Moc nečekal, že se při kratičkém výletu k baru dostane do bojové arény, kde vzduchem létají šípy. Rána, kterou jím dostal do zad nebyla žádným něžným pohlazením, naopak, ten, co ji vystřelil by klidně mohl vyrazit do bojové arény. Určitě by v ní nezaostával, protože ještě v okamžiku, kdy se k srdcovému šípu spadenému na zemi sklání, cítí, jak mu do zasaženého místa doléhá zbytek nepříjemně pichlavé bolesti. Štěstí, že sem někdo nepřišel s opravdovým lukem. Šíp zabodnutý v zádech by mu asi docela pokazil večer. Takhle mu ho může pokazit leda tak něčí výsměch, který se začal venkovním vzduchem roznášet jen co byl šípem zasažen. Nejdřív si myslí, že si ho někdo vyhlídnul jako terč posměšků. Nedivil by se tomu. Je Halloween, všichni kolem jsou oblečení ve vynalézavých, různorodých kostýmech a on se tu promenáduje ve své domácké mikině s Mickey Mousem. To, že má rád Disney filmy sice trestné není, ale většina kluků v jeho věku si přece jen radši pustí Star Wars, než pohádky pro děti. Proto div nezačne panikařit nad tím, co bude teď dělat. Naštěstí ho ale před zahájením paniky napadne vzhlédnout vzhůru, směrem k hloučku smějících se kluků, mezi kterými zahlédne známou tvář, shodou okolností patřící přímo amorkovi, co po něm střelil šípem. Ihned mu spadne kámen ze srdce, když pohledem vyhledá známý pár očí a zatímco si to zamíří přímo vstříc poslovi lásky, nově nalezený klid na duši mu pomůže se zahájením konverzace. „Chceš druhej pokus?“ trochu roztáhne ruce od těla, aby mu naznačil, že bude klidně pokusným králíkem pro další výstřel a to jen kvůli tomu, že ho zamrzí viditelné zklamání Sofči z informace, že měl mířit spíš na srdce, než na záda. Příště si asi podobné poznámky nechá pro sebe a nebude mu kazit radost ze zásahu. Na radostného amora se totiž kouká mnohem líp, než na skleslého, což mu potvrzuje radost vepsaná v jeho tváři, způsobená tím, že uhádnul co znázorňuje jeho kostým. Ne, že by to bylo něco těžkého, když má svatozář, křídla a luk, jehož směrem kýve hlavou jeden z jeho kamarádů ještě předtím, než mu vůbec stihne odpovědět na otázku. Takhle ani nemusí a tak s nepatrným úsměvem krčí výmluvně rameny, sledujíc jak parta kluků míří se zdviženými prostředníčky zpátky k baru.
Andílek naproti němu své kamarády nenásleduje. Místo toho k jeho překvapení zamíří naproti jemu, nejspíš aby si vyzvednul svou munici. Co by bez ní jako amor taky dělal, že? „No, možná je dobře, žes to neudělal… by pak dneska asi měli v nemocnici veselo,“ prohodí, ne však v rýpavém smyslu, ale spíš v pokusu o vtip. Sofčova muška sice trochu pochybná je, ale nikdy by mu to přímo do tváře nevmetl. To by ji s ním radši i za cenu nespočtu modřin trénoval a s každým dalším pokusem mu povzbudivě vykládal, že se za chvíli bude moct zúčastnit i turnaje v lukostřelbě s jasnou vyhlídkou zlaté medaile. Až když je konečně blíž u něj a šíp lásky mu vrací, všímá si rudého polibku na jeho tváři. Hned ho napadá, že ho možná krade i někomu jinému, než jenom kamarádům a protože by byl vážně nerad, kdyby na něj naběhla nějaká holka s osočením z krádeže, stáčí pozornost k obtisku rtěnky. Z malé části i pro případ, že by o něm třeba nevěděl. Ukazuje se, že o něm ví i to, že rozpaky, do kterých kvůli tomu zabředl, byly zcela zbytečné. Do tváře se mu tak nově vkrádá náznak úlevy a pobavení, které doprovází i veselý smích. „To doufám, přece bys mě teď neopustil, když si mi do srdce vnesl tolik lásky,“ přiloží si dlaň k srdci, přestože se do něj šípem netrefil a hodí po něm okouzleným, rádoby zamilovaným pohledem. Když už je tou amorovou obětí, měl by se tak chovat, no ne? Minimálně se o to pokouší, nervózní, že zamilované divadýlko, které předvádí, působí víc směšně, než věrohodně. Na jeho amorka to ale nejspíš platí, protože mu sám hned vzápětí vykládá, jak už se ho dneska nezbaví, nezapomínajíc i na poznámku, kvůli které se mu tentokrát ve tváři místo hrané zamilovanosti promítne provinilost. „No, já…“ vysouká ze sebe, ale vlastně neví, co chtěl říct nebo jak pokračovat. Myslel si, že se naopak Sofi vyhýbá jemu a tak mu pro jistotu už dobrého půl roku nenapsal, ačkoliv za to z velké části může i nedostatek času. Toho moc na rozdávání nemá, ale na něj by si ho udělal, kdyby si myslel, že o to stojí. A to klidně i o půlnoci! Žádná slova mu tak nepřichází na mysl a ani nemusí. Sofian stíhá mluvit i za něj a během svého přemlouvání a snahy ho dostat do baru mu příliš prostoru k vyjádření nedává. Mluvit ho přiměje až zmínka vystřelení oka, která měla nejspíš působit dojmem výhružky. V jeho podání to však zní spíš jako motání se do vlastních slov, než něco, čeho by byl doopravdy schopný a tak se tomu musí zasmát, přestože vyhlídka pirátského života nezní zrovna lákavě. „Asi by to byl docela problém, se slepeckou holí by mě nejspíš na hřiště nepustili,“ uzná a prozatím polyká veškeré omluvy související s tím, že se s ním tak dlouho nevídal. I teď má nutkání se z toho zkusit vyvléct vzhledem k tomu, že by se měl místo obrážení barů učit, ale copak by mu to mohl udělat, když ho tak hezky prosí? „No tak fajn, dneska budu mít oči jenom pro tebe, mon amour,“ s tichým povzdechnutím souhlasí a ještě předtím, než ho začne za ruku vláčet směrem ke vstupu, zaloví rychle v jedné ze svých kapes po klíčcích od auta, za kterým se ohlédne, aby ho zamknul. Zodpovědnost nadevše. Potom už je ale vážně celý jenom jeho a po zaplacení vstupného se jím nechává dotáhnout až k baru, přičemž se snaží bojovat s nepříjemnými pocity, že je tady bez kostýmu jako pěst na oko.
