Záhadná brunetka se tu míchala v davech, v podstatě se mu nevědomky a neúmyslně schovávala. Proč tu vlastně ona záhadná je? Ona sama ani neví, ze zvědavosti zřejmě. Dozvěděla se od lidí, kterým asi věřil, určité informace, které jí dohnaly až sem. Podívat se, ze zvědavosti, která jí teď dost pohlcovala. Ale je dobrá herečka.. Umí takovéhle věci skrývat. Tak jako své emoce, které se snaží bolestně vydrat ven. Nedovolí jim to. Nedovolí někomu, aby věděl, jak moc jí třeba něčím ublížil. Lidé jsou nechutní. I ona je často nechutným člověkem a proto si uvědomuje, jak dokáží lidé ublížit a co jsou schopni pro to udělat. Jejich oči se ale stejně nakonec setkaly, bylo jasné, že na takovou situaci dojde. Skrze ty přímo zářící oči mohl cosi vyčíst.. Ale jestli se to stalo? To neví. Moc se neznají. No a proč je tu? Proč je tady vlastně a jaksi tu šmejdí? Je zvědavá. Po škole je mnoho drbů a ona se o ně ráda zajímá, baví se tím a vlastně.. Dnes neměla zkrátka asi co dělat. To je nejhlavnější důvod, proč je tu. Nemá co dělat. Možná chtěla pocítit nějaké to dobrodružství a vyskytnou se v takovéhle společnosti, vidět, jak to celé funguje, udělat si o tom celém obrázek. Vždy se šťourala v takovýhle věcech. Psychologie.. Všechno to přemýšlení jí táhlo ale žurnalistika zvítězila. Jen jí zajímalo, jací ti lidé tady jsou.. Jak se chovají, dívala se na jejich emoce. Bylo to celé zvláštní. Okamžitě ho však poznala, i přes masku. Proč by na ní jinak tak upoutal pozornost? Dokázal se tak lehce prozradit.. Navíc. Ano, lidi si sice jmény nepamatuje, ale vzhledem ano, i když často říká, že ne, aby věděli, kde u ní mají místo. Ty jeho oči poznala, často je potkávala na chodbách školy, kdy kolem prošla. Je vážně chytřejší, než se zdá, to hodně lidí o ní neví a vyhovuje jí to. Neví totiž, jak moc je poté svou chytrostí dokáže zničit. Lidé si nedávají před ní pozor, myslí si jak je hloupá kráska, dokud jí vážně nepoznají a nezjistí, že je to chytrá kráska. Opravdu hodně a občas i pěkně zlá a vyčůraná. Říkají o ní hodně věcí, někdy ty dobré, někdy špatné. No jí je to všechno ukradené, dokud si něco nevymyslí a nevymýšlí si něco její rodině. To jim dá pak pěkně slíznout a je schopna jim ze života udělat skoro až peklo. Moc přátel nemá, nechce je a nepotřebuje je.. Ne moc. Přijde jí to často jako přítěž. Stačí jeden dobrý přítel a tím to hasne. Nic víc nepotřebuje. Možná že jí občas chybí někdo, komu se může svěřit, může si s ním povídat hodiny. Nikoho takového zatím nenašla. Po mávnutí na něj opět zmizela. Je tu ve výsledku vážně jakoby kvůli němu, ale i lidem. Žádný vztah tu rozhodně nehledá. Každý druhý na koho tu koukala je pro ni neuvěřitelný buran, o kterého se sama diví že zakopla vůbec pohledem. Zmizela za závěsem, kam si byla jistá že za ní brzy dojde i nějaká ta společnost v jeho podobě. Usadila se do koženého křesla, nohu si přehodila přes druhou. Dokázala i v takovémhle prostředí vypadat prostě elegantně. Očima tikala kolem, když v tom se závěs odtáhne a ona ho zahlédne. Oči se opět střetnou a ona se pobaveně ušklíbne. “To mě vážně netrápí.” Jak jinak, proč by si tím měla dělat starost? Navíc kdyby mu vyloženě vážně vadila, požádá jí o odchod. Nějaké tyhle “poučky”, co sama ví, jí nezajímají a nerozhodí a už vůbec nedonutí k odchodu. Teď ho tu navíc nikdo rušit nebude, ne po zápase, pokud třeba není zvyklý na dívčí návštěvy od holek, co viděla venku, hned po zápase jako odreagování a další jakousi odměnu. Prohlédne si ho, jakmile projde kolem ní a ušklíbne se.. Moc dobře ví, že jí nikdo nevyhodí. Je to nádherná žena a ví to o sobě, o takové se tu některým ani nesnilo. Už před tím po ní koukali, ale sem si nedovolí jít, to ví dobře a pokud ano, dokázala by je nějak zpacifikovat. Pokud by nedošlo k násilí, to by asi chtělo pomoc no. Jakmile zmizí do sprchy, ona se přemístí pomalu, chce mu na to svým způsobem nechat soukromí a proto dojde do té malé koupelny, usadí se tam někam, aby na něj neviděla, i když to by jí rozhodně nevadilo a nechá ho se sprchovat. “Nebylo to špatný.. Jen jsi na mě na moment nechal až moc pozornost. Aspoň že nejsi jelito a spravil jsi to.” Prohlédne si na moment nehty s pobaveným úsměvem ve tváři.

