Ano, budoucnost byla opravdu pro umělce velkou otázkou, málo kdo z nich měl zaručené, že mu k něčemu bude to, co studoval. Jistě, i jiné obory to tak měli, ale zrovna umění bylo prostě celé jakési rozmlžené, co se výhledů práce týkalo. Někdo měl opravdu talent, ale i tak nemusel nikoho důležitého zaujmout. Zkrátka a dobře, děsila se toho. Věřila však, že Jacob dokáže cokoli, co bude chtít, už jen kvůli tomu, jak na ni byl milý. A to ji zkrátka nutilo v něj věřit! A ona? “Prvotně na hraní, ale později jsem zjistila, že by mě bavilo i psát,” odpověděla mu popravdě, i když si nedokázala představit, že by jednou nějakou její hru opravdu někdo zrežíroval. Mohla jen doufat, že se to jednoho dne stane. Už jen kvůli tomu dobrému pocitu, že to opravdu dokázala. Bylo by to opravdu krásné, no ne? Ale ano, určitě ano. “Zatím mi nejvíc vyhovovalo hraní v tragédiích,” komedie totiž nebyly zase nic moc pro ni, měla často trochu moc zmatený výraz, který při takových věcech nedokázala zakrýt, a nedokázala nějakou komedii zahrát tak dobře, jako tragický příběh. Tragikomedie? Podobný problém. Komedie zkrátka nic nemyslely vážně, a najednou pro ni bylo těžké něco hrát. Její nejistota v některých lidech vyvolávala potřebu ji jakýmsi způsobem utěšoval a chránit, bylo to pěkné, a i když by si chtěla říct, že je silná a nezávislá žena, a že všechno zvládne hezky sama, nebyla to pravda. Nezvládne. Potřebovala, aby jí někdo jednou za čas dodal trochu odvahy a milých slov, jinak by se mohla rovnou zahrabat. Sama to totiž neuměla, dokázala jen vzpomínat na to, co jí kdy kdo řekl, a takové vzpomínky časem vyprchaly, jako když moc často kreslíte nějakou tužkou. A po nějakém čase i struna na kytaře praskne. Nemohla mu na to nic odpovědět, jen se na něj hezky usmívala, než sklonila hlavu zase ke svým botám. Děkovala mu jen tiše svým výrazem, dokud ho ještě mohl vidět. K jiné reakci se neodvážila. Teď jí svými slovy dodal trochu té jistoty, jen malinko, jeho slova stačila na to, aby se cítila o něco líp a snad si i slíbila, že jednou ten muzikál opravdu zkusí, a že jednou se opravdu herečkou stane. A možná, že jednou dokonce i napíše vlastní hru. Takový vliv na ni měl, jenomže... slíbit si to a později se k tomu odhodlat byla jiná věc. Už předem si ale řekla, že až bude konkurz na role v muzikále, přemluví svou drahou kamarádku Siennu, aby ji tam doprovodila a snad jí i pomáhala nazkoušet. Ale to už příliš předbíhala. Taky nemohla myslet jenom na sebe, takže pohledem znovu vyhledala Jacobovu tvář a soustředila se na vše, co jí plánoval říct. Snad i správně reagovala, doufala, že ho ničím neurazí. Nevěděla, nad čím přemýšlí on, ale věděla, že jí prostě některé věci přišly vážně vtipné. Smát se musela. A když jí pověděl o své skoro nevěstě? Vážně měla co dělat, aby se udržela. Přesto jí smích troch ušel. “No jo,” pokrčila rameny, “z mého pohledu je to vážně vtipné,” bránila se se smíchem. Cítila se náhle jaksi uvolněně, příjemně. Přitiskla kelímek ke rtům a napila se své karamelové kávy zcela bezmyšlenkovitě, aniž by si to vůbec uvědomila. Sledovala totiž i nadále Jacoba. Povídal a povídal a ona cítila, jak se uvolňuje od většiny toho napětí shromážděného za celé dny a cítí se líp a líp. Stačilo jí jen poslouchat, jak povídá, s jakým nadšením mluví o všem, a jak se u toho tváří. Určitě by tento moment zařadila k těm šťastným z jejího života, potkala nového člověka, který se k ní choval mile a přátelsky, vyprávěl jí o své zemi a nutil ji se smát, i když netušila, že toho ten den bude vůbec schopná. A ještě před hodinou by ani nečekala, že něco takového se může stát. “Jsem si jistá, že tě mají rádi,” přikývla, ale neznala je. Neznala. Netušila, kdo jsou, ani si to nedokázala představit, ale za poslední hodinu získala docela jasnou představu o jedné věci týkající se Jacoba. Každý, ke komu se choval takhle, ho musel mít rád. V opačném případě by to zkrátka jen těžko chápala. Její další otázka byla o něco vážnější, ale na rtech jí ten úsměv začal hrát hned poté, co Jacob začal mluvit. I když to mohlo znít děsivě, ukázalo se, že nakonec nebylo těžké tam žít.  “Určitě si zase brzo zvykneš,” pokusila se tentokrát ona uklidnit jeho. Musela se ale uchechtnout, když zmiňoval banány, ale vzápětí taky přikývla. “Jo, je tu spoustu podivných... návyků..?” pokrčila rameny, ona už si na to nějak zvykla. I když se nedalo říct, že by si kupovala loupaný banány. Pak se ale náhle zarazila, věnovala mu zmatený pohled a zamrkala. “Ty jsi měl doma krokodýla?” ptala se překvapeně, “v kuchyni?” zněla ještě překvapeněji. Ale rychle to z ní opadalo, zatřásla hlavou a zase se smála jako měsíček na hnoji. (Přesto stále nedokážu pochopit, jak se Měsíc může na tom smradlavým hnoji smát, ale zřejmě už chytá zoufalku.) Ještě chvíli se z toho vzpamatovávala, než pokračovali v povídání. Taky jí nabídl, že pokud se někdy rozhodne jet na Bali, ať mu dá vědět, aby jí dal tipy, čemu se vyhnout. “Třeba krokodýlům v kuchyni?” znovu zcela nevědomky zavtipkovala. Ani nevěděla, jestli to myslí vážně, ale pokud ano, byla by vážně ráda. “Hm,” vydala ze sebe přemýšlivě, “chci vědět, co je horší?” zeptala se s mírnými obavami a svraštěným obočí, jak tak usilovně myslela. Dál už to ale bylo znovu divadlo, ke kterému směřovala jejich konverzace. Jacob jí dokonce prozradil, že hrával stromy! A ona si byla naprosto jistá, že v tom byl vážně dobrý. Tedy i přiznal, že mu to hraní stromu vážně šlo, a se smíchem, ke kterému se připojila i Sky. Ano, už dlouho se s někým takhle nenasmála. A když už se tak pěkně uvolnila, byla schopná se i trochu otevřít, řekla mu o muzikálech a tom, že si pohrává s myšlenkou, že by nějaký zase zkusila. A on ji podpořil. Byl to vlastně dobrý pocit. “Trochu,” přikývla k jeho otázce, přesně tak. Trochu zpívala. Trochu. A pak se jí zeptal, jestli si nechce zazpívat. A chvilku byla vážně vykolejená, dokud nepřišel s tím, že není hrozivý. To ji donutilo se zasmát. “No, já nevím, ještě jsem se nedozvěděla, jak ses zbavil toho krokodýla,” prohodila s myknutím jednoho ramene, bylo to nenucené gesto, docela vtipné, a ona si připadala jako úplně jiný člověk. Nakonec přikývla. “Dobře,” souhlasila, “máš nějaký nápad?”

