Semkne rty  nebo je spíš vcucne do sebe, když na něj vytáhne tu svou radu. Snaží se nevyprsknout smíchy, to by byla jistě nerada, své DNA by si měl nechávat pro sebe. Když se uklidní, zatváří se uznale nad tím, jak je chytrá a světaznalá. "Kde jsi byla celou tu dobu? Divím se, že jsem přežil.." Usměje se a přikývne v souhlasu. "Máš pravdu, to jsem vážně nečekal." Pronese naoko vážně, čímž jen přisadí do toho jejich divadla. Měli se dát na herectví, to by jim šlo. Zvedne ruce, jako by se vzdával, když ho v podstatě upozorní na to, že by se tu nerada 10 minut dohadovala čí je, co vina, nakonec s ní souhlasí, s velkou radostí toho nechá. Zacukají mu koutky, když ho znovu poučí. "Omlouvám se, madam, za svou nezkušenost.." Nepatrně se ukloní jako sluha, který udělal cosi špatně. Zasměje se a sejde schod stejně jako Lynn, přičemž se rozhlédne kudy by mohli jít. Popadne ji za ruku, aby ji nasměroval, stála totiž úplně mimo, poté ji pustí, aby si snad nemyslela, že by ji chtěl omezovat. Zabloudí mezi lidi, občas zkontroluje, jestli jde za ním a věnuje jí další úsměv, a když zrovna nedělá tohle, pátrá pohledem po známých tvářích, které zanedlouho najde. "Už je vidím.." Informuje a vyrazí za nimi, po cestě z kapsy kalhot vytahovat pašeráček, jak říkám těm malým sáčkům na drogy. Jakmile k ním dojde, pozdraví se s nimi, jednomu z nich vtiskne sáček při podání ruky. Peníze si pak už vezme úplně normálně, nejsou na veřejném místě, navíc tu jistě není nikdo, kdo by si aspoň nezahulil.

Pobavene sa usmeje keď vidí, že sa drží aby nevyprskol do smiechu. Zatvári sa spokojne, pretože ho aspoň trochu pobavila a za to je rada. Vždy ľuďom rada na tvári vyčaruje úsmev alebo ich aspoň nejak pobaví, robí to naozaj rada. "Odteraz sa musíš držať len pri mne, moje rady sú nesmierne dôležité na prežitie." Prikývne aby svoje slová utvrdila. Na tvári nasadí neutrálny výraz a pokýve hlavou keď s ňou súhlasí. To divadielko jej ale dlho nevydrží, musí sa proste usmiať. Keď ho znova poučí, prekríži si ruky na hrudi. "Musím si premyslieť či vám to odpustím, pane. To len tak ľahko nepôjde." Zasmeje sa. Otočí sa na neho keď zostúpi schody a sleduje ho keď sa pozrie okolo. Nadvihne jedno obočie keď ju chytí za ruku ale nepovie ani slovo, len sa nakoniec pousmeje a zamieri za ním. Keďže je menšieho vzrastu, ľahko sa stratí medzi ľuďmi, preto sa drží hneď za ním. Na každý úsmev, ktorý na ňu hodí cestou, mu oplatí tiež úsmevom, párkrát sa ale poobzerá po okolí, či neuvidí niekoho známeho, nič z toho sa ale nekoná. Pohľad presunie na neho, keď oznámi, že vidí tých za ktorými vlastne išiel. Kývne a pokračuje v ceste za ním. Jej oči zastanú na tom sáčku, ktorý vytiahne z vrecka nohavíc. Chvíľu ho sleduje, než sa pozrie inam, práve na tú ich spoločnosť ku ktorým prišli. Mávne im na pozdrav aby sa nepovedalo, že je neslušná ale k ničomu sa viac nemá, len sa tam oprie tak aby nezavadzala. Nechce ich rušiť keď sa pustia do rozhovoru, preto ich len sleduje. Až po nejakej chvíli sa pohne zo svojho miesta a prisunie sa k Mattovi. "Keby si ma potreboval, tak som von. Pôjdem na vzduch." Usmeje sa na neho, pozrie sa ešte na jeho priateľov a zamieri už rovno k východu. Nemyslela to, že by musel ísť za ňou, skôr ako návrh ak jej bude chcieť robiť ešte spoločnosť.

Tleskne ve smyslu jasná věc, už se ho nezbaví. "Budu se tě držet, snad toho nezačneš brzy litovat." Usměje se na ní. Byl by nerad, kdyby to tak dopadlo, ale stát se může cokoliv a on to nijak neovlivní. Jasně, mohl by změnit své chování, aby se jí líbil, ale to by pak bylo falešné a o to nikdo nestojí, on rozhodně ne. Když ho osloví pane, má chuť jí pocuchat vlasy, i když víc mu jde o to, že ho provokuje, je drzá, ovšem odpustí si to, ještě by se naštvala, že jí zničil účes a naštvané holky, jsou nebezpečné holky, raději se vydá na cestu, to je mnohem bezpečnější, navíc má práci, kterou musí dokončit, známí by mu nepoděkovali, kdyby se na ně vykašlal, je jejich hrdina. Ne, jejich hrdinou je každý, kdo je schopný zajistit drogy, proto to je neoznačuje jako přátelé, ale jen známé. Na chvíli se od Lynn oddělí, alespoň si myslel, že je to chvíle, jenže se ukáže, že nejspíš ne, jelikož se mu rozhodne utéct, co jiného taky mohl čekat, ani jim ji nepředstavil, příliš se zabral do hovoru. "Ehm, okay.." Pokývá hlavou. "Hned tam budu.." Houkne za ní. "A pro.." Chystal se omluvit, ale nedořekne to, nestihne to, zmizí mu mezi lidmi. Chvíli natahuje krk, než to vzdá a vrátí se k hovoru, ovšem už jen na chvíli a hlavně, aby se rozloučil. Poté se vydá ven, aby našel zrzečku, ale asi se s ní mine, možná šla na vzduch někam jinam. Porozhlédne se po okolí, stejně ji však nenajde, vrátí se tedy na party, kde nějaký čas pobude a pak se vytratí.

