni zlobil. Když ale pronese, že je to jeho happy face, cuknou Kath koutky. Promne si tedy rty o sebe a nakloní hlavu nejprve na jednu stranu a nakrčí přitom čelo. Pak zase skloní hlavu k druhé straně a přitom zvedne i jednu ruku. Tou ukáže prstem na jeho tvář a hlavu narovná. "Toto, že je tvůj happy face? Takto vyjadřuješ nadšení? No, potěš koště teda." Pronese s úšklebkem a fakt potlačuje výbuch smíchu. Má co dělat, aby si zachovala vážnou tvář. "Asi bys měl hulit víc, aby ses aspoň usmíval, protože takto vypadáš hrozně přísně, Gardnere. Anebo už na tebe ta tráva nepůsobí." Dodá ještě a pokrčí rameny. I takové věci se mohou dít. Když někdo moc hulí, tak už pak nemá ty vysmáté stavy, anebo mu prostě jen jeden joint nestačí a je třeba zvýšit dávku. Ve skutečnosti si ho ale Kath jen dobírá a děsně ji to baví.
Následně se dostanou k tomu, jak Kath mohla vědět, že je to on. Chvíli tedy mlčí a nechá ho mluvit. Věta o romantice ji pobaví a hodlá se od ní odpíchnout. Nadechne se tedy, dlouze vydechne a zamračí se, než začne mluvit. "A já měla za to, že to oceníš, tak nic." Rozhodí přitom rukama a zatváří se smutně. Sklopí hlavu a dokonce i svěsí spodní ret. Pak se ale zasměje a zavrtí hlavou. Pohled zvedne do jeho tváře. "A jako, máš pravdu, že to mohl být kdokoliv z tvých zákazníků, ale..." Nedokončí větu a rozhlédne se také kolem sebe. Jsou tu různé typy lidí, takže by to mohl být klidně jeden z huličů. Kath si ale myslí, že by málokdo udělal, co Seth. Pohled tedy vrátí zpět na něj. "..málokdo je tak troufalý, aby si zahulil kousek od vchodu. To je podobné takovému rebelovi jako jsi ty." Dokončí větu a doplní ji o mrknutí. Kath totiž nezná moc kluků, jako je Seth, kteří by nebyli vyděšení nebo dokonce otrávení z její spontánnosti a ještě s ní podnikali bláznivé věci, které se jí zrodí v tomto stavu v hlavince. I tak ale o něm moc neví a ani on o ní a možná, že je to tak i lepší. Prostě nic neřešit, jen se zhulit a blbnout. To je nejspíš to, co Kath potřebuje, aby aspoň na chvíli vypla z toho všeho stresu..
Kath je tím pádem opravdu ta poslední, co by ho přišla sekýrovat a kázat mu o dobrých mravech. Sama nikdy slušňačka nebyla a ani s tím nehodlá začínat. Navíc ještě, když hulí ona sama. Byla to jen provokace a to Seth samozřejmě pochopil. Jen si Kath dobírá, protože jí to jen tak nedaruje. To potvrdí i následnou větou. Kath se tomu uchechtne. Věří totiž tomu, že by Seth pro ránu nešel daleko a vůbec by se nedivila, kdyby se s někým potahal nebo dal i někomu přes hubu. Bylo by mu to zkrátka podobné. Proto si ho sjede pohledem. "Hmm, jak originální ..i když, u tebe by to nebylo nic neobvyklého, kdyby ses porval." Neodpustí si, protože ho tak vidí. Rozhodně to není žádný slušný hoch a nějak nevěří tomu, že by řešil nějaký konflikt domluvou. Ale třeba se v něm plete. I když o tom dost pochybuje. Přece jen má dva bratry a mezi kluky se pohybuje celý život. Má na ně tím pádem vcelku dobrý odhad nebo si to aspoň myslí. I když, od jisté doby si myslí, že všichni myslí pérem. To se jí i několikrát potvrdilo. Nedá se tedy a rozhodně se nehodlá vzdát. V tomto nebude mít Seth snadnou výhru. Kath není vůbec lehký soupeř, jak si Seth možná myslí.
Konečně se po chvíli dostanou k tomu, proč ho Kath vyhledala. Nebylo to kvůli jeho krásným očím, ale kvůli tomu, co u sebe nosí. Když se ale Seth zeptá, co za to a ještě tím svým provokativním tónem, Kath dostane chuť si hrát. Chvíli mu tedy dává jistou naději toho, že by mezi nimi mohlo k něčemu dojít. Ve skutečnosti ho ale jen provokuje. Kath totiž není ten typ, která by vlezla do postele s prvním pěkným klukem, který jí vejde do cesty. Je po docela těžkém rozchodu, ze kterého je už sice venku, ale díky tomu, co jí bývalý přítel udělal, ztratila důvěru v lásku a kluky všeobecně. Ale dalo se to čekat, že ji podvede, když byli od sebe tak daleko. Na to ale Kath v žádném případě myslet nechce. Baví se totiž nad tím, jak to Setha zarazí a že to snad i funguje. Stojí totiž jako přibitý s pohledem upřeným na Kath. Ta se mu dívá přímo do očí, když mu upravuje kravatu a mohla by se v nich i ztratit, ale to by nesměla být Kath, která se nenechá jen tak rozhodit. Tím pádem ale zaregistruje, že mu pohled sklouzl na její rty. Olízne si je tedy v tu chvíli. Je to prostě potvora a náramně si užívá to, jak málo stačí, aby kluka dostala přesně tam, kam chce a byl na chvíli jako opařený a snad i plný očekávání. Ty ale v mžiku překazí, když se odtáhne a tváří se jako nic. Pronese i nabídku toho, co je mu schopná dát za jeho zboží. Nabídka divokého sexu v tom však nezazní. Přenese váhu z jedné nohy na druhou, jak čeká na odpověď, kterou už tuší a sleduje Setha, který zavrtí hlavou nad její provokací. Následně ale odpoví a zase ji osloví příjmením. Tím ji neskutečně irituje a připadá si jako ve škole. Nedá to ovšem najevo a jen přikývne s neutrálním výrazem, jakože souhlasí. Už chce sáhnout do