Budoucnost vlastně nikdo neměl jistou. Mohlo se cokoliv stát. Ale pořád mohli doufat že se nic nestane, no a jejich plány prostě vyjdou. NAděje umírá poslední na to nesmí nikdy zapomenout. Jacob byl sice přesvědčený že mu to nějakým zázrakem vyjde. Ale když byl delší dobu sám a dlouho nad tím přemýšlel, častěji měl v hlavě myšlenky že to možná nezvládne. Že by se možná měl sebrat a zmizet tak odkud přišel. Že by to možná bylo jednodušší. Zatím ale tyhle myšlenky dokázal vždy nějak zahnat, většinou právě díky hudbě.. Jacob sám sebe snažil také přesvědčit že zvládne všechno.. Zatím mu vše vycházelo, ale nevypotřeboval už své štěstí? Nakonec se rozhodne zase zaměřit na Sky a své myšlenky opustit.. Věnuje jí další ze svých úsměvů.. ,,stejně je zajímavý jak si člověk myslí že už ví co bude dělat a zjistí to vlastně až za nějakou dobu, že by možná chtěl dělat i něco jiného..” On taky chtěl být nejdřív zpěvákem a až za nějakou dobu zjistil že to nebude úplně ono. I když zpěv miloval, věděl že chce dělat něco jiného.. ,,Tragédie.? Wow.. No jako neber to jako urážku. Jen jsem čekal trochu něco jiného..” řekne s úsměvem. Možná čekal právě trochu tu komedii. Jacob taky nebyl úplný milovník komedií. On vlastně nebyl v tom divadle tak dlouho aby si našel něco co by měl fakt hodně rád. Nebo aby si dokonce zvládl vybrat jen jednu věc.. Jemu přišla představa jak Sky píše vlastní hry hrozně fajn. Nemohl teď říct jestli by to dokázala, na to jí bohužel zatím moc neznal, ale bylo vidět že je to čistá duše.. Možná se za ní pomodlí až bude na Bali.. Ne že by byl nějak věřící, ale jednou za rok se tam vždy s matkou pomodlí.. Jistě by byl rád kdyby věděl že jeho slova na ní nějaký ten vliv mají… Možná by těch slov řekl mnohem víc.. Pokud budou jednou přáteli jistě by jí tam doprovodil i on, kdyby náhodou nesouhlasila. Což se určitě nestane.. Oni dva jistě můžou být přáteli. Už teď to vypadalo že si celkem rozumí. Takže tohle třeba není ani jejich poslední setkání. Jacob v to aspoň doufal. Když se začne smát podívá se na ní a hodí na ní takový maličký úšklebek.. ,,Taky bych se smál..” Netušil co si myslí tak jí raději ujistil o tom že se na ní nezlobí, to ani náhodou. Rozhodně ne kvůli tomuhle.. Bylo vidět že už není taková nesvá a bez nálady, jako když spolu mluvili před chvilkou. Byl rád že jí dokázal zvednout trochu náladu. Nechtěl si moc fandit, ale docela si věřil že za to mohl on. Upíjel z kávy a dál přemýšlel nad tím co všechno už řekl a co by jí mohl ještě říct.. K jeho rodině se už nechtěl moc vyjadřovat. Konkrétně se nechtěl jen vyjadřovat k té z Indie. Proto když Sky řekne že ho mají určitě rádi jen přikývne. Možná ho to občas trochu mrzelo, protože… No přece jen on byl tak rodinně založený, že prostě představa že ho někdo z rodiny nemůže ani vidět trochu ničila… No opravdu né každý ho měl rád… Znovu jen přikývl. Bylo vlastně hezké jak se tu uklidňují navzájem. Oba si tak nějak dneska pomohli. ,, No mě třeba překvapilo že je snad všude klimatizace..” řekne se smíchem. Ano asi to nebylo nic divného, ale pro něj ze začátku ano. Samozřejmě že věděl co je klimatizace, ale tady jí mají snad všude. Na Bali když není období dešťů chcípáte většinou horkem.. ,,Taky se tu dává snad do každého pití led.. To mě občas pěkně dokáže naštvat..” Jako zpěvák moc studené pití nepije. Nedělalo mu to dobře na hlasivky.. ,,To teď možná mluvím zase trochu z cestu. Prostě je tu život jednodušší než jinde. Přijde mi že tady není nic na co by nestačilo nějaké tlačítko..” možná to znělo hrozně hloupě to co teď řekl. Nežil nějak primitivně ani předtím, ale tady bylo všechno hrozně rychlé. Přišlo mu že si tu lidi naprosto nemůžou nic užívat.. ,, Ano byl to malý aligátor.. Nejdřév byl u mámi v ložnici, ale nakonec se dostal až do kuchyně..” řekne s úsměvem. Tam to tak divné nebylo. A to nemluvil o tom kolik tam leze brouků a pavouků.. Dokázal si představit že jí to muselo trochu překvapit. Ale nakonec se na něj zase hezky usmála.. Znovu si upil ze své kávy a málem jí taky vyprskl když pronese vtip o aligátorovi.. ,,Ano.. Na ty si dej opravdu pozor..” řekne se smíchem. Bylo to nakonec vážně fajn odpoledne. Rozhodně se mu nebude chtít ani nikam odcházet.. ,,Je tam spousta věcí na které se musíš dávat pozor, ale asi ti jích víc dneska neřeknu.. Možná proto aby jsme měli důvod se sejít ještě někdy..” řekne s úsměvem.. Kdo ví třeba Sky někdy vážně doprovodí on sám na Bali. ,,Myslím že to asi není nutné..” řekne s úsměvem… ,,Sám se toho moc nedržím a přijde mi pak zvláštní o tom takhle mluvit..” Taky se bál aby jí nepodal nějakou informaci třeba špatně. Protože si nebyl teď úplně jistý jak to se všemy zákony jejich náboženství bylo.. Jelikož měl z domu výhled na prales byl možná důvod proč mu ty stromy tak šli… Jeho teď zajímalo to její zpívání.. Když řekne že trochu zpívá vykouzlí mu to úsměv na tváři.. Musí se zasmát když se zmíní že neřekl jak se zbavil toho krokodýla.. ,,Dobře.. Musíš na něj hodně křičet a vyhnat ho koštětem, pěkně ven..” řekne se smíchem a vyloví v bundě telefon.. Chvilku tam něco hledá a pak jí ho podá aby si pustila video kde ho vyhnali ven.. Teď když už věděla jak se krokodýl dostal z domu mohli se pustit do zpívání.. Jacob neváhal ani minutu. Co kdyby si to náhodou rozmyslela že.. Vytáhl ze svého pouzdra kytaru a podíval se na Sky. Něco si zabrnkal a zamyslel se.. ,,Znáš Let it be.? od Beatles? Nebo kterou písničku znáš.? Co si často zpíváš.?” zeptá se a zkusí jestli to umí vůbec zahrát, přece jen to už je nějaký pátek co to hrál.. Ze začátku mu to moc nešlo, ale nakonec chytil tu správnou melodii..

“To jo,” a co chtěla být původně Sky? Vlastně už si to ani nepamatovala. Možná toužila po nějaké lépe uskutečnitelnější profesi, nebo právě naopak. To bylo velkou otázkou, ale z toho, co si sama pořádně pamatovala, opravdu toužila až na škole dělat divadlo. Nad ničím jiným snad ani pořádně nepřemýšlela. “Chápu,” pokývala hlavou a měla na tváři opravdu velmi chápavý pohled, věděla, co tím myslí, většina lidí opravdu moc nevěřila, že se jí smutné a vážné příběhy hrají lépe než nějaké rozverné komedie. Potom už ale byla dlouhá řeč o jeho rodině a zemi, nebo vlastně zemích s ním spojených, bylo to zajímavé. Opravdu ji bavilo někoho pozorovat, jak mluví o sobě a věcech okolo. Lidé v takové chvíle střídali výrazy ve tváři, když mluvili o něčem zábavném, smutném, něčem, na co rádi i neradi vzpomínali, vtipné historky je rozesmály a vážnější se zdály, že je brzy připraví o dobrou náladu. Ale tu si Jacob vzít nenechal, pořád se na ni tak pěkně usmíval a dodával jí trochu toho sluníčka do už tak prosluněného dne. Ano, den to byl vskutku pěkný, ale jak už jsem říkala, od rána měla den blbec a nic se jí nedařilo. Až dosud, tohle jí opravdu ten mizerný den zlepšilo. Ani to nečekala. Nakonec ji i ujistil, že by se smál také, a to už se chvíli cítila vážně špatně, že je jí to k smíchu, dal jí však povolení a ona se mohla zase uvolnit. Proč se vůbec tak zbytečně strachovala? Není jedno, co si ostatní myslí? Ach, ano, pro Skylary ne. Pro ni to vždy bylo nějak důležité. Kdoví vlastně proč. I když věděla, že by neměla hledět na to, co si o ní myslí ostatní, nemohla si prostě pomoct, nechtěla se někomu znelíbit a o to víc potom trpěla, když ji někdo opravdu neměl rád, nebo si z ní utahoval. To naštěstí nebyl tento případ, Jacob byl milý a pozorný, a bylo jí s ním zrovna teď vážně dobře. To už jejich konverzace směřovala ke všem těm americkým rozmarům, kterých si ani nebyla tolik vědoma. Prostě si to neuvědomovala, protože v tom žila, ale když o tom teď Jacob mluvil, prostě to nějak dávalo smysl. “Ale to je fakt užitečný!” pokud ovšem nesedíte přímo pod klimatizací a netáhne vám na krk, pak nejdete ven, kde je hrozné vedro a naráz – bum! Jste nemocní. Ale Skylary už se za ta léta naučila, jak to všechno pěkně obejít, aby jí to vyhovovalo. “To je pravda, občas mi to tak taky přijde,” pokývala hlavou souhlasně, “jenom si to tolik neuvědomuju, protože jsem na to zvyklá,” což byl zkrátka fakt. Kdyby žila někde jinde, kde tohle normální není, asi by si taky navykla na jiné věci, a tohle by jí přišlo zvláštní. To by jí ale taky třeba nepřišel zvláštní krokodýl v kuchyni. Po celou dobu, co jí potom pouštěl video, se snažila zadržovat smích. Zcela úspěšně. Zapila do karamelovým latté a přikývla. Tak fajn, jdou si zazpívat. Lhala by, kdyby tvrdila, že není trochu nesvá, ale... Co se dalo dělat. “Kdo to nezná!” zasmála se, a ano, trochu nervózně, pak už se ale jenom uvolnila, zhluboka se nadechla a znovu přikývla. “Tak jo, Let it be,” potvrdila na znamení, že tahle je povolena. Znala ji, párkrát ji zpívala a byla docela přesvědčená, že text si ještě pamatuje.

