*Sofia započula, že sa chystá nejaká párty na lodi, vraj oslava nového kráľa spolku, ktorým sa stal Nathan. Sofia v žiadnom spolku nie je, a preto o takýchto udalostiach nemá absolútne žiadny prehľad. O tejto akcií sa dozvedela od priateľov, ktorí ju do diania na univerzite aspoň trochu zaťahujú, aby nebola úplne mimo. Sofia premýšľala nad návštevou tejto akcie, ale sama by tam rozhodne nešla, veď tam takmer nikoho nepozná. Avšak pri jej poslednej konverzácií so Sethom nato padla reč, a tak nejak sa dohodli, že tam vyrazia spolu. Na dnes si nepremyslela žiadny outfit, a možno práve preto už minimálne polhodinu vystáva pred skriňou a na tvári ma zúfalý výraz. Myslela si, že si na seba rýchlo hodí niečo jednoduché a vyrazí, ale takto to očividne nefunguje. Vie, že nejde na módnu prehliadku, ale na takúto akciu sa rozhodne hodí obliecť sa slušnejšie, ako len do teplákov. Ale tak, samozrejme, každý podľa svojho gusta. Nakoniec jej do oka padol veľmi jednoduchý, ale zároveň elegantný biely overal s dlhými rukávmi. Vonku je síce horúco, ale tento materiál je veľmi ľahký a priedušný, čiže sa Sofia nemusí obávať toho, že by sa v ňom uvarila. Krk si ozdobila veľmi jednoduchými, nenápadnými zlatými retiazkami, na oči si nasadila čierne okuliare. Na nohy si nazuje čierne lodičky, zoberie si malú listovú kabelku a je pripravená na odchod. Sofia sa rozhodla dostaviť sa k prístavu na aute, od domu to má teda riadny kus a dnes zrovna nemala náladu na hodinovú prechádzku. Tak nejak tuší, že na párty niečo popije a auto tu následne bude musieť nechať, no čo už, pohodlnosť v dnešný deň vyhráva. So zvukom zamknutia auta zoberie do ruky mobil, aby dala Sethovi vedieť, že sa už nachádza na mieste. Najskôr sa ale porozhliadne sa navôkol, či ho náhodou niekde nezbadá, ale zatiaľ ho tu nikde nevidí. Preto sa rozhodne vstúpiť na párty loď sama, aby náhodou neodišli bez nej a tam na Setha počká, ak sa tam už náhodou nenachádza. Mobil stále drží pri uchu, zatiaľ čo vyzváňa a pohľadom skenuje ľudí na lodi, snaží sa medzi nimi nájsť známu tvár.*

Jít na party klučičího spolku? To není zrovna něco, co by rád dělal ve svém volném čase. Bohužel neměl s návštěvou oné party příliš na výběr, protože jednak byl členem spolku a také tu byl jeho otec, který mu naprosto nenápadně naznačil, ať tam kouká jít. Netušil, jestli patřil k těm rodičům, co přihodili něco na hromádku, aby se tahle akce mohla uskutečnit, ale něco mu napovídalo, že ano. Nejspíš to byl ten jeho skrytý příkaz podaný rádoby přátelským způsobem, který ho nakonec na akci dokopal. Bylo to tohle, nebo večer strávený s ním, takže v závěru byla spolková akce na jachtě vlastně tím menším utrpením. To byl taky hlavní důvod toho, že na sebe hodil obyčejné bílé triko a černé, místy natrhané rifle. Takový jeho klasický oděv, když šel na podobnou akci- ne že by to bývalo často. Jasně, mohl si obléct nějaké kraťase, když to bude u vody, ale tu on navštívit nechtěl. Prostě to hodlal jen přetrpět, nejspíš s pivem, možná i něčím tvrdším, v ruce. To se ještě uvidí.