pouzdra na opasku pro peníze, ale Seth na ni promluví a ještě jí přikáže, aby mu podržela pistolku. Na to se Kath zamračí. "Teda, galantnost ti pravdu nechybí." Pronese stroze a vezme si pistolku z jeho ruky, kterou mu tedy podrží. Šlo to však říct trochu jinak. Zavrtí nad jeho chováním hlavou, ale víc k tomu neřekne. Seth totiž vytáhne jointa z pouzdra a schová ho v dlani. Kath nad jeho podivným počínáním zvedne obočí. Ale když k ní přistoupí a chytne ji za ruku, tak si od něj zboží převezme."Dík." Poděkuje, i když ví, že za to zaplatí. Je to slušnost. Po chvíli se ale musí zasmát tomu, jak to Seth dělá. "Odkdy jsi tak nenápadný?" Pronese se smíchem. Ten jí však z tváře zmizí, když ji Seth rukou přejede po krku. Napadne ji, jestli se nechce omluvit za tu jeho troufalost. Nápad jí však rychle utne Seth, který je ještě drzejší. "Samozřejmě, že ti je dám, drzoune." Odsekne mu a vrátí pistolku, aby si mohla rozepnout pouzdro. Z něj poté vyndá stožek bankovek. Třemi prsty chytne jointa, aby mohla zbývajícíma dvěma z něj vytáhnout požadovanou hotovost. Tu podá Sethovi. "Někdo by tě měl naučit, jak se chovat k dívce." Sdělí mu, když mu hotovost předá a zbytek peněz si zase druhou rukou strčí do pouzdra. To zapne a rozhlédne se kolem. Tady hulit opravdu nebude. Nechce mít další průšvih ve škole a poslouchat posměšky bratra. Pohledem proto skenuje celý vnitřek, ze všech stran, až jí pohled zabloudí k místu, kde nikdo není a je schované. Ve tváří se jí objeví šibalský úsměv a ohlédne se na Setha. "Dáš si se mnou? Třeba pak budeš o něco milejší." Znovu si ho dobírá Kath a aniž by čekala na jeho odpověď, nenápadně hlavou ukáže hlavou k místu, kam má v plánu se jít zhulit. "Tam by to mohlo být fajn, co říkáš? Začíná se to tu už plnit, tak na sebe nechci přitahovat zbytečně moc pozornosti." Sdělí polohlasně Sethovi a pravdou je, že se club už plní a nejen studenty. Navíc, oba už nějaké průšvihy měli a jistě nestojí o další. Aspoň teda Kath ne.. Z toho důvodu se rozejde k onomu místo, dokud je pořád prázdné a zastaví se, až je tam. Z kapsy vytáhne zapalovač, který nosí pořád u sebe, kdyby byl třeba a jointa si strčí do pusy. Zaplalovač zvedne k ústům a škrtne. Přitom si potáhne. Ucítí chuť trávy v puse a spokojeně se usměje. Ne, že by chutnala kdo ví jak dobře, ale Kath už se těší na ten stav po ní. To ji v tu dobu totiž nic netrápí a nic neřeší. Jen vymýšlí blbosti. Chvíli drží kouř v sobě, aby jí brzo najel stav a pak ho vydechne. Pokud šel Seth s ní a nachází se právě vedle ní, tak mu věnuje pohled. "Kvalitní jako vždy." Pochválí mu tím zboží a i když je to zmetek drzý, nabídne mu nakonec jointa taky, protože nerada hulí sama a třeba nakonec bude přece jen milejší, kdo ví.

Léto bylo u konce a zimní semestr se již rozjel na plné obrátky. Noah za normálních okolností makal na 110%, pevně si stanovoval časový rozvrh, který dodržoval, a ve volném čase se věnoval zlepšení své tělesné kondice či celkově zdravému životnímu stylu. Tento semestr byl však jiný. Posilování se nevzdal, ba naopak, zabral v něm ještě víc a působil tak jako nějaká holka po rozchodu, která chce svému ex dokázat, že byl rozchod s ní velkou chybou. To spíše zdravý životní styl začal nepatrně zanedbávat, když objevil kouzlo francouzských hranolek, no a pak tu byla škola - tu minulé zkouškové období zanedbal tak moc, že si musel zopakovat poslední ročník a ačkoliv si slíbil, že zase zabere a vrátí se do starých kolejí, tak selhal a místo učení či vypracovávání požadovaných úkolů raději trávil svůj čas nad panákem tvrdého alkoholu v baru; samozřejmě po boku svých přátel, kteří byli odvázaní z toho, jaká rozjetá verze Noaha se jim tu teď předvádí. Takhle ho totiž neznali. Slušný a nepřístupný Noah, který se většinou stranil společnosti, a té holčičí obzvláště, teď dělal očka na každou, která kolem něj prošla, přičemž nezapomněl mít poznámku o jedné z jejích předností – většinou o zadku. Stejně tak by si starý Noah nechal ujít akci pořádanou univerzitou, kam by ho kamarádi přemlouvali jít a on by možná nakonec šel, ovšem jen z donucení, kdežto stávající Noah šel na letošní Halloween zcela dobrovolně, a navíc v kostýmu, který by ještě před rokem nazval trapáckým. No jo, časy se holt mění a nejlepší na tom je, že tohle všechno pramení z jednoho blbého odmítnutí, které si Noah vzal až moc k srdci, a které těžce porazilo jeho vysoké ego. Zara, Zara, pořád mu lítala v hlavě, pořád na ni měl vztek, ale zároveň ji chtěl znovu vidět a zeptat se jí, co udělal špatně. No, přesně proto se holkám vyhýbal a nebýt blb, znovu by se jim začal zcela stranit, ovšem on si cosi potřeboval dokázat. Paradox je, že v každém případě šlo jen o nevinný flirt, ve kterém nezašel dál, ale… kdo ví, co se stane, až jednou dál zajde a zjistí, že mu jeho středoškolské já aka „chovám se jak největší idiot na světě a neuvědomuji si to“ chybí. V jeho případě to totiž byla jen otázka času.