“Já chtěl být třeba pekařem pff..” řekne se smíchem. Jeho sestra zase chtěla být princeznou no. Prostě člověk své plány často mění. Možná občas lituje že si vybral hudbu, -bylo to namáhající. Protože nikdo vám nezaručí že dneska budete dobrý a zítra pop vás třeba neštěkne ani pes. Jako jeho matka vždy říkala že skončí na drogách když bude dobrý v hudbě. Podle něj je to blbost. Sice je pravda že hodně hudebníků tak skončilo, ale JAcob.,? Ten má k drogám opravdu daleko. Vždy ani nekouří. Občas si zavapuje, ale to bylo tak všechno.. Alkohol moc neodmítal, ale zase se nějak extra neopíjí. Jen jednou za čas.. ,,Podle mě je složitější zahrát vážnější role. Pro mě to tak teda bylo. nebyl jsme v divadle moc dlouho, ale většinou se směju když nemám..” řekne se smíchem. To ne že by se třeba někomu chtěl posmívat, ale když se to nehodilo většinou se směje.. Ano to měla rozhodně pravdu. On se jen tak o dobrou náladu nenechá připravit.. To by se muselo jo něco stát. On většinou dokázal vstřebat nějak všechno. Spíš až když byl sám tak se k tomu vracel a smutnil si někde, kde tím nebude nikoho zatěžovat.. Prostě raději svoje problémy řešil jen sám se sebou.. ,,To neříkám.. Podle mě je to hrozně super.. Jen to bylo ze začátku trochu divný..” řekne se smichem.. Byl zvyklej prostě kdysi na něco jiného, ale právě na tohle si hodně rychle zvykl to je pravda.. Klimatizace mu v létě opravdu vyhovuje.. Podle Jacoba bylo hrozně jednoduché tady žít. Samozřejmě pořebujete peníze aby jste tu mohli žít. Tím nechtěl říct že přijedete do ameriky a žijete. Sám věděl že to chce hrozně moc práce než je možné žít nějaký normální život.. ,,Chápu.. Pro mě je zase normální mít doma aligátora..” řekne se smíchem.. Vlastně stávalo se to jednou za čas, ale to je teď jedno. Prostě ho tam měl. Též se musel smát když se dívala na to video. ,,Nemám rád když se slyším na videu..” řekne ještě se smíchem.. ,,Vždy když mě někdo natáčí a pak to někde vidím, přijdu si trapně..” přizná.. Ano občas na ulici byl taková atrakce kterou si lidé natáčí.. ,,Občas to není tak hrozný tak si to hodím třeba na flickr, ale nemůžu se skoro ani slyšet..” proto by asi nemohl být zpěvák. Představa že se slyší někde v rádiu je děsivá.. hodně děsivá..Pak přijde čas na zpívání. Na to se těšil hrozně moc. Chtěl už slyšet jak zní její hlas. Samozřejmě jí nechtěl nějak nutit zpívat kdyby nechtěla.. Takže si připravil kytaru a nad slovy kdo to nezná se jen usměje.. ,,No potkal jsem už pár lidí..” odpoví i když to byla spíš řečnická otázka z její strany. Ale prostě musel se s ní podělit o ten negativní poznatek.. Začal hrát a za malou chvilku se chytil. Jeho při hraní na kytaru musela být hrozná sranda pozorovat. Dělal u toho kolikrát takové zvláštní grimasy.. Kouknul na ní a kývl jako že můžou.. On začal, protože nevěděl jestli by se jí chtělo začínat.. Kývl na ní aby se přidala a věnoval jí jeden úsměv… Bylo pro něj trochu zvláštní hrát jen na kytaru. Nemít k tomu všechno tu techniku co má v kufru.. Ale hodně se mu to líbilo.. Vždy na ní tak vykulil s úsměvem oči. Nechtěl aby se nějak bála. Přece jen jí to šlo.. Když skončili podal jí kytaru.. ,,Co umíš zahrát..?” zeptal se a byl odhodlaný že si zazpívají další písničku, ale tentokrát by je mohla doprovodit ona..

Jen, co se Jacob zmínil o tom, že se chtěl stát pekařem, musela se zasmát. “Celkem změna,” podotkla. Pekař...? To jí přišlo prostě neobvyklé, nejen tak někdo se probudí a zničehonic si řekne, jé, hele, já chci být pekař! jenomže stejně tak jí docházelo, že vyrůstal v jiných poměrech, v jiné zemi, a že pekař tam přeci jen mohl být velmi důležitý. No ne? Vlastně ani nevěděla, jak tam na tom s podobnými věcmi jsou, takže nad tím raději už ani moc nepřemýšlela. “Myslím, že jsem nikdy nechtěla být nic jinýho,” pokrčila rameny a s úsměvem, ale potom se přeci jen ještě trochu zamyslela, “možná jsem taky toužila být zpěvačka, baletka a nevím co všechno, ale to mi nikdy nešlo,” hlavně byla při tanci opravdu prkno, to jí prostě nešlo. Navíc se tančit styděla, bylo to zvláštní. Měla svoje podivný pohyby, který se nebála předvést jen před svými opravdu blízkými přáteli. A navíc, stejně nikam nechodila, tak proč to řešit? “Je to těžké,” přikývla významně na znamení naprostého souhlasu, v některých chvílích taky měla chuť se rozesmát, občas se vážně nechala unést, ale pravdou bylo, že jednou, jak se do charakteru postavy opravdu vžila, bylo o dost jednodušší roli zahrát. Jistě, dělala chyby, kdo je nedělá, ale nikdy přímo při představení. Snažila se. A taky už hrála docela dlouho, vlastně vcelku odjakživa. Divadlo bylo zkrátka neoddělitelnou součástí jejího života. “Ale přijde mi, že se do těch příběhů dokážu víc vžít,” sdělila mu ještě jednu poslední myšlenku k tomuto tématu, jelikož je čekalo další, vcelku vtipné. A ano, Amerika měla spoustu nepotřebných vymožeností, kterým se cizinci divili. “Tomu věřím,” pokývala hlavou, “ale dá se zvyknout, ne?” samotnou by ji docela zajímalo, jaké to je. Však víte, přijet do země, kterou neznáte. Setkávat se s úplně jinými lidmi a zároveň vědět, že právě tady zůstanete významnou část svého života. Třeba ne ani tak dlouhou, ale minimálně přes vysokou školu, jako v jeho případě. Asi by to nedokázala, její sociální fobie ji už tak držela zkrátka ve městě, které poměrně dobře znala. Těžko snášela i stěhování z malého města sem, natož potom ještě do jiného státu, země, světadílu... Bylo by to asi hrozně matoucí. Při poznámce o aligátorovi se jen zasmála. No jo, pro každého je normální něco jiného. Poté už jen sledovala video a sotva se ubránila smíchu. Raději ro zapila karamelovým latté a podívala se na Jacoba. “To znám,” pokývala chápavě hlavou, taky se neměla ráda na videu. A přitom měla jaksi příjemný hlas. “Ale neboj, nesměju se ti,” ujistila ho poté, kdyby to tak náhodou vypadalo. Nebylo to tak, opravdu. A ona vlastně ani nevěděla, jestli mu to tak třeba přišlo, jen se chtěla ujistit, že ho to nebude mrzet. “Mně se tvůj hlas líbí, i na videu, je příjemný,” oznámila mu sic útěšně, ale zcela pravdivě. Měl trochu vtipný přízvuk, ale taky, ať už on, nebo jen jeho hlas, měl takovou příjemnou energii. Možná právě proto jí ani tolik nevadilo s ním zpívat, i když se určitě cítila trochu nervózně. Zasmála se jeho poznatku, že někteří opravdu Let it be neznají, každopádně, ona tu písničku znala. Byla to vážně klasika, navíc měla ráda tu skupinu. Pak už tedy začal vybrnkávat, a jen co se chytil, začal zpívat. Oceňovala to, nebyla si pořád moc jistá, ale když na ni kývl, chvilku ještě počkala, než se k němu přidala. Sledovala ho zatím, jak při tom hraní po jeho tváři přebíhaly výrazy, a všechno jí naráz přišlo takové uvolněné. A potom písnička skončila. Po jejích rtech se rozlil úsměv. Tohle se jí líbilo. Potom jí ale podal kytaru a ona si ji nejistě převzala. “No,” semkla rty a správně ji uchopila, nejprve si zkusila jeden akord, D, docela jednoduché. “Tears in Heaven, znáš to?” otočila k němu hlavu. Byla to pomalá písnička, akordy se tam i tak střídaly vcelku dost a zabralo jí dlouho, než se ji opravdu dobře naučila. Ale byla to jedna z prvních písní, které uměla zahrát. Taky ji toužila umět hrát už od začátku, proto ji taky nejvíc zkoušela. A tak pomalu začala s A, E...

