Welcome

5/7/2017, 10:39

First topic message reminder :

22/3/2022, 21:37

Kéž by se tak Pia nemusela učit. Kdyby ji nečekalo ještě několik zkoušek, anebo jí nezáleželo na prospěchu, tak mohla ještě tančit se svými kamarádkami, užívat si jejich přiopilého řádění, a pak vyrazit domů společně s nimi. Ve skupině se to přeci jen lépe táhne. Jenže ji ještě několik zkoušek čeká a stejně tak jí na prospěchu záleží. Není přímo premiantka, občas jí nesednou některé předměty, ale snaží si držet vysoký průměr, snaží se pravidelně učit a pečlivě připravovat do školy, což zahrnuje i přípravu na zkoušky. Přesně proto si nemůže dovolit příliš ponocovat, a tak, jelikož nemá žádnou jinou možnost odvozu, stojí u kraje chodníku a palec má vystrčený směrem nahoru a do silnice, aby dala najevo nějakému případnému řidiči, že by potřebovala svést. U toho se trochu klepe zimou, která je způsobená hlavně sporým oděním pod kabátem a také tím, že vyšla z vydýchaného a tudíž teplého klubu do chladna panujícího venku. Přeci jen je leden. Chvíli už si blondýna doopravdy myslí, že jí nikdo nezastaví a z ní se buď stane rampouch, anebo bude muset jít polonahá a v podpatcích přes půlku města, ale nakonec se nad ní jakýsi řidič smiluje a zastaví jí u krajnice.
Jakmile dívka zahlédne, že za volantem sedí mladý muž, dost znejistí, ale pokusí se sebrat veškerou svoji odvahu a ozbrojená pepřovým sprejem se rozejde k autu. Řidič, poměrně hezky a mile vypadající kluk, zřejmě o něco starší než ona sama, jí potvrdí, že jede tím směrem, kterým blondýnka bydlí, a tak se odhodlá nastoupit na sedadlo spolujezdce. Zapne si bezpečnostní pás a hlavu natočí směrem k muži, od kterého se jí dostane varování, že by v tuhle hodinu neměla stopovat. Přeci neví, jaký úchyl by jí mohl zastavit, a co by jí následně mohl provést. Toho si je Pia vědoma a přesně proto se jí také hůře dýchá a srdce jí trochu nepravidelně klopýtá v hrudi. Uvědomuje si, že nastoupit k cizímu týpkovi je to nejblbější, co kdy v životě udělala (a že toho udělala vážně spoustu), ale za jízdy asi už těžko vyskočí. Pokusí se tudíž upokojit, aby mohla normálně mluvit, a přizná se řidiči, že doufá, že on není taktéž jedním z úchylů. Samozřejmě, že by jí to nepřiznal, kdyby jím byl, ale na tom teď vážně nezáleží. "Neřekl by přesně tohle úchyl?" Prohodí, když ji začne řidič ujišťovat, že by neublížil ani mouše, takže může být Pia ráda, že jí zastavil. U toho se začne smát, ale nezní to jako psychotický smích. To je dobře, moc dobře.
Řidič se jí zeptá, jak dlouho stopovala, zatímco se natáhne po něčem, co… je asi topení? Pia si není úplně jistá, jelikož auto nevlastní. Sice má řidičský průkaz, ale ještě ze Švédska a není si úplně jistá, jestli by jí platil i ve Státech. Navíc auto nepotřebuje, všude se zvládne dopravit městskou hromadnou dopravou. Nebo teda… skoro všude, jak ukázal dnešní večer. "Děkuji," poděkuje slušně, když jí bezejmenný muž vysvětlí, že zapnul vyhřívání, aby přestala mrznout. Toho si Pia sice velice cení, takové ochoty, ale čím tepleji v autě bude, tím větší nutkání sundat si kabát bude mít,… což nechce, jelikož ví, jak vypadá pod ním.
Vysvětlí muži, z jakého důvodu stopovala místo toho, aby si jako každý druhý vzala taxíka. "Asi tak, no," zamumlá souhlasně, že se pravda jedná o dost nemilou situaci. Odvrátí zrak od jejího snad zachránce na silnici, aby mu sem tam mohla dát pokyn, kam zabočit. Úplně se jí nechce ukazovat mu přesný bytový dům, kde se nachází její byt, takže se asi nechá dovést jenom do ulice, nebo možná raději do té vedlejší. Člověk v dnešní době nemůže být nikdy příliš opatrný, hlavně žena jako ona.
Během toho, kdy si hraje na navigátora, se zeptá řidiče, proč je zrovna on takto pozdě v noci v ulicích. U ní je to docela očividně, přeci jen je oblečená tak, jak je oblečená, a postávala vedle klubu plného opilých lidí. U něj už je to očividné méně. Zaujatě zamručí, když muž začne vysvětlovat jeho situaci. Pia ho u toho pozorně sleduje, jako by snad dokázala poznat, že jí lže. Každopádně to tak nevypadá. "Chápu, že to nemusí být pro všechny." Pokýve souhlasně hlavou. Má také takové kamarády, kteří rádi zajdou na kávu, ale v životě byste je nedostali do klubu. Příliš hlasitá hudba, příliš alkoholu a příliš kontaktu s cizími, zpocenými a polonahými lidmi.
Tiše se zasměje, když ji muž označí za párty typ. Ani neví, jak blízko je pravdy. Hlavou jí krátce proletí veškeré eskapády, které si zažila během jejího dospívání. Kolik klubů nelegálně navštívila, kolik alkoholu nelegálně vypila, kolik drog si nelegálně vzala a kolik sexu s naprosto neznámými lidmi měla. Ženy, muži, pod parou jí na tom nikdy nezáleželo. Od té doby se toho hodně změnilo. Už je to několik let, co poctivě abstinuje. I tak si ale ráda vyrazí. Ráda tráví čas s přáteli, stejně jako má ráda hudbu. Kluby jí tudíž nijak nevadí, právě naopak. Dokáže si v nich užívat i střízlivá, i když občas cítí naprosto příšerné pokušení, až má problémy si vzpomenout, proč se vlastně alkoholu vzdala. Někdo by mohl říct, že by ji jedna sklenička nezabila, což… je pravda, ale pak už je to jenom krůček od dvou, pěti a následně několika lahví. Tím směrem už se nikdy pustit nechce, jsou tam jenom problémy. Náhle si blondýnka uvědomí, že se tak trochu ztratila ve vzpomínkách a oni právě projíždí křižovatkou. Škubne sebou a zadívá se zpátky na řidiče. "Promiň," omluví se za to, jak trochu vypnula, a pak trochu souhlasně pokývne hlavou. "Mám kluby ráda, ale musím se učit. Zkouškové a tak," vysvětlí. To přeci není žádná nebezpečná informace, ne?
Překvapeně zamrká, když na ni najednou chlap vybalí, jestli nechodí čirou náhodou na místní univerzitu. Nejvíce ji zaujme slůvko "taky". Že by měla co dočinění s dalším studentem? Ono je to dost možné, náhoda je blbec, jak se říká. "Ano, na žurnalistiku," odpoví popravdě a zaujatě si ho prohlédne. "Ty chodíš na co?" Zeptá se ho a nevědomě uvolní stisk na pepřovém spreji, aby si mohla trochu rozhrnout kabát, jelikož jí začíná být vážně vedro. "Mohl bys, prosím, vypnout to… tu věc?" Zeptá se a po menší pauze provázané mírně deprimovaným výrazem, když jí nenaskočí to správně slovíčko v angličtině, zagestikuluje směrem k topení.