Jít za Aladina byl bláznivý nápad, ovšem mu se líbilo, jak mu kostým lichotivě odhaloval hruď a on se tak mohl chlubit svým pečlivě vypracovaným tělem, které tak rád vystavoval. Od svých kamarádičků sklidil výsměch, ale zároveň i obdiv, prý by ze sebe takového šaška udělal málokdo, nad čímž se Noah smál společně s nimi. Pro ně to byl možná šašek, ale on se v tom cítil sexy a byl si jistý, že to tak bude vnímat i většina ženského osazenstva na akci. Na Halloween šel sice se svými kamarády, ale tak snad bylo jasné, že nebude jen v jejich společnosti, když se kolem něj budou potloukat paničky v sexy kostýmkách, které můžou světu ukázat jen v tento jediný den. ,,Já si můžu kostým změnit, ale ty se svým ksichtem nic neuděláš," pronesl posměšně ke svému kamarádovi Jacksonovi zrovna když vcházeli do nočního klubu, kde se celá akce odehrávala. Všem už naštěstí bylo nad 21, takže do sebe s chutí kopli uvítací drinky a pak se přidali do hloučku bavících se lidí. Po výzdobě moc nekoukali, protože tu měli na koukání jiné věci, ehm, respektive, ženy, a ty samozřejmě nebyli věcmi, narozdíl od jiných je Noah a jeho kamarádi s největší možnou úctou respektovali. On sám si nezapomněl do nejmenšího detailu prohlédnout krátce střiženou brunetku v kostýmu policistky, ke které by nejraději hned zamířil, kdyby u ní nestála jakási bloncka v šedém kostýmu, která sice taky nevypadala nejhůř, ale… no, brunety byly brunety, snad jedinou výjimkou u něho byla Zara. Sakra, zase ji měl v hlavě! Pohledem přejel na další dívčinu, jakousi akrobatku z cirkusu nebo co to bylo… no, ono to stejně bylo jedno, protože její kostým odhaloval přesně to, co měl a k jeho smůle byla už i ona obsazená, akorát se tentokrát jednalo o, vůbec ne překvapivě, mužskou společnost. ,,Asi jdeme k baru, ne?" zeptal se Noah svých kamarádů a poté, co mu přikývli, se jejich skupinka přemístila k barovému pultu. Tam si objednali jakýsi drink s názvem Pumpkin spice white russian a pobaveně diskutovali o týpkovi, který se tu promenádoval v kostýmu banánu.

Opravdu ji těšilo, že na akci šla zrovna s Chrisem, hlavně tedy protože se domluvili na ladících kostýmech, to jí dělalo neskutečnou radost. Samozřejmě by se mohla domluvit na sladění i s někým ze spolku, ale s Chrisem to byla větší zábava – minimálně pro ni, do jaké míry si to užíval i Chris, to jest záhadou. Nakonec by se ale dalo říct, že si to alespoň trochu užíval také, protože když se setkali před spolkem, čekal na ni v opravdu detailním kostýmu piráta s velkým P – jak jinak byste chtěli kapitána Jacka Sparrowa označit, že? Líčení sice nedotáhl do jeho úrovně, ale nevadí, tuhle oblast zastala Gab. Na nic nečekala a přitáhla si Chrise do objetí namísto pozdravu, a i když už teď měla chuť ho zahrnout otázkami o tom, jak se mu daří, raději jen pochválila jeho kostým a zahlásila odjezd, bavit se budou moct i později, ačkoliv to bude v tom hluku nočního klubu o něco náročnější. „To chápu, asi v tom bude horko a ta paruka nevypadá zrovna dvakrát prakticky,“ chápavě pokývala hlavou a byla asi vcelku vděčná, že její kostým žádný takový prvek neobsahuje. „Ale to bychom se měli vyfotit ještě teď, ať máme co ukázat doma,“ navrhla a už sahala pro mobil, nicméně pokud by Chris něco namítal, tuhle myšlenku by, leč nerada, klidně zavrhla. Ale pokud se vyfotili, spokojeně si fotku prohlédla a rovnou to poslala své i jeho mamce, aby viděly, že jsou v pořádku a náramně se baví. Lehkomyslně se zasmála po tom jeho zamračení a komentáři o výstřihu, nad čímž lehce pokroutila hlavou. „Zaprvé, díky,“ věnovala mu uculení za tu lichotku, kterou začínal před tou drobnou výtkou, „a zadruhé, je to Halloween, věř mi, že tenhle outfit je ještě hodně skromný,“ ušklíbla se, viděla totiž odcházet několik holek ze spolku v mnohem odvážnějších kouscích. Nijak jim to nevyčítala, naopak, byla to jejich volba a pokud chtěly takto oslavovat své tělo, good for them! Sice to nebylo nic pro Gab, ale každý je jiný, a tak to má být. „A myslím, že když spojíme síly, zaženeme všechny nechtěné společníky… nebo snad i společnice,“ významně na něj mrkla, značíc, že by se třeba i o něj mohly v klubu zajímat nějaké slečny s nekalými úmysly (koneckonců je to pěkný chlap), a následně poklepala na svůj vlastní meč, co jí visel na opasku.
Nadšeně jí zajiskřila očka, když Chris vytáhl klíče od motorky z kapsy, jelikož s ním jezdí ráda. Tedy, kdyby s ní jezdil svým tempem, asi by se jí to tolik nelíbilo, ale on s ní vždy jezdí bezpečně, a to si užívá. Sama by si na pozici řidiče nesedla, nicméně i takhle zezadu si užívá ten pomyslný pocit svobody a volnosti, který vám může motorka nabídnout. „Tak jo,“ přikývla souhlasně na zvolený způsob dopravy, „já vím, vždycky jezdíš opatrně, se mnou, máš mou plnou důvěru,“ a myslela to zcela upřímně, což značil i ten nevinný úsměv, co jí hrál na rtech. Usedla za něj na motorku, lehce nejistá ze svých podpatkových bot, ve kterých ještě nikdy na motorce neseděla a byl to poněkud zvláštní pocit, ale věděla, že Chris by nikdy nedopustil, aby se jí něco stalo, tak to rychle pustila z hlavy, zabezpečila si klobouk, chytla se Chrise, aby nespadla, a už si pouze užívala podzimní vítr v obličeji a ve vlasech. Cesta proběhla v klidu a ani na moment jí neprojela vlna strachu, jak již bylo řečeno, svému bratránkovi bezmezně věřila, však s motorkami má už dlouholeté zkušenosti a zná je jako své boty. Za jeho pomoci sesedla z motorky, urovnala si vlasy i klobouk a zkontrolovala zbytek outfitu, zda je vše, jak má být, načež přijala Chrisovo rámě. „Vzhůru do toho,“ povzbudila ho, jelikož poznala jakýsi náznak pochyb v jeho hlase. Kluby zkrátka nejsou jeho přirozeným prostředím, přesto doufala, že si to dneska oba užijí jak jen to půjde. Možná v tom byla přílišným optimistou, možná jen chtěla, aby se každý bavil a byl šťastný. Welcome drinkem v podobě panáka byla překvapená, ale neodmítla a rovnou sáhla po rumu, protože to je přeci velmi tématické k pirátům. Nikdy zrovna nebyla panákovým typem, raději má různé sladké míchané drinky, ale jeden takhle na zahájení večera zvládne. Ťukla si s Chrisem, kopla do sebe panáka a stejně jako on, zkřivila svůj obličej do kyselé grimasy, zatímco vracela prázdný kelímek na stolek. Hned pokračovali dále do klubu, aby nezdržovali u vstupu, a Gab s úlevou uvítala návrh vyrazit na bar. „Jsem pro, potřebuju si spravit chuť po tom panáku, nějaký sladký drink by byl ideální,“ to už sice úplně neladilo s jejím pirátským kostýmem, ale to jí bylo zcela upřímně jedno. Chvíli jim trvalo, než se na ně u baru dostalo místo, ale aspoň se mohla rozhlížet kolem a hledat děvčata ze spolku. Některých si všimla, třeba Leyly v tom nepřehlédnutelném sombreru, na jejíž kostým musela upozornit i Chrise, ten klóbr byl skutečně něco, no viděla i to, že má společnost, proto na ni nijak nemávala a jen trpělivě čekala na své místo u baru, a všimla si i Lacey, jejíž přítomnost zde byla skutečným překvapením, ačkoliv asasín byla vskutku roztomilý, a jen přemýšlela, zda ten milý klučina vedle ní byl důvodem, proč tu je. Nu, na to se bude muset zeptat později, teď už byla vyrušena ze svých myšlenek barmanem, který se ptal na její objednávku. „Já vás poprosím oo… hmm, to Poisoned Apple, díky!“ sladce se usmála a koukla na Chrise, aby mu naznačila, že si může taky něco objednat. Nechtěla ale vybírat nic za něj, přeci jen nevěděla, jestli si teď nebude muset dát nealko, když si dal toho jednoho panáka a jsou tu na motorce. „Povídej přeháněj, jak se máš, když teď začala škola?“ vyzvala ho, zatímco čekala/čekali na své drinky.