Jo byla to celkem obrovská změna. Pekařem byl i jeho děda.. Pro jejich vesnici když byl malý byl jejich děda celkem důležitý. No ale životní priority nakonec přece jen změnil. Teď už to tam nebylo tak špatné a navíc, chtěl dělat něco lepšího. Nebylo to tak, že by si nevážil ostatních zaměstnání. Jacobovi by to asi bylo nakonec jedno co by dělal, ale když má tu možnost jít si za tím co by opravdu chtěl, proč by to neudělal. Nejspíš kdyby nejel, vyčítal by si to do konce života.. ,,Jo ale myslím, že jako pekař bych byl rozhodně horší..” řekne se smíchem.. Jacob sice miloval jídlo, ale vaření a pečení nebyla jeho parketa. Uměl pár Balijských pokrmů a tam to skončilo.. Rád si poslechne čím chtěla být ona jako menší.. Čekal odpověď princezna nebo tak něco. Mělo to plno holek stejně. Zpěvačka ho taky moc nepřekvapila.. ,,No to se ti taky trochu splnilo ne.? Přece jen v muzikálu si třeba zazpíváš..” Takže bude tak trochu zpěvačka podle něj.. NA to že se vůbec neznají tad už probrali dost věci a má pocit že Sky je někdo kdo by mohl patřit mezi jeho přátele. Rozuměl si s ní a nejspíš měli i dost podobné zájmy.. ,,Moje máma tvrdí že je hrát tragédii je snadnější než hrát komedii.. Protože nějakou tragédii nebo prostě nějakou nástrahu v životě má snad každý člověk a umí se do toho prostě líp vžít.. Podle mě to není až tak jednoduché, ale moje mamča všechno bera tak nějak, že není nic těžkého..” Při vzpomínce na svou matku se musel usmát. Ano netušil jak moc jí byl v tomhle podobný. Jacob měl totiž taky pocit že dokáže cokoliv co chce.. Ne vždy mu to vyšlo, ale když to nezkusí nikdy na to nepřijde a pak až bude starý bude si to vyčítat.. Chápal jak to myslela a tak přikývl. Pak už je čekalo vážně o něco vtipnější téma. Co se týká jeho pobytu ve státech, nebylo to vážně nic na co by si nezvykl za tu dobu.. Dokonce by řekl že si to tu zamiloval.. ,,Vlastně jo.. není to tak že bych si nezvykl. Líbí se mi to a jednou až bude čas zase někam zmizet. No asi se mi bude stýskat..” řekne se smíchem. No Vlastně až dokončí školu tak bude muset odjet. Bydlel na koleji a nějak si nedokázal představit, že by pak hned měl někde sehnat byt a mít na zaplacení nájmu… Třeba bude mít zase štěstí a najde si dobře placenou práci a bude moc zůstat.. Jacob cestoval už tak dlouho že mu to ani nepřišlo zvláštní. Neměl strach vyrazit snad kamkoliv. Netvrdí že to není těžké. Je to občas dost velký nápor na nervy, ale vždy když si najde někde někoho s kým si rozumí, neni tu pak už tak docela sám. Protože i své přátele považuje za svou rodinu. Takže je rodina vlastně skoro všude kolem něj.. On měl spoustu videí a jen pár si jich mohl pustit sám od sebe. Pravda byla že tyhle videa měl pak i celkem rád. Byl na nich často vidět jeho pokrok. Také jednou za čas nahrál nějaké na své sociální sítě. ,,Chápu..” sám se nad tím zasměje. Ujistil jí tím že si vážně nemyslí že by se mu smála. Ani ho to nenapadlo. A i kdyby.. Tak nebylo by to poprvé co by se mu někdo za něco smál. Byl vážně splachovací a nějak to neřeší.. ,,Děkuju je hezké to od někoho slyšet..” za ksichtí se na ní trochu. Byl fakt rád že to slyší.. Pod jeho videem se často najdou pozitivní komentáře, ale vlastně mu to jen tak někdo neřekne nahlas. To už se asi nedělá. Všechny emoce už se jen spíš vyjadřují jen smajlíky na flickru.. ,,Bylo to skvělý Sky..” řekne s úsměvem.. Podle něj jim to šlo dobře. Dokonce hodně dobře. No nechtěl na ní nějak naléhat že by si s ním měla někdy přijít zazpívat před ty lidi, na to přece jen bylo asi trochu brzo. Někdy jí ale určitě zkusí přemluvit.. Když jí podal kytaru poznal že je zase trochu nervozní, ale věděl že jí to jistě přejde a zvládne to.. ,,Jojo.. To znám, ale popravdě.. Jsem rád že bude hrát ty.. Neumím jí..” řekne se smíchem. No nebyl všeuměl. Tuhle písničku nikdy předtím nehrál, takže byl rád když se toho ujme ona.. Ale něco ho přece jen napadlo.. Sáhl si do kapsy a vytáhl malou černou kuličku. Taková ta naplněná pískem. Alespoň něčím k té hudbě teď bude moc přispět.. Rozhodl se nechat to na ní a pak se k ní po malé chvilce přidal. Procházela kolem nich jedna starší dáma, která se na chvilku zastavila a poslouchala. Pak se zase dala do chůze a Jacob se usmál. Tohle přesně miloval. KDyž někdo jen procházel a jeho hudba ho donutila zastavit. Vlastně mu chybělo hraní jen tak s kytarou. Teď už k tomu používal všemožnou techniku, že už si ani nepamatuje kdy jen tak pro zábavu hrál někde v parku...

Musela se zasmát, znala Jacoba jenom chvilku, necelou hodinu, ale už teď si ho nedokázala představit s něčím jiným než kytarou v ruce. Natož těstem a vařečkou, nebo čím že se to míchá. “Co ty víš! Třeba máš skrytý talent a byl bys nejlepší pekař na světě,” nabídla jednu z vcelku nepravděpodobných možností. Ale tak, nikdy nevíte, že? Ovšem to myslela jako jakýsi vtip, asi. Rozhodně ne vážně. “Ale to se teď už nedozvíme,” zvedla důležitě ukazováček. Ona měla třeba pečení docela ráda, hlavně kolem svátků pekla cukroví, bavilo ji to. Potom ho sbalila do krabičky, do termosky si nalila horkou čokoládu a šla do parku nebo k jezeru. Byla sice docela zima, ale mohlo to být horší, že ano. A ohledně muzikálů? “Uhh, asi jo,” trochu nejistě odpila ze svého kelímku, pořád si v tom ještě nepřipadala úplně dobře, svá. Možná ani nebude. Tohle téma bude muset odložit chvilku stranou a zamyslet se nad tím někde v klidu ve svém pokoji, aby zvážila, jestli se do toho opravdu chce pustit. Nicméně teď byla tady s Jacobem, proto se raději věnovala jeho slovům. “Má trochu pravdu, tragédie jsou emocionálnější, vždy mě víc vtáhnou do děje,” to však neznamenalo, že byly snadné, oh, jen to ne. Celkově hrát cokoli nebyla žádná hračka, ale Skylary to dokázala. Kdoví, jestli se dá mluvit o talentu, ale určitě to bylo zapálení. Byla vlastně docela komplikovaná, věc, kterou milovala nejvíc, absolutně neseděla k její nejistotě kdykoli s někým mluvila, s její sociální fóbií a vůbec vším, co se v té její hlavince odehrávalo, přesto bylo divadlo jednou z mála věcí, které byla schopna snést. Možná to bylo o zvyku – stejně jako to měl Jacob s přestěhováním do Ameriky. “Tohle místo přiroste k srdci,” přikývla souhlasně hlavou, nedokázala si představit, že by v jiné zemi mohla být stejně spokojená. Navíc jí jazyky moc nešly, kromě angličtiny toho moc neuměla, sotva by se v nějaké evropské zemi domluvila s někým, kdo neumí anglicky. Ale to už nebylo to, o co se měla zajímat, protože tím byl krokodýl. Tedy ne, že by se nějaký objevil tady a zaútočil na ně, ale ten na videu, které jí ukázal Jacob. Nakonec ten prcek byl přece jenom rozkošný. Když se Jacob zmínil o svém hlase, naprosto chápala, co tím myslel, sama s tím občas bojovala, když se slyšela na nějakých nahrávkách z divadla. Možná proto by nemohla hrát ve filmu, nebo to minimálně nebyl její cíl. Měla nějakou potřebu ho uklidnit, a tak mu zkrátka řekla pravdu. Jeho hlas byl opravdu příjemný. “Není zač,” zaculila se. Ale to už se chopil kytary, aby si zazpívali první společnou písničku. Beatles měla ráda, ona vlastně měla ráda všechny možné druhy hudby, skupiny i jednotlivce, vše, co v ní dokázalo probudit nějaké emoce bylo vítáno. “Bylo to... fakt skvělý,” souhlasně přikývla na jeho slova s výrazem, jako by se snad sama divila. Možná i trochu jo. Do rukou se dostala kytara i jí, což znamenalo zahrát. “Nevadí,” zasmála se, alespoň ji umí ona, ne? A tak začala prvními akordy, postupem písničky už získala větší jistotu v tom, co dělá, a hrála dokonce docela beze strachu, tiše do toho i zpívala, ale jen tak, aby sama sebe nerozhodila, pořád jí ta kytara brala ještě dost soustředění. “'Cause I know I don't belong here in heaven,” zabroukala do posledních tónů a nechala zvuk kytary doznít, než ji opatrně odevzdala zpět Jacobovi.

