Nechala se vést rovnou "za nosem", dělávala to často, když prostě potřebovala vypnout. Oblékla se, vzala si sluchátka, knížku do tašky a šla. Ted’ v zimě ji to ale moc nelákalo, mrznout někde venku, dneska to ale potřebovala. S množstvím problémů, které se ji hezky nastřádaly na hromádku, se dneska procházce prostě nevyhne. Měla dobré dny ale i špatné, hádejte, co je dneska za den. Cestou na ni začalo štěkat ještě pár lidí za to, že do každého vráží. Nic z toho si nebrala k srdci, prostě šla dál. Nepotřebovala se zbytečně hádat a dělat si nepřátele, stejně tak přátele. Ruce měla zaražené v kapsách zimní bundy a přes rameno se jí houpala plátěná taška, samozřejmě s knihami, jak taky jinak, že. Cestou si ještě koupila olejovky a pár štětců, né, že by ráda utrácela, jenže toto už bylo neodkladné. Když šla po cestě v parku, pořád vytahovala ruce z kapes, jakmile jí to ujelo a ona se snažila držet rovnováhu. Ono, vzít si plátěný, kotníkový kecky do tohohle počasí je opravdu gurmánský kousek. Vlasy ji u toho lezly do obličeje i když je měla ledabyle svázané do culíku. Šla po cestě v parku, nijak extra se nerozhlížela, dobře si totiž koukala pod nohy, aby se tu nemusela sbírat ze země. Co ji však neuniklo, byli ti dva na lavičce. Nezná je odněkud? Možná, určitě neznají ale oni jí. Měla pocit, že jsou z literatury ale co už, jí to mohlo být jedno. Jenom kolem nich rychle projde a doma zaleze do horký vany, pak by mohla domalovat ten obraz a taky-. "Áu!" Rána sem, rána tam, nejen, že se rozplácla na zem jako pytel švestek, ale kousek od těch dvou. No výborně, jen klid. Prostě se zvedni a odejdi na jinou stranu, na jinou stranu země, na jinou školu, třeba na Mars. Kdyby se neotočila a neuviděla by jak se Dickens neválí na zemi u lavičky, už by byla pryč. Její kniha, uteče, nemůže ji tam nechat, uteče, půjde pro ni. Sakra. Pokrčila jednu nohu, druhou a začala se škrábat nahoru.
_____________

Myšlenky ji běhaly hlavou, možná protože, že se bavila s tímhle zajímavým klukem. Ano pomyslela si už několikrát, že je zajímavý a té myšlenky se jen tak nezbaví, dokud ho nepozná víc. Byla přátelská, už měla jednu kamarádku a shodou okolností to byla taky milovnice knih. Vypadalo to, že má opravdu skvělé vybraní na různá setkání. Nad příslovím, které vyslovila, se ještě na delší dobu pozastavila, nevěděla, jestli to je snad úplná pravda, ale věděla, že někdy přísloví fungují a tohle bylo jedno z jejích oblíbených. Lehce klepala nohou, aby měla malinký pohyb na zahřátí, nebylo zrovna nejtepleji tedy alespoň ji ne a tak se snažila nějak zahřát, její věci nebyly zrovna nejteplejší, ale nestěžovala si. Takové blbůstky nikdy neříkala sama, neboť uznávala svojí chybu za to, že si nevzala třeba teplejší oblečení. Poslouchala jeho názor ohledně děkování a pak souhlasně přikývla. „To je pravda. Lidi, kteří pomůžou si prostě myslí, že jim hned nějak pomoc oplatíme, ale nemusí to být ti, kterým pomohli, stačilo by být trpělivý a pomoc se jim může vrátit v jiném měřítku,“ pokrčí rameny. Sama byla taková, že když někomu pomohla, nečekala od něj či ní hned nějakou pomoc. Radši se mile usmála nad slůvkem díky a šla si dál a byla toho názoru, že když na tom bude nejhůře pomoc, kterou poskytla kdysi nějakému člověku, se objeví. Když si podali ruce, tu svojí odtáhla, aby nebyla nějak vlezlá tedy spíš, aby to tak nevypadalo a jen si ji zase dala do klína, kde měla i batůžek s druhou ruku a jen je o sebe třela, aby i takhle získala teplo. „Mě taky, Waltere Collinsi,“ usměje se na něj lehce přátelsky a pak se jen rozhlížela okolo, dokud si nevšimla dívky, která proházela okolo nich, možná ji znala, ale ve škole se nikdy moc nebavila, neboť samotnou Rive odsuzovali namyšlené holky kvůli knihám. Na chvíli odvrátila pohled někam do parku, ovšem najednou viděla rozmazaně, jak dívka padá k zemi. „Proboha! Jsi v pořádku?!“ zavolala na ni pohotově, chtěla se zvednout a pomoct ji, ale všimla si knihy, kterou pravděpodobně upustila a tak se pro ní ohnula a samozřejmě ji sebrala s plánem ji navrátit majitelce. Muselo to bolet. Pomyslela si a jen pevně chytila knihu za plánem se zvednout a pomoct ji, ale do toho ji spadl batůžek, který neměla dopnutý a tak se ji samotné vysypaly věci na zem. „Kruci,“ zrovna teď když chtěla pomoct ji spadly věci a hned je začala sbírat, aby co nejdříve byla u té dívky, ale kdo ví, třeba si ji Walter všiml taky a už byl u ní. Aspoň ji dám knihu. Pomyslela si a pokračovala v úklidu věcí do batůžku.

On moc přátel nikdy neměl, vzhledem k tomu, že tím jak ho ona nazvala zajímavým, byl pro hodně lidí divný a proto byl obětí šikany. Opravdu hodně, hodně dlouho. Do teď je často terčem nějakých sportovců a je terč posměchu. Netrápí ho to, snaží se vypnout a neposlouchat to, ponořit se do svých myšlenek, jež jsou rozhodně zajímavější než nějaké kecy sportovců. Ve výsledku si za málo přátel může sám, prostě hold není moc komunikativní, což se svým způsobem snaží taktéž napravit ale ne vždycky to jde, že? Pohlédl na moment na její nohy, jež přímo dokazovaly svými činy, že jí je zima. Co si budeme, nebylo to počasí na nějakou dlouhou debatu, což ho ve výsledku v podstatě mrzelo, jelikož on se na chlad tohoto dne absolutně nesoustředil. Zimu a chlad má rád, většinou je studený i když je léto skoro čtyřicet stupňů, není hold horkokrevný člověk a zimu vydrží a dokáže ji vypustit. Jenže on nechtěl tuhle debatu ukončit, avšak cítil se blbě, že jí byla zima. Na takovéhle setkání jsou asi lepší kavárny, kdy jste v teple a nemusíte řešit, že je vám zima a vaše prsty na nohou pomalu odumírají. No každopádně Walter věří v její rozumnost a kdyby její tělo zima pohltila až moc, tak by to řekla, zvedla se a odešla, určitě je rozumná a on by se na ní kvůli tomu rozhodně nezlobil. Byla by škoda, kdyby odešla, rozumí si s ní, maj společně podobné názory a to se u něj hledá těžko. Respektive on to hledá těžko, protože není komunikativní. Usmál se na ní pěkně. Poznal novou tvář. Rive Austin. Nový člověk do seznamu, jež si vede leda ve svojí hlavě. Rozhlédl se v podstatě ve stejnou chvíli a do jeho zorného pole se dostala dívka padající právě k zemi, nad čímž se musel přikrčit a zavřít oči, zřejmě to dost bolelo. Neváhal a rovnou se chtěl vydat k ní tak jako Rive, které všecko vypadalo z batohu. "Počkej, pomůžu jí a zachraň knížky." Normálně to řekl jako nějaký superhrdina, i když to tak vážně znít nemělo. Dívku, co se teď válela po zemi znal od pohledu. Měl dar. Pamatoval si tváře, ale ony si většinou nepamatovaly jeho, vzhledem k tomu, že není fakt výmluvný typ a většinou do učebny přijde, nehlásí se, píše si, studuje a odejde. Tím to hasne. Dokráčel opatrně až k dívce, co se rozmajzla na ledu přímo kousek od jejich lavičky a snažila se zvednout. Co si budeme, sám měl co dělat aby se nerozmázl na zemi, to by bylo taky pěkně trapný. Došel až k ní a jemně ji zachytil v podpaží a vytáhl opatrně nahoru, jako kdyby se mu měla rozpadnout, nebo spíše aby ji nějak.. Neurazil, že se jí dotýká. V holkách se dvakrát nevyznal a už to, že narazil dneska na dvě je u něj rekord a všichni podivíni jako je on, by mu měli vzdát hold. "Jsi v pořádku?" Zahleděl se na ni starostlivě a vyčkal, až najde své těžiště a do té doby ji trochu jistil. Nerad by, aby se rozmázla znovu, asi by si to i vyčítal, jak jinak. "Tohle není úplně počasí.. No.. Na spěch."