Občas bylo její ignorantství spásou, jindy její fatální chybou… a dnes se bohužel jednalo o ten druhý případ. Kdyby totiž trochu dávala pozor, došlo by jí, že je dnes Halloween, a pravděpodobně by se do žádného podniku nevydávala, protože minimálně výzdobu a tématické drinky můžete čekat všude, stejně tak jako magory v kostýmech, kterým jde o to se co nejvíce opít (dobrá, s tím by dokázala sympatizovat) a najít lehkou slečnu v tom nejtenčím a nejvíc odhalujícím kostýmku. Přesně to na Halloweenu neměla ráda, kromě tedy toho, že kvůli těm oslavám bylo vždy všude plno, jenže dnes ani nevzdechla po nějakém přemýšlení, co je vlastně za den, proto vlezla přímo do víru oslav a svého okolí si bohužel začala všímat až příliš pozdě. Doháje! Fakt by měla víc dávat pozor na to, co se děje kolem ní. Bylo pozdě na to, aby se pokusila vzít zpátečku? Rozhodně ne, přesně to by totiž udělala, kdyby nenarazila do nějakého velkého žlutého kostýmu, který si snad raději ani neprohlížela, a rovnou vrhla nepříjemný pohled na majitele kostýmu, čímž si tak akorát podepsala svůj osud. Nejednalo se totiž o nějakého náhodného studenta, kterého by mohla seřvat, ale Judeho, kamarádíčka too soft Callaghana, který se až podezřele culil. Z tohohle se asi jen tak nevyvleče, že? Přesto se o to musela pokusit. „Ne, najdi ho hn-“ to slovo jí ovšem umřelo na rtech, protože najednou na ní začal mířit banánem. Doopravdy na ni mířil banánem? Dlouho už jí nic tak moc nevykolejilo a ona jen tupě dobrých pár vteřin zírala střídavě na něj a na jeho banán (na tu zbraň, vy úchyláci!). „Není to trochu jako kanibalismus? Útočit na mě sám sebou?“ prstem ukázala nejdříve na banán, co třímal v ruce, a pak na jeho kostým, který si teprve teď řádně prohlédla a zcela upřímně s ním dovnitř jít nechtěla… kdo by někam lezl s přerostlým banánem, hm? Humor jí ale příliš přes pusu nešel, ta pouta cinkající před jejím obličejem jí brala vítr z plachet. Necítila se vůbec komfortně a obávala se, že musí být centrem pozornosti, něco, co doopravdy nemá příliš v lásce, a nevěděla, co by měla dělat. Jít s ním, obřím banánem dovnitř, do centra halloweenských neřestí? Nebo odmítnout a riskovat, že jí spoutá obří banán a tak jako tak ji dovede dovnitř? Panebože, co to je za výběr! „To bys neudělal,“ odfrkla si pohrdavě a překřížila si ruce na hrudníku. Rozhodla se doufat, že bavení se s Callaghanem z něj taky udělalo softie a něco takového by si proti nebohé slečně nikdy nezkusil, protože od Callaghana pochytil tu jeho hranou šlechetnost. „A budeš si muset najít jiného parťáka,“ nicméně určitě bude těžké najít někoho s její výdrží, to mu musí uznat, „protože já jsem na odchodu!“ prohlásila odhodlaně a natáhla se po jednom welcome panáku, naznačila ťuknutí Judeho směrem a panák do sebe kopla. „Ahh, na zdraví,“ ušklíbla se a pokusila se protáhnout kolem jeho obřího kostýmu pryč, aby už nemusela trpět pohledy ostatních na své osobě.

Jít na Halloweenskou párty nebyl zas tak dobrý nápad, a bez společnosti obzvláště. Fajn, postavila se svému strachu, strávila mezi těmi strašidly zhruba pět minut, takže teď už byl možná čas jít, ne? Ale sakra, objednala si ten drink, takže… by asi měla nejdříve vypít ten a pak se vypařit. Jo, to byl dobrý plán. Napjatě a s nervózním vrtěním na barové židličce tedy vyčkávala na svou objednávku a sem tam koukla okolo sebe, přičemž prsty nepřestávala bubnovat o barový pultík. Každý mohl zahlédnout, jak vyděšená a nesvá je, což bylo docela ironické vzhledem k tomu, za co byla převlečená. Assassini se přeci nebojí. Naštěstí přišlo v jedné chvíli velké uvolnění, když v dálce zahlédla známou tvář – Teddy, dvojčátko od jejího nejmilovanějšího kamaráda Lincolna. Byla tu s jakousi tmavovláskou, kterou Lacey neznala, ale… možná by je pak mohla jít pozdravit? Minimálně teď na Teddy s širokým úsměvem zamávala a palcem nahoru ji naznačila, že má skvělý kostým. Jako šedá myška byla neskutečně roztomilá! Než však stihla udělat cokoliv dalšího, tak před ní barman položil její objednaný drink. ,,Děkuji, vypadá to skvěle!" prohlásila nadšeně a s obdivujícím pohledem si drink prohlížela. Barman ji za její pochvalu věnoval milý úsměv a začal se věnovat jakési zrzce, která seděla nedaleko ní. Lacey se tak díky přítomnosti Teddy a drinku s kapičkou alkoholu malinko uvolnila a přemýšlela, že možná ochutná ještě jeden, než vyrazí zpátky do holčičího spolku.