Ano těžko si ho představit jak nějakého uznávaného pekaře, ale kdo ví, třeba by mu to vážně šlo.. No zkoušet to rozhodne v plánu nemá, soustředí se teď na jiné věci.. Pro něj už se stala hlavní prioritou hudba… ,,To je možný. Zkusím někdy něco upéct můžeš být vrchní ochutnávač..” řekne se smíchem. Na jejím místě by se toho trochu bál. Přece jen nikdy nic nepekl. Snad by si na tom nevylámala zuby, to by bylo trochu nepříjemné. Měla tak hezký úsměv a on by ji ho cely zkazil, to nemohl dopustit. ,,Budu pekařen kdyby hudba náhodou nevyšla” pronesl znovu se smíchem. On nikdy nebere v potaz že by to nevyšlo. Prostě to vyjde a hotovo. Bude moc psát vlastní písničky a určitě mu to půjde. Bylo důležité si tyhle věci pořad opakovat, to aby náhodou nezapomněl co to vlastně má za sen… jo asi měla pravdu. Nejspíš se nikdy nedozví jaký bude pekař. Možná kdyby vzala jeho slova vážně, tak by možná zkusil něco upéct, ale kde? No to by už musel vymyslet.. No na tím teď nemusel přemýšlet. Zatím ani nevěděl zda to Sky bere jako srandu nebo to vzala vážně… Určitě jí nějaký muzikál brzo vyjde. On v to věřil a ona by měla taky, protože jinak je dost možný že se tak opravdu nestane.. Člověk musí věřit hlavně v sám sebe.. Pak to jde vše samo…,,Já mám hraní rád, ale mám pocit že bych to už nezvládl… Zasekl jsem se na těch školních hrách kde to nikam nevede… Víš prostě takové ty jen pro zábavu… Nic velkého..” řekne s úsměvem. Rozhodně Sky obdivoval, nebylo to lehké studovat divadlo a herectví… Bylo možná trochu zvláštní že to zvládá pokud je tak málo nemluvná, ale zase na druhou stranu na jevišti vystupuje za někoho jiného a ne za sebe.. Takže je dost možný že proto jí to tak jde.. Rozhodně by jí někdy chtěl vydět hrát.. Bude si muset zjistit zda někde nebude v blízké době hrát.. Neptal se na to už náhodou.? Jacob byl teď trochu mimo zda tuto otázku už nepoložil a tak to raději neříká. ,,To jistě. Jako každé místo kde máš přátele a rodinu..” řekne s úsměvem.. Neměl moc přátel, ale pár by jihc tu už našel a tak jen díky nim věděl že to tu zvládne.. Sice se pořád spoléhá víc sám na sebe než na své přátele, ale je si dost vědom že bez jejich podpory by se nedostal tam kde je… No když jsme u těch jazyků Jacoba napadne hned další otázka kterou by jí chtěl položit.. ,,Co ty a jazyky..? Jsou nějaké místa kam bys chtěla ale máš strach že by ses nedomluvila.?” tohle ho docela zajímalo. On sám uměl špatně anglicky když sem přišel, ale vlastně ce celkem dost rychle naučil. Měl dobrý základ z domova.
Když poví že nemá zač, že jeho hlas opravdu není nějak neposlouchatelný věnuje jí další úsměv.. Vlastně to bylo vážně pohodové odpoledne. Než se rozloučí rozhodně si musí vyměnit čísla a znovu se sejít… Jacob měl taky rád všechno, ale nejvíc měl asi rád Nirvanu. Kdyby si už musel vybrat jen jedno.. ,,Jo to bylo.. Je fajn si jen tak zazpívat.. Víš bez toho všeho vybavení. Jen tak s kamarády..” řekne s úsměvem. Tím jí naznačil že jí asi vážně bude brát jako kamarádku… Měla teď možnost si do něj trochu rýpnout že on něco neumí..Ale neudělala to… ,,Tohle bylo taky super… Podle mě ti to hodně jde…” řekne s úsměvem. Možná měla nějaké mezery stejně jako Jacob, ale to bylo přece normální. Jemu se to líbilo… ,,Až budeš mít možnost jít do nějakého muzikálu vzpomeň si jak ti to tu šlo a jdi do toho…” řekne s úsměvem.. Vážně by do toho měla jít.. Převezme od ní svou kytaru zpět a jen něco zabrnká. Byla to písnička od Nirvany Smells Like Teen Spirit, trochu si do toho zabroukal a pak toho nechal. Když hraje Nirvanu má to trochu upravené, nehraje přímo v tónině jako je originál. Asi by to nezvládl zazpívat… No možná ano, ale raději to nedělá.. V tomhle si zase nebyl jistý on… Natáhne se pro svůj kelímek a trochu z něj zase upije.. ,,Mám pocit že jsem ti toho o sobě řekl tolik a já nic nevím..” řekne se smíchem a podívá se na ní…

Jeho slova jí znovu vykouzlila úsměv na tváři. Znělo to nanejvýš lákavě. “Zcela dobrovolně tento návrh přijímám!” zahlásila s nadšením v hlase. Vždy chtěla být pokusným králíkem pro něčí recepty, navíc sama milovala péct. Asi nebyla nejlepší pekař, ale některé recepty už ovládala skvěle. Především teda pro cukroví, už nějakou dobu před svátky pekla perníčky a vanilkové rohlíčky, nějaké linecké a podobně. Většinou toho ale udělala hodně a donesla každému v divadelním souboru ozdobený pytlíček jako takový dárek k Vánocům. Sama by se toho přece nezbavila, že. “To zní jako plán,” uchechtla se k jeho dalším slovům. Samotná si ale taky myslela, že něco takového mu nehrozilo. Jeho hraní se jí líbilo, a když má někdo takové zapálení jako on, jak by mohl vůbec neuspět? “Ale víš co? Měli bychom spolu někdy zkusit něco upéct, mohla by to být zábava,” navrhla, a tentokrát už to opravdu myslela vážně. Znělo to přeci docela lákavě, ne? Jí pečení šlo, třeba by to s ní mohl zkusit, a kdoví, mohl to být jeho další koníček. Ona často pekla a vařila, když měla špatnou náladu a potřebovala se nějak odreagovat. S velkou pravděpodobností by se do toho pustila i dnes, kdyby tahle procházka nezabrala. A taky by bývala byla k ničemu, kdyby nepotkala tady Jacoba. Mohla mu být vlastně jedině vděčná za to, že ji poctil svou přítomností a zlepšil její den. “Ale to je v pořádku, podle mě by mělo být jakékoli hraní hlavně pro zábavu,” oznámila mu svůj pohled na divadlo. Jistě, teď už to bylo trochu vážnější, ale přesto to bylo zkrátka něco, co ji bavilo, nejen povinnost. Za tu krátkou dobu mluvili už o hodně věcech, tedy stále se točili kolem podobných témat, ale přeci jen mluvila více, než jí bylo s neznámými lidmi zvykem. Asi to prostě byla ta jeho příjemná energie. Jeden už však ztrácel přehled v tom, co bylo a nebylo řečeno. “To ano,” přikývla, ač by se nedalo říct, že měla zrovna spoustu přátel. A většinu měla především na univerzitě, no i tak jich bylo málo. Přesto byla spokojená, jelikož ti, které měla, za to opravdu stáli. Když se zeptal na jazyky, s povzdechem přikývla. “V podstatě kamkoli, kde se nemluví anglicky.” Ano, angličtina se tak trochu rozrostla do celého světa, spousta lidí alespoň základy umí, ale přesto tam, kde není angličtina hlavním jazykem, je těžké se domluvit. Spousta lidí se anglicky domluvit zkrátka nedokáže, a ona jiný jazyk neuměla.
Dali se tedy do svého malého hudebního představení jen tak pro sebe, i když se na ně sem tam někdo otočil a poslouchal. Bylo to příjemné. Nejprve zpívala, poté i hrála. Samozřejmě byla nervózní v obou případech, ale rychle to ze sebe setřásla. Nakonec to zase tak špatné nebylo. Při jeho slovech byla znovu donucena se usmát. Jen tak s kamarády. Nějak jí to napovídalo, že ji bere jako kamarádku, což znamená, že už má o jednoho kamaráda navíc. Těch přece není nikdy dost! A taky byla ráda, protože byl opravdu milý. “Souhlasím,” pověděla, protože jí to taky přišlo skvělé. Pak už se tedy pustila do toho hraní na kytaru. “Děkuju,” usmála se, když pochválil její hraní. Jeho podpora jí přeci jen trochu dodávala jistoty, což bylo příjemné. Sledovala ho, když vybrnkával melodii jí známé písničky a jemně se usmívala. “Kromě toho divadla, asi není moc co říct,” oznámila mu s pokrčením ramen. “Ale tak, hm,” zamyslela se, “nikdy jsem nevystrčila paty ze států, nejsem zrovna společenský motýl a... a mám ráda všechno barevné, duhu a, hm, jo, sladkosti.”