Kráčeli si to ulicí hledajíc byt Angely, no ne zrovna hledajíc, ona si to určitě pamatovala moc dobře a on už tu cestu k ní také poměrně zvládal, občas teda špatně zabočil, ale to pak vždycky zjistil a našel to. Snažil si tu cestu pamatovat pomocí různých značek. Když viděl na jedné schránce co byla na začátku ulice malého keramického ptáčka, poznal že jde dobře. Skluzavka naproti prvního domu žluté barvy? Jde dobře.  Dokráčeli si to až k jejímu bytu, vlezl dovnitř a zul se. Maličká Marlene je okamžitě přivítala, a on jí hezky podrbal  za ušima, byla hrozně mazlivá, ale on si musel opět udělat čas na Angelu, prostě to s ní chtěl nějak probrat a pořádně si ji umačkat v náruči. Společně si vzali nějaké dobroty k posteli a on si udělal jeho oblíbený čaj. Nechtěl se jí zrovna válet v posteli v těch věcech z plesu. Tudíž jí poprosil o to, aby mu něco půjčila, stačilo mu jen akorát tričko, protože kalhoty pro něj asi tahle princezna neměla, vzhledem k jejímu maličkému vzrůstu. Stáli v kuchyni, respektive on nic nedělal protože Angela ho nechtěla nic dělat, protože je údajně návštěva, ale pak k ní přijde, obejme jí zezadu, zavřel očička, vyzvedl jí do vzduchu jako princeznu a nesl jí do jejího pokoje, kde jí položil na postel  a přitulil se k ní. Cestou na ně dosti skákala žárlivě Marlene mimochodem. Walter má ale lásky, ty kráso. Hezky jí držel kolem pasu a tulil se k ní jako malej. „Angee, já se o tebe fakt bál. Vypadal jak když vyjede po tobě už tam, to nemůže dělaaat.“ Ohrne spodní ret, koukne na ní, jemně jí líbl na čelist a pošimral ji na boku. Nechtěl aby měli tu zamyšlenou náladu, aby dumali nad tím co se stalo a kazili si tenhle krásný společný večer. Jednoduše to za to nestálo , vždyť tahle princezna musí mít ples snů, ne aby jí tam někdo jako Ethan otravoval, ale už se stalo a on se jí teď za každou cenu bude snažit rozveselit, aby to byla zase ta sluníčková Angela. Jen doufal, že se moc nebude ptát na tu šikanu, bál se trochu, že by ho nějak za to odsoudila, neměl ohledně toho zrovna pozitivní myšlenky, navíc nechtěl nikdy aby to věděla a měla o to jakoukoliv starost. Má své problémy a on má taky svoje, nechce jí plést do těch svých s pocitem, že by na to pak myslela celé dny. "A už lež! Já chci taky něco dělat a pro to jídlo dojdu."

*Po celou cestu k ní domů se mezi sebou moc nebavili. Možná nikdo z nich neměl náladu na nějaké veselé povídačky jako pokaždé. Walter určitě přemýšlel nad vším co se na plese událo a Angela, no ta nad tím také přemýšlela. Ale nebyl to její největší střed přemýšlení. V hlavě jí spíše vrtaly slova Ethana, ohledně šikany , byla to pravda nebo si dělal jen legraci? No, dle i Walterova obličeje když se o tom zmínil, tak si legraci asi nedělal. Míjeli žlutý dům, který Angela obdivovala, protože byl vážně pěkný a jí se líbil. Pokaždé, když kolem něho procházela tak se a něho musela podívat. I teď, když neměla moc veselou náladu tak se na něho prostě podívat musela. Po dalších několika minutách už Angela otevírala dveře od svého bytu a následně je za sebou i zavřela. Oddechla si, že je konečně v teple svého domova a může si jít konečně odpočinout. Zula si boty na podpatku, které jí trochu tlačily a tak když si je sundala tak se musela jen pousmát. V kuchyni si společně s Walterem udělala něco dobrého na jídlo a pití, což si následně vzala do svého pokoje. Podala Walterovi nějaké tričko, jelikož kalhoty bohužel neměla a šla se sama převléct. Jak jinak, než se zavřela ve své koupelně, jelikož se zrovna dvakrát nechtěla převlékat před Walterem. Sundala si šaty a místo nich si na sebe oblékla její oblíbené domácí tričko a tepláky. Vyšla z koupelny se šaty nesoucí v rukou a dojde zpátky do svého pokoje, kde je už převlečený Walter. Pousměje se na něho a šaty schová do své šatní skříně. Poprosila Waltera aby v její kuchyni nic nepodnikal, jelikož nechtěla aby něco připravoval a něco chystal, když je návštěva a ona sama šla do kuchyně něco připravit. V tom ale ucítila kolem svého pasu ruce, zvedající ji ze země.