Momentálně její úmysly nejsou vážně zákeřné, i když občas to tak mohlo působit a za to je ráda. Lidé ji poté špatně čtou. Doufá však, že on to přečte správně jak má a bude poněkud klidnější. Ona se jen chtěla přesvědčit, jestli věci co o něm někteří říkají, jsou pravda a dnešek na to byl docela perfektní, neměla žádné plány a kejsnout doma taky nechtěla, pro to si nechá čas jindy a tenhle zápas taky nebude každý den. Využila dobře situace. Podívejme se, vždyť mu tu sedí v malé skromné šatně, která dívka se takhle dostala bez dovolení blízko a otravovala ho lehce? No neví, je to asi fuk, avšak malinko mu soukromí narušila a neskutečně jí to bavilo. Nicméně hodlala vyrušit jeho klid, maličko jeho soukromý protože ji baví lidi házet do světa rozpaků a nervozity. Navíc on vypadal jako člověk, co si soukromí rád vychutná, tudíž se zdál býti dobrou obětí. Jeho věta ji donutí se pobaveně zasmát a zaklonit hlavu. Má tak skvělou pravdu kterou nehodlá za žádnou cenu skrývat. “Snad každého druhého někdy láká strkat hlavu tam kam nemá, lozit tam kam nemá.” Ona umí ocenit a uposlechnout přání cizích o soukromí, jenže on si tak trochu zatím nedupl, na jeho reakci je ale natěšená, jen to nedává znát. Nedává znát svojí hru. Nicméně ona na něj nekoukala, byla to v tomhle hodná holka docela.. No jak kdy, když jí dá někdo důvod a provokuje jí, bude dělat to samé co vy. Čekala, když odešel, musela se pobaveně ušklíbnout a pomalu a ladně se zvedla a projela si rukou husté hnědé vlasy, jenž jsou na dotek jako hedvábí. “Samozřejmě, to není problém.” Pokrčí rameny, otočí se na patě a vyleze z koupelny, dveře za sebou silně zabouchne protože nepředpokládá, že půjdou zavřít o něco líp než otevřít. Už určitě doufal, jak si to odkráčela davy pryč, ale to rozhodně ne, tady ještě neskončila, ba naopak, tady to celé teprve začala. Hodlala se pobavit, přece ten večer nenechá jen takhle nudný a obyčejný? Co by to bylo za “výlet” ne? Počkala trpělivě na něj a mezitím se tady porozhlížela. Ano, v té malé místnosti, kde našla trochu toho alkoholu, který si nalila do skleničky, opřela se o skříňku kde ho vyhledala a spokojeně popíjela. Vrátil se, konečně.. No netrvalo to dlouho, jak říkám, je docela trpělivá. Nad jeho otázkou se pobaveně usměje, zamyslí se a koukne ke stropu. Nebylo nad čím přemýšlet, dala si jen ráda na čas. “Nu.. Jen jsem se přišla přesvědčit o věcech, co se říkají.” Dopije drink, skleničku hned odešla slušně do koupelny umýt, nebude mu tu dělat bordel, který tu je už tak jako tak. Tudíž teda větší bordel. Neříká že je to vyloženě po něm, asi mu to neodevzdali úplně uklizený. Vrátila se za minutku ani ne.. Aby s ním mohla opět nějak komunikovat. “Koukám, že to všechno pravda je, tedy to, co jsem slyšela. Bylo toho teda víc, to si zrovna neověřím, nemám to tedy dnes v plánu. O lidech se říká hodně věcí no.” Prohlédne si nehty, odstraní z nich nějaký bordel a zavrtí si nad tím hlavou, ovšem pak pohled její patří jemu. Znovu.. A znovu.