,,Myslím že nevíš do čeho se pouštíš..” řekne se smíchem, ano to byl celý Jacob.. Ze všeho měl potřebu si dělat srandu.. . Ani netušil kde by něco napekl.Na koleji asi těžko, ale nějak se to pokusí vymyslet. Pokud ona uměla péct mohla by na něj trochu dohlížet, protože on v tom bude určitě marnej… Měl by už začít hledat nějaké rady na internetu, protože se nechce zase ztrapnit až moc.. Vážně už teď ve své hlavě peče koláče.? Jacob nikdy vážně nic nepekl, ani jeho matka nedělala cukroví nebo tak něco, takže to šlo úplně mimo něj.. Pokud nosí perníčky jako dárky tak ještě víc doufá že se spolu budou kamarádit i o vánocích… No jako plán to znělo, ale asi by dělal cokoliv jiného než pekl. Konečně taky podala nějakou zpětnou vazbu o tom že se ještě spolu někdy uvidí… Vykouzlilo mu to úsměv na tváři.. ,,To bych bral.. Zní to vážně super. Jen no.. U mě na koleji to asi nepůjde..” dodá se s úsměvem.. ,,Ale myslím že to můžu nějak zkusit zařídit..” dodá nakonec.,,Mohl bych poprosit jednu paní co vlastní menší restauraci, párkrát jsem u ní hrál a věřím že by nebyl problém uskutečnit to v její kuchyni.” zamyslí se na chvilku nahlas. To by možná vážně šlo.. No někdy tam zkusí zajít a optat se. Přece jen je to restaurace před kterou často hraje. Paní mu občas udělá i kafe. Ne že by si ho nemohl dovolit, to ne, jen byla vždy hrozně milá… On si nedovede představit že by svou kytaru a pedály vyměnil za zástěru a vařečku, ale kdo ví, když bude péct s ní tak to třeba bude větší zábava než si dokáže představit. Hlavně když to pak budou moc sníst… ,,Naučíš mě péct a já tě za to naučím Nasi campur..” řekne se smíchem. ,,Je to jediné jídlo od nás které umím uvařit..” mrkne na ní jakoby byl mistr světa že dokáže uvařit jedno z jídel indické kuchyně.. Bylo hezké vědět že jí zlepšil den, sice to neřekla nahlas, ale on stejně tak nějak tušil, že jí trochu rozveselil… ,,Pravda… Na tobě jde hodně vidět že tě to baví.. Je fajn potkat někoho kdo nic nepředstírá.” řekne s úsměvem a konečně dopije svou kávu. Neměl v plánu se ještě loučit.. Prázdný kelímek přece neznamená nutně konec rozhovoru no ne.? Mluvili vážně celkem dost, Jacob měl pocit že jí toho na sebe vyklopil už tolik, že snad ani jeho spolubydlící tohle neví.. Jacob taky trochu ztrácel přehled, ale bude mít aspoň doma o čem přemýšlet.. Jacob taky nebyl zrovna společenský tvor, takže přátel taky moc neměl, ale na rozdíl od Sky je neměl schválně, jemu nedělalo problém mluvit s cizími lidmi, vlastně naopak. Neměl s tím nejmenší problém… Ale někoho jako Sky si představoval jako dívku obklopenou stovky přátel. Prostě ten její vzhled. Vypadala jako taková ta bláznivá holka se kterou je spousty legrace.. Jacob na univerzitě měl přátelé, ale nebylo to nic extra. Měl rád Betty. Blondýnku s krásným hlasem. Ta s ním jednou dokonce i zpívala na ulici. Teď si na svůj seznam dopíše ještě Sky, protože tu jistě taky bude brát jako kamarádku. Trochu čekal podobnou odpověď. Navíc bylo přirozené se bát.. ,,Myslím že je normální že se toho trochu bojíš.. Já se bál hodně, ale zase na druhou stranu, měl jsem dobrý základ. Ale můj přízvuk je šílenej..” znovu dodá se smíchem.. Jeho přízvuk se prostě nedal přeslechnout.. ,,Ale víš co. Já jel třeba sám, takže mi nic jiného nezbylo než se domluvit, takže věřím, že až jednou někam vyrazíš zvládneš to stejně dobře jako já… “ dodá s malým mrknutím.. On to neříkal jen proto aby jí utrešil, říkal to protože v ní opravdu věřil, jako dokázal věřit v sám sebe.. ,,Anglicky se domluvíš skoro všude, takže můžeš být v klidu. A nemusíš se bát někam vyrazit..Pokud bys chtěla někdy na Bali, myslel jsem to vážně že bych letěl s tebou.. Mohl za prvé domů a za druhé by si nemusela řešit jazyk..” Ano tohle bylo možná trochu troufalé, přece jen se vidí poprvé, ale on se chtěl ujistit aby to nebrala jako vtip…  Hudba dokáže člověka uklidnit a i na ní to tak působilo, takže to bylo nakonec velmi příjemné a Jacob si to užil.. ,,Máš nějaké sourozence.?” netušil rpoč se zeptal zrovna na tohle, ale jeho rodina jeho přátel celkem zajímá.. On měl sourozence tři a plno neteří, bratranců, sestřenic, prostě velká rodina.. ,,Jo tvoje vlasy na to vypadají..” řekne s úsměvem a rukou jí sáhne na modrý pramínek. ,,Sladkosti.? Jo ty mám taky rád, ale asi když bych si měl vybrat tak volím nějaké hodně pálivé jídlo..” prostě indická kuchyně no..

"Ne,” nesouhlasně zavrtěla hlavou, “jsem si toho zcela vědoma,” prohlásila s úsměvem, který se už přibližoval smíchu, “věřím tvým (ne?)schopnostem!” Smích utišila karamelovým latté, kterého se napila. Ale jelikož se nechtěla nechat hned otrávit nebo podobně, navíc milovala pečení, nabídla se, že by mu s tím vlastně mohla pomoct, a mohli by péct spolu. Tento návrh se docela ujal. Brzy se však setkali s první komplikací, a tou bylo místo. Skylary, i když její rodina žila tady ve městě, byla také na koleji, a nevěděla, jestli by to nějak prošlo. Sama pekla většinou doma, ale tam se taky dostala jen málo kdy. Dřív, než stihla cokoli navrhnout, přišel rovnou i s řešením, které jí vykouzlilo úsměv na tváři. “To zní skvěle!” pověděla. Bylo by vážně úžasné, kdyby se jim podařilo tohle někdy uskutečnit. Hlavou už se jí honilo několik nápadů na různé koláče, ale přeci jen by k začátku měli zkusit něco jednoduchého. “Zkusíme muffiny, ty jsou jednoduché!” oznámila mu, čímž mu odsouhlasila jeho návrh, kterému se taky uchechtla, protože vlastně neměla nejmenší ponětí, co to ten Nasi campur vlastně je, ale byla zcela otevřena jakémukoli druhu jídlu, které by se mohla naučit vařit. Ještě víc, než pečení ale milovala divadlo, o kterém vlastně byla řeč skoro neustále, ale nijak jí to nepřekáželo, jelikož o tom by se dokázala bavit i hodiny. Což ji vlastně přivádělo k tomu, proč má to kafe už studené... vážně tu seděli alespoň dobrou hodinu. “Je fajn potkat někoho, kdo si toho všimne,” navázala na jeho slova s lehkým úsměvem. Spousta lidí si myslela, že je buďto naivní husička, nebo je to její chování jen nějaká přetvářka. Tak i tak to bylo daleko od pravdy. Jacob se také zdál jako člověk s velmi upřímnými a otevřenými názory i úmysly, který se nesnaží schovávat za obraz někoho neexistujícího. To oceňovala, právě to ji také donutila trochu se otevřít, dokonce se i zbavit zakoktávání, které často zezačátku měla. Z nových lidí měla trochu strach, konverzací s neznámými, mnohdy i známými, kdoví, z čeho to pramenilo. Stejně tak se bála i navštívení nových zemí, zvláště pak těch, kde se nemluví anglicky. Jiný jazyk neuměla, jak by se asi domluvila? “Já ale neumím jiný jazyk,” zavrtěla hlavou, pak už se však jen zasmála. “Není zase tak hroznej,” pokrčila rameny. Vlastně byl docela srandovní, a měl takový příjemný hlas, ale to už mu říkala. Měl každopádně pravdu, anglicky se člověk domluvil téměř všude, ale nebylo to pravidlem. I v zemích, jako je Španělsko nebo Francie byli lidé s mezerami v angličtině, a co potom? Jeho nabídka jí však přišla poměrně lákavá. “Tak jo,” souhlasně kývla, ”to beru.” Sice se znali teprve nějakou hodinu a pár drobných, ale určitě se ještě lépe poznají. Navíc se Siennou jela na prázdniny do jiné země taky po chvíli jejich přátelství. Možná pár týdnů. A tak, třeba jednou, pozná Bali společně s Jacobem. Při jeho otázce zavrtěla hlavou. “Jsem jedináček,” odpověděla. “Co ty?” tak nějak předpokládala, že sourozence mít bude, ani nevěděla proč. Vzájemné poznávání mělo být asi opravdu vzájemné, jenomže Sky nebyla zvyklá mluvit o sobě, ne tolik. Divadlo bylo častým tématem, ale ona jako taková ani ne. Nemyslela, že by na ní bylo něco příliš zajímavého na to, aby o tom mluvila. A tak se prostě jen zmínila o základních věcech, které měla ráda. Když vzal mezi dva prsty pramínek jejích vlasů, zmateně se na něj podívala, ale pak se jen pousmála. “Pravda.” Více toho už však neřekla. Jeho slova dávala smysl, ona sama ale neměla příliš velkou toleranci na pálivá jídla, byla spíše sladké milující človíček. “To já zase moc nemůžu.”

