Welcome

28/3/2020, 12:33

First topic message reminder :

19/12/2023, 17:49

gossip girl Ellie

Není sice nejzručnějším make-up artistou jakého kdy svět spatřil, ale to, že Ellie to má v ruce, poznat i ocenit dokáže. Dokonce natolik, že jí skládá poklonu a z vtipu prohazuje, že by mu mohla věnovat pár lekcí. Nic, co by ho bavilo a co by chtěl doopravdy uskutečnit, přesto na to Ellie reaguje a jemu tak koutky rtů cukají do pobaveného úsměvu. "Neměla bys být spíš ty moje plátno? Abych se to naučil," namítá, přesvědčený o tom, že kdyby chtěl vypilovat svůj artistický um v podobě kreslení po těle, nejspíš by měl být on tím, kdo kreslí po tom druhém. Koukáním na svůj pomalovaný obličej v zrcadle by se to přece nenaučil! Ani děláním plátna pro ni. Ať už by ale její lekce vypadaly jakkoliv, nyní a pravděpodobně ani nikdy jindy, na ně není čas. Ellie ve svém odhalujícím kostýmu, který jí nakonec i přes prvotní popichování pochválil, určitě mrzne a ztrácet více času v chladnějším podzimním ovzduší není něčím, co by měli provádět. Alespoň ne pokud si Ellie nepřeje strávit nadcházející dny s tuctem posmrkaných kapesníčků v posteli. A protože mu nemocná kamarádka za následný pocit vítězství a možnost pronesení věty „já ti to říkal“ nestojí, raději ji začne popohánět do útrob baru, kde už na ně dozajista čeká hromada Halloweenské zábavy.
Neplete se. Zábava na ně čeká hned u vstupu v podobě alkoholického osvěžení, které on sice ocenit nedokáže, ale které Ellie naopak přivítá s otevřenou náručí a radostí podobnou dítěti, které právě získalo tabulku čokolády zdarma. Mít kladnější vztah k alkoholu, nejspíš by byl z téhle pozornosti podniku nadšený stejně jako ona. Takhle však jen pokračuje dál, snažíc se mezi lidmi najít co nejlepší cestu k baru. Marně. Dřív, než k němu vůbec stihne dojít, ho Ellie zastavuje a za ruku stahuje blíž k sobě, zatímco druhou rukou loví cosi v kapse. K té taky padá jeho pohled, vyvolaný zvědavostí, co se tu na něj asi tak chystá vytáhnout. Kočičí ouška jsou tím posledním, co by čekal. Nejsou něčím, co lidi běžně nosí po kapsách a ačkoliv je Ellie určitě brala schválně se záměrem vylepšit jeho kostým, stejně mu díky tomu ze rtů unikne zasmání. Připomíná mu Hermionu tahající ze své kabelky věci, na které by ostatní ani nepomysleli. Jen s rozdílem, že ona je tahá z kapes. Zběžně si pomuchlaná kočičí ouška prohlédne, včetně toho, jak se jejich pokřivený vzhled snaží jeho kamarádka napravit a neodpouští si u toho ani jednu malou námitku, která je samozřejmě úspěšně odignorována. Další námitky si odpouští, protože ví, že by byly zbytečné. Ellie by si stejně prosadila svou a tak se nakonec rezignovaně sklání o něco blíž k ní, aby mu černé kočičí uši mohla nasadit na hlavu do hnědých, neposedných vlnek. "Kdybych se podělil, neměla by sis na co stěžovat a to by ti určitě nesmírně chybělo," namítá okamžitě, přestože to, jak moc do výšky se vytáhnul, nemohl nikdy nijak ovlivnit. Stížnosti na jeho necelých sto devadesát centimetrů by měla poslat spíš jeho genům. Nebo rodičům, což bohužel v jeho případě není možné. Mohla by to zkusit ještě u jeho tety a strýčka, kterým bylo v centimetrech do výšky taky pořádně naděleno, ale protože by Ellie byla doopravdy schopná před nimi tuhle stížnost někdy pronést, raději jí tenhle nápad vůbec nepředhazuje. "Náhodou se ohýbám docela často, nad knihama," ani v dalším bodě jejích stížností ji samozřejmě nenechává vyhrát. "Takže se s mou výškou buď budeš muset smířit nebo místo schůdků začni nosit třeba chůdy, ty nebudeš muset cpát do kapes," hodí po ní sladkým úsměvem jasně naznačujícím, že z jejich dětinských dohadů nehodlá jen tak ustoupit, ačkoliv je velmi pravděpodobné, že z nich dvou bude právě on ten, kdo to vzdá dřív. Stejně jako to vzdal s kladením odporu s nasazením kočičích uší, které už si spokojeně hoví na jeho hlavě a ke kterým zvedá ruce, aby si je s lehkými pochybnostmi vepsanými ve tváři osahal, zatímco mu Ellie nepatrně upravuje vlasy. Teď už mu doopravdy chybí jenom kočičí ocas, co by mu vykukoval ven z kalhot a mohl by se oficiálně prohlásit za člena kočičí sekty. "Ten už by ti neprošel," preventivně kočičí ocas rychle zamítá a pro případ, že by ji napadlo pro něj někam doopravdy zajít, raději odvádí její pozornost někam jinam. Konkrétně k baru, kam společně s ní zamíří, aby nebyli celý večer na suchu. Ještě by si pak stěžovala, že trávení času s ním je jako výlet na Saharu.
Jen co k baru dojdou, na nic nečeká a rovnou k nim po barovém pultu sune lístek s nabídkou několika tematických drinků. Některé ingredience, které jsou pod Halloweenskými názvy vypsané o něco menším písmem ani nezná a jeho odhadování, co by si asi tak Ellie mohla dát, se díky tomu odráží pouze od jednotlivých názvů drinků. Vidí to na punč nebo na drink z Říše divů, který mu k ní sedí nejvíc a jak se zdá, nemýlí se. Sotva co svůj výběr vysloví nahlas a lehce se k ní nakloní, aby ho přes hlahol v baru vůbec slyšela, ho jeho bestie schvaluje a jemu díky její poznámce ze rtů opět uniká krátký, pobavený smích. "Fakt? A já o něm posledních pár minut začínal docela pochybovat, zejména kvůli jedný strašně otravný blondýnce," s nevinným uculením po ní koukne, uvažujíc, že od ní pro jistotu udělá krok stranou. Za tohle popíchnutí by mu totiž klidně mohla přilétnout nějaká ta protestní rána, ale protože se z boje neutíká, zůstane na místě a očima z ní ještě jednou sklouzne k nápojovému lístku, jako by si chtěl i on sám něco vybrat. Nechce. Pouze čte ještě jednou název drinku, pro který se rozhodla a až tehdy zjišťuje, že si jeho název poprvé přečetl špatně. "Spíš k osobnosti," opraví její tvrzení a zatímco mu koutky cukají do úsměvu, ukazováčkem ukáže na první slovo v názvu jejího drinku. No jo, i mistr tesař se občas utne a už teď je mu jasné, že vzhledem k jeho oboru dal právě Ellie spoustu munice k pálení dalších rýpavých poznámek. Velkou hlavu si z toho ale nedělá, protože si k sobě jeho pozornost přitáhne přicházející barman a na čtecí omyl ho přinutí rychle zapomenout. Sám si ještě nic nevybral a tak rychle říká to první, co ho napadne- dá si colu. Je plná cukru, takže možná plně nahradí roli alkoholu a v průběhu večera ho naplní takovým množstvím energie, že bude jako Ellie, která do sebe určitě bude celý večer házet cokoliv, co se jí zrovna zalíbí, počínaje drinkem, který už jí za barem mixuje barman. Chvilku čekání chce vyplnit prohlížením výzdoby, které až doteď nevěnoval pozornost, ale kromě několika uměle vytvořených pavučin si toho moc prohlédnout nestihne. Dostává totiž otázku, která mu vykouzlí pobavený úsměv na rtech a kvůli které se s nepatrně povytaženým obočím pootočí zpátky k Ellie, hledajíc očima ty její. "Tak to sis na drbání vybrala vážně skvělou gossip girl," sarkasmus v jeho odpovědi nejde přeslechnout, jelikož zrovna on je tím posledním, kdo by se o drby kolující na univerzitě zajímal. Hlavní význam její otázky ovšem chápe víc, než dobře. Ptá se ho spíš na něj a novinky v jeho životě, než na opravdové drby a tak se na moment zamyslí nad tím, o čem by jí mohl povykládat. Mohl by třeba zmínit jednu brunetku s mizernými schopnostmi ve videohrách a excelentním italským přízvukem, ale protože mu bar nepřipadá jako místo vhodné k podobným konverzacím, nechává si nakonec všechny zajímavosti ze svého života pro sebe. "Nemám nic, to víš, nudný život nás knihomolů," nepatrně pokrčí rameny a to zrovna ve chvilce, kdy před nimi přistane jejich objednávka. S poděkováním si převezme svou sklenku s tmavou tekutinou a hned se zase otočí k Ellie, před kterou na barovém pultu stojí jedovatě působící drink. "Doufám, že to dneska přežiješ, protože tohle nevypadá moc důvěryhodně," poukáže na její sklenku a semkne k sobě rty, aby potlačil úsměv, co se mu na ně dere. Brzo ho ale úsměv nejspíš přejde, protože je mu jasné, že u vykecávání se na baru nebude chtít Ellie dlouho zůstat. Prozatím ale využívá chvilky klidu na baru a aby o ni jen tak nepřišel, začne pro změnu vyslýchat on ji. "Co novýho máš ty? A neříkej, že nic, to už byla moje odpověď," s mrknutím se na ni uculí a zatímco vyčkává, co mu poví, přiloží si sklenku ke rtům, doufajíc, že ho místo odpovědi nezačne tahat na parket.