Nepatrně sebou cukla, když za sebou uslyšela mužský hlas, který, jak za chvíli zjistila, znala. Aksel. Stejně jako on, i ona se rozzářila, když ho viděla. Jednak to byla známá tvář, se kterou se jí dobře povídalo a druhak na sobě neměl žádný strašidelný převlek – vlastně vypadal v podstatě jako vždy, pokud pomineme ten červený plášť, který asi představoval jeho kostým. ,,Jéé, ahoj!" vyhrkla s uculením a mírně se natočila jeho směrem, aby si při povídání s ním nevykroutila svůj milovaný krček. ,,Díky, tobě to taky sekne, i když si úplně nejsem jistá, za koho se s tím pláštěm vydáváš," maličko přimhouřila svá hnědá očka a pomalu ho sjížděla pohledem, zatímco si objednával pití. Snažila se vypátrat, co jeho kostým představoval a štvalo jí, že na to nemohla přijít, na druhou stranu si však říkala, že Aksel rozhodně patřil mezi nerdy a ti občas se svými kostýmy nenašli pochopení. Třeba Sheldon z Teorie Velkého Třesku, ten to chudák nesl těžce. ,,Neprásknu?" zeptala se zmateně, když na ni Aksel znovu promluvil a oči zakotvila v těch jeho. ,,Jo takhle!" zasmála se, když si uvědomila, že ještě nebyl plnoletý, a tím pádem nesměl pít alkohol. Lacey sice byla pokládaná za slušňačku, ale menší porušování pravidel ji nevadilo – ba naopak je vítala s otevřenou náručí, protože ji to hezky zvedalo hladinu adrenalinu v krvi. ,,No, neprásknu, ale co za to?" zeptala se tentokrát s vážným výrazem na tváři, který ji však dlouho nevydržel. Koutky úst ji začaly viditelně cukat do stran, až se jí nakonec na rtech vyrýsoval její typický úsměv. ,,Samozřejmě si dělám srandu!" vyhrkla se smíchem a pocuchala mu jeho blonďaté vlásky. Na malý moment tak úplně zapomněla, kde se to vlastně nachází a jaké nebezpečí ji tu hrozí, což ji, bohužel, připomněl Aksel svou otázkou. Šlo vidět, že ji znal, nad čímž by se Lacey za normálních okolností rozplývala, ovšem nyní v ní cosi hrklo a ona měla potřebu se ostražitě porozhlédnout okolo sebe. Co kdyby se náhodou v její blízkosti nacházel klaun s nožem?! Fuuuj! ,,Noo," svraštila obočí a nervózně si poposedla, přičemž pohled zase upřela na něj. ,,Donutila mě jít jedna kamarádka, která Halloween přímo zbožňuje, jenže včera onemocněla, a tak nakonec bohužel nemohla jít," vysvětlila mu a maličko si upila ze svého drinku. ,,Já už ale měla kostým a taky jsem si říkala, že by bylo fajn se postavit svému strachu," pokračovala dál a nervózně se uchechtla. To, že svou přítomnost na této akci považovala za velkou chybu, už vynechala; chtěla působit statečně a tak. ,,Takže jsem tu a… jo, vypadá to tu hezky," pokývala hlavou na znamení souhlasu a pousmála se. Neodvážila se kolem sebe rozhlédnout, ale vsadila se, že si organizátoři vyhráli s výzdobou - ostatně jako vždy. ,,Co ty? Kde máš společnost?" optala se s jasným zájmem v hlase a zastřihala obočím.

Maddie je divoká a dokáže být ještě divočejší, pokud jde o obranu jejich přátel, takže i když o ní Teddy pochybuje, ona si je jistá, že by jí ubránila před jakýmkoliv nebezpečím. Neumí sice žádné super chvaty, ale to se poddá, je plno jiných způsobu, jak někoho odehnat. Může dotyčného plácat po hlavě, dokud raději neodejde. Může ho kopnout mezi nohy, skočit mu na záda a tahat ho za vlasy - to by bylo rodeo a scéna, které by se radši vyvarovala, ale kdyby jí nic jiného nezbývalo, udělala by to. Prostě by se o ní nemělo pochybovat, to je celé, ale že je to Teddy, odpustí jí to. Ono jí nakonec ani nic jiného nezbývá, musela by pak jít do klubu sama a to nechce. Nemluvě o tom, že by se naštvala kvůli naprosté prkotině a to by bylo snad ještě divnější, než rodeo na zádech cizího kluka.
Po převzetí uvítacího drinku, se společně s Teddy přesune k baru, kde mezi ní a barmanem proběhne krátká interakce, než se konečně odporoučí k přípravě nápojů, které Maddie pro sebe a svou kamarádku objednala. Ještě chvíli pak za ním kouká - jeho prvotní zmatení z její objednávky ji pobavilo -, než svou pozornost opět přesune k myšce stojící vedle ní a k výzdobě klubu, na kterou také poukáže, aby tak nějak zjistila, co si Teddy myslí, jestli se tu cítí dobře a tak podobně. Ta si to tam naštěstí začne chválit, alespoň tedy tu výzdobu, což Maddie vyčaruje úsměv ve tváři; bere to jako známku toho, že tu s ní její kamarádka přece jen ještě nějakou tu chvíli vydrží. “Ano, škoda, protože hlídat tvůj foťák, aby ho někdo neukradl, je přesně to, co bych chtěla celý večer dělat,” řekne pobaveně, načež si ze zad shodí sportovní pytlík, ve kterém si jindy nosí boty, když si jde zaběhat na stadion, a vytáhne z něj mobil. “Bude nám ale stačit na hezkou společnou fotku, co myslíš?” optá se a už zapíná aplikaci pro fotoaparát. Pak se k Teddy nakloní a zvedne ruku s displejem mobilu mířícím na jejich obličeje. “Halloween!” zvolá místo sýru, nahodí americko-kanadský úsměv a cvakne, pokud od ní Theodora neuteče - rozhodně by jí radila, aby to nedělala!