Ono, padat k zemi je přirozeně jednodušší než se z té země zvednout že jo. Pár vteřin tam tak otupěle dřepěla na zadku a při zvedání jí několikrát podjely nohy, no vcelku komický kousek. Obličej jí nabral automaticky rudou barvu, litovala, že vůbec někam šla, kdyby zůstala doma nebo jela autobusem nic z toho by se nestalo. Čekala od těch dvou výbuch smíchu, urážky nebo cokoliv co dnešní lidi prostě dělají a říkají, když se někomu stane něco zlého, nebo alespoň pokaždé v jejím případě. Už od malička byla prostě nemotorná jako slon z porcelánu, rodiče jí kárali a spolužáci se smáli. Spadnout na ledu a schytat bídu? Její denní chleba. Vrazit omylem ramenem do někoho na ulici a dostat pár peprných nadávek? Rutina. První však slyšela promluvit tu pěknou dívku, už si byla jistá, že je ze stejného oboru, občas ji zahlédla na hodinách nebo na chodbě. Než ji však stačila něco říct, třeba že žije nebo ať zůstane sedět, chytil ji někdo pod paží a konečně se tak mohla postavit na nohy. Nevěděla kam dřív koukat nebo co dělat, otočila se na chlapce, který ji pomohl a koukla na svoje tenisky. Omlouvám se, já - já jsem nechtěla. No fajn, komunikace nebyla její silná stránka, a tak se prostě omluvila. Teda, děkuju, jo jo, nespěchat, děkuju za pomoc. Plácla pak zase rychle a v hlavě se proklínala že nemůže vymyslet jednu jedinou kloudnou větu. Pěkně si sedla na svoje zápěstí což ji právě vcelku pulsovalo, raději ruku strčila do kapsy a usmála se. Pak se ale otočila zpátky na tu milou brunetku a vytřeštila oči, sebrala ze země svou tašku a vydala opatrně k ní. Moc mě to mrzí, vysypal se ti kvůli mně batoh a mě utekl Dickens. Sehnula se k dívce, že ji pomůže, styděla se tak moc že by nejraději utekla jako malá holka. Moc mě to mrzí, to nebylo schválně. Nemusím říkat, že ve stresových situacích se moc slovy ohánět neumí. Tak to bylo pokaždé, jednou Lia navždy Lia. Nikdy neví, co říct ani jak začínat nebo ukončovat konverzace, radši s vámi bude komunikovat přes tužku a papír, kde ji budete aspoň rozumět co vám chce říct. Z této situace byla natolik zmatená že na to do smrti nezapomene. Jsem nešika, ukaž pomůžu ti, jenom já si totiž vezmu plátěný kecky do sněhu. Zamrmlala ke slečně a omluvně na ní koukla, díky ní si totiž ona vysypala batoh. Nejradši by ji snad ještě nacpala odškodný.

________________  

Svým způsobem Walter vypadal velmi zajímavě, i když v něm viděla taky tu uzavřenost, ale na to se ho neptala, i když byla zvědavá, to se neslušelo a ona si toho byla vědoma. I když byla zima, Rive stačilo trochu více se zachumlat do svého slabšího kabátu a dál si s ním povídala. Byla ráda za někoho, kdo opravdu má podobné, nebo snad dokonce stejné názory jako ona, bylo to příjemné s někým takovým mluvit. Posledně to byla Michaela, která byla taky zajímavá, ale s ním to bylo lepší…no hlavně z toho důvodu, že měli stejné názory. Pak jen trochu v tichosti seděla, sama nikdy nebyla moc výřečná a on zřejmě taky ne. Nějak ji to nevadilo, někdy je i ticho lepší než slova, kterými by se lidi mohli ztrapnit, a že toho Rive byla schopná. Když se rozhlížela, všimla si té dívky, dokonce si sama pro sebe sykla, protože to muselo být bolestné. Sama si chtěla zahrát na hrdinku, no to se ji nepovedlo, protože jen se zvedla i její lehká nešikovnost a smůla zároveň se ji prokázala jak se ji všechno vysypalo na zem. Když jen oznámil, že ji pomůže, uvědomila si, že si ji všiml, proto jen přikývla a nakonec sbírala věci s tím, že svoji knihu a tu její dala hned na lavičku, aby nějak nenamoknuly. Nikdy by neřekla, že je v tom batůžku takový nepořádek, pomalu si přišla jak ta namyšlená, co má v kabelce tunu věcí jen když jde na nákup, ale zase se muselo nechat, že Rive tam měla pouze potřebné věci. Neviděla, jestli se dívka dostala bezpečně na nohy, protože proklínala papírové kapesníčky, které v batohu měla nejméně patery. Vždycky musela být pořádně pojištěná. Dokonce našla i sušenku, lehce pomačkanou, inu radši ani nechtěla vědět, jak dlouho ta sušenka musela být v tom batohu. K snědku asi nebude, pomyslela si a to už slyšela hlas té dívky, jak prvně říká něco Walterovi a pak se najednou objevila u ní. „Ne to ne, nemusíš se omlouvat. Každý někdy upadne, je to jen důkaz, že jsme lidi a že nikdo není dokonalý. I namyšlení či ti s nosem nahoru upadnou,“ pousmála se na ni, div se neplácla do čela. Hned musela povědět svůj názor na její situaci, jak upadla. Ona sama z toho nikdy nedělala velkou vědu, když spadne, často se rozesměje a jen prostě sedí na té zemi a směje se, neboť dnešní lidi nejsou ani ochotni pomoct. „Dickens, skvělý spisovatel,“ usměje se na ni se smíchem, protože styl, že ji utekl, ji přišel legrační. „Nikdy není nic schválně a nic velkého se nestalo. Zřejmě tady nebudeš jediná se smůlou,“ pořád mluvila, protože se ji snažila uklidnit, že ani trochu není se za co omlouvat, proč taky že? Když poví o jejich botách, jen na ně koukne. „Nedivím se, jestliže si neodolala, vypadají dobře,“ povzbudivě se na ní usměje a jen zavrtí hlavou. Ze země sebrala poslední věc a to klíče a pak už se jen zvedala, samozřejmě se trošku praštila o lavičku do ramene, ale nevšimla si toho. Koukla na Waltera, jestli se on náhodou nenacápl na zemi, protože by to bylo opravdu komické, i když věřila v to, že když se bude někomu škodlivě smát, oplatí se jí to a ona na zemi skončit nechce, ještě by se jí batůžek vysypal znovu. „Tady,“ řekne, jejího Dickense si vezme do rukou a předá jí ho. „Vypadá to, že jsme všichni v pořádku,“ usměje se na oba dva jak na Waltera tak i na tu dívku, která vypadala plaše, ale poznala ji. Určitě byla stejný obor.