Její argument se mu tak úplně nezalíbil a ona to respektuje, její reakce mu přijde úsměvná, tudíž se samozřejmě usmívá, nebude to přeci držet v sobě, to není rozhodně její styl. Asi jí dvakrát nevěřil, že není taková ta šťouralka. Trápilo ji to? Nikoliv, není důvod proč by ji to trápit mělo. A jestli mu tohle nestačí? Co ona s tím, jestli bude chtít slyšet víc, sám se na to zeptá, nemůže to od ní očekávat automaticky, až tak výřečná s ním být nehodlá, vzhledem k tomu že ani on není. Může si tu sedět a jen na něj hledět, to by taktéž dokázala, neříci mu ani slovo, ale asi by to bylo děsivé. Tak tuto metodu dnes používat nebude, navíc on není taková plácačka, aby ho o vyvedlo k bláznění jako hodně lidí už dovedlo. Hold někdo ignoraci nezvládá. Cítila jeho neustálou ostražitost, i když si to nechtěl přiznat, hlídá sám sebe, má určitý blok v sobě a beztak se bojí, aby někde něco nevykecala a ani se mu nediví. Taky by se nechtěla spálit a dávala by si pozor. Jaxton jak si všimne začíná i chápat, že ona nikam jen tak neodejde, že neodejde když jí řekne, ať jde, bude si dělat co chce, protože tady nefungují pro ní pravidla. Je sice na cizím území, ale tohle není žádná pěkná čtvrť, má to tu upřímně řečeno u zadku a že krásného, ehem ehem. A bát se ho? Nepřipadá v úvahu. Není debilní, aby jí jakkoliv ublížil a kdyby byl, pěkně by si to slízl a nejen od ní, o to by se postarala hodně rychle, protože si k ní nikdo dovolovat nebude. Ne tak extrémním způsobem. Fajn, ať na ní někdo ječí, to si vyřeší sama. Ale násilí? To je věc kterou už když vidí jak někdo někoho šikanuje, tak zasahuje a je jedno, kdo je ten co trpí. Jen ztrapní tu partičku blbečků a o toho na zemi se víc nestará. Ale fakt odejít nehodlá, ne to ne. Těžký se sem s touhle tvářičkou dostat nebylo, jenže když už se donutila vytáhnout paty z domu, proč zase odejít hm? Nedávalo by to smysl. Nicméně jako slušná slečna mu dala nějaké to soukromí v koupelně a mezitím se tu uvelebila, tak nějak s trochou alkoholu. Jeho poznámku moc dobře slyšela, zasmála se nad ní. “Tady to jinak nejde, v tomhle..” Ušklíbne se, rozhlédne se kolem, ani to jinak popsat nejde. Prostě se tu jako na návštěvě nejde chovat, navíc neví proč remcá, je schopná mu tu lahev koupit i když on by nechtěl. Navíc si nedala tak moc, aby ho to zruinovalo a on už musel psát na svůj nákupní seznam “lahev chlastu”. Usazena v křesílku, čekající na jeho další slova, kterými byla překvapená, ale na natolik aby si na ně nenašla odpověď. “Nevypadáš jako člověk, co se o to zajímá, ani by ses o to neměl zajímat, zbytečně to lidi rozčiluje.” Pokrčí jednoduše rameny a našpulí své plné rty, přičemž si prohlížela tekutinu ve skleničce, dokud v jejím hrdle úplně nezmizela a ona se nerozhodla tu skleničku umýt. Bordel už tu je, nemusí tu být ještě víc a ona mu nebude přidělávat s tímhle starost, je to maličkost. Sklenička se tedy za moment objeví na stejném místě jako předtím. Na něčem se ale za dnešek shodli, možná by se shodli na víc věcech a třeba by si rozuměli, to ani neví a ani na to nemyslela, nebylo kdy, ale asi jsou si podobní, on se docela i rozmluvil, což nečekala ale jedna věta se od něj zdá být vážně hodně. Škola je plná drbů, šíří se tam jako šváby a žádné tajemství se tu v podstatě neudrží, pokud nemáte dobrého přítele, který to vážně nikomu nevyremcá. A protože je tady Evelyn dosti nedůvěřivá, tak neříká věci v podstatě nikomu, jen jednu hlavní věc ví Eric, její docela velký kamarád, ale i tak se o tohle tajemství trochu bojí. Lidé ve škole se o ní baví hodně, lidé ze spolku a když se zamotá do konverzace i alkohol, nebo spíše do vašeho těla, člověk řekne hodně věcí. “To mě nepřekvapuje, ale docela to i ráda slyším.” Zasmála se nad tím, jemně zakroutila hlavou a pramínek jemných vlasů si točila na prstu do spirálky. Neustále dokola a dokola a když už nebylo co natáčet, začala z nudy od znova. Nechce vědět co o ní říkají, je toho určitě hodně, některé věci jsou pravda a některé lež. Chytří jedinci si názor udělají sami a pokusí se jí poznat, což je dlouhá cesta a ne všichni mají takovou trpělivost.