20/12/2023, 12:58

Caden aka Benji

Díky všemu tomu alkoholu už dávno přestala cítit veškeré negativní vlivy ve svém okolí: to neskutečné dusno, smrad potu a alkoholu všude kolem, a neskutečně řvoucí hudba, která už dávno překročila zdravou hladinou hlasitosti. Všechny smysly jsou utlumené a vnímání zpomalené. Svět se zdá, že se pohybuje zpomaleně, a vše jako kdyby plynulo v souvislé linii. Široký lehce nepřítomný úsměv je trvale usazen na její tváři; ten se jen prohloubil, když do sebe kopla půlku alkoholického drinku, který si objednala ihned po svém příchodu. Není třeba ztrácet čas přeci. Její pozornost si ale už stihl získat Caden, nebo alespoň v takovou skutečnost Zara věřila. Caden je jeden fakt sympatický klučina, se kterým se naprosto fantasticky drbe. Vlastně si zas tak blízcí nejsou, to spíše naopak. Ale možná protože se právě neznají tak dobře, tak se s ním dokáže podělit o informace bez strachu z předsudků, a získat tak perspektivní názor třetí nezaujaté osoby.
S lehce přimhouřeným pohledem se mu podívá do zmatených očí, její nepřítomný úsměv ale mluví jasně za vše: Zara nemá sebemenší tušení co podle jejího názoru ten nevinný pozdrav způsobil. “Ty jsi vtipný,” poznamená vesele a krátce se nad jeho pokusem o vtip i zasměje – to spíše, aby na sebe trapně nekoukali, než že by jí to opravdu přišlo vtipné. Ještě, že má v sobě už nespočet velkých doušků alkoholu, jinak by následovala nějaká ta ironická poznámka na jeho účet. Místo toho ho jen hravě poplácá po rameni, které mu i lehce stiskne, než se od něj odtáhne. Jenže on toho ne zrovna vtipného žertu nechce nechat. No dobrá, tuhle hru můžou hrát oba dva. Napodobí tedy jeho zkoumavý pohled a rychle přelétne místnost, než se vrátí zpět na něj, škádlivý úšklebek se začne formovat na její tváři. “Je docela vysoký, pohledný, brunet v kostýmu zraněného dobrodruha?” Poukáže prstem na snad falešnou ránu, ze které mu po spánku stéká kapka krve. “Tohle všechno jsi zvládl sám?” Silně pochybuje o tom, že by si kluk dokázal sám takhle sehnat dobře sladěný tematický outfit, a k tomu si ještě namalovat realistická zranění. Ne, že by to bylo nemožné, to spíše nepravděpodobné. Nebo alespoň většinou přicházela do kontaktu s kluky, kteří na sebe většinou hodí bílé tričko s černými kalhoty, a nazývají se revolučními stylisty. Alespoň jim to ale sluší, to popřít nemůže. Právě z tohoto důvodu očekává, že se jí svěří s jeho tajemstvím, aneb že za jeho značně povedený kostým může děkovat nějaké slečně, o které se jí ještě nestihl zmínit. “Jsi v pohodě?” Zeptá se dodatečně, když si všimne, že mu chybí jeho typické sebevědomí – jednoduše ten nervózní postoj a splašené k oči na něm snad vidí poprvé v životě. Někdo se tu očividně zatím ještě drží dost zpátky, však jsou na party! “Tady, klidně se napij, to tě dostane do správné nálady,” nakloní k němu svoji napůl vypitou sklenku. Alkohol má tendenci uvolňovat a klidnit (nebo spíše napomáhá všechno tlumit a blokovat). Přesně tak totiž zafungoval na Zaru, takže i když ona své chování považuje za nic než jen vstřícné a přátelské, kvůli utlumeným smyslům už nechytá ty nezřetelné signály z jeho strany.