25/3/2022, 13:31

Chris měl v plánu co nejdříve vypadnout z místa, na kterém s ním měla v plánu ona dívka kdo ví co. Není vůbec party typ a ani náhodou ten, který by si tahal holky do pokoje za účelem je opíchat. Je nesmělý a kolikrát mu dělá problém dívku i pozdravit, natož s ní vést normální diskuzi. Pokud se tedy nejedná o motorky nebo třeba sport. O tom se dokáže bavit opravdu nenuceně. Už vůbec by ho nenapadlo si do auta brát nějakou dívku nebo dokonce prostitutku. To se mu přímo příčí. Ale je přece jenom svým způsobem gentleman a když tedy vidí u silnice stopovat mladou, pěknou dívku, nedá mu to a i přes nevůli a značné protesty svého druhého já, jí zastaví. Přece jen už není teplo a dívka není oblečená tak, aby vydržela venku nějakou delší dobu. Ani nepřemýšlí nad tím, že by to třeba mohla být nějaká vypočítavá mrcha. Jeho instinkt mu říká, aby zastavil.
Také jí poté zalže, že jede stejným směrem, protože, kdo ví kdy jede autobus a je také dost možné, že by jí mohl zastavit někdo, kdo by neměl úmysl ji odvést domů nebo by po cestě potkala nějaká pitomce. Amerika je v tomto nevyzpytatelná a nadržených úchylů se pohybuje dost. Chris není jedním z nich. To ale dívka nemůže vědět. Proto se musí zasmát její poznámce a ohlédne se na ni. "Pravda. Nezbývá ti asi nic jiného, než mi věřit." Pokrčí nad tím rameny a zase upře svůj zrak na cestu před sebou. "A já tě ujišťuji, že nijak nebudu narušovat tvůj osobní prostor a ruce nechám na volantu. Maximálně budu řadit." Dodá ještě a myslí to smrtelně vážně. Vždyť, Chris nedal sám od sebe dívce ani pusu. Vždy musela začít ona. Jeho strach a obavy z odmítnutí jsou totiž tak velké, že by sám ani žádnou neoslovil. Není na tom naštěstí tak špatně, jako jeho druhé já, které lidi nesnáší. Chris se s nimi rád baví, ale s navazováním kontaktů s dívkami má holt problém a to už je dost starý na to, aby to odboural. Nějak se mu to pořád nedaří. Holt už je takový. Třeba se to jednou změní, ale kdo ví.
Ruce má tedy pořád obě na volantu. Jen na okamžik jednu sundá, aby mohl zapnout vyhřívaní sedačky, což dívka jistě ocení. Pousměje se tedy jejímu poděkování a na moment jí věnuje svůj modrý pohled. "Za málo, ale kdyby to hřálo moc, tak řekni. Nerad bych ti spálil..." Nedořekne to a pohledem sjede níž, aby věděla, co má na mysli. Ale jeho pohled zase putuje nahoru k její tváři. Všiml si, že je pohledná a to je to, co ho moc neuklidňuje. S ošklivkou by byla možná snadnější konverzace. Nevydrží se na ni dívat dlouho a hlavně musí sledovat cestu. Odkašle si a ruce dá obě na volant. Rozhodně nemá v úmyslu ji svléknout a kdyby jí bylo horko a udělala by to, tak neví, co by dělal. Hodně by se snažil se na ni nedívat, ale je to přece jen chlap, tak by mu tam pohled sem tam sklouzl.
Je ale krapet nervózní i tak a nemá rád ticho. Sice hraje rádio, ale tak potichu, že nejde skoro slyšet. Chris ho tedy trochu zesílí a spíše řečnicky zmíní, že stopování nebyl možná dobrý nápad. Ale pravda je, že taxikáři tu taky nemusí být spolehliví a kór, když vidí takovou krásnou slečnu. "Chápu, ale příště bych doporučoval se s někým domluvit, přece jen holka jako ty je přímo magnet na úchyly." Pronese, když zabočuje do ulice a přeřadí. V tom si uvědomí, co řekl a v duchu se plácne do čela. Ve své hlavě uslyší smích a převrátí oči v sloup. "Teda, jako.. myslel jsem to tak, jak jsi oblečená.." Snaží se zachránit situaci, ale moc mu to nejde. Musel by být totiž slepý, aby si nevšiml, že pod kabátem má šaty a jistě nějaké sexy. Ne, že by si to představoval, ale je to nejspíš víc, než jasné. Ale upozrňovat tím na sebe nemusel. Tím si moc nepřilepšil. Nechá to tedy raději být a zmlkne. "Ty jsi ale vůl!" Se smíchem pronese jeho druhé já. Chris mu ale nevěnuje pozornost. Dostal se přesně tam, kam nechtěl. Neumí dívkám skládat komplimenty. Jednou rukou se podrbe na zátylku a raději se na slečnu ani nepodívá. Sleduje tedy dění venku. Sem tam se tam někdo mihne. Buď patrička, co míří někam na akci, bezdomovci nebo dokonce lidé, co venčí své mazlíčky. I tak ale dává pozor a řídí se pokyny, kam má jet. Vnímá jí, ale sleduje cestu před sebou. Co kdyby mu tam někdo vběhl, že?
Situace se trochu zlepší a Chris se i uklidní. Odpoví jí, co tu vlastně dělal a pokýve na slova dívky. "Nevadí mi přímo hlasitá hudba. Rád jezdím na festivaly. Jen mi nevyhovuje ten styl, co se v klubech hraje. Je to takové to trubka, trubka, tyč a to není můj šálek kávy." Prozradí jí a kdyby kráska slyšela, co poslouchá, asi by se jí to nelíbilo. Hlavně to, co mu nahrál Christopher. To je úplně psycho. Chvíli tedy uvažuje, jestli tam něco pustit. Obává se ale, že by tam byl ten extrém, co si Christopher pouští a to fakt poslouchat nechce. Nechá tam nakonec rádio.
Na oplátku zmíní, že ona mu přijde jako party typ. Těmi nazývá dívky, které se pěkně oblečou, nalíčí a jdou se bavit. To Chris moc neumí. Jen sem tam se někomu povede ho vytáhnout na nějaký festival nebo jinou akci. Ale většinou se nebaví, moc to neumí a hlavně pořád řídí, takže se ani nemůže uvolnit alkoholem. Zvláštní ale je, že ani slečna nevypadá opile. Kdyby byla pod parou, kdo ví, jestli by ji vzal. I když, nejspíš ano, protože to by tuplem byla snadný cíl. Místo odpovědi se ale zamyslí a Chris to nechá být. Jen na ni stočí pohled. Za chvíli se ze svých myšlenek kráska dostane a omluví se mu. Na to si od Chrise vyslouží úsměv. Neřekne ale nic a poslouchá její následnou odpověď. "Rozumím. Já nejsem moc studijní typ. Učím se, když mi takzvaně hoří za patama." Přizná se, že její nadšení pro učení moc nesdílí. Sám ale chce na škole zůstat a dodělat ji, tak se sem tam naučit musí. Hlavně, když mu nějakou zkoušku posere Christopher. To má pak co dělat, aby to dohnal a zkoušku udělal. Holt to nemá jednoduché.
A když jsme u těch zkoušek, nebylo by od věci zjistit, jestli s ním náhodou nechodí na stejnou univerzitu. Takovou krásnou holku by jiný těžko přehlédl, ale Chris moc nesleduje okolí. Jde mu především o to, aby úspěšně zvládl všechny zkoušky a matka s ním nemusela mít starosti.. ještě větší, než má. Na tu naštěstí dlouho nemyslí, protože mu dívka sdělí, co studuje. Udiveně pozvedne obočí a otočí se na ni. Zrovna totiž zastaví na křižovatce na červenou. "Takže, budoucí novinářka?" Zeptá se a sem tam se podívá, jestli už neblikla oranžová, aby mohl jet. Vyřadí a olízne si rty, aby si je navlhčil, zcela přirozeně, ne nijak sexy. To tento klučina ani neumí. "Já sport. Hraju lacross a pokud půjde vše podle plánů, tak letos skončím." Řekne a v tu chvíli se rozsvítí oranžová. Chris tedy zařadí a rozjede se. Jede pomalu, protože jsou ve městě a na chodníku se motá kde kdo. Dává tedy pozor, že skoro přeslechne, co prosbu blondýnky. "Hm?" Vyjde z něho, než si uvědomí, co chtěla. "Jo, jasně. Promiň. Hned to bude." Natáhne ruku k tlačítku a ztlumí to co nejvíc.
Poté zabočí do ulice a z dálky uvidí diner. Dostane chuť na něco dobrého, a proto se nadechne. "Já nevím, jak ty, ale mám docela hlad. V pokoji mám jen krekry. Viděl bych to tedy na návštěvu dineru, když jsme kousek od něho." Sdělí jí a otočí na ni hlavu. "Tam se budeš cítit přece jen o něco bezpečněji, než se mnou v autě a uvidíš, že s tebou vážně žádné nekalé úmysly nemám. Navíc, tam mají výborná křidýlka." Ujistí ji a při té představě mu zakručí v břichu. Mladík totiž neměl čas se před odchodem ani pořádně najíst. Pokud tedy dívka souhlasí, tak sjede ze silnice směrem k parkovišti před dinerem a tam také zastaví a zaparkuje auto. "Samozřejmě, že tě zvu." Neodpustí si ještě, než si odepne pás, vypne motor i rádio a vystoupí z auta. Z přihrádky sáhne jen po peněžence a z opěradla stáhne bundu, kterou si venku oblékne Počká, než vystoupí i neznámá party slečna. Zamkne auto a rukou pokyne před sebe. Jakmile se rozejde krásná cizinka, rozhlédne se kolem sebe. Jeden přece jen neví. Ujistí se, že kolem nikdo není, kdo by mohl dělat nějaké problémy. Teprve potom se vydá po jejím boku k budově, těšíc se na tu dobrotu. Tam ji ale předběhne a vstoupí jako první. V tuto hodinu tu totiž může být kde kdo. Dveře podrží a mezitím, co ona vstupuje, zpamuje vnitřek podniku. Naštěstí nikdo podezřelý ani podnapilý. V klidu tím pádem můžou vyrazit ke stolu. To nechá na dívce, kam jí bude pohodlné si sednout a následuje ji..

28/4/2022, 21:12

Přestože je Pia zpočátku rozpačitá a mírně zděšená, jelikož se jí nechce lézt do auta za cizím mužem, je vděčná, když se ocitne v teple a může ulevit bolavým nohám, které protestují, že je už nebaví fungovat po celovečerním tančení. Jakmile je blondýna nachystaná na sedadle spolujezdce, řidič se vrátí zpátky na silnici a začne ji poučovat, že by neměla stopovat, jelikož by jí mohl zastavit nějaký úchyl. To má víc než pravdu, bohužel její možnosti byly dost omezené. Trochu se nevesele ušklíbne, když jí muž řekne, že mu bude muset věřit v tom, že jí nic neudělá. To jsou poněkud přehnané nároky, ne? Vždyť se znají teprve pár minut. Škleb se jí následně změní v menší pobavený úcul. "Dobře. Beru tě za slovo." Pokýve souhlasně hlavou na řidičovo ujištění, že ji nebude nijak obtěžovat. I tak ale z ruky nepouští pepřový sprej, který má schovaný v kabátu.
Po chvíli jízdy řidič zapne topení, aby Pia neumrzla na kus rampouchu. To gesto slečna ocení, ne že ne. Mlčky zakýve hlavou dopředu a dozadu, když je jí řečeno, že se má pak ozvat, až jí začne být vedro. Bude na to myslet. Následně jí ale povyjede překvapeně obočí, když se na ni muž zadívá a vezme v potaz to, jak vypadá pod kabátem. "Nemám v plánu se vyslékat," ujistí ho, že si dá pozor, a raději od něj odvrátí zrak, jelikož ji opět napadne, s jakým magorem to skončila v autě. Jen doufá, že nebude chtít za odvoz "zaplatit" – tím myslí sex. Ona totiž s cizinci už vážně nespává a nehodlá s tím ani začínat. Dokáže si udělat dost dobře i sama. Moc jí nepomůže uklidnit se ani jejich následující konverzace právě o úchylech. "Holka jako já?" Zopakuje možná trochu ostřeji, než měla v plánu, jelikož se jí vážně nelíbí, kam tahle konverzace vede. Věnuje mu taktéž odpovídající pohled, aby si uvědomil, že vstupuje na hodně tenký led. Má ráda lichotky a ví, že vypadá hezky, ale jestli jí nazve štětkou, asi ho přetáhne kabelkou. Muž si svoji situaci zrovna nevylepší, jelikož začne mluvit přímo k jejímu oblečení. "Jak jsem oblečená?" Položí mu další otázku přísným hlasem, obočí mírně povytažené do čela.
Z její podrážděné nálady ji vytrhne fakt, že mu musí dávat instrukce, podle kterých jet. Proto vrátí pohled zpátky na silnici před nimi a nepřestává navigovat. Uvědomí si také to, že by neměla být na svůj odvoz tak zlá, a tak se pokusí odvést řeč stranou, hezky k němu. Zeptá se ho, co on sám dělá v tuhle hodinu na silnicích. Tiše zamručí, když se jí dostane vysvětlení. Holt ne všichni jsou na kluby a tuc tuc hudbu. "Trubka, trubka, tyč," zopakuje si pod nos řidičova slova tichým hlasem, a stejně tak tiše se i zasměje. Zajímavé pojmenování. "Festivaly zase nejsou moje věc," přizná se mu. Festivaly jsou většinou vícedenní, kolují tam drogy a žije se v podstatě na nezdravém jídle a pivu, což je pro ni dost zabijačka. Vždycky na internetu ale obdivuje to líčení, které slečny dokážou na festivaly vykouzlit. Samé třpytky, kamínky a šílenosti. Je to hezké.
Konverzace se přesune zpátky k ní a k tomu, že odchází z party tak brzy, aby se mohla učit. Vydá ze sebe jakýsi zamyšlený, souhlasný zvuk, když se jí řidič, jehož jméno stále nezná a ani neví, jestli ho znát chce, přizná, že není studijní typ. To ona kdysi taky nebyla, ale co se vyléčila z alkoholismu, začalo jí zase na svém životě záležet, a tak se soustředí i na studium, protože je to velkou částí jejího současného života. Věnuje muži překvapený pohled, když se jí najednou zeptá, jestli nestuduje na místní univerzitě. Vlastně ano, studuje. A žurnalistiku. To mu také poví a pustí z ruky pepřový sprej, jelikož je hned uvolněnější, když jí dojde, že je muž studentem stejně jako ona. Její překvapený výraz zmizí a zároveň s tím se objeví u jejího řidiče, který zastaví na červené. "Ano, když to půjde dobře," pokýve hlavou a věnuje mu spokojený úsměv. Věří si, že to dotáhne ke konci studia a kdo ví, třeba i daleko v kariéře. To by se jí líbilo. Nikdy se nedržela při zemi. "Pane jo," prohodí obdivně, když jí tmavovlásek řekne, že hraje lakros. Sice z jeho těla toho příliš nevidí, ale usuzuje, že na to postavu má. "Budu držet palce," ujistí ho, že mu bude v duchu vyjadřovat podporu, až dojde k závěrečným zkouškám. To také znamená, že je mu kolem pětadvaceti. To není o tolik starší než ona. I tahle informace jí pomůže se uklidnit.
Na semaforu se rozsvítí oranžová a za ní hned zelená, a tak se dá auto znovu do pohybu. Jelikož Pie už začíná být docela vedro, tak požádá řidiče, aby ztlumil topení. To také po chvíli udělá a následně zatočí do další ulice. Zmateně se na něj zadívá, když se najednou rozmluví o tom, že má hlad. Dobře,… a co se jí do toho? Hned záhy jí dojde, proč se o tom zmiňuje. Zadívá se dál na ulici, kde svítí otevřený diner. Nejistě pokrčí obočí, ignorujíc hladem zkroucený žaludek. Přeci jen už je to také pár hodin, co naposledy jedla, a za těch pár hodin tancem spálila, kdo ví kolik kalorií. Muž ji začne přesvědčovat, a tak Pia nakonec kývne. "Vlastně mám taky docela hlad," přizná se a uctivě pokývne hlavou, když jí řekne, že to za ni ještě zatáhne. To už tuplem nemůže odmítnout. "Gentleman," prohodí spokojeně s menším úsměvem.
S ním také vystoupí z auta, zabouchne za sebou dveře, a pak se po boku příšerně vysokého muže rozejde směrem ke dveřím do dineru. Konečně má možnost si ho lépe prohlédnout a musí uznat, že je to pěkný chlap a dobře stavěný, za což zřejmě můžou pravidelné tréninky lakrosu, či co to hraje za sport. "Děkuji," zamručí, když jí podrží dveře, a vejde do tepla budovy. Diner je téměř prázdný, a tak si můžou vybrat místo, kde chtějí. Blondýna rovnou zamíří k tomu, které je u zdi, hezky uprostřed řady, aby to neměla, kdyby náhodou, daleko ke dveřím. K těm se také posadí zády, jelikož má větší strach z neznámého cizince, co jí pozval na jídlo, než z možné hrozby, která by vešla dveřmi. Předtím, než se posadí, tak si konečně sundá kabát, a tím zůstane jenom v krátké černé sukni a růžovém topu. Ve svém oblečení v dineru působí jako pěst na oko, ale nevypadá, že by ji to příliš trápilo. Hned po dosednutí se natáhne po nápojovém a jídelním lístku a začne v něm v tichosti listovat. Muži naproti ní nevěnuje téměř žádnou pozornost, dokud k nim nedojde až příliš znuděná servírka, která si zřejmě chtěla hodit dvacet místo obsluhování nějakých dvou studentů. "Máš už vybrané?" Obrátí se tázavě na její doprovod, a jestli je jeho odpověď kladná, tak se obrátí k servírce. "Jednu malinovou limonádu a… uhm… grilovaný sýr v tom… toustu, či jak se to jmenuje," rozluští název na jídelním lístku. "A taky misku hranolek, prosím," dokončí svoji žádost a obrátí se na muže, aby si také mohl objednat. Servírka je následně ponechá samotě. "Takže… nějaké plány do budoucna s tím… la… krosem?" Zeptá se zvědavě, přičemž ke konci loví v paměti, jak se ten sport jmenuje.

