Ačkoliv se nad tím právě pobaveně uculuje, s vypíchnutým okem by se mu hrál lakros vážně blbě. Štěstí, že jeho kamarádovi z nebes do rukou nikdo nevložil pravý luk a šípy. Opravdová zbraň by totiž napáchala mnohem víc neplechy, než obyčejná hračka, s jejíž pomocí mu Sofča pár minut dozadu vyhrožoval, aby ho nalákal k návštěvě halloweenské party. Nad souhlasem by uvažovat neměl, už jen kvůli tomu, že odmítl jiné kamarády, kteří by mu dozajista dali sežrat, kdyby ho tu nakonec viděli, ale protože se mu takhle tváří v tvář odmítnutí říká o dost hůř než po zprávách, nezbývá mu nic jiného, než nakonec souhlasit a sledovat, jak se Sofimu v nově nalezené radosti divoce pohupuje svatozář nad hlavou. Tu pozoruje celou cestu ke vstupu, kde ho z myšlenek na ni, mimo vytažení peněženky z kapsy, vytáhne i Sofianova mýlka ohledně jazyků. „Vlastně to bylo francouzsky… a víc bych ti toho stejně neřekl, tohle bylo to jediný, co umím,“ přizná, jelikož se francouzštinu nikdy neučil. Z různých filmů si zapamatoval pouze tuhle jedinou věc, která mu na mysl vytanula především kvůli tomu, že zní podobně jako to, co dneska Sofi ztvárňuje. A taky kvůli tomu, že je francouzština údajně jazykem lásky a tudíž se dokonale hodí k jeho kostýmu. Jazykové znalosti a vysvětlení významu tohohle láskyplného oslovení ale budou muset nechat na jindy. Po zaplacení vstupu je totiž čeká téměř bojová cesta k baru plná překážek v podobě lidí. Na jeho vkus je jich tu až moc, nejspíš kvůli zlevněnému studentskému vstupnému, ale protože má svého vlastního průvodce, který se ho pro dnešek ujal, k baru se jim daří dostat bez újmy. Za to určitě může ten luk s šípem, kdo by si na ně s takovou zbraní taky troufnul, že? Očividně nikdo, díky čemuž se teď může koukat do nabídky drinků a vybírat nějaký, co se mu zdá nejvíc neškodný. Nakonec vyhrává ten, co nese název ruské špionky nebo pavoučího druhu a zatímco se barman za barem pouští do výroby všeho, co si objednali, otáčí se ke svému amorkovi, aby nakousnul téma, jehož směrem lehce zabloudili ještě před barem.
Neví, jak začít ani co přesně říct, takže se v tom ze začátku trochu motá, až cítí, jak se mu do tváře hrne horkost, ale k jeho štěstí ho roztěkaný Sofča nejdřív skoro vůbec neposlouchá. Má totiž co dělat s šípem neustále se kutálejícím z barového pultu dolů. I jeho pozornost se tak na chvíli stáčí směrem k neposednému kusu plastu, až má na vteřinu chuť mu šíp vzít a zkusit to sám. Ne kvůli nedostatku trpělivosti, ale spíše kvůli tomu, že i jeho irituje, jak nedrží na místě. Zrovna ve chvíli, kdy sebral odvahu něco řešit, jako naschvál! Možná je to znamení, že by nic řešit neměl a měl by si prostě užít večer, jako by to bylo včera, kdy se viděli naposledy. Ale tahle myšlenka mu z hlavy mizí stejně rychle, jako se v ní objevila. Posel lásky stojící vedle něj totiž ztrácí s šípem trpělivost a jak se zdá, nic z toho, co mu předtím říkal, kupodivu nepřeslechnul. „Protože jsem šel původně pryč a ne sem, takže…“ nedokončí větu, kterou měl na jazyku, jelikož ho v tom zastaví nezastavitelné povídání Sofiana společně s tím, jak se rozhlédne po okolí, jako by hledal někoho, kdo by jejich konverzaci mohl špehovat. Nějaký ten špion se tu dnes určitě najde, ale že by poslouchal zrovna jejich konverzaci nejspíš moc pravděpodobné nebude. Přesto se kolem automaticky porozhlédne i on a když vrátí pohled zase zpátky k němu a uslyší, co za super tajné tajemství mu chtěl říct, srdce mu spadne až někam do kalhot. Teď, když konečně slyší, co se Sofimu po celou dobu jejich pauzy v přátelství honilo hlavou, znejistí a cukne pohledem k drinkům, které před nimi jako na zavolanou přistály na baru. Vážně tohle téma neměl načínat předtím, než začal pít, protože za střízliva vnímá provinilé a lítostivé pocity mnohem intenzivněji, než kdyby už něco vypil. Se skousnutím rtu si k sobě přisune drink o něco blíž, ale místo toho, aby ho začal pít, si začne nejistě pohrávat s brčkem, snažíc se najít nějaká vhodná slova. Něco, čím by mu vysvětlil, proč se s ním už tolik nebavil. Jenže nechce říct něco, čím by svého kamaráda mohl ranit a tak místo mluvení na malou chvíli zabředává do svých zamotaných myšlenek a s pohledem upřeným na červený drink poslouchá, co všechno má Sofi na srdci. A teprve až když domluví, s nepříjemně tíživým pocitem na hrudi zvedá pohled zpátky k němu, odhodlaný napravit způsobené škody. „Neudělals nic špatně, jenom ses taky neozval, takže jsem z toho tak nějak odvodil, že chceš trávit čas nějak jinak, než se mnou,“ začne, nejistý, jak pokračovat dál. „A do toho jsem měl tréninky, školu, brigády,“ pokračuje, ale protože sám sobě začne připadat jako by jen hledal věci, na které se vymluvit, nakonec se s povzdechnutím na pár vteřin odmlčí, nacházejíc očima ty jeho. „Prostě… prostě jsem tě neignoroval a ani nebudu, jo? Jsem tady pro tebe kdykoliv to budeš potřebovat,“ ujistí ho a i přese všechny obavy, které se mu s touhle konverzací vehnaly do hlavy, na rtech vykouzlí úsměv a zvedne svůj drink, aby ním trochu ťuknul do toho jeho i přesto, že se dal Sofča do degustace ginu s tonikem už dávno. „Na nový začátky a žádný další nedorozumění,“ s přátelským mrknutím se na něj uculí, trochu upije ze svého drinku a jakmile sám sebe trošku uklidní, v tiché naději, že se jim snad podařilo jejich nedorozumění urovnat, se otočí čelem do prostoru a teprve až teď si pořádně prohlédne všechnu tu halloweenskou výzdobu i lidi kolem. Třeba se mu podaří najít sestry a zjistit, jestli nevyvádějí něco nekalého. „Někde je tady dneska i Rory s Carol, takže kdybys náhodou viděl, že se kolem nich motají nějací debílci, máš moje plný svolení znova použít tu tvou vražednou zbraň,“ prohodí směrem k Sofčovi a rukou mávne k jeho luku. Ten by sice asi moc škod nenapáchal, ale i varovný výstřel plastového šípu se počítá jako varování, ne? To, že by pak možná museli čelit nějakým rozzuřeným superbaličům, už mu nedochází, stejně jako to, že by byl Sofi opravdu schopný jeho nápad uskutečnit.

„No dobře, když na tom tak moc trváš… přece se nebudu hádat s neohroženou kovbojkou. Ještě bys mě zabásla! A vězení není místo pro mě, koukni na mě!“ zasměje se nahlas svému vlastního komentáři, když mu dojde, jak vlastně vypadá. Ta krev všude po jeho oblečení asi nepotvrzuje moc jeho oslova. Proto se na Cassidy zazubí co nejvíc nevinně to jde, zatímco volnou rukou se snaží k sobě opět svolat obsluhu. Jde vidět, že tu mají už dost fofr, proto je jeho plán objednat si toho co nejvíce můžou teď, než se přihrne další skupinka, která jim zabrání v jejich plánech se pořádně ztřískat „Předpokládám, že znovu to pít nechceš.“ Svoji myšlenku formuluje spíše jako oznamovací větu, ale samozřejmě pokud se z její strany projeví protesty, drinky objedná rovnou dva. První nápoj chutnal hůř, než původně doufal, proto když se před ním objeví onen Voodoo Punch, neodpustí si znechucené zakřenění. Povzbudivě sám sebe bouchne do hrudi, krátce si odkašle a chopí se nápoje číslo tři. „Nějaký poslední slova?“ Zeptá se sám sebe s jasným žertovným podtónem a střelí po Cass ještě rychlý pohled, než se jeho obsahu zbaví stejně rychle jako jeho předchůdce. Chutnost nápoje musí ale zařadit do stejné výše jako ten předešlý, proto z něj vyjde nespokojené zamručení. Jejich rozvášněná ochutnávka strašidelných drinků je ale neslušně přerušena oznámením výherců soutěže, a jim nakonec nezbývá nic jiného, než si jít vyzvednout tu vychvalovanou cenu. „Vypadám na to?“ Otočí se přes rameno a vyzývavě na ni zastříhá obočím. Ani ho nenapadne, že by ten komentář myslela vážně, proto se nad tím ani déle nepozastavuje, natož aby se urazil.