Mobil poté zase schová, převezme si skleničku s Cuba libre, co jí Teddy podá a připije si s ní. “A na tebe a na mě,” dodá k přípitku své společnosti, ťukne do její skleničky a napije se. Po jazyku se jí rozlije typická chuť rumu doplněná o sladkost Coly a řekla by, že cítí i limetku. Spokojeně si olízne rty a natáhne se pro panáka, kterého obdržela u vstupu. Toho přilije do svého koktejlu, který se tím stane silnějším a tím pádem i hnusnějším, ale přece sebou nebude tahat dvě skleničky jako největší alkoholička v klubu. “Tanec?” optá se pak s pozvednutým obočím, jen co se zbaví prázdné skleničky a polkne další lok. "Anebo máš nějakou novinku, kterou bys mi chtěla povědět?" dodá rychle, když jí dojde, že si toho zatím moc nepověděly a ji samozřejmě zajímá, co se v životě její kamarádky děje. Už se objevila ta pravá osoba, kterou bude muset odhánět, aby měla Teddy čas i na ni? Co škola? Jak se má bratr, nebo rovnou celá rodina?

Eliott zřejmě nikdy nepoznal nikoho s kým by se tak snadno mohl dát do řeči hlavně díky háděti, které vlastnil. Možná proto se mu nastávající konverzace a vlastně i tato ženská společnost líbila. Už jenom kvůli tomu, že byla neobvyklá a přesto přátelská a to byla jak už jsem zřejmě řekla vražedná kombinace co se týkalo Eliotta. S takovými lidmi by se nejraději bavil hodiny a hodiny, dokud by je neunavil, nebo by neunavil sám sebe. Jedno z toho určitě. Když nakonec našel mobil, ukázal svoji fotku jeho miláčka, na kterého občas zapomíná, na chvíli si na něj vzpomněl. Ano, na okamžik přemýšlel, jestli mu aspoň dneska nezapomněl dát najíst. Avšak... nevzpomněl si a proto se vrátil zpět do reality, aby ji odpověděl na její otázku. "Hm?" zamrkal trochu, což bylo důkazem, že byl mimo. Tohle citoslovce provozoval neustále, byl to takový důkaz, že byl mimo, ale stejně slyšel. A tak se nadechl a pokračoval: "Upřímně... pořízení háděte byl.. spontánní nápad. Prostě jsem šel do zverimexu, tam jsem si oblíbil právě tohoto hada. Neměl jsem ani ponětí, že by to byl škrtič, to jsem zjistil až potom," pokrčí rameny a lehce se zasměje nad svoji hloupostí. Kdo ví, jestli by si to normální člověk nezjistil. On prostě ukázal, že ho chce, položil na pult několik bankovek a pak si ho v terárku, které koupil spolu s hadem hezky odnesl domů. "Že? Byl to snad okamžik, co mě napadlo tohle jméno, dokonce si myslím, že fleky má dost podobně, i když to se asi ještě změní až vyroste," dodal nakonec ještě ohledně pochvaly jeho výběru jména a již po několikáté si trochu nervózně promnul zátylek. Tedy, nebylo to úplně kvůli nervozitě, jenom jej už nudilo stát jako solný sloup na jednom místě a proto se musel neustále hýbat.
Pak už se nakonec zvědavě ptal jestli ona sama má nějakého hada. Jeho brada lehce vypadla z pantů, když pověděla, že má metr a půl velkého hroznýše. Takového obříka by rozhodně nečekal! "Hroznýš? Páni," vydechne nakonec možná až moc užasle, ale to byl celý on. Dávat do slov co nejvíce emocí, tedy když zrovna chtěl. "Určitě ne," zavrtěl hlavou ještě na nějaké to pohoršení. Moc nechápal, proč by jej měla pohoršit, proto trochu nedočkavě čekal, až vytáhla mobil a rozhodla se mu ukázat fotku, která byla rozhodně... ukázková. Buďme upřímní, Eliott na tělo zakryté pouze hadem pořádně nekoukal. Jistě... dokázal si moc dobře všimnout hezkých křivek a krásných žen, jeho nová společnice byla rozhodně krásná, což tak dle oka ukazovala i fotka, ale on nebyl na okukování. Spíše se hned zaobral do posuzování umění, které tam bylo poukázáno a taky si pořádně prohlédl toho hada. "Musím říct, že je to pořádný kousek. Ten had," dodal raději, aby si nezačala myslet, že koukal snad na něco jiného. "Chodíš na takovéhle focení často?" zeptal se hned a zvedl pohled z mobilu. "Rozhodně bys měla, tohle ti sluší," přitkal jenom. Tohle on viděl, i fotografování totiž považoval za jedno velké umění. Když se nakonec dostali ke kostýmům jenom přikyvoval na její slova. "Stejně. Upírka ti sluší víc. A vlastně... jo přemýšlel jsem," podrbal se na zátylku. "Chtěl jsem si na obličej namalovat masku, být... asi to teď bude znít trapně. Ale chtěl jsem jít za lidskou formu mývala," ušklíbl se nad sebou samotným a pak se podíval na Rusku, aby viděl její reakci. "Ovšem... tohle bylo asi lepší. A ne neberu to nějak zle. Chápu tě. Zřejmě mi hold bude pěkné teplo," zasměje se nakonec jenom. Možná měl zvolit jednoduchost a napatlat si na obličej pár barev aby mohl jít za své oblíbené zvíře. Ale ne, Eliott musel být jednoduše komplikovaný i v tomto.