21/12/2023, 15:45

pro nasládlou Lizzie

Trochu popřemýšlí, co vlastně má nebo nemá od Lizz čekat. Jak bude večer dále pokračovat? „To zní dobře.“ Pousměje se a napije se. Upřímně neví, zda má pořád smysl zůstávat zde, nebo se přesunout na některé lepší místo. Při náklonu zamhouří očima a pousměje se. „Mě se líbí taky tvoje jméno, Lizzie. A nejenom ono.“ Mrkne na ní při hře jejich rtu. I když se odtáhne tak jí aspoň pohladí bříšky prstů její loket. Pak se taky odtáhne a sklopí na chvilinku oči k zemi. Trochu se styděl, úplně nevěděl, jak gradovat dále vzájemné napětí. Zvedne je až když se Lizzie ozve. „Chci mít důkaz.“ Tentokrát se kousne on při pohledu na její svůdné pohyby okolo pramínků vlasů. Oči se mu rozzáří na ní. „Výhodné je oboje.“ Zasměje s nutkáním se podrbat na bradě. Přál by si mít nějakého sourozence, nebýt jeho kámošů a do nedávna Amy, neměl by moc sdílných duší. „No docela smutný přiběh…změníme ale téma? Co jsou tvé tří nejlepší vlastnosti?“ Řekne a čeká, co z Lizzie vypadne za přiznání kvalit. Určitě mu řekne něco jako spontánní, přátelská, upřímná, nevadilo mu to, ale čekal by od ní i něco speciálního. „Nejsi náhodou detektiv v přestrojení na party?“ Zeptá se trochu klišovitě, ale z pocitem ze nic lepšího jí odpovědět nemohl.
Pokud je ona princezna, sice z jiné galaxie, a on princ z pohádky je vtipné takové shledání. Na její To nic jen pokývá hlavou a rozhlédne se stejně jako ona. Opravdu by si mohli najít lepší místo. Takhle by to mohlo působit docela creepy, pokud by nešlo o party na Halloween. „Pořád je co objevovat…“ Nechá větu nedokončenou. Už má totiž vypito, navíc Lizzie dostala nějaký nápad. „To zní super.“ Řekne a pousměje se. Objedná si tentokrát Manhattan a dívá se po volném hnízdu. Všimne si prázdného koutku a podívá se na Liz jestli je spokojena s výběrem. Mrkne na ní a jde napřed, vidí že jde o zaoblenou umělou lavičku či co, každopádně je to pohodlnější než stání u baru. Nechá jí rozhodnout jestli ho tam chce následovat, každopádně si sedne do boku, aby ji nechal trošku více místa.

25/12/2023, 20:14

Dominic, the hero

Ačkoliv se jí Dominicova modřina líbila (a vlastně ji svým způsobem i obdivovala), další mu na tváři vytvářet vážně neplánovala, proto s jeho návrhem za pomocí rázného kývnutí souhlasila. Musela by být hodně naštvaná, aby někoho uhodila; její rozum ji velel to nedělat, protože i když by se jí zřejmě ulevilo, jen by tím dokázala, že není o nic lepší než ti, kteří vše řešili násilím. Většinou spoléhala na karmu, ta přeci jen udělá vše za vás, a vy navíc vyváznete s čistým vědomím. Nebyla holt pomstychtivým človíčkem, proto taky věřila, že kluk, který ji ukradl její drink, se taky nakonec dočká svého trestu; třeba takového, že se z onoho drinku nakonec napije sám! Stále ji moc nedocházelo, jak někdo mohl být tak zlý, že někomu přiotrávil drink za hroznými účely, na které snad nechtěla ani myslet. Bylo jasné, že Dominicovi vděčila za dost a vlastně si ani nebyla jistá tím, že by ve stejném případě opravdu zasáhl každý, jak on sám podotkl. ,,Já nevím," nakrčila starostlivě čelo při představě, že by něčeho takového byl svědkem třeba Tonkin; ten by dotyčného možná ještě v jeho počínání podpořil. Ugh. Stále ji úplně nešlo do hlavy, co přesně na něm Gab viděla. A vlastně i Blaine, který za ním běhal poslušně jako nějaký pejsek. Při pomyšlení na svého ex ji bodlo u srdíčka a ona na chvíli sklopila pohled ke svým botkám, na kterých se zdálo, že ji něco zaujalo. Blaine by taky zasáhl, kdyby viděl, že ji někdo dává něco pití, ne? Určitě. Byl hodný, jen to nerad ukazoval světu. Nechápala, proč ji musel tak hrozně ublížit. Mírně se na boty zamračila a nepatrně zavrtěla hlavou v domnění, že jí to pomůže vyhnat tyto myšlenky z hlavy. Šla sem proto, aby se bavila, a zatím ji její hlava směřovala jen ke špatným věcem – možná to chtělo víc alkoholu?