„Sakra, žádnou amorovu lásku tady dneska nemají, takže mi asi bude muset stačit jen ta tvoje,“ poznamená, když očima zběžně prolétne nabídku drinků. Nakonec vybírá Black Widow s tím, že jeden drink ho nezabije. Než nastane čas jít domů, nejspíš už mu v oběhu žádný alkohol kolovat nebude, takže jen co i Sofian vyřkne svou volbu a drinky si objednají, pootočí se ke své dnešní životní lásce trošku víc čelem, aby na sebe líp viděli. „Víš… jak si říkal, že se s tebou nechci bavit, tak to není pravda,“ až teď se vrací k tématu, ke kterému se venku nestihl vyjádřit a sotva co to vysloví, lituje, že to nenechal až na chvíli, kdy v sobě bude mít ten drink. „Chci a ty tvoje kouzelný šípy za to nemůžou,“ mávne rukou směrem k jeho luku, dávajíc mu najevo, že tohle nevykládá kvůli zásahu šípem, ale kvůli tomu, že to tak doopravdy je. A to, že to nejspíš podal tím nejdivnějším způsobem, co mohl, okázale ignoruje, doufajíc, že už toho Sofi vypil tolik, že mu vlastně bude úplně jedno, co mu tady vykládá.

Jedině blázen by nabízel takovému ostrostřelci jako je právě Sofian druhý pokus. Proto Cass měl jediné štěstí, že se stal bláznem leda tak do něj. A když tam ty ruce roztahoval jakožto náznak povolení k dalšímu pokusu, rozesmutněle si ho přeměřoval a vzápětí si i představoval, jak by se mu ten druhý pokus vydařil, kdyby se ho chtěl chopit. No, nezbývalo mu nic jiného než se spokojit s tím šípem, který mu vletěl do zad. Nad jeho otázkou tedy vrtěl horlivě hlavou, až se mu z toho rozhoupala svatozář na pružince. Ta se kymácela i poté, co za na něj opět zakoukal a snažil se pochopit co mu tou nemocnicí chtěl naznačit. Stejně to nebyl reálný šíp. Ten by moc škody nenadělal nebo jo? Ujištění, které by Cassiana obeznámilo s neškodností šípu, si raději nechal pro sebe. Možná proto se Sofi tou hračkou oháněl později v dalším (o něco troufalejším) výroku. Ještě předtím se však usmíval a culil, klad důraz na to, jakým způsobem mu jeho přítomnost po takové době dělala radost. A právě proto na nějaké opouštění ani nepomyslel. Sofča byl ve svém mluvícím živlu natolik, že si ani nepovšiml toho, že mu do toho chtěl Cass vstoupit nějakým pípnutím. „Nooo právě! Já si taky myslím, že bys tam toho moc neodehrál,“ vstoupil mu do toho při té vážnosti, až se z toho musel kousnout do tváře, aby sám sobě namluvil nevyprsknout smíchy. Tohle byl jeden ze způsobů, jak ho podvědomě uvést do opatrnosti a varovat ho před amorkem; tedy jeho maličkostí. A když na něj Sofi kulil ten psí kukuč, netrvalo ani dlouho a už ovládl jeho srdce. Koutky rtů mu vystřelily do úsměvu, sotva co se dočkal konečného rozhodnutí.
Andílek zalapal po dechu. Člověk by si na vteřinu myslel, že vybouchne štěstím, když se mu svatozář tou radostí rozpohybovala všemi směry. „Faakt?“ vydal ze sebe překvapeně, až mu z toho samým nadšením stiskl pevně ruku. Předešel tak štípnutím sebe samého do ramene jakožto důkaz, že se nejedná o sen. Trochu se sice pozastavil nad tím, kdo je vůbec ten mon amour, ale místo toho, aby se na to vyptával a dělal ze sebe ještě většího blbečka, tak si to pro jistotu nechal projít hlavou. „To abych se snažil dvakrát tak tolik, když jsi mi tak hezky řekl... Teda doufám,“ smál se, i přesto že nerozuměl ani slovo. „Ale příště anglicky prosím, já italsky moc neumím, Cassi,“ pípl na něj u vstupu při placení vstupu, než se kompletně rozešli dovnitř. Bůhví, zda by na něj nevytáhl další fráze, kdyby si to nechal pro sebe. Chudák Sofinek by na něj jenom koukal a tiše by doufal, že mu nenadává. Jednalo se úplně o jiný jazyk, ale to raději budeme ignorovat. Na odpověď nezbyl čas, a to jenom kvůli tomu že to měli namířeno k baru. Prodrat se tam skrz davy bylo opravdu něco. Například kdyby mu někdo skřípl cestou křídlo, pravděpodobně by zaskučel. Teď když se k baru dostali v naprostém bezpečí, Sofimu nezbývalo nic jiného, než počkat až se jeho láska seznámí s nabídkou nápojů. On už to štěstí měl k nastudování nápojů, dokonce i k otevření účtu. „No vidíš, nemusíš ani čekat na svatého Valentýna, a už to máš se vším všudy,“ chechtal se se skousnutým rtem a rozzářeně vyhlížel barmana. Sofi si chtěl objednat zase dvojitý gin a tonic, ale obsluze muselo dojít, že to nebude moc dobrý nápad, když tam tak zápasil se šípem. Ten se mu neustále kutálel stranou při jeho odložení. „Uh-huh,“ odpověděl mu myšlenkami trochu jinde. Tak moc se soustředil na to, aby neposedný kus plastu uvedl do klidu, že málem promrhal urovnání vztahů. Navíc Cassian se k němu tak hezky natočil a mluvil o něm ještě krásněji, to by byla škoda ignorovat. Sofi šíp jako na zavolanou vzal a začal si s ním alespoň hrát v rukou. „Joo?“ Sjel Casse pohledem. „Moc to tak totiž nevypadá,“ zamručel, hned poté co k němu zase vzhlédl. „Něco mi říká, že kdybych tě netrefil, tak by sis mě ani nevšiml, ať mě chceš nebo ne,“ popsal mu žalostně, ale i nadále s úsměškem. To že špatně pochopil metaforu s šípy… to už je věc jiná. „Nevím, jestli jsi o tom někdy slyšel, ale…“ Rozhlédl se kolem jako by mu měl v daný moment povědět to nejtajnější tajemství a nechtěl, aby o tom někdo slyšel. „Správný kamarád ostatní neignoruje, když se chtějí vidět, víš?