„Pooojď,“ snaží se Cass popohnat, přestože ho jako dobrá kamarádka poslušně následuje. Jeho pozornost si ale ihned získá ten senzačně nasvícený kýbl alkoholu. Všechna původní úzkost a pochyby, které zaplavovaly jeho hlavu, jsou rázem pryč, a z něj je zase ten starý dobrý ukecaný Peter. „Cassidy!“ Porozhlédne se kolem sebe, snažíc se ji najít. Když s ní konečně naváže oční kontakt, radostně pozvedne přeplněný kýbl nad hlavu jako by nic nevážil. „Tohle vypadá mnohem lépe než ty tvoje divný drinky z baru, co myslíš,“ zachechtá se radostně, zatímco se přesune blíže ke Cass. „No– a kde vůbec vězí?“ Kamarádovo opuštění si nebere nijak osobně, Michael občas dokáže být takový ulítaný… přesto ho to zprvu trochu mrzelo, přeci jenom tu původně ani nechtěl být. Naštěstí se mu do cesty připletla jedna drsňačka, která mu od té doby značně zpříjemňuje večer. Nezabrání se ale od posledního přelétnutí okolního davu, zda ho třeba náhodou někde nezahlédne. Stu ale nikde v dohledu. Zklamaně si nad tímto poznatkem povzdychne, smutné oči kvůli tomu ale nedělá, obzvlášť když mu Cassidy navrhne skvělý plán si se vším tím pitím někam sednout a společně ho zlikvidovat. „Že se vůbec ptáš,“ začne souhlasně kývat hlavou, a i přes lehkou zátěž v podobě onoho kýblu plného ledu, flašek, džusíků a kdo ví čeho ještě, bez problému ukáže směrem k neobsazenému stolu. Nebo tak alespoň vypadá; zda je rezervovaný, jen u něj nikdo zrovna nesedí… no Peter doufá, aby pravdou byla ta první možnost. Už taky chtěl udělat krok daným směrem, nebýt neočekávaného poplácání po zádech.
„Co– Michaele, koukej na to!“ zařve pravděpodobně víc nahlas, než je potřeba. Nejen protože je stále nabuzený z té nečekané výhry, nebo že na něj už lezou všechny ty panáky, co do sebe hází jak čistou vodu. Tentokrát je zdrojem jeho nadšení samotný Mike aka ztracený kámoš. „Dobrá práce, brácho!“ Pochválí ho a hrdě ho praští do ramene. Občas ta jeho nerdská stránka přeci jenom k něčemu je. Na kraťoučký moment se jeho pozornost zastaví na blondýnce stojící po Michaelově boku. Tak on mu zdrhnul a našel si mezitím holku? Co se to děje se světem… „Ale notak, tohle se musí pořádně zapít!“ Jednou rukou sáhne po jedné z vychlazených flašek s vodkou, nějakým záhadným způsobem se mu ji podaří i otevřít (bez menších komplikací se to samozřejmě nemohlo obejít), než ji pozvedne vysoko do vzduchu. „Na Michaela!“ Zvolá jako první, pár lidí kolem neodolá a přidají se taky. Peter ale na nic dalšího nečeká a lahev si nakloní k ústům, dokud mu do krku nezačne téct ten čirý alkohol. Jen jeden velký lok, ale oproti předešlým podle něj nechutným koktejlům, je to změna teda obrovská. „Teď ty,“ pobídne svého spolupachatele, ať si na svou počest připije taky. Samozřejmě nabídne jak jeho společnici, tak i té své, jen na ně očima nestřílí jiskřičky plné očekávání. Peter je holt nyní úplně napumpovaný energií. Brzy si ale všimne Mikeova rozhlížejícího se pohledu a nejistých přešlapů, proto se raději rozhodne tohle představení ukončit, ať se nemusí trápit tou nechtěnou pozorností.
„Užijte si večer,“ hodí jeho směrem ještě neotevřený ovocný džus, aby se z toho nepoblili hned na místě, na oba rozlučně zamává, než se s Cassidy rozejde k onomu vybranému stolu, který po tom všem k jeho udivení zůstává stále prázdný. Ne, že by se nechtěl dělit, ale jedna plná flaška čistého alkoholu zrovna Michaelovi bude víc než stačit… a kdyby přeci jenom ne, tak ať si ho najde, on bude sedět tady. S těžkým bouchnutím se konečně může zbavit té zátěže. Podobnou únavu projeví i jeho tělo, když se bez varování roztáhne na pohovce. „Tak kde jen začít,“ promne si ruce, zatímco hladovým pohledem prozkoumává důkladněji obsah jejich výhry.

Francouzština nefrancouzština. Sofiho omylnost vůči evropským jazykům byl jasný výsměch sebe samému, jelikož právě Evropa byl jeho druhý domov. Třeba takovou španělštinu by si rozhodně nespletl… nebo jo? Teď mu nezbývalo nic jiného než doufat, že na něj další cizí jazyk nevytáhne nebo bude muset po dlouhé době na mobilu oprášit duolingo, aby se propříště neztrapnil.
Kutálení šípu nebylo zas tak ojedinělé v jeho případě. Hraní si s čímsi mu přinášelo komfort a seřazovalo mu to roztěkané myšlenky, které se pravidelně rozkutálely kolem podobně jako šíp, co opakovaně odpadával z desky pultu. Možná to mohlo vypadat, že soustředivě hypnotizuje šíp a konverzace mu jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale opak byl pravdou. Poslouchal až příliš pozorně na to, aby jeho výroky nechal bez odpovědi. Bohužel Sofi byl v mluvícím zápalu, a proto bylo jednodušší ho nechat domluvit a všechno si nechat dovysvětlit z jeho pohledu, než aby mu do toho kdokoliv skočil neznající pravou podstatu tohoto blábolení. Při zmínce, že do baru vůbec jít nechtěl se mu očka na vteřinku prozářila do krátkého uvědomění a ústa se mu vytvarovala do o ve snaze vyjádřit ach ták, ale i tady tahle reakce byla potlačena posledním skutálením, dokud se šíp neodvážil vzít konečně do vlastních rukou. Jel si to svoje, dokud mu srdíčko netlouklo prázdnotou alespoň na vteřinu. „Jooo… to zní jako něco co bych udělal já,“ pokýval nad tím rozpustile hlavou. Neozývání se je Sofiho specialita, ale jenom ve zvláštních případech, jelikož to vždycky bývá on, kdo se někomu rozhodne z čisté vůle napsat, i kdyby s dotyčným nebyl v kontaktu třeba celou věčnost. A když ho tak poslouchal, vyjmenovávaje všechno, co místo toho dělal, přišlo mu to mnohem důležitější než kdejaký amorek s pravidelnými depresivními epizodami. „Jejda… Asi mi mělo dojít, že toho máš tolik. Promiň mi tooo. Jak to, tak vidím, tak špatní kamarádi jsme asi oba. To jsme se tu ale hezky sešli, viď?“ hlesl omluvně přesto se smíchem. Cassian se s ním snažil marně navázat oční kontakt, ale jemu to nedalo a svůj pohled odvrátil stranou a oči si promnul snaživ si nevypíchnout šípem oko sám, i když vidět ho někdo jiný asi by mu volali sanitku už teď. Mnohem radši si vybral možnosti dalšího žvanění, než se setkat tváří v tvář s realitou a ukázat mu, že jejich konverzace neprobíhala podle jeho představ, a právě to se nakonec rozhodl vzdát. Znovu se na něj zakoukal s nefalšovaným úsměvem doplněným o houpání svatozáře. „Tak joo… Když to tak pěkně říkáš, bylo by ode mě hloupé ti nevěřit,“ souhlasně nad tím pokýval hlavou. Kromě maličkostí mu dělali radost i věci, které dělali radost ostatním, třebaže se jednalo o kdejakou prkotinu. Sotva co viděl Cassův úsměv, začal se usmívat i on, přesto že ho z těch neustálých úsměšků bolely koutky. „Zatím to dodržuješ. Dneska jsem tě taky potřeboval a hle ty jsi se zničehonic objevil,“ smál se, dokud rty nesemknul do vodorovné čáry. Asi by také měl něco říct, že? Byl z toho smutný o tom žádná, ale takovéto chování hraničilo se sobeckostí, a právě to se mu nezamlouvalo. „Tak… tak ty mě taky někdy otravuj, prosím, ať víš, že tu jsem i pro tebe,“ prohlásil. Chtěl ho původně praštit do paže, ale s tím, jak byl na něj hodný si ani nic takového nezasloužil. Naštěstí jeho touha mu cosi provést byla zahnána náhlým přípitkem. Sofi lehce zazmatkoval. Vteřinku mu trvalo než svůj gin & tonic povzedl a přiťukl si s ním na oslavu. „Na nový začátek a další nedorozumění!