--> Dievčenský spolok
*Dnes je vonku naozaj slnečno, a práve táto skutočnosť ju podnietila k tomu, aby sa vybrala na svieži vzduch. Posledných pár dní sa skôr váľala, sledovala filmy a tlačila sa dobrým jedlom, ale tomu je koniec. Zima sa už pomaly blíži ku koncu, čoskoro vytiahne mini sukničky a šaty, preto by mala opäť začať na sebe makať. Amelia nie je zrovna milovníčkou cvičenia, ale ak nemusí zdvíhať otrasne ťažké činky, rada niečo aktívne podnikne. K jednej z tých obľúbenejších aktivít sa radí aj beh. Týmto však vôbec nemyslí beh na páse v posilňovni, to priam neznáša, keďže v tej chvíli má pocit, ako by sa čas ani nehýbal. Na mysli má skôr beh na čerstvom vzduchu, napríklad v parku alebo na pláži, kam sa rozhodla zamieriť aj dnes. Amelia naprosto zbožňuje pláž. Miluje sa len tak prechádzať po piesku, sledovať vlny, len ona a jej myšlienky. Ak ste to ešte neskúsili, rozhodne by ste mali, je to výborné miesto na prečistenie hlavy. Vždy keď má toho veľa, či už v osobnom živote alebo v škole, zamieri zrovna na pláž. V lete je tam naprosto nádherne, keď môžete nahodiť plavky, skočiť do osviežujúcej vody a zaplávať si. Avšak v týchto zimných mesiacoch je to miesto rovnako očarujúce. Výhodou je to, že na pláži sa pri nižších teplotách neobjavuje ani zďaleka toľko ľudí, ako v lete, to je hádam jasné. Je tam takmer úplne ticho, teda okrem zvukov vĺn narážajúcich do seba, avšak tie Amelií vôbec neprekážajú. Slnko na oblohe svieti jasno, to však ešte neznamená, že by mala vytiahnuť šortky s tielkom. Amelia sa rada pretŕča, to nie je žiadnym tajomstvom, ale na takéto outfity si bude musieť ešte chvíľku počkať. Nahodí na seba teda ladiace legíny s mikinou a navlnené vlasy si zopne do jemného vrkoča. Prikrášli sa troškou makeupu, ale vôbec to nepreháňa, veď aj tak sa spotí ako prasa a bude to celé zničené. Následne sa nikam ani nechystá, čiže rovno z pláže zamieri do sprchy vo svojej izbe. Do vrecka si strčí mobil a kľúče, slúchadlá pre tentokrát necháva doma. Ako už vravela, pláž má naozaj ukľudňujúce zvuky, práve preto si ich tentokrát nezoberie. Chce si to vychutnať naplno, keď už kvôli tej pláži ide takú diaľku. Nazuje si športové tenisky a o pár minút už cupitá dolu schodmi a následne vychádza von z dievčenského spolku. Po ceste prekvapivo ani nikoho nestretla, kde sa dnes všetci zašívajú? Pravdepodobne sú zalezení v posteli, rovnako ako ona celé tie dni predtým. Alebo si taktiež všimli toto príjemné počasie a vydali sa na prechádzku parkom alebo do mesta. Amelia veľmi rada trávi čas s ľuďmi, ale tým nemá na mysli len tak hocikoho. Má svoj známy okruh ľudí, ktorí jej neprekážajú, ostatní sú jej tak nejak ukradnutí. Rada sa s niekým novým zoznámi, ale ak tam od začiatku nie je medzi nimi tá iskra, to špeciálne spojenie, nestráca s nimi zbytočne čas. Ak si s niekým nemá absolútne čo povedať, nebude to ďalej naťahovať, radšej to povie na rovinu. Áno, občas dokáže byť veľmi priama, niekedy je to až na škodu. Svižným krokom sa dostaví na pláž, zastaví sa a zadíva sa do diaľky, na vlny. Zhlboka sa nadýchne, vzduch tu je úplne iný, tak zvláštne príjemný. Začne sa teda naťahovať, aby si nespôsobila žiaden úraz, to už by jej len chýbalo. Začne teda nohami, najskôr jedna strana, potom druhá, viac to hádam opisovať netreba, veď to isto každý pozná.*

Ano, dnes je venku vážně krásně a.. Ona měla poměrně dost volného času. Všechny své povinnosti už má splněné a tak si může dopřát nějaký ten odpočinek, no ne? Už delší dobu ten odpočinek potřebuje. Vydala se proto na pláž, na které to sluníčko bude zaručeně určitě hezčí, než normálně na ulici a dodá to samotné procházce šťávu. Ještě před tím než ze spolku vyleze, samozřejmě se musí obléknout, nahá jít nemůže a počasí na plavky, jelikož se neotužuje, ještě fakt není. Natáhne si na sebe světle modré džíny s vysokým pasem a protože jsou jí v pase trochu větší, zajistí je koženým páskem s přeskou. Jako vršek zvolila hnědou košili s většími knoflíky, která samozřejmě není její velikosti, je oversized zrovna tuhle sehna v jednom sekáči a úplně se do ní zamilovala. Zastrčí ji do kalhot a v podstatě hotovo. Na nohy si nazuje nějaké obyčejné plátěné černé vansky a aby jí nebylo chladno, přehodí si přes sebe ještě koženou bundu. Své vlnité a trochu neposlušné vlasy, co si dělají v podstatě většinu času co chtějí, pokud si na jejich úpravě nedá záležet, si sváže do drdolu. Stále stejně pár pramínků kouká všude kolem, avšak vypadá to asi líp, než kdyby to měla ulíznuté. Nějaký makeup a tyhle věci neřešila.. Nebyl úplně důvod se nějak moc upravovat, jelikož se jde jen projít a navíc.. I když ona by si to tak jednoduše nepřiznala, byla nádherná i bez jakékoliv úpravy v podobě makeupu. Byl přirozená a to bylo na ní krásné. Nikdy se nepřemalovala, ani když měla možnost, vždy to je decentní a přiměřené. Vzala si pár věcí a už si to kráčela pěšky až na samotnou pláž, kde bylo docela dost lidí a podnikali všelijaké aktivity. Ať už jen leželi společně na dece, což ji dovedlo k myšlence na Mattyho, či si šli zasportovat, hrát voleyball a další. Je tu krásná atmosféra, to musí uznat. Pořád tu ale není moc lidí, jako je tomu v létě. Crystal ráda chodí do přírody, všude možně a je jedno, jestli je to pláž nebo nějaký les. Člověk si úžasně odpočine, má čas na přemýšlení. Všechny ty vlny zde, ten čistý vzduch občas ty špatné myšlenky odvane.. Uklidní to člověka a jeho duši, pokud je rozťekaná a neví kdy s přemýšlením přestat. Ona momentálně žádný problém úplně nemá.. Má všechno co potřebuje a hlavní věcí je láska.. Je doopravdy šťastná, po dlouhé době ve svém životě je na plno šťastná. Dnes jsem přišla si jen tak zarelaxovat a využít volna a hezkého počasí. Šoupala své nožky pomalu v písku, který se jí dostával tak trochu do bot a proto si je za moment sundala někde na teplém písku, do kterého se následně usadila. Botky vyklepala a odložila vedle sebe. Vytáhne si telefon se sluchátky a jedno si strčí do ucha, avšak druhé nikoliv. Chtěla zároveň poslouchat i zvuky moře a divokých vln. Které na ni nedosáhnou, není zkrátka ani na mokrém písku, jen kousek od něj. Užívá si ten klid, zvuk klavíru do levého ucha, zvuk ptáků a moře do pravého a ten božský výhled. Jemný vánek si pohrával s blond vlásky, co jí trčí s drdolu. Všechno je perfektní.