Cesta na loď mu netrvala nějak závratně dlouho na to, že jel dopravou a ne autem. Konec konců už nebyla hlavní dopravní špička, za což byl rád, protože to by ho ještě víc prudilo vzhledem k tomu, že veřejnou dopravu moc nemusel. Ta ovšem nezastavovala přímo v přístavu, takže kus cesty musel dojít, což mu problém nedělalo. Navíc to byly poslední okamžiky nohama pevně na zemi na pár následujících hodin a on si u chůze vždy dobře provětral hlavu. A že to teď potřeboval, protože netušil, co na lodi bude dělat. Byla tu dost velká šance, že potká někoho známého a dá se s ním do řeči, ale vzhledem k jeho rozpoložení nějaký ultra přátelský pokec asi nebyl příliš v plánu. Ale jeden nikdy neví, co se přihodí. Každopádně na loď nastoupil dřív, než si to stihl rozmyslet. Samozřejmě se nepletl, když na lodi viděl několik známých tváří- hlavně kluků z basketbalového týmu, se kterými se jen pozdravil. Zatím neměl v plánu se dávat s někým do řeči, takže jeho první kroky vedly právě k alkoholu. Nepil často, ale dnes by to bez toho nešlo. Prozatím však začal jen s pivem, se kterým se odebral na něco jako průzkum lodi. Hudba byla všudypřítomná, podobně jako lidi, ale i tak se snažil najít nějaké klidnější místo, kde sice lidi jsou, ale ne taková hromada jako třeba u jídla. Nakonec takový flek našel, tedy alespoň takový, co do nějaké menší míry splňoval jeho nároky. Samozřejmě nehodlal postávat uprostřed prostoru zadní části lodi, takže přešel ke kraji, kde se zády lehce opřel o zábradlí, které má kolem dokola každá velká loď. Jedním loktem se zapřel o jeho horní část a v druhé ruce držel kelímek s pivem, ze kterého se občas napil. Když už si konečně našel jakžtakž vyhovující pozici, tak začal očima konečně pátrat po okolí pro lepší orientaci v tom, kdo tu vlastně je. A k jeho překvapení nemusel čekat vůbec dlouho, než jeho pozornost zaujala známá zrzka, kterou pěkně dlouho neviděl. I přes ten rok, co se spolu neviděli, ji poznal- poznal by ji kdekoli a kdykoli, protože kdysi byla někým, ke komu měl opravdu hodně blízko a dodneška o něm věděla hodně věcí, co nikdo jiný nevěděl. Nebyl to nikdo jiný, než Nancy, a jak jinak, než v přítomnosti nějakého cápka. Zavrtěl si nad tím pro sebe hlavou, možná s lehce pobaveným úšklebkem. Vůbec ho to totiž nepřekvapilo, no na první pohled si zatím vůbec nevšiml, že z přítomnosti toho pablba není zrovna nadšená.

Nechápe jeden jediný důvod, proč se rozhodl jít na nějakou párty, jako byla tahle. Možná protože zase nikde dlouho nebyl? Asi to by mohl být tohle, kdo ví. Poslední akce, kde byl, byl ples a nebyl to tak úplně jeho šálek kávy, bylo to moc nóbl, ale protože tam poznal jistou zrzečku, co ho načapala při maličko trestném činu, docela si to užil. Ale za zábavou tam nešel, spíše kvůli umění a chtěl vidět, jak si ostatní vedou a co zmeškal, když si jako obor umění nevybral. Vybíral si mezi uměním a vědou, a nakonec zvítězila věda a umění se věnuje ve volném čase. Teď tak nějak cítil, že i na nějakou tu zábavu chuť má. Na zábavu podobného stylu, jako bylo právě tohle. Co se týkalo spolků a nějaké dělení na kasty, toho moc zastánce nebyl. Ve výsledku to měl dost na háku, šlo to prostě kolem něj, ale přišlo mu to prostě hloupé a zbytečné. Zazobané děti v drahých barácích od rodičů, ani cent od nich. Přišlo mu to vtipné, avšak každý má priority očividně jinde. Možná jim mohl trochu závidět, že se o ně jejich rodiče zajímali aspoň maličko. On si vše musel vybudovat sám, což je určitě výhoda, ale co by za rodiče takhle dal. Opravdu hodně, avšak minulost změnit nejde a co se stalo, stalo se. Heh, to si říká pořád, ale jsou chvíle