“ pokusil se po něm zopakovat jeho slavnostní řeč, zamotav se z ní jazyk. No… nepřišlo mu moc divné, že jeho varianta nedávala moc smysl a přál jim opak. S chutí se napil. Štěstí mu přálo neskutečně. Šípy mu po tom dlouhém ucucnutí z brčka popadaly na zem. Heknul a pití odložil stranou, aby si svou munici pobral. Ušima naslouchal nadále, ač mu ten hloupý kus plastu drásal nervy vzít ze země. Ještě by mu na to někdo šlápl a… a šíp by udělal pápá. Povedlo se mu to a když se narovnával blonďaté prameny vlasů mu napadaly do očí, a proto si je odhrábl z čela. „Uuuu! To zní jako rozkaz,“ pronesl důležitě, připraven se toho stříleníčka chopit na povel. „Ale soustředil bych se zejména na individua motající se kolem Rory,“ povídal. Šíp si přechytil, aby ho mohl znovu zaháknout a vyzkoušet tak že se jim na zemi nic nestalo. „Carol se na mě vždycky mračí, když mě vidí…“ líčil mu své trápení, a i přesto souhlasil že bude držet to pravé bratříčkování spolu s Cassem. Bylo to kapánek ošemetné, jelikož mu šíp pořád vypadával a když se mu to konečně povedlo a tětivu natáhl, střelil se maximálně tak do prstů. Zkřivení tváře a hlasité zaskučení bylo jasným důkazem, že štípavá bolest se spíš stupňovala. On jenom vydechnul, ale v mluvení pokračoval dále: „Proto si myslím, že by ten šíp hned vzala a našla způsob, jak sejmout mě—“ Zvuk svištícího šípu směrem k baru přerušil jeho myšlení. Rychle zdvihl zrak, připraven na nejhorší. Vyskytl se mu pohled na barmana (vskutku jiného, než je obsluhoval původně), který si zrovna na přípravu Aperolu vytahoval sklenici. Do té asi momentálně nic nenalije, když se Sofimu povedlo šikovně sejmout láhev naoranžovělého spritzu a ta se roztříštila o zem. „Uh-oh,“ vydal ze sebe, všim si barmanova vzteku v očích. Přikrčení v ramenou bylo zpátky a Sofimu nezbývalo nic jiného než se snažit nevyprsknout smíchy. „Já… To bylo omylem!“ zvolal na něj. „Dejte mi to na účet. Na jméno… uhm… Sofian,“ dodal rychlostí blesku až z toho zapomněl mluvit. Svůj gin tonic si vzal a pobídl Casse, aby z blízkosti baru co nejrychleji zmizeli, dřív, než si to obsluha rozmyslí a nevyhodí je úplně. Sofi si to tak rozverně pádil pryč o šíp miň a naplněn adrenalinem. Nejspíše by běžel dál, kdyby si neuvědomil, co právě udělal. Nebylo to od něj správné! „Ach ne!“ Otočil se na něj se steskem v očích. „Já… Já jsem tam zapomněl říct své příjmení… Co když to připíšou jinému Sofianovi?“

Být důvodem ke rvačce, a ještě k tomu v baru plném lidí, opravdu nechtěla, ačkoliv musela uznat, že další modřina by Domčovi slušela. A on to věděl. Malinko se za sebe zastyděla, což vedlo k nevinnému uculení, díky kterému doufala, že jí bude vše odpuštěno. ,,Byl by to důkaz hrdinství, a to je sexy," podotkla na svou obranu a věnovala mu jeden ze svých dalších úsměvů. Do ošetřování, které následně zmínila, by se jí však opravdu nechtělo, tudíž s jeho prohlášením musela souhlasit za pomocí nepatrného přikývnutí. S tím pokládala jejich momentální konverzaci o násilí a modřinách za uzavřené, ovšem Dominic si ještě neodpustil poznámku, která vedla ke zrudnutí jejich tváří. Bylo štěstí, že tu v baru bylo takové přítmí, protože cítila, jak ji tváře vysloveně hoří. Flirtoval s ní? Působilo to tak. O to horší bylo, že se jí to líbilo, a to hodně. Získával si tím jejím sympatie; chvíli dokonce měla pocit, že ji jemně šimralo v podbříšku. Takhle se naposledy cítila s Blainem, což je… no, dost dávno. ,,Opravdu?" zareagovala na jeho slova s uculením, které nešlo zahnat a zřejmě by si ani ona neodpustila poznámku, díky které by jejich flirtování mohlo pokračovat, kdyby jejich chvilku nenarušila její kamarádka Clementine. Měla o její maličkost najednou hrozný zájem, no Lacey věděla, že k nim došla především kvůli Dominicovi. Byl pěkný, přišla ho omrknout a doufala, že časem opustí přítomnost Lacey a přicupitá za ní. Určitě… Chtěla celou situaci Dominicovi objasnit, proto z ní vyšla slova, která měla zrovna na srdíčku a bohužel si neuvědomila, že tím vyjádří náklonnost, kterou k němu cítí. Cítila se trapně, vinila z toho alkohol, který ji už za tu chvíli stihl stoupnout do hlavy, protože být střízlivá, určitě by si svá slova víc promyslela. Dominic ji však svou reakcí překvapil; místo toho, aby ji dostal do ještě nekomfortnější situace, tak na její kompliment navázal a ona se tak mohla uklidnit. Koutky úst ji opět zacukaly do stran a ona na chvíli sklopila pohled ke svému drinku, protože zase cítila, jak ji hoří tváře. Co na to taky říct, že? Odkašlala si a po pár sekundách k němu zase zvedla oči, přičemž si nervózně kousala do rtu. V tu chvíli už Dominic zase uvolnil atmosféru svou další poznámkou a ona se zasmála, ačkoliv by nad takovým poznatkem měla spíše brečet. ,,To by bylo hodně wow," pokývala hlavou a na její tváři se na malý okamžik objevil znechucený úšklebek.
Ačkoliv Clementine slíbila, že se za chvíli ke zbytku skupinky přidá, začala o tom sama docela pochybovat. Vůbec se jí nechtělo od Dominica odcházet. Bez ostychu ji vyjadřoval svou náklonnost a ji se vlastně líbilo, kam tohle všechno směřovalo. Na školu neměla ani pomyšlení, o což ji přeci tenhle večer především šlo, a ono nakonec bylo jedno, co ji dopomůže k uvolnění. ,,Tím pádem…" zakroužila ukazováčkem na hraně skleničky a koukla na něj zpoza řas. ,,Si nedovedu představit, že by mě zachránil někdo lepší," broukla s potulným úsměvem na rtech a ruku stáhla zpátky k tělu. Nelhala, protože vážně nyní pochybovala, že by v davu byl lepší adept na její záchranu; a vlastně i na konverzaci. Kluci někdy dokázali být hrozní, přeci jen o tom věděla své, a najít někoho jako Dominic… to byla zkrátka vzácnost. Nebo ji to minimálně teď namlouvala její opilá hlavinka. Na jeho připomínku o zopakování už jen přikývla, na nic jiného se v tu chvíli už totiž nezmohla, když zaregistrovala, že k ní putuje jeho ruka. Zprvu si myslela, že chce vyplnit tu malou mezeru, kterou mezi sebou nyní měli, avšak on se rozhodl pouze prozkoumat materiál, z něhož byla vyrobena její sukně. Musela se sama nad sebou vnitřně zasmát; nechtěla, aby ji cizí kluci hned jen tak ohmatávali, ale teď, když se to nestalo, byla vlastně zklamaná. Její zatajený dech tedy odešel stejně rychle jak přišel a ona se zase uvolnila.
