<<<Odněkud
Ela byla unavená. Ani moc nevěděla proč, asi ji nějak zmohlo to horké počasí a cvičení, protože dnes v posilovně strávila dvě hodiny a dala si pořádně do těla. Courala tedy městem jako tělo bez duše a přemítala, kam by mohla zavítat, aby si na chvíli odpočinula. Při procházení parkem si všimla malého rybníčku, na kterém plavaly kachny a u něhož byla krásná bílá lavička. Rozhodla se tedy zastavit zde a posadit se. Tak taky udělala. Odložila batoh, co měla na zádech, vedle lavičky, a věnovala pohled kachnám na rybníčku, které dělaly ve vodě vtipné kroužky. Usmívala se a opřela se, ruce si rozložila na opěrátko. Mělo ji to napadnout hned, že v tomhle počasí bude posezení v parku ve stínu úplně ideální, a vzít si s sebou třeba nějaké pečivo, které by mohla těm kachnám házet. Nebo něco na malý piknik, nebo aspoň pití. Teď u sebe měla bohužel jen prázdnou lahev od coca coly, kterou měla v batohu už dlouho a nosila ji u sebe jen tak, ani nevěděla proč. Mohla by si do ní nalít vodu, ale z rybníčku nechtěla a nikde kolem žádné pítko neviděla. Bude na to tedy myslet pro příště. Myšlenky jí zavítaly do školy. Vybavila si poslední přednášku, kterou měla, a napadlo ji pár bodů, co by si mohla doplnit do poznámek. Vytáhla sešit a začala to tam doplňovat, podtrhávat barvičkami a tak.

*Tento park jsem objevila asi tak před týdnem, možná před dvěmi. Od té doby jsem pokaždé zajdu po škole podívat se na kachny na rybníčku. Jsou tak bezstarostné, jen si plavou v kruzích, což mě dovede uklidnit. Občas když mi ze školy zbyde nějaká svačina, tak se s nimi podělím, například jako dnes. Ráno jsem si koupila dva sladké rohlíky, sladké na nervy do školy, ale neměla jsem čas je sníst.
Jakmile mi ve škole skončí poslední hodina, sbalím si všechny věci a vyrázím do parku. V parku je spousta laviček, ale jedna, jedna je něčím výjimečná. Je natřená na bílo, možná nějaká pamětní? Těžko říct. Ale vždycky si na ní sedám, protože moc lidí už do parku nechodí, spíš preferují kavárny, nebo takový věci, takže tu je většinou prázdno. Teda kromě dneška, jakmile se blížím k bílé lavičce, vidím, že na ní už sedí nějaká dívka. Brunetka. I když přijdu blíž, tvůj pohled pořád směřuje do sešitu do kterého píšeš jako divá. Upřímně, nevím jestli tě mám vyrušit a přisednout si k tobě, nebo si najít jinou lavičku. Seš mi nějakým způsobem povědomá, možná že jsem tě někdy zahlédla ve škole, těžko říct. Na takový věci nemám pamatováka. Když už jsem těsně u lavičky, je mi jasný, že na jinou než bílou lavičku si sednout nemůžu, to by prostě nebylo ono.* Eeem, ahoj. Myslíš, že bych si mohla přisednout? *Usměju se a v hlavě mi proběhne, že jsem vážně hloupá. Proč tě vůbec ruším? O metr dál je další lavička. Hloupá holka, hloupá.*

Ela do sešitu psala vše, co ji napadlo, co by se jí mohlo hodit, třeba doplňující vysvětlivky, které neměla o hodině čas dopsat, nebo spojitosti s dalším učivem, které ji napadlo. Používala i hodně barviček, aby se ve všem vyznala, vše hezky podtrhávala. Dávala si na svých sešitech opravdu záležet, přeci jen byla malinko perfekcionistka. Ale jen malinko. Musela se nad tou myšlenkou pousmát, to měla po svém otci. Její matka se mu vždy smála, když přerovnával hrníčky tak, aby jejich úchytky směřovaly vždy naprosto stejným směrem. Ela to po něm podědila, a tak se teď máma smála i jí. To jí bylo ale vcelku jedno.
Po chvíli psaní uslyšela dívku, jak se jí ptá, jestli si může přisednout. "Ahoj, jasně, posaď se!" řekla a posunula se stranou i s věcmi, aby jí uvolnila místo k sezení. Usmála se na ni a zaklapla sešit, který strčila do batohu. "Jsem Ela," představí se jí přátelsky. Tu dívku zde viděla poprvé, nebyla si vědoma toho, že by ji někdy někde potkala, ale stejně se jí chtěla na něco zeptat. "Studuješ tady?" optala se zvědavě a věnovala pohled kachnám na rybníčku. "Já studuju medicínu," řekla po chvilce a zase věnovala pohled dívce. Byla moc hezká a i hezky oblečená, evidentně měla vkus. "Opravdu ti to sluší," usmála se na dívku a pokývla. Musela jí složit kompliment, přeci na ni nebude jen tak zírat, ještě by si třeba mohla myslet, že je divná nebo tak. A to Ela rozhodně nechtěla, docela jí záleželo na tom, jak se prezentovala.

Já jsem Leyla. *Usměju se a přitom si z batohu vytáhnu svačinu.* Jee, já taky studuju medicínu. Byla si mi nějaká povědomá. *Přimhouřím oči a zakousnu se do své svačiny. Je mi blbý ti nenabídnout, ale mám vážně hlad, takže se pro jistotu ani nezeptám, jestli by sis dala nebo ne. Když mi řekneš, že ní to sluší, tak se trochu zakuckám a usměju. Nečekala jsem něco takovýho od člověka, který mě nezná, ale bylo to hezký.* Děkuju moc. *Když se chci zakousnout do svého sladkého rohlíku, tak mi pohled padne na hodinky a to kolik je hodin. Polknu poslední sousto a postavím se.* Promiň, už budu muset jít. Ahoj. *Naházím si věci do batohu a dám se na odchod z parku a mířím na dívčí kolej.*

Spokojeně se ušklíbl, když přišla s návrhem o jakési pomyslné remíze v lichotkách. Samozřejmě to nebylo vítězství, to rozhodně ne, ale stejně ho potěšilo, že s návrhem na remízu přišla ona, ne on, protože už jen to, že to navrhla, pro něj znamenalo, že ho bere jako dobrého oponenta v takovém dohadování. Cenil si toho, jak jinak. A navíc byl rád, že už se nebudou dohadovat, byl by hlupák, kdyby se dohadoval s takovou kráskou, ještě by si ji tím mohl odlákat, což rozhodně nechtěl a vlastně by ho to i zamrzelo. To si ale nemyslete, že by litoval toho dohadování, to vůbec, protože nechtěl vypadat jako nějaký patolízal, který by se spokojil s čímkoliv by řekla. Jistě, je krásná, ale to neznamená, že si nebude stát za svým, i když by ho zamrzelo, že by kvůli tomu odešla, no, má to složitý chlapec. „Rozhodně,“ souhlasil nakonec, takže se jistojistě nemusí bát o její odchod z důvodů jeho tvrdohlavosti a navíc se jí i ukázal jako člověk, co si umí stát za svým, no není to ideální? Úšklebek se změní na úsměv, jen co přijme pozvání na drink. Jednak by se na takový drink vskutku těšil, protože jak už bylo zmíněno, Sof vypadala jako někdo, kdo zná své meze v alkoholu a s takovými ženami se pije lépe než s nezkušenými děvčátky, člověk se o ně nemusí tolik strachovat, no a jednak ho to potěšilo, protože tento souhlas mu dával jakousi jistotu, že by se ještě mohli znovu potkat. Co tak ale pochopil, asi by se potkali i bez této nabídky, jelikož Sof ho už viděla účinkovat, takže existuje šance, že by ho mohla vidět znovu, ale teď se právě řeší to, že ho viděla, a to ho baví, je to na něm znát, už jen v tom, jak s ní bez problémů vtipkuje, dokonce i sám o sobě, ale není nijak úzkoprsý, aby ho vtípky mohly rozhodit, ba naopak, rád a často vtipkuje o své osobě. „Samozřejmě, kotě,“ nahodil takový typický pohled drsňáka ve filmech, kde se hodná holka zamiluje do toho zlého, dokonce i změnil hlas, posadil svůj tón opravdu hluboko, protože tak to v těch filmech je, ne? Upřímně viděl jen Pomádu, kde se něco takového stalo, takže čerpá svou inspiraci jen z toho filmu, ale snad bude jeho herectví pochopeno. Samozřejmě jen co to dořekl, no, chvíli po tom, už nedokázal ten výraz udržet a začal se usmívat od ucha k uchu, tohle jejich divadélko ho pobavilo a i jeho výkon mu vehnal úsměv do tváře, v jeho očích se mu to dost povedlo, no snad to uvidí stejně i Sof. Ta lichotka, kterou vložila do jejich srandiček, nešla přehlédnout, ale nechtěl na to nijak zvlášť upozorňovat, nebo si ji za to snad nějak dobírat, to už vůbec ne, protože ho to vlastně mile potěšilo..a zaskočilo ho to, to asi byla nejsilnější emoce, kterou zažil a která se mu taky na moment objevila ve výrazu, ale rychle to nahradil úsměv, tentokrát o něco jiný. Už se nejednalo o pobavený úsměv od ucha k uchu, ale o hřejivý úsměv, díky kterému šlo vidět, že ho její slova potěšila. Jednalo se o stejný úsměv, který například měl při oslavě svých narozenin, což nebyla žádná party, ale jen posezení s jeho nejlepšími kamarády. A samozřejmě nějaké to zapití proběhlo taky, to musí být, ale na tom nesejde, minimálně ne teď. „To jsme dva,“ mrknul na ni, což se mohlo zdát jen jako otřepané gesto a fráze, ale myslel to vážně. Teda, myslel to tak vážně, jako to můžete s člověkem, kterého znáte tak čtvrt hodinu, myslet. Navíc byla Sof vážně slečna k pohledání, na takové pěkné, sebevědomé ženy tolik nenaráží, většinou bývá jeho společnost alespoň trochu stydlivá. Potkávat takové silné ženy je skvělé, člověka vždy umí překvapit a ač by to asi nahlas nepřiznal, vlastně mu celkem vyráží dech. Rád flirtuje s těmi rozkošnými stydlivkami, ale sebevědomá holka s ním dokáže zamávat a možná i trochu probudit jeho zájem, který většinou vyústí jen v jednorázovou záležitost, holt se nezapře, že je z klučičího spolku.