S Rive si začínali dosti rozumět, i přes tu zimu, co je od toho vyrušovala lehce, pro něj to není nic hrozného, je věčně promrzlý a tak je v podstatě zvyklý. Každopádně je maličko vyrušilo ještě něco a to byl pád dívky na ledě, vážně se lekl a tak neváhal a v podstatě jako princ na bílém koni vystartoval k ní pro pomoc. Div se sám samozřejmě nenacápl, aby to maličko okořenil. On není rozhodně typ člověka, co by se někomu za trapas smál. Respektive za cokoliv smál, vzhledem k tomu, jaký charakter on byl. Od mala je utlačován a v podstatě i šikanován, tudíž nepřipadá v úvahu, aby on sám takovou věc dělal, k tomu by nikdy neklesl. Ví, jak slova i činy dokáží člověku ublížit. Kéž by si to každý takhle svým způsobem uvědomoval. Pomohl tedy slečně v nesnázích, která byla více než neklidná z toho, co se právě odehrálo a podle něj úplně zbytečně. I když to chápe, taky takový je. Nemotora a prostě je nervózní, že na něj někdo za to co provedl, bude ječet a akorát se vytvoří zbytečné nedorozumění. Pomohl jí se zvednout z ledové země a upalovat v podstatě za Rive ji pomoci. Přišlo mu to humorné, jak rychle odešla, jako by se ho nějak bála, i když u něj nebylo zrovna moc proč. Dnes je vážně zajímavý den, co jemu se ještě nestane. No raději pomlčí, je dosti pravděpodobné, že by se nacápl taktéž, on sám má totiž tenisky, takže rada pro slečnu je velice oprávněná. Kdybyste ho dnes ráno viděli vycházet z domu, velice by vás to pobavilo. Byl špatný bruslař, vážně. No a pokud to vystoupení, ne úplně chtěné, někdo viděl, tak ho bůh nebo někdo chraň. Asi totiž zemřel na záchvat smíchu. Bruslař z něj prostě nebude a to ani s bruslema, na to fakt není odborník. Vydal se zpět k dívkám s trochu pobaveným výrazem ve tváři. Rivin batůžek z dálky vypadal jako strašně neškodná věc, byl tak malý, docela i roztomilý. Ale řekněte Walterovi někdo, jak se z tak malého batůžku dokáže vysypat tolik věcí. Působil to jako kabelka Hermiony. Stejně prostě nechápal, kde to ty dívky berou. On jediné co si vždy bral je jedna knihy, peněženka, klíče a mobil. Jeho základní vybavení. Plus třeba ještě nějaký jeho deník a sluchátka, to už je menší dodatek, ale pořád je to nic o proti tomuhle. Mají to složité, nebudeme si lhát. Dokráčel nazpět až k nim, na poznámku o uklidnění od Rive mlčenlivě přikývl. Ta dívka, co ještě před chvílí v podstatě okusila led na svém pozadí, hledala knihu, přesněji Dickense a už to ho utvrdilo v tom, že ji vážně zřejmě znal z oboru. On s nimi nemluví, jen hledí, možná pro někoho civí a často za to dostane na budku a to i klidně z fyzického hlediska. Všichni jsou ale v pořádku, takže se opět posadil na lavičku a zahleděl do země, přikývl lehce na Rive a pousmál se. Zahleděl se na dívku se zájmem.. “Ehm.. Nevěnuješ se náhodou literatuře?” Bylo by to vážně zajímavé, tři knihomolové na jednom místě, to je jako sen ne? To neví, není zrovna extrovertní typ. "Jako na univerzitě?" Hold mu někoho připomínala, ale jen od pohledu. Z jeho kapsy najednou začal pípat telefon, omluvně se tedy na slečny podíval a rovnou si zprávu přečetl. Povzdychne si tiše, musí rovnou na brigádu do knihovny, má službu a úplně na to zapomněl. "Dámy, omluvte mě, já.. Mám brigádu a úplně jsem na to zapomněl." Mávne na ně a rozejde se rychle pryč parkem, div se sám nenacápne na ledě jako mnozí taky.

Před pár dny byl nečekaně přizván na zápas basketbalu, což ho samozřejmě potěšilo, ale zároveň trochu narušilo plány, ale co, jednou se do toho upsal, tak byl povinen hrát. Už dlouho si nezahrál na zápase, i přestože na tréninky pořád docházel relativně poctivě, ale trenér respektoval to, že jako prioritu má Charlie hudbu, koneckonců to i studuje, že, a tak byl Charlie spíše tím náhradním hráčem, co si čas od času zahrál, ale teď toho měl nějak plno, takže dlouho nehrál, což hodně pocítil během zápasu. Hrozně rychle se unavil a dělalo mu problém držet tempo, ale nechtěl kluky zklamat, takže prostě máknul a dal ze sebe všechno. Nakonec vyhráli, Oliver ho i nakonec trochu pochválil, že to prý mohlo být lepší, ale na to, že dlouho nehrál, to bylo fajn. No jo, kéž by Oliver věděl, že tam chudák Charlie skoro vyplivnul plíce na tom hřišti. A právě proto, jak špatně to nesl, se rozhodl na sobě zase trochu máknout. Jasně, občas vyrážel s Benjím do posilky, ale tam makali na svalech, ne na fyzičce jako takové, proto se odhodlal k běhání, to vám prý zlepšuje fyzičku, ne? Navíc na tom hřišti se pořád běhá sem tam a zase tam a sem, takže se mu to určitě hodit bude. Oblékl na sebe volnější kraťasy, šedivé tílko a raději si oblékl i černou mikinu. Sice bylo venku hezky, ale přece nechce riskovat, že by se nachladil. Kdyby se nachladil, to by hodně špatně odnesl jeho hlas, a to by byla teprve katastrofa! Připraven ve vhodném oblečení vyrazil mírným poklusem z klučičího spolku, poklusem k tomu, aby se rozehřál, a mířil do parku, kde si plánoval dát do těla. Nezapomněl si s sebou vzít mobil se sluchátky, aby mu běhání šlo lépe, a jen co dorazil do parku, tak si je strčil do uší a pustil si nějaké pořádné pecky, aby se nakopl k lepšímu výkonu. Než se do toho pustil, dokonce se nezapomněl protáhnout a pak vyrazil. Neměl moc ponětí o tom, jakou strukturu park má, ale běžel podle svého nejlepšího umínění. Na své cestě proběhl kolem nějaké brunetku s klukem, kterého znal ze školy od pohledu, ale neznal jeho jméno, takže tu dvojici nijak neřešil, i když od prvního pohledu vypadali jako běžci, stejně jako on. Každopádně protože neměl moc ponětí, jak park vypadá, nemohl se divit, že během půl hodiny se dostal zpátky k nim, ale už z dálky viděl, že brunetka zůstala sama, čehož se rozhodl využít. Běhal už skoro hodinu, což je určitě dostačující, takže ho nějaká pauza nezabije, a navíc čím víc se k dívce blížil, tím víc mu byla povědomá. Že by ze školy? Nebo ji někde viděl na akci, kde hrál? Inu, nemusí jen hádat a může to zkusit zjistit, tak vzhůru do toho. „Ahoj,“ vydechl na jeden nádech a široce se na ni usmál. „Co že od tak pěkný slečny utekla společnost?“ rovnou se zeptal a kývnul směrem, kterým její společnost odcházela, aby věděla, koho myslí. Potřeboval zjistit, jestli odešel natrvalo nebo se třeba ještě vrátí, třeba je to její přítel a jen jim šel pro něco skočit a ona na něj čeká, to by byl trapas, kdyby se hned o něco pokoušel bez takového nenápadného zeptání, jaké použil teď.