Ona se asi určitě sama neprokecne, ne vyloženě. Ona sem nepřišla mu vykládat ve výsledku proč tu je, může si to zjistit sám, když to bude chtít vědět ale jakmile nebude projevovat zájem, nebude ho s tím “obtěžovat”. Respektive ona se nebude spíše obtěžovat s tím mu to vůbec říct, abychom to upřesnili. Kdyby to vážně chtěl slyšet, což neočekává vzhledem k jeho flegmatičnosti k cizím, tak se jí zeptá. Má to ona stejně. Není jí nijak blízký, tak není úplně třeba ztrácet řeč nad něčím, co ani není pro něj a pro ní důležité. Proč pro ní? Stejně by jí na to nic moc neřekl, kdyby mu to vykecala. Není zrovna člověk co se asi vykecává, aspoň tak tedy působí. Ona umí bejt okecaná, přímo občas naschvál aby tím někoho otravovala, ale to by jí musel zaujmout aby to dělala. Momentálně mluvila tak jako přiměřeně, nic extra ani mlčení a jestli mu to vyhovuje? O to se upřímně řečeno nestará, což už si asi všiml i on. Tak jako on se z části nezajímá o ní, ani ona o něj, je to takové vzájemné řekněme. Uráží jí to? Nikoliv, má to docela na salámu. Spíše se zatím docela baví tím, jak otravnou společnost mu zatím dělá. A hodlá dělat, nepůjde zatím jen tak pryč, dokud ji to bude bavit. Kdyby jí však vyloženě poprosil, upřímně, aby odešla, zřejmě by jeho přání bez problému uposlechla a jejich cesty by se rozdělily. Co se týče toho prosení na kolenou, asi by se tomu začala smát. Nežrala by mu to, není tak hloupá a naivní aby to muži jeho typu žrala, nehodí se to k němu. Nicméně v tomhle se ani její empatická stránka projevit nedá, asi by jí tímhle rozesmál každý a zeptala by se, co tu na ní jako zkouší. Stačilo poprosit normálně a ne prosit na kolenou, je to akorát humorné. Do její hlavy rozhodně nevlezl nápad, že by se pokusil na ní použít nějaké to násilí. Rozhodně by k němu asi měla respekt, kdyby něco udělal, ale zároveň by se v ní probudila neuvěřitelná zlost, kterou by mu dala pěkně sežrat a ne jen tento večer, ale i příště. Jenže i když se neznají, tak ona si dokáže uvědomit, že i přes to jak si vydělává, to nemění nic na tom že nebude idiot a nebude si vybíjet něco na ženách. Prostě v to nějak doufá. Upřímně nedokáže ani slyšet, když muž ubližuje ženě. Ani její uši nemohly snést to, že se stále najdou tací, co jsou schopni vztáhnout ruku na ženu. Je to pro ní znak největší slaboty. Takoví lidé jsou pro ni absolutní odpad, který si snad pomalu nezaslouží ani dýchat. A i když se neznají, nějak na to ani nemyslela.
Z jejích úst létaly poznámky kousavého typu, což doufala ho nijak extra nevyvede z míry. Ve výsledku to ani nemyslela špatně, jen taková menší provokace. On jí ten bordel nevadí, jen ji baví ho na to tak lehce upozorňovat protože beztak to není všechno jeho a ten bordel tu byl už před tím. Navíc tu nebydlí, proč by tu uklízel když tu tráví minimálně času. Ten bordel by tu byl za chvíli znova beztak. Tohle není zrovna místo pro úklid jako takový, co se provozuje doma. Moc jí nenapadlo, že by myslel na její nějaké vychování. Kdyby ho slyšela, viděla mu nějak do hlavy, hodně rychle by mu zrovna tohle vyvrátila. Ne kvůli ní, ale kvůli jejím rodičům, kteří jí vychovali a nutno podotknout skvěle. I přes to, jak zazobaná její rodina je, je to štědrá slečna, co sama přispěje občas do útulku, nechá bezdomovci svoje kafe a další. Není to až taková mrcha, ale to v podstatě nikdo neví. Bere to jako trochu slabší místo, na které by někdo mohl zaútočit, tak jako se to stalo právě Jaxtonovi v ringu, když se do ní zakoukal. Ona by se zeptala.. Kdyby byli jinde. V tomhle kutlochu se ale rozhodně ptát na takovýhle věci nebude, navíc může bejt rád že mu tady tu špinavou skleničku nenechala, asi by tu uhnila.