Příroda není tak úplně jeho téma, nepatří k objímačům stromů, ale zase není člověkem, co by chtěl být jen zalezlý doma, to fakt ne, on si raději půjde s kámoši zablbnout ven. To ale zas tak moc neznamená, ale stejně se na to Sof zeptal, protože vypadala parkem poměrně zaujatá a on se chtěl dozvědět něco o ní. Právě proto jí dával prostor vyjádřit své myšlenky a neskákal jí do slova, i když udělala krátkou odmlku, raději pomlčel a počkal na její další slova, při kterých se jemně pousmál. Skrytá něžná dušička? Přišlo mu to úsměvné, avšak ne k smíchu. „Jakože, příroda je fajn, rozhodně lepší než sedět doma na zadku, takže rád zajdu s někým ven, ale procházky v přírodě nejsou úplně moje místo, kde bych si čistil hlavu,“ shrnul stručně a jen nad tím pokrčil rameny, nebyla to žádná věda. Její způsob čištění hlavy ale zněl trochu klidněji než ten jeho, protože buď šel pít, nebo si zacvičit. Však víte, alkohol vám sice nenabídne řešení, ale minimálně na chvíli problémy oddálí, a co víc by člověk mohl potřebovat, ne? Možná by se měl víc přiklonit k tomu cvičení, třeba by začal běhat už dřív a potkal by tady Sof už někdy dřív, ale pozdě bycha honit. „Děkuju moc, snažím se,“ ale mohl by se snažit víc, to by mu řekl trenér. Samozřejmě, že by mohl, ale zkrátka to není jeho hlavní vášeň, tak nemá důvod se pro to úplně rozdat, jako to mají ostatní kluci, kteří i třeba doufají, že je to někam dostane,  když budou dobře hrát. On k takovým nepatří, ale baví ho to a nechce tahat tým dolů, právě kvůli takovým klukům, nerad by kazil jejich šance. „Přesně tak,“ přikývl na znamení souhlasu, zápas se blíží, kvůli němu tady taky je. Není ani překvapený, že o tom Sof slyšela, a není to jen tím, že má ke sportu blízko, ale hlavně tím, že se o tom všude a pořád mluví. „Pokud se plánuješ přijít podívat, tak můžeš sama posoudit, jak mi to jde,“ nabídl jí. Určitě by byl rád, kdyby přišla, známou tvář by v publiku ocenil a mít tak pěknou podporu, kdo by si to nepřál. Ale dost bylo o něm, ještě by si nakonec opravdu připadal jako nějaká celebrita, proto se i on ptal, aby něco zjistil o Sof, ale naštěstí zůstávali v rámci sportu, takže se orientoval v jejích slovech. Jemně se ušklíbl, když slyšel o relaxu v podobě běhu, protože pro něj to teda byl pořádný záhul, žádný relax. Když je na to někdo ale zvyknutý, asi ho to může zrelaxovat.. Z uvažování o běhu jako podobě relaxu ho vytrhla zmínka o boxu, která ho překvapila. Celkem obdivně se na Sof podíval, byla sice menší, ale očividně ukrývala více síly, než se na první pohled mohlo zdát. „Dobře madam, budu vzorný,“ zazubil se na ni vesele, ani na chvíli totiž nebyl rozhozený z té výhružky. Věří v její sílu, to rozhodně ano a nijak o ní nepochybuje, ale zároveň věří ve své charisma, které by ho nezklamalo a určitě by proti její případné chuti dát mu pěstí, vyhrálo. Pro jistotu to ale skutečně nebude pokoušet, víte jak – kdyby náhodou.. „I s nějakým kámošem k tomu se dá soustředit na cvičení, i když občas prostě se nějaká ta kravinka stane,“ ušklíbl se, protože u něj s Benjím to bylo mnohem častěji než jen občas, ale hlavní je brát sport jako zábavu a koníček, což oni dva plní prostě na jedničku, člověk by jim neměl nic vyčítat.

*Sofia má rada komplimenty, ako hádam každý človek, ak je poznať, že sú naozaj úprimné. Nie je z tých, čo sa o tom budú dohadovať a presviedčať ostatných o opaku. Veď sa predsa nebude sama zhadzovať. Má zdravé sebavedomie, ktoré podľa nej pôsobí naozaj sexy. Niekomu sa páčia také tie plaché dievčatká, ale to by skôr označila za zlaté, nie zrovna príťažlivé. Ako už spomínala, bola naozaj bacuľaté dieťa, čiže komplimenty na jej postavu ju dokážu nesmierne potešiť. Avšak týto ľudia ani len netušia akú dlhú cestu za vysnívaným telom už prešla. A tá sa ešte rozhodne nekončí. S Charlesom sa teda dohodne na nejakej remíze komplimentov, no musí sa nad tým celým pousmiať. Je milé, ako to ani jeden z nich nechcel ukončiť. Sofia je už raz taká, vôbec sa ľahko nevzdáva, hoci ide len o komplimenty. Naozaj sa proti nej nechcete ocitnúť v súboji, či už je to len slovný, stolná hra alebo šport. Každú výhru berie Sofia smrteľne vážne, čo pravdepodobne pochytila z toho všetkého športovania. Ak vidí, že niekto v parku beží viac koliečok ako ona, pre istotu si ešte 2 pridá. Áno, berie to ako relax, ale súťaživosť ju posúva stále vopred. Naozaj sa s ňou nechcete ocitnúť v situácií, keď práve prehrala nejakú súťaž alebo stávku. Hoci je veľmi nežný tvor, môžu sa objaviť nadávky, krik alebo aj lietajúce predmety. Presne tak, nevie prehrávať, a práve túto úžasnú vec zdedila po svojom otcovi.* Takže už som pre teba kotě?*Mierne nadvihne obočie, ale na tvári jej zostáva pobavený výraz. Charles sa tu snaží hrať na drsňáka, to je jasné, ale ani on si pri tom nedokáže zachovať tak celkom vážnu tvár.*Ty ale veľmi rád vtipkuješ, však?*Odpoveď na túto otázku je už hádam jasná, ale chce si to ujasniť. Už od začiatku sa tu na ňu snaží vyťahovať rôzne vtipné poznámky, ale musí uznať, že sa mu to naozaj celkom darí. Jeho humor pôsobí prirodzene, vôbec sa nesnaží vtipkovať nasilu, a práve preto je to také príjemné. Sofia taktiež rada vtipkuje alebo ľudí podpichuje, ale pri cudzincoch si to až tak často nedovoľuje. Nechce niekoho odohnať tým, že použije nejaké nesprávne slová, ktoré ani nemyslí vážne. Charlesa ešte takmer vôbec nepozná, ale vyzerá to tak, že v tejto situácií sa toho báť nemusí. Očividne si vie zo seba tiež spraviť srandu, čiže sa hádam za nejaké jej narážky nenahnevá, to by bola naozaj nerada. Avšak nebude ho radšej stále pokúšať, ak sa to vyslovene nebude drieť na jej jazyk a ona si to nebude môcť odpustiť. Veď hádam by ju len tak neopustil, keď už sa rozhodol prihovoriť sa jej. To jej mimochodom veľmi lichotí, keďže v parku nájdete veľké množstvo žien, čiže mal výber naozaj široký.