*Sofia si rada z druhých ľudí uťahovala, ale vždy presne vedela, kedy už toho bolo dosť, čiže sa to nikdy nedalo nazvať posmievaním. Sebavedomie jej síce nechýba, ale nikdy nemala potrebu sa smiať z druhých alebo si myslieť, že je niečo viac. V škole nedokáže vystáť tie namyslené pipiny, ktoré si myslia, že všetko vlastnia len preto, že majú peniaze a vedia okúzliť pár naivných chlapcov. Tieto dievčatá sa väčšinou posmievajú z iných, len tak bezdôvodne a už sa jej párkrát stalo, že sa obete niečoho takéhoto zastala. Proste by jej to nedalo, prejsť okolo toho bez jediného povšimnutia. Sofia naozaj pred problémami nezatvára oči, ale snaží sa ich hneď riešiť. Väčšinou to je naozaj dobrá vec, ale je pravda, že nie každý o túto jej pomoc stojí.*To som rada..*Pri jeho odpovedi sa jej oči rozžiarili tak, ako sa to stalo len pár krát v jej živote. Bola neskutočne šťastná, že sa takto úplnou náhodou stretli a konečne si to mohli vyjasniť. Síce nechce úplne predbiehať, ale už spravili aspoň prvý krok k tomu, aby veci boli ako predtým, keď boli mladší. Samozrejme, nedá sa to vrátiť celé späť, ale rozhodne to vyzerá, že obaja o to majú záujem. Sof často nad Noahom premýšľala, aké by to bolo, keby sú opäť priateľmi, avšak napriek jej povahe sa nikdy neodvážila osloviť ho po tak dlhom čase a o všetkom sa porozprávať. Proste sa bála odmietnutia, hoci Noah vždy bol úžasným chlapcom, nemala ani len tušenia, aký môže byť teraz. Pravdepodobne pre ňu bolo lepšie nechávať túto ranu otvorenú, nedoriešenú, pretože to bolo menej bolestivé, ako niečo tak vzácne, ako ich priateľstvo, ukončiť.*Rozhodne máš čo doháňať.*Kývne hlavou a uškrnie sa. Predsa len už pár rokov ubehlo, čiže obaja isto majú množstvo nových, zaujímavých a podstatných vecí, ktoré si chcú zdeliť.*A ja sa rada dozviem všetko o tvojom živote. Teda takmer všetko.*Spľasne ruky k sebe, pričom mierne zvraští obočie, keďže naozaj nepotrebuje vedieť každý jeden detail v jeho živote.*Bourbon? Noah, z teba sa stal naozaj drsňák.*Zavrtí hlavou nesúhlasne do strán a následne sa uškrnie. Je si takmer istá, že Noah sa za drsného chlapca označiť nedá, ale kto vie, možno pri ich ďalšom stretnutí zistí niečo takéto šokujúce. Sofia sa taktiež rozhodne veľmi zmenila, či už výzorom alebo správaním, neverili by ste, aká niekedy bola, keďže to z jej terajším opisom vôbec nesedí.*Na ďalšie stretnutie sa budem tešiť..*Usmeje sa, ale naozaj je jej ľúto, že Noah už musí ísť. Je rada, že si aspoň takto naplánovali stretnutie, o ktorom dúfa, že sa čo najskôr uskutoční. Už sa ho naozaj nemôže dočkať. Po výmene čísel, aby sa mali ako skontaktovať venuje Noahovi jeden veľký úsmev a mávne mu na rozlúčku.*Uvidíme sa. Zatiaľ sa maj.*Po týchto slovách sa už len díva smerom za Noahovou postavou, ktorá sa pomaly stráca v dave ľudí, ktorí práve cez park prechádzajú. Momentálne sa cíti šťastná, avšak mrzí ju, že ju musel takto skoro opustiť, keďže si poriadne ani nestihli pokecať. Ich stretnutia budú pravdepodobne veľmi časté, aby aspoň trochu mohli dobehnúť to, čo za tie roky zameškali, ale popravde jej to vôbec neprekáža. Už by sa mala konečne vydať do toho behu, keďže celý ten čas tu len tak postávali a nato sem Sofia vôbec neprišla. Avšak aj v tomto sa nájde niečo pozitívne, aspoň načerpá nejakú tú energiu zo slnka, príjemného vzduchu a prírody. Z premýšľania nad behom, čo už robí hádam častejšie ako naozaj behá, ju vyruší mužský hlas, ktorý sa jej prihovára.*Ahoj, Charles, však?*Pre istotu sa spýta, ale je si takmer úplne istá, že jeho meno uhádla správne. Charlesa pozná len tak letmo zo školy, párkrát sa im už stretli pohľady na chodbe, ale nikdy sa nejako nepúšťali do reči. Vlastne sa už pár krát videli aj na prednáškach, keďže obaja študujú umenie, ale majú rôzne zamerania. Dosť často ho stretáva v bare alebo na rôznych akciách, kde stojí za mikrofónom a do miestnosti sa rozlieha jeho úžasný hlas. S takým hlasom má už o kariére istotne rozhodnuté, hoci ani len netuší, či sa on sám chce vydať takýmto smerom alebo spev berie len ako svoje hobby.*Pravdepodobne má na práci niečo dôležitejšie, ako sa vykecávať so mnou v parku.*Pokrčí ramenami a na tvári sa jej na pár sekúnd zjaví smutný výraz, ktorý ale ihneď vystrieda úškrn. Vie, že Noah by neodišiel len tak, pre nič za nič, ale rád by s ňou strávil ešte nejaký ten čas, čiže odchod mu určite nevyčíta, skôr len nevedela, ako na túto Charlesovu otázku zareagovať. Práve preto zo seba vypustila prvú vec, ktorá jej prišla na rozum, ale vlastne na tom už vôbec nezáleží.*Ty sa asi so mnou do behu nevydáš, ako sa tak na teba pozerám..*Týmto sa ho nesnaží nijak uraziť, možno mierne podpichnúť, to predsa nemôže chýbať. Avšak je nemožné si nevšimnúť, že Charles už je trochu červenší, má mierne zrýchlený dych a na tele mu stihla spozorovať aj pár kvapiek potu. Pravdepodobne sa do parku ešte len nedostavil, ale už má nejaké to kolečko za sebou.*

Byl mile potěšen, že ta slečna, kterou ze školy zná, i když jen od vidění, osaměla. A proč? No ne že by jí to přál, při jeho prvním běhu kolem vypadala, že si svou společnost celkem užívala, ale když byla bez společnosti, tak se do role jejího společníka mohl dostat on sám a to je jednoznačně výhra. Krom toho, že se konečně pozná s někým, koho čas od času vídá na chodbách, tak má příležitost seznámit se s moc dobře vypadající se slečnou, která o sebe i dokonce pečuje, jinak by přece nebyla ve sportovním tady v parku, že? Proto neváhal a oslovil ji, takovou šanci si nenechá ujít, a hned byl mile potěšen, že znala jeho jméno. Hm, že by ji viděl i někdy v baru, když tam zrovna vystupoval? Je to dost možné, ale většinou se v prostoru zhasíná, takže do publika moc nevidí, maximálně tam najde tváře, které vážně zná a ví o nich, že se přišli podívat, jinak je marné v publiku někoho hledat. „Přesně tak,“ přikývl s úsměvem, ale teď přišla ta trapná část, on si nebyl jistý jejím jménem. Hm, sleduje ji i na Flickru, jak se to tam jmenuje? „A ty jsiii,“ na chvíli se zamyslel a pak se prostě rozhodl to zkusit, „Sofia?“ upřímně si nebyl jistý, jestli se tak jmenuje a jestli má na konci a nebo e, no a vlastně ani nevěděl, jestli je v tom vůbec nějaký rozdíl. Každopádně se musel ujistit, že se její kamarád nebude vracet zpátky a že to není nic víc než kamarád, protože se zadanýma holkama si nezahrává, není blbec a ani svině, takže se nějak nenápadně optal, a naštěstí se dozvěděl, co potřeboval. Z její odpovědi to znělo, že se jen potkali a nijak hlubší pouto v tom nebylo, takže se rozbitého obličeje od naštvaného přítele bát nemusí, to je fajn. „Jeho mínus, ale já ho rád nahradím,“ mrkl na ni, aby ji hned vrátil úsměv na tvář, když se na chviličku zatvářila sklesle. Přece nenechá takovou sympaťačku bez úsměvu, to by byla věčná škoda. „Teda pokud budeš chtít,“ dodal ještě, i když o tom nepochyboval, ale nebude se jí vnucovat, takový není, aby se potřeboval vnutit každé holce, se kterou mluví. Některé prostě nemají zájem o jeho společnosti a on to bere, sice jeho ego pláče, ale bere to. Musel se uchechtnout při zmínce o běhu, protože to odhadla zcela správně, na další běh se už necítil, ale slyšel, že je důležitý i výklus, do kterého se mu sice nechtělo, ale kdyby k tomu měl společnost, šel by do toho. Sice neví, jestli by se spokojila jen s pomalým během, ale za pokus to stojí. „Maximálně jen takový krátký vyklusání, společnost se bude hodit, jinak se v tom parku zamotám,“ a samozřejmě společnost uvítá i z jiných důvodů, ale to nemusí hned hlásat. Ale takový průvodce by se mu skutečně hodil, aby zase dvakrát nešel přes to stejné místo. Tedy, nelituje toho, aspoň tady narazil na ní, ale teď už nepotřebuje narazit na nikoho dalšího, tak by si to rád nějak normálně proklusal.