(outfit)

*Keď zrovna Amelia nie je zaneprázdnená roztlieskavačským tréningom, vždy sa snaží nejak efektívne vyplniť čas. Teda aj ona má rada tie dni, keď len leňoší v posteli, ale nato, aby takéto niečo podnikala často je až priveľkým extrovertom. Stačí jeden víkend bez kontaktu s ľuďmi a cíti sa úplne nesvoja. Každý piatok si rada niekam zájde, väčšinou do klubu alebo baru, niečo popije a zatancuje si. Tak si ona predstavuje perfektný večer. Dobre, nebudeme si klamať, možno takto vyzerá aj takmer každá sobota. Má svoju skupinku priateľov, ktorí pozvanie na drink nikdy neodmietnu, to sú tí praví priatelia. Amelia teda neberie žiadne výhovorky typu nechce sa mi alebo musím robiť niečo do školy. Veď sú predsa mladí, kedy si už budú môcť užívať, keď nie práve teraz? Ak si na ňu nedokáže nájsť čas dva dni v týždni, naozaj sa s nimi nepotrebuje zahadzovať. Ona nechce večer sedieť doma na zadku a premýšľať nad školou. Veď to predsa rieši celé dni cez týždeň, cez víkend chce konečne vypnúť. Je to tak ťažké pochopiť? Avšak dokáže sa zabaviť aj sama, respektíve kľudne sa vyberie do klubu sama, veď vždy sa jej prihovorí nejaký ten fešák, ktorý jej robí spoločnosť celý večer. Pravda, vždy tam stretne aj nejakých hnusných slizkých chlapov, ale od tých sa snaží držať ďalej. Ona sa rada spozná s hocikým, ale prosím, aj ona má svoje hranice. Keď už má všetko poriadne natiahnuté, nezostáva nič iné, len sa vydať do behu. Nijak sa to nesnaží preháňať, ako už vravela, nie je žiadna veľká milovníčka športu. Avšak rada robí niečo zdravé pre svoje telo, tým sa snaží kompenzovať všetko to nezdravé jedlo. Žiadne šprinty teda od nej nečakajte, skôr si ide takým miernym poklusom po nádhernej pláži. Sleduje hlavne vlny, ktoré sú tak veľmi upokojujúce, ale občas pohľad presmeruje aj na ľudí, ktorí sa tu nachádzajú. Pohľad jej zastane na známej postave, ktorá sedí neďaleko v piesku, je zahľadená do diaľky. Crystal. Pozná ju z dievčenského spolku, všetky dievčatá sa tam predsa poznajú, ale práve s ňou sa nikdy len tak nedala do reči. Amelia dokáže byť priateľská, keď sa jej zachce a práve sa to hodí, ale nechodí po svete zrovna s úsmevom na tvári. Možno aj preto ju viac ľudí označuje za arogantnú mrchu, hoci ju vôbec ani nepoznajú. To, že má niekto vážny výraz keď kráča po chodbe ešte neznamená, že to je zlý človek. Veď to je úplný nezmysel. Takúto vec by Amelia nahlas nikdy nepriznala, ale musí uznať, že Crystal je naozaj nádherná žena. Má naozaj nádhernú modelkovskú tvár, ktorá je úplne bezchybná a krásny žiarivý úsmev. Nežije v jaskyni, a preto o nej vie aj to, že je vo vzťahu s Mattym. Vlastne jej to nemusel nikto ani povedať, stačí sa pozrieť na ich Flickr, kde pridávajú spoločné fotky a píšu také chutnučké komentáre. Rozhodne sa teda Crystal prihovoriť, možno bude jedna z tých lepších.*Ahoj, Crystal. Nasávaš čaro tohto miesta a slnečné lúče?*Venuje jej jeden jemný úsmev potom, ako sa zastaví iba neďaleko nej. Vydýchať sa od behu veľmi nepotrebuje, kondičku rozhodne nemá najhoršiu. Je to až zvláštne, že vyzerá tak ako vyzerá, pri tom ako málo sa hýbe a čo jedáva. Vďaka bohu za rýchly metabolizmus.*Hoci je ešte riadna kosa, dnes je naozaj nádherne.*Pošúcha si ruky o seba, aby si ich trochu zahriala. Ako už vravela, dnes je naozaj slnečno, to ešte ale neznamená, že je vonku úplne príjemné teplo.*Môžem sa k tebe pridať?*Poukáže na voľné miesto vedľa Crystal, ale na odpoveď ani nepočká, posadí sa do piesku vedľa nej. Veď hádam ju neodmietne, to by od nej nebolo pekné. Vlastne ešte ani nevie, aké má s touto konverzáciou úmysly, proste ju napadlo sa s ňou hodiť do reči.*

Crystal taktéž ráda vyplní vždycky čas. Jsou samozřejmě i dny, kdy si prostě chce zalenošit, to doopravdy každý ne? Jinak by ale svůj život považovala za dost produktivní i přes to, že například není extrovertní jako právě Amélie, no zkrátka úplně párty nevymetá, určitě by se nerozhodla jít někam sama, vždycky někam s někým koho zná, aby nebyla úplně jako ztracená Alenka v říši divů.. V tomhle případě ztracená Crystal v říši barů. Zkrátka tyhle věci pro ní nebyly prioritou.. Nebyla prostě party girl. Dokázala doma zkejsnout i s knihou a nebo se naopak hrozně ráda věnovala svému příteli Mattymu, či nějakým přátelům, ale s těmi většinou nechodila určitě do baru, jako spíše raději do kavárny. Dost se tedy od Amelie liší. Nikdy by se sama do baru nevydala, ani kdyby přítele neměla, to prostě.. Neměla to asi v povaze. Nebo jí to nepřišlo tak zábavný a důležitý, přínosný. To si raději zajde někam na příjemnou procházku, jako třeba dnes. Příjemný odpočinek na pláži, vlastně i příjemná samota, hudba a zvuk moře v uších.‌ Co více by si teď mohla přát? Někdo ji však z toho rozjímání vyrušil, byla to Amelie. Tu dívku tak úplně neznala, spíše tak od pohledu z jejich spolku, nikdy se však úplně do řeči do této doby nedaly. Což bude možná tím, že ji až tak nepřišlo, že by si například mohly rozumět. Od začátku na ni totiž Am působila jako spíše dívka, co má ráda párty a tyhle věci, tudíž byla tak trochu pravým opakem od Crystal. Neměla nikdy samozřejmě potřebu si o ní dělat nějaký ucelený obrázek, či si o ní myslet bůh ví co jen tak od pohledu. To nikdy nedělala, je to zbytečné a mnohdy to ani není hezké, jelikož to poté lidem může křivdit. Tak nějak tuší, že mnoho lidí o jejich vztahu už ví, třeba například z flickru, kde se vyskytují velmi rozkošné a pro někoho naopak přeslazené komentáře, nebo už je spolu i někde viděli. Na tom asi úplně nesejde. Neví však o tom, že by o tom Amelie měla páru, jelikož nebyl důvod aby se o ní, či o Mattyho zajímala, aspoň takové, dejme tomu lži“, momentálně žije. Ucukne, jakmil ese vedle ní ozve hlas. Vlastně kousek od ní.. ”Ahoj.. Jo.. No. Ano.“ Usměje se na ni drobně, z ucha si samozřejmě v podstatě okamžitě vyndá sluchátko, tak nějak díky při zastavení této slečny předpokládá, že se k ní přidá a hudba v jejím uchu by lehce odváděla pozornost a to nikdo nemá rád. Není to ani moc hezké, ani ona sama nemá ráda když ji někdo plně nevnímá a například se věnuje mobilu. ”Ano, ale časem to počasí bude určitě lepší..“ Usměje se na ni mile. To co očekávala, doopravdy přišla, přisedla si vedle k ní a ani nečekala na odpověď, no nicméně kývla hlavou, i když jaksi opožděně ve výsledku.