Ona si prírodu veľmi váži, je si plne vedomá toho, akú dôležitú rolu v jej živote zohráva. Úprimne nechápe tých ľudí, ktorým je to úplne ukradnuté a neustále ju ničia. Naozaj nemusíte patriť k milovníkom prírody, aby ste vedeli, že hádzať odpadky na zem je proste neprípustné. Ľudia si neuvedomujú, že ubližovaním prírode vlastne najviac ubližujú aj tak sami sebe. Veď oni predsa musia žiť s týmito obrovskými skládkami odpadu, plastu a v hnusnom znečistenom ovzduší. Táto téma sa aktuálne rieši po celom svete, ale iba malé množstvo ľudí sa snaží naozaj niečo zmeniť. Sofia to chápe, je to náročné, ale preto sa nemôžu predsa vzdávať. Pravdepodobne by sa mala pridať k nejakým ochrancom životného prostredia, keďže sa pri tejto téme dokáže celkom rozhorčiť. Avšak bolo by to správne, keď neustále nadáva na ten otrasný hmyz? Ten je predsa obrovskou súčasťou prírody, hoci to nikdy v živote nepochopí.*A aké sú pre teba tie miesta, kde si rád čistíš hlavu?*Svoj pohľad odtrhne od prírody, aby sa mohla naplno venovať Charlesovým slovám. Tú môžu obdivovať predsa aj neskôr, ale on tu s ňou nebude vysedávať večne. Vlastne by ho už čoskoro mala opäť popohnať do behu, ale ešte ho nechá na chvíľku vydýchnuť. Všimla si jeho výraz keď spomenula, že beh je pre ňu relax, no on to očividne rovnako necíti. Chápe to, je naozaj veľa ľudí, ktorí šport zbožňujú, ale beh je ich najväčším nepriateľom. Je to náročné, hlavne tie začiatky, na tie svoje si pamätá do dnes. Ale najhoršie čo môžte spraviť je to, že si pôjdete zabehať raz za mesiac. Tým si na to vôbec nezvyknete, čiže sa to bude zakaždým zdať ako ten otrasný prvý beh. Sofia sa snaží behať aspoň tri krát do týždňa, niekedy sa to podarí aj každé ráno, keď to stíha pred školou. Znie to bláznivo, väčšina ľudí si radšej dlhšie pospí, ale to nie je zrovna jej prípad.*Ak sú to nejaké super tajné miesta, tak mi to rozhodne vravieť nemusíš. Nerada by som ti náhodou prerušila relax.*Zavrtí hlavou do strán s úsmevom. Vlastne je neustále vysmiata ako slniečko, ale dnes má veľmi dobrú náladu. Nachádza sa v krásnej prírode, je nádherné počasie, stretla sa po dlhom čase s Noahom a vedie tu príjemnú konverzáciu s Charlesom. Ešte si musí stihnúť zabehať predtým, ako opustí park a bude to dokonalý deň.*Ja sa tam určite objavím, nenechala by som si to ujsť.*Sofia šport zbožňuje, čiže sa o tento významný zápas nechystá prísť. Vlastne ju uvidíte povzbudzovať na každom jednom školskom zápase, na tribúne hľadajte človeka, ktorí stále zbesilo máva rukami a pokrikuje. Nezáleží na tom, či je to basket, futbal alebo lacross, bude tam.*Rozhodne si ťa budem všímať. A taktiež budem hlasno povzbudzovať, dúfam, že to oceníš.*Čiže by sa na zápase určite objavila tak či tak, ale teraz má ešte o dôvod viac. Sledovať Charlesa jej vôbec nebude prekážať, vlastne to bude celkom príjemné, vidieť na ihrisku známu tvár. Ešte keď je to takáto pekná tvárička, akú zrovna on má.*Robíš si z toho srandu?! Nepríde ti moja vyhrážka dosť seriózna?*Povytiahne jedno obočie vyššie a na tvári sa jej zjaví nespokojný výraz. Samozrejme, opäť je to celé v rámci zábavy, teda aspoň z jej strany tomu tak je. Možno si naozaj nemyslí, že by naňho nejaké tie chmaty použila, no nerobilo by jej to problém. Jasné, zatiaľ na to vôbec nemá dôvod a pevne dúfa, že to tak aj zostane.*Jasné, ale ty skôr vyzeráš ako ten človek, ktorému sa nejaká kravinka stane vždy.*Má ho prekuknutého, aspoň v tejto oblasti a bolo to celkom jednoduché. Z jeho úškrnov a slov dokáže povedať, že má naozaj rád zábavu. Sof je na tom rovnako, zbožňuje zábavu a hoci nie je úplne bláznivá, dokáže sa poriadne odviazať. Len to toľko neukazuje počas bežného dňa, skôr si to necháva na večer, do klubu.*

Jejich hra ho bavila, i přestože to nedokázal hrát na sto procent, protože mu cukaly koutky do úsměvu, bavilo ho to. Sice by všem okolo bylo jasné, že nic z toho tady nemyslí vážně, jeho to bavilo, i když to bylo nepřesvědčivé. A zdálo se, že to bavilo i Sof, což bylo stejně důležité, jakože to bavilo jeho. Chtěl, aby se v jeho přítomnosti cítila dobře, to je ten hlavní cíl, když flirtujete s holkou, což se očividně dařilo, takže jeden bodík pro Charlieho. „Chceš být něco jiného? Třeba pusinka?“ mrkl na ni, ale snaha o nějaký drsný výraz už byla úplně pryč a on se jen zubil od ucha k uchu, to zapříčinila přezdívka, kterou jí navrhl. Na žádnou jinou, která by byla podobná té předchozí, si nedokázal v té chvíli vzpomenout, napadaly ho jen takové, které by se holkám mohly vážně líbit, jako například zlato nebo poklad, ale to nechtěl, potřeboval něco… jiného. No a nenapadlo ho nic lepšího než pusinka. I on sám musel uznat, že to už ní opravdu úchylně a být holkou, tohle oslovení by v životě slyšet nechtěl. A ani by tak nechtěl oslovovat nějakou holku, cítil by se jako největší debil. Ale co, tohle celé byla jen legrace, takže ty přezdívky může rychle pustit z hlavy. „No, už to tak vypadá, ne?“ zazubil se na ni a jen nad tím pokrčil rameny. Nebyl si totiž jistý, jestli je na tom něco špatného nebo to Sof bere v pohodě. Do této chvíle si byl jistý, že i ona ráda vtipkuje a umí si ze sebe udělat srandu, proto s ním držela krok v té šaškařici, ale tahle otázka ho trochu znejistěla. Co když to dělala jen, aby se on necítil blbě? Ach bože, přemýšlení o tom, jak co holky myslí, jediná věc, kterou ze srdce nesnáší. „Ale ty taky, hm?“ ušklíbl se na ni, své obavy zamaskoval do toho, že jí jakože podpichuje a snaží se jí ukázat, že v tom vtipkování není sám, protože s ním celou dobu taky vtipkovala. Na její odpovědi mu skutečně záleželo, protože byl trochu znejistěn, ale nedával to na sobě znát, koneckonců o nic moc nešlo. Kdyby se dozvěděl, že nemá moc ráda vtipkování, aspoň by věděl, že jedním panákem někde na akci to bude končit a bude hledat jinou společnost, co s ním vtipkovat bude.