Neočekávala, že nic z toho, co mu tu vyjmenovávala, opravdu splní; přeci jen to bylo z její strany myšleno především jako vtip. Právě proto ji překvapilo, když ji Dominic požádal o tanec, a ještě sám inicioval jejich rychlý přesun na parket. Jak moc rozkošné to bylo? Až tohle všechno bude vyprávět Sof, zřejmě ji to ani neuvěří! Nebo možná bude krčit nos nad tím, jak pohádkově bude celý její příběh znít a připomene Lacey, že má tendenci být naivní. V tom měla Sof pokaždé, bohužel, pravdu. Pevně stiskla Dominicovu ruku, za kterou si ji vedl na parket a pokoušela se nevnímat všechny lidi, do kterých během své cesty narazili. V baru to bylo normální, nebo si to minimálně myslela, protože ji to tak přišlo, avšak ne každý její názor sdílel. Jistého kluka totiž vyloženě nasralo, když do něj Dominic omylem vrazil. O jeho další modřině sice vtipkovala, ale nyní, když byl její společník v rozporu s dalším člověkem, se jí sevřel žaludek. Vážně tyhle situace neměla ráda a podnapilá je snášela snad ještě hůře. Nejprve to vypadalo, že jim onen, očividně už opilý, týpek dá pokoj, avšak jakmile se zastavili, došlo jí, že šel celou dobu za nimi; a nevypadalo to, že hodlá Dominica nechat jen tak na pokoji. Mírně se zamračila na téměř plešatého bručouna, který byl beztak jen naštvaný na svět za to, že mu brzy vypadají vlasy, a pevně tiskla ruku svého společníka, kterou teď rozhodně neplánovala jen tak pustit. Jednak mu chtěla dát najevo jistou podporu a jednak se bála toho, co může přijít. Pohledem přeskakovala z jednoho na druhého a nervózně se kousal do vnitřní tváře, u čehož uvažovala, jak by mohla Dominica z tohoto problému dostat. Nemusela dlouho přemýšlet, protože ji vnukla nápad jeho slova o tom, že tu je s ní. No jasně… Holce by ublížil jen naprostý hulvát, že ano? ,,Máme dneska výročí prvního rande a ty nám to kazíš," zamračila se a natiskla se na Dominica tak moc, že byste mezi nimi jen sotva zahlédli byť jen malou mezírku. ,,A kdybych ti ukázala, jak moc se k němu mám, tak nebudeš myslet na nic jiného," zakousla se provokativně do spodního rtu a s úsměvem se podívala zpátky na Dominica. Nejprve do očí a pak na jeho rty. Pomohlo by, kdyby ho políbila? Možná. Jenže ještě nebyla natolik opilá, aby si na to troufla, každopádně myšlenky na to měla; už jen protože si byla jistá, že se mu líbila, a tudíž věděla, že by se od ní neodtáhl. Místo toho se však jen naklonila k jeho uchu a z pohledu skoro plešouna to mohlo vypadat, že mu něco svůdně šeptá, avšak její jediná věta byla: ,,Teď jsme si kvit." Nezapomněla mu u toho obmotat ruce okolo krku a na efekt ještě políbit na tvář.

Pobaveně se zasmála, když si je představila, jak září v hlavních rolích příštího Just Dance... to by pravděpodobně byla radši součástí toho režijního či scénáristického týmu, ale přesně jak řekl Mišák – proti gustu žádný dišputát. Bohužel se však zdálo, že současný drink, který si Michael objednal, mu byl proti gustu, ale ještě než začal pořádně smutnit, bylo vyhlášení vítězů kostýmové soutěže a k jejímu překvapení se z mikrofonu ozvalo i Michaelovo jméno, společně se jménem toho jeho Kena. „Ani vítězný taneček jim nepředvedeš? Ten by se dal taky použít do Just Dance,” podpichovala ho s veselým úsměvem na tváři, zatímco vyzvídala o párovém kostýmu s Kenem, který se údajně trochu cukal při plánování kostýmů. Mírně jí poskočilo obočí, když bylo zmíněno trapno z párových kostýmů, což nechápala. „Co je na párovým kostýmu trapný? A navíc... kdy jindy než při Halloweenu, no ne?” samozřejmě chápala, že někteří lidé nepotřebují vysloveně vyčnívat či dávat na obdiv své vztahy, ale zrovna dnes večer, když tu pobíhají lidé v různých kostýmcích, více či méně obnažení... co by na tom bylo. Odkývala jeho příběh, který byl inspirací pro jejich kostým. Oproti němu do svého plánování teda tolik myšlenek nedala, ukrvácené roztleskávačky nebyly zrovna netypickým kostýmkem – ale dobrá, velkou snahu dala do toho, aby její rána na krku vypadala realisticky.
Bylo roztomilé, jak si Mišák užíval svou výhru, až z toho zapomněl na vyzvedávání té hmotné výhry, což mu jako dobrá víla kmotřička připomněla, jen netušila, kam jej nasměrovat. Toho se naštěstí chopil už přímo on, lokalitu mu odkývala a s drinkem v ruce cupitala za ním. „To ráda slyším, nerada bych si znepřátelila tvýho Kena, ještě by se na mě mračil,” má zkrátka ráda, když se na ni lidi smějí, a někoho si zbytečně znepřátelit? To není její styl. Poznámku o vynahrazování mu odkývala, bylo to od něj hezké gesto. „To máš pravdu, zařídit si výtisk s podpisem a anotací budoucího světového bestselleru, o to by byla škoda přijít,” odsouhlasila jeho shrnutí společného večera. Možná to znělo lehce ironicky, rozhodně to tak ale nemyslela, jelikož na tu jeho knížku byla skutečně zvědavá – i přestože nebyla úplně největším čtenářem na planetě. A kdyby jí to náhodou nesedla, mohla by tu knížku třeba půjčit Lacey, která vděčně přečte cokoliv v tištěné podobě. Nebo si tu knížku nechá ve výstavce, nu.  
U baru se Michael ihned přimluvil k dvojici – jeden byl jistojistě Peter, který zrovna přebíral kýbl alkoholu, a po boku měl jakousi drobnou brunetku v kostýmu kovbojky, která oproti němu byla roztomile maličká. Jak se na ně Peter otočil, očka se jí rozšířila a v duchu jí proběhl jakýsi AHA! moment, ten obličej jí totiž byl známý. Osobně se pravděpodobně nikdy nepotkali, ale často s holkama ze spolku navštěvovala školní zápasy, jednak aby podpořila školu, jednak aby podpořila Lacey a Sof při roztleskávání, a tak věděla, že ten obličej zná z fotbalových zápasů. Nechala Mišáka (Barbie) a Petera (Kena) si popovídat a ucucávala svůj drink. „Tak na přepadení připravená nejsem,” uchechtla se a pobaveně zdvihla jednu ruku vzhůru, jako kdyby se vzdávala – ve druhé si držela drink. Naštěstí o přepadení nešlo, jelikož i kdyby se o to drobná kovbojka snažila, Peter měl náladu velmi veselou a rozdávajícnou, o čemž svědčilo i hlasité připití na Michaela. S pobaveným úsměvem se k tomu připití přidala a cucla si z drinku, co si přinesla, a napití se čiré tekutiny od Petera odmítla. Míchaných drinků vypije klidně víc, ale čistý alkohol už dneska pozřít nehodlá, byla tedy víc než vděčná, když se Peter podělil i o lahev nealka. „Myslím, že máme vyřešený drinky do konce večera,” shrnula, když viděla Mišáka postávat v jedné ruce s lahví alkoholu a v druhé nealkem, zatímco dopíjela svůj drink – někam to přece míchat budou muset.

Spokojeně si prohlížel svoje dílko - Viv navlečenou v tom minioblečku, který jí koupil. Možná to od něj bylo trochu zlé, ale měl k tomu své důvody. Jednak jí chtěl trošku pozlobit, trošku vytáhnout z její komfortní zóny, možná i trošku ukázat, že na takové outfity má postavu... a dobrá, aby nezněl jako úplný samaritán, chtěl se na ni i podívat a cítil se nadmíru spokojeně, že takhle sexy bude celý večer vypadat jen a pouze po jeho boku. Ach ta mužská ega. „Dobře, budu se těšit, co vymyslíš,” uličnicky na ni mrkl a na chviličku s těmi provokacemi přestal, aby jim mohl zavolat odvoz až k baru. Ještě by mu Barbie nastydla, kdyby se drkocali městskou dopravou, a to by si na svědomí nevzal. Jediná nemoc, které Barbie přivodí, bude kocovina... a třeba ani to ne.