“ špitl vzápětí. Chtěl ho propálit pohledem, ale když v tu chvíli přišla jejich objednávka, tudíž jeho rozhořčenost v očích byla rázem tatam. Jásavě si přitáhl sklenici gin & tonicu k sobě a poslepu nahmatal brčko, ze kterého se pořádně napil. No, nebýt té slámky, tak by nápoj spořádal jak žíznivé dítě, co přijde domů po odpoledním hraním na hřišti. „A už vůbec ne když na tom nejsou zrovna nejlépe,“ Sofi zamumlal stěží co polknul. Místo toho, aby mu však věnoval oční kontakt, tak tam na známého zavolal přes bar a když si ho dotyčný všiml, zamával mu. Mávnutí mu bylo opětováno, a to ho naplnilo další energií se věnovat Cassianovi. Na něj se rozzářeně podíval a otevřel ústa s tím, že mu poví něco důležitého, ale z rtů nic nevycházelo. Proč se  usmíval, když by se na něj měl zlobit? Zmateně nad sebou nakrčil obočí. „Uh…? Kde že jsem to byl?“ otázal se ho řečnicky. „Jooo…“ Další hlesnutí bylo důkazem uvědomění, že nakousnuté téma nebylo zrovna nejradostnější. „Myslel jsem si, že jsem udělal něco špatného a ty teď tohle… Člověk pak neví, čemu má věřit,“ pokrčil nad tím lhostejně rameny a s pozvdechnutím si znovu usrknul z pití.

Počítala s tím, že na akci pro studenty narazí na někoho známého ze školy, s kým prohodí pár slov, ale že se jí poštěstí narazit na Aidena, který působí v HoneySucker, opravdu nečekala. Už je to nějaký ten pátek, co jim fotila koncert či zkoušku naposledy, a co se s kýmkoliv z kapely bavila, bylo tedy milé znovu navázat tyto vztahy. „Ale zas to neber jako ztrácení času... dneska se lidi pořád za něčím honí, místo toho, aby si užívali to, co mají,” mírně pokrčila rameny. Samozřejmě i ona by je ráda brzy opět viděla naživo a nafotila nové snímky, které se jí jistě budou hodit do nějakých školních projektů, no neměla by hudba být prostě o tom, že si užíváte čistě ten požitek z hraní? Tu melodii? Aspoň ona to tak brala a přesně to se snažila zachytávat na fotkách z jejich koncertů, nečekala by tedy, že budou s koncertem nějak naléhat – dokud se baví, ať přijdou s koncertem v ten správný čas. Spokojeně se uculila, když jí Aiden vlastně přislíbil vstupenku na onen koncert, až jednou bude. Tenhle večer se začínal zdát být lepší a lepší, když přehlédneme některé nevkusné kostýmy, například zrzka v Twister oblečku. Aidenův kostým patřil naštěstí k těm vkusnějším, proto mu ho i pochválila. Vzápětí se ale dozvěděla, že jej někde koupil a příliš kreativity do toho nešlo, ale co už, alespoň to vypadalo dobře, plně respektovala, že ne každý kostým musí být home made, jako byl ten její. „No, pořád šikovnější než nalepit si Twister do rozkroku,” shrnula nakonec a jemně nad tím mykla rameny, minimálně to ukazovalo, že měl Aiden alespoň nějakou soudnost. Nebo na sebe možná nechtěl poutat tolik pozornosti, což by možná také dávalo smysl – po jeho poznámce jí totiž docvaklo, proč jej dlouho neviděla v kapela a celkově na univerzitním kampusu. „Svatý klid? Tady v San Franciscu?” pobaveně se zasmála. Rozhodně se mu nevysmívala, byl to smích čistě od srdce, jelikož netušila, kde by chtěl vykouzlit klid ve městě, které má skoro milion obyvatel. „To bys podle mě musel někam na dovolenou... a ideálně na nějaký nepříliš navštěvovaný ostrov,” poradila mu, ačkoliv věděla, že vyrazit na dovolenou je takto během školního roku komplikované, ale pokud by doopravdy hledal svatý klid, nezná lepší místa než v zahraničí. Oázy klidu najdete samozřejmě i tady ve městě, a klidně by se o svá místečka podělila, ale nebyla si jistá, zda by ho ta místa oslovila stejně jako ji, zatímco cestování? Koho by neoslovila cesta do zahraničí. Odkývala mu, že měla dnes skutečně v plánu se nechat překvapit, na koho narazí a s kým stráví dnešní večer – což začínalo vypadat, že bude právě Aiden. „Je to tak, když už jsem si vymyslela kostým, byla by škoda nejít... a na podobných akcích člověk vždycky na někoho narazí,” shrnula jednoduše své myšlenkové pochody a přikývla na nabídku zamířit na bar. Skutečně měla pravdu, když říkala, že člověk na známé na takových akcí narazí, jelikož v jakémsi hloučku, co způsoboval poprask, zpozorovala povědomý obličej Dominica, no rozhodně nebyl v situaci, ve které by se za ním hrnula. Podělila se tedy s Aidenem o svém plánu jít na bar tak, aby se do toho nezamotali oni, ale ten vypadal připraven jít vzniklý problém řešit. V očích se jí objevily obavy, těkala mu pohledem po obličeji a sledovala napětí v jeho svalech, které se nakonec rozhodla zmírnit lehkým poplácáním po rameni. Doufala, že jej ten dotyk ukotví v současném okamžiku a vyprostí ho ze smyčky myšlenek, které se rozutíkaly bůh ví kam – pravděpodobně k Dominicovi. „Zvládne,” ubezpečila ho ještě slovně a stáhla ručku zpět k sobě, zatímco společně zamířili k baru. Vyslechla si od Aidena dnešní nabídku, přičemž jí na rtech hrál úsměv a těšilo ji, že si bar vyhrál i s tématickými koktejly, a úsměv se jí u voodoo gesta pobaveně rozšířil. „Stane se z tebe kloboučník jo?” zasmála se při jeho výběru a argumentaci pro zvolený drink, načež sama nakoukla do menu, co by si vybrala. „Já si možná budu hrát na upíry, to zní zajímavě,” odpověděla po chvilkovém zamyšlení, všechno znělo zajímavě, něco méně a něco více, a pro tuto chvíli se Vampire’s kiss zdál být tím pravým.