*Prisadne si ku Crystal a na krátku chvíľu sa rovnako zadíva na vlny. Toto je ten ukľudňujúci pocit, ktorý už spomínala a tak veľmi ho zbožňuje. Avšak keby si to tu chcela len potichu užívať, neprisadla by si predsa ku Crystal.*Takže, ty a Matthew..*Po kratšej odmlke jej zloží takýto jednoduchý, ale milý kompliment na ich vzťah. Ak sa chcete s niekým jednoducho zblížiť, proste mu povedzte niečo milé, čo ho poteší. Ten človek k vám hneď bude prívetivejší a možno aj otvorenejší. Nie je to teda pravidlom, ale podľa skúseností Amelie to už na viacero ľudí dobre fungovalo. Ak ste v klube a vidíte nejakého sympatického muža, použite jednoduché Máš úžasné oči a uvidíte, ako vám hneď bude objednávať drinky. Veď predsa drinky zadarmo sa vždy zídu, tak prečo to nevyužiť?*Tvoríte sladký párik.*Chodia predsa na rovnakú univerzitu a Amelia nie je hluchá ani slepá, čiže samozrejme, ich vzťah zaregistrovala. Ako už spomínala, na Flickri pridávajú rozkošné fotky a píšu si tam sladké komentáre.*Dúfam, že medzi nami nie je žiadna zlá krv.. Veď vieš, kvôli našej minulosti s Mattym.*Priloží si ruku na hrudník s mierne ustráchaným výrazom, teda lepší už naozaj nasadiť nedokáže. Nie je jej to úplne ukradnuté, ale s Crystal sa veľmi dobre nepozná, čiže ak nebude mať záujem sa s ňou kvôli tomu baviť, žily jej to trhať nebude. Amelia sa rada spozná s niekým novým, získa nových priateľov, ale ešte tak celkom nevie povedať, čo je Crystal zač. Nevidela ju doposiaľ na žiadnej párty v piatok večer v klube, avšak to ešte neznamená, že nemajú nič spoločné. Párty a zábava sú pre Ameliu veľkou súčasťou jej života, preto si aj hľadá priateľov s rovnakými záujmami. Avšak aj ona si rada niekedy vezme do rúk knihu a radšej zostane zalezená v posteli, ale rozhodne to tak nie je každý víkend, skôr sú to také výnimočné situácie.*On vôbec nie je taký nevinný, ako sa na prvý pohľad zdá. Však?*Mierne sa uškrnie, veď obe dobre vedia, o čom hovorí. Rada ju podpichne ohľadom svojej minulosti s Mattym, hoci spolu zažili len jednu jedinú noc. Je si istá, že žiadna žena nechce počúvať o úletoch svojho partnera, nie je to vôbec príjemné. Minulosť zmeniť nemôžete, čiže hnevať sa za ňu na partnera je tiež nezmysel. Avšak svoj vnútorný hnev si ľahko môže vybiť na Amelií, aj keď to by na Crystal vôbec netipovala. Ona je také nevinné slniečko, teda aspoň takým dojmom vyžaruje. Rozhodne tento vzťah nechce sabotovať, hoci by si takúto noc s Mattym ešte rozhodne zopakovala. Avšak ani Amelia nie je taká hnusná mrcha, aby sa niekomu plietla do vzťahu, to sa proste nerobí. Nie je nato žiadna výhovorka, žiadne ospravedlnenie, so zadanými sa proste v žiadnom prípade nezačína. Ona by sa o to ani nikdy nepokúsila, to je pod jej úroveň.*Tak len som to chcela dostať z cesty. Prajem vám to! Nech vám to dlho vydrží.*Venuje jej jeden sladký úsmev, veď v podstate hovorí pravdu. Ona teda behom jednej noci žiadne hlbšie pocity k Mattymu nepocítila, čiže oňho rozhodne nemá záujem. Ako už spomínala, kľudne by si to zopakovala, ale to je asi tak všetko. Amelia o sebe tvrdí, že vzťahy nie sú nič pre ňu, ale pravdepodobne to tak cíti len kvôli tomu, že ešte nestretla toho pravého. Verí tomu, že ak toho správneho chlapa nájde, všetko sa pre ňu zmení. Však ona rozhodne neplánuje byť celý život sama, ale na usadenie má ešte kopec času.*

I Crystal je do moře naprosto zamilovaná. Nejde asi tak o to plavání jako jen ten pocit, jakási přítomnost toho moře. Cítit na dlaních písek, poslouchat ty krásné zvuky, co pohladí po duši. Mořský proud větru a ta zvláštní specifická vůně, která s ním i přicházela. Dokázala si to užít a nechat se tím unášet a k tomu ta hudba, kterou před chvíli měla ve sluchátkách? Absolutní slast. Kéž by tu tak ještě s ní seděl Matty, má tu vedle sebe trošku jinou společnost, která nebyla tak skvělá jako Matty, protože Matty je pro ní něco speciálního v jejím životě. Už dlouhou dobu, což taky trvalo, než vyšlo na povrch, jak jinak.. Měla z toho strach. Byli od sebe odděleni a ona na něj nikdy nezapomněla, stále na něj myslela a pak se bála, že vyznat mu lásku by mohlo zničit už jen jejich přátelství, to rozhodně nechtěla. Oba to v sobě dusili a najednou to přišlo. Jsou spolu.. A je to vážně dokonalé. Očividně o tom ví samozřejmě i ostatní. Což není divné, jelikož se to objevilo na sociálních sítích a jednak je mohli spolu mnohdy vidět i na univerzitě. Svět je najednou tak malý. Lehce na její slova tedy přikývne a pousměje se, je pro ni docela zvláštní, že ho zná, i když Matthew byl vždycky docela známý mezi všemi, nehledě na pohlaví, je to přeci jen takové zlatíčko. “Oh.. Děkujeme mockrát.” Věnuje ji milý úsměv, který jí z tváře začíná ale pomalu mizet, převážně kvůli té další větě, kterou zmínila. Zlá krev.. Kvůli minulosti Amélie s Mattym? Tohle nechápala. Co to vlastně mělo znamenat? Její náznaky moc nepochopila, mohlo jít v podstatě o cokoliv a nenapadlo jí, že by třeba spolu něco mohli mít, jelikož Amélie jí určitě nepřišla jako dívka, se kterou by se měl Matthew potřebu stýkat a tak jí to nedocvaklo, třeba se spolu jen pohádali. “Teď úplně nevím, co máš na mysli.” Maličko se zasměje a zvědavě nakloní už hlavu připravena vyslechnout její starosti, že se třeba mezi nimi nestalo něco pěkného a tak to například chce probrat. Crystal je neskutečně milá dušička, to je na ní vidět už od začátku. Působí tak nevinně.. Doopravdy už  jen od pohledu by si člověk o ní nemyslel nic špatného. Jenže z Amélie vyleze úplně něco, co nečekala. Matty a.. Jen nějaká slečna na noc? Nebudeme si lhát ale.. nečekala to od něj. Samozřejmě, nehodlá ho odsoudit, neví co za tím je ale. Kdy se vlastně tohle přesně tohle stalo? Byla tady? V Kalifornii? Stýkali se opět spolu? A vlastně co to znamenalo? V hlavě se jí hromadilo tolik otázek, až se jí z toho zatemnilo na moment před očima, jak zmatená si přišla. Ne, vůbec není příjemné vědět o úletu přítele, ještě když z druhé strany vycítí , že si to někdo užívá. Nepřišlo jí to nevinné, jak by mohlo? Proč by jí o tom vůbec říkala?  Aby jí uklidnila? Určitě ne. Odtrhne od ní zamyšleně pohled, dost zaražená, už absolutně bez úsměvu či jakékoliv radosti ve tváři. Amélie dosáhla zřejmě toho, čeho chtěla. Vytvořit zmatek. V hlavě se jí vytvořil na moment snímek Mattyho s ní.. A to, co se tu noc dělo. Okamžitě zavřela své oči, snažíc se tu  představu okamžitě dostat z hlavy. Nemůže se na něj zlobit, ani mu to vyčítat jen.. Je to složité. Nečekala něco takového. Ne od Mattyho, který jí vždycky přišel jiný.. Avšak asi je naivní. Muži mají potřeby. Není na tom až tak nic složitého, co si vlastně myslela? Že Matty se za tu dobu nedotkl ženy? Ano.. Naivně bohužel ano. Není naštvaná na něj, to samozřejmě ne. Spíše na sebe a vlastně na Amélii, že jí to má vůbec s takovým úsměvem potřebu říkat. Protože teď to bude mít dlouho před očima, právě proto, že jí potkává ve spolku. Vydechne a nadechne se opět.. Ke slovu.  Ne, Crystal není tak výbušná, nebo agresivní ale.. Momentálně se v mísí dost emocí. “Tak.. O tomhle jsme se nebavili, Amélie. Vlastně netuším důvod, proč má potřebu tohle oznamovat, pokud nám to tak přeješ. Ale dobrá tedy, děkuji za poskytnutí informací.” Otočí k ní hlavu, možná je její vyjádření celkem chladné, ale proč by nemělo být, když jí to Amélie říká s úsměvem na obličeji? Má se snad radovat, obejmout jí a být s ní nejlepší kamarádka?