Rozhodně. Mezi rty popadla brčko a během pár vteřin do sebe dostala pořádnou dávku sladkého drinku, ve kterém ani nebyly tolik znát stopy alkoholu. Koktejly byly zrádným pitím, člověk se s nimi rychleji opil, což ale naštěstí dnešní večer považovala za žádoucí nežli za nechtěné. Potřebovala se uvolnit a na chvíli zapomenout, co všechno za hrůzy ji ještě ve škole čeká. A teď už vlastně i na Blainea. Naštěstí to netrvalo ani tak dlouho, jelikož Dominicova poznámka ji rozesmála natolik, že na chvíli na vše ostatní opravdu zapomněla. Musela si rukou zakrýt pusu, aby nepůsobila neslušně, a chovala se, minimálně v rámci možností, jako dáma. Sama přemítala nad tím, že by se onen zlý kluk mohl z drinku sám napít, ale Dominic to pronesl s vtipem, kterému se nešlo nesmát; sám ani nevěděl, jak mu v tu chvíli byla neskutečně vděčná. ,,Snad toho pak někdo nezneužije," pronesla následně s hraným náhlým uvědoměním ona a nevinně se uculila. Pochopitelně mu nic takového nepřála, i když si to zasloužil, ale zavtipkovat o tom snad nebyl hřích, ne? Byla to vážná věc, takže možná bylo lepší se tomu smát než v hlavě přemítat nad tím, jak moc je svět vlastně zkažený.
Omylem se napít byla jedna varianta trestu, ta druhá by byla, kdyby mu jeden z nich dané pití vychrstl přímo do obličeje. Sice by tím na sebe upoutali nechtěnou pozornost, ale rozhodně by to stálo za to! ,,Jo, to je možný. Nebo by ti udělal další monokl," zašklebila se nad tou představou, že by se tu ti dva začali prát, a ukazováčkem namířila k jeho druhému oku. ,,Pak bych ti to ještě musela ošetřovat," zavrtěla hlavou na znamení, že by se jí do něčeho takového nechtělo a ruku zase stáhla zpátky k tělu.
Byla by k jejich tématu dodala ještě něco dalšího, kdyby k nim nezavítala její kamarádka Clementine, která znenadání začala mít o Lacey velkou starost, a taky ji zajímalo, jestli se k nim přidá na parket. To sice znělo lákavě, ale Lacey se rozhodla, že tu ještě chvíli zůstane s Dominicem, protože jednak ji zachránil krk a jednak jí jeho společnost vyhovovala. A ano, taky to bylo tím, že se jí líbil, ale to by nahlas nepřiznala. Clementine z jejího počínání nebyla sice nadšená, ale Lacey to bylo tak nějak jedno, protože měla za to, že především žárlila; být to opačně, vykašle se na celou partu holek po celý večer. To Lacey samozřejmě v plánu neměla. ,,No jo, jenže ten kluk, co mi ukradl drink, nebyl tak pěknej jako ty, takže by ji nezajímal," vysvětlila mu počínání od Clementine a na chvíli se zarazila, když si uvědomila, co to ze sebe vlastně vypustila – že by už alkohol plně působil? Očividně. Měla by si začít dávat větší pozor na to, co říká, protože kdo na světě říká vše, co si myslí?! ,,Teda…," ztěžka polkla, když se ze sebe pokoušela vymáčknout jakési vysvětlení svého předchozího tvrzení, avšak místo toho mohl Dominic slyšet jen hudbu a vidět pootevřenou pusu Lacey. Koutky úst ji cukaly do stran z toho, jak moc se cítila trapně a nebýt všudypřítomné tmy, zřejmě by i mohl postřehnout její rudé tváře. Jasně, byl to kompliment, ale nemůže přeci hned klukovi říkat, jak je hezkej! ,,Ty drinky jsou… wow," dostala ze sebe nakonec a rty zase popadla brčko pomocí kterého si upila ze svého drinku. Zakecala to? O tom pochybovala.
Naštěstí se téma přesunulo na důvod, proč tu Dominic vlastně byl, a z něhož chtěla Lacey vyčíst, jestli tu byl sám nebo třeba čekal na kamaráda nebo… přítelkyni? Usoudila, že by tu už s nimi dávno byl, avšak člověk nikdy nevěděl, a ona by se pak nerada dozvěděla, že tu flirtovala se zadaným klukem. Z jeho slov to tak prozatím nepůsobilo, ale i tak se rozhodla být opatrná. Přistoupila k němu o malinko blíže, aby zřetelněji slyšela vše, co říkal, a nepatrně pokyvovala hlavou, aby mu naznačila, že ho vnímá. Tiše se zachichotala, když zmínil, jestli považuje za výhru to, že ji zachránil právě on, a na moment se zadívala do země, protože cítila, jak ji zase hoří tváře. Věděl o sobě Dominic, jak je hezkej, nebo to snad říkal proto, aby se ujistil? ,,A je to podstatné?" prohodila, když na něj zpátky upřela svá hnědá očka a malinko pozvedla obočí. Připomínky k jeho záchraně neměla, ale přišlo ji roztomilé, že se jí Dominic zeptal, co by měl příště vylepšit; jasně, ona to byla jen sranda, ale i tak to bylo hezké! ,,Ano, příště bys mu měl vyhlásit válku a pak mě vzít do náruče jako princeznu, kterou jsi právě zachránil z věže," navrhla s úsměvem a uculila se na něj. Sama nechápala, kde se tohle v ní bralo, už žvatlala nesmysly, ale taky to byla známka toho, že se konečně začala uvolňovat, a to bylo dobře. ,,A pak mě vyzvat k tanci," kývla hlavou k parketu, kde právě hrál ploužák, načež ze své skleničky dopila posledního zbytky upířího polibku.