* Waltere!* Vykřikne s dávkou lehkého smíchu a to už se po chvíli ocitá ve své posteli, kde sek ní tulí Walter. * Ethan takhle kouká pořád a na všechny.* Zakroutí nad tím hlavou, čímž dá jasně najevo ať to už Walter neřeší. Nechtěla to dál řešit, Ethan prostě takový už byl a nestál o jejich pozornost. Nechá se od něho líbnout na čelist, přičemž se nad tímhle gestem musela uculit. Téma ohledně jeho šikany nechtěla vytahovat, ne teď. Možná zítra se ho na to zeptá, ale momentálně to nechala být. * Dobře, dobře. Tak já tady na tebe počkám.* To už na něho ale zvolá, jelikož vyšel z jejího pokoje. Posadí se na posteli a porozhlédne se po svém pokoji. Nebyl rozházený, což byl zázrak jelikož ona byla strašná bordelářka, ale dneska to tu vypadalo docela čistě.*

Na ty veselé povídačky vážně neměl zrovna dvakrát největší náladu, už protože měl stále v hlavě incident s tím pitomcem Ethanem. Opravdu jí takhle otravoval často? Opravdu to brala na lehkou váhu? Doufal jen, že právem a že Ethan neudělá blbost, které by litoval. No, Walter nějakou tu sílu v sobě má, sice vypadá že zrovna dvakrát nějaký ten násilnický typ není, což také není, ale když dojde na jeho přátele nebo někoho, koho jednoduše určitým způsobem má rád, tak se prostě řetěz mezi ním a násilím roztrhne a ten hněv se dostane do jeho těla strašně rychle. Společně se však dostali až k ní domů kde se oba tak nějak převlékli a tak, za což byl rád protože už se trochu víc uvolnil. Ne že by mu sako nebylo pohodlné, ale v tomto se cítil nejlépe jak mohl. Opíral se o linku smutný, že se nemůže pomáhat. Možná je to dobrá volba, pokud chceme kuchyň zanechat tak hezky čistou a bez škrábnutí jako právě teď je. Pro Angee asi ta kuchyň taková není, ale pro Waltera ano a opravdu hodně. Kdyby na ní už jen sáhl, asi by mu shnila pod dlaní, protože by se tak lekla že na ní jde vařit, že by to vzdala už při prvním doteku. Nechce vidět Angelu ale takhle smutnou, zamlklou. Potřebuje vidět jeho veselé sluníčko plné radosti a úsměvů, s jiskřičkami v čokoládových očích. Proto k ní dojde, jeho ruce obmotá kolem jejího hubeného pasu. Nejdříve jí chvíli hladil, ale nenechal to jen u toho. Zvedl si ji do náruče jako chrabrý rytíř svou princeznu a nesl ji až do pokojíku. Našel ho rychle, jako když na to má čenich nebo tak něco. Ale spíše to poznal podle toho, že byly pootevřené a škvírkou zahlédl velkou postel. Hupsne tam s ní, ale neležel na ní celou vahou, nerad by ji rozmačkal na placičku. Ještě když je celá taková drobounká.. Hezky jí tulil k sobě, kývne na slova, aby to neřešil. Jenže to bude tak strašně těžký! On jí má prostě potřebu chránit pomalu i před nějakým chlapem co jde kolem nich po chodníku. Na čelist jí věnoval menší polibek, její úcul ho donutil k úsměvu. Hrůza, tahle holčina ho strašně rychle dožene do rozpaků, i jen tím uculením. Zvedne se z její měkké postele a capkal pro to jejich jídle, co tak pracně připravila. Došel až za ní, položil jim tác s jídlem do postele a sundal si kalhoty, věřil že jí to vadit nebude, jelikož tu tepláky pro něj neměla. Do těch jejích by se těžko vešel chudák jeden. Zaleze pod peřinu, vzal si nějakou dobrotu z talíře a zavřel oči. „Ještě že jsme nepomáhal, bych to úplně zkazil a nechat si ujít něco takového od tebe, nelze.“ Otočí k ní pohled s úsměvem, přitáhne si jí zase k sobě, nemůže se jednoduše domazlit. Možná že je na to brzo a zvyká si, ale doufá že to Angee neobtěžuje a popřípadě by to řekla.