16/6/2022, 01:36

Chris cítí z dívky určitou nejistou a popravdě řečeno se jí vůbec nediví. Všude je plno úchyláků, pro které by byla tato dívka trofej. Pro tohoto muže ale ne. On nemá v úmyslu ji nijak obtěžovat a o tom se ji snaží i přesvědčit. Ale dělá tím svým poněkud neohrabaným způsobem. Někoho by tím mohl i klidně děsit. Sám nad sebou musí zavrtět hlavou a nakonec blondýnku aspoň ubezpečí, že ruce bude mít pořád na volantě. Na náznak toho se ho pevně chytne prsty a nehodlá se ho pouštět, pokud to nebude nezbytně nutné. Třeba například při řazení, což nemůže opomenout, aby se kráska nelekla toho, když jednu ruku z volantu sundá. Rozhodně jí neskončí na stehně. Chris by se jí dotkl maximálně letmo, protože on to s dívkami moc neumí, co si budeme a v žádném případě není typ, co by sjel na nějakou cestu a tam se ji pokusil svést. On by dívce ani pusu nedal, pokud by z ní necítil, že to nechce ona sama. Anebo by mu ji musela dát sama, protože ten, kdo u holek vždy vedl, byl Christopher. Je to až k nevíře, protože ten je protivný a sarkastický až hrůza. V tom jsou rozdílní, protože Chris je nesmělý a kontaktu s pěknými dívkami se spíše vyhýbá, než aby si je bral do auta.
Ovšem gentleman se v něm nezapře, takže když už ji tu má, zapne vyhřívání sedačky, aby se zkřehlé mladé tělo trochu ohřálo. Přece jen je venku už docela kosa, takže musí být promrzlá. Upozorní ji však na to, aby mu řekla, když bude sedačka hřát moc. Ale jeho pohled a nejspíš i slova si vyloží slečna jinak, než je myslel. Dívajíc se na cestu, po jejich slovech se musí ohlédnout na ni a vytřeštit údivem oči nad tím, co pověděla. Povytáhne obočí nahoru a pootevře udiveně ústa. "Ehm, co prosím? Já jsem ani neřekl, aby ses..." Zavrtí hlavou a tiše vydechne se sklopeným pohledem k zemi. Jednou rukou se poškrábe na hlavě a hledá ty správná slova. Nakonec se tedy znovu nadechne a pohled zvedne k blondýnce. "Ta sedačka někdy hřeje až moc, tak bych byl nerad, kdyby ti spálila zadek." Vypraví ze sebe nakonec. Ruku zase vrátí na volant a odvrátí od ní pohled. "Ale neříkej, že by ses nepodíval na tak pěkné tělíčko. Aspoň bychom něco měli z toho, že ji vezeme." Nabádá ho v hlavě Christopher. Ale Chris si to nenechá líbit. "Zklapni, idiote! Opravdu mi nejde o to ji vidět bez kabátu!" Vyjekne v duchu na své druhé já a tím mu zavře hubu. Těžce vydechne a věnuje se cestě před sebou. Nerad by se rozptýlil natolik, aby si nevšiml, kdyby mu třeba něco vběhlo do cesty nebo nedej bože sjel z cesty. Na slečnu vedle sebe se nějakou dobu nepodívá. Jen pronese, že by neměla stopovat. To si zkrátka nemohl odpustit. Co si ale mohl, byla další slova, která na plavovlásku zapůsobila poněkud zvláštně dle toho, jakou mu položila otázku. Chris se na ni opatrně otočí a když vidí to povytažené obočí, tak ze sebe začne soukat vysvětlení, jak to myslel...opět. "Sakra...já...promiň." Začne nejprve a plácne se do čela. "Nemyslel jsem to nijak urážlivě nebo tak..." Vysvětlí se zavrtěním hlavy a ušklíbne se sám nad sebou. "Prostě jsi...pěkná..hodně." Uzavře to nakonec, aby to pochopila a už se na ni nevydrží déle dívat, protože se stydí a už jen jí to říct ho stálo dost úsilí. Ještě tak se na ni dívat. Proto se otočí na cestu a sleduje nějakou dobu jen ji. "Ty pičo, tys jí opravdu řekl, že je pěkná? Ty? No, to mě poser." Uslyší ve své hlavě, společně s hlasitým smíchem. Ale Chris už na to nereaguje. Však je to pravda a mladá žena to určitě o sobě i ví, takže na tom není přece nic zvláštního, že to řekl. Nebo jo? Raději nad tím nebude přemýšlet. Kloudné odpovědi by se stejně od svého druhého já nedočkal. Zase by pronesl nějakou koninu.
I když je pravda, že by to Chris nejspíš ani nevnímal, protože pečlivě poslouchá instrukce, kam má zabočit a kudy jet. Tomu přizpůsobuje i jízdu a její rychlost. Zvládá si u toho ale i povídat a odpovídat na otázky, které jsou mu kladeny. Vysvětlí jí, že není žádný party boy a tu hudbu moc nemusí. Také pro ni má své pojmenování, které slečně sdělí. Ona ho po něm zopakuje. Mladík na to přikývne. "Vždyť to tak zní." Pokrčí nad tím rameny a víc se k tomu nevyjadřuje. Otočí se na blondýnku a zvedne koutky směrem vzhůru v náznaku úsměvu. "Nejsou festivaly jako festivaly. Já mám rád rockové, ale ne nějaké velké, protože jsem zastáncem klidného poslechu hudby, třeba u vodní dýmky.." Upřesní, jaké festivaly on preferuje. I když, to se nedá asni nazvat festivaly, protože ty bývají velké a jedou se v nich i drogy a alkohol a ani jednomu Chris příliš neholduje. Ne, že by si nedal pivko, ale neopíjí se do němoty. To nemá zapotřebí a hlavně má strach, že by mu v tom stavu mohl přeskočit nebo by jeho zlejší já něco provedlo. A jeho nebaví furt něco řešit za druhé a hlavně vysvětlovat nevysvětlitelné. Těžko totiž někomu vysvětlíte, že jste to neudělali vy, ale vaše druhé já, které se dostalo na povrch, když vám zavraždili otce. Ještě by ho chtěli znovu zavřít do blázince.
I když je dost možné, že se tam nechá zavřít sám, pokud mu bude Christopher srát jednu zkoušku za druhou nebo udělá něco, že ho ze školy vyrazí. Přizná se tedy, že není moc studijní typ. Chris by i byl, ale bohužel mu to kazí jeho druhé já, které na školu prostě sere. Ale nechce od něj slyšet žádné blbé řeči, takže myšlenky na něj vypustí. Obrátí pohled na dívku, která mu po jeho otázce sdělí, že studuje žurnalistiku. To jej zaujme, protože žádnou novinářku nezná. Může se s ní v klidu bavit a i si ji nenápadně prohlédnout. Zastaví totiž na červené. Vyřadí a jednu ruku si spustí na stehno. Není totiž zvyklý mít obě ruce na volantě. "Co tě přimělo studovat zrovna tento obor? Jsi redaktorka univerzitních novin nebo něco takového?" Zajímá se a pohlédne jí do tváře. Musí uznat, že ji má fakt pěknou a klidně by mohla dělat třeba modelku. To si ale nechá pro sebe, aby zase něco neposral a ona si neřekla, že je to vážně magor a na té červené mu nevyběhla z auta. Ještě by ji pak musel nahánět a nějak opatrně, aby si nemyslela, že ji chce znásilnit. To by byla situace. Raději si něco nechá pro sebe a bude si to jen v duchu myslet. To bude nejspíš lepší. Z takových myšlenek ji dostanou slova slečny, která vyjadřují nejspíš obdiv? Kdo ví. Muž se nad nimi pousměje. "Lakros je pořád menší zlo, než americký fotbal nebo basket. Na ten bych sice výšku měl, ale nikdy mě moc nebavil." Vysvětlí a uchechtne se. Docela se uvolní, protože, když jde o sport, dokáže se o něm bavit zcela nenuceně a klidně i hodiny. Ale to by nejspíš blondýnku nebavilo, takže raději zmlkne. To mu poví, že mu bude držet palce. Rozhodně budou potřeba. "Děkuji a nápodobně." Usměje se na ni. Ale poté už odvrátí zrak od její tváře.
Protože blikne oranžová a on musí zařadit a rozjet se, aby nestál v křižovatce moc dlouho. Sice není provoz moc velký, ale přece jen se za něj nějaké auto zařadilo a nejspíš by ho upozornilo troubením, aby jel. Vypadne tedy z křižovatky a chvíli jede rovně. V ten moment je požádán, aby snížil teplotu na sedačce. Nejprve moc nevnímá, co mu dívka říká, protože sleduje cestu. Jedou zrovna ulicí, kde se potulují opilci na chodnících a Chris by byl nerad, kdyby mu nějaký skončil pod autem. Otočí se tedy na ni a jakmile pochopí, co po něm chce, udělá to. Nechce, aby měla červený zadek. Tou rukou, kterou ztlumil topení, zapne blinkr doprava a zabočí do ulice. Už se pomalu blíží k bydlišti dívky. Ale než se tam dostanou, Chris spatří něco jiného - diner a okamžitě dostane na něco chuť. To tak nějak sdělí i své spolujezdkyni a snaží se ji přesvědčit, aby tam zašli. Ze spolku to má totiž kus cesty a hlavně se mu nechce zase vracet, když teď jedou kolem. Dokonce na ni udělá i psí oči. Ty ale nejspíš ani nejsou potřeba, protože se mu dostane přiznání, že i kráska vedle něj dostala hlad a nejspíš po básnění o křidýlkách, přijme jeho nabídku. Chris se na ni zazubí, když zmíní, že je gentleman. "Snažím se." Pronese trochu nesměle a věnuje jí letmý pohled. Po těchto slovech už ale na nic nečeká a vydá se na parkoviště k dineru.
Společně vystoupí z auta. Chris se venku protáhne, nasadí si bundu a vydají se dovnitř. Vstoupí jako první, aby se ujistil, že je tam bezpečno a pak podrží dveře i krásné doposud neznámé. Ta mu za to poděkuje. Chris se na ni jen krátce podívá a dveře za ní zavře. Nechá ji si vybrat místo a jakmile se blondýnka posadí, vezme místo naproti ní. Bundu, kterou si ani nezapínal, si sundá a pověsí ji na opěradlo. Teprve až potom se podívá před sebe, usadí a zkoprní, protože dívka už na sobě nemá kabát. Je to pochopitelné, protože je tu teplo. Muž si taky sundal bundu. Trochu ho ale rozhodí, co má na sobě, tak se raději podívá z okna a dělá, že pozoruje okolí. Lístek si totiž vzala dívka a on se s ní dívat nechce, protože by mu pohled nejspíš sklouzával, kam by neměl. "Ale je to kus, to musíš uznat!" Zaslechne ve své hlavě Christophera. Ale dělá, že ho nevnímá. Nechce mu odpovídat, aby si ho zase nedobíral, což dělá moc rád. Ale po těchto slovech se rozhlédne kolem, aby zkontroloval, jestli není uvnitř někdo, kdo by na krásnou dívku zíral. Podívá se i za sebe, ale vše v pořádku. Pohled tedy vrátí k oknu a uvidí, že dovnitř míří další dívka s chlapcem, kteří také nejspíš dostali hlad. Ti jsou však značně pod parou a velmi důvěrně se dotýkají. Z pozorování těch dvou ho vyruší servírka, která se znuděně zeptá, co si dají. Mladík jí věnuje pohled a pozdrav. Odpovědi se mu ale nedostane. Místo toho se na něj ušklíbne a žvýkačkou, kterou má v puse udělá bublinu. Chris nad tím pozvedne obočí a raději se podívá na stopařku, kývne a nejprve nechá objednat dívku. Jakmile sdělí nepříjemné servírce objednávku, tak se s nechutí otočí na Chrise. Ten k ní zvedne pohled. "Já vás poprosím o jemně perlivou vodu, hot wings a velké hranolky s tatarkou. Děkuji." Pronese mile, ale nedočká se ani úsměvu. "Hned to bude." Vydá ze sebe ne moc mile servírka a odejde jim připravit, co si objednali. Mladík se raději podívá na dívku před sebou, na kterou je příjemnější pohled. Zaměří se na její obličej. "Nečekal jsem takovou objednávku. Myslel jsem, že budeš chtít nějaký salát." Vyřkne pobaveně a potom se musí zasmát její otáce. "La.....krosem? No, chtěl bych být trenér. Nejspíš nějakých mladších žáků. To by mě bavilo. No a kdyby to nevyšlo, tak bych se nejspíš plně věnoval závodění." Odpoví jí nenuceně a uhne pohledem k oknu, protože se ten mladý pár zastavil před budovou a div si nesní hlavy. Muž tedy od nich odvrátí opět pohled na slečnu před sebou. "A co ty? Články do módních časopisů nebo něco jiného?" Zvedne obočí a chvíli se na ni dívá. To už jim ale přistane pití na stole se slovy, že jídlo bude za chvíli. Chris si okamžitě otevře láhev a přiloží si ji ke rtům. Napije se, aby zahnal sucho v ústech a když dopije, olízne si rty a láhev položí zase na stůl.