Po jeho slovech s tím, že ona má pravdu se pousmála. Nikoliv jako mrcha, co zvítězila a on jí dal za pravdu ale.. Upřímně pousmála. Občas je asi složité se nezajímat o věci, co o vás lidé říkají. Šťourala se v tom.. Ne v tom co říkají, jak na to přišli ale proč mají tu potřebu. Je to jakési zrcadlo. Věci, co o vás lidi říkají, ty pomluvy.. Jsou zrcadlo. Někdo o vás řekne že jste až moc hubená? Má komplex sám se sebou, se svým tělem a neví co s tím dělat. Je zoufalý, závidí a topí se. Co o ní často říkají? Ani neví.. Plno z těch věcí vypustila z hlavy. Asi jaká je to mrcha, jak je rozmazlená, má každého druhého na koho si ukáže. Klidně o ní někdo mohl říct, že je štětka. Řeší to? Nikoliv ale ne protože by to byla pravda. Protože jí to nezajímá. Jakmile se řekne její jméno, většina ví o co jde, jak v tom dobrém tak i špatném a i kdyby to bylo jen to špatné, ti chytří se rozhodnou ji nějak odhalit a objevit ji. Poznat ji a pokud ne, z části jejich škoda. Nikdy nemůžete být s každým za dobře, tak to ve světě nefunguje a navíc by to ani nefungovalo. Prostě být za dobře s každým.. Nezní to pro ni ani hezky, byla by to nuda, bez překážek bez ničeho. Hloupá pohádka nic víc. jejich konverzace zase skončila tichem, což jí nepřišlo trapné.‌ Plno lidí by to vidělo jako nějakou trapas situaci, ale ona nikoliv. Ani jeden nemá co říct tak proč to naopak prolomovat a říkat kraviny? To by bylo trapnější. Nechala ho balit věci, což mu netrvalo až tak dlouho protože by se to dalo přirovnat k tomu: “Nestíhám a tak házím věci jak pako.” styl. Což ona docela zná, jenže on nevypadá že někam spěchá a tak je to prostě jednoduchost. Prostě to neřeší. Očima ho jen mlčky pozorovala, uvelebená v křesle, co tu jediné vypadá docela novější. Skenovala si ho, zaujatě se podívala na jeho hrudník který díky nepozornosti dostal docela zabrat.‌‌ Tohle na ní svést nemůže, pokusit by se mohl ale udělal by ze sebe hlupáka. Vždyť jeho přeci až tak nezajímá proč tu je ne? Takhle by se akorát prozradil že zaujala jeho pozornost a ještě v nevhodnou chvíli. Vyčkávala, dokud teda nezačalo nějaké dění, což chvíli trvalo. Jejich pohledy se na moment střetnou, když hledal kde se nachází. Byla pořád na tom samém místě, až nakonec ji unavilo sedět a proto se zvedla, nikoliv k úplnému odchodu.

Určitě si nemyslela že by ho to bolelo, zaručeně je zvyklý a tohle jí nepřišlo jako nic hrozného. Modřiny sice zatím vidět nejsou ale určitě to nebude na nějakou nemocnici a ani ty menší šrámy. Zažil si toho mnohem víc, tím si je jistá. v týhle branži se najde magorů.. Nicméně ona by asi měla starost jedině až kdyby jí někde třeba sebou švihnul, jinak se moc starat nebude, není to její věc a ještě by tím poškodila jeho ego. Starost by fakt měla kdyby mu šlo o život, kdyby jí na něm záleželo. Což teda se teď nedá říct, neznají se skoro, ví jen to co slyšeli někde od “vedle” na chodbách školy a takový to trapný šustění co z půlky nebyla vůbec pravda. To že by se mu to nelíbilo a klesla by u něj jí je jedno. Protože to za prvé nezačala dělat a za druhé žebříčky neřeší. Sama žádnej nemá. Prostě buď lidi neřeší, ignoruje a nebo je má ráda docela. Nedá se moc posoudit koho víc nebo mít.