Neviem čo tým myslíš. Ja som len medzi nami chcela vyčistiť vzduch.*Tvár sa jej premení z úsmevu rovnako rýchlo, ako tvár Crystal. Chápe, že z toho nie je zrovna nadšená a nebude sa tu na ňu teraz vyškierať, no Amelia nespravila v podstate nič zlé. Naozaj nemohla tušiť, že jej Matty všetko o svojej minulosti nepovedal. Hádam, že to teda vo vzťahoch nie je nejakým pravidlom. Amelia by to aj tak nevedela, keďže sama zatiaľ v žiadnom vážnom vzťahu nebola. Avšak len tak predpokladala, že partneri sa o svojich minulých zážitkoch bavia.  Ak si jedného dňa toho pravého nájde, rozhodne by o jeho minulosti vedieť chcela. Úplne chápe, že už len predstava, že váš partner mal pred vami často krát mnoho iných žien nie je práve najpríjemnejšia. Avšak Amelia by to vedieť rozhodne chcela, aby ju nečakali takéto nepríjemné prekvapenia, ako práve teraz Crystal. Chcela túto spoločne strávenú noc Crystal len prehodiť pred oči, prípadne spôsobiť menšiu drámu, ale nechystá sa to nejako hrotiť. O Mattyho záujem nemá, čiže rozhodne s ňou nepotrebuje viesť nejakú zbytočnú vojnu. Amelia je pravdepodobne len znudená zo života a potrebuje sa s niekým trošku pohrať. Znie to zákerne, ale aspoň si to sama prizná. Sama má teraz taký menší crush, ale zatiaľ o ňom nikto nevie, dokonca ani jej najbližšie priateľky. Nerada ukazuje svoje slabosti a zraniteľnosť, pretože naozaj nikdy neviete, kto to môže použiť proti vám. Samozrejme, takto sa cíti kvôli nepríjemným minulým skúsenostiam, ktoré radšej už ani nebude spomínať. Vie, že takýto pohľad na svet nemôže mať stále, ale ešte sa jej to celkom nepodarilo prekonať. Ugh, city sú proste najhoršie. Tá neistota, či dotyčný cíti to isté, čo vy a neodmietne vás, ak sa náhodou odhodláte povedať pravdu. Avšak nechystá sa ohľadom tohto svojho objavu nijako konať, proste si len počká nato, ako sa to celé samé vyvinie. Pravdepodobne sa to neposunie nikam, ale nerada by skazila to, čo práve medzi sebou majú.*Naozaj Crystal, myslela som, že o tom už dávno vieš.*Zľahka pokrčí ramenami, pre tentokrát je úplne úprimná, veď nemá predsa dôvod klamať. Áno, chcela ju týmto podpichnúť, ale nečakala to, že prezrádza niečo tajné. Na Mattyho sa hnevať nemôže, teda ak na túto tému u nich už neprišlo a on to zatajil, to by bolo už o niečom úplne inom. Kým sa ho na to Crystal doteraz nespýtala, pravdepodobne nemal len tak dôvod jej to oznamovať. Avšak možno sa o svojej minulosti bavili a on nebol tak celkom úprimný. Popravde Amelia vôbec netuší, ako to môže byť, veď ani jedného z nich takmer vôbec nepozná. Matty vyzerá byť naozajstné zlatíčko, ktoré by Crystal rozhodne neklamalo, avšak u niektorých ľudí naozaj nikdy neviete. Sama sa veľmi dobre dokáže pretvarovať, čiže naozaj vie, o čom hovorí. Zároveň by sa nemala hnevať ani na Ameliu, nespravila nič zlé, veď vtedy predsa Matty zadaný nebol. Možno teraz trochu priliala olej do ohňa, a práve preto sa na ňu Crystal hnevá. Nechcela takúto informáciu počuť, zaskočilo ju to, chápe to. Ale ospravedlňovať sa nebude, veď vlastne ani nemá začo.*To, že ti hovorím vôbec neznamená, že vám to neprajem.*Kývne hlavou zo strany na stranu a povzdychne si. Dokonca aj slniečkovú Crystal dokáže rozohniť to, keď musí počúvať o noci svojho priateľa s inou. Popravde, ktorú ženu by to aspoň trochu nenaštvalo? Jasné, je to minulosť a tá by mala zostať minulosťou, ale prinúti vás to o tom všetkom premýšľať. Keďže sa o tom Crystal práve dozvedela, nevie žiadne detaily, teda kedy a ako sa to stalo, čiže jej v hlave teraz môže prebiehať milión rôznych scenárov.*Keďže som myslela, že o nás dvoch vieš, len som ti to chcela trochu objasniť. Aby medzi nami nevznikol kvôli tomu nejaký konflikt.*Avšak práve to sa teraz deje, keďže Crystal naozaj nevyzerá zrovna nadšene. Asi by sa musel stať zázrak, aby sa po tomto z nich stali dobré priateľky. Crystal na ňu hneď začína útočiť, ale Amelia nemôže zato, že má neúprimného priateľa. Kto vie, koľko vecí o svojom živote jej vlastne nepovedal. Amelia popravde netuší, či bola jeho jediná, ale je to dosť pravdepodobné. Veď chudák chlapec bol z tohto zážitku celkom vykoľajený, čiže takéto opíjačky a jednorázovky očividne nepodniká každý víkend. Avšak už to bolo naozaj dávno, čiže veci sa mohli úplne zmeniť.*

Za to její jakési vyčištění vzduchu, který prozatím kolem sebe neměla je vážně vděčná. Amélie neřekla nic zlého, ale možná by se mohla pro příště, až někomu bude chtít zlepšit náladu zamyslet, jakým stylem to říká. Aspoň ať předstírá, je jí to jedno, ale usmívat se z toho jako sluníčko na hnoji nebyl největší způsob jak to říct a možná taky asi nebylo nejlepší, že se tohle dozvěděla od ní. Přeci jen každý to podá maličko jinak, chci říct každá strana. Neví proč jí o tom Matty neřekl, určitě ji ani na moment nenapadlo, že by před ní něco chtěl skrývat, možná se za to stydí on sám a nechtěl to říct, bál se, nebo to nebylo až tak zajímavé, aby si to tak zaryl do paměti. Oni se totiž o své minulosti baví dostatečně, nebo bavili, jelikož se znají vážně dlouho, ale chtějí se zřejmě soustředit na přítomnost a aby měli hezkou budoucnost. Nicméně tohle asi Matty nepokládal za důležité a v minulosti se to ztratilo. Tedy doufá. Není úplně hrozná představa ta, že by  Matthew měl ženu, z části to chápe. Ale asi ho lehce překvapovalo, jaký typ. Slečnu, co si vleze občas k někomu do postele, těch je tady na univerzitě dost. Asi to dávalo logiku, těm srdce člověk nezlomí. Určitě jí to bude vrtat hlavou a bude se o tom muset Mattymu zmínit, nevydržela by dělat jakože nic a on by poznal, že něco není v pořádku. Však on z ní vždy vše vypáčil, jelikož on byl jediný, komu kdy vážně věřila. Nicméně prostě tu nevinnost bůh ví proč nechtěla Amélii věřit, přeci jen Crystal ví jak je na tom vztahy a kluky. No vztahy určitě nijak, co se mužů týká a tak z toho cítí jakési pokušení vyvolat drama a nemůže se toho jen tak zbavit.  Moc se nevyjadřovala na její další slova, jednak se jí hlava plnila myšlenky a taky jí už moc nezajímala. Kdo ví, jestli jen kvůli těm myšlenkám. Nikdy se na tohle Mattyho neptala, jelikož ji to snad ani ve snu nenapadlo, což se mohlo zdát jako celkem naivní, očividně. Bude to s ním muset probrat, leží jí to v hlavě a má v ní plno ne zrovna příjemných představ, kterých se chce zbavit. Ve výsledku není naštvaná, asi by nebyla naštvaná, kdyby to Amélie neřekla stylem, jakým to řekla a  skoro bůh ví jak vítězně se nekřenila. Tahle holka podle ní vážně nemá co na práci a to chování, jí přišlo velmi nedospělé, pokud má pravdu. “Víš Amélie, bůh ví proč ti nevěřím tvou nevinnost.” nakloní na moment hlavu ke straně a upírala oči na hladinu moře. “Na čemž samozřejmě ve výsledku nesejde.” Pokrčí rameny, Amélie si stejně o sobě bude myslet co chce, což je zároveň i dobře, to Crystal nemůže popřít. I přes to jaké je sluníčko zkrátka trochu vybouchla. Hlavně díky tomu, co za holku je zřejmě Amélie z vyprávění co slyší zač, jakým stylem to řekla a jak nevinně se trápí. Nevěří jí to, prostě jí to nejde. Navíc nemůže očekávat, že bude nadšená. To by nebyla ráda snad každá slečna ne? Kdyby zjistila o své neviňátku, že měl něco s neneviňátkem. I když kdo ví, možná o Mattym neví spoustu věcí, ale na to se jí nechce ani myslet. Přece by jí nikdy neublížil, ne? Teď si ani není jistá, jak má hlavičku pomotanou. Nad jejími dalšími slovy se maličko pobaveně pousměje, lehce si zavrtí hlavou. “Mno.. Matty mi to zřejmě neřekl, protože se u něj asi nejednalo o nic převratného.” Ne jen že tím lehce cosi Amélii naznačila nazpět, vlastně že to asi nebylo nic velkolepého. Zároveň to mohla být pravda, kterou se určitě brzy dozví a taky se mohla sama uklidnit uvnitř své nevinné duše. Kde se to v ní bere? Možná cosi z minulosti, kdy jí ublížilo vážně mnoho lidí. A ano má jen strach, aby to neudělal někdo, komu věří a přímo mu své srdce svěřila na starost.