Překvapeně koukl na Viv, když sama navrhla drink víceméně hned poté, co odmítla welcome panáka, ale kdy Charlie řekl “ne” na drink? Skoro nikdy a výjimky se nechystal začít dělat. Jemně vzal Viv za ručku, aby se mu někde cestou neztratila – věděl totiž, že takováto místa nejsou úplně její šálek čaje, a zamířil k baru. Cestu jim prorážel poměrně snadno, a to i přes ten absolutně nemaskulinní růžový obleček, a pokud se na něj někdo blbě díval, o to víc se na člověka usmál a hrdě si za sebou vedl Viv skrz bar. Objednal něco sladkého pro Viv, předpokládal totiž, že odmítla ten panák na začátku, protože to byl... no, čistý alkohol, a pravděpodobně by jí to nechutnalo, tak se snažil trefit trochu blíže jejím chutím. „Nic špatnýho bych nám nenaplánoval,” culil se na ní, zatímco čekal, než se připraví jejich drinky. Jakmile bylo hotovo, rovnou zaplatil a jeden drink podal Viv, zatímco druhou skleničku si nechal. Přiťukl si, jak jinak než na ni a nezapomněl to doplnit lichotkou, jinak by to snad ani nebyl on. „Já se snad budu červenat,” dobíral si ji, překvapen z toho, jak společenská dneska Viv byla. To jí rozhodně vytáhne na parket. Po přiťuknutí se i on řádně napil svého drinku... a nebylo to úplně ono, ale teklo to, takže dobrý. Chvilku postávali kousek od baru, aby tolik nepřekáželi příchozím objednávkám, Charlie se rozhlížel kolem, a občas okomentoval nějaký kostým, hlavně měl pocit, že zahlédl i Benjiho s jakousi blondýnkou, o což se s Viv také podělil... a díky tomu se brzy dostal na dno svého drinku. „Tak vzhůru na taneční parket?” optal se, ale víc jí to oznamoval, jelikož už odkládal svou sklenku bokem a natahoval ručku po té její, pokud měla dopito, aby ji taky mohl odložit a odvést si svou Barbie na parket. Pokud neprotestovala, oba je tam odvedl, našel jim nějaké místečko, kde se mohli volně vrtět do rytmu, a za jednu ruku jí stále držel, zatímco začal tančit. Z legrace jí i párkrát zatočil - aby se jí zatočila ta krátká sukýnka. „A mimochodem, nepřeháním, vážně ti to sluší,” pověděl jí, když se k ní naklonil trochu blíž, aby ho přes tu hudbu slyšela. Ještě se nějakou dobu na parketu zdrželi, ale viděl na ní, že pozornost, které se jí v jejím kostýmku (oprávněně) dostává, už na ni byla moc, a tak jí navrhl, jestli se nepřesunou někam jinam, ideálně kde by zábava ještě pokračovala, protože on doopravdy ještě netoužil jít spát, ale byl připraven i na variantu, že dnešní večer skončí dříve, podle toho, co si Barbie poručí.

>>> pryč z akce

Spokojeně se uculila, když Peter vychvaloval její šerifskou pozici, a její úsměv zářil víc než kovbojská hvězda (kterou neměla). Když ji vyzval, aby si ho prohlédla, musela se zakřenit, jelikož vypadal právě přesně jako někdo, koho by zabásnout měla! Přejela ho tedy podezřívavým pohledem, jako kdyby mohla vykoukat, čí je to krev a zda ho má skutečně zavřít za mříže. Očima se zastavila u toho nevinného kukuče, o který se snažil, a poraženě si povzdechla. „No... ze známosti udělám výjimku, ale jsi na tenkém ledě,” upozornila ho a prstíky naznačila, že ho důkladně bude sledovat, tak ať se kouká vyhnout všem malérům. „Nene, budu ráda, když dopiju ten jeden,” zaksichtila se a jelikož svůj drink oproti Peterovi neexnula, ještě jí trochu zůstalo – proto zavrtěla hlavou, když se Peter chystal objednávat další drink. Ona si tu dopije tu zeleně toxickou věc, ať si Peter ten Voodoo punch, který ona už měla, ochutná sám. Má k tomu její plnou podporu, ačkoliv on se nezdá ani v nejmenším nadšen. „Ale no tak, ten punč byl dobrej,” stála si za svým, zatímco usrkávala zbytek předchozího drinku a nedočkavě vyčkávala na jeho degustaci. Inu, jejich názory se pravděpodobně rozcházely, jelikož Peter vypadal ještě znepokojenější než u předchozího drinku. Než mu stihla znovu oponovat a Voodoo punch hájit, pozornost upoutalo vyhlašování vítězů, kterým se stal právě Peter s nějakým svým kamarádem, a oni se najednou chystali jít vyzvednout výhru. Skoro ani nedopila drink, co měla, a už musela cupitat za Peterem.  
„Tobě se to řekne,” zamrmlala si pod vousy, když ji Peter popoháněl, zatímco on se svými širokými rameny snadno procházel davem, a ona se horkotěžko cpala za ním. S vyvalenýma očkama si prohlídla kýbl, který před nimi stál, a hlava jí šla kolem z toho, kolik tam toho bylo. „Ale je to míň barevný,” oponovala mu vesele, no láhve si trochu podezřívavě prohlížela. Ty drinčíky byly sladké... nebo kyselé... nebo cokoliv, ale prostě ne tolik alkoholové, ale tohle se zdálo být... velmi alkoholické. Stejně se toho nezalekla a už jim vyhlížela místo, kam se s tím vytratí, jelikož druhý vítěz, který sdílí s Peterem první místo, nebyl nikde k nalezení. Už ho dokonce i našla (to místo, ne druhého vítěze), ale v tom se objevil druhý vítěz a radostně se k nim hlásil i se svou blonďatou společnicí. Na znamení pozdravů oběma zvesela zamávala, nijak víc se ale do konverzace nezapojovala, jelikož ani jednoho z nich neznala. Jen zamávala pistolkou, když se Michael začal obávat, zda se jedná o přepadení. Klidně by s ním tu hru hrála, ale Peter už jim začal cpát lahve, takže přepadení šlo bokem a ona pistolku opět uklidila, aby měla volné ruce. „Na Michaela,” přidala se k oslavnému zvolání a když na ni přišla řada, napila se čiré tekutiny v lahvi... načež velmi znepokojeně zkřivila svou pusu. „To teda není lepší než ty drinky,” postěžovala si a zoufale se podívala na Petera, jako kdyby ji mohl zachránit. Ty drinky aspoň nějak chutnaly, tohle byl prostě čistý líh! Co jí to dal panebože?! „Máme tam nějaký nealko, nebo něco, co má nějakou chuť?” pokračovala ve svém skučení a pohled přesunula do kyblíku, kde naštěstí něco vylovila, dost možná i s pomocí Petera, a upokojila své chuťové pohárky. Záchranou lahvičku pak vrátila zpět, se zakrvácenou dvojicí se rozloučila a společně s Peterem zamířila k tomu stolku, který jim předtím vyhlédla. Oproti Peterovi měla energie spoustu, přeci jen se s tím kyblíkem nemusela táhnout, takže by klidně ještě postála, no sedla si vedle něj a zamyšleně si prohlížela obsah kyblíku. „Asi od něčeho, co nebude chutnat jako čistý líh,” zaskuhrala očividně nespokojeně a koukla na Petera. Ona většinou pila pouze pivo, ne tvrdý alkohol, nevěděla tedy po čem sáhnout, aby se jí nevypálila při jednom loku díra do krku (tak se totiž předtím cítila, a ne, rozhodně nepřehání).

Myslel si, že bude mít trochu času na to, aby se v baru rozkoukal a více se se vžil do své dnešní role, avšak brunetka, která si bez ostychu vyžádala jeho pozornost, mu takový luxus nedopřála. Jeho ego si však nad celou situací vrnělo, protože ačkoliv měl s holkami téměř minimální zkušenosti, dokázal ocenit jejich krásu. Většinou si to nechával pro sebe, avšak tušil, že dnešní večer mu to neprojde, protože holky měly rády komplimenty. Na malý moment o sobě začínal mít pochybnosti, protože James Bond byl vážně jeho úplným opakem, ale rychle je zase zahnal, protože tohle pro něj byla výzva, kterou hodlal splnit. Cítil na sobě její oči, pro něj byl tohle dost velký výstup z komfortní zóny a za normálních okolností by zřejmě honem rychle zmizel nejlépe co nejdál od ní; nyní ji však i on sám začal sjíždět pohledem, ačkoliv ne se stejnou vervou svůdnosti, kterou mu dopřávala ona. ,,Uhmm," dostal ze sebe, když bez jakýchkoliv zábran čapla jeho oblek a starostlivě nakrčil čelo; na své obleky byl obzvláště citlivý, takže vážně doufal, že měla čisté ruce. ,,To je přeci tajné," odpověděl po menší odmlce, která nastala především proto, že jej Chloe už nyní rozhodila. Fuuu, jak ten celý večer zvládne? Hlas se mu sice netřásl, ale na takovou blízkost opačného pohlaví opravdu zvyklý nebyl, takže by se ani nedivil, kdyby za chvíli začal koktat. To by však pro něj bylo velké selhání, které nechce dopustit, takže se pokusil vnitřně uklidnit a obrátit pozornost spíše na její kostým.