Jejich stýkání by se zdálo že zde končí ale ne. Ona ho hodlá následovat, přeci jen tady v téhle šatně nechce úplně skejsnout sama, protože by někdo mohl přijít a pobrat si to maličko špatně.. Jakože tu na něj přímo čeká. Teď to není myšleno na Jaxtona ale ochomítat se mu tu může kde kdo, pokud tu v tu chvíli netráví čas. Nijak zamykatelné to zkrátka není. Navíc až tak neslušná nebude, má tu určitě nějaké věci, takže se sebere a půjde taky, tedy společně s ním protože ji bavilo ho otravovat. Mohla třeba jen mlčet a jen se na něj dívat, což někomu mohlo připadat jako situace, kterým se vyhýbá a jmenují se “trapné ticho”. Ona to tak nebere. Mlčení je někdy fajn a lepší než se vykecávat o kravinách a to by se jim beztak stalo. Proto se tedy při tom jak oznámil svůj odchod zvedla taky. Nad jeho slovy jen zavrtí hlavou, rukou si projede husté vlasy a zhluboka se nadechne a vydechne. “Sama tu nehodlám zůstat, ve výsledku to patří tobě a já nepotřebuju aby sis myslel, že ti tu ochomejtám a budu se ti hrabat ve věcech.” Nad tím protočí jednoduše očima. Neříká, že na to myslí ale našli by se takoví jedinci hloupě naivní. Nezná jí, pravda ale ona není pitomá husička co tohle má zapotřebí. To se zkrátka nedělá a ona umí bejt i hodná holka a chápe tyhle věci. Jakmile on vyšel ven, v podstatě vyšla později za ním, jen nebyla asi tak rychlá. Dostala se mezi ty davy nahoru. Abychom si to ujasnili, nejsou to zrovna tančící davy jenž jí často dělají na nějaké párty společnost. Všude tu div nelítali skleničky a alkohol vzduchem. Všude bordel, pach alkoholu a potu, díky bohu nevrhla rovnou tady na podlahu, protočila nad tím očima. Jaxtona ztratila, to je jasné, ale ona si k němu opět cestu najde, o tom není pochyb. Toho jejího otravování a objevování nějakých pravd, nemůže se tomu někdy vyhnout. Davem dosti nepříjemným se tlačila až někam k východu a bylo jí upřímně řečeno jedno, jaký z nich to bude, ocení jakýkoliv protože tady to není zrovna pohodlné. Tím jejím procházením způsobí trochu té pozornosti. Sakra hodně pozornosti protože kdy se tu najde takhle okouzlující slečna? No asi moc často ne. Ucítila silný stisk na jejím zápěstí a to ji donutilo zastavit a ohlédnout se na toho, kdo to její zastavení způsobil a dovoluje si ji takhle zdržovat. Ušklíbne se nepříjemně nad slintajícím pohledem docela pohledného muže, jehož inteligence je ale zajisté na nule. Prudce trhne rukou a davem se rychlým krokem vydá dál a najde kupodivu i východ. Dostala se ven.. No hladce úplně ne, musela se trochu snažit ‌a zapojit i hrubost aby si prorazila cestu smradem. Tak by to zřejmě popsala. Vykráčí si to ven ze dveří a vydá se už temnou čtvrtí a rychlým krokem pryč. Maličko je zklamaná, dnešní pobavení s Jaxtonem nebylo až tak dlouhé a ona sem šla zbytečně. Tak co už, pár věcí se dozvěděla, spíše se přesvědčila o pravdě co dělá a tím to haslo. Zahne si do pár uliček a zrovna do jedné, jenž je mezi dvěma vysokými domy kam ani světlo lamp nedopadá.  Koukala se směrem k zemi, uvězněna ve vlastních myšlenkách a když už byla v podstatě na konci, zahlédla stín vysoké postavy a to ji donutilo pozvednout hlavu vzhůru. K muži který jí zadržel i v tom kutlochu ze kterého se tak rychle a celá ráda dostala. Nehodlala utíkat, ani cokoliv, jen se ho rozhodla s ignorací obejít a to nečekal a nelíbilo se mu to. V tu chvíli skončila natlačená na kamenné zídce uličky. Zatne napevno čelist a přísně si ho prohlédne. “Co dělá takováhle slečna v takovéhle čtvrti a zrovna sama?” Podobnou otázku asi upřímně čekala, chtěla nad ní protočit očima, avšak ještě víc by si akorát zavařila a vyprovokovala ho. Nakloní hlavu tázavě ke straně. “Nebyla jsem