1/11/2022, 20:31

Ti dva jsou doopravdy kombinace. Nesmělý chlapec, který říká věci, aniž by si pořádně promyslel, jak můžou vyznít, a dívka od rány, která se nebojí ozvat, když se jí něco nelíbí. Pak se není čemu divit, že vznikají takové situace, kdy Piu například napadne, jestli se ji náhodou její odvoz nesnaží vysvléknout tím, že zapne až příliš nahlas topení. Ukáže se, že řidičova slova úplně nepochopí, a tak se přestane tak škaredit. "Aha. Jo, no, spálený zadek bych vážně nechtěla," usoudí, že na jeho slovech přeci jen něco je, ale smířlivý tón jí příliš dlouho nevydrží, jelikož se muž vedle ní začne vyjadřovat k jejímu oblečení. Lichotku by snesla. Vlastně by za ni byla i ráda, ale tón, jakým řidič slova pronese, nenaznačuje, že by jí chtěl lichotit. Možná tak ji odsoudit, že vypadá jako lehká holka. Což Pia možná… vypadá. Přeci jen sukně jí toho příliš nezakrývá a topík taky ne. Ale to pořád řidiči nedává právo něco podobného naznačovat, a tak nasadí nepříjemný, vyzývavý tón stylem "jen si zkus tu větu dokončit". Tím jejího řidiče uvede do rozpaků, ale to je jí upřímně u zadku. Ráda by věděla, jak to myslel, a měl by si rozhodně vymyslet nějakou dobrou výmluvu. Obočí už tak zdvižené se jí na čele zavlní a z vyzývavého přejde v tázavé, když se muž plácne (ano, doopravdy plácne – jak rozkošné) do čela a začne se jí omlouvat. Že by? "No dob-" začne, ale už nedostane příležitost smířlivou větu dokončit, jelikož řidič dodá to, že je Pia hezká holka. Hodně hezká holka. Krátce a tiše se zasměje, když od ní starší chlapec odvrátí zrak. Přestože je kolem nich tma, přijde jí, jako by ve světle pouličních lamp zahlédla i náznak rudých tváří. Rozkošné. Možná trochu divné, jelikož není zvyklá na takové nesmělé typy, ale to nevadí. Ona se mu přizpůsobí – a tím přizpůsobí myslím, že ho bude uvádět ještě do větších rozpaků. "Děkuji. Příště mi stačí rovnou zalichotit. Byla jsem připravená ti ukousnout nos…. eh… hlavu? Ukousnout hlavu se říká, že?" Zamotá se do svých slov krátce, než je donucena myšlenky opustit a zaměřit se zpátky na silnici a cestu, která je čeká.
Konverzace se poměrně plynule přesune k poslechu hudby a preferování určitých akcí spojených s danou aktivitou. Pia má ráda kluby, je to energický človíček, a tak jí hodinové poskakování na místě nedělá problém. Vyjet ale někam na několik dní, nespat, pít do němoty a kouřit trávu, zatímco jí do uší duní decibely,… to doopravdy není její styl. Naopak je to styl jejího řidiče. Nebo to tak přinejmenším zprvu vypadá, než je jí vysvětleno, že i on preferuje festivaly komornějšího stylu. "U vodní dýmky?" Zopakuje a prohlédne si ho pozorněji, což se ve tmě dělá dost blbě. "Na někoho takového bych tě netipovala," dodá. Přestože ví, že je vodní dýmka v podstatě neškodná, i tohle je věc, od které se drží dál. Její jedinou závislostí jsou sociální sítě. A během menstruace cukr na všechny možné způsoby.
Auto zastaví na červené a ti dva pokračují v rozhovoru. Zpočátku byla Pia z jejího odvozu nervózní, ale po zjištění, že se jedná o studenta v posledním ročníku, se jí podaří více uvolnit. Ví, že to není záruka bezpečí, ale i tak si přijde klidnější. Jeho vyzvídání, jak se dostala ke studiu žurnalistiky, se proti své vůli musí zasmát. Kéž by mu mohla říct svůj celý příběh. Jenže nemůže. Jsou věci, co si nechává pro sebe, a její život před vysokou je jednou z nich. "Popravdě? Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím," přizná se mu alespoň takto. "Když došlo na výběr vysoké, vůbec jsem nevěděla, co chci studovat, a tak jsem zkusila tohle. Vypadalo to jako lehká zábava. Od té doby mě to hodně chytlo," dovypráví krátce, načež se začne zajímat o něj. Zjistí, že muž hraje lakros, což je sport, který jí popravdě vůbec nic neříká. Ale zřejmě půjde o něco zajímavého, což tak usuzuje z mužova nadšeného výrazu. Krátce si odkašle, když začne mluvit i o americkém fotbalu a basketbalu. Tyhle sporty ještě jakžtakž chápe, ale pořád jí to nenapovědělo, co je to ten lakros. Takže se tam nehraje s míčem? Nebo co? "Já popravdě… vůbec nevím, co je to lakros," přizná se neochotně a tentokrát je to ona, kdo stydlivě odvrátí zrak. Je to nějaký v Americe oblíbený sport? U ní doma o něm nikdy neslyšela.
Muž si k sobě přitáhne zpátky její pozornost, když odbočí na vedlejší ulici. Už od začátku na ně svítí diner, kde se chce řidič zastavit. Pia z toho není příliš nadšená – je pozdě večer a vážně nechce jít s cizincem na půlnoční svačinku. Nakonec se ale přesvědčit nechá, protože po tolika hodinách tance má vážně hlad a něco by zakousla. O chvíli později už zastavují na parkovišti a opouštějí prostor auta. Když vejdou do dineru, zjistí, že tam skoro nikdo není, a tak si můžou vybrat, kam se chtějí posadit. Výběr je ponechán na Pie, která vybere box nedaleko ode dveří, aby mohla pláchnout, kdyby se cokoliv zvrtlo. Jelikož je v místnosti poměrně teplo, i ona shodí z ramenou kabát a odhalí tak svoje sporé oblečení. Jestli na ni její doprovod zírá, to neví, a raději to nezjišťuje. Místo toho se usadí a schová se za menu, aby si mohla něco vybrat.
Po chvíli k nim přijde servírka, u které si oba objednají. Ta se chová jako osina v zadku, ale aspoň nemá žádné zbytečné kecy. Když odejde, zaměří se blondýnka na muže za stolem, který jí věnuje překvapený výraz. A ten má znamenat zase co? Ušklíbne se trochu jeho poznámce, za kterou by mu nejraději taktéž vynadala. On vážně moc neví, jak mluvit se ženami, že? "Několik hodin jsem skákala na místě. Umírám hlady," odpoví pouze a přednášku odloží na jindy. Pokud vůbec nějaké jindy bude. Raději změní téma a vrátí se zpátky k záhadnému lakrosu. Je to lakros, že? Na jeho slova pouze zahmká, protože neví, co více na ně říct. Buď trénování, nebo profesionální hráč. To jsou poměrně logické cíle. "Ještě nevím," odpoví s lehkým pokrčením ramen. Móda by ji bavila, to ano, ale úplně v tom nevidí žádnou pořádnou… budoucnost, kariéru. Nechce být jenom pěkná tvářička. Kdyby chtěla, tak jde dělat modeling. Než stihne vykoumat nějakou další otázku, servírka jim donese jejich objednávku. Stejně jako doprovod, i ona se první pustí do pití, a teprve až poté pomalu do jídla. "Takže jsi student před státnicemi, co hraje lakros, má rád rock a vodní dýmky. Co ještě bych o tobě měla vědět, pane neznámý?" Nadhodí zvědavě a jeden loket si opře o desku stolu, opíraje si bradu o dlaň dané ruky, přičemž se na muže rozpustile zaculí.