Ne vždy se chlubila svému okolí tím, co namalovala, protože jim to nechtěla vnucovat a cítit se na obtíž, nicméně s Mišákem se cítila natolik komfortní, že by mu tu klidně svoje dílka ukazovala po celý zbytek večera. Dobrá, to možná úplně ne, ale zkrátka i za tu krátkou chvíli, co se baví, si ji svou energií naprosto získal. A taky sama sebe tlačí k tomu, aby víc promovala své výtvory, i kdyby se měla cítit sebevíc na obtíž, protože jak jinak chce prorazit jako umělkyně? „Děkuju,” uculila se při vlně jeho lichotek a cítila, jak se jí do tváří hrne červeň, „ale tyhle klenoty prozatím mají spíš jen moji kamarádi, čas od času jsem někoho obdarovala k narozeninám,” v Louvru ani jiné galerii její tvorba prozatím bohužel nevisí, ale jednoho dne snad bude. Tedy, alespoň v nějaké galerii, na Louvre si úplně nefandí. „Tak... až budeš hledat výzdobu do bytu, víš na koho se obrátit,” nabídla mu ještě, aby místo spamování Louvru přemýšlel nad tím, jak by si mohl vyzdobit vlastní bydlení. Obě strany by to jistě ocenily víc – v Louvru by nemuseli řešit, co za náhodného američana jim zanechal milion vzkazů, a Míša by si mohl užívat její tvorbu, prostě win-win situace. „Joo, to asi dává smysl,” ani ona by úplně nechtěla pracovat s mrtvolami nebo vrahy. Určitě existují lidé, kteří jsou k tomu šití přímo na míru, ona k nim ale rozhodně nepatří, oproti Mišákovi by ani tu kriminologii nešla studovat, a tak jen odkývala, že je zvědavá, kam ho vítr zavěje a ráda se to dozví... až k tomu jednou dojde. A jednou si pustí i toho Bo Burnhama, kterého jí doporučil (pravděpodobně dřív, než zjistí Mišákovu finální kariéru).
„Kdybych každou knížku dostala s věnováním a anotací, tak toho přečtu mnohem víc,” nebyla totiž úplným knihomolem, ačkoliv se jí Lacey ke čtení knížek usilovně snažila dovést, nicméně má slabost pro takováto gesta a srdce větší než tady celý sál, proto by dočetla knížku s osobním věnováním, i kdyby se jí sebevíc nelíbila. Přece by nezklamala své přátele. „Myslíš, že by si nás pozvali i do toho filmu? Nebo aspoň k natáčení?” zasmála se a představila si je dva buď na filmových plátnech, nebo jako asistenty režie, kteří dávají dohromady právě taneční scénu v nějakém podobném klubu. Záři reflektorů ale prozatím odložili, první je totiž čekalo občerstvení na baru a následné hodnocení drinků, kterého se tentokrát ujala právě Gabs. Z efektu stříkačky byla naprosto nadšená, očka se jí samým překvapením blýskala, když zjistila, že nebyla pouze na ozdobu, ale obsahovala součást drinku, který navíc sám o sobě byl výborný. „Tak příště,” chlácholila ho, když viděla, jak zklamaný je ze svého vlastního drinku. Vypadal z toho chvíli tak rozhozený, že se nad ním skoro až chtěla slitovat a drink si s ním vyměnit, dokud to nezačal brát jako výzvu, že si v příštím kole objedná něco bombastického. Původní starost vystřídal široký úsměv, u něj vlastně nemohla čekat nic jiného. Sice ho zná všehovšudy ani ne den, ale už několikrát ho viděla rozladěného a vždy ho to přešlo stejně rychle, jako ho to popadlo. „Věřím, že mě trumfneš,” podpořila ho, jelikož nevěřila sama sobě, že by měla dvakrát po sobě tak šťastnou ruku, a spokojeně se napila svého pitíčka. Že se ztlumila hudba si všimla, postřehla i to, že DJ cosi mluví do mikrofonu, ale pouštěla to jedním uchem dovnitř, a druhým zase ven – alespoň těch pár vteřin, než Míša vyletěl ze židle, což jí přimělo sebou prudce škubnout a vykulit na něj oči. Zpětně si spojila, co se stalo, a široce se usmála, a dokonce mu zatleskala, ačkoliv to přes hluk klubu nejspíš nebylo příliš slyšet. „Štěstí přeje připraveným, nebo tak něco, dobrá práce,” pochválila ho na stejně veselé vlně, ve které právě teď žil. „S Kenem?” tázavě zdvihla obočí, „jste měli párový kostým?” vyzvídala a začala se rozhlížet kolem, zda někde nezahlédne Kena, co patří k Michaelovi. V ten moment si uvědomila, že jim možná narušila večer a rozdělila je, když se jí Míša rozhodl zachraňovat... sice ho nenutila s ní trávit dál čas, a Mišák vypadal, že nikam nespěchá, ale už si stihla všimnout, že má délku trvání pozornosti asi stejně dlouhou jako Dory, takže kdo ví, možná Ken zmateně běhá po baru a hledá ho. „Teď bys ho možná mohl najít u vyzvedávání ceny? Teda nevím, kde tu cenu máš dostat, ale myslím, že se mělo něco vyhrát...” poradila mu a cucala u toho svůj drinčík. „A jestli ho chceš hledat, klidně ti pomůžu, už tak jsem vám asi narušila večer, když jste přišli spolu,” ne že by se chtěla jeho přítomnosti zbavit, to vůbec! Jen mu nechtěla být na obtíž, pokud tento večer plánoval strávit jinak, a její tvář neopouštěl přátelský úsměv, aby si snad nemyslel, že se ho chce zbavit.