*Teraz si vlastne spomenula na niečo z jej minulého stretnutia s Mattym v kebabárni. Hoci stihli prehodiť len pár slov a on už musel bežať, Matthew povedal pár slov, ktoré sa teraz Amelií vynorili v hlave. Keby si chcela vedieť, aký naozaj som, odchyť si ma niekedy v škole. A vlastne momentálne sa to Amelií nezdá ako najhorší nápad. Avšak tuto Crystal by pravdepodobne nebola veľmi nadšená, keby ich po tejto informácií spolu videla. A práve preto si plánuje Matthewa naozaj odchytiť, keď ho v škole na chodbe uvidí. Hádam ešte táto jeho ponuka stále platí. Možno vtedy ešte nebol vo vzťahu s Crystal, ale hádam nemá zakázané stretávať sa s kamarátkami. Dobre, to čo medzi nimi je, by teda nenazvala priateľstvom, ale kto vie? Možno spolu strávia viac času a vyvinie sa z toho niečo pekné. Matthew tvrdil, že on vôbec nie je taký, ako ho Amelia spoznala. Bol vážne veľmi opitý, ako by to bol úplne iný človek od toho, ktorého stretla v kebabárni. Pôsobí naozaj tak nevinne a Amelia mu to celkom žerie. Z jeho slov a milého úsmevu by ho teda netipovala na chlapca, ktorý je v bare každý víkend a loví tam ženy. Možno toto bola naozaj len jednorázová záležitosť, preňho niečo úplne iné. Vlastne vôbec nezáleží na tom, čo hovorí Crystal, Amelia si je istá, že na túto noc len tak nezabudne. Crystal nech si kľudne nahovára, že to preňho nebolo nič špeciálne. Aj tak to hovorí len preto, aby sa sama cítila lepšie.*Tak to u vážne nie je môj problém. Nepotrebujem ťa tu o ničom presviedčať.*Zľahka pokrčí ramenami a vyčaruje jeden sladký úsmev, samozrejme, tentokrát je to nasilu. Myslela si, že ju týmto podpichne, trošku sa Crystal rozohní a pôjdu ďalej, ale pravdepodobne bola naivná. Crystal sa tu na ňu teraz usmievať nebude, to je hádam jasné a pokračovať v tejto konverzácií tak celkom nemá zmysel. Crystal sa musí hlavne porozprávať s Matthewom, trošku vychladnúť a možno ju to prejde. Možno ju časom Matthew odkopne a stanu sa z nich dobré priateľky. Avšak to už je veľké predbiehanie udalostí, ktoré sa možno ani nikdy nestanú.*Áno, Crystal, kľudne to ber takto, ak sa chceš cítiť lepšie. Avšak byť tebou, tak by som popremýšľala nad úprimnosťou tvojho priateľa.*Zľahka pokrčí ramenami, uprene sleduje Crystal. Avšak už sa tu nehodlá ďalej zdržiavať, povedala jej už všetko, čo chcela. Amelia sa radšej vzdiali, pretože by táto konverzácia naozaj nemusela skončiť príjemne. Keď už sa raz naštve alebo sa jej proste niečo nepáči, nedokáže sa zastaviť.*Tak ja sa radšej vrátim k behu.*Postaví sa z piesku na nohy a opráši sa, aby nebola celá zašpinená. Pohľadom prejde späť na Crystal.*Pekný zvyšok dňa.*Venuje jej jeden žiarivý úsmev, už ani chvíľu nečaká na odpoveď a rozbehne sa preč. Radšej už v tejto konverzácií nebude pokračovať, keďže Crystal začína trošku vyskakovať. Ona si ale z týchto rečí nič nerobí, sama dobre vie, ako to je. Matthew si s ňou danú noc iste poriadne užil, o tom ani nepochybuje. Nevinná Crystal možno nie je až taká nevinná, ako sa tvári? Tak hádam, že každý má nejakú tú stránku, ktorú pred druhými často neukazuje. A väčšinou tie najväčšie neviniatka sú práve tie najhoršie. Táto milá konverzácia ju od behu neodradí, práve že sa do toho tentokrát ešte viac oprie. Amelia si teda ešte takú pol hodinku zabehá a následne zamieri späť do spolku. Popravde dúfa, že Crystal to teraz bude vŕtať v hlave, že bude iba premýšľať nad tým, čo všetko jej zlatíčko zabudlo povedať. Cestou do spolku už beží takým pomalším poklusom, veď sa predsa nemá kam ponáhľať, toto počasie si veľmi užíva.*