*Noahovi nevyčíta, že sa nezdržal dlhšie, aj keď jej to je naozaj veľmi ľúto. Po dlhom čase sa znovu dali do reči, začo je nesmierne vďačná a on jej hneď takto zdrhne. Verí tomu, že sa čoskoro opäť stretnú, aby sa mohli poriadne porozprávať. Už prešlo naozaj dosť rokov, obaja sa pravdepodobne veľmi zmenili, čiže si rozhodne budú mať čo povedať. Avšak dúfa, že ich vzťah dokážu aspoň trochu dostať do starých koľají, ktoré sa jej nesmierne páčili. Hádam sa z Noaha nestal nejaký namyslenec, keď mu narástli svaly a pribudlo pár nápadníčok. A taktiež by bola nerada, keby sa zmenili úplne a spoločnú tému už nájsť nevedeli, čiže to sa hádam nestane. Avšak teraz sa už musí sústrediť na Charlesa, ktorého meno si našťastie pamätala dobre. Takýto odvážny krok, cítila by sa naozaj trápne, keby si ho s niekým zmýlila. Charles má však tvár, na ktorú sa nedá len tak zabudnúť, tým chce vlastne povedať to, že vyzerá naozaj dobre. Nikdy nemala šancu si ho poriadne prezrieť takto zblízka, čiže ju využíva práve v tejto chvíli. Samozrejme, je veľmi nenápadná, snaží sa naňho nečumieť. Má zaujímavé oči, hnedé alebo zelené, to práve nevie veľmi identifikovať, ale až tak na tom nezáleží. Jeho úsmev by rozhodne vedel do kolien dostať veľa dievčat, pretože je naozaj rozkošný, ale ona jednou z nich zatiaľ nebude. Vlastne Sof doteraz ani žiadneho poriadneho chlapca nemala, detské lásky sa pravdepodobne nepočítajú. Áno, mala rôzne aférky s viacerými, tomu sa vôbec nebráni, ale popravde to ani veľmi nevyhľadáva. Keď už sa má s niekým stretávať, musí ju naozaj očariť, musí to stáť zato. Nie je z tých, ktoré budú s hocikým, len aby niečo dosiahli. No čo už, zatiaľ ju tu v Kalifornií nikto natoľko, aby sa aj ona viac posnažila, neočaril. Často keď ide do klubu, tak má za večer viacerých nápadníkov, veď je predsa celkom sexy, ale väčšinou ich veľmi rýchlo odpálkuje. Avšak nedá sa povedať, že by na chlapov bola náročná. Chce to, čo skoro každá žena. Chlapa, ktorí bude milý, pozorný, bude ju vedieť rozosmiať, prinesie jej jedlo, bude športovo založený a bude milovať umenie. Nie je to až také zložité, však? Humor, umenie a šport, to sú pre ňu jedny z najdôležitejších vecí.*Áno, Sofia.*Pohodí hlavou zo strany na stranu a vyčaruje preňho jeden skromný úsmev. Podľa jeho výrazu si nie je až tak istý, ale riskol to, rovnako ako ona. Vlastne je rada, že tu v parku nezostala sama, po tom čo ju Noah opustil. Vždy sa rada zoznámi, keď ešte aj vie, že Charles sa taktiež zaujíma o umenie.*Samozrejme, budem rada.*Nechce mu vysvetľovať, že Noah je len jej priateľ z detstva, nemusí mu hneď všetko predsa vešať na nos. Možno sa časom dostanú aj k tomu, kto vie, aké témy budú rozoberať.*Vlastne počkaj, znamená to, že teraz som vonku s celebritou?*Na krátku chvíľu sa zatvári vážne a párkrát zažmurká, aby si overila, či to je naozaj realita. Možno nemala takýto svoj humor, ak sa to dá vôbec nazvať humorom, používať pred Charlesom, ale predsa sa nebude na nič hrať. Ona rada ľudí podpichuje, robí si z nich srandu, nemôže si pomôcť, ale samozrejme, nemyslí to v zlom. Teda, snaží sa, na niektorých ľudí je naozaj krutá a myslí to v zlom. Ale takejto negativite sa snaží čo najviac vyhýbať. Preto sa po chvíli radšej zasmeje, aby Charles pochopil, že to nemyslela vážne. Hádam sa neurazí, nepozná ho, možno má také sebavedomie, že si o sebe naozaj myslí, že je celebritou.*Ale nemusíme, nechcem ťa úplne zničiť.*So smiechom priloží ruku na jeho rameno a pohľad otočí smerom k lavičke, ktorá sa nachádza pár metrov od nich. Toto dotknutie bolo vlastne takým náznakom toho, že s ním súcití a je v poriadku, ak si chce na chvíľku oddýchnuť. Nevie, ako je na tom s kondičkou, ale rozhodne ho tu nechce nútiť do ďalšieho behu a následne kriesiť.*Avšak rozhodnutie nechávam na tebe.*Pokrčí zľahka ramenami a venuje mu ďalší úsmev. Sofia je hotové slniečko, keď má dobrú náladu, čo je našťastie naozaj často. Dokáže sa ale premeniť v diabla, keď ju niekto naserie, krajšie sa to povedať vážne nedá. Čiže v tejto chvíli úsmevy lietajú jedna radosť, náladu má dnes priam výbornú.*Nechodíš do parku často?*Nadvihne jedno obočie, čím reaguje na jeho slová o zamotaní. Teda aspoň ona to pochopila tak, že sa tu ešte veľmi nevyzná. Svoju pozornosť momentálne venuje len Charlesovi, zatiaľ sa z miesta stále nepohli, ani smerom k lavičke, ani po ceste okolo parku.*

Podle jejího výrazu soudil, že jí nebylo úplně po chuti, že její předchozí společnost odešla, ale on byl pevně rozhodnut dokázat jí, že času stráveným s ním rozhodně nebude litovat a co víc, úplně zapomene na toho frajera, co tady byl před ním! Dobře, co si budeme, ten týpek byl trochu víc namakanej než Charlie, to musí uznat, ale on pořád vsází na svůj pěkný úsměv, na který se holky snadno chytají a on rozhodně úsměvy nešetří. Navíc mu k dobru určitě je i to, že zpívá, a zrovna teď má to štěstí, že ho přítomná brunetka zpívat slyšela, to už má hned do začátku bonusové body. Ano, je si jistý, že slyšet ho zpívat mu přidává body, protože svým zpěvem je si opravdu jistý, fyzička možná trochu pokulhává, ale v hrdle má rozhodně zlato a navíc to umí i s publikem, takže na barové a školní úrovni prostě sklízí úspěch, no a doufejme, že jednou bude úspěch sklízet i třeba na národní, no i třeba na mezinárodní úrovni, to je jeho velký sen, proto zásobuje svůj účet na YouTube svými amatérskými výstupy z akcí, třeba si ho takhle jednou někdo všimne a on raketově odstartuje svou kariéru. Nebudeme ale předbíhat a unášet se fantaziemi, teď by se měl raději soustředit na slečnu před ním, která mezi námi klidně může do fantazií patřit také, protože vypadá přímo fantasticky a jde na ní vidět, že o sebe pečuje, takže se Charlie usmívá tak, jak on to umí, aby udělal dobrý dojem. Kdo by totiž nechtěl oslnit tak pěknou slečnu? Nebo by se o to alespoň nepokusil? Rozhodně jen hlupák, nebo slepý, který neviděl, jakou vypracovanou postavu má. No dobře, možná mu jde jen o vzhled, ale co je špatného na obdivu ženské krásy? Nic, nikomu to neubližuje, tak to snad nemusí nikoho pohoršovat. Pak přišla otázka představování, díky kterému zjistil, že ho zná a předpokládal, že z vystoupení, i když občas se objeví i na zápase basketbalu, tak by ho mohla znát i z toho, ale to by rozhodně netěšilo tolik jeho ego jako kdyby ho někdy slyšela zpívat v baru. Holt zpěv je jeho primární zájem, ne sport, a nijak se za to nestydí, priority má jasné a on to naopak vidí jako velké plus, že už ve svém věku si je jist tím, co chce a čeho by chtěl jednou dosáhnout. Sice to nejsou zrovna jednoduché cíle, ale snaží se, má motivaci, a to je hlavní. Cíly si sice jistý je, ale není si jistý jménem dívky před ním, no a protože ona jeho zná, tak nechtěl působit jako nezdvořák a ptát se na její jméno. Navíc, určitě ji sleduje na Flickru, takže stačí zapřemýšlet, koho sleduje a přiřadit si k jejímu obličeji nějaké jméno. Po chvíli