25/12/2023, 20:15

c h a r l i e aka ken k barbie

Ona za sebou má ještě tenhle a další ročník, na rozdíl od Charlieho, který je měl tento rok už opustil, ale jaksi si to střihne ještě jednou. Vivian je v tomhle dost pečlivá, asi by nesnesla, kdyby pocítila nějaké selhání tohoto typu a hrozně by si to vyčítala, i když obecně jí to přijde normální opakovat ročníky. Plno lidí opakovat i chce, protože toho v jejich životech bylo až nad hlavu a univerzitu nezvládli. Na tom přeci není nic špatného! Navíc je třeba si občas od školy i odpočinout. Někteří to jako ona většinu času dělají tak, že si s čajem a něčím dobrým lehnou do postele po hezké procházce a koukají se na seriál nebo film. Tak Charlie měl trošku divočejší a sociálnější představu, než měla ona. Určitě jí nikdy nevadilo, když ji někam vytáhl, nebyla z toho nervózní, protože se s ním cítila dobře a nešla nikam sama. A ano pravda, kdo jí někam bude tahat, až Charlie studium skončí? No, tuto otázku si raději nepokládá a raději si univerzitu bez Charlieho nepředstavuje vzhledem k tomu, že poslední dobou s ním trávila více a více času. Nutno podotknout, že se s ním musí cítit hodně dobře, jelikož kdy zrovna Viv by zavítala do coctail baru bez někoho, s kým se cítí safe. Charlie je safe space a tak spolu vymysleli kostým Barbie a Ken, což jí přišlo trochu vtipné, protože nikdy z části nebyla schopna nad sebou přemýšlet jako nad nějakou dokonalou Barbie, i když jako kostým se to hodilo. Navíc to bylo i celkem vtipné vzhledem k tomu, že jdou za „dětské hračky“.
Ve spolku už na něj čekala, oblečená v nějakých teplákových kraťasech a velké mikině a pravděpodobně se snažila už připravovat na halloween párty. Fénovala si vlasy, žehlila je a všelijak nějaké prameny kroutila, aby dosáhla svojí vize v její hlavince. Nezapomněla i na nějaký výraznější makeup, který většina Barbie panenek měla, i když teda se hrozně výrobci snažili, aby vypadaly naturální. Jo, tak určitě. Co ji maličko děsilo byl kostým, se kterým Charlie přicapká. Jasně, nečeká že půjde úplně nahá, ale je jí jasné že to, co vybere, nebude úplně přesně to, co by si vybrala ona sama. I když kdo ví, třeba ji příjemně překvapil, jak asi i chtěl. I ona mu samozřejmě připravila nějaký ten kostým. Inspirovala se Kenem, co měla, když byla malá holka. Byla to řekněme nějaká plážovější edice Kena, nebo nějaké pyžamo, tak doufejme, že to Charlie přežije a nebude až moc chtít běhat venku. Dokončila všechno, co potřebovala, a v tu chvíli jako na zavolanou zaslechla zaklepání. To ji donutilo ztlumit hudbu a capkat ke dveřím. Hned jakmile viděla Charlieho, vykouzlil se jí úsměv na tváři a ona mu z postele hned přicapkala předat tašku s jeho oblečením. Podezíravě se podívá na jeho sáček a posléze na něj, když zmíní, že půjde první. „Do-dobře…“ Zamyšleně skenuje taštičku, jako kdyby se bála jejího obsahu. Počkala tedy, až odejde a pak hodně rychle vybalila obsah balíčku s překvapeným výrazem a pootevřenou pusou. Jí na tom vlastně nic moc nevadilo, vlastně vybral dobře. Co ale ji trochu děsilo, byla krátká sukně. Byla hodně krátká, a i přes to, že asi není nějaká nešika, aby ukázala něco, co nechce, tak ji to na moment vyděsilo. Ne že by to asi Charliemu vadilo, kdyby ze sukně něco povylezlo, že jo. Neodmlouvá sama sobě, svlékne ze sebe kraťasy, mikinu s trikem, pod kterým nic nemá, a ani pod topík potřebovat asi ani nebude, protože podprsenka by pod tím hezká nebyla. Už oblečená se i zasmála jeho poznámce, kterou tak hezky pozpěvoval za jejími dveřmi. Nazula si botky bílé barvy na platformě a vysokém podpatku a otevřela na něj dveře, přičemž si trošku popotáhla níže sukni. „Charlie, jestli mi vyleze zadek z tý sukně, zodpovídáš za to!“ Nakrčí roztomile obočí, protože doopravdy se na něj zlobit asi nedokáže. „Ale.. Asi jsem připravená?“ Nervózně si zahrne pramínek vlasů za ucho, čmajzne ještě růžovou malou taštičku přes svoje rameno, kde už má připravené věci a společně se pravděpodobně vydají do coctail baru, kde už se to hemžilo lidmi, co jsou tu ze stejného důvodu jako oni dva. PÁRTYYY a asi i ten halloween, když vidí, jak jsou všichni oblečení. Rozhlíží se celkem s obdivem kolem, protože plno kostýmů muselo dát práci. „Fajn, předpokládám, že by sis dal asi nejradši drink?“ Usměje se na něj pobaveně a stoupne si blíž k němu, aby se mu neztratila. Ostatně Charlie nebude jediný, kdo si drink dá. Je tu opravdu hodně lidí a Vivian se asi taky trochu ráda uvolní.