* Ethan byl sice pitomec, ale občas se s ním dalo i normálně mluvit. Je to sice neuvěřitelné, no je to pravda. Snad si už ani nepamatovala jak na Ethana narazila a začala se s ním bavit. Docela dost jí otravoval a neměla z něho moc dobrý pocit, jenže ona byla zrovna ta osoba, co nerada někoho od někud vyhazovala a byla na někoho zlá, takže proto mu nic neřekla. Určitě z něho má i docela velký respekt a proto mu vlastně radši ani neodmlouvala a vždy se smířila s tím co se dělo. Měla z Ethana trošku nahnáno a to jí stavělo do ne moc dobré situace, ale už se s tím snaží prostě smířit a sžít se. Jak Walter tak Angela se převlékli, bohužel Angela neměla tepláky co by Walterovi pasovaly a proto byl Walter nucen se prostě bez tepláků obejít. To Angele samozřejmě nahnalo trochu té červené barvy do tváří, jelikož na tohle nebyla zrovna zvyklá. Vždyť ta malá hnědovlasá dívka ještě nikdy neměla kluka a teď je tady s Walter, v jejím bytě sama! V kuchyni se Angela snažila něco připravit, jenže pohled jejího společníka jí docela znervózňoval a proto se moc nemohla soustředit. Ale zvládla to a na talířku bylo přichystané jídlo co zrovna měla v ledničce. Sice se moc šťastně právě teď netvářila, ale uvnitř ní byla šťastná, jelikož tady byla ve společnosti Waltera a samozřejmě jejího pejska. Walterovi ruce kolem jejího pasu nečekala proto sebou trochu cukne, ale i tak se zasměje a její smích se rozšíří jelikož jí následně zvedne do náruče jako princeznu a odnese do jejího pokoje. Jakmile jí položí na postel tak se trochu posune dozadu, aby moc nezacláněla Walterovi. Všechny tyhle němé doteky a vlastně celá pozornost Waltera jí vehnala ještě snad více červeně do tváří než tomu bylo doposud a nervozita se na ní možná taky trochu projevovala. Možná se zdála jako dívka co tohle všechno zvládá, ale pravda byla jiná. Polibek na čelist jí vykouzlil úsměv na rtech. Jeho přítomnost nevydržela dlouho, jelikož šel asi zpátky do kuchyně pro jídlo co připravila. A taky, že měla pravdu. Přitáhne si tác s jídlem k sobě a sleduje Waltera. Pokud to šlo ještě více tak znovu znervózněla, jelikož si začal sundávat svoje kalhoty. Nebyla na tohle zvyklá a proto radši přesunula svůj pohled na talíř z jídlem a vzala si z něho kousek plátkového sýru a vložila do pusy. Následně na to si i ona lehne pod peřinu a přisune se k Walterovi. Talíř s jídlem položí na svůj hrudník, přičemž ona si opře hlavu na jeho hruď, nebo spíše si hlavu položí tak nějak kousek pod jeho bradu. Spokojeně vydechne a zase si něco vezme z talíře. * Není to nic moc extra a ty to víš. A určitě by jsi nic nezkazil, vedla bych tě krok po kroku. * Řekne s nacpanými tvářemi všemi těmi dobrotami na talíři a uculí se. * A co teď chceš dělat? Můžeme se klidně na něco dívat nebo prostě jen takhle ležet. Je to na tobě. * Řekne mu s úsměvem a na chvíli zavře oči. Tuhle chvíli si užívá, vážně ano. *

Nechtěl už na Ethana myslet, nutilo ho to až moc přemýšlet do hloubky, navíc teď chtěl myslet jen na ní, aby byla jeho světem a v jeho myšlenkách byla pouze ona, pro nikoho jiného tam to místo nedržel, je to celé její. O Ethanovi si s ní promluví třeba jindy, nebo jedině pokud to zajde tak daleko a jí to bude už opravdu vadit, bude se to snažit zařídit. Nemohl se zrovna dlouho dívat na ten její nejistý obličej, moc dobře že jí nedělá dobře jak na ní přemýšlivě kouká, a tak to objetím zezadu a přitulení do náruče vylepší a donese jí až do měkké postýlky, co našel dokonce i sám! Je šikulka no. Nechal jí tam ležet, chvíli se však tulil protože on to tak nějak potřeboval, jenže jí měl potřebu také nějak obsloužit. Zvedl se líně, ale přece, a šel princezně do kuchyně pro jídlo co určitě tak úžasně připravila. Odložil tác s jídlem na postel a svlékl se, všiml si v odraze zrcadla, jak byla krásně rudá jako rajčátko, on si uvědomoval že asi je to troufalé, ale nechce s ejí válet v tak čisté posteli v kalhotech z plesu, kdyby měl tepláky, tak by si je i rád vzal aby se nemusela tak stydlivě červenat. Vleze si za ní do postele, z tácu si vezme svůj talíř a někam tác přesune na stolek kousek od postele. Přitiskl jí k sobě, sám se trochu ládoval tou dobrotou od ní. Je vděčný za všechno, navíc tohle mu doopravdy chutná a asi by to fakt nezvládl. Nechal ji na sobě ležet jak jen chtěla, je jako peříčka holka maličká, nemůže to ani cítit jak má u něj hlavičku. Navíc cítí její vlásky, které tak krásně voní, úplně to zbožňuje. „Heleď, jsem fakt schopný zkazit i toasty, takže jako..“ Směje se pěkně, mluví pravdu, o tomhle by nelhal, ale však ona se jednou sama nějakým způsobem přesvědčí. Ale kvůli ní je schopný dostat se i k pánvičce. Sice bude odskakovat furt jak to prská a třeba většinu palačinek připálí, ale snaha se přeci cení! No ne snad? Papkal talíř od ní, má to za chvíli snědené, ale to protože má větší papulu a nekecá tolik jako Angee, no on i s tím mluvením by byl taktéž rychlejší než ona, ale to je normální. Odloží talířek, lehne si na bok a lehce jí rukou prohrabuje husté vlásky, upapá jí kousek sýra, aby ji maličko pozlobil, což je mimochodem celkem jeho parketa. Zaboří si hlavinku k jejímu krku, kde jí věnuje jemný a maličký polibek. „Noo, já mám plno nápadů co by se dalo dělat.“ Zavrněl schválně vyzývavě do ucha, chtěl aby to znělo dvojsmyslem, aby viděl její reakci a rukou jí vjel pod tričko na břicho, což dodá ještě většímu efektu. Jenže Walter není debil, nemá zapotřebí takhle na ni spěchat, na nikoho a navíc to neodpovídá jeho osobnosti protože on sám je takový stydlivý. Vezme její talířek, odendá ho pryč a putuje jeho rukou pod tričkem. Cítil jak se jí zrychlil dech a ďábelsky se usmál. „Třeba tě strašně zlechtat.“ Začne se smát, když mu to fakt tak jako spapkala, začne jí hezky šimrat a pusinkovat lehce na obličej. Její nožky přidržel tou svojí, aby zas tak nekopala a on měl větší šanci jí zlobit. Asi to patří mezi jeho další hobby a předbíhá to možná i četbu, ten její smích stojí totiž za to. Nejvíc kouzelné je slyšet ten smích i bez toho lechtání. Vlastně každý moment je to krásné a výjimečné. Doufá, že ho tenhle malý rozkošný Hulk za tenhle vtípek nezničí.