Čtení v jednom ze skrytých koutů baru by pro něj bylo mnohem příjemnější zábavou, než vysedávání u barového pultu a pozorování toho, jak do sebe jeho kamarádka lije jeden drink za druhým. Nechápe, jak může za tak krátkou dobu zkonzumovat tolik alkoholu, ale protože si je moc dobře vědom toho, jak Halloween a všechnu tu zábavu, která s ním jde ruku v ruce, miluje, veškeré protesty si prozatím nechává pro sebe. Nechce jí kazit večer jenom kvůli tomu, že on by ho nejraději trávil jinak. Vytvoření čtenářského klubu tedy hází za hlavu, odhodlaný za ni pro dnešní večer hodit i nějaké své zábrany, aby si to tady aspoň trochu užil a jen se znuděně nerozhlížel kolem. Ve společnosti Ellie ho stejně žádná nuda nečeká, protože jí už od samého začátku jede pusa na plné obrátky a on se tak dozvídá spoustu novinek z jejího života. Jako třeba to, že si vytvořila nový osobák na běžecké trati, kam ji pravidelně chodí povzbuzovat při atletických závodech i přesto, že sportu vůbec nerozumí. Sportovní nadání ho totiž obešlo tak velkou oklikou, že se po cestě k němu asi někde ztratilo a už nikdy nepřišlo. „Doufám, že mi o nich řekneš, až nějaký budou a ne jako s tím osobákem,“ významně na ni koukne, znovu narážejíc na fakt, že mu o svém novém osobáku neřekla hned.  Nejspíš to od něj ještě párkrát uslyší a vyžehlí si to až pozvánkou na nějaké jarní závody, ale prozatím ji dalších narážek na tohle téma ušetří, hlavně díky nově nalezenému tématu, kterým se stávají pletené svetry. Ty sice nosí rád, hlavně v podzimním období, ale pouze v případě, že nejsou upletené z kousavé vlny a nemají na sobě šílené vzory vyšívané rukou jeho tetičky. „Možná tak prvních pět minut,“ odpoví suše, přesvědčený o tom, že by po pěti minutách se svetrem na sobě změnila názor. Pak by jí jeho předešlé zastrašování a výhružky určitě připadaly o dost děsivější než teď.
Škoda, že jí děsivý nepřipadá i alkohol. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by se jí v hlavě nerodily nápady související s tancem. Takhle se jí v ní bohužel zrodily mnohem dřív, než očekával a psychická příprava, kterou k tomuhle činu potřebuje, netrvá tak dlouho, jako by se mu hodilo. Odmítnout ji bohužel nedokáže, takže i přes svou nechuť k předvádění tanečních kreací mezi hromadou mačkajících se těl, s návštěvou parketu nakonec souhlasí. Dokonce rychleji, než nejspíš Ellie očekávala, protože začne prsty ve vzduchu předvádět gesto znázorňující fotoaparát a pořizování fotografie pro zachycení tohohle posvátného okamžiku. Tedy, alespoň usuzuje, že se o tohle v jejím podnapilém stavu celá vysmátá pokouší. Dokonce i jemu nad tím koutky rtů zacukají vzhůru v náznaku pobavení, které se však hned vzápětí mění spíš v nespokojené nakrčení čela. Objednávka dalšího drinku se mu moc nepozdává, už jen díky jeho postoji k alkoholu, ale protože je Ellie dospělá, nezbývá mu nic jiného, než ji nechat být a dovolit si pronést pouze jednu malou námitku. „Týhle věty budeš ráno určitě litovat,“ podotkne a o malou chvilku později už k ní přistupuje o něco blíž, aby se dozvěděl, co za radu k tanci mu chce poskytnout. Bohužel se nedozví nic, co by nevěděl už předtím. Tanec v klubech a barech moc smyslu nemá a každý předvádí to, co ho zrovna napadne. Štěstí, že je na takových místech většinou tma, což je taky důvod, proč mu nezbývá nic jiného, než dát Ellie přikývnutím za pravdu. Kéž by dala za pravdu i ona jemu a s tím popíjením drinků aspoň trochu zpomalila. Hodit jich do sebe rovnou několik krátce po sobě nebyl zrovna nejlepší