přemýšlení, která ale nebyla zase tak dlouhá, aby nevypadal jako nějaký tupec, co na ni jen zírá, se to rozhodl risknout a nějaké jméno plácnul, a jen co zjistil, že se trefil, úsměv se mu rozšířil. V duchu se poplácal po ramenou, že je dobrej a dokázal to trefit a hlavně předejít trapné situaci, kdy by řekl jméno někoho úplně cizího. „Tak jsem rád, že se poznáváme osobně,“ mrkl na ni, narážel na to, že se občas potkávají na chodbě, no a taky na to, že ho tedy slyšela hrát. Jako další úspěch považoval to, že jí může dělat společnost, o čemž sice ani na chvíli nepochyboval, ale přeci jen člověka potěší tohle slyšet z úst krásné dívky. Ještě než se Sofia začala smát, stačil jí odpovědět na její otázku, která ho pobavila, ale když viděl ten její vážný výraz, rozhodl se to hrát s ní. „A sakra, já věděl, že si mám vzít ty sluneční brýle, aby mě fanoušci nepoznali,“ on už se ale nedokázal tvářit vážně jako ona, rty měl roztažené v pobaveném úšklebku, prostě není dobrý herec, no a navíc už se Sof začala smát, k čemuž se i on přidá. Bral to jako zábavu, vážně se neviděl jako celebrita, i když by si rozhodně nestěžoval, jenže moc dobře věděl, jak daleko k celebritě on má. Ale i tak nevzdává naději, že jednou by se celebritou stát mohl! Cenil si její nabídky, že by si mohli dát pauzu místo dalšího běhu, kterou by vlastně celkem rád i přijal, protože pauza je potřeba, člověk se nesmí přepínat. Proto i on kouknul na blízkou lavičku, která i tak příhodně byla prázdná, skoro je i lákala, aby si na ni sednuli. „No, možná by malá pauza neuškodila,“ připustil a kývnul k té lavičce. „Ale pak si s tebou klidně ještě zaběhám,“ to dodal, protože nechtěl působit nějak.. chabě. Jakože se lehce unaví a pak už s ním nic neuděláte, pf, takhle on působit nechce. Pomalu se rozešel k lavičce, na kterou si sedl a koukl na Sofiu, jestli ho bude následovat nebo ne. „Jakože, ne moc na běhání, třeba se sem projít nebo chodím skrz park na druhou stranu, ale trénuju spíš během basketu, jako na trénincích, nebo ve fitku, ale zaběhat si do parku moc nechodím,“ přiznal se zcela otevřeně, protože se udržoval ve formě jinými způsoby, takže není nic špatného na tom, že si sem nechodí zaběhat, tedy až na to, že se teď trochu špatně orientuje. Ale musel sem teď vyrazit, protože se blíží zápas, on pár tréninků vynechal kvůli hudbě a prý ho v tom zápae potřebují, no tak prostě musí zabrat, snaží se. Nerad by byl totiž vyhozen z týmu, ten sport ho baví, i když je až na druhé koleji od zpívání.

*Nechce Charlesa hneď súdiť, keďže ho pozná len pár minút, ale ona si proste nemôže pomôcť. Na jednej strane vyzerá ako super sladký chlapec, s ktorým si dokážete predstaviť ten pohodový rozprávkový život, haha. Ale na druhej strane jej príde ako “hráč“, a tým myslí to, že chodí večer po baroch a balí rôzne dievčiny. Možno má len takéto predsudky voči vychádzajúcim celebritám, ktorou Charles istotne je. Hoci ho v bare počula spievať len pár krát, nesedí tam predsa každý večer, jeho hlas bol naozaj čarovný. Nedokáže ho presne slovami opísať, proste by ste si to sami museli vypočuť. Avšak nebude ho hádzať do jedného vreca so zlými ľuďmi, ktorí radi využívajú dievčatá, a preto si radšej naňho utvorí názor sama. Avšak sám sa jej prihovoril, potom čo si všimol, že ju opustila spoločnosť, čiže sa šance chytil takmer ihneď. Hm, čiže takéto stretnutia s dievčatami mu isto nie sú cudzie. Sofia si už ani nepamätá, kedy naposledy mala niečo s nejakým chlapcom, pravdepodobne to už bolo naozaj dávno. Vôbec nemá problém sa s niekým zabávať v klube, ani to rozviesť ďalej do noci, ale naozaj to nevyhľadáva. Niekto jej musí naozaj padnúť do oka, aby niečo takéto sama od seba začala. Ona je skôr klasická, páči sa jej, keď sa o ňu začne zaujímať chlapec prvý a ona to môže hrať na nedostupnú. Avšak nie je krutá, ako niektoré dievčatá, ktoré to s tou nedostupnosťou až preháňajú, skôr si z toho len robí srandu. Ak sa jej niekto naozaj páči, rozhodne nepotrebuje hrať žiadne hry, vyjadriť svoje pocity jej vôbec nerobí problém. Stačí už len nájsť toho špeciálneho a bude spokojná. Avšak na nejaký lov sa nechystá a aká je šanca, že naňho narazí len tak, niekde v parku? Haha, to by sa musel stať zázrak.*Potešenie je rozhodne na mojej strane.*Opätuje mu milé slová, ktoré doplní oslnivým úsmevom, ktorý ona vie používať veľmi dobre. Má taký pocit, že Charles je na tom rovnako, pretože si nemôže nevšimnúť, ako sa na ňu uškŕňa. Tento úsmev rozhodne dokáže dostať dievčatá do kolien, pretože je pri ňom naozaj rozkošný. Avšak ona sa nenechá vyviesť z miery, ak to je jeho zámer, preto radšej ďalej pokračuje v konverzácií. Nebude sa tu predsa nad ním unášať v mysli, keď stojí priamo pred ňou. *Oh, myslíš si, že ja som tvoja fanúšička?*Priloží si ruku na srdce, pričom jej na tvári dôležitú rolu zohráva sklesnutý výraz. Vlastne musí uznať, že po dneskajšku sa možno jednou z nich aj stane. Charles zatiaľ vyzerá byť celkom fajn chlapec, čiže uvidíme, či sa z neho nevykľuje nejaká tá namyslená celebritka. Rozhodne ho týmito vtípkami nechce nejako znehodnocovať, je si vedomá toho, že jeho talent je naozaj obrovský. Ale keďže vidí pobavený výraz na jeho tvári, pravdepodobne chápe toto ich podpichovanie.*Ale nie, teraz vážne. Počula som ťa už párkrát spievať v bare. Si úžasný.*Z vážneho výrazu vyčaruje široký úsmev, ktorý venuje Charlesovi. Veď mu môže dať nejaký ten kompliment, určite ho tým poteší. Rada niekoho podpichuje, ale rozhodne nemá potrebu to robiť stále. Rada rozdáva komplimenty, čím niekomu spríjemní deň a rovnako rada ich aj prijíma. Veď koho by predsa milé slová nepotešili? Ešte aj keď sú naozaj úprimné a nie sú to len prázdne slová.*Už som tu v parku hádam hodinu a ešte som sa ani nepohla z miesta.*Zavrtí sama nad sebou hlavou a následne už kráča smerom k Charlesovi, aby sa posadila k nemu na lavičku. Ona si bude vlastne dávať pauzu od rozcvičky? To je asi úplná blbosť. No každopádne, nebude Charlesa nútiť behať, keď nevládze, nie je predsa zákerná. Síce jej chýba ten pocit slobody, ktorá má pri behu, proste ten pocit, keď proste vypne, nemá žiadne starosti, iba si proste beží a nasáva čerstvý vzduch. Ale tak možno sa k tomu ešte dnes dostane.*Mal by si sem chodiť častejšie. Je tu naozaj krásne a dokonca tu môžeš stretnúť aj výbornú spoločnosť!*Zľahka pokrčí ramenami, a keďže vlastne práve sama seba pochválila, musí sa nad sebou aj pousmiať. Porozhliadne sa opäť po parku, pretože sa týchto krás proste nemôže vynadívať! Sofia naprosto miluje prírodu a je pre ňu najväčší relax, keď odíde niekam do hôr, kde je len ticho a prekrásna príroda. Park je jedno z mála miest v tomto rušnom meste, kde je toľko zelene a pokoja. Vždy sa sem rada vracia, vyčistiť si hlavu.*Takže hráš basketbal? Povedz mi, je niečo, načo nemáš talent?*Uškrnie sa, keďže už stihol spomenúť pár vecí, v ktorých je dobrý. Spev, basketbal, posilka. Začína si myslieť, že tento chlapec je nejaký multitalent. Možno niekto cvičenie neberie ako talent, ale ona rozhodne áno. Sama zbožňuje umenie, ale šport je jej srdcu veľmi blízky. Veď preto už aj tak dlho premýšľa o tom, či si nezmení na univerzite odbor. Rada kreslí, aj keď jej už veľmi dlho chýba inšpirácia, čiže s tým má menšie problémy. Bez športu si svoj život už vôbec nevie predstaviť. Práve preto si myslí, že by sa mala vydať skôr tou športovou cestou.*Často chodím do fitka. Mám ale pocit, že sme sa tam zatiaľ nestretli.*Alebo si jeden druhého len nevšimli? Kto vie, ale ona by rozhodne Charlesa zachytila. Aj keď ona sa dokáže do cvičenia tak zažrať, že okolitý svet vôbec nevníma. Vtedy taktiež vypína, rovnako ako pri behu a sústredí sa len na svoj cieľ, a to je poriadne si zacvičiť a každý deň sa zlepšovať.*