3/11/2022, 00:58

Chris není typ, který by věděl, jak má balit dívky nebo se s nimi dokonce jen bavit a Christopher v jeho hlavě se tím náramně baví. Protože dívka chvíli vypadá, že ho sežere zaživa nebo mu přinejmenším jednu vrazí a není divu, protože špatně zformuloval věty a mohlo to skutečně vyznít tak, že chce, aby se svlékla. To je ovšem to poslední, o co by tento nesmělý klučina stál. To by totiž nejspíš rudá dostala nový význam, anebo by se třeba objevila jeho divočejší stránka, která je schovaná někde hluboko pod povrchem a nedostala ještě možnost se projevit. Dnes ani nedostane, protože se z toho všeho Chris snaží vybruslit. Sdělí tedy dívce, jak to myslel a ta to, jak se zdá, naštěstí pochopí. Z jejich slov to tak vyzní. Chris se tedy oddychne a po očku se na ni podívá. "Tak vidíš. Nemusíš každou moji větu překrucovat nebo si ji přebírat po svém. Nejsem žádný perverzák, abych tě chtěl svlékat." Neodputí si vysvětlit, protože je to pravda. Tento starší kluk nemá v plánu dělat něco proto, aby se dívka svlékla. Nemá to zapotřebí. Stejně tak ani jí říkat nějaké lichotky. Především proto, že to jaksi neumí. To se i později ukáže, protože si pro změnu slečna zase myslí, že ji nazval lehkou dívkou. To by si však on nikdy nedovolil. Není tu od toho, aby dívky nebo kohokoliv jiného urážel. Od toho tu je jeho druhé já, které naštěstí není nyní na povrchu. To už by nejspíš byl nucen zastavit a ona by zvolila raději cestu pěšky, než v autě s ním. Plácne se tedy do čela a opět jí objasní, jak to myslel. Blondýnka to naštěstí znovu vezme a neodpustí si i rýpavou poznámku na jeho účet. Nad ní musí Chris tiše vydechnout a pevněji sevřít volant. "Anebo ty bys mohla ve všem přestat hledat nějaký sexuální podtext nebo urážky. Já takový nejsem." Dokonce se opováží na ni i otočit a podívat se jí zpříma do očí. Může tak vídět, že to myslí opravdu vážně. Lhal by totiž, kdyby tvrdil, že mu to nevadí. Zajímalo by ho ale, proč to ve všem dívka vidí. Nejspíš špatné zkušenosti. Ale ptát se na to nebude. Místo toho se podívá na cestu a uchechtne se jejímu dodatku. "Řekl bych, že jsi spíše vypadala, že mě rovnou chceš sežrat." Poví jí i ve vtipu a to hlavně díky tomu, že sleduje cestu před sebou a nedívá se na ni. Taky se zaposlouchá do písničky, která se line z rádia a trochu se uvolní.
K hudbě se stočí í jejich téma. Ona vypadá vyloženě jako party girl a jak se ukáže, kluk se ve svém domnění nemýlil. On jí také prozradí, jak to má s hudbou a zmíní fesťáky. Nemysí ovšem ty, kde se lidi buď zlijí nebo zfetují pod obraz. To Chris nedělá. Preferuje jen vodní dýmku a to také dívce poví. Ta se tomu podiví a zopakuje to v otázce. Mladík přikývne a znovu se, jakmile má možnost, na moment na ni ohlédne. "Ale nepředstavuj si, že z ní hulím trávu. To ne. Mám rád ovocné příchutě nebo je třeba dobrá i máta. Jinak jsem ale nekuřák. Jen toho voďára si občas dám." Poví jí na objasnění a zase přesune svůj zrak na cestu. Nechce se vybourat. Nelže jí. Cigaretu by ale do pusy nedal. Tak totiž zemřel jeho otec, když si pro ně do večerky šel. Nemůže to od té doby dostat z hlavy a nemá rád kuřáky.
S dívky ale žádný kouř necítí. Tedy ne ten, který jde cítit z kuřáků. Dost možná by ji ani jinak nevzal do auta. Dobře, vzal, ale co nejdřív ji vysadil, protože nesnáší zápach z cigaret. Příčí se mu to. Nad tím ale nepřemýšlí, protože zastaví na červené a opět se může na krásku otočit. Vyzvídá od ní, jak se dostala zrovna k tomu oboru. Zpočátku to vypadá, že mu to nechce říct, ale pak se rozmluví. Chris nechápe, a proto nad jejími slovy zvedne obočí. "Žurnalistika a lehká? Tomu se mi nechce věřit." Zavrtí nad tím hlavou. Nemyslí si to, ale kdo ví. Třeba je blondýnka šprtka, a proto jí nepřijde žurnalistika těžká. Nemyslí si to, aby brát jí to nebude. Sám se rozmluví, co studuje a také hraje. Překvapí ho, že bloncka nezná lakros a musí na ni vykulit oči. "Ne? Je to kolektivní sport, kdy mají hráčí lakrosové hole a míček. Ten se snaží dostat do sítě. Ani nevím, k čemu bych to přirovnal.." Zamyslí se, jak by jí to přiblížil, ale v tom ho napadne. "Jestli chceš, můžeš se přijít podívat na trénink nebo zápas a to ti ukáže víc, než kdybych ti to tu měl vysvětlovat." Napadne ho a podívá se na semafor. Naskočí zelená, tak zařadí rychlost a pomalu se rozjede.
Jede po ulici, když v tom mu do očí padne diner. Má už hlad a nechce se sem vracet, tak to zkusí a navrhne neznámé blondýnce, že by se tam mohli jít najíst. Počítá i s tím, že ho odmítne, protože nebude chtít někam chodit s cizincem. Naštěstí se ale k velkému údivu dočká kladné odpovědi a je za to rád. Slíbí jí, že ji pozve a neskrývá nadšení. Bez váhání se tedy vydá na parkoviště, kde zastaví a jakmile vystoupí i neznámá bloncka, společně se rozejdou dovnitř. Chris jí podrží dveře a nechá ji vybrat si místo. Rozejde se ihned za ní a posadí se. Zatímco dívka zkoumá lístek, on na moment zkoumá ji. Raději přesune zrak z okna v domnění, že tam to bude lepší, ale není. Olizuje se tam nějaký pár nadrženců. Podívá se tedy zpět na holku před sebou.. pohlednou holku.. velmi pohlednou.
To ale nemá možnost zkoumat, protože přijde ne moc milá servírka a oni jí sdělí objednávku. Té její se Chris podiví a nenechá to bez odezvy. Musí si do ní taky rýpnout. Zase čeká nějakou salvu na oplátku. Chyba. Místo toho se dočká odpovědi, nad kterou chápavě pokýve hlavou. "Bez urážky, ale měl jsem za to, že si objednáš salát a mně potom budeš ujídat hranolky, jako to dělá moje sestřenice." Zasměje se tomu a on není díky Bohu Joey, takže mu to nevadí. Rád se podělí. Ale ještě nemá o co. Serívrka teprve odešla jídlo i pití připravit. Mohou tedy dál pokračovat v rozpravě. Chris jí dělí, co chce dělat a na oplátku se zeptá i jí. Studentka mu odpoví, že neví. "Máš ještě čas nad tím popřemýšlet." Poví s povzbudivým úsměvem na tváři. Tím to ale zatím končí, protože jim je přinesena jejich objednávka. Mladík se nejprve napije, než se pustí do jídla. Do ruky vezme vidličku, napíchne hranolku, kterou namočí do omáčky a následně si ji strčí do úst. Začne žvýkat, když v tom se na něj jeho společnice zaměří a začne mluvit. Chris se na ni zadívá a poslouchá ji. Jakmile dořekne větu, má nutkání se zase plácnout do čela. Neudělá to. Dožvýká, natáhne se pro sklenici, aby sousto zapil a zavrtí sám nad sebou hlavou. "Jsem to ale vůl. Jsem Chris..Brown." Sdělí jí a natáhne k ní ruku na seznámení. Očekává, že mu sdělí i svoje jméno. I když by se nedivil, kdyby nechtěla, protože nepočítá s tím, že by se s ním plánovala ještě někdy setkat. Musí si myslet, že je to nějaký podivín, což vlastně je...

17/9/2023, 23:19

Na San Francisco pomalu padal podzim, a ačkoliv Gab léto z celého srdce chybělo, neměla příliš čas po něm tesknit – zvykala si na nový život mimo univerzitu jakožto hrdá absolventka místní vysoké. Práci si našla díky dobrým kontaktům poměrně snadno přímo v galerii, kde se starala o vystavené umění, a ve volném čase se věnovala vlastní tvorbě – buď sobě pro radost nebo na objednávku, internet jí totiž umožňoval své umění snadno sdílet a zároveň tak nabízet své služby. Nebylo to ale nic extra, rozhodně by z toho nemohla žít… alespoň zatím ne, ale kdyby to jednou na takovou úroveň byla schopná dotáhnout, byla by se svým životem naprosto spokojená. Většinu času tedy trávila v práci, ať už v galerii nebo doma na soukromých projektech, ale přesto se našly příležitosti, kdy byla přemluvena, aby vytáhla hlavu ze své nory a šla se taky trochu bavit. Upřímně jí už chybělo být mezi lidmi, proto když jedna kolegyně v práci zmínila, že její kamarádka pořádá u sebe doma jakési uvítání podzimu, přislíbila svou účast bez dlouhého přemlouvání, ačkoliv se jednalo o pozvání na poslední chvíli. Val, daná kolegyně, byla nadšená, předala Gab všechny potřebné informace a domluvily se na srazu přímo na místě. Po práci Gab zamířila domů, aby si dala sprchu a mohla se na večer připravit. Nechtěla to nijak přehánět, zvolila velice jemný make-up, vlasy si nechala volně rozčesané a ze skříně vytáhla bílé průhledné tričko s dlouhým rukávem, pod který si vzala bílý zdobený topík. K tomu si vzala obyčejné světlé džíny, bílé tenisky a celý outfit doplnila modrou kabelkou, do které si schovala vše potřebné, i lahvičku voňavky, kterou se právě navoněla, přes ramena si hodila lehce oversized džínovou bundu. Naposledy se prohlédla v zrcadle a se spokojeným úsměvem zamířila na adresu, kterou od Val dostala.
„Ahoj Val,“ uculila se, když kolegyni našla poctivě čekat před poměrně velkým barákem, ve kterém se podle všeho dnešní akce měla odehrávat. Val si ji nadšeně přitáhla do rychlého objetí, a společně zamířily dovnitř, kde se rovnou občerstvily, než se vrhly do davu lidí, které Gab neznala, ale naštěstí díky své přátelské povaze neměla problém vplout do jakékoliv konverzace, kam ji Val zapojila. Jak utíkal čas, měla Gab pocit, že už snad musela poznat všechny přítomné, ale přesto ji Val táhla ještě k jedné skupince, kde si jeden muž zrovna pohrával s prázdnou flaškou v ruce a vypadalo to, že zbytek skupiny o něčem zaujatě přesvědčuje. „Andrewe, to vážně chceš hrát flašku?“ zasmála se Val a poplácala Andrewa po rameni, načež ukázala za sebe se slovy: „A tohle je Gab.“ Gab si automaticky podala ruku s Andrewem, Monicou, Tonym a někým, jehož jméno nepostřehla, jelikož další ve skupině byl Charles. Takže když se jí zdálo, že jej dnes zahlédla, tak se jí to nezdálo a nebyl to nikdo jemu podobný, ale byl to skutečně on. Když si jeho podobníka (co nebyl podobník) poprvé všimla, skoro zamrzla na místě, ale pak sama sebe přesvědčila, že to nemůže být on, a užívala si dál svůj večer s drinkem v ruce a Val po boku, ale teď, když si byla jistá, že je to on a on najednou stál naproti ní... Všechno bylo jinak. Náhle jí vyschlo v krku a v hlavě jí rezonovala všechna slova, která jí posledně řekl. Nejdřív jí v hlavě vířila všechna nehezká slova, co řekl, ale všechny přebilo „prostě mě ignoruj“ a ona tak polkla ten knedlík v krku, co se jí tam tvořil, a potřásla si i s ním, jakoby se nechumelilo, ačkoliv v očích jí mohl jasně vyčíst rozpaky z celého tohoto setkání. Nicméně když se otočila na dalšího člověka, už se tvářila víc vyrovnaně, alespoň pro někoho, kdo ji vůbec nezná. Charles by její šarádu prohlédl velmi snadno. „Tak když už se všichni známe, můžeme hrát, ne?“ zakřenil se Andrew a skupinou se rozléhaly různé názory, nicméně ti proaktivnější se už hlásili k tomu, že skočí ještě pro další hráče… takže se tu asi bude hrát flaška?

22/10/2023, 11:31

← Byt

Začínal mít dojem, že na něho šlo stáří. Dříve býval králem všech pařeb, které v San Franciscu byly, během jedné noci vystřídal klidně i 5 holek, ale teď… Teď to už nebylo ono. Snad za to mohla jeho práce a zodpovědnost, kterou v ní měl, nebo že by snad konečně dospěl? Těžko říct. Když ho Andrew, který teprve nedávno nastoupil na vysokou, pozval na svou house párty, chtěl odmítnout, protože byl zamořený svou prací tak moc, že si nemohl dovolit ztratit byť jen sekundu svého cenného volného času. Ten chtěl věnovat důležitějším věcem než chlastání, hulení a oblbování naivních holek, které v jeho sladkých kecech slyšely hrát svatební zvony. Nějaké to uvolnění mu však v životě scházelo, a právě proto se nakonec rozhodl, že dojde. Andrew byl při tom oznámení štěstím ze sebe a ihned začal vše plánovat do posledního detailu; chtěl mít prý tu nejlepší párty tohoto roku. To bylo docela ambiciózní, ještě nedávno z něj byl vystrašený prvák, který se mu, tehdy ještě jako králi klučičího spolku, snažil vším zavděčit. Teď byl prvotřídní pařmen. Oliver na něho nemohl být pyšnější.
Bylo zvláštní, že se mu v daný večer nechtělo vůbec opustit byt. Měl za sebou poměrně náročný den, blížila se mu totiž jedna důležitá uzavírka, kterou musel za každou cenu dodržet a jelikož ještě stále neměl hotové vše, co chtěl, a nemohl to teď dodělat, byl značně nervózní. Ztěžka vydechl a naposledy si uhladil své basic bílé tričko, které měl úhledně vyžehlené, a které mu doplňovaly černé potrhané džíny s Gucci páskem. Ještě před odchodem na sebe stříkl svůj předražený parfém, narval do kapes všechny nezbytnosti a pak odběhl ven čekat na taxík, protože se přeci nebude mačkat v MHD.
Na párty už to při jeho příchodu pěkně žilo a když už byl tu, tak se vlastně těšil na to, až se zase po dlouhé době uvolní a třeba i na chvíli zapomene na práci. Mohl říct i Chloe, aby došla, s tou se neviděl už taky pěkně dlouho a pochopitelně to byla chyba z jeho strany, protože to on si nedokázal udělat čas. Dneska by ho na ni měl. S nehraným úsměvem se přivítal se všemi známými a pochopitelně jim vyprávěl všechny úspěchy, které ve své firmě zatím zaznamenal. O svých budoucích plánech samozřejmě mlčel, konkurence byla přeci jen vysoká a on nikomu z nich nevěřil natolik, aby se s něčím takovým svěřoval. Během kecání s ostatními už do sebe stihl hodit pár panáků, takže když ho Andrew přesvědčoval, že hraní flašky je bombastický nápad, nadšeně mu přitakával; za střízliva by nad tím zřejmě jen protočil panenky a odmítal se účastnit, protože z takových her už přeci jen vyrostl. A možná to měl taky udělat. V následující chvíli se totiž stalo něco, co vážně nečekal. K jejich partě se připojila jakási holka, se kterou by si klidně dal říct, a pak také blondýnka, kterou naposledy viděl docela nedávno. To Gabrielle vážně musela být všude? Beztak ho stalkovala, jiné vysvětlení pro to neměl; ostatně na Calichelle se k tomu sama přiznala. Pokud ho chtěla naschvál pokaždé rozhodit, tak se jí to dařilo na jedničku, protože i teď cítil u srdce tenkou jehličku, která ho do něj nelítostně píchala a on si zase zavzpomínal, jak dobře jim s Gab bylo. Odmítal věřit tomu, že by k ní ještě něco cítil, ovšem vzpomínky spolu měli hezké, a to ho zkrátka bolelo. Obzvláště když si vždycky připomněl, že za to nemohl on. Pochopitelně si i nyní zvládl udržet svůj vážný a nicneříkající výraz, se kterým si s ní potřásl rukou. Byl rád, že Gab úspěšně zvládla předstírat, že se s ním nezná a nedělala mu tak potíže. Možná byl jejich předchozí rozhovor na festivalu přeci jen k něčemu dobrý. Trochu bezradně se porozhlédl okolo sebe, když tu Andrew stále všechny nabádal k hraní flašky a jelikož byl ještě před chvíli do toho úplně stejně zapálený, bylo mu blbé teď couvnout. Nevadilo mu to, ovšem pokud se toho bude účastnit i Gabrielle, bude to… blbé, divné a bůh ví, co dalšího. ,,Jasně," vydechl nakonec s nervózním úsměvem a vyhýbal se pohledu své bejvalky. Věděl, že říkal, ať si ho nevšímá, ale teď ji bylo těžké ignorovat. Zase se v něm kupily emoce, které už nechtěl cítit, a to bylo na nic, protože místo toho, aby si užíval, tak se cítil pod psa. Taková nálada nebyla na párty dovolená, člověka totiž pak na vše přešla chuť. Dokonce i na hraní flašky. Mohl jen doufat, že Gab se hraní nezúčastní, protože před ostatními se mohla klidně tvářit vyrovnaně jak jen chtěla, on viděl, že ji tohle setkání vzalo, takže pokud byla chytrá, půjde od něho co nejdál.
,,Tak jdem na to, ne?" pokusil se prohlásit co nejvíc nadšeně, ovšem i na něm mohla Gab postřehnout jistou nervozitu, které by si ostatní sotva dokázali všimnout. Popadl flašku, kterou Andrew držel a rovnou si sedl na podivně vzorovaný koberec. Před sebe položil flašku a ostatním ukazoval, ať si sednou do kruhu; občas to byl pro některé jedince nadlidský úkol a i teď docela trvalo, než kroužek utvořili. Právě proto měl čas na chvíli pohledem zabloudit ke Gabrielle čekajíc, jestli se přidá i ona či raději zmizí. Snad netřeba zmiňovat v co on sám nejvíce doufal; něco mu však říkalo, že jeho drahá ex bude tvrdohlavá.