,,No jen jsem tě chtěl varovat, to abys nemohla u soudu říct že jsem tě nevaroval..” řekne se smíchem. No doufá že to Sky nepotáhne pak až někam k soudu. Samozřejmě si dělá z celé situace srandu.. A ona nejspíš taky.. Věří jeho schopnostem.? Ne jistě řekne neschopnostem. určitě to tak myslela.. ,,Ale já se toho ani moc nebojím..Vypadáš jako někdo kdo už pekl, takže budu mít super pomocníka..” Mrkne na ní. Ono asi vůbec nezáleží jestli to bude dobré nebo ne, hlavní bude že si spolu užijou další zajímavý den… Jistě se u toho hodně nasmějou. Jacob si to dokázal úplně živě představit… No nepřišel s úplně hotovým řešením. Nebyla jistota že je tam paní pustí, ale on věřil že by mohla a kdyby náhodou ne.? No vymyslí záložní plán a pak klidně další a další. Hlavně aby to opravdu mohli zkusit. Když se pro něco zapálí je schopen udělat skoro cokoliv aby to vyšlo. A přinejhorším má přátele, jistě by je někdo pohostil u nich doma.. Jemu v hlavě sice nenaběhl žádný recept, ale úplně už viděl obrázky různých voňavých koláčů. Normálně z toho dostal chuť na něco sladkého.. Když zaslechne slovo muffiny tak se na jeho tváři ukáže znovu ten jeho úsměv… ,,Ale musí být borůvkové, nebo čokoládové.. Ty miluju..Měli by jsme přestat mluvit o pečení a jídle.. Začínám mít fakt hlad..” řekne se smíchem.. Možná by se mohli podívat tady po parku jestli tu není nějaký stánek s jídlem. Spojit kávu i s jídlem.? No co víc si přát.. Ano bylo zvláštní jak ten čas rychle letěl. Našel si prostě skvělou společnost a tak jí obětoval trochu času, neviděl na tom nic špatného a Sky snad také ne… Sám doufal že se v ní neplete, ale mohl se někdo jako Sky vůbec přetvařovat.? Bylo vidět jak je svá a upřímná. ,,Je fajn potkat někoho jako ty..” vrátí jí takovou malou lichotku. Myslel to vážně. Podle něj si celkem sedli a budou z nich dobří kamarádi.. Budou se moc navzájem podporovat v tom co mají rádi.. Nikdy by o ní neřekl že je naivní a už vůbec ne husička… Jacob byl vychovaný tak aby se nestyděl za to kdo je. Bylo mu upřímně úplně jedno co si o něm kdo myslí.. Neměl co předstírat… Na co by si měl hrát.? Na bohatého frajírka.? To těžko. Nestyděl se za to že se na tuhle univerzitu může chodit jen díky jeho stipendiu. Aspoň si mohl být jistý tím, že se sem dostal díky svému talentu a nedostal ho sem bohatý tatínek. Ne že by nutně tyhle lidi odsuzoval, to rozhodně ne, ale prostě nebyli mu tak blízcí.. ,,Vůbec žádný.?” řekne možná trochu překvapeně. Čekal že bude mít třeba nějaké základy jiného jazyka. ,,Hm… Zajímavé, ale stejně si myslím že to ničemu nevadí. Znám plno lidí co cestuje a neumí ani pípnout..” řekne znovu se smíchem. Měl prostě ve zvyku pořád lidi ve svém okolí ve všem podporovat. Až to možná někdy mohlo být otravné… Věděl že jeho přízvuk je trochu vtipný. Ale na tom mu taky nezáleželo. Zpívat zpívala a lidem se to líbilo, možná díky tomu přízvuku. Snažil se z toho udělat takovou svou přednost.. Myslel tu nabídku opravdu vážně. Jen netušil co by řekl své matce. Ta kdyby jí zahlédla nejspíš by se hrozně lekla že si přivedl domů budoucí nevěstu. Ne že by se mu Sky nelíbila, nemohl tušit co se mezi nima stane. Jakoby klidně by si jí vzal, ale myslel to tak že jeho matka je prostě nábožensky založená a nevěstu si pro něj představuje jinak než jako americkou holku… Samozřejmě kdyby pak zjistila jak to je byla by milá. Jeho rodina je hodně přátelská a jistě by Sky přijali bez problémů.. ,,Občas bych chtěl být jedináček..” řekne se smíchem.. Pamatuje si jak ho jeho starší brácha pořád mučil.. ,,Já mám sestru a dva bratry.. A pak snad milion sestřenic a bratranců.. Moje matka má sedm sourozenců, takže opravdu velká rodina..” řekne se smíchem..,,A dost šílená musím tě varovat..” řekne s úsměvem.. Vždy když mluví o své rodině musí se usmívat. Měl je vážně moc rád i když byli hrozně daleko… Divadlo už vážně probrali a klidně by o něm mluvil dál, ale jeho zajímají i jiné věci.. ,Co zvířata.? Máš doma nějaké zvíře.? Já přemýšlím že bych si koupil aspoň rybu na kolej..” řekne se smíchem. úplně už se vidí jak si povídá se svou rybou.. On zvířata osobně hrozně miloval..

Zasmála se. “Neboj,” zavrtěla hlavou, “ale musel bys taky ochutnat,” a přivodit si bolesti břicha. Samozřejmě to vše říkala s úsměvem a myslela to tak nějak ze srandy. Nenechala by ho sníst nějaké nepovedené výtvory, nebyla tak zlomyslný člověk. Po jeho slovech se usmála a trochu vystrčila bradu s jakousi hrdostí. “Jasně že,” přikývla, “dělám to nejlepší cukroví,” oznámila mu se vší důležitostí. Tedy, nejlepší asi ne, ale určitě bylo opravdu chutné. Nikdo si tedy nestěžoval. I kdyby, bavilo ji to, byl to jeden z nejlepších způsobů odreagování, jaké znala. A když se nad tím tak zamyslela, muffiny zněly jako to nejlepší řešení pro jejich první pokus. Nebyly nijak složité. “Borůvkové!” zahlásila s širokým úsměvem, “ty miluju,” přikývla souhlasně. Ona vlastně celkově milovala ovocné příchutě v jakýchkoli sladkých receptech. Navíc borůvky byly momentálně takové její charakteristické plody. Už když byla se Siennou na dovolené, koupila si šampón s borůvkovou směsí, který voněl opravdu pěkně. Přesně takový si teď kupovala pokaždé, co jí došel. Voněla jako borůvky, i když neměly zase tak výraznou vůni. Ale však víte, ono se to vždy nějak znásobí a upraví, když jde o přípravky. “Máš pravdu,” řekla ale nakonec, protože z toho všeho taky začínala dostávat chuť na nějaký muffin nebo cupcake. Řekla si, že až se dostane na kolej, zkusí se podívat, jestli tam náhodou něco ještě nemá schovaného. Nebo se staví cestou do cukrárny. Ano, to by možná šlo. Jako další už se zase jen pěkně usmívala. “Jako já?” uchechtla se a trochu nechápavě naklonila hlavu do strany. Nebyla si moc jistá, co to znamená – kdo je člověk jako ona? Asi se nedokázala řádně ocenit, nebo kdoví. To už pokračovala jejich konverzace k cestování, které jí trochu činilo problém. “No, asi si pamatuju pár slovíček ze španělštiny, ale,” potřásla rameny, “jazyky nejsou úplně moje věc,” přiznala se s lehkým povzdechem. Trochu ji to trápilo, ráda by viděla svět, ale asi by raději měla zůstat tady. No, však víte, kde je bezpečí, kde se cítí dobře, kde to zná. Jeho slova ji ale přeci jen trochu povzbudila. “Tak to třeba i vyjde,” pronesla už o něco tišeji, ale stále s takovým jemným úsměvem na tváři. Když přišla řeč na rodinu, nebo spíš hlavně sourozence, ucítila jakousi nejistotu. Těžko říct, co náhlou úzkost způsobilo. Neměla kdovíjak traumatické dětství, v jejich rodině byly jen takové ty obvyklé problémy, ve výsledku vlastně o tolik nešlo, ale přeci jen to bylo zkrátka prázdné. Svým způsobem. Ale jeho slova ho nepřekvapila, spousta lidí si přála být jedináčky. “Je to fajn, jen občas takové... osamělé,” řekla a trochu nakrčila obočí v přemýšlivém výrazu. Pohledem vyhledala zem, na kterou se chvíli zaměřila, než dopila i své karamelové latté, zatímco ho poslouchala. “To musí být zajímavé rodinné oslavy, co?” obrátila pohled zase k němu se smíchem. Stačilo jí, když byla jen s rodiči a nějakými známými, i to bylo těžko snesitelné. Potom přišla řeč zase na domácí mazlíčky, přičemž se pousmála. “Měli jsme kocoura, Danteho, byl taková vypelichaná příšerka, ale umřel ještě předtím, než jsme se přestěhovali do San Francisca,” pověděla. S Dantem neměla příliš vzpomínek, byl pořád někde zatoulaný, ale i tak ho měla celkem ráda. Vlastně si na něj teď vzpomněla po dlouhé době. “Hm, rybička zní přijatelně,” přikývla, přičemž jí pohled sklouzl na sportovní hodinky na zápěstí, aby zkontrolovala čas. Ne, že by se tu s ním nebavila, ale někdy bylo dobré věci utnout v nejlepším. Taky začínala být trochu přeplněna onou socializací. "Hm," vydala ze sebe tiše, "nebude vadit, když se už vzdálím?" zeptala se a pohlédla na něj.