---> Dievčenský spolok

Samozřejmě, že by se to Crystal nelíbilo, vzhledem k tomu co jí Amélie tak spokojená a asi naschvál oznámila. Cítila to z ní. Crystal je sice zlatíčko, ale není slepé a naivní zlatíčko co v lidech nepozná jakýsi druh mrchy a ano, z Amélie to lehce cítila. Typická holka co si kluky akorát motá kolem prstu. Nechce nikdy Mattymu někoho zakazovat, na to nemá právo, ale měl by vědět, že z Amélie nadšená doopravdy není a taky by měl znát důvod proč a samozřejmě mu to hodlá vysvětlit celé. Celou tu situaci co se dnes stala mu popsat. Samozřejmě s tím, jestli jsou přátelé, o čemž silně pochybuje, protože si nepamatuje že by se Matty kdy stýkal s holkami jako je Amélie, navíc jeho nejlepší kamarádkou byla Pat, která byla úplné zlatíčko a i jí samotné byla sympatická., nemá problém. To prostě sice může mít a je to její problém, ne jejího přítele. Ani by se nedivila, kdyby si ho teď ta holka vyhledávala naschvál, aby se pobavila. Jenže s Mattym se pobavit, asi by jí nedopřál zábavu na noc kterou očekává. Jednak má Crystal, jednak by asi musel být vážně opilý.. Nebo aspoň si to myslela a.. No prostě tak. Nedokázala si to představit. Její Matty, v podstatě sladké neviňátko. Aspoň v tom zůstala. Nebo se snažila zůstat tak přesvědčená a vlastně přesvědčit svou hlavu o tom, že Amélie není lepší než Crystal, aspoň ne pro Mattyho. Jen to je složité. Amélie, královská holka, co může mít každého. Sebevědomá, krásná a co je oproti ní Crystal? Možná krásná, jen ne tak sebevědomá a přímá, což se klukům líbilo a někde uvnitř sebe o sobě opět začala pochybovat. Nic Amélii už neříkala. Ani v konverzaci pokračovat nechtěla, jelikož nedovolí Amélii aby ji provokovala a ještě se na tom pobavila, to úplně nepotřebuje. Asi si myslela, že to půjde lépe, když je Crystal tak citlivá, ale ona se jen tak nezdá. Zkusila to ale, avšak má ve výsledku smůlu. Ve výsledku fakt neví co očekávat a i co dělat. Rozhodně na Mattyho nevyvalí něco v nějaké naštvanosti, bude se snažit to řešit normálně a v klidu. Navíc nechce aby věděl jak moc ji to vzalo, i když oni se znají dlouho, nemá moc cenu to tedy skrývat, či se o to pokoušet, to zní jako lepší pojem. A i kdyby ji Matty odkopl, nad čímž nechce ani přemýšlet, rozhodně by se s Amélii nestala přítelkyní, nebyla úplně její šálek kávy a po tomhle výstupu jejím asi už vůbec nepřipadá v úvahu, i kdyby se stalo to nejhorší a to je rozchod   jejím přítelem. Ano, je to pro ni to nejhorší. Někdo to mohl považovat za to, že je to moc brzo, jsou mladí a nevydrží spolu, avšak ona to bere dost vážně.  Jsou k sobě naprosto upřímní a věří, že jí to Matthew celé nějak vysvětlí a o jeho upřímnosti nebude muset pochybovat tak, jak jí Amélie poradila. Pozvedne jen na ní tázavě obočí a mávne na ní rukou na náznak rozloučení. Je ráda, že se rozhodla odejít, jelikož atmosféra mezi nimi nebyla až tak příjemná a bylo to tak lepší, jelikož začala vyskakovat z kůže. Zlá nikdy nebyla, ale dokázala se bránit pokud to bylo nějakým způsobem potřeba a nebo bránit někoho. Navíc tohle je docela oprávněné vzhledem k tomu jak to Amélie podala, tudíž jí to na nevinnosti neubralo. Ještě tam nějakou dobu seděla, později se slzami v očích, ponořená v myšlenkách až nakonec se zvedne z pláže, která jí ještě ze začátku uklidňovala, a odebrala se do spolku.

>>> ukončení hry - dívčí spolek

město >>>

Ve večerních hodinách se jeho 190 centimetrová postava vynoří v dálce na pláži s očividným úmyslem jít běhat. Tato aktivita sice mnohým už jenom při jejím vyslovení může způsobit zástavu srdce, avšak on si ji užívá. Jak mu vítr čechrá ty jeho krátké vlasy, čichové buňky jsou naprosto zblázněné mořským vzduchem a nohy ho bolí, protože běhat v písku rozhodně není žádná sranda. Ano, už jenom podle jeho záliby ve sportu by mnozí usoudili, že je prostě blázen. On se však jenom udržuje v kondici, protože ví, že jeho tělo je jeho chrám. A taky proto, že zbožňuje ten pocit, kdy večer doleze utahaný do postele, kam se svalí, a čeká ho jen bezesná noc.
A tak je tedy tady. Na té krásné, lidmi poseté písečné pláži. Je bos, na nohách volné kraťasy a trup mu halí tílko, odhalující svalnaté paže a sem tam nějaké to tetování. Obojí je docela světlých barev. Na zádech mu lehce poskakuje batoh, ve kterém se nachází boty s ponožkami, pití a nějaká ta sváča (samozřejmě zdravá), až ho cestou na univerzitu začne trápit nedostatek cukru. Kolem levého bicepsu má uvázaný obal na mobil a v uších sluchátka. Tak… takto nějak vypadá jeho běžící maličkost, která však nemá dlouho možnost běžet, protože se mu najednou rozezvoní mobil.
A tak je nucen zastrčit sluchátka do kapsy, protože nesnáší telefonovat se sluchátky v uších, a mobil si přitisknout k uchu. "Copak chceš?" Začne rovnou bez pozdravu, přičemž pomalým klusáním pokračuje dál, oči přimhouřené, jak se brání před zbytkovými paprsky sluníčka. "Cože? Ne. Ne, nebudu ti dělat pokusného králíka. Ne. Ne… Ach, bože, tak fajn." Zabručí očividně dost nespokojně, když je tím někým na druhé straně spojení přemluven k bůh ví čemu. "A ano, řekni mamce, že se o víkendu stavím. A že uvařím, aby se tím nemusela trápit. Doufám, že vy dvě ji netrápíte…." Zamračí se, když zaslechne to trapné ticho. "Ségra! Kolikrát ti mám opakovat, že mamka má už dost starostí a že už jste skoro dospělé, a tak se podle toho máte chovat?" Vyjekne nazlobeně. Jako by jim to pořád neopakoval. A i jeho starší sestry to dvojčatům pořád opakují. Že mají být hodné a nepřidělávat matce víc starostí, než kolik už má. Po dvaceti letech samoživitelství pěti dětech si zaslouží přeci trochu uznání a odpočinku. Vždyť se pro ně všechny za ta léta málem rozkrájela. Bože. Jak by byl teď rád, aby jim oběma mohl udělat pořádnou přednášku. Však ty dvě uvidí, až se objeví doma o víkendu. Obě to pěkně schytají.
"Mě tvoje výmluvy nezajímají, radši běž zkontrolovat, jestli není potřeba něco doma udělat, a pak si běž lehnout!" Poručí přísně, načež dívce na druhé straně spojení hovor típne a zastrčí si mobil zpátky do kapsičky na ruce. Když začne vytahovat sluchátka, cosi za ním, zřejmě nějaký výkřik, upoutá jeho pozornost, a tak se vyděšeně ohlédne, jako by čekal nějaké plačící dítě, čemuž by se ani nedivil. V tu chvíli si nevšimne barevné hlavy, co před ním stojí. Začne si dívky všímat až v momentě, co už se s nadávkou skácí na její drobné tělíčko. Tak-tak stihne natáhnout paže před sebe, aby ji nezalehl úplně. Sluchátka se mu válí někde stranou, na obličeji má nějaký ten písek a dle bolesti očí by hádal, že mu pár zrníček spadlo i do očí. A možná i do pusy, dle té křupavé konzistence.
To je všechno teď ale naprosto druhořadé. Podstatná je dívka pod ním, na kterou překvapeně čučí, jako by mu spadla do klína. Nějak neví, co říct nebo udělat, a tak se není čemu divit, že z jeho úst vypadne naprostá hloupost. "Super vlasy," pochválí dívce zajímavou kreaci, která si hoví na její lebce. Jakmile si přehraje v hlavě, co to vlastně řekl, trochu si nad sebou povzdechne a okamžitě se začnu hrabat na nohy. No, moc elegantně u toho nevypadá, co si budem. "Promiň, vůbec jsem tě neviděl. Jsi v pořádku?" Začne se starat o dívčin stav. Co kdyby náhodou byl pod pískem šutrák, o který by si rozkřápla hlavu jako vajíčko, že jo? Musí se alespoň zeptat. Jakmile si je jistý, že pevně stojím na svých nohách, natáhne k ní paži, které, pokud bude chtít, se může ochotně chytit, aby se nějak taktéž dostala na nohy. Pokud nabídky nevyužije, jeho problémy to není. On svoji gentlemanskou, matkou vychovanou stránku, už využil.