12/11/2023, 17:12

Dospělý život byl pro ni něčím novým, no snažila se k tomu přistupovat zodpovědně – možná až moc, jak by jí její někteří blízcí vytkli, ale zkrátka si zvykala na novou rutinu, tak neměla tolik času trajdat všude možně. Jednak pracovala v místní galerii, ve volném čase se věnovala vlastnímu umění a čas od času stále vypomohla v místním baru. Ne že by jí šlo vysloveně o peníze, ačkoliv se o sebe chtěla postarat sama a nijak se neopírat o své rodiče, no věděla, že kdyby bylo nejhůř, může se na ně spolehnout a nemusí sama sebe sedřít z kůže, jenže stabilní zaměstnání potřebovala a přivýdělek na baru brala spíš jako vzpomínku na vysokou, než jako něco, co by potřebovala, aby mohla platit všechny účty. I když s účty to pomáhalo, to je pravda – bydlet ve vlastním bylo něco mírně jiného, než na co byla zvyklá ze spolku... a hlavně bylo jiné po dlouhé době bydlet sama. Jistě, ve spolku měla vlastní pokoj s koupelnou, takže měla své soukromí, ale zároveň měla v těsné blízkosti hromadu lidí, se kterými ráda trávila čas a díky kterým pořád něco podnikala, teď na tom nebyla tak valně. Sotva věděla, kdo jsou její sousedi. Dnes ale díky kolegyni z práce přeci jen vypadla ze své zajeté rutiny a podívala se opět trochu do společnosti. I když, jak se to vezme, house party u někoho doma není příliš společenská událost, i přesto byla za pozvánku ráda, a nakonec Val slíbila, že dorazí, ačkoliv se jí do toho úplně nechtělo. Ještě při přípravách na večer vypila jednu sklenku vína, díky čemuž se uvolnila, a ještě podpořila svou přirozeně přátelskou povahu, takže při příchodu na akci, kde znala vlastně jen Val, se zapojovala do dění a všemožných small talků s lehkostí a úsměvem. Poznala spoustu lidí, ale nikde nesetrvala příliš dlouho, jelikož ji Val tahala k dalším skupinkám, až se zastavily u jedné větší skupiny, ve které si jeden klučina pohrával s prázdnou flaškou v ruce a očividně se s Val znal, nechal se od ní totiž velmi familiárně oslovit. Připojily se tedy ke skupině a proběhla klasické seznamovací kolečko, během kterého zjistila, že si přítomnost Charlese na této akci nevysnila a nezahlédla v davu někoho jemu podobného, ale zahlédla skutečně jeho. V první chvíli přemýšlela, jak z této situace ven, ale bylo pozdě. Už se představovala se třetím člověkem ze skupiny, bylo by vysoce podezřelé, kdyby se před Charlesem sebrala a odešla pryč – ačkoliv on by jí nejspíše poděkoval. Ne! Nádech, výdech a klid. Sám jí řekl, že až se příště potkají, má se tvářit jakoby ho neznala. Taky jí řekl spoustu jiných věcí, které ji ten večer bodly u srdíčka a které ji bodly u srdíčka znovu, když se mu dívala do těch průzračně modrých očí, zatímco si s ním třásla rukou a předstírala, že se seznamují poprvé. Pokud ale byla pravda, co jí napovídal (samozřejmě, že to byla pravda, proč by jí lhal, neměla by být delusional), vlastně by bylo lepší, kdyby se teď potkávali poprvé. Ušetřili by jeden druhému spoustu trápení... a pokud je tohle jediný způsob, jak se mohou posunout dál, aniž by jeden na druhého ukřivděně nekřičel, musí být Gab dostatečně dospělá na to, aby to přijala. A tak si s ním potřásla rukou jakoby nic, ačkoliv v očích se jí chvilkové rozpaky projevily, nedokázala své emoce v první chvíli tak dobře ovládnout, jak by si přála, ale naštěstí v tomto uskupení si toho mohl všimnout jen on, nikdo ostatní ji neznal dostatečně dobře, a pak už se zase usmívala jako sluníčko. Hraní flašky ale stále bylo na stole, vzájemné seznámení se zdálo být dokonce větším motivátorem, proč by hrát doopravdy měli. Dokonce i Charles se toho chytil, ačkoliv z toho nezněl až tak nadšeně, jak by očekávala. Po očku se po něm podívala a přemýšlela, zda by raději neměla odejít, aby si ten večer alespoň on užil, když už si sedal na ten zajímavě vzorovaný koberec, jenže nebyl sám. Na zem si začala sedat i Val, která Gab tahala s sebou. „Já ti nevím,” prohodila tiše své rozpaky k Val, která se na Gab zubila od ucha k uchu. „No tak, přece se nenecháš přemlouvat, ne?” ponoukala ji Val k tomu, aby se usadila mezi nimi. „A přece neodmítneš aspoň jednu hru s hostitelem, hm?” připojil se Andrew, který na Gab výrazně nadzdvihl obočí a pak spiklenecky mrkl na Val. A tak jen Gab výmluvně pokrčila rameny a usadila se na zem vedle Val, jelikož byla vděčná, že ji sem Val pozvala a byla to fajn kolegyně, se kterou si nechtěla rozházet vztahy... a přeci nemohla odmítnout hostitele, že.
Po chvíli hra začala, Andrew jakožto hlavní iniciátor začal točit lahví a Gab pozorovala, na koho hrdlo láhve ukáže. Dotočilo se to na Tonyho (asi) a Andrew se spokojeně zasmál. Andrew ho nechal exnout celý obsah svého drinku, který byl zrovna čerstvě namíchaný, a ačkoliv Tony remcal, že nedostal na výběr mezi pravdou a úkolem, úkol splnil. Navíc Andrew všem důležitě oznámil, že na pravdu hrát nebudou, jak by totiž mohli ověřit, že nikdo nelže, že? Proto jsou úkoly zábavnější a snadnější na kontrolu. Něco na tom bylo, ale radost jí to nedělalo, jelikož tušila, že úkoly se mohou snadno zvrtnout a člověk se z nich nevylže... odsedí tu pár kol, ze slušnosti, a pak zmizí, aby si ona i Charles mohli užívat večer podle svých vlastních představ, nyní místo toho hypnotizovala lahev, která se znovu točila uprostřed jejich kruhu a která podezřele zpomalovala kousek od ní. Nakonec ale zastavila hrdlem u Val, a Gab si možná až příliš úlevně vydechla, někdo z kroužku totiž houknul: „Příště ti to vyjde, neboj.” Upřímně ani nepostřehla, jaký úkol měla Val zrovna plnit, snažila se totiž ignorovat výhrůžku o tom, že příští úkol plní ona.

3/3/2024, 09:29

Byl naštvaný, že se dnešní večer uvolil k akci, na níž se chtěl uvolnit a místo toho tu teď přemítal nad tím, jaká bude nejlepší výmluva pro jeho brzký odchod; protože pokud tu byla Gabrielle, nehodlal se zdržovat. Věděl, že už se přes jejich vztah musí přenést a naučit se fungovat tak, aby ho jejich náhodná setkání nerozhodila, ale bál se, že toho nikdy nebude schopen. Pořád ho to bolelo, bylo to vůbec normální? Byl mistrem ve lhaní, nebude problém se odsud dostat, může to uhrát třeba na urgenci v práci či mamku v nemocnici, ale pravda byla, že se mu odsud nechtělo. Bylo fajn být zase mezi svými a konečně se po dlouhé době nestresovat prací. Třeba nakonec nebude muset odcházet, když jako první odejde Gab; byla přeci jen citlivější jak on. Být velký hajzl, tak ji odsud vyžene svými pohledy, jenže takový k ní jednak nechtěl být a jednak by hrozilo, že by si toho někdo všiml. Byl by nerad, kdyby se ho pak někdo vyptával, co se mezi nimi stalo. Ono by vlastně i stačilo, kdyby mu jen pro teď Gabrielle zmizela z očí, jenže to by toho po ní chtěl moc; jeho drahá bejvalka se totiž rozhodla, že si taky zahraje flašku. Ani slovy nedokázal popsat, jaká agrese ním v tu chvíli projela. Kousnul se do vnitřní tváře, aby ze sebe nedostal jednu z nadávek, které se mu teď ve velkém hromadily v hlavě, a raději oči zaměřil na prázdnou flašku, která vyčkávala, až ji někdo konečně roztočí. Neměl už na to náladu, nejraději by se sbalil a beze slova odsud odešel, jenže tušil, jaké následky by takový čin mohl mít. ,,Jdem to roztočit!" vykřikl Andrew, který se právě usazoval vedle něj a roztočil flaškou.
Hra začala, první úkol byl zadán a on se neubránil krátkému pohledu směrem ke Gabrielle. Věděl, že ho pohled na ní ještě víc rozhodí, ale nemohl si jednoduše pomoct – bylo to jako by ho tělo neposlouchalo. Pohled odvrátil až v momentě, kdy se k němu naklonil Andrew s tím, že je Gabrielle dobrej kus a že je úplně jeho typ. Oliver v tu chvíli ztuhl a nebyl schopen na jeho slova jakkoliv reagovat. Teprve až po chvíli si odkašlal, zamrkal a podíval se na holku, na které ukazovalo hrdlo láhve. ,,Jo," dostal ze sebe nakonec, ačkoliv si to jen zamumlal pod nosem, takže to Andrew zřejmě ani neslyšel. Naštěstí to nemusel řešit, protože Andrew začal burcovat Val ke splnění jejího úkolu, který byl pikantnější než ten předchozí. Měla olíznout nohu jakémusi zrzkovi, jehož jméno nestihl postřehnout, a který byl s volbou úkolu zřejmě velmi spokojený. Val se k tomu moc neměla, pořád si zrzka měřila pohledem a krčila znechuceně nos. Nakonec se rozhodla do sebe na ex hodit panáka vodky jakožto postih za nesplnění úkolu, zatímco zrzek si neodpustil ušklíbnutí jejím směrem. Val následně láhev znovu roztočila a hrdlo tentokrát ukázalo na Andrewa. Val mu dala za úkol, aby se po dobu celých tří kol olizoval jako kočka a Andrew to se zasmáním začal ihned plnit. Sám Oliver by nad takovým dětinským úkolem protočil panenky a pokusil by se Val přesvědčit, jaká blbost to je, ale hoch se měl holt ještě co učit. Však on na to časem přijde. Andrew za doprovodu olizování se opět roztočil flašku, jejíž hrdlo se tentokrát zastavilo na Oliverovi. Koutek úst mu nepatrně cukl do strany a on věnoval Andrewovi vážný pohled. ,,Ať je to dobrý," prohodil s úšklebkem a cítil, jak se po nějaké době opět uvolňuje. Flaška byla pro něj sice stupidní hra, ale při vyčkávání na úkol ním pokaždé projížděl vítaný adrenalin. ,,Bude to hodně dobrý… Užiješ si totiž minutovou líbačku ssssss," schválně svá slova natahoval a přitom prstíkem ukazoval na jednotlivé holky v kruhu. Bylo jich tu dost, ale Oliver věděl, koho mu Andrew nakonec vybere. Protože život ho v poslední době nesnášel. Že by karma? ,,S rozkošnou Gabrielle!"