Možná od něj bylo trochu nestydaté, že zkoušel flirtovat i v parku, kam většina lidí nechodí, aby si někoho našli. Vlastně by se klidně i vsadil, že tam nechodí nikdo, aby si někoho našli, ale prostě si chodí zaběhat, načerpat energii z čerstvého vzduchu... A tak dále. Třeba proběhl i kolem skupinky, co měla piknik, i to je možnost, jak využít park, ale vskutku nikdo tady asi nehledá jednorázovku nebo lásku svého života. I když možná nějací nenapravitelní romantici doufají, že na svou osudovou polovičku narazí v parku a bude to moment jako vystřižený z romantických filmů. Eh, naivní představy. Tedy, nechápejte ho špatně, on umí být romantik, ve svém jednom vztahu byl romantikem, například jí nosil květiny a ne protože něco provedl, ale protože ji chtěl potěšit. To je ale něco jiného než doufat v nalezení ideální polovičky v parku, on se romantikem stane až poté, co najde tu polovičku. A čím je před tím? Inu... Vlastně je tak trochu hráčem, rád se baví, rád flirtuje, ale zase nepotřebuje spát s každou druhou, takže například od takového Olivera je jeho seznam děvčat v posteli značně kratší, ale přeci jen tam nějaká byla, takže úplným neviňátkem zkrátka není, ale ani se to nesnaží tvrdit. „Vůbec, je rozhodně na mojí straně,“ stál si za svým, hlavně protože už teď věděl, že seznámení s touhle slečnou litovat nebude a že ten úsměv si bude pamatovat ještě dlouho. „Kdybysme byli v baru, tak bych tě pozval na drink, abys viděla, že je na mojí straně, ale tady.. Tě můžu tak leda pozvat na vodu z pítka a to fakt nemá to kouzlo,“ zasmál se, ale nehodlal tímhle skončit. Jen si rozehrál konverzaci a na rtech se mu usadil úsměv. „Ale jestli se někdy potkáme v baru nebo někde na akci, máš u mě jeden drink,“ slíbil ji a vlastně tím i chtěl naznačit, že by mu rozhodně nevadilo vidět ji znovu. Můžete namítnout, že spolu mluvili teprve pár minut, ale Charlie není slepý a Sof je rozhodně pochoutkou pro oko, takže ji rád uvidí znovu. Navíc mu zatím ani nepřijde nijak extra stydlivá, zkrátka že by s ní mohla být zábava. Ne že by se stydlivými děvčaty nebyla zábava, jen je nerad přemlouvá do pití alkoholu, protože kdyby se něco zvrtlo, nechtěl by je mít na starost a asistovat jim při zvracení. Ale když si někam vyrazíte s holkou, co umí pít a umí se bavit, ale samozřejmě musí i znát svou míru, tak to je jiná jízda. Třeba by se mohli potkat na nějaké akci, až bude zase vystupovat v baru. „Samozřejmě, jak bys mohla odolat?“ nedokázal se tvářit vážně, na rtech mu hrál úšklebek z tohohle celého jejich pošťuchování. On prostě nebyl tím typem namyšlené celebrity a upřímně věřil, že se z něj nic takového ani nikdy nestane, pokud se někdy stane tou celebritou. Přitom si o sobě nemyslel nic zlého, vlastně si i věří, že je vážně dobrý, ale má jen takové to zdravé sebevědomí, proto pochybuje o tom, že by měl nějaké fanoušky jako mají reálné celebrity. Má sice přátele, kteří ho podporují, ale ty nebere jako fanoušky, ti jsou prostě jeho podpora a blízcí lidé, ale neztrácí víru, že jednou ty fanoušky mít bude! Tenhle sen je podpořen i následujícími slovy Sof, na která zareagoval milým úsměvem. „Děkuju, tohle rád slyším, člověka to dokáže vždycky namotivovat a posunout dál,“ slova bez přetvářky a bez vtipkování, myslel to upřímně. Nejvíc ho dopředu ženou jeho vlastní ambice, tak to má přeci jen být, ale veškerá podpora projevená zvenčí je taky silným hnacím motorem, protože alespoň vidí, že to skutečně má šanci a že by si své sny jednou mohl skutečně splnit.
„I cesta na lavičku se počítá,“ zazubil se, když se nakonec rozhodl pro odpočinek na lavičce a Sof se k němu připojila. Upřímná chvilka pominula a vrátilo se vtipkování, typický Charlie. Ne že by neuměl být vážný, jen má pocit, že na vážné věci bude ještě plno času, teď se prostě chce bavit, dokud to půjde. Možná i proto s dívkami jen flirtuje a nehledá tu slečnu dokonalou, navíc věří, že jednou taková slečna přijde sama, takže nemá cenu ji zoufale hledat. No a v mezičase než přijde, se chce bavit, takové je jeho motto. „S obojím musim souhlasit a asi mě to i přesvědčilo, abych sem chodil častěji,“ mrkl na ni, čímž ji jste podpořil v lichotce, kterou složila sama sobě, ale neměl důvod jí odporovat. Zatím byla skutečně milou společností. „Máš ráda přírodu?“ optal se, protože zatímco ona se rozhlížela po parku, on sledoval její obličej a výraz, který v něm všechna ta krása přírody vyvolala. Téma se vrátilo k němu a on se musel uchechtnout, kdyby jen věděla, co přesně ho navnadilo hrát basketbal, tak by mu asi takhle nelichotila. Nebo možná ano, kdo ví, ale jeho lásku k basketbalu zkrátka probudil High school musical, ke kterému se dostal díky tomu, že se jednalo o muzikál, pro které má slabost, no a nakonec ten film ovlivnil jeho život víc než by kdy čekal. Moc se tím ale nechlubí a vědí to jen jeho nejbližší. „Basket je jen pro zábavu a jde to vidět, ale tak snažim se, proto jsem i tady, abych nedělal škole ostudu,“ prostě neměl na ty sportovce, rozhodně není nejlepším hráčem v týmu, ale není ani špatný a navíc má odhodlání, tak ho vzali do týmu. „Ale jsem si jistej, že nejsem sám, kdo to umí ve více oborech, vždyť ty se věnuješ umění a koukám, že máš ke sportu taky blízko, ne?“ nechtěl, aby se mluvilo jen o něm, takže neváhal a zpovídal i on ji. Nevadilo by mu mluvit o něm, neměl problém být středem pozornosti, ale Sof ho zaujala, takže se chtěl i něco dozvědět o ní, ne jí jen o sobě říkat. „Nebo jsme se přehlédli, ve fitku moc na okolí pozor nedávám, protože tam chodím s kámošem a když necvičíme, něco řešíme, znáš to,“ pokrčil rameny a usmál se. Někdo by mohl namitnout, že ve fitku je právě nejlepší holky pozorovat, protože mají většinou uplé oblečení, ale to Charlie nedělal, prostě tam chodil cvičit. Ne kdy se třeba kouknul, když kolem nějaké dobré postavy procházeli, ale rozhodně tu holku pak nestalkoval celou dobu a raději se věnovala sobě, než jí. Však i pro tu slečnu je to tak lepší, může si v klidu cvičit a třeba pak Charlieho potká za lepších podmínek, no a Charlie jí bude mít co pochválit - postavu.