25/12/2023, 20:58

Toby 'with the most news in his life'

"A riskovat tak poničení téhle krásy?" poukáže hned na svůj obličej svojí ručkou a pak dělá že se zamyslí. "Nevím jestli jsme až takoví kamarádi," poví jen s lehkým úsměvem. Jo Toby měl pravdu, pravděpodobně aby se naučil malovat po obličeji by měla být plátno ona. Možná byla nakonec i ráda, že na takové lekce stejně nikdy nedojde, protože by se ještě bála aby si omylem do ruky nevzal třeba permanentní fix a ona by pak akorát strávila svůj večer snahou smýt ze sebe to, co by namaloval. Raději o tomto už nepřemýšlela, měla další jiné věci na práci, jako třeba to, aby lehce zastínila svoji nejistotu v tom, jestli byl přeci jen dobrý nápad si vzít tento kostým, který byl odhalující. Nakonec si ale sama nad tím pokrčila rameny, přišla si v tom sebevědomě a tak pro ni už nebylo co řešit! Samozřejmě krom toho, aby neonemocněla a proto jen souhlasila a taky hezky poslušně následovala Tobyho dovnitř do baru. Ještě než tam vešli, zastavila se samozřejmě u vítacího panáka, kterého do sebe velmi rychle kopnula. Moc dobře věděla to, že Toby nepije ovšem to, že mohla zkusit vyškemrat i jeho panáka ji došlo až když byli uvnitř a ona měla chvíli co dělat, aby ho neztratila ihned v první vteřině.
Samozřejmě na to ihned zapomněla, protože si vzpomněla na mnohem důležitější věc, proto během vteřiny tahala Tobyho hezky zpět. Dohadovala se s ním ohledně jeho výšky. Stále nechápala, jak dělal to, že byl tak obří. Inu asi za to mohlo spíše to, že ona byla opravdu miniaturní. Snad oproti všem, nejen oproti Tobymu, ovšem ten byl zrovna její společnost a tak si stěžovala hlavně na jeho osobu. Přimhouřila na něj oči po jeho komentáři, ale její striktní pohled ihned pominul. "Jo.. to je fakt, ale to nemění nic na tom, že jsi prostě obr," zabručí nakonec jenom s protočením očím a pak už měla kočičí ouška v rukách a dostatečně se natáhla, aby mu je dala na hlavu. Byly trochu potřeba narovnat, neboť je do kapsy u saka, které měla na sobě jako jedinou zástěnu cpala na poslední chvíli a taky docela velkým násilím. "Nad knihami," zopakovala. "Tak tohle byla nejvíc nerdovská věc co jsem kdy od tebe slyšela," zavrtí jen hlavou s uchechtnutím a pak už jenom hledí opravdu překvapeně do jeho očí. "Toby! Dneska máš nějakou várku škodolibosti!" poví hned. Ne že by ji to vadilo. Její tón se spíše ubíral k hrdosti, protože vlastně dost hrdá i byla. Ano, sem tam ji škádlil, ale dnes ji to přišlo jako bonus! "Myslím, že máš moje stěžování rád, i mojí maličkost. Navíc chůdy by mě zabily a s kým bys tu pak byl? Ještě bych ti chyběla," udělá na něj štěněčí oči ještě, jako kdyby se ho ptala: Opravdu tohle chceš? A pak už jen uši hezky srovnala a stáhla se zpět dolů. Spokojeně pokyvovala hlavou nad výsledkem a taky byla i překvapená, že ty uši mu slušely více než očekávala! Ještě se jednou natáhla, protože měl trochu pokřivený svůj dokonalý účes a pak už jenom rychle koukla na něj, když zmínil ocas. V hlavě se ji během vteřiny rozsvítila velká žárovka. "Oh.. třeba bych tě přesvědčila, ale mučit tě už nebudu," uchechtne se jenom a pak už ho jenom hezky následuje k baru, protože takové odvedení pozornosti se ji rozhodně líbilo. Tak trochu zalít svoji malou osobu v alkoholu byl její plán. A bavit se s Toby samozřejmě taky.
Byla tu opravdu hromádka lidí, okolo ní jak se snažili dostat k baru prošlo tolik kostýmů, že si stejně všechny nezapamatovala a raději dávala pozor, aby neztratila kočičí hlavu ze svého dohledu než to, aby hodnotila kostýmy ostatních. Když byli u baru, hned se postavila blíž k Tobymu. Kvůli tomu, aby viděla na lístek, ale svým způsobem i podvědomě pro lepší pocit bezpečí. Dívala se na názvy drinků, sama přemýšlela který z nich chce ochutnat jako první, když v tom ji Toby navrhnul ten, který ji padl do oka taky. Pronesla svůj komentář a pak jenom zvedala pěst a bouchla Tobyho do ramene! "Měla bych být uražená? Jo rozhodně, ale vím, že tu otravnost máš svým způsobem rád! I moji blond hlavu," zvedne hned bradu s menším úsměvem. Nemohla se jen tak urazit navíc věděla, že ji jen škádlil, a tak do něj ještě lehce drkla a zavrtěla hlavou s větším úsměvem. Prohlédla si jen tak ještě přeletem jednou lístek, sama pořádně nečetla názvy, protože stejně dala na výběr drinku Tobyho. Proto jen okomentovala, že se k ní aktuálně hodí. Když ji však opravdu trochu přimhouřila oči, aby si přečetla název. "No toto Toby, možná ti tolik knih kazí zrak," pronese se škodolibým úsměvem a koukne na něj. Pak k nim ale přijde barman, říkající svoji objednávku se Ellie na chvíli otočí zády k baru, aby se podívala okolo. Bylo to tu pěkné, atmosféra ji opravdu seděla a přelidněnost ji nijak nevadila. Pravděpodobně kdyby sem přišla sama, asi by si rozhodně nějakou společnost našla, ovšem to ihned dala z hlavy pryč, protože po svém boku stejně měla tu nejlepší společnost, jejího bestie, kterého ihned měla za potřebí vyzpovídat. "No tak, čekám právě i nějaké velkolepé věci!" poví hned s několika mrknutím za sebou a dokonce si bradu dala do ruky a opřela se o bar, jako kdyby čekala opravdu velký příběh. Dlouho ho neviděla, prakticky ji stačilo cokoliv ji řekne. Ovšem to jak se z toho vykroutil se ji tolik nelíbilo! "Taky si mohl začít aspoň povídat o další knize co sis přečetl," zabručí jenom nakonec s povzdechem ale není to nic vážného. Když u nich přistála objednávka, otočila se víc k baru, poděkovala jako Toby a už skleničku s drinkem brala do ruky. "Půjde mi k mé osobnosti, ne?" píchne si do něj s uchechtnutím a pak už se hezky pořádně napije. Trochu se zašklebila, bylo to silnější než očekávala, a taky hodně sladké. Možná si mohla přečíst co do toho dávají ale písmenka byla moc malá na ni a i když měla své kontaktní čočky, v brýlích se ji malé písmenka četla mnohem lépe. Během toho co si dávala druhý lok se i se skleničkou u pusy otočila více na Tobyho, když se začal ptát na její novinky. "Tak to je docela nefér! Co kdybych nic nezažila?" ohrne hraně ret a pak se hned zazubí, nic ji nevydrží dlouho. "Hm... tak třeba jo, povím ti aspoň ty nudné části," dodala jen. "Překonala jsem znovu svůj časový rekord na 400m," zvedne hrdě hlavu. "Taky mi málem umřely plíce a snědla jsem div ne dvě krabice pizzy, ale stálo to za to," poví hned. Při myšlence na pizzu se ji hned seběhly sliny, ale soustředila se. "Málem se mi povedlo ztratit náramek, ale.. našel se. Docela jsem se lekla. A pak nic, všechno při starém," pokrčí rameny. Při zmínce ztrátě náramku se ho instinktivně dotkla, přeběhl ji mráz po zádech. Od doby, co ji zmizel ze zápěstí si na něj dává ještě větší pozor. "Chci taky info! I o knize? Co studium? Dej mi něcoo nebo ještě dojdu pro ocas!" zvedne výhružně prst zatím co si dává další lok. Drink byl docela malý, proto ho měla pomalu v sobě a tak se natahovala pro lístek, co dalšího by si dala. Trochu mžourala svýma očkama, ale nakonec snad něco přečetla a když okolo nich prošel barman, rychle si objednala druhý drink zatím co v ruce pomalu dopíjela ten první. "Doufám, že budeš můj zachránce," pronese nakonec když se podívá na svoji skleničku. Netuší kolik ji toho bude stačit, už teď cítila jak ji silnější alkohol stoupá do hlavy a má lehkou mlhu, dobrá nálada se ji zvětšovala o něco více. Dokonce cítila jak se její tělo samo od sebe začalo pohupovat do rytmu písniček, které hrály za jejími zády, kde se nacházel parket. Proto ji v ten moment napadla další šílenost, nebo alespoň ji to přišlo jako šílené a proto se snažila tomu ne moc nápadně smát, bylo to těžké, hlavně protože ji to přišlo.. no vtipné. "Mohli bychom jít tancovat! I když si tě nedokážu představit tancovat na něco jiného než.. klasiku," dobírá si ho lehce a pak nakloní hlavu. "Umíš tancovat?" zeptá se hned s kulišáckým úsměvem. Musí to zkusit! I když věděla, že když ji řekne ne, nebude se pokoušet ho tam tahat už tak byla ráda že tu byl s ní a to ji momentálně stačilo.