nápad, co kdy měla a potvrzuje se to i v okamžiku, kdy se pokusí vydat směrem k parketu, kam bohužel pro ni ani nedojde. Pít zřejmě vůbec neumí, protože jak se zdá, všechen alkohol, co zkonzumovala, začíná mít svoje neblahé účinky mnohem dřív, než by očekával i on sám. Naštěstí se s opilým člověkem nesetkává poprvé, takže ví, že by jí mohla pomoct návštěva čerstvého vzduchu, kam ji začne vést hned poté, co jí přiloží ruku na záda a bez debat jí oznámí, že jdou ven. Její námitky úspěšně ignoruje. „Bohužel jo, když máš rozum puberťáka,“ odpovídá jí, ale ve skutečnosti to říká spíš sám pro sebe, než pro ni. „Nejsi,“ další odpověď, která je nejspíš naprosto zbytečná vzhledem k tomu, v jakém stavu se jeho kamarádka momentálně nachází. Nějak ji ale po cestě před bar zaměstnat musí, stejně jako ji za chůze musí lehce přidržovat, aby vůbec někam došla. O člověka, který byl natolik opilý, že se ani nedokázal postavit na nohy už se staral několikrát, ale ani omylem ho nenapadlo, že to bude ještě někdy muset dělat znova. Na minulost ale myslet nechce. Ne teď a ne tady, takže si veškeré dotěrné myšlenky, které by mu v tuhle chvíli mohly začít poletovat hlavou, vymazává z paměti a prostě se soustředí na Ellie, která si zrovna posteskává nad tím, jak ho chtěla vidět tancovat. „To asi budeme muset trošku odložit, teď se jde ven,“ pro případ, že by jí její opilecké uvažování chtělo zatáhnout zpátky k parketu, jí raději připomíná, kam mají namířeno. Změna kurzu totiž nepřipadá v úvahu. Alespoň to si myslí do chvíle, než ho od sebe z ničeho nic odstrčí a až obdivuhodně rychlým tempem i rovným krokem od něj vystřelí směrem k záchodům.Vteřinu, možná dvě, trvá, než mu dojde, co se právě odehrává. A další dvě vteřiny stačí k tomu, aby se vydal stejným směrem, jako ona: tedy k toaletám. Až před vstupem vedoucím k záchodům se zarazí, protože mu do zorného pole padne ikonka nakreslená na dveřích, znázorňující dámy. Sakra. To je slovo, které se mu začne honit hlavou, když se s rukou na klice zarazí v tom, aby rovnou vpadl dovnitř. Na dámských záchodech nemá co dělat a tak ho samozřejmě napadá, že pokud vejde dovnitř, v lepším případě ho někdo švihne kabelkou s nařknutím z toho, že je úchyl. Horší scénáře si radši ani nedomýšlí, protože by ho stejně nezastavily v tom, aby za kliku dveří nakonec vzal a s preventivní omluvou na jazyku vešel dovnitř.
„Ellie?“ klepe na první kabinku, na kterou narazí, ale protože díky hlasité hudbě, která doléhá až sem, nic neslyší, nezbývá mu nic jiného, než ji s povzdechnutím otevřít bez odpovědi. To byla chyba. Místo Ellie totiž uvidí nějakou úplně cizí holku koukající na něj podobně překvapeně, jako on na ni. To ho okamžitě navede k přiložení ruky před oči a rychlému zabouchnutí kabinky. „Bože, pardon, nic jsem neviděl, přísahám!“ přihazuje ke svému omylu i šokovanou omluvu a zatímco se snaží dál najít Ellie, si snaží vymazat z hlavy všechno, co dle svých vlastních slov údajně neviděl. A se svým druhým pokusem už naštěstí trefí na kabinku, na kterou měl natrefit už poprvé. Ne, že by byl pohled, který se mu po jejím otevření naskytne o něco lepší, než ten předchozí. „To jsem já, Ellie,“ víc toho neřekne a ani nemusí. Bylo by to úplně k ničemu, protože je zcela evidentní, že má jeho nejlepší kamarádka momentálně úplně jiné starosti, než mluvení. A tak místo dalších slov vklouzne do kabinky za ní a alespoň jí odhrne vlasy z tváře, aby jí je přidržel na temeni hlavy a nepadaly tam, kam nemají a to tak dlouho, jak to bude potřeba.