kdy si vyčítá plno věcí a vyčítá je i svému otci. Takové dny jsou hodně špatné dny. Většinou mu to vleze do hlavy, když ho někde náhodou potká, samozřejmě ho nikdy nepotká střízlivého, ale otec ho i tak pozná a Caleb se vždy co nejrychleji klidí z cesty, avšak ne vždy se to povede. Zpátky k těm zazobancům, bez nich by tu ta párty nebyla, a navíc to byl poměrně dobrý nápad. Bude to očividně velké, jelikož z této párty se ve výsledku nelze dostat jinak, než počkat až se loď ráno dostane zpátky do přístavu a vyhodí všechny pasažéry na pevninu. Už dlouho nikde takhle nebyl a proč nevyužít toho, že tam vše bude zadarmo? Možná by mohl poznat i nějaké nové lidi, což je zrovna u Caleba co říct, když to chce, jelikož byl na společnost hodně vybíravý. Navíc si není jist, jestli se tam bude chtít vybavovat s nějakými machry z klučičího spolku, ale samozřejmě je všechny házet do jednoho pytle nebude, to taky není jeho styl. Už se nad tím raději víc nezamýšlel a šel se oblékat po tom, co vyvenčil své pesany a taky co nakrmil všechna zvířata, co měl u sebe v bytě a že jich bylo poměrně dost. Na sebe si vezme triko, kraťasy a nějaké tenisky, navoněl se a tak nějak to končilo, nebylo moc co řešit. Plavky si nebral, může se kdykoliv vykoupat v těch kraťasech, ale nutně to neplánoval. Nakonec si vzal klíče, mobil, peněženku a mohl vyrazit do přístavu, kde se to hemžilo dost lidmi. Samozřejmě tu nechyběla ani partička jeho kamarádů, se kterou se na loď vydal a zamířili rovnou k hezky osvětlenému baru, kde si všichni objednali nějaký dobrý drink a hned se začalo samozřejmě pít, protože kvůli tomu jsou tady.

Ďalší školský rok pred ním, už jeho posledný a bude o chvíľu nasledovať Olivera, ktorý je už zo školy von. Na jednu stranu sa dalo povedať, že je rád, že konečne vypadne ale na tú druhú, keď má povedať pravdu, mu to tu bude chýbať. Alebo možno len tí ľudia v spolku, tí za niečo stáli. Nie všetci samozrejme. Aby ale mohol tento školský rok poriadne začať, musela tu byť aj akcia pre nového kráľa spolku, ktorým sa stal Nathan. Nepoznal ho až tak dobre, ale niečo o ňom počul a tak nejak tušil, že to nie je úplne zlá možnosť jeho ako kráľa. Samozrejme sa nikto nevyrovná Oliverovi, o tom žiadna ale musia dať šancu aj Nathanovi. A začal dobre, mať akciu na lodi? To si nemohol nechať ujsť. Preto sa v izbe prichystal a keď bol so sebou konečne spokojný, vybral sa do prístavu, kde mal byť nástup. Samozrejme ale nemal v pláne tam ísť sám, mal niekoho s kým tam mohol ísť, preto aj tej osôbke pred pár dňami napísal, či s ním nepôjde na ich akciu. Nepoznali sa dlho, spoznali sa len pred nedávnom, keď ju prichytil ako ho kreslí. Tá kresba nevyzerala práve najhoršie a s blondínkou sa dal v ten deň do reči. Samozrejme si ani nezabudol vypýtať číslo, preto jej aj mohol oveľa neskôr napísať ohľadom tej akcie, na ktorú tak chcel.
Zastaví sa, keď konečne dojde na miesto stretnutia, kde sa mal s blondínkou stretnúť, už ale pohľadom skúma okolie. Nevyzerá to zle. Je zvedavý na vnútrajšok ale na to si ešte počká a čaká na Clarke, ktorú zatiaľ nikde nevidí. Hádam sa ale čoskoro objaví, nechce aby loď odišla bez nich, to by bol dosť veľký fail. Vidí tam prichádzať veľa známych tvári, ktorým sa aj pozdraví a dá sa s nimi na chvíľu do reči, keď sa pri ňom zastavia, ale nezdržuje ich a nechá ich aby išli dovnútra, on sa ale stále z miesta ani o trochu nehne a poslušne čaká, ako taký psík na svojho pána. Skvelé prirovnanie. Pozrie sa na hodinky na mobile, než ho schová späť do vrecka a pohľad zdvihne aby  sa pozrel na ľudí, ktorí prichádzajú, či tam neuvidí tú slečnu na ktorú čaká.