*Ako už spomínala, v poslednom čase má veľký problém s inšpiráciou a ku kresleniu sa musí doslova nútiť. Toto nie je zrovna príjemná situácia pre študentku umenia. Vlastne v tejto oblasti momentálne cíti úplnú beznádej, nevie, ako tento problém vyriešiť. Skúša sledovať rôzne motivačné videá, úspechy maliarov a taktiež sa snaží chodiť na zaujímavé miesta, aby ju k tomu niečo nakoplo. Avšak všetko to je zbytočné, ak vás to naozaj baví, inšpirácia prichádza prirodzene a nemusíte ju takto namáhavo hľadať. Sofia rada problémy rieši samostatne, nechce prosiť o pomoc, čiže sa s tým zatiaľ na nikoho neobrátila. Jediný, komu by sa s tým mohla zveriť je jej otec, ale toho naozaj takouto vecou zaťažovať nechce. Má veľa práce, skoro nikdy nie je doma, a to všetko hlavne preto, aby sa mala Sofia dobre a mohla byť na tejto škole. Práve preto nemá srdce mu oznámiť to, že ani len netuší, či to má celé zmysel.*Dobre, povedzme, že s tým potešením sme na tom rovnako. Môže byť?*Uškrnie sa, keď navrhne takúto jednoduchú vec. Ona sa nerada vzdáva, i keď ide len o takúto maličkosť, preto vymyslela radšej takúto dohodu. Charles ju rozhodne chcel stále v komplimentoch prevyšovať, ale ona mu to tak ľahko nedovolí.*Fajn, proti pozvaniu na drink rozhodne protestovať nebudem.*Zavrtí hlavou do strán a z pier jej neschádza veľký úsmev. Sof sa rada zabáva, alkohol jej nie je neznámy, ale nepreháňa to sním. Preto ju takýto návrh veľmi teší a samozrejme, rolu v tom má aj samotný Charles. Nechce robiť unáhlené závery, veď ho predsa ešte dobre nepozná, ale momentálne sa tomu spoznaniu a drinku rozhodne nebráni.*Takže si o sebe myslíš, že si neodolateľný?*Pri týchto slovách sa uškŕňa od ucha k uchu, zabáva sa na ňom. Nie, že by sa na ňom smiala, ale on sám stále vtipkuje a celkom mu to aj vychádza. Nevie o ňom toho veľa, ale to, že je vtipálek, to je už jasné teraz. Má rada takýchto ľudí, pozitívnych, ktorí radi vtipkujú. Samozrejme, nemôže to byť prehnané a vtipy nesmú byť trápne a ohrané, treba nájsť tú správnu mieru humoru.*Tak to rozhodne musím súhlasiť.*Teraz Charlesovi zložila veľký kompliment, kto vie, či ho vôbec medzi tými všetkými slovami zachytí. Nechystá sa to nijak rozvíjať, proste sa nebude hrať na hanblivku a povie to, čo si o ňom myslí. Veď predsa nie je slepá a naozaj musí uznať, že vyzerá veľmi dobre. Najviac ju na ňom očaril práve ten veľký žiarivý úsmev, ktorý je naozaj neodolateľný. Je si istá, že on si s tou neodolateľnosťou len robil srandu, ale vlastne má pravdu. Srší z neho neuveriteľná charizma. K jeho poďakovaniu sa už viac nevyjadruje, iba kývne hlavou a pousmeje sa. Teší ju, že ho ona takýmito jednoduchými, ale pravdivými slovami dokáže namotivovať. Vlastne aj ona by potrebovala nejakú tú pochvalu na jej prácu, možno by to zafungovalo rovnako. Svoje kresby ľudom neukazuje, a to práve z toho dôvodu, že jej prídu úplne obyčajné. Nie je na nich nič špeciálne, chýba tomu iskra.*Budem sa tešiť na ďalšie náhodné stretnutie v parku.*Vôbec by jej neprekážalo stráviť s Charlesom viac času, keďže zatiaľ sa javí ako pohodový chalan. Očividne má rád umenie a šport, dve pre ňu veľmi dôležité veci a uňho to vyzerá rovnako. Uvidí, ako bude ďalej táto konverzácia pokračovať, ale zatiaľ si majú stále čo povedať.*Vlastne som sa nad tým nikdy priveľmi nezamýšľala, ale musím povedať áno.*Zľahka pokrčí ramenami a ďalej nad tým premýšľa. Vzťah k prírode má pozitívny, ale nemôže sa nazvať zrovna jej milovníkom. Má rada prechádzky, či už pri jazere alebo v parku a rovnako aj kvety. Ale keby má ísť do prírody napríklad stanovať, už by jej taká krásna pravdepodobne neprišla. Sofia sa označuje za nebojácnu, ale predsa len nejaký ten strach sa určite nájde, no a práve tam patrí napríklad hmyz. Ani sa nebude vyjadrovať k tomu, aký konkrétny hmyz jej prekáža, proste všetok ju odrádza a doslova desí.*Milujem chodiť na prechádzky do prírody. Chápeš, vyčistiť si hlavu, to príjemné ticho alebo jemné štebotanie vtákov, je to upokojujúce. A čo ty?*Pri týchto slovách sa opäť rozhliada po krásach parku, ale napokon sa otočí späť na Charlesa. Opätuje mu túto otázku, pretože ju jeho odpoveď úprimne zaujíma. Nepýta sa predsa len tak zo slušnosti, chce sa o ňom niečo viac dozvedieť.*Nepodceňuj sa, určite ti to ide výborne!*K týmto slovám vyčaruje jeden povzbudivý úsmev, pričom sleduje jeho zaujímavé oči. To, že sa mu díva rovno do očí tomu ešte dodáva väčšiu dôveryhodnosť. Vlastne nemôže vedieť, aký v tom baskete je, ale určite to nie je nič hrozné. Veď ako už zistila, talent mu rozhodne nechýba, čiže je určite dobrý aj v basketbale, o tom nepochybuje.*Vlastne v blízkej dobe sa bude konať ten basketbalový zápas, však?*Spomenie tento ospevovaný zápas, ktorý sa už o pár dní na ich škole uskutoční. Rozhodne bude v publiku, nenechá si niečo takéto predsa ujsť. Veď ako stále dookola spomína, zbožňuje šport a všetko jeho formy, teda basketbal rozhodne nie je výnimkou. Hoci sa naň nikdy nechodí pozrieť, keď sa koná nejaký profesionálny zápas, v škole sa naňho už nesmierne teší. Je oveľa väčšia zábava niečo sledovať, keď ľudí na ihrisku poznáte. To je úplne iný zážitok. Nie, že by basketbalistov zo školy osobne poznala, ale aspoň tam uvidí nejaké tie známe tváre. Napríklad Charlesa, ak sa toho chystá zúčastniť, čo by malo byť samozrejmosťou. Tieto zápasy sa na škole neuskutočňujú často, čo je bohužiaľ veľká škoda.*Hm, áno, vlastne máš pravdu.*Mierne zaváha, keďže už spomínala, že to s tým umením zrovna nie je veľmi ružové. Nikomu sa ale nechystá tieto svoje problémy vešať na nos, kým sa k tomu nejako sama konverzácia nedostane, čo je veľmi nepravdepodobné.*Šport naozaj zbožňujem. Beh, ten ma vždy upokojí a prečistím si hlavu, je to pre mňa skvelý relax.*Pri rozprávaní o športe sa jej v očiach objavujú iskričky šťastia, ale nemôže si pomôcť. Dokáže o ňom hovoriť hodiny, pretože to pre ňu skutočne znamená všetko.*A potom je tu box, ktorému sa venujem už dlhé roky.*Možno tak nepôsobí, ale pri boxe sa dokáže naozaj zmeniť na zviera. Keď zbesilo udiera do vreca, v tej chvíli pre ňu neexistuje nič iné. Vybíja si na ňom zlosť, keď má náročný deň, ale dokáže si to užívať aj keď to robí len tak pre zábavu.*Takže ti radím ma nepokúšať, pretože vieme, pre koho to skončí zle.*Najskôr sa tvári naprosto vážne, ale zakončí to opäť so smiechom, veď ho predsa nechce úplne vystrašiť. Veľa bitiek sa ešte nezúčastnila, nemala nato dôvod, ale rozhodne sa toho nebojí. Svojou silou a šikovnosťou je si natoľko istá.*Jasné, chápem to. Ja najradšej chodím do fitka sama, pretože sa snažím sústrediť iba na cvičenie a nerozptyľovať sa.*Možno sa naozaj prehliadli, to je tá najpravdepodobnejšia možnosť. Vlastne ani ona si veľmi mužov ani ženy v posilke nevšíma, ako povedala, sústredí sa hlavne na odcvičenie. Samozrejme, niekedy rada pokukuje po mužských telách, ale nerobí to nejak pravidelne.*