sama, ne dlouho. Tudíž doprovod domů nepotřebuji.” Odpověděla dost neutrálně, dávala si dokonce i pozor na jazyk protože jakákoliv hrubá připomínka by se mu mohla zalíbit, bral by ji jako provokaci a vzal by si z téhle situace bůh ví co. V těhle lidech není těžké se vyznat, jsou to často tupci kterým jde o to jedno. Ale ona nebude dnes jeho hračka, žádného takového chlápka. “Teď když dovolíš..” Už se hodlala vymanit ze sevření ale získala si tím akorát další náraz do zídky, jenž díky už docela chladné noci nebyla o nic teplejší. Bylo jasné, že se od něj jen tak nedostane pokud nepoužije asi hrubou sílu. “A jakoupak společnost?” Musela se uchechtnou, bylo až vtipné jak byl zvědavý a snažil se jí obalamutit, to se mu nepovede, nedovolí mu to. Měla chuť mu napálit hodně jízlivých poznámek, ale poznámka typu: "Nebuď zvědavej budeš brzo starej." Jí nezachrání.  “Alex..” Odpoví docela hlasitě, aby mu dala jasně najevo, že by si neměl zahrávat. Jojo, na cizí účet se kryje dobře ale ano, byla by schopná mu teď něco udělat, pokud by on nevyhrál. Trochu ji upřímně řečeno vyděsil jeho výraz ve tváři, rudl div nevybouchl zlostí a to jí dalo náznak, že se asi dost dobře znají. Cítila jak se jeho pěsti zatínaly v pěst a tikala očima kolem. Není na co čekat, její noha nečekaně a velice agresivně vyletěla mezi jeho nohy a trefila asi nejcitlivější bod mužského těla. Citlivý je hold nejen díky slasti ale i bolesti a toho využila. Zapřela své ruce za jeho ramena a prudce ho od sebe odstrčila a v tu chvíli se rozběhla zpět uličkou pryč od něj. Ten trouba nevěděl co v tu chvíli dělat, neválel se div po zemi a za jejími zády se ozvalo plno nadávek, které jí v tu chvíli netrápí. Další co slyšela? Bouchnutí dveří od auta a to, jak prudce vystartovalo. Jel si pro ní, nenechá to jen tak a jí už mozek fungoval na plné obrátky snažíc se uklidnit a přemýšlet, co momentálně udělat. Hodlala se tu zamotat, hlavně aby se ho zbavila a tak běhala uličkami, kam se autem těžko člověk dostane. Byla z toho tak u vytržení a tak moc se soustředila na útěk, že ani nevnímala přebíhání nějakých těch silnic. Spoléhala se na to, že prostě nic nepojede. Časem se ztrácela, nepřemýšlela a běhala do kolečka, bylo těžké se ho zbavit a věřte nebo ne, snažila se schovat. Ale v téhle čtvrti se nechcete schovat u někoho na zahradě. Ještě by se k němu přidali.

Byla poměrně ráda, že tu koženou bundu na sobě měla. Nebyla až taková kosa, ale člověk jednoduše pocítil nějaký ten chlad na své pokožce a kdyby jí neměla, asi by párkrát zadrkotala zoubky když se zvedl přímo ledový vítr, jenž za bílého dne byl naopak osvěžující a příjemný. Člověk se ho nedokázal nabažit. Rozhodla se odejít, tak jako to udělal Jaxton a i přes to že chtěla odejít s ním a nadále ho otravovat, nevyvedlo se. Opustila tedy tuto namíchanou a nevkusnou společnost a nehodlala se v ní nadále rýpat. Asi tu je plno příběhů, co by stály i pro ni za uvážení ale doopravdy teď nemá náladu se v nich šťourat. Nejsou její cíl a většinou jsou úplně na mol a když říkám úplně, tak úplně že div chodí po vlastních domů. Ona si to po vlastních zvládne co by dub. No vlastně.. Doufala v to. Ignorovala okolí, snažila se ignorovat každý pohled a šla si za tím co chtěla, tedy domov. Myšlenky jí kolují v hlavě, očima se dívá jen před sebe a už se těší, až se doma ponoří do horké vany a pak půjde spát. To je to, na co se těší. Nevyskytovala se v té společnosti tak dlouho aby byla špinavá, no cítila se divně. Cítila nepříjemný a cizí pach a nelíbilo se jí to. Uličkami kráčela z téhle čtvrtě, která měla v sobě mnoho tajemství a možná i nebezpečí. Byla sama, kolem ní nebylo nic jiného než ticho, když v tom