Pomocí své upovídanosti ohledně výzdoby, která jej zaujala opravdu hodně se dostali i k tomu, odkud oba dva jsou. Eliott krásné společnosti přiznal, že nějaký čas žil ve Francii. Podíval se na dívku a jenom se pousmál nad její reakcí. "Ano Paříž je hodně krásná. Tak moc krásná, že si na ni vzpomene každý, kdo o Francii uslyší. Já vyrostl v Lyonu. Hodně památek, hodně umění," řekne nakonec něco ještě více o sobě a pak samozřejmě otázky přesune i na dívčí osobu, neboť jej to zajímalo, ale taky rozhodně nechtěl být sám, kdo o něčem povídá. Na její otázku ohledně nepřeslechnutí přízvuku lehce pokrčil rameny a usmál se. "Lidi s přízvuky jsou vždycky sami o sobě zajímavý," řekne jenom hned a pak hned znovu přikyvuje jako nějaký tučňák. "Tomu věřím, cestování je skvělé," souhlasí s ní a pak už o sobě zvládl prozradit i to, že se za nijak velkolepého umělce nepovažuje, ale nějaké ty drobnosti vytváří. "Mluvím tajemně?" zeptal se nevědomky prvně, než se rozhodl jí prorzadit. "Vůbec mě neber vážně, to je takový můj klasický tón hlasu," zasměje se jenom a pak pokrčí ramney. "Skicy, přírodu, lidi, zvířata. Pak to zkouším zakombinovat do kresleného filmu. Nejsou ty filmy nijak dlouhé, jsou to takové ty short movies, ale hlavně kreslené, postavy jsou moje, vymyšlené," řekne, to bylo snad poprvé co nahlas řekl, co přesně dělá. "A kde jsi vlastně ty? Určitě ještě studuješ, jinak bys na téhle párty asi nebyla," promnul si znovu zátylek a podíval se okolo. Všichni tu byli zřejmě studenti, ve stejném nebo velmi blízkém věku, proto dle toho hádal, že i ona patří mezi studenty a jeho samozřejmě zase ovládla jeho zvědavost. "Máš pravdu, lidí s dobrým vychováním a se srdcem na správném místě vidím taky málo," souhlasil sní nakonec jenom, ohledně toho, že lidi s vychováním pomalu mizí z povrchu zemského. Eliott se nepovažoval za nějakého stvatého, byl pěkně nepořádný, lenoch a zapomnětlivý. Jistě.. uměl jednat s lidmi, ale to byla jeho jediná tajná zbraň co se lidí týkalo. Nakonec spolu s ní došel k baru, a ono jeho dobré vychování rovnou využil i na pozvání na nějaký ten drink, který si hezky postupně vybrali oba dva. "Tím pádem si já dám příště ten tvůj," uchechtne se jenom. Nebral ji to, že bude platit. Eliott zřejmě nebyl zase tak úplně gentleman, nebo spíše byl. Chtěl nechat dívkám prostor, aby i ony mohly být tím gentlemanem a pozvat někoho na pití. A navíc, Eliott rozhodně neodmítne alkohol. Nakonec přes barmana objednal jenom jejich pití, zaplatil nakonec jenom ten její, neboť za druhé místo v soutěži měl drink zdarma a tak toho rovnou využil, později by na to totiž zapomněl. Když se chystalo jejich pití, rozhodl se své společnici představit. "I mne velice těší Lilien Vasilijev," usměje se hned a stiskne jemně její ruku. Během okamžiku na baru přistálo jejich pití a on sám si vzal to svoje. "Na naše seznámení a příjemný večer," souhlasil jenom a jemně si s ní přiťukl. Jakmile ochutnal jemně nad tou dobrotou přivřel oči. "Dobrá... tenhle drink si rozhodně musíš dát potom. Je fakt skvělý!" hned doporučil Lilien a usmál se. "Jaké je to být z domoviny? Pochopil jsem, že tu jsi krátce... chybí ti Rusko?" tahle otázka v hlavě mu ležela nějakou chvíli, ale až teď z něj vypadla. Nechtěl znít neurvale. On kolikrát nad svoji domovinou přemýšlel, ale asi by se tam už nevrátil. Ne potom, co viděl tolik smrti.

Nejradši by začala krčit nosánkem nad tím, jak drzou obsluhu tu mají, ovšem nač k útoku používat svůj výraz, když nejlepší zbraní byla už od nepaměti slova? Střílet kritikou se nikdy nebála, sama by vám zřejmě řekla, že je k životu spíše potřeba, pokud se chce lidstvo posunout kupředu, a ne zpátky do pravěku. Od svých kolegů na vysoké by za tento názor zřejmě sklidila hned několik úšklebků, ale snad není žádným překvapením, že by jí to bylo fuk; ona Nancy totiž rozhodně nepatřila mezi lidi, kteří by si brali k srdci názory druhých. ,,Můj názor je jediný správný a tečka," by zaznělo z jejích úst zatímco by si pilníkem zarovnávala své nalakované drápky. Jak už je tedy nanejvýš jasné, povýšenost byla její druhým jménem, kterým se představila barmanovi před sebou. Chudák neudělal nic špatného, jenže Nancy byla Nancy, a tak to schytal i za pouhý drzý tón, který si na ni dovolil použít. NA NI, no chápete to? Aby jej po svém menším pokárání umlčela, tak jej popohnala k práci, přičemž sama začala být neskutečně zaneprázdněná menším zrcátkem, ve kterém si kontrolovala svůj dechberoucí makeup. Moc toho však nestihla, jelikož ji v její náročné prácičce vyrušil kluk převlečený za zloděje, který očividně zaznamenal její konverzaci s barmanem. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že právě jeho drink byl inspirací pro její objednávku, ale holt ji zaneprázdnila prohlídka jeho maličkosti, kterou provedla velice důkladně – jak taky jinak, že. Nebude lhát, nevypadal vůbec sexy, ale to taky mohla zavinit špatná volba kostýmu či maska na obličeji, takže by možná za chvíli jejího času stál, kdyby však z pusy nevypustil protivná slůvka. Své oči v tu chvíli zakotvila v těch jeho a hlavu naklonila mírně do strany, přičemž v její tváři tkvěla veškerá vážnost. To jako vážně si dovolil něco takového říct právě ji? Věděl ten zlodějíček s kým to mluví? ,,Tím chceš jako říct co?" zavrčela nepříjemně a přimhouřila na něj oči. Dříve, než však stačila sjet i tohoto chudáka, k němu zavítala jakási nevkusná holčina a Nancy tak měla po srandách. Neubránila se protočení panenek a pak taky odvrácenému pohledu, který směrovala kamsi na druhou stranu. No, zatím ten večer byl nic moc.
Jelikož neměla nic na práci, a stále čekala na svůj drink, byla nucena poslouchat rozhovor toho drzouna s šerifkou. Měla v sobě vztek, protože tomu ťulpasovi vedle sebe nemohla dát sežrat to, co si na ní dovolil a taky… ten barman schválně zdržoval. Ugh! Pak se jí však v hlavě zrodil plán. Ďábelský plán, který dá oběma za vyučenou a jí alespoň na chvíli zabaví. Stačilo jen trpělivě vyčkat na drink a pak taky na odchod nevkusačky. ,,To byla rychlost," pronesla se zřetelnou ironií v hlase, když před ní konečně přistálo zelené Martini. Barman ji tentokrát bez jakéhokoliv slova věnoval falešný úsměv a odešel se věnovat dalšímu hostovi. Však on se ještě vrátí. ,,Kde jsme to skončili?" obrátila svou pozornost na zlodějíčka, tentokrát však se zbraní (ehm, drinkem) v ruce. ,,Už vím. Dobré vychování, že?" připomněla mu, kdyby náhodou zapomněl, jak ji tu stihl urazit a s úšklebkem vyklopila své Martini do jeho rozkroku. Ano, správně. Do rozkroku! ,,Ale neeee," protáhla s hraným omluvným výrazem a pravou ruku si položila na hruď. ,,To mám ale nešikovné ruce," mlaskla s hlasitým povzdechnutím a sáhla po ubrouskách, kterými začala nestydatě jeho rozkrok sušit. Asi nebylo žádným překvapením, že se do těchto místeček nebála bez ostychu sáhnout, otázkou spíše bylo, jak moc se Carter nechá kvůli její nešikovnosti osušit. ,,Potřebujeme tu úklid," zavelela ještě jen tak mimochodem směrem k barmanovi, který ji před chvíli obsluhoval, načež svou pozornost věnovala rozkroku zlodějíčka. Po celou dobu se naoko tvářila velice starostlivě, ovšem byl moment, kdy Carterovi věnovala letmý pohled, při němž se lišácky usmála. Ach, pomsta je tak sladká!