On se o přírodu moc nezajímal. To neberte, že je takové to hovado, co hází odpadky všude, kde může, to rozhodně není, po sobě si uklízí poctivě, ale zase by neuklízel po nikom jiném, což by sice mohlo planetě pomoct, ale on prostě… si hledí svého, navíc viděl pracovníky, kteří to dělají, tak proč by to dělal on? On si svůj bordel uklízí, dokonce se snaží i třídit, což je vlastně díky tomu, že se to dělalo u něj doma a je to pro něj už takový zvyk a zvyky se těžko porušují. Navíc tenhle zvyk není nijak špatný, naopak je prospěšný, ale tam jeho prospěšnost vůči planetě končí. Lepší než nic, ne? „No, buď hudebka ve škole, nebo v barech,“ pokrčil rameny, její čištění hlavy působilo mnohem elegantněji, než to jeho, ale s tím si nedělal těžkou hlavu. Zkrátka už takový je, alkohol mu pomáhá si věci srovnat, popřípadě na ně úplně zapomenout a on nemusí řešit nic, víc si ani přát nemůže. Možná to není úplně dospělý přístup k řešení problémů, ale on sám sebe vidí jako takového puberťáka, aspoň dokud je na vysoké. Dokud nemusí řešit reálný život, tak si chce užívat a ne se zbytčně stresovat, na to bude mít plno času, až bude z vysoké a bude řešit práci.. a všechno možné. „A tajná místa to nejsou, možná ta hudební místnost je trochu tajná, protože u tý si nejsem jistej, jak do ní mají přístup ostatní studenti, ale jinak žádný tajemství,“ pokrčil rameny a koukl před sebe. Jen co zmínila zápas, hned ale otočil pohled na ni s vřelým úsměvem. „Třeba tě tam uvidím,“ mrkl na ni a už teď věděl, že se do publika alespoň pokusí podívat. Moc šancí si nedával, protože předpokládal, že tam bude plno, ale zkusí to. Navíc když řekla, že bude podporovat, to by si jí třeba i mohl všimnout. „Samozřejmě, že to ocením, podpora je důležitá,“ usmál se na ni, bez nějakých legrácek, protože když se jedná o takto rozhodující zápasy, podpora hraje velkou roli a může hráče nabudit do neskutečných výkonů, což právě pro tento zápas potřebují, takže podpora navíc se stoprocentně hodí. Jo, budou tam roztleskávačky, a jo, asi bude fandit celá tribuna, ale i tak ho to potěšilo. V obranném gestu zdvihl ruce nad hlavu, aby jí ukázal, že se vzdává, ačkoliv si na rtech udržoval úsměv. „Hluboce se omlouvám a doufám, že mi bude odpuštěno, hm?“ mrkl na ni, zcela schválně podal svoji omluvu teatrálně, jakoby vážně něco provedl, ne řekl jednu poznámku, ale jakoby udělal něco vážného. „Samozřejmě, že je ta výhružka seriozní a já ji tak beru,“ dodal ještě, ale to už se culil pobavením. Ne že by si nemyslel, že by to od ní nebolelo nebo že by toho nebyla schopná, ale usmíval se sám nad sebou a tím způsobem, jakým to podává. Další žert. Poté ruce dal zpět do původní pozice, aby tam neseděl jak blbec s rukama nahoře. „Eh, jo, to máš asi pravdu,“ zasmál se a podrbal se na hlavě, v tomhle ho celkem snadno prokoukla, i když on tak prostě působí, takže se není čemu divit. Ani mu nevadí, že takhle působí, protože on takový i je. „No nic, dáme se do běhu?“ navrhl jí a vlastně na odpověď nečekal, protože se už zdvihl z lavičky a koukal na ni, zda půjde taky. Nepochyboval o tom, však to byl její nápad, že by chtěla ještě běhat, to on potřeboval odpočinek, ne ona, takže tušil, že bude během chvíle na nohou.

*Páči sa jej, ako Charles stále niekam dokáže vsunúť vtip, aj keď sa rozprávajú o úplne normálnych veciach. Ona sa o to snaží rovnako, ale zase to nepreháňa, nech ho tými úžasnými vtipmi hneď aj neodstraší. Ako už spomínala, rada sa zabáva a v klube ju nájdete pomerne často. Nechodí na nejaké veľké ožieračky, ale rada si dá zopár drinkov, zatancuje si a vyblázni sa. Takto vyzerá takmer každý jej víkend, ale nevidí na tom absolútne nič zlé. Ľudí, ktorí takto odchádzajú zakaždým z baru s niekým domov neodsudzuje, ale sama niečo takéto vôbec nepreferuje. Áno, pár úletov mala, ale to už bolo naozaj dávno. Rada sa s chlapcami zabáva, ale rozhodne si ich do postele hneď neťahá, taká ona vôbec nie je. Nechce znieť prehnane sladko, ale naozaj čaká na toho pravého chlapca. Proste chce niekoho, kto ju bude vedieť rozosmiať, bude s ňou mať veľa spoločných záľub a celkovo sa budú môcť rozprávať naozaj o hocičom. Niekto, kto má rád umenie, šport a zábavu. To nie je až tak náročné, však? Potrebuje k sebe niekoho, kto bude stíhať s jej životným štýlom, pretože naozaj nerada plýtva čas na zbytočnosti.*Pusinka? To sa mi neskutočne páči!*Na tvári sa jej objaví ten najsladší výraz, aký len dokáže vytvoriť a ešte k tomu pridá aj obrovský úsmev. Keby ju priateľ naozaj oslovuje pusinka, asi by sa zbláznila. Nemá vôbec problém s normálnymi prezývkami, ako napríklad zlato, to jej príde naozaj veľmi sladké. Ale keď na ulici náhodou vidí párik a počuje milión zvieracích prezývok, vážne sa jej nad tým pozastavuje mozog.*Musím povedať, že náš vzťah sa posúva naozaj rýchlo, nato že sa poznáme iba pár minút.*Samozrejme týmto opäť naráža na tú prekrásnu prezývku, ktorú si pre ňu vymyslel. Nebude stále spomínať, že to je celé v rámci srandy, to už hádam každý pochopil. Áno, je naozaj zábavný a vyzerá veľmi dobre, ale ona sa naozaj o nič nepokúša. Sofia väčšinou chlapov neloví, skôr si oni sami nájdu ju.*Áno, som na tom rovnako. Proste mám rada zábavu, nemusí byť všetko stále také vážne.*Zľahka pokrčí ramenami a je si istá, že on to úplne chápe. V tomto sú si veľmi podobní, to za tú krátku chvíľku už stihla spozorovať. Naozaj dúfa, že jeho pozvanie na drink nezostane zabudnuté, to by bola veľmi nerada. Ale ako vravela, už ho pár krát videla vystupovať, čiže jeho miesta už dobre pozná. Keď tak si ho len tak nenápadne nájde a možno si ju osamelú pri bare všimne. Avšak radšej by takéto zúfalé činy nerobila a prijala by nejaké normálne pozvanie na stretnutie.