* Užívala si přítomnost Waltera a nechá se tedy jemně obejmout zezadu a odnést se do svého pokoje. Její pokoj byl útulný a spíše mu disponovala větší postel, zabírající polovinu pokoje. Na posteli byla šedá pokrývka, jen polštáře byly jemně žluté. To by nebyla Angela aby tam tu žlutou barvu neměla, jelikož to byla snad její nejoblíbenější barva. Žlutá barva jí uklidňovala, představovala si pod ní slunce nebo nějakou květinu.. prostě jí měla nejradši. Lehla si na postel s hlavou zabořenou v polštářích a čekala poté na Waltera až donese jídlo připravené v kuchyni. Prohrábla si vlasy a usmála se na Waltera jen co ho uviděla stát znovu ve dveřích. Její roztomilý úsměv nahradil vcelku nervózní a pochopitelný v nynější situaci. Nevěděla co v takové situaci nebo kam se dívat a proto svou hlavu sklopila k talíři s jídlem a radši si dala do pusy kousek něčeho co bylo zrovna na talíři a lákalo jí to. Jakmile si k ní Walter tedy lehne tak se o něho spokojeně opře a vydechne. Je ráda, že za takovou kratší dobu co se znají jim mezi sebou vzniklo takové silnější pouto, až to bylo neuvěřitelné. Angela sama nevěděla, co by bez něho dělala. * Vážně? To tě toho budu muset hodně naučit. *Přidá se k jeho smíchu. I jí to docela dlouho trvalo než se vůbec do nějaké té kuchyně dostala, ale zvládla to a tak věří v to, že i Walter to pod jejím velením zvládne! Pomaličku ujídá z talířku a u toho se nad tímhle momentem uculuje. Uculí se i nad tím jak jí prohrábne vlasy. Zeptá se ho co by tak chtěl dělat a čeká na jeho odpověď. * Mám tady i nějaké knížky pokud chc- * Nestihla to ani doříct, protože Walter jí přerušil. Při jeho slovech jí trochu zaskočilo a k tomu jí naskočila jemně husí kůže, jelikož tohle vůbec nečekala. Věděla co tím myslel, není zase tak moc hloupá aby jí to nedošlo. Teď se zdála být ještě nejistější než snad kdy dříve. Její tváře opět byly červenější než obvykle. Ale tuhle její reakci nezpůsobily jenom slova, ale také jeho doteky. * W-waltere nemyslím si, že to je dobrý nápad. *Její dech se zrychlil což mohl určitě poznat. Jeho ruka pořád byla pod jejím trikem, což jí znervózňovalo. Byla si sama sebou nejistá, což šlo na ní také určitě poznat. Při jeho dalších slovech nevěděla jak reagovat. Lehce si oddechne a na chvilku zavře oči, což jí moc dlouho nevydrží a následně oči otevře s tím, že se Walterovi podívá do těch jeho. Chtěla se mu aspoň na chvíli vymotat z jeho sevření, jenže jí její nohy přidržel těmi svými a proto byla nucena zůstat ležet. Při jeho lechtání se musí aspoň lehce zasmát, ale chtěla dát Walterovi najevo, že tohle nebylo moc vtipné a také ho chtěla trochu pozlobit. Snažila se tvářit nazlobeně, ale vůbec se jí to nedařilo a hned se musela díky jeho lechtání hlasitě zasmát. *

Je neskutečně zajímavé, jak si Angee získala Walterovo srdíčko. Ne všichni mají možnost se s ním bavit, ale ono to není nic extra se bavit zrovna s ním, on tohohle názoru bude asi vždycky, nepřijde si žádným způsobem dobrý, jako kdyby ten způsob vlastně ani neexistoval. V pokoji si spolu vychutnávali to, co jim Angela udělala, a jemu to opravdu dosti chutná. On umí být vděčný i za ty největší maličkosti, navíc jemu to opravdu chutnalo, že to měl strašně rychle snědené, takže na Angee čekal teď on, nebo aspoň tedy částečně. Ono by to tak bylo i kdyby jedl pomalu a neládoval se jako jídlem od jeho milované maminky. Přece jen většinou kluci jedí víc a rychleji než slečny.. Nutno podotknout že jak které, ty štíhlé a drobné jako právě Angela ano. Ležel s ní v té měkké posteli, oči se mu zavřou na moment jak mu bylo nádherně. Mít jí u sebe takhle opřenou, cítit její vlasy v dlani, to je ten nejkrásnější večer co za nějakou dobu zažil. Stačí mu ji mít pouze vedle sebe a těší se z