26/12/2023, 12:13

Lacey

Nebýt toho fiaska alias střetu na univerzitním náměstí, tak by se možná i rozhodl vyvolat další konflikt, aby večer byl o to zábavnější, ale vzhledem k jeho modřině na obličeji – už tak byl jako pěst na oko. Doslova. Což také vypovídalo o tom, proč to byla první věc, které si Lacey všimla. Dominic si nemohl dovolit riskovat, a to i přesto že si to ten zloděj a travič drinků zasloužil. Ukázáním prstíku na jeho druhé – až moc zdravé oko si Lacey vysloužila jeho pozornost. „To by se ti líbilo, viď?“ nepatrně se nad tím ušklíbl, jakým způsobem si sama sobě dokázala nahrát do karet. Zrovna tady brunetka vyhlásila, jak násilí moc nemusí a už tady o něm opětovně básnila jako by se nechumelilo? Trochu ji sjel zamyšleným pohledem, při kterému zatikalo obočí, protože se zrovna na ni nedokázal zlobit. „No, a právě je dobře, že se nic takového nakonec nestalo,“ vložil se do její nelibosti v ošetřování, kterou mu dávala jasně najevo. Ani se jí nedivil. V některých ohledech mnozí při ošetřování zamrzli a netušili, která bije. Naštěstí co se monoklu týče, tak fungovalo jenom chlazení, což bylo něco, co byl schopen si zařídit i sám, proto se ani nedivil tomu, že by se jí do toho moc nechtělo – ještě vzhledem k tomu, když se jí násilí tak hnusilo, zranění nejspíše i taky. „Bych pak totiž musel najít někoho jiného, kdo by byl ochotný se na tu novou modřinu kouknout. Vzhledem k tomu, že se ti ta předchozí tak moc líbila, byla by fakt škoda, kdybys to nebyla právě ty,“ dodal Dominic ostýchavě a krčil nad tím rameny. Ne fakt. Nikdy v životě nikomu na očích neviděl takovou radost a uznání, když se Lacey dozvěděla, že ten pokus o modřinu na jeho obličeji nebyl ani pokus, nýbrž skutečně o cizí zavinění. A právě takovéto popíchnutí mu otevřelo i oči, že se nebylo za nic stydět a možná bylo i dobře, že se rozhodl něco takového nezakrývat a udělat z toho silnou stránku. No jo, co se stihl za takovou chvíli naučit. Co se týkalo její kamarádky, neměl u ní moc pocit, že by o něj měla zájem (nebo alespoň to si usmyslil z její zdrženlivosti mu věnovat oční kontakt). Moc dojem tedy na něj neudělala, proto se Lacey nemusela obávat toho, že by se na ni kvůli tomu vykašlal. A toho se pravděpodobně obávala i ona – tedy to pochopil z její rychlé poznámky… tedy spíš komplimentu vůči jeho maličkosti.„Oh– Opravdu?“ Dominic vydechl překvapeně a nechápavě nad tím zamrkal. Měla štěstí, že zrovna dopil, jinak by to byla ideální situace, při které by se člověk mohl samým překvapením udusit. Její slova pochytil, i když nejspíše neměl, protože začala bezdůvodně zmatkovat. I přesto, že se rozhodla toto tvrzení sladce zakecat, zažehlo to v něm úsměv. „Já bych spíš řekl, že žárlí na to, že to ty jsi tak pěkná a můžeš si dovolit koho jen chceš…,“ řekl podobně jako ona (navíc to vysvětlovalo, proč měla takovou tendenci ji kontrolovat pouze ona). Ano, mohl jí tu říct na to, že to už slyšel tolikrát a co by ještě, ale pravdou bylo, že byl učen nad sebe samým přemýšlet hlavně kriticky až analyticky. Neustále přemýšlel nad tím, jestli to, co říká dává smysl nebo je správně a takhle to měl i s tím, jak vypadal. Někdy se snažil až příliš – proto nebylo divu, že ho takovou rychlou poznámkou byla schopna zahnat do kouta, naštěstí se mu povedlo se z toho dostat. Když nevěděl, co by, otočil to jejím směrem a toho vlastně ani nelitoval. Krásná rozhodně byla, a dokonce i vtipná! Jelikož Dominic nedokázal světu ukázat, jaký je doopravdy (i když byl sebe víc komplikovaný), nezbývalo mu nic jiného než se spokojit s tím, že ho ostatní budou vnímat, a to ať už to bylo jakkoliv. No jo, ale když oba záhy ztichli, z jeho strany to vyznělo, jako by tom pochyboval, což nebyla pravda. „Teda… Co?“ Vytřeštil oči. S mizejícím úsměvem shlédl na svůj drink. „Až tak, jo?“ optal se se zájmem pochopit pravou podstatu jejích slov, „tak to nechci vědět, jak moc wow na škále wow drinků by byl ten tvůj původní.“ uchechtal se. Přistihl se, jak si skousává spodní ret snažíc si natlouct zpátky do hlavy, že to, co řekla nebyla pravda – přesně jak se snažila ututlat. Nezbývalo mu teda nic jiného, než tu hru s ní hrát taky a dělat, že nic vlastně neslyšel. Ať už ho považovala za výhru nebo ne, svůj výrok považoval za zbrklý a nerozhodný. K jeho štěstí to byla správná volba slov. Plus, když se teď tak na ni koukal – až skoro nedýchal, nedokázal myslet na nic jiného. Lacey byla rozptýlením, které s nadšením upřednostnil. Netušil, jak to bylo možné, ale ač řekl sebevětší nesmysl, připadalo mu jako by měl svůj důvod. „Týká se to tebe, to samotné se mi zdá víc než podstatné,“ ujistil ji nežně a pohled pouze prohluboval. V očích se mu lesklo očekávání, které brunetka stoprocentně vyplnila. Dychtivě přikyvoval jejím až pohádkovým požadavkům. „Tak to abys mi to během dneška ještě párkrát zopakovala,“ spustil a očima zabloudil dolů k jejímu pasu stáhnutého do korzetu. Rukou se se však nenatáhl k němu, nýbrž k její načechrané černé sukni, jejíž lem promnul mezi prsty. „Víš, abych náhodou na něco nezapomněl…“ Dominic vzhlédl zpátky k ní. Pravdou bylo, že zatím nemohl nic slíbit. A ač spousta jejích nároků byly spíše fantazie, nebyly daleko od toho, aby se doopravdy staly. Válku byl schopen vyhlásit komukoliv a kdekoliv. Co se vzatí do náruče týče – ani toho se v daný moment taky nebál. Vyzvání k tanci bylo už na hraně. Bylo to něco do čehož se dobrovolně nepouštěl, proto nepatrně nadzvedl obočí a pohlédl na ostatní (které to očividně naplňovalo). Nebyla to zrovna aktivita, kterou by sám vybral, ale v doprovodu s někým jako byla Lacey nad ničím jiným ani nepřemýšlel. Koneckonců byl až příliš okouzlen její maličkostí, na to nějak protestovat. Pokud to bylo vskutku něco po čem sama toužila, proč by jí to kazil. Ano, mohl jí tady povídat o tom, jak tanec není nic pro něj a že kvůli ní se hecne… To by však ztratilo to kouzlo. „V tom případě… Smím prosit?“ hlesl uvolněně a jazyk si skousl mezi zuby, aby podpořil její hravé počínání. Prostor na odpovědi ji nenechal a jednal, než by si to sama rozmyslela. Popadl její vampire kiss a odložil ho na bar, aby měla obě ruce volné. Nakonec ji jako smyslů zbavený chytil za ruku a začal ji vést na parket. Prodírat se davem a neztratit ji přitom taky nebylo zrovna jednoduché, proto ji pravidelně kontroloval, aby se mu náhodou cestou nikde nevytratila. Trochu laškoval se svým výrokem, že Lacey může mít koho si jen zamane, a tak by byl opravdu nerad, kdyby se tak i stalo. Jako určitě by se tu nějaká další slečna v nesnázích našla, ale s tím, jak moc se mu zalíbila Laceyina energie – měl oči pouze pro ni. Už si myslel, že to tančení bude mít za sebou, když v tom se mu další letmá kontrola vymstila. Jakmile se totiž Dominic ohlédl na svou brunetku, do někoho narazil (pouze ramenem, ale i tak to vytvořilo velké pozdvižení). A jelikož tady bylo tolik lidí namačkaných na sobě, nad omluvou ani nepřemýšlel. „Vole dávej bacha!“ Z týpkova nechápajícího pohledu sám usoudil, že to nebude dobrý nápad. Chtěl pokračovat dál, ale to by si ho nesměl ten idiot přeměřit pohledem, což vyústilo v to, že je začal pronásledovat. Dominic si na malý moment myslel, že bude vzduch čistý, jenže sotva co si Lacey konečně přitáhl k sobě, museli se potýkat s dalším problémem. „No jasně, že to jsi ty! Já si říkal, kde jsem ten ksicht viděl,“ ozvalo se zničehonic útočně od toho týpka jeho kostým nešel ani pořádně identifikovat. Dominicův výraz mluvil za vše. To vážně nemohl mít chvilku klidu? Sjel ho dost nepříjemně pohledem přejíždějící jazykem vnitřní stranu tváře. „Ti to od Petera nestačilo, tak teďka se musíš srát do všech, huh?“ pokračoval neodbytně. Dominic musel klidnit, sice nevěděl, co s ním měl momentálně za problém, ale nevadilo mu ho udělat, jenže ve společnosti slečny se musel držet na uzdě. „Hele, klidně si o tom můžeme pak popovídat, ale teďka fakt ne. Jestli sis náhodou nevšiml, mám společnost,“ pronesl klidně a očima poukázal na Lacey doufajíc, že ho tahle věta přesvědčí o tom, aby nic nezačínal. Vždyť on ani nevěděl, kdo to byl natož aby s ním měl řešit nějaký konflikt, který začínal on sám. Ten chlápek div že nevyprsknul smíchy: „A to mě má jako zastavit? Nevypadá totiž, že by se k tobě nějak měla.“ Že by se přece jenom Laceyino přání o vyhlášení války nakonec blížilo k vyplnění? Protože Dominic dělal co mohl, aby mu jednu nenatáhl.