Ako tak nad tým premýšľa, tak by svoj voľný čas naozaj mohla využiť na nejaké dobrovoľnícke práce. Znie to ako zábava, stráviť čas v prírode a ešte tým aj pomôcť tejto planéte. Bodaj by to viac ľudí bralo ako takú zábavu, ktorú si pod tým predstavuje ona. Charles jej svojou obyčajnou otázkou vnukol úžasný nápad, za ktorý sa mu neskôr istotne poďakuje. Avšak teraz sa už konverzácia posunula ďalej, čiže by sa mala venovať prítomnosti a nie zrovna premýšľaniu nad budúcnosťou. Sofia sa vo svojich myšlienkach dokáže stratiť veľmi rýchlo, no teraz by nerada niečo dôležité zmeškala. Veď sa predsa zaujíma o Charlesa a rada by sa o ňom dozvedela čo najviac.*To sú zaujímavé miesta. Ten bar sa mi naozaj pozdáva.*Uškrnie sa naňho, keďže bar už stihol párkrát spomenúť, čiže ho asi rovnako rád navštevuje. Ona rada tiež relaxuje v bare, ale vôbec to nespomenula, keďže šport je pre ňu určite dôležitejší. Mali by ste ju v tom bare niekedy vidieť. Nemá problém odhodiť všetky zábrany a na parkete to poriadne roztočiť. Vlastne ani nepotrebuje parket, ona si vždy nájde nejaké to miesto na tancovanie. Nepredstavuje si to tak, že je tam opitá a vystrája, tak to vôbec nie je. Proste sa neskutočne zabáva, čím istotne veľa krát pobaví aj celé svoje okolie.*A ja ťa tam pravdepodobne uvidím tiež.*Mrknutie mu oplatí a zľahka sa usmeje. Bola by rada, keby si dá tu námahu a aspoň sa ju v tom publiku posnaží pohľadať. Ona ho teda na ihrisku určite uvidí, nájsť ho tam určite nebude problém.*Tak to ma teší.*Vlastne už k tomu nemá čo viac povedať, preto len takto jednoducho odvetí. Chcela mu len ukázať, že mu istotne fandiť bude a myslí to smrteľne vážne. Ako sám povedal, podpora je dôležitá a ona mu ňou rada bude.*Dobre, tentokrát to máš odpustené.*Svoj pohľad presmeruje do prírody, vyzerá tak na krátku chvíľu veľmi zamyslene. Samozrejme, nemá mu ani čo odpúšťať, ale jeho hlboké ospravedlnenie si rozhodne váži.*Ale nemysli si, že ten tvoj úsmev ti vyrieši všetko.*Všimla si, že ho veľmi rád používa, ten konkrétny okúzľujúci úsmev. Určite to zaberá na všetky dievčatá, ale pri nej to nie je také jednoduché. Alebo tým dokáže obmäkčiť aj Sofiu? Nie, to si rozhodne nepripúšťa.*Samozrejme. Že sa vôbec pýtaš..*Zavrtí nad touto otázkou hlavou a rozbehne sa hneď za ním. Konečne sa dostáva k tejto milovanej aktivite, pre ktorú do tohto parku vôbec prišla.*Nie som si istá, či by si zvládol moje tempo, čiže sa radšej riaďme tvojim.*Uškrnie sa, pretože si túto poznámku,  teda ďalšie podpichnutie naozaj užíva. Vôbec nevie posúdiť, ako je na tom s kondičkou, ale beh teda nie je jeho obľúbenou činnosťou. Zrovná si teda svoje kroky s tými jeho a na krátku chvíľu zostanú obaja ticho. Sofia si teda užíva tento beh, pri ktorom sa každý jeden krát cíti ako znovuzrodená. To je tá úžasná voľnosť, o ktorej mu hovorila.*Ako si sa dostal k spevu? Proste si si len tak jedného dňa spieval a došlo ti, že to znie úžasne?*Rozhodne sa spýtať na túto tému, keďže o speve sa bude určite baviť rád. Aj ona sa rada dozvie, ako sa k tomu naozaj dostal. Veď možno má Sofia tiež talent na spievanie, len sa ho nesnažila tým správnym spôsobom objaviť.*

Vtipy, to je jeho, v podstatě by to mohlo být jeho prostřední jméno a on by se tím ještě chlubil, tomu věřte. Umí být i vážný, samozřejmě, ale přijde mu to zbytečné. Stresování se kvůli tomu, co bude? To není nic pro něj, on se chce bavit a užívat si mládí plnými doušky, proto ho každý zná jako toho věčného šprýmaře, co má rty od ucha k uchu a z pusy chrlí jeden vtip za druhým, popřípadě jednu lichotku za druhou, pokud je v přítomnosti nějaké krásky. Přesně tak mu to vyhovuje, momentálně víc nepotřebuje, prostě mládí máme jen jedno a on si ho chce užít, aby měl později na co vzpomínat, tak mu to radil jeho otec než odcházel na univerzitu. A on nemohl neuposlechnout otcovu radu, co by to byl za syna. „Tušil jsem, že tě tím oslním, puso,“ sebevědomě na ni mrkl a moc si užíval ten její výraz na tváři, který se k takovému oslovení zcela hodil. Byl si jistý, že existuje plno přezdívek, které se slečnám vlastně protiví, ale jen některé zněly tak, aby seděly do jeho drsné image. Mohl by jí říct i třeba huňatý medvídku, ale hrál si na drsňáka, tohle říct nemohl! Sice to bylo stejně otřesné jako pusinka, ale pusinka mu prostě zněla míň úchylně a míň dětinsky. S pár osloveními, které prokazují náklonost, neměl problém, ale co je moc, to je příliš, a pro něj byla hranice přezdívek velice úzká a bylo lehké překročit. Kolikrát si rozmyslel flirtování, když slečně vyklouzlo z úst něco moc… dětinského, a ani sebelepší dekolt to nemohl zachránit. Ale cizí dekolty teď stranou! „Nedělej, že se ti to nelíbí, brouku,“ další z těch hraných pohledů jako z nějakého filmu, který ovšem kazí zářící úsměv. Ono, jak se to vezme – kazí to dojem, že to myslí vážně, ale rozhodně nekazí jeho vzhled, protože mu úsměv sluší, čehož si je moc dobře vědom a bere to jako jednu ze svých kvalit. A měl by na sebe být hrdý, přišel s další přezdívkou, sláva pro něj! Tentokrát to bylo zcela spontánní a přišel s tím jen tak, ale měl pocit, že zásoba přezdívek se mu pomalu zmenšuje, takže bude muset buď s hrou přestat, nebo se snížit ke zvířecím přezdívkám. Naštěstí ho Sof uklidnila, že to má s humorem úplně stejně jako on, což si i myslel, protože tak působila, ale to její vyptávání ho rozhodilo. Fakt, že to mají stejné, ho potěšil, proto jí věnoval úsměv, vyjadřoval tím i nadšení z toho, že to vidí stejně a že díky tomu na ni rozhodně jen tak nezapomene. Rád si ji ještě vyhledá, její společnost mu byla sympatická, navíc když mají stejný smysl pro humor, to je velmi důležité.
„Věř mi, ten bar se mi taky líbí,“ oplatil jí úšklebek, i v tomhle byli očividně na stejné vlně a nehrozilo, že by jeden druhému zkazili večer přebráním alkoholu, on svou hranici moc dobře zná a Sof působí jako někdo, kdo ji také zná. Jistě, můžete říct, že je přece lehčí flirtovat s opilou ženou, ale on se už moc dobře poučil, že nejlepší žena je žena v takové té náladičce, ne žena zlitá pod obraz. Navíc na zlité ženě není nic sexy, mnohdy to může víc odradit, ale to buďme upřímní, ani na zlitém chlapovi není nic sexy, i ti si musí hlídat kolik toho vypijou, aby nepůsobili jako úplná hovada, což někteří teda eh, umí i bez alkoholu. Ale o to se Charlie nestará, jejich byznys, ne jeho, tak proč by jim do toho měl strkat nos. Dokud se k němu chovají v pohodě, nezájem. Jasně, kdyby se chovali jako hovada k jeho přátelům, to by se vztekal, ale cizí lidi neřeší. Od setkání v baru se dostali k setkání na zápase, které ho potěšilo, bylo fajn vědět, že bude mít v publiku někoho, koho zná, alespoň trošku. Třeba rád by tam viděl Benjího, ale věděl, že na takové věci moc není, takže by byl překvapený, ale rozhodně pozitivně. Přišla první potyčka, samozřejmě v rámci legrace, a proto tak podal i svou omluvu, kterou nezapomněl doplnit o neodolatelný úsměv, který se ještě rozšířil, jen co slyšel slova odpuštění. „Tisíceré díky,“ zubil se na ni, pobaven, ale samozřejmě také rád, že se na něj nezlobí, ani z legrace nechce, aby se na něj musela zlobit. „Nevím, o čem to mluvíš,“ nevinně na ni zamrkal, jakoby byl opravdu anděl, který vůbec nezneužívá svého úsměvu. Haha, to tak. Pak už se konečně dali do běhu, té věci, kvůli které tady jsou. „Hej, ty jsi drzá,“ zakřenil se na ni, ale hluboko v sobě si uvědomoval, že měla pravdu. Ona se běhu věnovala pravidelně, takže měla rozhodně náskok ve fyzičce a on by jí horko těžko stačil, popřípadě by u toho děsně funěl a to by nebylo vůbec sexy, takže tohle popichování je asi lepší, než kdyby se snažil držet s ní její tempo. To ale nemůže nahlas přiznat, takže radši hrál naoko uraženého, přesně jako předtím Sofia. Že by dostal taky nějakou pěknou omluvu? To by si totiž nechal líbit. „I můj nejlepší kamarád z dětství se věnuje zpěvu, takže myslím, že jsme k tomu nějak… došli oba spolu, možná s pomocí rodičů, ale co si pamatuju, tak rodiče říkaj, že jsem si pořád něco zpíval,“ a víte, odkud ty písničky měl? Z muzikálů, ale to je velké tajemství, které o něm ví jen pár nejbližších, ne každému říká, že má slabost pro muzikály. Možná i ty ho přivedly právě ke zpěvu, ale talent měl.. od přírody, asi. „Co ty a umění? Prostě tě bavilo kreslit?“ usmál se na ni, a pak zase přesunul pohled před sebe, aby do ničeho a ani nikoho nenarazil.