Už od prvního momentu, co nastoupil na loď, si říkal, proč to vlastně dělá. Přece jen, všude kolem byla spousta lidí z univerzity, alkohol, hudba, hluk, zkrátka věci, které moc nevyhledával. Teda, občas se taky napil, ale nedělal to často, protože alkohol má vždy uvolňující účinky, které v některých případech nejsou dobré. Ne, že by byl agresivní, když se napije, ale rozhodně má mnohem větší náchylnost se k něčemu přimotat, což není zrovna ideální vzhledem k  podmínce, která mu stále zdobí trestní rejstřík. I tak nakonec na spolkovou akci vyrazil. Bylo vhodné vzhledem k tomu, že byl členem spolku. Neměl v něm sice nějaké nejlepší kamarády, protože těch moc neměl, ale byla to stále lepší vyhlídka stráveného večera, než poslouchání keců jeho otce. To by nakonec mohlo dopadnout ještě hůř než nějaká party, kterou prostě přežije s pár kelímky v ruce a možná, ale jen doopravdy možná i nějakou společností. Pokud tu tedy najde někoho, kdo je nalazený na podobné vlně jako on a nemá dnešní večer v plánu využít jako možnost k zářezu. Není sice asexuál a občas i jemu ujede nějaká noc s někým náhodným, ale není to zkrátka něco, co by vyhledával na každém kroku. To se nejspíš nedá tvrdit o většině lidí, co dnes bude na lodi. Nechce mít předsudky, ale no.. stejně je tak trochu má. Přece jen tu není na narozeninové oslavě dvanáctileté holčičky, jejímž jediným zájmem by bylo lakování nehtů a česání vlasů. Proto si vzal taky do ruky téměř okamžitě po svém příchodu kelímek s pivem, aby se trošku obrnil vůči okolí. S alkoholem šlo vše líp, i když jedno pivo s ním nic nemohlo udělat. Je to ale podmíněná myšlenka toho, že pije, takže se trochu uvolní už jen díky tomuhle. Rozhodně se ale neuvolnil natolik, aby zůstal v popředí lodi a tím pádem v hlavním centru dění, takže své kroky začal postupně směřovat někam, kde by mohl být větší klid. Bylo to trošku jak cesta labyrintem, protože všude někdo byl a najít tiché místo byl docela oříšek. Nakonec ho ale našel.
Nějakou chvilku se prostě jen opíral o zábradlí lodě a rozhlížel se kolem pro případ, že by se tu náhodou mihl někdo koho zná- například taková Amelie, kterou by na podobné akci i čekal. Určitě by si ho dobírala, že sem šel, takže je na druhou stranu možná dobře, že ji nikde nevidí a tím pádem si ji může vyškrtnout ze seznamu případných společníků na dnešní večer. Už pomalu přemýšlí nad tím, že to vzdá a prostě to tu přetrpí s pivem v jedné ruce a mobilem v té druhé, ale to by si nesměl před chvílí všimnout Nancy. Popravdě na ni musel pár sekund koukat, aby se doopravdy přesvědčil, že je to ona. Přece na sebe za poslední rok nenarazili a i přesto, že na ni nezapomněl, je lehce překvapující ji vidět po takové době, kort když jejich poslední setkání nebylo zrovna vydařené. Nicméně to, že se s ním nechtěla bavit, jí nemohl vyčítat, protože si za to mohl sám. Svým způsobem za to byl rád, protože od určitého momentu se jejich způsoby života hodně změnily, ale na druhou stranu si na ni někdy i vzpomněl. Přece jen se znali odmala kvůli jejich rodinám. Co už ho ale tak nepřekvapilo, je fakt, že je s nějakým klukem, což je právě to, v jakém směru se jejich způsoby života od puberty odlišily. Nejdřív si prostě myslel, že je to nějaká její dnešní zábava, takže od ní nakonec zrak zase odvrátil bokem a napil se piva, ale přece jen mu to nedalo a jejím směrem se ještě jednou podíval a to právě v moment, kdy se na ni ten týpek začal lepit a na ní šlo poznat, že to asi nebude dobrovolná volba společníka, protože se ho snažila odstrčit. Okamžitě mu to připomnělo situaci s jeho ex, na kterou se takhle začal lepit nějaký slizoun v baru. Tehdy ho to moc nepotěšilo a pravdou je, že i teď pocítí záchvěv hněvu, který vypluje na povrch hned, co od sebe začne toho blba