24/3/2024, 22:40

Hrát flašku rozhodně nebylo v plánu dnešního večera. Chtěla se po delší době bavit ve společnosti, to ano, ale že skončí u středoškolské hry, to opravdu nečekala. A že tu středoškolskou hru bude hrát se svým ex, to nečekala už vůbec. Stálo jí to hodně, aby na sobě nedala znát, že se znají, nicméně díky jejich poslední konverzaci se jí to nakonec úspěšně podařilo, tím ale jejich divadélko nekončilo, jelikož od hraní flašky nebylo úniku. Nátlak ze strany Val, nátlak ze strany hostitele... odmítání bylo těžké, a proto se usadila v herním kroužku s myšlenkou, že odehraje pár kol, ze slušnosti, pak se omluví, třeba zmizí na záchod, a už se nevrátí. Teď už ale bylo na čase to roztočit, jak vykřikl Andrew. Záměrně se pohledem vyhýbala Charlesovi, ačkoliv toužila očkama na něj sklouznout, nedovolila si to. Raději svůj pohled fixovala na Val a nejbližší okolí, byla to ovšem jen slabá náplast na její zvědavost. Jakmile se ale začaly rozdávat první úkoly, začala se pomaličku uvolňovat – padaly totiž takové kraviny, u kterých se snadno zapomínalo na starosti s bývalými vztahy. Soucitně koukla na Val, když měla blízat nožky jakémusi zrzkovi. Pohledem jí vyjádřila souhlas o tom, jak nechutný úkol to je, a poplácala ji po rameni, když do sebe hrdinně obrátila panák vodky na ex místo olíznutí nohy.
Flaška se znovu a znovu točila, nicméně tentokrát v ní projela vlna nervozity, když viděla, na kom se hrdlo zastavilo. Pohled pomaličku zdvihla vzhůru k Charlesovi a nepatrně se pousmála, když ho viděla s tím známým úšklebkem. Na chvíli se cítila jako zpět na střední, než byli spolu, když po něm, tom populárním klukovi, pokukovala. Cukla s sebou, když Andrew začal mluvit o líbačce a významně přejížděl prstem po jejich herní skupince, alespoň po tom dívčím osazenstvu. Snažila se vypadat zcela neútrálně, možná se jen pousmát, ale stálo jí to veškeré soustředění, jelikož v tento moment vůbec netušila, co si má myslet. Chtěla být tou, na koho prst padne, a vystavovat se tak nechtěným vzpomínkám, nebo by raději sledovala svého ex, jak se líbá s někým přímo před ní? Po očku se obrátila na Val, byla totiž zvědavá, co by na líbačku s Charlesem říkala, a rozhodně se culila o něco víc, než když měla lízat nohy... ale nemohla se jí divit, Charles byl vždycky fešák, s těma modrýma očkama... Z rozlítaných myšlenek, ze kterých by se jí brzy začaly červenat tváře, ji probralo až její jméno. Párkrát zmateně zamrkala, pohled vrátila k Andrewovi, který se na ni hrdě zubil. „Vidíš, jsem ti říkal, že na tebe dojde,” uchechtl se kdosi vedle ní a ona si rozpačitě poposedla. Cítila na sobě pohledy všech okolo, Val do ní povzbudivě žďuchla loktem, a Gab se poprvé odvážila očima vyhledat jeho. Zajímala ji jeho reakce, ačkoliv si byla jistá, že nadšením do stropu skákat nebude. Nechtěla mu dělat ze života peklo, ale to si asi měla rozmyslet, než si sedla do kroužku na hraní flašky. Musela ale přiznat, že v ní byla asi maličká část, která byla spokojená, že nebude muset sledovat nikoho jiného, jak se s ním líbá. Tušila ale, že tento sentiment s ní Charles rozhodně sdílet nebude, a proto improvizačně nadhodila únikovou cestu z této situace. „Přímo tady?” optala se a nadhodila co nejvíc plachý úsměv, kterého byla schopná. „Nebylo by to lepší někde... bokem?” pokusila se to zahrát do outu. Kdyby spolu jen odešli bokem, vyslechla by si nepříjemnou poznámku a každý by si po minutě šel po svém. Nádhera, no ne? „A nebyla by to škoda?” rýpl si zrzek a Andrew souhlasně pokýval hlavou. Zdá se, že tento plán tedy neprojde.

5/4/2024, 21:43

Cítil se už na hraní flašky opravdu starý, a to obzvláště v momentech, kdy slyšel, jaké úkoly tu padají. Znal značně pikantnější, jeho kámoši holt měli velkou představivost a holky bývaly odvážnější; natolik, že postih za nesplnění úkolu, se konal jen zřídka. Protože o tom flaška byla, ne? O úkolech a jejich splnění. Sám hodlal splnit to, co si na něj Andrew připravil, když na něj po pár kolech ukázalo hrdlo lahve; jenže tehdy ještě netušil, jak zlé to bude. Klidně by olízl nohu zrzkovi, klidně by tu ze sebe udělal největšího vola na světě, ale líbačka s Gabrielle? S tou Gabrielle, se kterou se dříve líbal tak vášnivě, že nechtěl přestat, i když to znamenalo, že mu dojde životu potřebný vzduch? Kterou odmítal pustit z postele, protože každá minuta bez ní pro něj byla promarněnou? Nebylo to jen obyčejné líbání, které zažil s náhodnými holkami za těch pár let po Gabrielle. Bylo to jiné, protože v tom byly city, a on netušil, co to teď v něm probudí. Bál se jak malé děcko. Možná právě proto byl po celou tu dobu ticho a situaci musela zachraňovat Gabrielle, která navrhla, že se odeberou bokem, aby na ně nekoukali. Vážně je měla za tak naivní? Andrew by si takový výhled neodepřel, ale cenil, že to alespoň zkusila, zatímco on neudělal nic. Cítil na sobě pohledy ostatních, a tak si odkašlal a nahraně se na Andrewa usmál. Jediná Gabrielle mohla poznat, že se jedná o hranou radost, ale to už koneckonců mohla předpokládat; kdo by se chtěl líbat s ex, která vám zlomila srdce na tolik kousků, že už je žádná holka nebyla schopná slepit dohromady? Jenže v sázce byla jeho pověst, a ta byla důležitá. ,,Byla by to velká škoda," přitakal zrzkovi a hodil po Gabrielle významným pohledem. ,,Kluci se chtějí přiučit, víš?" pokusil se trochu uvolnit okolní atmosféru a věnoval zrzkovi s Andrew svůj křivý úsměv. Tohle přetvařování bylo nanejvýš těžké, ale držel se zatím statečně; musel jen doufat, že si předtím nikdo nevšiml jeho zamlklosti a mírnému mračení, které zdobilo jeho tvář po vyřčení úkolu.
Teď mu na rtech pohrával lišácký úsměv, který nehodlal sundávat, dokud si neodbyde své. Pak se zřejmě bude muset vytratit na záchod a tam to celé rozdýchat - ještě že nikdo neuměl číst myšlenky. Přesunul se doprostřed kruhu a vyčkával, až tak učiní i Gabrielle. ,,Nachystej si stopky," podotkl s velevážným výrazem k hostiteli a věnoval mu šibalské mrknutí. Teprve až poté se podíval na bloncku, kterou proklínal tak moc, že se mu na ni jen horko těžko dívalo s milým úsměvem. Jenže co by on nevydržel? Nevěřil na takové ty typické motivační citáty, které vás mají napumpovat natolik, že si myslíte, že svět dobudete lusknutím prstu, ale v hlavě mu jeden přeci jen utkvěl. When life puts you in tough situations, don’t say why me, say try me. Třeba to celé byla jen zkouška, jestli se přes Gabrielle vážně přenesl. Výsledek však věděl už když ji pohlédl do těch jejích nádherných očí; dříve je pokládal za nevinné, protože Gab všechno viděla až moc růžově. Vtipné, že pak on byl ten naivní, když si myslel, že mu nikdy neublíží. Ztěžka vydechl a než se stačil o něco víc ponořit do svých vtíravých myšlenek, tak přitiskl své rty na její. Byly stále stejně heboučké, jak si je pamatoval a on ji nesnášel za to, že se o ně podělila s někým dalším, protože měly patřit jen jemu. Jejich polibek prohloubil a teprve až po pár sekundách si uvědomil, že by ji měl ruce položit aspoň na boky, i když klasický Oliver by se takto neostýchal. Nechával se unášet vlnou vzrušení, které ním projíždělo a pokoušel se ignorovat všechny vzpomínky, které v něm všechno tohle vyvolávalo. Srdce mu bušilo tak divoce, že mu div nevyskočilo z hrudi a on na chvíli úplně zapomněl, že je všichni okolo pozorují.

8/4/2024, 00:03

Hrát flašku ji nikdy nijak extra nebralo, natož teď, ale byla po dlouhé době mezi lidmi a znala tu primárně jen Val, takže jak mohla odmítnout, že? Na úkoly se ale příliš netěšila a celkem doufala, že se jí ty největší kraviny vyhnou – což se jí i dařilo, dokud se hrdlo lahve nezastavilo právě na Charlesovi a jí se zatajil dech, když Andrew oznamoval úkol, který si na něj nachystal. Při prvních slovech toužila po tom, aby tu ani nebyla. Při dalších slovech toužila po tom stejném. O jeho univerzitní image věděla a nebyla z ní nadšená, ale po všech marných pokusech o konverzaci pochopila, že nemá sebemenší nárok cokoliv o jeho současném lifestylu říkat, přesto neskákala do stropu při představě, že by jej měla sledovat, jak se líbá s jinou. Představa, že se líbá s ní, byla ovšem taky něco, s čím nevěděla, jak pracovat. Nikdy si totiž nemyslela, že by k tomuto mohlo dojít, obzvlášť po jejich posledním setkání na Calichelle, a přesto tu jsou, sledujíc jeden druhého a své okolí, zdráhajíc splnit se zadaný úkol. Přes samozřejmou neochotu z obou stran se místností linulo ticho, proto se jej alespoň něčím pokusila rozrazit a zachránit celou situaci, ačkoliv s velkou úspěšností nepočítala. Ale třeba když hezky zamrká, tak… ne, neprojde to. Nepřesouvání se do vedlejší místnosti podpořil nakonec i přímo Charles, jehož pohled říkal vše, co potřebovala slyšet. Tohle celé bylo jen divadýlko, něco, co by udělal s jakoukoliv jinou holkou, se kterou by se měl líbat. Sám řekl, že bez ní mu bylo lépe, tak proč by ho měla trápit minutová, bezvýznamná líbačka? A proč by to vůbec mělo trápit ji? Asi byla přecitlivělá, ale nemohla si pomoct. Přesto na tu jeho hru přistoupila. „Na přiučení bude stačit jen minuta?“ pokusila se rozvinout jeho vtip s nejistým úsměvem na rtech. Tohle byla vždy jeho parketa. Ne že by nebyla vtipná, ale pobavit davy, zaujmout celou skupinu? Na to byl vždy nejlepší právě on. Všichni na něm mohli pohledem viset, smát se každé větě, co řekl, ale on se stejně díval jen na ni. To byla ale dávná minulost, ačkoliv pohledem visel opět na ni – jen proto, že je vázal společný úkol, nic víc za tím nehledala. Jakmile uplyne ona minuta, stane se pro něj jen jednou z mnoha.
Když na ni čekal uprostřed kruhu, nezbývalo jí nic jiného než do něj vstoupit také, přičemž se pokoušela ze všech sil ignorovat mrkání Val, která se na ni culila jako měsíček na hnoji a která ji po tom všem pravděpodobně řekne, že je Oliver vážně kus. Jak kdyby na tohle byla zvědavá… nicméně odkývat jí to bude muset, a nejenom ze slušnosti. Koutky rtů jí cukly vzhůru při jeho poznámce, ačkoliv na něj upírala pohled nanejvýš rozpačitý. Cítila se jako školačka, která jde poprvé do velkého neznáma, ačkoliv líbání s Charlesem vlastně moc dobře znala. Stejně byla plná dojmů, které nedokázala přesně rozklíčovat. Na jednu stranu nesnášela, co se z něj stalo, ale zároveň se za to stále cítila vinná, na druhou stranu mu nemohla upřít tu jeho hezkou tvářičku a to, že se zkrátka řadil k těm konvenčně atraktivním lidem. Sama sobě si dovolila utápět se v jeho modrých očích, ale než se stihla utopit nadobro, spojil jejich rty a ona se místo v jeho očích topila v jeho rtech. Ačkoliv musel líbat tolik jiných rtů, než těch jejích, stejně líbal naprosto stejně jako předtím. Hned v prvních momentech se cítila stejně jako když se políbili poprvé, podruhé… posté. Ochotně polibek prohloubila a veškeré obavy, jak strojené to celé bude, z ní opadly, jelikož skoro až podvědomě mu ovinula ručky kolem krku a jednou mu vjela do vlasů, když ucítila ruce na svých bocích. Nikdy nebyla velkou fanynkou projevů náklonosti na veřejnosti, přesto se nedokázala držet zpátky a užívala si každou vteřinu, kdy mohla vlastnit jeho rty jako kdyby už nikdy ani jeden z nich neměl potřebovat kyslík. Věděla, že svou minulost s ním nemá vyřešenou, ale až v tento moment zjistila, jak moc ji nemá vyřešenou – zcela sobecky se ale rozhodla, že je to problém budoucí Gab, a že ta současná, mírně připitá, si může užívat tento moment a jeho blízkost, tělesné teplo, vůni… cokoliv, co jen si namane, dokud jim neuteče ta vzácná minuta, která se už asi musela blížit ke konci.