Samostatná a nezávislá žena, to je celá Cass... když pomineme ten moment u Caleba doma, kdy se červenala jak nějaká školačka. Zatracený alkohol, tuhle vzpomínku poměrně úspěšně ignorovala, ale drinky jí už očividně stoupaly do hlavy, která jí přestávala poslouchat a zlotřile jí onen den připomínala. Uhm, ta červeň, která se jí nahnala do tváří, byla rozhodně z alkoholu. V duchu děkovala Peterovi, když začal řešit, co si dají k pití – nebyla si totiž jistá, jestli se jí to po všech těch myšlenkách zdálo, nebo zda skutečně poblíž nich u baru zahlédla Caleba. Soustředila se raději na detailní popis drinku, který pila předtím, a vůbec se jí nelíbilo, jak nespokojeně se Peter tvářil. Však to bylo dobré! „Hm, ale stejně bys ho měl ochutnat, pokud chceme ochutnat všechno,” upozornila ho a důležitě mu zamávala vztyčeným ukazováčkem před obličejem, „jinak bys neměl kompletní sbírku,” dodala ještě a pobaveně se zakřenila, jako kdyby řekla nejlepší vtip za celý svůj život. I přes Peterovy protesty se však před nimi objevily toxicky zelené drinky a Cass se nadšeně rozzářila očička, protože to vypadalo stejně skvěle jako u toho týpka, o kterého to předtím viděla. Ačkoliv Peter nesdílel její nadšení, stejně si s ní přiťuknul a velmi odvážně to do sebe vyklopil na ex, zatímco Cass jen odpila... ale nešetřila se a dala si pořádný doušek. Chuť ovšem silně zklamala, nespokojeně zkřivila pusu a utrousila neurčité: „Ble,” načež počastovala ten drink nepříjemným pohledem – jako kdyby byla jeho chyba, jak špatně chutná. „Uznávám, že to vypadá líp než chutná,” přiznala nakonec porážku, leč nerada, a byla připravená další drink nechat vybrat Petera... ale to by nesměl právě DJ ohlásit, že se stal vítězem kostýmové soutěže. Zavalila ho tedy otázkami, hlavně protože bylo zmíněno ještě jedno jméno kromě Petera, většina dotazů ale skončila v jeho hrudníku – dál totiž se svou výškou v jejich vítězném objetí nedosáhla. „A podplatil?” optala se ho a důležitě si ho přeměřila pohledem, přičemž se nezapomněla tvářit jako ten nejvíc podezřívavý šerif na světě, dokonce na něj vytáhla i pistolku, aby pochopil, že zaměstnanci zákona se rozhodně lhát nemá. Dlouho jí ten policejní výraz ale nevydržel, jelikož jí koutky cukly do veselého úsměvu. „To podle mě utíkáš po jednom nezmaru,” zamumlala, ale to už se Peter vzdaloval směrem k výhře, takže do sebe kopla zbytek drinku a musela si popoběhnout, aby se jí neztratil v davu. Naštěstí se toho vůbec bát nemusela, i kdyby zmizel v davu, ten jeho radostný výkřik upoutal tolik pozornosti, že by jej našla. „Wohoou,” přidala se k lavině oslav kolem Petera, dokonce si odložila pistolku bokem, aby mu mohla hlasitě zatleskat, a culila se od ucha k uchu. Peter vypadal, že je ve svém živlu a že se velmi baví, nechávala mu tedy užít si moment slávy společně s tím kýblem, ve kterém byly dokonce i prskavky, které zběsile prskaly všude kolem. Za střízliva by se jí to možná zdálo mírně nebezpečné, ale teď? Teď to byla parádní světelná show! „Tak přece tě s tím nenechám trápit samotnýho, když ti zmizel parťák,” výmluvně pokrčila rameny a pohledem zkoumala ten kýbl, co že to vlastně vyhrál a k čemu se to právě upsala. „Půjdeme si s tím někam sednout?” kývla směrem ke stolkům, kde snad nějaký volný najdou, jelikož ani v přiopilém stavu netoužila být až tak moc centrem pozornosti... ani poblíž centra pozornosti, čímž byl v tuto chvíli asi stále Peter.

Komplimentů, týkajících se jejích výtvorů, by dokázal vymyslet hromadu, a proto bylo možná dobře, že se od tématu dostali takovou rychlosti. Ale když zmínila fakt, že své výtvory ráda dává svým přátelům, nezbývalo mu nic jiného než se nad tím usmát a souhlasit s tím, že se někdy ozve až si bude chtít své bydlení vyšperkovat. Někdy? Uměleckou konzultaci měl v plánu na sto procent. Teď už je jen otázkou času, kdy se Míša dokope a jestli si vůbec od ní vyprosí kontakt a nezapomene na to během večera. Hlavně jí musel někdy zaslat jeden z prvních výtisků své knihy, proto na kontakt přemýšlel každičkou vteřinu. „No já spíš myslel, že nás obsadí do hlavních rolí. A když ne to, tak můžem dělat křoví, víš jak… Proti gustu žádnej dišputát,“ uchechtal se nad tím s pokrčenými rameny a ukončil Let’s Dance debatu. Taneční filmy nebyly zrovna jeho šálkem kávy, protože se raději třásl strachy nebo obdivoval kinematografii osmdesátek, tudíž moc nevěděl, jestli ta série už byla nadobro pod drnem nebo ne.
Pod drnem pravděpodobně bude on, jestliže mu při dalším vybíráním nebude přáno. Ať osud rozhoduje o dalším mysteriózním výběru. Trumfovat někoho mu nebylo podobné, proto se nad jejími slovy pouze zakřenil. Nejspíše to byla ta náhlá radost spojena s vítězstvím, která ho zbavila všech těch nelíbivých myšlenek vůči jeho drinku. Sklenice po vítězném přípitku byla poloprázdná. „Děkuju, děkuju!“ Z jeho strany nesměla chybět vděčnost, když ho tak hezky pochválila. „Mají štěstí, že po mě nic nechtějí, jsem si zapomněl připravit proslov,“ dodal ještě předtím, než se usadil. Vítězství mu vskutku vytvořilo úsměv na tváři, proto nebylo údivu, že tam tak hezky seděl a smál se přímo jako měsíček na hnoji. „Joo, párový… Ken do toho původně nechtěl jít. Nevím… Asi mu to přišlo trapný, takhle mezi lidmi, ale mně se ten nápad líbil,“ chechtal se, hrající si pořád s myšlenkou, že bude svého nejlepšího kámoše oslovovat jako Kena. Když to tady už jednou padlo, tak proč v tom nepokračovat, že? Takový inside joke nebude znát jen tak někdo a ať už by to Gabrielle pochopila jakkoliv, neměl o tom šajna. Spíš ho vlastně ani takováto myšlenka nenapadla. „Když jsem tehda koukal znovu Vřískot, tak jsem věděl, že Petera musím dokopat ať půjdeme za Billyho a Stua. A heleme se! Ono se to fakt povedlo.