Byla za šelmu, což cenil, většina holek volila jako kostým kočku, což nebylo ničím originální; hádal ale, že jim o originalitu ani tak nešlo. ,,To nepochybně," přitakal jejím slovům a narovnal se, přičemž se pokoušel, aby se mu zase vrátilo ztracené sebevědomí. Teď, když už Chloe své ručky odtáhla, to bylo zase o dost lehčí. Odkašlal si, protože se už připravoval, že se jí zeptá na jméno, ale brunetka se rozhodla obrátit svou pozornost úplně jiným směrem a mu se tak na chvíli ulevilo. Dokonce to v jedné chvíli vypadalo, že o jeho maličkost ztratila zájem a začala se bavit s jiným klukem – což by mu vlastně ani nevadilo. Ovšem po chvíli, které věnoval mapování svého okolí, se k němu Chloe zase obrátila s tím, že mu do ruky vtiskla načervenalý drink. Alkoholu nikdy neholdoval, ale James Bond ano, takže nepřicházelo v úvahu, aby jej odmítl. Usmál se, ačkoliv vynuceně, a pozvedl sklenici s drinkem k přípitku, který právě pronesla brunetku. ,,A na Vaši krásu," dodal k jejím slovům a pak si trochu upil. Drink byl naštěstí sladký, alkohol skoro nešel cítit, což mu vyhovovalo – možná právě proto si rázem loknul znova, tentokrát však mnohem více, aby si pojistil, že mu alkohol dříve stoupne do hlavy. Pak nebude tolik nervózní, ne? Říkalo se to tak… Ani nepostřehl, že DJ hudbu vypnul a vyhlašoval vítěze o nejlepší kostým, protože byl až příliš zamyšlený nad tím, jak správně formulovat svou otázku. ,,Asi jsem přeslech Vaše jméno," pronesl co nejzdvořileji a zase na rtech vyčaroval něco vzdáleně podobné úsměvu. Nojo, fakt se snažil! A to chudák ještě nevěděl, co za drink s tajnou příměsí do sebe ládoval – a docela dost, protože chuť onoho nápoje mu velmi zachutnala.

Pro něj bylo až okouzlující, jakými způsoby si brunetka vykládala modřiny, a právě díky tomu se mu do rtů vkradl nefalšovaný úsměv. Jestliže modřiny, jakožto důkazy hrdinství, byly sexy, nevadilo by mu se do potyček se hrnout po hlavě, pokud by to zaručilo její přízeň. Sice se jeho modřina na tváři nehrnula moc v hrdinném duchu (ba naopak), nemohl být za ni víc než vděčný. Ano, bylo to zvláštní usuzování, ale kdyby ji neměl, pravděpodobně by s Lacey netrávil čas a dychtivě nevyplňoval momenty flirtováním. Kupříkladu teď, kdy se mu kompliment mířený na jeho maličkost podařilo efektivně přetransformovat tak, aby zářila hlavně Lacey než on sám. „Uh-huh,“ přitakával, „kdyby ne, neměla by důvod tě jít zkontrolovat,“ pokrčil nad tím rozpustile rameny jako by se jednalo o samozřejmost. Za ní ji i považoval. Nehledě na to, že ho nějaká Clementine po kratičkém očním kontaktu nezaujala, jeho teorie mohla být pokládána za holý fakt. Rád by pokračoval dalším přesvědčováním, avšak Laceyin úsměv byl účinnější než kdejaké stop znamení. Při pohledu na to, jak si skousávala ret, nejspíš neschopna zareagovat (podobně jako on před chviličkou), odhodlaně využil vlastních rozpaků k odlehčení situace, aby ji zachránil od dalšího roztomilého zakecávání. Rozhodl se tak na úkor její maličkosti. A to i přestože si byl Dominic jist tím, že by mu nevadilo se na ni jen koukat a tiše obdivovat každičký detail její tváře a těla.
Možná právě proto nechal ruku bloudit k ní, avšak ne v tom smyslu, kterým původně zamýšlel. Zpočátku se chtěl dotknout její odhalené kůže, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Jednak ji chtěl dát najevo, že je už ho má omotaného kolem prstu, ale chtěl jí i ukázat, že pokud bude chtít něco víc, nebude jí zbývat nic jiného než si o to říct sama. I pro něj to nebylo příjemné rozhodnutí, když dobrovolně obětovával vlastní touhy, pro budování napětí, které se projevilo mírným poškádlením. Kousáním do rtů a následným zaculením předcházel zmínky povšimnutí, jakým způsobem se pod jeho dotekem naprosto poddala. Nerad nikoho nechával na holičkách, přesto mu pro tentokrát nezbývalo udělat výjimku. „Opatrně,“ usmál se hravě, zatímco se jeho oči upínali pouze na ni. „Ještě slovo a přesvědčíš mě o tom, že jsme si souzeni,“ vydechl plný očekávání. Takovou variantu mu rozhodně nevadilo prozkoumat, avšak za podmínky, že by tomu byla otevřená ona. Horlivost v něm přetrvávala i poté, co ji sebejistě vzal za ruku a vydával se s ní do davu lidí oddávajících se nejrůznějším tanečním kreacím. Svědomí jej tiše hlodalo, ale co by pro ni neudělal.
Už, už si myslel, že všechno půjde po dobrém, ale do posledního momentu byl vyveden z omylu, a to ještě nějakým idiotem, myslícím, že má právo na to mu zkazit jednu z těch šťastnějších chvilek. Ač se tvářil sebevíc klidně, vnitřně ho tato potyčka užírala a ujišťovala o tom, že na jeho přešlapy nelze jen tak zapomenout. To nebylo dobré. Kdyby se to jenom týkalo jeho… Ten ťulpas do tohoto nedorozumění zatáhl i Lacey. Stačilo málo a ochranářsky ji schoval za sebou, třebaže se jednalo jen o krok vpřed. Nebyl důvod, aby jí ten budižkničemu zachraňoval zrovna před ním. Dokud se nacházela po jeho boku, nedovolil, aby se jí něco stalo. Rty se mu zachvěly a ruce se mu zaťaly v pěst, připraven vyřešit tento nechtěný spor, tedy do té doby, než se k němu Lacey zpátky natiskla. A to ho donutilo se uvolnit. Dominicův pohled se zastavil na ní, hledajíc v těch jejích očích nějaký náznak toho, co má její bázlivé řečnění za lubem. Zmatení vystřídala vděčnost. Myslela to vážně? Krátce zalapal po dechu. Nakrčené obočí pominulo, poté co svou pozornost věnoval pouze řeči jejího těla. Právě od té chvíle, co se provokativně kousla do rtu, se mu do tváří nahrnulo teplo; které doposud projíždělo jeho celým tělem v podobě šimrání. Koneckonců její touha po něm byla pro něj mnohem důležitější než jakýkoliv konflikt, a proto úplně zapomněl, že ten idiot tam pořád postával a hleděl na ně. Laceyin pohled do jeho očí a na jeho rty byl přímočarý, ale stále plný nevyslovených otázek. Ani by se nedivil tomu, kdyby si z jeho škádlení vzala inspiraci, protože každý z těch pohledů ho přiváděl nejen do transu ale i do dalších rozpaků a on toužil jenom po jednom. Nakonec si vysloužil (i přesto jak se na ni koukal s jiskřičkami v očích) pouhé pošeptání utvrzující jeho domněnky. Rty se mu ihned zkřivily do poloúsměvu. Jejich role se vskutku vyměnily, teď byla jeho zachránkyní právě ona. Bylo očividné, že se mu tato myšlenka zalíbila… vlastně po ní prahnul. Jeho pohled doposud protkaný něžností si nedočkavě vybízel ten její, když mu obmotávala ruce kolem krku. Bez jediného slova ji pevněji přitáhl k sobě a ruce mu zabloudily k jejímu pasu, přesně tak jak to měl udělat předtím u baru. Ten jemný polibek na tvář byl pouhou třešničkou na dortu. Nezbývalo mu nic jiného než motýlí polibek hladově využít jako záminku jejich spojení prohloubit více, než se jim dosud dařilo nevinnými doteky. Přitáhnutí její maličkosti do polibku záhy uklidnilo vše, co se v něm bouřilo. Cítil, jak ho veškeré napětí opouští, hned co se jeho rty setkaly s jejími a začaly se do nich vpíjet. V polibku se ztratil, jako by to byla jediná realita, kterou potřeboval. Jeho ruce se staly neodmyslitelnou součástí jejího těla. Ztratil se v ní, zapomínající na okolní svět či nějakou potyčku. Možná to bylo dobře, protože ani nestihl zaznamenat, kdy se tomu týpkovi povedlo zmizet v davu. Ač se Lacey stala pro něj kyslíkem, musel se odtrhnout. „Být si kvit nám moc nejde, nemyslíš?“ konstatoval s upřímným úsměvem vyrytým na rtech. Z jejího pohledu se snažil vyčíst, zda jeho reakce byla správná a ne unáhlená.