toho jako malé dítě dostávajíc hračky. Ještě nedávno si myslel, že se bavit nebudou a teď tu vedle ní leží v posteli a může jí obejmout kdykoliv vlastně bude chtít, zdálo se to jako neskutečné.. Až nad tím přemýšlel. Co když je tohle celé jen hloupá hra? Co když se najednou probudí v temnotě a samotě, zamčený v místnosti kde nikdo není a opět sám, bez ní.. Bez roztomilé Angely co je doopravdy andělská tak jako její nádherné jméno. Ta představa mu hrozně ubližovala, proto ji uklidil v hlavě do jakéhosi zázračného šuplíku, aby na to teď nemyslel. Nechce si kazit tuhle krásnou chvilku s ní a raději si ji užije na plno. Uchechtl se nad tím, že ho bude učit vařit. Připadalo mu to jako největší nemožnost, co kdy slyšel, je na to hrozný antitalent a vždy se toho bál. Častokrát se spálil jako malý, proto to možná i nechtěl dělat. Měl k tomu prostě respekt. Otočil se k ní, nějaké knížky ho teď nesměly zajímat, musel dělat že myslí jen na jednu věc, jako nějaký Ethan, u Waltera to bude ale asi strašidelnější. Převalil se nad její štíhlé tělo, jeho ruce jí putují najednou tak drze pod trikem, dovolil si dost, ale on tohle jen celé předstírá, neublížil by jí, nikdy. Nikdy by nedělal to co ona nechce a navíc mají dost času ještě.. Věří že ona je úplně stejného názoru jako právě Walter. Umlčí jí jemně druhou rukou, aby nic neříkala. Dobrý nápad to zaručeně „je“. Ehem.. Zasedne jí nohy, jakmile si všiml že se pokusila o jakýkoliv pohyb. Vypadala tak vystrašeně, to zas nechtěl a tak jí začal šimrat už teď, ačkoliv ji ještě zlobit chtěl.. Ale celou dobu měl plán jí začít lechtat lump jeden. Hezky ji šimral na bocích a plochém bříšku, sledoval ty její očka jak se v nich zaleskla ta úleva a jak se krásně smála. Sklonil se k ní, netrápil jí moc dlouho a opět si lehl vedle ní na bok, něžně ji pohladil po tváří a zakroutil nad ní nevěřícně hlavou. „Ty trdlo maličké, snad sis nemyslela že bych ti nějak ublížil.. To bych neudělal. Pojď ke mně ty šmudlinko.“ Přitáhl si jí hned na sebe a začal ji hladit, jemně ji líbl na čelo, nos a tvář. Teď je mu líto jak velký strach v ní asi probudil, to by nikdy nechtěl.. Už to dělat rozhodně nebude protože to jak viděl ten strach v očích, normálně mu to hned bylo líto co udělal a zlobil se sám na sebe. Zakňučel při jejím obličeji.. „Ale.. Nemrač se tak na mě maličká moje. Prosím, já nechtěl. Zlepší se to když ti dám pusuu?“ Udělá na ni svýma modrýma očima psí očka.

Bylo by přímo dokonalé tu zůstane navždy s ní v náručí, jednoduše být po další porci jídla a mazlit se k umření.. To možná není zrovna nejlepší nápad, tak umření vynecháme ze seznamu nebo programu a.. Budeme se soustředit na ten nádherný okamžik mezi nimi. Nikdy asi necítil něco takového, nebo spíše nezažil to tak silně. Vztah měl jen jedou a bylo to.. Jak to jen asi říct.. Divné? Ne tak jak by si to rtozhodně představoval, nebo tak jak je to zobrazeno v romantických filmech. Nikdy těmto filmům nevěřil, avšak dost vám to vysadí brouka do hlavy, pokud vás romantika nezradí a pěkně se tím nespálíte. S očima zavřenýma ležel na posteli, klidně by usnul, jenže se to asi ještě nehodilo. Ale on má tak ospalá očka, že neví jestli je i za pomocí dřevěných párátek udrží při životě. Uchechtl se nad její nadějí o jeho způsobu vaření. Vážně je na to levej, nemá to asi ani tedy cenu zkoušet. Pokud by však ale Angela chtěla, opravdu vážně a hodně chtěla, není nic co by pro ní neudělal. Takže by se ze sebe toho profesionálního kuchaře aspoň snažil udělat. „No dobře má milá, budu ti věřit tedy v tomto ohledu. Přece jen já o tomhle fakt nic moc nevím.