odtrhovat a on se nechce nechat. Nebudeme si lhát, i když se s Nancy už nevídají, je to pořád ta holka, co o něm ví dost věcí, takže jakmile vidí, že ji někdo obtěžuje, odhodí kelímek piva stranou a několika rychlými kroky přejde k ní a pablbovi, kterého od ní okamžitě, a ne zrovna jemně, odstrčí. "Řekla ne, debile." Houkne na něj s jasnou hrozbou v hlase a Nancy automaticky popostrčí za sebe, aby na ni dotyčný už nedosáhl. Ten má ale zřejmě větší odhodlání, než čekal, protože po něm vyjede nazpátek a opětuje mu strčení, kvůli kterému trochu ucouvne. "Co se do toho sereš, vyloženě si říká o pozornost, se na ni podívej. Takže táhni do hajzlu a nech nás to dokončit." Po těchhle slovech naznačujících, že je Nancy v podstatě jen coura, co si říká o to, aby se k ní takhle někdo choval, mu jeho křehké nervy samozřejmě prasknou, protože má nutkání hájit ji i přesto, že ví, jakým způsobem se ráda baví. To ovšem neznamená, že je šlapka, co dá každému, takže tentokrát do něj nestrčí, ale rovnou mu jednu vrazí, což se samozřejmě neobejde bez odezvy, protože chlapi jsou chlapi a jejich ega sahají až někam k nebeským branám. Bohužel jeho ‚kolega‘ narazil na někoho, kdo má problémy se vztekem, takže když mu ten prasák vrátil ránu pod oko, kde se mu nejspíš později vyrýsuje pěkný monokl, po malém zapotácení se vrhl proti němu, chytil ho za triko a přirazil ho na stěnu lodi, aby mu to zase vrátil, protože jeho nervy prostě opět vypověděly službu a místo zachování chladné hlavy, se na scéně objevil její přesný opak.

Pro mě to je taky poslední školní rok tady na této škole, bude mi to tady docela chybět, protože jsem to tady měla fakt ráda. Nikdy jsem se nebavila hlavně s holkami, přišlo mi, že furt řeší samé blbosti a hlavně, aby se všem líbily, neříkám, že taky nejsem taková, ale určitě ne v takovém množství jako ostatní. Samozřejmě, že se chci líbit ostatním, ale já chci být krásná hlavně v přítomnosti někoho, kdo si to zaslouží, což byl i dnešní případ. Těšila jsem se na setkání se Sebastianem, protože mě přichytil, jak ho kreslím a byl to jeden z těch případů, kdy mě neodpálkoval, ale naopak, začal se se mnou bavit. Kdyby jenom věděl, že tu kresbu mám stále u sebe a nosím ji všude s sebou, protože to pro mě znamená více než jenom kresba.
Na akci jsem si vzala docela vyzývavé šaty, které dost odhalovaly můj hrudník, ale tak co, aspoň se bude mít na co koukat. Tyhle šaty jsem vybírala dost dlouho, protože jsem se nemohla rozhodnout, jestli se ke mně vůbec hodí, ale nakonec jsem je vzala, k tomu jsem si vzala klasické bílé podpatky, které jsou jemně dozdobené třpytkami, a tak sedí i k těm šatům, které mám. Zároveň jsem si vzala bílé psaníčko, do kterého jsem si dala jenom mobil a malou peněženku s pár dolary, kdybych si chtěla něco koupit a Seba by za to nechtěl platit. Ani jsem tohle celé nebrala jako rande, ale uvidíme, co se z toho stane.
Pomalu jsem přicházela k přístavu, kde měla být loď, na které se bude celá tato událost dít. Už z dálky šla loď vidět a já věděla, že to bude dost dobrá akce, protože to se často nevidí, aby měl nějaký spolek akci na lodi. Pozorovala jsem lidi, kteří šli také směrem k lodi a všechny jsem je poznávala, chodí na stejnou školu, co jiného by tady taky dělali, že? Pomalu jsem přicházela k lodi, ale stále jsem nikde neviděla Sebu, ale za chvíli jsem ho spatřila. Můj doprovod v celé své kráse na mě nedočkavě čekal. Pomalu jsem k němu přišla a zhluboka jsem se nadechla, abych dodala mému mozku aspoň trochu toho kyslíku, který budu určitě potřebovat. „Ahoj,“ řekla jsem jenom a usmála jsem se na něj. Celého jsem ho oskenovala pohledem, abych věděla, s čím mám tu čest, slušelo mu to jako vždycky, takže jsem si nemohla stěžovat a zároveň jsem doufala, že se mu také líbím.