Děkovný proslov a ani taneček se bohužel neuskutečnil, a to i přesto, že měl takovou podporu ze strany Gab. Ještě by svými skills na sebe přitáhl mnohem větší pozornost, než bylo momentálně nutné. Pozornost mu sice nevadila, ale všechno by mělo být přiměřené na jeho poměry. Už taková výhra kostýmové soutěže a vyhlášení oznámené před všemi si dost zahrávalo s něčím, co Michael zrovna v lásce neměl. Ale s tím, že vyhrál se svým kamarádem, jehož popularita na škole jej definovala díky svému přátelení, věděl, že se to bude točit všechno kolem něj, a to se mu koneckonců i zamlouvalo. Michael se cítil mnohem komfortněji, když zářili ostatní a on je mohl hlasitě podporovat z dálky. „Máš pravdu,“ přitakal nad polemizováním, zda se jejich kostým zdá považovat za cosi trapného či nikoliv. Pak už se všechno neslo v duchu najít parťáka Petera. „Kupodivu jeho nejde moc znepřátelit,“ poznamenával, zatímco si to štrádoval směrem k baru, kam měli původně namířeno. Jeho výrok nebyl tak úplně pravdivý, jestliže si kolektivně vzpomeneme na tu nemístnou potyčku na náměstí. A právě proto zastával Peterovu stranu nejen kvůli jejich přátelení. „No právě! To by byla velká škoda,“ smál se. A ať už svou poznámku Gab myslela ironicky nebo ne, Michael byl momentálně štěstím bez sebe, že nějakou změnu podtónu v jejím hlase ani nezaznamenal.
Jeho pozornost totiž nabrala obrátek, když konečně zahlédl Billyho Loomise nesoucí kýbl plný těch správných paliv. Ač kovbojku sjel pohledem, připraven kdyžtak vzít roha, kdyby se tou pistolkou chtěla ochomýtat, svou pozornost stejně věnoval Peterovi. Nadšení přetrvávalo, když si od něj vysloužil povzbudivý úder do ramene. „Alee to nic nebylo,“ cvaknul jazykem v zájmu nesouhlasu a mávl nad tím rukou, aby pořád poukázal na to, že se jednalo o kolaboraci. Michael se zubil, nabuzen tou správnou radostí. „Za-zapít?“ Nad tím se trochu rozmrkal. Sotva před chvilinkou do sebe kopl to hnusné cosi a teď si tady bude muset dávat přípitek čistého. Kdo by to tušil, že zrovna on si bude dávat čistého a ne Gabča. Proto bylo logické, když směrem k ní začal tikat pohledem, zrovna když Peťas šikovně vytáhl láhev s kýble, a ještě k tomu ji otevřel. No a pak to přišlo. Peter tam hlasitě začal vyhlašovat jeho jméno a jiní se k němu začali přidávat. Teď kdyby se toho nezhostil asi by byl za trapáka. „Ani náhodou! K tomu mě nedostaneš,“ nejprve nad tím nesouhlasně vrtěl hlavou, když mu nabízel láhev vodky, aby přípitek dokončil. Nebylo to jeho nejoblíbenější volba alkoholu, proto se k tomu moc neměl, ale jen ta představa, že to vidí ostatní se mu nezamlouvala. „Tak fajn no,“ vydechl nakonec poraženecky a donutil sebe samého, aby se zeširoka usmál poté co si flašku převzal a tuto přípitkovou patálii dokončil jednou pro vždy. Po napití, bojoval sám se sebou, aby se mu na tváři nevytvořil nějaký škleb. Těžce polknul a pak se opět rozesmál, když mu do náruče přiletěl džus. Momentálně se po něm vyžadovalo nesmírné množství aktivity. Byl sám ze sebe překvapený, že džus chytil a nepopadal mu na zem, i přesto že svíral vodku. „Děkujeme velmi pěkně,“ houkl směrem na mizící dvojici. „I vy si to užijte, a hlavně s mírou!“ volal na ně ještě, ale kvůli té hlasité hudbě by se ani nedivil, kdyby jeho varovné volání nezaslechli. Přece jenom odnesli si toho alkoholu víc, než on momentálně držel v rukách.
„Že váháš!“ S radostí v očích se otočil na Gabs. Tohle znamená, že se dalšího mysteriózního výběru účastnit nemusí, protože všechno potřebné mají u sebe. „Ty joo! Že bych se přece jenom dočkal ukázky tvých barmanských schopností?“ otázal se s úsměškem vytvořeným na rtech. S vodkou a džusem se dá namíchat jenom jedno, ale to neznamená, že se nebude moct pochlubit svým talentem. „To abychom si někde našli floka pro náš soukromý bar,“ mrkl na ni a pak se rozešel zpátky ke stolečku, kde předtím seděli. Tiše doufal, že jim to nikdo nestihl ukrást. No… kupodivu už se tam usadila nějaká zamilovaná dvojice. Nevypadali zrovna, že by byli na odchodu, proto se ke stolku jenom natáhl a nerušeně vzal si sklenici, v níž se před několika minutami nacházel ten Pumpkin Spiced hnus. Nejen že měl ruce plné, ale byl i zaneprázdněn výběru lokace. Nezbývalo jim nic jiného než si svůj bar otevřít někde jinde.

Mohla předpokládat, že se tu Zahradníček objeví; vždyť přesně tohle byla akce, na níž nesměl chybět. Snadněji se tu chytaly naivní chudinky, které propadnou jeho roztomilé tvářičce, prvotřídnímu charisma a nevinnému kukuči. Teda, ona měla co mluvit, když přesně tohle byly kvality, kvůli kterým mu propadla i ona. Dnes však hodlala být neoblomná, chtěla být vůči jeho kouzlu imunní, jenže sotva se Seth rozmluvil, měla pocit, že v ní všechny ty ledy tají. Vždyť věděla, jaký je a že ji dříve či později ublíží, jenže stačilo, aby ji jemným dotekem pohladil po paži a ona měla pocit, že už mu zase celá propadá. Jak on tohle dělal? Nebo to bylo v ní? Přeci jen se málokdy poučila a stále ve všem smýšlela naivně. Možná to byla kombinace obojího. Nepatrně svraštila obočí a pohled na chvíli věnovala jeho ruce, která postupovala po její paži, až nakonec skončila propletená s tou její. Ugh! Jemně ho od sebe odstrčila a tiše zavrčela jednu z francouzských nadávek. Ruce si založila na prsou, aby už k žádným propleteným prstům nedošlo, a tak trochu ztraceně se porozhlédla okolo sebe. Nevěděla, co dělat, nevěděla, kde jsou její přátelé, všechno bylo zkrátka na nic! ,,O co ti jde Sethe?" dostala ze sebe konečně otázku, kterou si kladla několik bezesných nocí a věnovala mu zamračení. ,,Baví tě si se mnou takhle pořád hrát?" navázala rázem další otázkou a stoupla si k němu tentokrát blíže ona, protože se chtěla ujistit, že jejich konverzaci nikdo neuslyší. Neznělo to ani tak vyčítavě jako spíše nechápavě. ,,Já nejsem hračka, mám city," zašeptala skoro neslyšitelně s jistou dávkou zranitelnosti, u které se zapřísáhla, že mu ji neukáže. Sliby chyby – ostatně tak by se dal shrnout celý její život. Nevěděla, proč u něj ještě ztrácela čas, když věděla, že ji akorát zase namaže med kolem pusy a ona mu celá propadne. Možná si její naivní stránka myslela, že se nějakého toho vysvětlení přeci jen dočká; anebo od něj prostě nechtěla odejít. Přeci jen měla v hlavě Setha docela často a jistá malinkatá část v ní každý den doufala, že se znovu setkají.