*Sofia rada žije prítomnosťou, rovnako ako Charles, ale niekedy si naozaj nedokáže pomôcť a zamýšľa sa nad svojou budúcnosťou. Rada by sa stala niekým, je to cieľavedomá žena, ale popravde v tejto chvíli ani len netuší, kam smeruje. Miluje umenie, každú jeho formu, ale radšej sa ocitá v roli pozorovateľa, skôr ako niečo sama tvoriť. Pri športe sa cíti najviac sama sebou, voľná a neskutočne šťastná. Kreslenie sa k tomu ani zďaleka nepribližuje. Vie, že umenie na univerzite vyštudovať môže, ale v živote sa bude môcť venovať niečomu úplne inému. Avšak nebude všetká ta drina v škole zbytočná? Neplytvá svoj vzácny čas na niečo nesprávne? Možno Charles je ten správny človek nato, aby sa mu zverila s tým, že naozaj nevie, čo so svojim životom? Poznajú sa len chvíľku, ale Charles má predsa rád šport aj umenie, čiže by v tom možno vedel nájsť lepšie východisko, ako ona sama.*Charles, prosím, budem sa červenať!*Jemne si ruky priloží na tvár, ako by tým skontrolovala teplotu svojich líc a následne sa opäť uškrnie. Naozaj sa teda určite z týchto slov nečervená, aspoň v to teda dúfa. Brouk, pusa? Rozhodne z týchto jeho prezývok nie je odvarená, ale to istotne obaja vedia. Je to však milé, ako si dávam záležať na tom, aby niečo tak hrozné vymyslel. Možno si nato aj zvykne a bude od dnes zbožňovať pomenovanie pusa.*Nemôžeš si predsa všetky tie prezývky vyčerpať pri prvom stretnutí.*Na tvár nahodí úplne nevinný úsmev, v tejto chvíli musí vyzerať naozaj sladko. On už vlastne naznačil nejaké to druhé stretnutie, keď jej sľúbil ten drink, ale ona to týmito slovami chcela spraviť taktiež. Úprimne by ho rada znovu videla, je to naozaj okúzľujúci a zábavný chlapík.*Ale prosím ťa, ja ťa mám prekuknutého.*Premeria si ho od hlavy po pätu, až pokým sa nedostane opäť k jeho očiam. Aj tentokrát sa snaží o ten úsmev a nevinné psie oči , ktoré mu tak výborne vychádzajú. Je to tak chutné, že Sofia radšej presmeruje svoj pohľad do zeme, pretože ju to naozaj dostáva do rozpakov. Toto sa jej vážne často nedeje.*Prepáč, som len úprimná.*Vyplazí naňho jazyk, pričom zľahka pokrčí ramenami. Nechce ho nijako zhadzovať, o to jej rozhodne nejde, len ho rada podpichne vždy, keď sa naskytne príležitosť. Je to veľmi zlaté, ako sa len tak na oko uráža. Čaká hádam nejaké pekné ospravedlnenie? Možno ak bude trpezlivý, nejakého sa mu i dostane.*Týmto sa ťa snažím popohnať do lepšieho výkonu. Tak šup!*V tejto chvíli sa cíti ako nejaký jeho tréner, haha, ale musí uznať, že je to celkom zábava. Ešte si pripraví nejaké motivačné frázičky a bude sa tomu môcť naplno venovať. Takejto budúcnosti sa vôbec nebráni, ale radšej by sama stála v žiari reflektorov, niekde v ringu.*Oh, tak to je sladké, že máte niečo takto spoločné už odmalička.*Možno keby sa jej cesty s Noahom nerozdelili, mohli sa spoločne venovať športu. Avšak má pocit, že naozaj ešte toto priateľstvo nie je stratené, hoci detské časy už sú dávno preč. Určite sa obaja veľmi zmenili, ale dúfa v to, že iba k lepšiemu a stále dokážu nájsť spoločnú reč.*Odmalička som rada kreslila, naozaj ma to bavilo a bola som v tom celkom šikovná.*Nechce sa chváliť, len mu proste rozpráva to, ako to ostatní hovorili jej. Popravde si svoje detstvo až tak dobre nepamätá, čiže vlastne ani len netuší, kedy sa o jej budúcnosti ako umelkyne rozhodlo. Vždy si niečo proste čarbala, či už len ceruzkou alebo vodovkami, šlo to proste prirodzene. Nehľadala za tým nič viac, nesnažila sa to nijako rozvíjať.*Jedného dňa som nám doma dokonca pokreslila celú stenu pastelkami, no proste hotová umelkyňa.*Zavrtí hlavou s pobaveným výrazom nad touto úsmevnou spomienkou. Je to jeden z tých momentov, ktoré si pamätá úplne presne. Taktiež si pamätá na otcov krik, keď túto jej užasnú kreáciu zbadal.*Avšak musím povedať, že umenie teda vôbec nie je niečo, čomu by som sa chcela v budúcnosti venovať. Aspoň momentálne mám teda pocit, že tadiaľto cesta vôbec nevedie.*Zľahka pokrčí ramenami a taktiež sa na chvíľku zadíva pred seba. Nechce nikoho predsa zraziť k zemi, ale radšej sa rozpráva s Charlesom tvárou v tvár. Avšak už bolo dosť posedávania na lavičke, museli sa do toho behu proste pustiť.*

Musel se zasmát, když si tak hezky položila ručky na své tváře, aby zkontrolovala, zda se nečervená. Bylo mu jasné, že všechno to patří do té jejich hry, i tak to ale působilo roztomile a jemu se to líbilo. Trocha roztomilosti vypadá na holce vždycky dobře, pokud umí tu roztomilost doplnit i sebevědomím, které je pro něj bohužel opravdu důležité. Holt má rád holky, co si uvědomují vlastní hodnotu, prostě není nic vzrušujícího, než správně sebevědomá holka, která vám nesežere každé vaše slovo, rád se snaží, aby flirt za něco stál a obě strany si to užily. „Určitě ti to bude slušet, brouku,“ mrknul na ni, už bohužel nedokázal vymyslet další přezdívku, tak se musel ustálit na jedné, kterou už použil a v duchu si slíbil, že jednou z těchto přezdívek jí pozdraví, až a jestli se někdy příště uvidí v tom baru, jak si slíbili. Ne že by to byl nějaký závazný slib, nebude se zlobit, když si už na sebe nenajdou čas, ale asi by ho to mrzelo, rád by totiž viděl tady Sofiu, jak se umí odvázat a bavit se, je si totiž jistý, že taková Sofia stojí za to. „To máš pravdu, budu to krotit,“ souhlasně pokýval hlavou, což mohlo působit, jakoby podlehl jejímu sladkému úsměvu a dal jí za pravdu. Inu, na tom něco bude, ten úsměv byl okouzlující, ale hlavním důvodem byl i fakt, že se mu její slova hodila. Žádná další slůvka ho už nenapadají, ale teď, když ho tak pěkně upozornila, že si to má šetřit na jindy, se ani nemusí snažit vymýšlet další, protože se prostě šetří na jindy. A pokud do příště nic nevymyslí, holt se bude opakovat, ale na tom snad ani tolik nesejde. Jestli u toho budou pít, určitě takový drobný detail, jakým přezdívky, ještě k tomu takovéto, podle něj jsou, vypustí oba z hlavy. „A co jsi o mě teda zjistila, když mě máš prokouknutého?“ jeho roztomilý výraz zmizel kamsi pryč a místo toho se teď na Sof zubil sebevědomě a zvědavě si ji měřil, dokonce si i založil ruce na hrudníku, aby dodal důraz na to, jak zvědav je na její slova. Třeba není tak těžké ho prokouknout, on není úplně tajnůstkář, co by o sobě nic neprozradil, to dokazuje i to, že jí neváhal říct o Benjím, ale i tak vyčkával, co z něj teda vykoukala a může mu o něm samotném prozradit. To, jak si ho sjela pohledem, bylo pěkně sexy, ale jeho sebevědomým výrazem to nijak neotřáslo, uměl jednat se sebevědomými holkami, takže ho doopravdy nemohla znejistit. „Upřímnost je fajn,“ jen pokrčil rameny, jako ona, a nechával to být, dál neměl potřebu se tomu věnovat. Nebral si to nijak osobně, on moc dobře tušil, jak na tom oba jsou, a tímto jí to vlastně nepřímo přiznal, ale to by nebyl on, kdyby to řekl narovinu. Problémovej no. Zasmál se při jejím motivačním proslovu, ale světe div se, on doopravdy přidal. Rozhodně nedorovnal její tempo, ale už se jednalo o jakýsi rychlejší výklus, aby si i Sof dala trochu do těla a nemusela se s ním jen táhnout pomalu, nerad by ji o ten běh připravil, když už ji zdržel na té lavičce. „Jo, od dětství jsme se dost změnili, ale tohle nám zůstalo,“ vlastně byl každý jiný, i přestože byli ve stejném spolku. Občas měl pocit, že tam Benjí byl jen díky či kvůli němu, jinak by se lépe cítil mezi nerdíky, což by mu nijak nevyčítal, samozřejmě, ale jen by se tím podbarvila jejich rozdílná osobnost. I tak spolu ale vycházeli dobře, Benjí se za něj možná občas styděl, ale to nebylo nic strašného, co by je mohlo rozkmotřit. Raději změnil téma na ni, nechtěl jí tady vyprávět o Benjím, ještě by se o něj nějak začala zajímat, tse, proto se optal, kde jsou počátky jejího oboru, jestli to taky našla už v dětství nebo až později. „Kreativní duše a bytová designérka v jednom,“ zazubil se nad jejím výtvorem, který určitě u nich doma způsobil velké pozdvižení, asi stejné jako občas způsobila hlasitost zkoušek těch dvou raubířů. „A kudy si teda myslíš, že vede tvoje cesta?“ byl tím trochu zaskočen, on si totiž nedokázal představit opustit umění, navíc když to i studuje, ale byl na druhou stranu zvědavý, což ho i přimělo zpomalit tempo běhu, aby měla možnost to relativně v klidu říct.