Nepotřebovala teď vlastně nic, kromě čerstvého vzduchu. Už dvě hodiny se přemlouvala, aby zvedla ten svůj líný zadeček z postele a vypravila se ven, začínala ji bolet hlava. Celý den strávila nad učebnicemi a nějak jí to nelezlo do hlavy, potřebovala však studovat dál, ale bolela ji hlava a začínala být unavená. Kdyby šla spát, už by se neprobudila, tedy, ne dnes, až na další den, a to jí bylo k ničemu. Potřebovala se ještě chvíli soustředit. A jak toho docílit? Když se přece půjde projít, ničemu tím neuškodí, a hlavně se trochu probere a bude dřív připravená znovu se ponořit do čerpání vědění z učebnic literatury. Jenomže teď? Jo. Opravdu už musela vypadnout. A tak se po těch dlouhých dvou hodinách zvedla z postele, která byla pokrytá papíry, tužkami, a uprostřed které byla ta jedna učebnice, ze které všechny informace čerpala. S povzdechem tuhle nepěknou scenérii prolétla pohledem a zavrtěla hlavou. Nač se něčím takovým trápit! Teď měla jedinečnou možnost dostat se ven, když už se jí konečně podařilo odlepit se od toho jednoho místa, které okupovala už dobrých pět hodin. Pokud ne víc. A ano, ještě jí to nestačilo. Měla totiž jakýsi problém se soustředěností, jako opravdu velký problém, ani nevěděla, odkud pramenil. Ale byl tu a byl pěkně otravný. Rázným krokem se vydala ke své skříni, kterou však nakonec ani neotevřela, jelikož se rozhodla, že to je stejně k ničemu. Byla v pohodlném oblečení, a přece stejně nezůstane venku moc dlouho, ne? Na sobě měla tričko s nápisem “Nothing tastes better than pizza,” v bílé barvě s černými písmeny a posledním červeným, a černé, vcelku tenké a nijak moc teplé tepláky s kapsami, což se jí hodilo. Strčila si do nich totiž klíčky a mobil. Nazula si bílé tenisky a za chvíli už pochodovala večerní ulicí. Ještě však nebyla tma, Slunce ještě ani nezapadalo, i když se k tomu schylovalo. A ona? Mířila samozřejmě na pláž, její dramatický duch ji k tomu zkrátka nutil. Poháněl. A tak, aniž by si to vůbec plánovala, se objevila po několika minutách chůze na pláži, kam občas chodila...no, jen tak. Většinou takhle k večeru, když tu nebylo zase tolik lidí, nebo alespoň většina odcházela. Nerada byla mezi velkým množstvím lidí, nedělalo jí to dobře. Kvůli své sociální fobii se ani nepřidala do spolku – moc lidí na jednom místě, a ano, kolej sice nebyla zase o tolik lepší, ale nikdo tam neočekával, že se s nimi budete bavit. Navíc měla pokoj sama, a tak to vlastně bylo celkem v pořádku. Tedy, nemohla si stěžovat. A to ani když přišla na pláž, která byla také vcelku vylidněná, ovšem až na pár vyjímek, mezi které patřila mimo jiné i Skylary, která se brzy ocitla blíž při vodě, kolem které obcházela. Zcela ponořena do svého pokusu nestresovat se ohledně školy, zklidnit svůj dech a pěkně se uklidnit, ani si nevšimla 190 centimetrové hory masa řítící se jejím směrem. Proto byla tolik překvapená, když se náhle ocitla na zemi. Ani nevěděla jak. Cítila jen náraz a náhle ležela v písku s víčky pevně přitisknutými k sobě. Až když si uvědomila, že jí nic nehrozí, tedy v rámci možností, pootevřela oči, aby jen malinký kousek od sebe uviděla – chlapce?! V tu chvíli málem dostala infarkt. Překvapeně zamrkala, to její ubohé srdíčko snad i vynechalo úder. Jeho slova ji potom vykolejila snad ještě víc. “Co-” potom si uvědomila, že má modré vlasy, a že to vlastně zase tak zvyklé není. Semkla rty. Už nic neříkala. Víc toho ze sebe v tu chvíli vyrazit nedokázala. A ta chvíle se zdála až příliš dlouhá. Teprve až po pár sekundách si vůbec uvědomila, co se to děje. Musel do ní vrazit a nějak se na ni svalit. Teď ležela v písku pod ním, jednu ruku na jeho hrudi, čímž se asi nevědomky snažila uchovat alespoň nějaký prostor mezi nimi. Kdoví. Tu ruku každopádně stáhla k tělu, načež se chlapec jaksi neohrabaně dostal na nohy. Skylary se odhodlala pouze se přemístit do sedu. Zkontrolovat, jestli ji něco nebolí, ale zdálo se, že je v pořádku. “Vpohoděnicsenestalo,” zahuhlala téměř nesrozumitelně po jeho omluvě a věnovala pohled jeho natažené pomocné ruce. Chvíli váhala, byla naprosto vykolejená? Jistě. Nakonec ji ale přeci jen přijala a s jeho pomocí se vytáhla na nohy.

Jakýkoliv vztek, který cítil vůči svým neschopným, ale milovaným mladším sestřičkám, ho přešel asi v momentě, kdy si uvědomil, že to jeho těžké tělo padá na tu pěknou, leč poměrně drobnou holčinu. Takže teď, když už stojí pevně na bosých nohách, se v něm mísí pouze stud se starostí. A to se říká, že člověk dokáže cítit jenom jednu emoci v jeden čas. On si tak rozhodně často nepřipadá. I teď, když už to má všechno v hlavě pěkně srovnané, tak má občas pocit, jako by mu právě zmiňovaná hlava měla vybuchnout. A bylo hůř. Když byl mladší, byl chodící uzlíček naprosto protichůdných emocí. Na to ale teď vážně myslet nebude! Za prvé to nemá cenu. A za druhé má teď důležitější věci na starosti. Například zjistit, jestli si ta holčina nerozbila hlavu. Což ho doopravdy napadne, když dostane jakousi nesourodou, zamumlanou odpověď na jeho starostlivou otázku.
Zmateně se na něj zadívá. "Co… Cos říkala? Nerozuměl jsem," zagestikuluje jednou rukou ke svým uším. Co když má vážně otřes mozku? Nikdy se o tyhle fyzické nemoci moc nestaral, ale někde slyšel, že se to projevuje zvracením a únavou. Jestli je to pravda, to už šlo tak nějak mimo něj. Dívka však při bližším pohledu nevypadala, že by mu chtěla pozvracet nohy, ani si na pláži ustlat. Ani neměla v obličeji výraz bolesti, takže je třeba jenom otřesená, že ji tak neomaleně povalil. Ano, to určitě bude ono. Hlavně ať není zraněná, panebože! Nechci se soudit ani nic podobného! Proletí mu poněkud vyděšeně hlavou. Občas má potřebu všechno přehánět, očividně.
Vzpamatuje se, jakmile ucítí její ruku ve své. Pevněji ji stiskne, aby mu náhodou neproklouzla, a s lehkým zabráním jí pomůže na nohy, načež si ji opět prohlédne, tentokrát už trochu klidněji. Pousměj se při pohledu na zajímavou volbu trika a po chvíli si uvědomí, že ji ještě drží za ruku, což už začíná být poněkud trapné, a tak ji urychleně pustí (což k jeho smůle vypadá ještě víc trapně, ach jo), aby ji mohl stáhnout k sobě a zastrčit raději do kapsy, kde k jeho podivu nenahmatá sluchátka. Kam je zase hodil, idiot? "Jakou máš ráda pizzu?" Houkne jejím směrem, přičemž se začne rozhlížet kolem sebe, aby našel svá milovaná sluchátka. Při tom tak nějak doufá, že dívka pochopí, na co naráží. Po chvíli koukání kolem sebe konečně zahlédne jeho sluchátka, jak se mu válejí v písku. Udělá k nim jeden krok, aby je odtamtud vyhrabal a následně si je strčil do kapsy.
Když už si je jistý, že nic jiného při pádu nevytratil, pomalu pohled přesune zpátky na modrovlasou dívku. Odněkud ji zná. Je si jistý, že s ním chodí do školy, i když rozhodně ne do stejného oboru (možná je to jenom předsudek, ale tipnul by si umění – to ty vlasy). Těch jejích barevných kreací si totiž není těžké všimnout. On sám nikdy nabarvenou hlavu neměl. I když se o to pokoušelo jedno z dvojčat, dostala od jejich matky zákaz, takže s tím nemá moc praxe. Jenom ví, že většina lidí se například právě pomocí odlišné barvy vlasů pokouší zaujmout, nějak se vyčlenit. Jestli to je její záměr, anebo je prostě taková, to netuší. Ale rád by to zjistil. "Mimochodem, jsem…" Natáhne k ní pravačku vyzdobenou tetováním hada a srdce na vrchní straně, přičemž na vnitřní straně jdou zahlédnout blednoucí jizvy, tak nějak prozrazující, s čím se jako mladší potýkal. Má v plánu se tak nějak představit, ale zůstane na ni na moment hledět s otevřenou pusou, jak mu nějak uteče myšlenka, co chtěl vlastně udělat. Pak trochu potřese hlavou a levačkou si promne obličej stále částečně od písku. "Bože, jsem nějaký vymletý," postěžuje si tiše pro sebe, načež se na dívku zeširoka usměje. "Ryan. Jmenuji se Ryan. Chodíme spolu na výšku. Aspoň myslím." Vymáčkne ze sebe konečně svoje křestní jméno.