zahlédla jakousi postavu přímo před sebou. Ani na moment ji nenapadlo, že by to mohl být Jaxton, to je ta největší hloupost co by se v její hlavě mohla vytvořit. No díky bohu nevytvořila, jen co teď? Prostě šla dál. Jenže nevyšlo to až tak podle plánu a nakonec to skončila tak, že musela utíkat. Nebylo tu očividně mrtvo jak si asi on i ona mohl myslet. Naopak, někdo si hold našel chvilku proto ji otravovat a po tom co mu udělala bolestivé s jeho rozkrokem si byla jistá, že musí utéct. I když toho v hlavě měla vážně dost, stále dokázala fungovat aby se byla schopna nasměrovat domů. Upřímně teď si docela přála, aby za sebou neslyšela pronásledující pískot pneumatik díky tomu, jak moc střihal dotyčný zatáčky a byl svým způsobem agresivní, řekněme. Ne jen v řízení, asi by mohl být agresivní i mimo volant obzvlášť potom, co ho nakopla do slabin a že to velice pomohlo. Utíkala, chtěla pomoc ale hledat ji tady? Ani za boha. Až dokud do někoho nenarazila a její oči si nezačnou uvědomovat, že ten dotyčný je právě Jaxton, její momentální doufejme záchrana. Snad ji nepředhodí jako nějakou kořist.. I když, to by zkusil jen jednou a navíc ten, jenž se jí snaží celou tu dobu dostat nevypadal jako jeho přítel. Sama utrpěla docela prudký náraz a jak byla nemotorná, zakopl a spadla i na zem. Celá zadýchaná se zvedla ze země, zahleděla se na světlo auta, které ji ozařovalo natolik, že si i zakryla na chvíli oči. Věnovala mu jeden z pohledů.. “Nemá to znít nejvíc namyšleně.. Ale za tohle může moje osoba, moje skvělé tělo kterým je ten idiot okouzlen a potom co mě odmítl pustit kopanec mezi nohy.” Omluvně se mu zahledí do očí, byla chvíli vyděšená, jenže co je zde s ním, lehce to z ní opadává. Sice ho nezná, ale kdyby jí nějak ublížil, na univerzitě by se už nikdy neudržel, nepostarala by se o to jen ona. Čímž mu nechce vyhrožovat, jen by se to provalilo dost rychle. Ať si z části myslí co chce, ona se spravedlivě a z části dejme tomu “omluvila”. Tohle se jí normálně neděje, fakt se neděje aby jí nějaký pako chtělo očividně znásilnit v uličce a pak ji jak maso nahánět autem. Tohle by asi sama úplně nevyřešila dokud by nenašla něco, čím by se v afektu bránila či nedoběhla domů. Jinak do svých problémů lidi netahá a problémová není. Když už se něco naskytne, je na to spíše sama, čím víc lidí, tím další problémy a ztěžuje to situace. Stála hned za Jaxtonem, chvíli se opírala dlaněmi o kolena a vydýchala se. Nu poté se narovnala a hleděla na auto, co zastavilo těsně u nich a vystoupil z nich ten, jenž jí tu celou dobu s chutí nahání. Tak přeci jen se ti dva znají, měla ale co dělat aby něco neřekla, když ji nazval tak jak ji nazval “Kdybych byla šlapka, už bych ti lacině seděla v autě.” Zavrčí drze, měla pravdu a neudržela se. Pravda se přeci má říkat ne? Není to jen protože je tu vlastně Jaxton.‌ Kdyby se mu povedlo mu ji chytit, řekla by mu na jeho slova tohohle typu to stejné. I kdyby s ní měl být ámen, no ona by se jen tak nedala, byla by mu schopná i jeho přirození zašlapat. Tohle se prostě nedělá nikomu. Úplně jí ten muž iritoval, vykládal takové kraviny. Ona nic o Jaxtonovi v podstatě neřekla, nic z jeho života, jak by ho mohla znát ona a to z univerzity. Tenhle chlápek toho ví snad mnohem míň než ona sama, aspoň z toho běžného života. Nechala je se tu vykecávat, vyřizovat si nějaký svoje debaty a jedním uchem to šlo dovnitř a druhým ven.. No dobře asi ne tak docela, no vytrubovat nějaký věci nikde nebude, bude ráda když se akorát z tohohle dostane. Nicméně by byla ráda kdyby se to tu vyřešilo a neřešili si tu svůj majetek a další kraviny, ostatně to mohou když tu ona nebude.

>>> Dům - Evelyn Tara Delano