Jednoho dne se možná s někým usadí, jednoho dne možná nebude flirtovat s každou slečnou, na kterou narazí… dnešek ovšem není tím dnem, proto jen co se k roztomile sexy Aiře přimluvil, nemohl si odpustit lichotivé poznámky a laškovní pohledy. „Samozřejmě, že zasloužím, bavíš se se superstar školy,“ hravě na ni mrkl, „a zároveň se Scoobym, milovanou ikonou našich dětství,“ dodal a věnoval jí vskutku sebevědomý úsměv, který byl skoro až překvapivý od člověka, co tu stojí vlastně v obří onesie. Inu, nic ho nedokáže rozhodit a sebrat mu vítr z plachet. Ani mu nedošlo, že chudák Aira nemohla tušit, o kom mluvil, ale vzhledem k tomu, že se nevyptávala, bližší informace o tom hříšníkovi, co neuměl ocenit jeho kostým, jí už nedodal. „Přesně moje řeč!“ souhlasil s ní a důležitě pokýval hlavou. „Tady by si asi někdo zasloužil keksík,“ zasmál se. V tom seriálu sice dostával keksíky primárně Scooby, tedy on sám, ale s Airou by se klidně podělil, kdyby nějaké vzal – škoda, mohl to být skvělý doplněk jeho kostýmu! Na druhou stranu, možná by ho dovnitř ani s vlastním občerstvením nepustili. „Ale letní sestřih mi celkem sluší, co myslíš?“ zazubil se na ni pomalu se smiřujíc s faktem, že dnes není pouze Scoobym, ale i Chewbaccou. Nu, co by pro pěknou slečnu neudělal, jednou ho ty ženské přivedou do hrobu. „Hmmm, myslím, že nemá cenu se s tebou hádat, co?“ pohledem sklouzl na ten její důležitě vztyčený prst, což bylo mimochodem skutečně roztomilé, ještě by si měla dupnout, a byl si jist, že by ho nakonec svými argumenty udolala a akorát by tím ztratily několik minut, které by mohli strávit příjemnějšími věcmi. Proto jen pokrčil rameny, aby naznačil, že se s ní skutečně nebude dohadovat, a nabídl jí rámě, aby mohli zamířit k baru a objednat tedy tu první rundu, co bude na něj. Jistě to vypadalo komicky, nebyli totiž na žádném plese, kde by se nabízelo rámě standardně, nicméně jsou tu od toho, aby se bavili… a on se bavil královsky, když si to štrádoval přes klub se sexy jediem po boku. Uchechtl se nad jejím nadšení ohledně drinků. To na holky zabere vždy, pomyslel si pobaveně (tedy, i jeho ty všemožné drinky potěšily, ale to je teď vedlejší, zkrátka si rád užívá atmosféru).
U baru nakoukl do lístku, který držela Aira, a aby tak učinil, musel se k ní naklonit o něco blíže. Už chápete, proč si nebral vlastní lístek, ačkoliv jich na baru byl dostatek? „Co třebaa,“ začal svou myšlenku, zatímco pohledem vybíral, co by si mohli objednat, ale to ho z jeho myšlenek vyrušila Aira s tím svým tajemstvím. Zvědavě mu kmitlo obočí vzhůru a náhle měla celou jeho pozornost. Tajemství, to se mu líbí. Napětí z toho, jakou pikantnost se dozví, v něm rostlo, nicméně finální odhalení nebylo ani zdaleka tak grandiózní jak čekal, což se projevilo tím, že mu z očí zmizely zvědavé jiskřičky. Navíc si uvědomil, že je tedy musí dělit minimálně čtyři roky, a to byl poněkud zvláštní pocit, který nevěděl, jak zpracovat – ten blížící se odchod z univerzity mu dával pěkně zabrat, začínal se cítit starý. Tak teď ten drink už skutečně potřebuje. „Vlastně jsem to nevěděl,“ připustil s jemným úsměvem a chvíli si pohrával s myšlenkou, že by se jí na přesný věk zeptal, ale aby nemusel mít deprese o svém věku, rozhodl se to galantně vynechat, žen se přece na věk neptáme. „Ale neboj, nepohoršuješ mě, myslím, že ten špatný vliv, co pohoršuje, budu spíš já než ty… minimálně tím, že ti ty drinky koupím,“ spiklenecky na ni mrkl a pozornost zaměřil na drink, co si vybrala. Zněl sice dobře, ale nebylo to nic pro něj. „Já asi zkusím ten Voodoo punch, aspoň ochutnáme dva najednou,“ jak efektivní, očividně mu to přemýšlení ještě jde. „To rozhodně bude, abych nakonec neopil já tebe,“ což je dost možné, byl si totiž jist, že třeba oproti Lil nebude mít takovou výdrž a mohlo by být snadné ji opít… nicméně on věří svému vzhledu, takže opíjení do bezvědomí opravdu nepotřebuje, aby poslal holky do kolen. Pokud si to nějak nerozmyslela, naklonil se k barmanovi, aby objednal jednu Black Widow a Voodoo Punch, jenže v ten moment byl seznámen i se svou výhrou v soutěži kostýmů. A nešlo pouze o teoretickou výhru, on skutečně něco vyhrál – konkrétně kyblík Cuba Libre (chápal, že nechtěli ve větším dělat ty speciální drinky, asi jsou z dražších ingrediencí), ve kterém byly zhruba tak čtyři normální drinky. „No… myslím, že i ten další drink je na mě,“ kývl ke kyblíku s alkoholem a pobaveně se zasmál. Šlo na něm ovšem vidět, jak září pýchou, rád vyhrává.