*Naozaj jej ľudia často nehovoria, že je práve roztomilá alebo podobné sladké vecičky. Celkovo by ju to potešilo, ale keby to počuje od Charlieho, tak hádam ešte oveľa viac. Ona sa teda považuje skôr za sexy, aspoň sa tak snaží pôsobiť, ale toto pomenovanie je naozaj chutné. Pôsobí to celé tak nevinne. Rada sa pred mužmi tvári, že ju hocijaké komplimenty len tak nerozhodia, ale niekedy sa tá červeň naozaj dokáže dostať do jej líc. Milé slová ju vždy tak zahrejú pri srdci. Ona sama komplimenty nechŕli len tak bez rozmyslenia, čiže si takéto slová i od iných veľmi váži. Sofií naozaj sebavedomie nechýba, ale rozhodne je to ešte v rámci toho zdravého. Nemá potrebu sa ničím chváliť, ale zase sa nebude ani podceňovať. Sama vie, v čom vyniká a v čom až tak veľmi nie. Dokáže sa sama pochváliť ohľadom svojich výkonov alebo postavy, ale rozhodne sa nepreceňuje. Vie, že má stále priestor na zlepšovanie sa, a práve o to sa každý deň snaží. Veď mať rád sám seba je jedna z najdôležitejších vecí.*Tak to ti ďakujem, brouku.*Mrkne naňho a tvár jej opäť zdobí ten obrovský úškrn. Veď už mu tú prezývku musela opätovať, aby nebol chudáčik smutný. On sa tu tak veľmi snaží niečo vymyslieť, že mu to musela oplatiť. Ona sa teda nesnaží nič iné vymyslieť, možno do budúceho stretnutia sa nad tým ešte zamyslí. Všíma si, ako obaja raz za čas len tak prehodia nejaký ten kompliment a musí uznať, že sa jej to páči. Aspoň to teda nie je jednostranné, to by bolo celkom smutné. *Neviem, či by bolo správne ti to prezradiť.*Poklepká si prstom po brade, nahodí pri tom veľmi zamyslený výraz. Charlie sa v tejto chvíli tvári sebavedomo, preto Sofia chvíľku váha nad svojimi slovami. Prezradí mu tie informácie, ktoré si o ňom za tú chvíľku zozbierala alebo to jednoducho zakecá? Možno sa v ňom mýli a rozhodne ho nechce niektorými slovami uraziť. Dá sa to pri ňom vôbec? Veď on má neustále nasadený tak pozitívny výraz, že si ho naštvaného teda ani nevie predstaviť. Popravde ale dúfa, že takéto niečo ani nikdy nezistí, nerada by ho videla v nejakej škaredej situácií. Táto pozitivita je úžasná, ona sa vďaka tomu taktiež ani nedokáže prestať usmievať.*Myslím si, že veľmi často využívaš svoj šarm. Či už sa tým snažíš okúzliť nejaké dievčatá alebo sa dostať von z nejakej hlúposti, ktorú si vyviedol.*Po krátkej odmlke pokračuje práve týmito slovami. Zľahka pokrčí ramenami, pričom v tejto chvíli z Charlieho nespúšťa oči. Snaží sa mu hlboko zadívať do očí, ako keby tam hľadala niečo viac. Týmto tvrdením si je takmer úplne istá, veď to tu predvádza aj na nej samotnej. Nie je to zlá vec, veď prečo niečo takéto nevyužiť v svoj prospech? Aj Sofia rada zaklipká očami, použije čarovný úsmev, aby jej niektoré veci prešli jednoduchšie.*Ak ti niekedy behanie pôjde ťažko, kľudne ma zavolaj, ja si pripravím nejakú motivačnú reč.*Musí sa uškrnúť, teraz ani sama nevie, či to myslí vážne. Určite by mu rada pomohla sa zlepšiť, ak o to stojí, ale behanie preňho v istých chvíľach vyzerá ako trest. Beh je u ľudí naozaj neobľúbený a Sofia to úplne chápe. Tiež bola na začiatku v takej pozícií, kde mala pocit, že nezvládne zabehnúť ani pár minút. Avšak našťastie sa to postupne zlepšovalo, aj keď ešte stále nie je vo svojom vysnívanom cieli.*Je to na smiech teraz, po všetkých tých rokoch, ale ver mi, vtedy teda nikomu do smiechu nebolo.*Možno ona ako malá sa hihňala, ale to teraz nie je vôbec podstatné. No predstavte si, že toto vyvedie vaše dieťa, čo spravíte? Snažíte sa byť kľudný, ale pomaľovaná stena teda vôbec nie je príjemná. Sofia má s otcom dobrý vzťah, hoci to tak často nevyzerá, nadovšetko ho miluje. Prešli si spolu už rôznymi vecami, hádkami, ale s odstupom času má pocit, že ich to ešte viac zblížilo. Veď predsa majú iba jeden druhého, čiže sa na seba dlho hnevať ani nedokážu.*Je to rozhodne cvičenie. Myslím si, že v tomto smere by som to naozaj mohla niekam dotiahnuť.*Pri týchto slovách nahodí taký menší úsmev, nechce sa nejako vôbec vychvaľovať, o to sa vôbec nesnaží. Ako už vravela, vie posúdiť v čom je dobrá a cvičenie do toho rozhodne patrí. Rozhodne takto nevidí svoju budúcnosť kvôli tomu, že strávi pár hodín týždenne v posilke. Veľkú úlohu v tom zohráva práve tá vášeň, ktorú cíti vo svojom srdci.*Naozaj ťa nechcem zaťažovať takýmito vecami, ktoré sa ťa ani vôbec netýkajú.*Mávne nad tým rukou s miernym úsmevom a opäť trochu pridá. Nie, že by to nechcela riešiť, ale predsa len sa s Charlesom pozná iba chvíľku. Zaťažovať ho svojimi vlastnými problémami by bolo naozaj od nej blbé. Keby je to naopak a on sa potreboval o niečom takomto porozprávať, vôbec by s tým nemala problém. Avšak nemôže predpokladať, že to uňho bude rovnako.*

Rty roztáhl do širokého úsměvu, když ho i tahle kráska před ním oslovila vskutku krásnou přezdívkou. Dobrá, ze všech, co vyjmenoval, zrovna tato představovala nejmenší zlo, ale i tak si byl jistý, že to nebylo něco, co by ho u děvčat zaujalo nebo co by snad jednoho dne chtěl, takovou představu vskutku neměl. Jistě, o vztahu přemýšlel, ale zatím to nebylo nic pro něj a takovéhle přezdívky nebyly už vůbec jeho vkus. Samozřejmě je možné, že na to bude mít jiný názor, až jednou bude ve vztahu, ale to zatím máme někde v nedohledné budoucnosti, tak se tím není potřeba zaobírat. Mnohem víc ho zajímá, že naznačila, jak ho má prokouklého, je vskutku zvědavý, co vymyslela z jejich krátkého setkání. „Já se neurazím,“ mrkl na ni vyzývavě, aby ji pobídl k povídání a ona si tak přestala hrát na paní tajemnou, zvědavost se v něm zkrátka nezapře. Měl na jazyku poznámku o tom, že se uráží jen baby, ale tu raději spolkl hluboko do sebe, protože to už byl takový humor, kterým si do společnosti ženy nebyl úplně jistý. Ve spolku by to klidně řekl, tam by se všichni smáli, až by se za břicha popadali, ale Sof by to mohlo přijít možná až příliš ofenzivní, i když to samozřejmě myslí jen s humorem. Bohužel ale slyšel, že dost žen je na toto téma dost citlivé, stejně jako na téma váhy či vzhledu obecně. Možná dobře udělal, kdyby ten vtip řekl, určitě by se to nedozvěděl, ale takhle se Sof nakonec přeci jen rozpovídala a on se jen spokojeně zubil. „Já a hlouposti? Prosimtě,“ tvářil se uraženě a nechápavě nad tím vrtěl hlavou, jakoby něco