Uvědomovala si, jaký vliv umí mít na lidi, hlavně tedy muže, a hlavně když si tu pobíhala jen v podprsence, přes kterou měla přehozené své tygří sáčko. Nebylo tedy divu, že její ego bylo spokojené, když si ji prohlížel, a nenápadně se narovnala, aby si ji mohl ještě lépe prohlédnout. Jen ať si tu show užije, jistě tohle nevidí každý druhý den. Jeho kostýmek Jamese Bonda taky cenila, to sako vypadalo velmi kvalitně, a tak neodolala a lehce mezi prsty prozkoumala materiál – nemýlila se, chlapec se vyznal. „Hm, vás člověk neošálí, co?” lehce naklonila hlavu do strany, když se nedozvěděla, co chtěla, a nespokojeně našpulila rtíky. Pan Bond holt dělal svoji práci dobře, když se nechtěl dělit o detaily své mise, ale pokud bude dobrá alespoň z poloviny jako nějaká Bond girl, určitě se na konci večera dozví všechny detaily. A upřímně, kam se na ní hrabou všechny Bond girls, hlavně v tomhle oblečku. Nyní se ale soustředila pozornost na její maličkost a na její kostým, což jejímu egu dělalo dobře, nechala si tedy polichotit a doufala, že to nebude poslední lichotka dnešního večera...  
Na krátký moment si její pozornost ukradl jakýsi týpek, který si drze vyžadoval její přítomnost a podstrkával jí červený drink, ačkoliv měla vlastní drink už v ruce. Read the room, jesus. Snaha se samozřejmě cení, ale dnešní večer prostě patří zde přítomnému Jamesovi Bondovi. Loupla po něm koutkem oka a všimla si, že on ale drink žádný nemá, a tak se jí zrodil skvělý nápad – zmocnit se nabízeného drinku, nabídnout ho své společnosti, a zároveň se zbavit své nové společnosti. Chvíli se na ni mračil, co si to dovolovala, ale Chloe byla zvyklá muže odmítat, tak na něj jen mrkla, aby mu dala najevo, že jejich interakce končí, ať se o nic dalšího nenamáhá, a on s jakýmsi nespokojeným brbláním odcházel pryč. S hravým úculem se obrátila na Jamese Bonda, kterému vtlačila do rukou onen drinčík, aby si s ním mohla ťuknout. Výborně, poslední lichotka to tedy nebyla, jelikož se vytasil s další a jí se na tváři usadil spokojený výraz. Připila si svého drinku a rozhlédla se kolem, zaslechla totiž známé jméno při vyhlašování a po chvilce Michaela i skutečně zahlédla... s jakousi blonďatou flundrou po boku. Raději tedy přesunula pohled zpět k Jamesovi Bondovi, který si opět žádal její pozornost. „Chloe,” představila se mu, „a mám vám říkat agente, nebo máte i jiné jméno?” obrátila otázku proti němu a znovu si cucla svého drinku, jelikož ten Bondův velmi rychle mizel a ona s ním přeci musela držet tempo – jakmile totiž dopijí, chystá se ho vytáhnout na taneční parket. „Co děláte ve volném čase, když zrovna nezachraňujete svět?” optala se ho a pohledem cukla k tanečnímu parketu. „Protože já bych se, až dopijeme, ráda podívala mezi lidi,” prstíkem významně ukázala na parket a pohledem zkoumala jeho reakci, zatímco pomaličku dopíjela svůj drink. Po chvilkovém tlachání minimálně její drink zmizel celý v ní, takže odložila svou sklenku na první stoleček, co zahlédla, a natáhla k Bondovi ručku s jasnou otázkou v očích – „Jdeme?”

Lhala by, kdyby řekla, že se jí lichotky, kterými ji Dominic zasypával, nelíbily. Ostatně to byla téměř pokaždé sázka na jistotu, pokud byste přemýšleli nad tím, jak sbalit kteroukoliv ženu; jen jste to museli umět správně uchopit. Některým jedincům se to totiž povedlo převést do trapné roviny, kdy z rukávu sypali jednu blbost za druhou, až vás nakonec svým přístupem úplně otrávili. Už i Lacey si zažila své… Zato konverzace s Dominicem působila tak přirozeně, že měla skoro až pocit jako by se znali několik let. Bylo to vůbec možné? ,,To je asi pravda," přitakala s nepatrným kývnutím hlavy, ačkoliv si svými slovy nebyla tolik jistá. Nebylo to tak, že by si nevěřila, ale spíše věděla, že na světě jsou mnohem hezčí holky, takže když pak o vás někdo jeví zájem, říkáte si, proč zrovna vy. Byl to tak trochu problém dnešní doby – každá holka na sobě vnímala své chyby, a naopak přehlížela kvality, které mohla svému okolí nabídnout. Protože vždycky se najde někdo lepší než vy. A zrovna Lacey měla s touto myšlenkou obrovský problém.
V podbříšku ji začali divoce poletovat motýlci, když postřehla, jak k jejímu boku putuje Dominicova ruka; zprvu si myslela, že si ji k sobě chce přitáhnout nebo se jí jen z čiré provokace dotknout. Taková představa ji dovedla do stavu, který se jí líbil, protože by jí vlastně vůbec nevadilo, kdyby jí byl Dominic zase o něco blíže. Bohužel se však nakonec ukázalo, že šlo jen o prozkoumání materiálu její sukně a ona se hodně snažila potlačit zklamaní, které v ní celá situace probudila. ,,Třeba jsme," mírně naklonila hlavu do strany a zase se na něj culila. Ono to už totiž jinak v jeho přítomnosti snad ani nešlo, což bylo ironické, když tu na něj ještě před chvíli byla docela hnusná. Svá slova každopádně myslela vážně, opět se však mohlo jednat jen o přesvědčení, které měla v hlavě díky alkoholu. Je přeci blbost, aby věřila, že tu teď před sebou vážně měla svou spřízněnou duši. Nebo snad ne?
Byla nadšená, když se Dominic chytil její myšlenky na vyzvání k tanci a oni si tak mohli v další chvíli razit cestičku rovnou na parket. Plány jim však zhatil kluk, který očividně rád vyvolával konflikty a chtěl Domčovi dopřát další modřinu. Bylo jí to nepříjemné, a to obzvláště v momentě, kdy do toho byla zatáhnuta i ona. Jedna věc byla vtipkovat o jeho další potenciální modřině, ale představa, že by se tu teď s někým začal opravdu prát, se jí příčila. Vlastně z ní měla strach. Byl to pak takový pocit bezmoci, protože jakmile by se ti dva začali bít, nezmohla by nic. Teď na druhou stranu mohla celý průběh jejich konverzace otočit, a to dokonce ve svůj prospěch. Lhala by, kdyby tvrdila, že při pohledu na jeho rty nemyslela na to, že ho políbí. Chtěla to udělat, ale bála se, že by jí od sebe Dominic odstrčil a ona by to celé pokazila. Blízko u sebe ho však mít chtěla, proto mu věnovala alespoň polibek na tvář, který měl podtrhnout její slova o tom, že jejich účty jsou nyní vyrovnané. Zachránila ho, no ne? Možná právě proto už byl čas, aby se od něj odtáhla a oni se mohli začít vrtět do rytmu hudby, ale ona si místo toho své ručky zahákla o jeho krk a nespouštěla z něj oči. Stejně jako on z ní. Byla to chvíle, na kterou věděla, že bude hezky vzpomínat, protože Dominic udělal přesně to, po čem toužila. Šimrání v podbříšku značně zesílilo, když se jejich rty konečně spojily a ona měla pocit, že se svět na chvíli zastavil. Žádná škola, žádný stres, jen on. Rukou mu vjela do vlasů a vášnivě jejich polibek prohloubila, protože na chvíli vážně zapomněla, že stojí kdesi na parketu a lidi kolem nich divoce tančí. Poddávala se mu a do reality se vrátila až v momentě, kdy se Domča odtáhnul a ona tak mohla do plic zase nasát potřebný vzduch. Moc se však neodtahovala, stále se ho držela kolem krku a konečně pohledem zabloudila k místu, kde ještě před chvíli postával ten plešatý kluk. Zmizel z davu a ona úlevně vydechla. ,,Jako že… ti teď zase něco dlužím já?" vrátila se zpátky k jeho očím a nakrčila nos. Palcem krátce zabloudila k jeho rtům, na kterých mu ulpěla její tmavá rtěnka, kterou jedním pohybem smázla aniž by mu ji tam rozmazala; a pokud přeci jen, v té tmě si toho nevšimla. ,,Stále chceš tancovat?" zase k němu zvedla oči a ruku vrátila zpátky za jeho krk. Chtěla vůbec ona tancovat? Věděla, že ho chce mít na blízku, ale možná by se raději vrátila zpátky k baru, kde přeci jen měli více soukromí a nikdo je tam neotravoval. Navíc na parketu byla stále parta holek, s níž sem přišla a na níž se taky vykašlala. Tancovaly kousek od nich a když k nim Lacey při svém mapování situace na parketu krátce zabrouzdala pohledem, tak zjistila, že je Clementine při svých divných tanečních kreacích pozoruje. Viděla snad i ten polibek?