30/6/2024, 19:57

Life's a bitch and then you die. Něco takového mu běželo v hlavě, když svou maličkost přesouval blíže k holce, kterou z celého srdce nesnášel. Její vlasy, její rty, její blbý parfém a přiblblý úsměv, za jehož doprovodu rozvíjela vtípek, který tu Oliver prohodil. Měl chuť poznamenat něco ve smyslu, ať se tu neztrapňuje se svými pokusy být vtipná (ostatně jako všechny holky), ale nakonec se kousl do tváře a Gab věnoval pouze úsměv nasáknutý falší. ,,Můžeme pak pokračovat jinde, pokud ti minuta nestačí," mrkl na ni a vážně měl co dělat, aby ho nezradil hlas a on stále působil jako největší machr, co je nad věcí. Vyšlo to, protože Andrew v tu chvíli zapískal a uznale na Olivera pokýval hlavou. Nebude lhát, ve svém hektickém životě mu přesně tohle chybělo – to, jak z něho někteří kluci dělali největšího borce světa, i když ním vůbec nebyl. Dodávalo mu to pocit důležitosti a zdůrazňovalo moc, kterou kdysi na univerzitě měl. Nemohl dopustit, aby si ho pamatovali jinak, proto tu teď seděl vedle své ex a chystal se jí líbat, i když by raději umřel.
Kolikrát si v životě přál, aby lidé měli někde zabudované tlačítko, kterým by si vypli emoce. Pro něj samotného by pak bylo vše jednodušší. Když ho Gab podvedla, tak si zažíval nejhorší měsíce svého života, protože to pro něj byl člověk, u kterého nejméně očekával, že by mu mohl ublížit. A nejhorší na tom bylo, že o něm snad jako jediná věděla úplně všechno. Protože ji říkal všechno, nikomu jinému. Asi nikdy nezapomene na moment, kdy sklíčený brečel do polštáře a ptal se sám sebe, jak mu to mohla udělat. Miloval ji snad víc než ona jeho? Věděl, že to kolikrát nedával dostatečně najevo a že byly chvíle, kdy pro ni mohl být lepším, ale nikdy by ji nepodvedl s jinou. Nikdy. Bolelo ho jí koukat do očí těsně předtím, než ji políbil, protože mu to připomnělo všechny ty emoce z jejich rozchodu, které očividně pouze potlačil, ale které ve skutečnosti nikdy neodešly. Nakonec byl taky jenom člověk a Gab byla jeho první, a zároveň poslední láskou, takže se vlastně nebylo čemu divit. Možná kdyby se zamiloval do jiné, tak by ty emoce k ní vymizely, ale to těžko říct. Nechtěl se už žádné holce takhle odevzdat, byl totiž přesvědčený o tom, že by to skončilo úplně stejně. A přesto, i když si namlouval, jak moc ji nesnáší, se v něm odehrával ohňostroj emocí, a to nejen těch negativních. Jednak si jeho rty připomněly, jak hezky zapadají do těch jejích, a jak moc po ní vždycky toužil a jednak po dlouhé době při polibku cítil něco víc než jen touhu z dotyčné servat všechno oblečení. Možná právě proto se nakonec do celého polibku obul o něco vášnivěji a nechal tak promlouvat svou směsici pocitů.
Pořádně divné to začalo být až v momentě, kdy stopky za doprovodu hlasitého pípání oznamovaly konec jejich minuty a Oliver místo toho, aby se odtáhnul a jako největší frajer se posadil zpátky na své místo, v líbání pokračoval. Gab držel tak, aby se ani ona nemohla jen tak odtáhnout, takže pokud chtěla, tak bohužel. Slyšel, jak si je Andrew společně s ostatními dobírali s tím, že se do toho až moc zažrali a že to svým způsobem chápou, ale co Olivera nejvíce probralo, byl jejich smích se slovy, ať si jdou najít pro své techtle mechtle jiné místo. V té chvíle se od Gab konečně odtáhl a podíval se jí do očí. V těch jeho se, světě, div se, odrážela bolest; navrátil se totiž zpět do reality, ve které mu ublížila a ve které by ji už neměl chtít. Rozhodilo ho to víc, než si dokázal přiznat a přetvařovat se je jedna věc, ale když máte pocit, že vám na hruď tlačí něco těžkého, co vám brání dýchat, poznáte, že už to je nad vaše síly a že už to žádný falešný úsměv nezachrání. Proto urychleně vstal, ignoroval všechny nechápavé pohledy okolo a ztratil se v první místnosti, na kterou narazil. Potřeboval být sám. Nikdo přeci nemohl vidět, že Oliver Charles Tonkin se nervově hroutí a má na krajíčku. A ještě k tomu z holky. Opřel se o dveře, aby za ním nikdo nemohl jen tak vtrhnout, a hlasitě vydechl, přičemž se porozhlédl po pokoji, ve kterém se ocitl. Asi ložnice?

8/7/2024, 07:39

Bylo pozdě vycouvat… a hlavně ona vycouvat ani nemohla, byl to jeho úkol, jeho rozhodnutí, ne její. A nečekala by, že král školy Oliver Tonkin, vzdával. Chtěl po ní, aby jeho reputaci nepokazila, aby se nikdo nedozvěděl o jejich minulosti, a ona mu to slíbila, což v tuto chvíli znamenalo jediné – rozhodně nemůže beze slova zmizet a přerušit tak plnění tohoto dětinského úkolu. Na jednu stranu by její zmizení pro oba bylo mnohem lepší, k ničemu by nedošlo a oba by si šli po svém. Na druhou stranu by to nedávalo smysl, když si tu hrají na lidi, co vůbec nemají společnou minulost. Však je pěkný a přitažlivý, proč by ho nechtěla políbit? A tak se tu s ním pokoušela vtipkovat a bojovala s nutkáním protočit oči nad jeho poznámkou. Tuhle jeho pózu nikdy neměla ráda, obzvlášť teď na vysoké, ale ani na střední jí nebyla po chuti. Na střední sice jeho fasáda nebyla tak intenzivní jako na výšce, ale už tehdy nad tím protáčela oči (akorát se u toho tehdy culila jako blbeček, protože ač tu pózu neměla příliš ráda, svým šarmem ji stejně dokázal dostat do kolen). „Možná…“ pípla jen, jelikož už nedokázala tuto šarádu jakkoliv rozvíjet, a jen doufala, že tato bezvýznamná odpověď bude bohatě stačit k udržení dojmu, že je nepojí společně strávené chvíle. A že nebyla tou, která ty společné chvíle jednou pro vždy zničila a pošpinila. Tento fakt si uvědomovala o to intenzivněji, když seděli pár centimetrů od sebe a po dlouhé době měla jeho obličej u sebe tak blízko, že zbývalo pár centimetrů než by se potkala s těmi tak dobře známými rty. Viděla, že není jediná, kdo se takto cítil, Charlesův pohled všeříkající, a ten bolestný pohled byl ještě horší než když na ni zahlížel s nenávistí v očích.
Bude to jen naoko, říkala si těsně předtím, než se jeho rty dotkly těch jejích a začaly se hýbat ve známém rytmu. Zprvu byla ve svém polibku opatrná, nechtějíc jakkoliv překročit hranici, kterou se mezi nimi Charles pokoušel vytyčit (dost ironické, když máte cizí rty na těch svých, ne?), nicméně s prohlubující intenzitou z jeho strany tomu propadala i ona. Ruce ovinula kolem jeho krku a téměř automaticky jednou vjela do jeho vlasů, ve kterých ho jemně vískala, no nijak na sílu si ho u sebe ale nedržela – na to byl celý moment až příliš křehký… a krátký. Hlasité pípání hlásilo konec, a ač jeho měkké rty nechtěla opustit, věděla, že svou roli splnili a mohou si jít dál po svém. Když se neochotně chystala odtáhnout, stisk jeho rukou zesílil a ona neměla úniku. S tichým vzdychnutím, které se ztratilo mezi jejich rty, pokračovala v polibku snažíc se ignorovat veškeré poznámky, které se ozývaly kolem nich, jelikož co si budeme nalhávat, všichni v té místnosti byli v tuto chvíli tak trochu navíc, ale očividně si to vůbec neuvědomovali.
Nic netrvá věčně, ani oni a ani jejich polibek, jelikož po jedné hlasité vlně smíchu se Charles prudce odtáhl od jejích rtů, a její první pohled poté, co byli od sebe, směřoval zpět k jeho rtům… než se podívala do jeho očí, ve kterých se odrážela upřímná bolest, kterou Gab téměř na povel oplatila. Původní touhou zastřený pohled vystřídala lítost, která okamžitě pohltila její srdíčko, protože vypadal jako stejné utrápené štěně, jako… tehdy. S pootevřenými ústy ho sledovala odcházet, ani sama nevěděla, jestli je jeho odchodem tak překvapená, nebo na něj něco chtěla zavolat. Neudělala ani jedno z toho, a místo toho napodobila jeho chování a zdvihla se ze země. „Čas to techtle mechtle někam přesunout,“ nabídla skupině jakýsi pokus o vtip… vysvětlení? Ani netušila, co se tím snažila získat, kamsi do davu střelila rozpačitý úsměv, a vyřítila se z místnosti akorát včas, aby viděla zaklapávající se dveře jedné místnosti.
Co mu vlastně chtěla říct? Nevěděla. Proč za ním vůbec šla? To taky nevěděla. Jednala čistě impulzivně, což nikdy nevedlo k dobrým koncům, ale nemohla si pomoct. Vzala za kliku, ale marně. „Jsi tam?“ začala neurčitě, zatímco si opřela čelo o dveře a rukou zůstávala na klice, jako kdyby se ty dveře snad měly magicky otevřít. Přivřela oči a povzdechla si, jelikož jediné, co právě teď toužila, bylo ho obejmout. Když viděla výraz jeho obličeje, chtěla ho přivinout do své náruče, a nikdy nenechat odejít. Dávno mu už její objetí nepřináší tu úlevu, kterou by mu tak neskutečně ráda nabídla, protože věřila, že pod tím vším je stále jen ten kluk, co taky potřebuje pohladit. „Vážně jsem netušila, že se tu dneska potkáme,“ dodala ještě, jelikož jejich poslední setkání byl z její strany trochu podraz…

Welcome

The construction crew

Name of the current event

Domy v Kalifornii