“ Jo, to neví no. Když měl rozbít vajíčko, praštila tak moc že mu křuplo  v ruce celé a tak čtvrtinka se dostala do hrnečku. Knížky ho nezajímají, jen ona a taky jí musí vystrašit ze srandy, nepředpokládal ale že se mu to opravdu povede. Uklidní jí hezky svým dotekem po její hebké tváři, co je jak by řekla jeho matka, jako dětská prdýlka. „Nikdy bych ti takovýmhle způsobem neublížil. Vlastně žádným.. Nikomu, žádné slečně.“ Nikdy by si to neodpustil, ani v sebevětším afektu by nad holku nevztáhl ruku, ani by se jí nedotkl normálně kdyby nechtěla, ví sám jak je na doteky občas háklivý. Ale.. Nechápal nikdy tenhle svět. Proč si lidi navzájem ubližují? Proč existuje slovo jako ‚šikana‘, ‚znásilnění‘ a podobně? Musí to člověku tak ublížit.. Tak ho to pošpinit a zničit jeho čest. Ano, šikana zničila i tu jeho.. Ale on si to nevybral. Nejde to ani zastavit, stále to s ním zůstane, to je věc co nikdy neodejde. Navždy bude v jeho hlavě, v srdci jako přišroubovaná a neexistuje nic, co by tu věc odšroubovalo.. I když kdo ví. Zavrtěl nad tím hlavou, nad sebou vlastně. „To jsem nechtěl beruško.. Už to nikdy neudělám. Promiň mi a nemrač se mi drobečku.“ Zasmál se krásně, lehce jí vlepil pár pusinek po hebkém obličeji, co by si každá slečna vlastnící problémy s akné mohla přát. Jenže hned na to se v jeho hlavičce rozsvítila žárovička. Ne ta určená na čtení, ale ta s nápadem. A že dobrým, když se jí asi líbil. Rád si žehlí nějaké problémy jako je tohle, hlavně jen u ní no.. A navíc, možná by jí tu pusu dal i jen tak. Nechápal proč, ale hrozně o to stál..  Opatrně jí rukou zajede přes tvář nad krk do vlasů a přitiskne své měkké rty na ty její. Oči se mu spokojeností přivřou, je to jako kouzlo, co ještě nikdy nepocítil. Všechno jako by najednou cítilo v něm radost. Úplně by to z něj mohlo zářit jako sluníčko přes den na obloze. Opatrně pohybuje svými rty, co když s emu najednou rozpadne v náruči a on zjistí, že tohle je jen sen.. Byl by to ale ten nejkrásnější, to se musí nechat. Dokončí po delší době polibek a se zavřenýma očima si opře čelo o to její. „Měli bychom spát Angee..“ Zašeptal s potěšeným úsměvem.

Vaření nevaření, věří mu a to je hlavní. Je za to rád, ale nemá už moc sil něco takhle Angele říct. Je opravdu unavený, že by potřeboval špejle na svá víčka, co jsou momentálně těžká jako kámen. Je rád že má její společnost, rád by se jí strašně dlouho ještě věnoval, ale přeci jen ten ples byla náročná věc a on ne jen že se dlouho připravoval co se týče oblečení, ale i psychicky. Nikdy totiž na žádné takové akci nebyl, což je dost.. Jak to říct. Pro něj jako nové prostředí pro zvíře. Hrozně lidí, občasný dým, světla a alkohol. Smích, křik a písničky. On tohle nikdy moc nezvládal, ale proč by tam nešel s tímhle sluníčkem proboha? Vždyť ty její očka, ani nemusela říct a pozval ji. Jenže už to ho stálo hodně úsilí, protože očekával že jí pozve někdo jako právě Ethan a tihle týpci, což on zrovna není. Začtený stále v knihách, tichý a ještě těmahle „týpkama“ šikanovaný jako mladší. A dnes se jednomu postavil, což možná v duchu ví, že byla chyba a mohl by to pěkně schytat. Kdyby došlo totiž na rvačku, a opravdu Ethana naštval, asi by prohrál. I když, Walter v afektu má neskutečnou sílu.. Ale nikdy jí nechtěl použít proti někomu, a to ani v sebeobraně. Nezdálo se mu to jako dobrý nápad. Není nějaký nadlidský mlátič, ale i přes to jak nevinný je tam v sobě tu sílu má. „Já vím že to moc neumíš a jsem za to rád.„ Směje se hezky po jejich nádherném polibku.. Ten si zapamatuje, už protože mu ho tak hezky oplatila. „Tak jo, dobrou noc..“ Usmál se na ní, lehne si na záda a přitiskne si jí k sobě. Uvelebil se a i ona, on na zádech spí běžně, tak do dobře vychytala. Za chvíli už zavřel ta svá těžká víčka a ponořil se do světa snů. Kdo ví, co se mu zdá no. Snad něco hezkého. Je to více pravděpodobné, když má zrovna vedle sebe právě Angee.