takového v jeho světě vůbec neexistovalo, ale byla to jen hra, což musela sama Sofia dobře vědět. „Na to, že nestuduješ psychologii máš ale dobrý postřeh,“ dodal ještě, protože se trefila do základních rysů jeho povahy. Samozřejmě nemohla vědět hlubší věci o něm, ty nedával najevo. Ne že by se bál, že mu svět ublíží nebo něco takového, ale zkrátka nemá potřebu všem ukazovat, jaký je. Ne každý musí vědět, že umí řešit i seriózní věci, protože tak nechce působit. Teď se chce bavit a chce, aby to o něm všichni věděli a chodili za ním s nabídkou dobré party ne s prosbou o pomoc. Pomáhal jen svým nejbližším, kteří ho znali, ale s ostatními chtěl jen pařit. Na starosti bude mít plno času později. „Lákavá nabídka, uznávám, ale tady trénuju hlavně kvůli tomu zápasu, nerad bych jim to posr.. Pokazil, takže se to asi nestane mojí běžnou aktivitou,“ přiznal své motivy, jeden z mála naprosto upřímných a nezábavných momentů jejich debaty, ale počítal s tím, že kdyby si někdy znovu potřeboval zaběhat, nějak jí zkontaktuje. Třeba bude potřebovat pilovat na nějaký další zápas nebo to použije jako výmluvu na setkání, kdo ví. „Ale vždyť přetřít zeď je maličkost, ne?“ optal se, on to tak totiž viděl. Takové rozbití drahé vázy, to už je průšvih jak prase, ale zeď se dá relativně levně přetřít, takže by to nemusel být až takový problém. Sice vám to zbytečně sebere čas, musíte tu barvu koupit, třeba to i sami opravit, ale existují horší problémy, které děti dělají. On jednou rozbil okno, to byste měli slyšet ten jekot! A určitě nadělal další problémy, ale ty už si tolik nepamatuje, asi se za ně necítil tolik špatně. Téma ale trochu zvážnělo, teda, ne úplně, Charlie se s cizími lidmi neumí bavit úplně vážně, proto i téma budoucnosti mělo veselý podtón, ale uznejte sami, budoucnost je trochu vážnější téma, že? „Ale je fajn, že víš, kam chceš jít,“ podpořil ji a jemně nad tím pokrčil rameny, moc nevěděl, co se má v takové situaci říkat, navíc on osobně by takové věci řešil asi jen s Benjím, možná i s Elliotem, ale ne s někým, koho by chvíli znal. Nejenom kvůli tomu, jak chce, aby ho svět bral, ale i kvůli tomu, že cizí lidé vám nejsou schopni tak kvalitně poradit, protože vás pořádně neznají. A když už se s něčím svěřuje, tak chce prostě kvalitní radu, kterou jen tak od někoho nedostanete a kterou asi není ani schopný Sof poskytnout. „Nezatěžuješ mě, jen ti s tím nejsem schopný pomoct,“ přiznal na rovinu a srovnal s ní tempo, ale pomalu už začínám cítit, že se blíží ke svým maximálním schopnostem, zatímco Sof vypadala.. No dobře, trochu se zapotila, ale vypadala, že všechno zvládla s přehledem a krom pár kapek potu jí tohle vůbec nezatěžuje. Vlastně to dává smysl, když se tomu už nějaký ten čas věnuje, že. Nechal ji chvíli, aby ho trápila svým běžeckým tempem, ale když na něm začalo být vidět, že má dost, a ona pořád může, rozhodl se s ní rozloučit. „No nic, nerad bych tě zdržoval, takže si už půjdu tak maximálně skočit do sprchy ve spolku,“ ušklíbl se při hodnocení svých běžeckých schopností, holt je realista. „Ale těším se, že tě uvidím na zápase,“ mrkl na ni a odpojil se od ní, lehkým poklusem, aby se uvolnil, si to mířil ke spolku.

-> Klučičí spolek

<<kolej
Celý dne se válel na koleji. Učil se a nebo si četl básně. V podstatě prostě nevystrčil odtamtud paty s výjimkou přednášek. Takový jeho běžný den. Říkal si, že by s tím něco měl udělat, i když se mu zprvu do toho dvakrát nechtělo, protože se trochu bál, že potká nějakou známou tvář, která si s ním bude chtít povídat a to on nechtěl nebo lépe řečeno styděl se a byl z toho v rozpacích. Proto raději se ani nepokoušel začínat konverzaci a poznávat nové lidi, protože si nechtěl furt do kola procházet tím utrpením, kdy neví, co říci a neustále se červená. Tyhle pocity opravdu nesnášel a doprovázely ho při každém pokusu o socializaci. Nakonec se přemohl. Přesvědčil se a vylezl z postele. Jeho světlé vlasy byly celé rozcuchané a brýle docela zapatlané. Vypadal naprosto příšerně, takhle nikam nemohl jít, chtěl to vzdát a znovu si vlézt s knížkou do postele. Nakonec si vzal hřeben a vlasy si nějak trochu upravil do přijatelného stavu, i když on je většinou měl neposedné a moc to s nimi nešlo. Brýle si vyčistil, takže byli zase jako nové. Zkoukl okna počasí, bylo docela přijatelné, aspoň z obyvatele Colorada, to bylo nic. Vlastně pro něj to bylo teplo. Takže mu stačil obyčejné šedé tričko s dlouhý rukávem a rolákem a černé džíny. To všechno si oblékl. Následně na sebe hodil i kabát tmavě šedivé barvy. Popadl malý notýsek, který si strčil i s tužkou do kapsy u kabátu a do ruky si vzal knížku, kterou měl aktuálně rozečtenou. Vylezl ven před budovu koleje a rozmýšlel se, kam by mohl vyrazit. Už dlouho nebyl na nějakém hezkém místo jako nějaký hezký lesík nebo park. Takže volba byla zcela jasná. Vyhrál park. V San Franciscu byl opravdu krásný park.
Tak tedy tam jeho cesta vedla. Po několika minutách dorazil do centra města, kde našel i onen park. V parku byl o něco blíž k přírodě než na koleji. Byla "zima" tak nemělo cenu chodit někam do lesa. V parku to musí být určitě hezčí třeba na jaře nebo na podzim, ale momentálně mu muselo stačit, co poskytla matička příroda. Pomalým tempem kráčel po cestičce. V ruce stále držel knížku. Rozhlížel se na všechny strany, kochal se tím pohledem. V zimních měsících tu zrovna moc velké množství lidí nepobývalo, tak se kochal i tím tichem. Ticho opravdu miloval. Pokračoval pomalinku po cestičce. Až se jeho pohled zastavil na takovém zvláštním stromě. Strom vypadal opravdu staře. Měl mohutnou korunu, které momentálně chyběla spousta listů. Rýhy v stromě vypadaly jako obličej. Velký bambulovitý nos, moudré staré oči a úsměv. Tenhle pohled na strom, už donutil Rafael přemýšlet. Popošel k lavičce, která stála kus od stromu podél cestičky. Položil si na ní knížku a z kapsy vytáhl notýsek, do kterého začal nějak obkreslovat strom. Kreslit neuměl, jen zhruba takové náčrty. Brýle na nose mu sklouzly dopředu, tak si je zase posunul zpátky na svoje místo. Soustředěně a zasněně čmáral do sešitu, bylo docela jasné, že okolí nevnímal a vůbec netušil, co se děje kolem něj a to se mu stávala pořád, že se zasnil a ztratil přehled o světě.