“ Nebylo překvapující, že se Míša do takovéhoto vysvětlování zase uvrtal víc, než by možná bylo vhodné. Když on rád vypráví o věcech, které přímo miluje, a to vyhlášení bral jako takovou formalitu. Na výhru chudák ani nepomyslel. Poté co Gabrielle zmínila vyzvedávání ceny, nastražil uši. Michaelův výraz ve tváři se rychle proměnil z veselého na ještě veselejší. Odměna s člověkem dělá divy. „No jo! Máš pravdu,“ přitakával a pokračoval ve stopování svého parťáka. Trošku se u toho vyhlížení vykrucoval, protože se to lidmi jen hemžilo. V paměti se snažil vyhrabat, o čem se vlastně soutěžilo a pak mu to trklo. Výhrou byl alkohol a kde se tady alkohol bral? „Bar! Musíme k baru,“ vyhrkl zničehonic co opětovně vystřelil ze židle, zanechávaje pumpkin spiced drinku v zapomnění.  A když tu lokaci tak sebevědomě vyhrkl, nastavil tam svůj kurz společně s Gabrielle, jestliže jej následovala. „A večer si nám určitě nenarušila,“ vrátil se zpátky k tématu, které mu vrtalo hlavou. „I kdyby tak si myslím, že to pochopí. Já mu to kdyžtak vynahradím jindy,“ krčil rameny jako by se nechumelilo. „Když to vezmeš kolem a kolem, kdybych ti nepomohl se vstupným tak bych neviděl tvoje dílka a ty by ses jako první nedozvěděla o budoucím světovém bestselleru. I tomu bych říkal výhra,“ mrkl na ni. Nevědomky rozhodil rukama při gestech. Kdyby pokračoval, tak by pravděpodobně někoho sejmul a konfliktům jako prvotřídní Karen by se chtěl momentálně vyhnout. K baru dorazil rychlostí blesku a když spatřil Peterovu bujnou kštici zkoumaje kyblík alkoholu během toho co už byli na odchodu, automaticky se k němu a jeho kumpánce vydal. Vzhledem k tomu, že přicházel ze strany, který byl pro něj slepým bodem, plácl ho po zádech snad získávaje jeho pozornost. „Ha! Já myslel, žes vzal roha,“ uchechtal se nad tím. Z duhovek v očích se mu posléze staly srdíčka, a to jenom díky tomu alkoholovému kýblu. „Huuustýý!“ Nadšeně zkoumal kýbl s prskavkami a lahvemi alkoholu všeho druhu. Petera obešel, aby oběma zabránil v úniku. Už, už se ke kýblu chtěl natáhnout a převzít si ho, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. „Jestli tohle všechno máte v plánu vypít, tak přeju hodně štěstí. Ale podle mě určitě budete potřebovat helfnout. Já a Gabs jsme na to ideální dvojka,“ zvolal a pak očima začal vyhledávat svou blonďatou kamarádku a následně se zeširoka usmál. „Teda… pokud to není přepadení,“ prstem ukázal na pistolku kovbojky.

Jen Patricii zahlédne, už si představuje, jak ji tentokrát dostane přesně tam, kam chce - i kdyby to mělo trvat celou noc. Řeč je samozřejmě o posteli, kdyby to nebylo jasné. Však to chce stejně jako on, ne? Říkala, ať se jí ozve, to je jasná známka zájmu. To se prostě nedá vyložit špatně. Má to jen ten jeden malý nepodstatný háček - ještě ani jednou se jí neozval. Měl to v plánu, několikrát si na to vzpomněl, ale vždy si to nakonec rozmyslel. Stačilo si jen představit, co by se po takovém telefonátu dělo a přešla ho chuť. Určitě by po něm vyžadovala rande, něco takového přece naznačovala, jestli se neplete, jenže on tyhle věci neprovozuje. Na děsivou vteřinku si myslel, že by mohl, ale bohužel. Nemá dobrý pocit už jen z té myšlenky, že by si povídali nad pumpkin spice latté, nebo co to Pat pije, anebo spolu navštívili kino - jednoduše z čehokoliv, co by se vymyslelo. S žádnou holkou nikdy na rande nešel a tak to také zůstane, tečka! Věří, že mu nakonec podlehne i bez těch zbytečných formalit. Má beztak jen potřebu dělat, že není lehce dostupná. To chápe, jde o hrdost a tak, ale on s ní přece nebude zacházet jako s lehkou děvou. Nebude ji pak kdesi pomlouvat a urážet. Co by z toho asi tak měl? Prostě si před ním nemusí hrát na nedostupnou. Ugh. Bylo by fajn, kdyby tohle téma již uzavřeli a konečně se spolu pobavili. Bude to dnes? Může si nechat zdát, jak to tak vypadá, když se před Pat postaví a ta se zamračí místo toho, aby se na něj bezhlavě vrhla a celého ho zlíbala. Zhluboka se nadechne pod náporem vyčítavých slov o jeho super mizících schopnostech, kterými ho hned ze startu počastuje. Nejradši by to doplnil protočením očí, ale to by na ni asi dojem neudělalo, což by bylo pochopitelně špatně. Musí jí připadat aspoň trochu okouzlující. Zkrotí v sobě tedy vlnu nevole z jejího nepřátelského přístupu a přiměje se k nepatrnému úsměvu, kvůli jemuž teď může působit, jako by se z ní chystal tahat vědomosti o viteálech - samozřejmě jen z čistě akademických důvodů. “No taak,” pronese chlácholivě v odpověď na její hudrování a přitom ji hřbetem dlaně pohladí po paži; hezky pomaloučku. “Nemají se víly usmívat?” dodá a přitom si k ní stoupne o kousek blíž, zatímco si rukou, kterou ji pohladil, najde její prstíky a proplete je se svými - anebo se o to alespoň pokusí. Kdoví, jestli mu to vzteklá Pat dovolí. Ale mohla by, protože on už si jen z jejich blízkosti jede na vlně nejrůznějších pocitů - samozřejmě příjemných pocitů - a byl by nerad, kdyby se to narušilo. “Možná sis nevšimla, ale jsi na party, máš se bavit. Takže co kdybych ti místo východu ukázal bar? Co piješ?” pokračuje tvrdohlavě v tom svém, doufajíc, že se tak odkloní od výčitek a přesunou se raději k zábavě jako všichni kolem. Dohadováním jen trácí čas, jež by mohli věnovat lepším aktivitám. Proč po něm vůbec chce víc?