Zavrtěl s úsměvem hlavou. Nepamatoval si, že by snad plakal, kdykoli se mu něco stalo. Možná tak do tří let, pak už ne. Ale jen bůhví, jeho paměť bývá občas mizerná. Na to si člověk postupem času zvykne. Jak se ho chytla kolem krku, jemně se usmál a vydal se s ní za jejich cílem. V klidu si povídali, ona ho mezitím i navigovala, kudy má jít, aby se nikde neztratil. Asi bylo dost blbé, kdyby se někde ztratili, to by pak bloudili, dokud by nenašli tu správnou cestu. Mezitím by narazili na nějakou čarodějnici, která by je chtěla sníst, ale oni by nad ní vyzráli! Jsou to přeci dva šikulové, kteří si dokáží poradit ve všech situacích. Pomalu, ale jistě se blížili k ulici, kde Grace, bydlela. Domky vypadali opravdu krásně a už zkoušel odhadnout, který patří zrovna jí. Měl pár typů, ale jak se ukázalo, byl opravdu vedle. Prohlížel si její domek. Vypadal opravdu pěkně a jemu se i líbil. Takový malý a útulný domek. Vypustil ji ze svého sevření, aby mohla odemknout. Mezitím co odemykala, stále si prohlížel její domek a bleskově si prohlédl sousední domy. Toto sousedství vypadalo opravdu hezky a moc se mu tady líbilo, ale asi by nedokázal využít celý prostor. Vlastně ani svůj pokoj ve spolku nedokázal nijak zaplnit, protože se tam ani moc nevyskytoval. Většinu svého času trávil venku nebo u zvířat, které potřebovaly jeho pomoc. Ale zase by si mohl otevřít vlastní ordinaci v jednom z domku, to by rozhodně bylo super. Splnil by si tím svůj menší dětský sen a to by mu udělalo obrovskou radost. A určitě by to udělalo radost několika dalším lidem, tudíž by pak byl ještě šťastnější. Vešel za Skřítkem dovnitř jejího skromného obydlí a také si zul své botky. Nechtěl jí to tam nijak ušpinit. Jemně přikývl, a když odběhla, loudavě se přesunul dál do prostorů jejího příbytku. Ovšem, než stihl uhádnout, kam by se mohl posadit, vrátila se zpátky v jejím super outfitu. Prohlédl si ji od hlavy až k patě a musel se nad tím zasmát. Byl to čistý a upřímný smích. Ovšem, to byl smích z radosti, nikoli z pobavení. Měla tričko s jeho nejoblíbenějším dětským hrdinou. “Spongebob je frajer. Kam se všichni na něj hrabou, jedině on umí grilovat pod vodou. Máš opravdu skvělý vkus, Skřítku.“ Mrkl na ni a vydal se za ní do kuchyně, kde se usadil u stolku. Košili si vytáhl z kalhot, aby měl větší pohodlí a rukávy si vytáhl k loktům. “Dám si vodu prosím.“ Odpověděl jí na otázku, zda si něco dá k pití. Je opravdu skromný. Jakmile dostal sklenici vody, poděkoval a napil se. Sledoval, jak dělá palačinky, na které ho nalákala a asi se na ně i těšil, protože dobré domácí palačinky neměl opravdu dlouho. Mezitím, co vyráběla to dobré jídlo, tak si spolu hodně povídali. Je fajn, že si spolu tak dobře rozumí a padli si do oka. Najít člověka, který si s vámi bude takhle povídat o blbostech? To je pomalu a téměř nemožné. To jsou ty telefony, různé internetové stránky a aplikace. Kamkoli zamíří, tak slyší jen cinkání příchozích zpráv a ťukání na klávesnici. Už se mu dokonce i několikrát stalo, že si v ordinaci své mazlíčky lidé fotili. Jak na stole během kontroly, tak i pod narkózou. Párkrát se již naštval a něco i řekl. Sice na něho lidé koukali stylem – co si to sakra dovoluje? Ovšem, je to nepříjemné. Jak pro něho samotného, tak pro ty mazlíčky. Jim by taky nebylo příjemné, kdyby si je někdo fotil na sále pod narkózou nebo během prohlídky u doktora, dával to na instagram s tunou hashtagů stylu - #umírá #bobík #nikdynatebenezapomenu. Nesnášel takové fotky. Vlastně ani filmy, kde umřelo nějaké zvíře, které vlastně bylo hlavní postavou. To je jeho slabost, kterou raději tají a nepouští ji na povrch zemský. Jednou to řekl jednomu kamarádovi, který s ním začal koukat jen na takové smutné filmy. Palačinky byly hotové a připravené na stole. Čekaly jen na to, až je někdo sní. Ten někdo byli oni dva. Kdo taky jiný, že? Maximálně by tady byl nějaký duch, který by palačinky tajně ujídal. “Nechybí ti tady občas společnost?“ Zeptal se dříve, než si stihl kousnout do první palačinky. “Páni…“ Špitl s úžasem, protože neměl slov. Takové dělala jeho babička, díky tomu se mu vrátilo trochu dětství. Takového dětství, které mu skončilo někdy v devíti letech, protože se musel podívat na stránky 18+, jinak ho zbijí starší kluci, kteří v městečku, kde žil, byli největší šikanátoři. Proto se na to podíval a díky tomu si zničil své drahocenné dětství. Ale to je zase jiný příběh s až mnoho detaily, které musí zůstat navždy skryté. “Zpátky k předešlé otázce. Nepřemýšlelas někdy nad spolkem? Nebo nad kolejí? Já bych třeba nemohl vydržet žít sám.“ Pokrčil nad sebou rameny, protože to byla pravda, bohužel. Sice se zdál, jako podivím, ale pořád měl nějakou tu společnost rád. Asi by mu později hráblo a začal by si povídat se svým odrazem v zrcadle, dokud by neprasklo nad jeho otravným chováním.