Pomalu jsem se rozešla k lodi, abychom to stihli, protože to vypadalo tak, že se čeká už jenom na nás a poté jsem nastoupila na loď, samozřejmě mám u sebe i plavky, kdyby náhodou, protože člověk přece nikdy neví, jestli si nebude chtít zaplavat. Počkala jsem na Sebu až přijde na loď a poté jsem se na něj usmála.

Bylo více než jasné že právě s Mattym se tu dnes sejde, i přes to že bohužel členem spolku už nebyl. Ano, bude mu velmi chybět, avšak zároveň je na něj neskutečně pyšný a je rád, že si se svou přítelkyní Crystal buduje hezký život a je šťastný. To mu prostě ke spokojenosti stačilo taky, a navíc se budou vídat stále, to nebude překážka. Asi teď bude mít Matthew i dost práce s tím bytem, k čemuž se i dostáváme že Nathan je mu kdykoliv jako pomocná ruka k dispozici, jelikož nikdy manuální práce neodmítl a byl na ně i zvyklý. Dokázal se u toho dobře odreagovat. Jsou tu sice kvůli jakési oslavě jeho zvolení na krále, avšak on si s ním hlavně chce pokecat, a ne tak něco úplně oslavovat. To může až potom, i když bez skleničky nějakého dobrého alkoholu se ti dva určitě neobejdou. Očekával tu tak trochu i kamarádovu drahou polovičku, zřejmě však z nějakého důvodu odmítla, což chápal. Tak nějak tehdy, kdy ji viděl na něj vyběhnout ze spolku od Mattyho působila jako stydlivější typ a taky typ, co měl úplně jiné priority než například on. To dokázal ocenit, sice je to ještě pořád celkem kluk, co si užívá a je někdy ja utržený z řetězu, ale to neznamenalo, že tyhle věci odsuzoval. Ba naopak jim to maličko někde uvnitř i záviděl, avšak sám na to asi připraven ještě není. Velmi si Mattyho příchodu váží, jelikož zrovna tohle není párty, ze které je možnost se vypařit, přeci jen je to na lodi a nějaký bonusový člun pro zadané chlapce, co se chtějí vypařit na noc ke své milé, tady bohužel nevedou. Pro Mattyho by toho udělal hodně, avšak na tohle už nemyslel. Pořád je teda pravda to o těch pokojích, i když pokud nebude dostatečně rychlý, bude mít dost práce s tím nějaký volný, bez nějakého páru ehem, najít.  Vítal lidi na loď, i když na svojí budoucí společnost, tedy svého kamaráda, mávl aby věděl, že s ním počítá! A taky že se tak stalo, tyto dvě spřízněné duše se našli, jak sladké. Ne dobrý, uklidníme se. Rovnou ho seznámil i s délkou jejich setkání, do čehož si klasicky Matthew rýpl, jako to vždy navzájem dělají. „Já vůbec nevím, o čem to tu mluvíš.“ Dá ruce do nechápavého gesta, rozhlédne se nechápavě kolem a pak se nad tím zasměje. Moc dobře totiž věděl, jeho kamarád ho měl přečteného. Nathan s těžkostí odmítal dámskou společnost, považoval by se poté za blázna. Není to úplně děvkař, lamač srdcí a další, dokázal se s těma holkama i tak jako bavit a řekněme kamarádit, avšak všeho s mírou, nechtěl aby se do něj nějaká zamilovala. Nebyl bezcitný, mrzelo by ho to, kdyby se tak stalo a navíc co kdyby se zamiloval on? No pravděpodobnost je hodně malá, jenže člověk nikdy nesmí říkat v ničem nikdy. Teď ale k jeho kralování a nějakému zapití. „Nějakou skleničku dobré vychlazené whiskey zvládneš ne?“ Mrkne na něj, mávne na barmana, u kterého jim něco objedná. Whiskey s ledem, to prostě odmítnout nesmí a ještě ke všemu jen jednu skleničku. Sám svou vzal a pozvedl ji. „Tak já si teda ale připijím na tvůj hezkej život s Crystal a na ten byt.“ Usměje se upřímně a mrkne na něj, jelikož mu to vážně přál. Jakmile si zřejmě přiťuknout tak se napije docela dost dobré whiskey a moc tam toho ve skleničce nenechá. Dobře, jakmile zjistí že toho vypil hodně, už to rovnou vypije a skleničku odloží na bar.