Jistě, že se měla dívat kolem sebe, nebo alespoň trochu vnímat okolní zvuky či cokoli, co by jí napovědělo, že se k ní cosi, nebo spíš, kdosi, řítí. Opravdu byla zaskočená, nečekala to, její myšlenky se plně soustředily na osvobození se od stresu ze školy. Naráz ji svalilo do písku tělo neznámého chlapce. Chlapce! A její srdíčko div nevyskočilo z hrudi, když se ocitla v tak těsné blízkosti. Na svůj prostor si dávala často pozor i před lidmi, které dobře znala, nějak ho zkrátka ráda udržovala. A teď? Přeci jen se jí ale trochu oddychlo, když se jakýmsi (prapodivným) způsobem vyhrabal na nohy. To už byla lepší vzdálenost. Přesto se necítila o moc jinak. Vydala ze sebe jakousi nesrozumitelnou směsici slov a nějak doufala, že jí porozumí – nebo nad tím vlastně ani tolik nepřemýšlela. Jak málo jí šlo rozumět, si však uvědomila, až když se jí zeptal, co říkala. Ještě takovým podivným způsobem. Na chvíli si řekla, jestli třeba špatně neslyší, ale nějak to rychle zamítla. “Já-” co to vlastně říkala? “nic mi není,” dopověděla po chvíli a s krátkým zaváháním se vytáhla na nohy za jeho pomoci. Už tak to bylo zvláštní, a teď naproti sobě stáli a oba trochu zírali. Zřejmě vypadala, jako by právě koukala na ducha, proto zatřásla hlavou ve snaze trochu se vzpamatovat – víceméně se to povedlo. Nahodila jakýsi více přítomný výraz, přičemž si uvědomila, že stále drží jeho ruku, nebo on její? Tak jako tak ji rychle stáhla k sobě, jeho reakce byla podobná. A tak v tom alespoň nebyla sama, i když vlastně si ale i tak připadala docela blbě. Asi to bylo docela jedno, každopádně se snažila působit co nejvíc v klidu, i když stále byla trochu otřesená z toho, co se stalo sotva dvě minuty zpátky. Nechápejte to špatně, byla relativně v pořádku, do hlavy se nijak špatně neudeřila, zraněná nebyla, ale její schopnost navazovat kontakt s neznámými lidmi – natož s chlapci – byla opravdu mizerná. Vyvolávalo to v ní nervozitu, ano, to šlo vidět. Byla dost nesvá. A stydlivá, taková byla ale pořád. Dokonce jí ani zprvu nedošla jeho otázka. Pizzu? Cože? Potom jí ale pohled sklouzl na vlastní tričko a donutilo ji se pousmát. Aha, jasně. Zvedla pohled zase k tomu klukovi, který se zrovna zohýbal pro cosi na zemi a pokrčila rameny. “Cokoli bez žampionů,” odpověděla tedy, “a čehokoli, co vypadá pochybně,” doplnila o něco tišeji, ale přesto stále dostatečně nahlas na to, aby ji slyšel čistě a jasně. Přeci jen už se znovu otočil směrem k ní. To už k ní v další chvíli podával pravou ruku, opět, připraven se představit – ale nakonec možná ani ne tak připraven. Zasekl se, očividně nebyl úplně ve své kůži, s čímž se vlastně dokázala velmi dobře sžít. A možná ji to taky trochu uklidnilo. Pak cosi tiše pronesl, moc to nezaznamenala, ale jelikož to zřejmě ani nebylo mířeno pro ni, nezabývala se přemýšlením nad tím. Raději už konečně stiskla jeho ruku, ač trochu nejistě, a potřásla si s ním s vlastním představením. “Sky--Skylary.” Docela by ji vlastně ani nepřekvapovalo, kdyby spolu opravdu do školy chodili. “To je asi možné,” řekla poměrně tichým hlasem, ale opět, ne až příliš tichým. “A ty?” zeptala se, “ty jsi v pořádku?”

Po ujištění, které vyjde z jejích úst, že jí doopravdy nic není, část starostí z jeho ramen opadne. Výborně, nic jí není, a tak nehrozí, že by ho chtěla nějak žalovat. A on by, kvůli nedostatku prostředků na zaplacení právníka, skončil na nějakou chvíli v base kvůli ublížení na zdraví. Přeci jen… na basu je moc pěkný a oranžová by mu rozhodně neslušela. Navíc by velice nerad někomu ve vězení dělal d*vku. Ne že by odsuzoval homosexuály, několik takových lidí zná a baví se s nimi. Sám je ale tak trochu na něžnější pohlaví. Mezi které se počítá ta dívka naproti němu, která vypadá stejně vykolejeně a rozpačitě jako on sám, když hledá svoje sluchátka a během toho poslouchá její odpověď a oblíbené pizze.
Musí se nad tím trochu pousmát. "Taky houby zrovna moc nemusím," přizná se, když už k ní stojí čelem, sluchátka schovaná hezky v kapse kalhot. "Ale jsou pro naše tělo prospěšné, takže to občas skousnu a nějaké si dám," dodá s rezignovaným výrazem. Když začal řešit své problémy s jídlem, které ho trápily v pubertě, hodně se věnoval zdravé stravě, kterou u sebe prosazuje i teď, kdy už vypadá docela dobře. Když má náladu, neodolá čokoládě nebo výše zmíněné pizze, ale snaží se to dodržovat. Má ze sebe pak dobrý pocit, což je to jediné, o co mu po čas celých těch terapií taky šlo.
Pak se rozhodne představit, aby to nebylo tak anonymní. Nepřestává se trochu uculovat, když mu dívka stiskne ruku. Jakmile si trochu potřesou, vlastní pravačku stáhne zpátky k tělu a úsměv se mu rozšíří při zjištění jejího jména. "Rád tě poznávám, Skylary," pronese známou frázi, avšak myslí to upřímně. Sice jejich první setkání mohlo proběhnout za trochu jiných okolností, než že ji srazí k zemi jako nějaký sumo zápasník a málem tím oběma přivodí infarkt, ale aspoň je to trochu netradiční.
Když se k jeho uším donese ta její otázka, široký úsměv se změní na poněkud rozpačitý, ale pořád je to úsměv. Jako by snad neuměl ani jiný výraz nebo co. Což je docela pravda. Je to taková usměvavá horda svalů. "Obvykle se nepokouším převálcovat pěkné holky, takže jsem z toho poněkud mimo," přizná se s tichým uchechnutím a pomalu se zhoupne na chodidlech, ruce vražené do kapes od kalhot. "Ale po fyzické stránce jsem naprosto v pořádku," ujistí ji ještě, přestože Skylary nevypadá moc, že by se o něj strachovala. Což naprosto chápe, vždyť vypadá naprosto v pohodě. Jen se chová jako ťulpas, což je však poměrně normální stav.
Po své odpovědi se pomalu rozhlédne kolem sebe – na zapadající slunce, na lidi trousící se pomalu pryč… Nakonec pohledem zakotví opět na jeho společnici, která vypadá, že sem přišla sama. "Nevadí, když ti budu dělat společnost?" Je alespoň dostatečně ohleduplný na to, aby se zeptal. Nevypadá to totiž, že by tu Skylary s někým byla, což znamená, že si sem přišla užít nějakého toho klidu. A on by jí ho nerad narušil. Pokud tedy chce být sama, Ryan se zlobit nebude. Stejně chtěl jít běhat a ne si povídat s nějakou cizí holčinou. Když jí ale nebude vadit, že ji bude trochu otravovat svojí přítomností, je ochoten to běhání na jindy. Však se ještě do konce života naběhá.