,,To není problém.. Pokud mi to nepřinese trávicí potíže tak to nějak zvládnu..” Řekne se smíchem… Co špatného se může stát že? Přece se navzájem neotráví. Bylo skvělé že se občas stane něco takového. Myslel to jak někoho potkáte, baví te se sním tak hodinku a máte pocit že z vás budou dobří přátelé.. Takový pocit měl se Sky. On Jacob možná působil velmi přátelsky, taky to rozhodně nebyl zlej člověk, ale neměl ve zvyku se zase tak moc kamarádíčkovat. Byl většinou raději sám i když se to vzhledem jak se tu s ní baví zdálo trochu nemožné… ,,Doufám že až budeš příště péct vzpomeneš si na kamaráda Jacoba..” řekne se smíchem. úplně už viděl jak mu do školy donese nějaké upečené koláčky… Jistě by ho potěšila svačinka v podobě doma upečených koláčků právě od Sky.. Ano muffiny zní jako něco co by mohl zvládnout nejspíš.. ,,Jo borůvkové jsou nejlepší, na tom se rozhodně shodneme..” řekne se smíchem. On neměl moc rád tyhle ovocné věci, ale co se týkalo něčeho v čem jsou borůvky.? Okamžitě to bral. Dobře tak asi nebyl takový blázen do borůvek jako Sky, ale stejně je měl rád. Šampon by si ale rozhodně nekoupil. Celá to konverzace o jídle v něm probouzela pocit hladu, to nemohl dovolit aby nechá svůj žaludek dlouho hladovět. Možná si cestou domů koupí ještě nějaké jídlo. Měl v plánu si doma ještě trochu zahrát a možná něco složit. ,,Ano jako ty… jsi milá očividně si na nic nehraješ a je s tebou zábava..” řekne jen v pár bodech co se mu na ní líbí. NAšel by toho jistě daleko víc, ale zase jí tu nebude všechno vyjmenovávat… ,,No super. To je lepší než nic..” řekne a zadívá se na chvilku před sebe. On vždy obdivoval lidi co mluví hodně jazyky. Přišlo mu to hrozně super, ale sám se moc jazyky neučí. On vlastně na takové učení ani nebyl. Nedokázal si představit studovat třeba medicínu. Bylo by to pro něj hodně těžké. Nedokázal se na to moc dlouho soustředit. S hudbou to prostě bylo jednodušší.. A jak by řekl, měl prostě štěstí a možná se narodil i s talentem.. Prostě jak se říká, přej a bude ti přáno. Všechno mu tak nějak samo spadlo do klína. Sice to nějaký čas trvalo a musel tomu hodně obětovat, ale nakonec to nějak vyšlo… Znovu už jí neujišťoval že to vyjde, věděl že ano a nechtěl jí znovu říkat to samé, mohlo by to být pak trochu otravné… ,,Jo asi to na jednu stranu musí být trochu otrava být sám.” On si nedokáže představit že by neměl sourozence. Je jich tolik, že mu vždy každý má čas nějak pomoc když potřebuje. Jacob byl celkově tak rodinně založený.. ,,Jo to celkem jsou. Hodně zpíváme a hrajeme na nástroje. Já jsem tam jednou za čas, takže trvá několik dní než si všechno povíme..” řekne s úsměvem. Muselo to na něm být znát že na jeho rodině mu opravdu záleží. ,,To mě mrzí..” řekne a trochu se pousměje… On chtěl vždy psa, ale bohužel to ještě pořád nešlo, ale jednou si ten sen splní… ,,Vůbec ne.. Teda jako ne že by mi tu nebylo stebou fajn, ale taky bych měl asi jít..” řekne s úsměvem… Pak se jí zeptá kam jde. Pokud má cestu na kolej tak jí ještě doprovodil, protože tam mířil také… Hezky se rozloučili a Jacob se šel pak věnovat svým písničkám..
-----Kolej

“Pokud toho nesníš moc,” pokrčila rameny v trochu neurčité odpovědi a zasmála se. Kdyby ale snědl moc i něčeho, co bude jedlé, zřejmě by mu bylo i tak špatně. Věděla o tom své, ráda se cpala tím, co upekla, a naštěstí si vybudovala jakousi toleranci na větší počet muffinů, než má normální člověk, nebo než od takového pidičlovíčka jako je ona, očekáváte. Tedy ona zase tak pidi nebyla, byla celkem vysoká, ale zato opravdu vychrtlá. Přesto měla ráda všechno sladké a pekla kdykoli měla volný čas, nebo nějakou špatnou náladu. “Spolehni se,” přikývla na jeho slova s jemným úsměvem, “a někdy ti možná i něco přinesu,” když třeba bude zase hrát takhle v parku nebo někde, či jen tak do školy, chodili totiž na stejný obor, i když nestudovali přesně to samé. On měl hudbu, ona divadlo. Nemuselo by být těžké donést mu někdy pytlíček s upečenými dobrotami, stejně to tak většinou dělala – když už totiž pekla, pekla ve velkém. A taky si řekla, že by někdy v blízké době udělala brownies, ty nedělala už hodně dlouho, ale s Jacobem to viděla spíš na nějaké jednoduché muffiny. “To teda!” přitakala, když se zmínil o borůvkových muffinech. Měla je ráda, měly zajímavou chuť, a ne tolik přeslazenou. Zrovna tak akorát. A borůvky byly celkově skvělé, o čemž vypovídal i její borůvkový šampon. Ale co, když měla růžové vlasy, používala zase jahodový. Jahody měla také hodně ráda, jako skoro všechno ovoce. “To ty ale taky,” řekla mu s širokým úsměvem na tváři. Opravdu byl vážně milý a byla s ním sranda, navíc taky nevypadal, že by si hrál na něco, co není. Dalo se říct, že jí to ještě trochu zvedlo náladu, což on ostatně dělal celou dobu. Díky němu se ten hrozný den trochu vylepšil. Alespoň tak, že ano. Jejich konverzace pokračovala i nadále a zdálo se, že se opravdu mají o čem bavit. Potom přišlo na rodinu a pro Sky to bylo přeci jen trochu divné téma, i když její rodina byla vlastně vcelku průměrná. “To je,” přikývla na jeho slova, občas si přála nebýt sama, mít se s kým podělit o své rozhořčení, když ji naštvali rodiče, nebo prostě jen vědět, že je v té rodině někdo s ní, mimo rodiče. A nemuset sama prožívat rodinné oslavy. A ty jeho? Musely být šílené. “Zní to celkem zábavně,” uchechtla se nakonec, a byla to pravda. Jeho rodina byla asi celkově o dost živější, než její. (A taky živější než Dante, ale to je už všechno, haha.) “To nemusí, měl pěkný život,” starali se o něj hezky, i když se pořád někde toulal. Bylo to celkem pěkné, mít kočku. Jednou by zase chtěla mít nějakého domácího mazlíčka, jen se ještě nerozhodla jakého. Chvíli na to přišla tedy s tím, že už by se měla pakovat, a došli k závěru, že by vlastně měli jít už oba. A jelikož měli společnou cestu na kolej, mohli tam jít spolu. Pak už se s ním jen rozloučila zamáváním a vydala se do svého pokoje.

...> kolej