Popravde nikdy ani nepremýšľala nad bývaním v žiadnom zo spolkov. Väčšinu času má ich rodinný dom sama pre seba, a presne tak jej to aj vyhovuje. No isto má bývanie v spolku výhody aj nevýhody, aj keď ich Sofia nepozná, ale napríklad to súkromie sa tomu domácemu, jednoducho, nevyrovná. Mnoho študentov berie spolok ako nejaký útek z rodinného prostredia, čo dokáže pochopiť. Keby mala preplnený dom a súrodencov, určite by sa na niečo takéto pozerala inak. Ona je ale doma väčšinu času úplne samučičká, a našťastie teda sa takýmto niečím nemusí zapodievať. Bola by blázon, keby tak pohodlné bývanie vymenila za jeden zo spolkov. Tie spolky ale predsa len sú na niečo dobré, inak by sa zrovna nenachádzala na jachte, no nie? Sofia rada využije každú príležitosť na zábavu, a práve preto sa sem dnes rozhodla dostaviť. Chvíľu len tak zíza na displej mobilu, ale zbytočne, od Setha nedostáva žiadnu odpoveď. Mobil si vloží späť do malej kabelky s mierne zúfalým výrazom na tvári, pričom začne pozornejšie skenovať svoje okolie. Ako ho má medzi všetkými týmito ľuďmi asi nájsť? Možno by mala začať pri bare, znie to ako logická možnosť, teda aspoň Sofia by najskôr zamierila tým smerom. Na cestu za hľadaním Setha sa ale, našťastie, vydať nemusela, keďže sa k nej v tejto chvíli ozval známy hlas, ktorý nepatril nikomu inému, ako jemu. Sofia zdvihne pohľad k Sethovi, pričom na tvári preňho vyčaruje žiarivý úsmev, ktorý sa ešte o niečo viac rozšíri, keď v jeho ruke zbadá pohárik s alkoholom, ktorý má v obľube. So Sethom sa nedohodli na žiadnom konkrétnom čase stretnutia, a preto Sofia ani nemá pocit, že by meškala, no aj tak ho hádam nenechala príliš dlho čakať. Vidí, že sa už zatiaľ stihol zhydratovať, to je v tomto vedre predsa naozaj veľmi dôležité. Sofia už ani chvíľku nečaká, bola by naozaj nerada, keby sa náhodou loď začala plaviť bez nej. Nad Sethovou narážkou na Titanic len zľahka zavrtí hlavou s úsmevom, potrebuje to vôbec komentár? V tejto chvíli sa už radšej vydá smerom ku Sethovi, nenechá ho tam len tak samého dlhšie postávať. Ladnými krokmi prikráča ku Sethovi a keď sa už nachádza v jeho tesnej blízkosti, okuliare si zloží z očí a premiestni si ich na hlavu. Chce si ho predsa poriadne prehliadnuť a momentálne sa aj tak nachádzajú v tieni, čiže sú jej zbytočné. Neskôr by sa ale rada premiestnila niekam na slniečko, aby sa mohla pekne vyhrievať a chytať bronz. „Vyzeráš dobre!“ letmo ho skĺzne pohľadom, pričom na tvári vyčaruje sladký úsmev, keď pohľadom opäť vyhľadá jeho oči. Tieto slová nie sú len zdvorilostné, Sofia to myslí úprimne, ale tak, to nie je žiadna novinka, Seth vždy vyzerá dobre. „Pre mňa alebo to dnes plánuješ roztočiť?“ Sofia s úškrnom na perách poukáže na pohárik v jeho rukách. Kombinácia piva a martiny by, pravdepodobne, narobila riadnu škodu, a teda Sofia predpokladá, že Seth zobral tento drink práve pre ňu. Výborne, aspoň už nemusia čakať na bare, kam sa isto pobral po príchode na loď takmer každý. Pristúpi k zábradliu, o ktoré sa sám Seth opieral a jeden z pohárikov si následne od neho preberie, teda ak jej to dovolí. „Ďakujem, si zlatý,“ venuje mu sladký úsmev, pričom sa porozhliadne navôkol, aby našla nejaké miesto na slniečku, kam by sa mohli odobrať. Zatiaľ ale zostáva na mieste, na presunutie sa budú mať ešte predsa kopec času., táto loď sa späť do prístavu tak skoro nevráti.