26/12/2023, 16:01

bambulín
M Y Š P U L Í N

Spokojeně se usmála jako sluníčko, když jí odkýval, že nevypadá jako ďábel. Alespoň nějaká výhra tento večer, to mu za odměnu mohla vzít i ten zapomenutý welcome drink – než si společně dají nějaký ten pestrobarevný drink na baru. „No přesně!” nadšeně odkývala sdílený vkus k míchaným drinkům, zatímco v duchu stále proklínala ten silný panák, jehož skleničku svírala mezi prsty. „Já můžu s jistotou říct, že to nezvládám,” ušklíbla se a soucitně ho poplácala po rameni, jako kdyby se mu právě chystala říct, že Ježíšek není reálný, „takže v pětadvaceti se připrav na konec svý panákovací kariéry,” věkem vlastně nebyli tak daleko od sebe, jak se právě dozvěděla, a tak do skládačky o tom, kým vlastně Michael je, zapadl další kousek. Kdyby se tu potkali příští rok, pravděpodobně by tedy platil stejnou částku jako ona, jelikož v čtyřiadvaceti pravděpodobně nebude v jiném než právě v tom finálním ročníku. I přes to, že se (pravděpodobně) nachází v posledním ročníku, se očividně umí chovat i jako vyjukaný prvák, který jde poprvé se slečnou na drink. Ačkoliv k sobě měli věkově velmi blízko, cítila se v tuto chvíli, kdy jej uklidňovala, že s ním jde na drink dobrovolně a ráda, tak trochu jako jeho matka. No, vždy měla tendence být tou mom friend ve skupině, tak se to pravděpodobně projevovalo i dnes večer. „Heh, tak to... to by bylo asi až moc hezký,” koutky jí spadly o něco níže, jelikož ač to byla sebevíc lákavá představa, zdála se být tak nereálná, jak to jen jde. Pravděpodobně by radši věřila v existenci mimozemšťanů než v to, že by mohl nastat světový mír, ale představa to byla vskutku krásná... leč utopická. „Hrdinský komplex?” zopakovala po něm a mírně nadzdvihla obočí. „Ale z toho mizí to kouzlo, když bude každý hrdina, ne?” rozvedla svou původní otázku a zamyšleně si poklepala prstíkem o ret, a až po chvíli se jí rozšířila očka, jako kdyby měla revoluční myšlenku – vůbec, jen jí zpětně zarazila Míšova slova. „A proč bys to vůbec řešil ty, hm?” to studuje nějaké světové vztahy nebo co? Jak by měl tady Míša zachraňovat již zachráněné lidstvo? Dlouho tím svou hlavinku netrápila, od srdce se totiž zasmála představě, že by jí Michael držel jako rukojmí. Ne že by ho chtěla podceňovat, psychopat určitě může být každý, ale nějak si zrovna jeho nedokázala v této roli představit. „Pochybuju, že by někdo takový v okolí byl – takový blázen tu jsi jen ty,” oplatila mu jeho milé rýpnutí se sladkým úsměvem na rtech. Samozřejmě, že kdyby jí tu nechal napospas osudu, dokázala by se k někomu přifařit, jelikož tu zahlédla spoustu známých tváří, ale to může pro tento moment zamlčet, ne? Navíc těžko říct, kdo všechno by byl ochoten zaplatit životem... „Ještě že tu jsi,” zasmála se a následovala ho v odložení prázdné skleničky, které se už nějakou dobu toužila zbavit. Dokud to držela v ruce, existovalo riziko, že by se ten panák znovu naplnil a ona by musela opět čelit čistému alkoholu. Kdepak! Nad záplavou komplimentů mávla ve vší skromnosti rukou. „Přeháníš, tohle,” ukázala na svůj krk, „jsem patlala pomocí tutoriálu,” osvětlila mu celou situaci. Pravdou ale bylo, že na svůj výkon byla hrdá a chystala se jej zvěčnit na sítích, jen necítila potřebu to tak moc zveličovat. „Ale děkuju,” dodala ještě s vděčným úsměvem a lehce nad tím pokrčila rameny. „Máš pravdu, že je to cool,” zasmála se, „ale to bohužel neumím a nikdy jsem neuměla, ale celkově jsem trochu vyšla ze cviku, už se tomu nevěnuju tak moc,” holt den nemá 48 hodin, ale pouze 24 a ona se primárně snaží věnovat jiným projektům, ačkoliv barmanství jí svým způsobem chybí. Byla to pro ni vždycky jen brigáda, ale bavilo ji to... možná se k tomu jednou zase vrátí. „Ale myslím, že jeden kolega to umí...” pronesla zamyšleně, už dlouho s ním neměla společnou směnu, a tak si nebyla jistá, zda to Jessie pořád umí, ale pro Míšu by se mohla zkusit zeptat. „Je tam blok surrealismu, ale jinak hlavně současný umění plus nějaký tematický výstavy, co se střídají, a kam bych se jednou ráda dostala,” mít možnost vystavovat byl vždycky její sen, i proto většinu svého volného času tráví u plátna nebo se svým skicákem v ruce místo toho, aby například měla víc směn v baru. „Ale já teď spíš jen pomáhám s chodem galerie, zajištěním výstav, případně když je zájem o prohlídku, na zdech mi ještě žádný obraz nevisí,” objasnila situaci, aby zmírnila Michaelovo nadšení – nechtěla, aby si představoval, že je tu s bůh ví jak známou umělkyní, když je Gabča zatím spíš taková podržtaška. S úsměvem zavrtěla hlavou a pro změnu poslouchala jeho. Ah, student psychologie, tak proto by léčil hrdinské komplety! Teď to dávalo smysl, takže sama pro sebe pokývala hlavou, jak jí všechno zapadlo do sebe. Zároveň ji potěšilo, že správně odhadla, že se nachází v posledním ročníku, i když to vlastně tak těžké nebylo, přesto se cítila trochu jako Sherlock Holmes. „Skvělý to vlastně je, hlavně když tušíš, co chceš po vysoký dělat, což... asi víš, když ses dal na takový komplikovaný studium, co?” zajímala se, jelikož určitě nešlo jen o zkracování studia – i když to je jistě pro spoustu studentů lákavou představou. „A pak že já jsem nastavila laťku vysoko,” rýpla si do něj vesele a zdvihla ruku, aby mohla začít počítat všechny jeho zájmy. „Ty studuješ dva obory, děláš hudbu, píšeš knížku, a ještě k tomu maluješ?” s každým slovem zdvihala jeden prst a pobaveně se na něj zubila. Možná si ho trošku dobírala, ale rozhodně to nemyslela zle, naopak znělo to obdivuhodně, a hlavně že se nikdy nenudí. „Jakou hudbu děláš a co píšeš? Kromě těch diplomek, samozřejmě,” zakřenila se, témata diplomek si na základě jeho oboru studia celkem dokázala představit... a zároveň dokázala uznat, že by tomu stejně příliš nerozuměla, takže bylo zbytečné tu na ni plýtvat dechem a vysvětlovat, čemu se ve svém studiu věnuje. To si radši poslechne o té hudbě a knížce, tam je vyšší šance, že najdou společnou řeč. Společnou řeč našli ale i u drinků, k jejichž výběru se pomaličku blížili. „Jsem si jistá, že je nedávají do každýho drinku... tam dávají jiný žele,” rýpla si do něj s potutelným úsměvem, ačkoliv si byla jistá, že mu kecá. Pár drinků, zatímco čekali frontu, si stihla prohlédnout, a jiných žížalek ani jiných želé srandiček si nevšimla v žádném, co viděla. „Čistej si dám jedině když si dáš žížalky,” upřímně by si ho nedala ani kdyby si dal těch žížalek třeba deset, takže byla ráda, když navrhl náhodný výběr drinku – jinak by si tam ty žížalky beztak speciálně přál a ona by musela dodržet své slovo. „Jsem pro!” odkývala okamžitě a pohled jí padl na nabídku drinků, která se válela na baru na speciálním halloweenském letáčku. Oproti Michaelovi jí hlavou problesklo, že možná hrozí, že by zdržovali frontu, proto se příliš dlouho nerozmýšlela a prstem ukázala na náhodný drink, co jí zrovna padl do oka – ani složení nezkoumala. „Prosím jeden Voodoo punch,” nahlásila barmanovi, čímž dala Míšovi víc času na dokončení výběru, a jakmile i on prozradil svou objednávku, chopila se placení. Přeci mu ten jeden drink dlužila, no ne? „Chceš si s tím pak sednout někam bokem nebo chceš vyrazit na parket?” obrátila pohled k němu, zatímco čekali, než se jim vyrobí jejich drinky.

26/12/2023, 20:58

sheriff CASSIDY

Kdyby tuhle formu mučení měl trpět po celý zbytek noci… no sám neví, zda na to má dostatečně hroší kůži. K jeho štěstí mu hvězdy přály a seslaly mu andělskou záchranu v podobě drobňoučké Cassidy. Ona si pravděpodobně své role v této záchranné akci absolutně není vědoma, to ale neznamená, že si od něj nevyslouží zasloužený vděk a nefalšovanou přízeň. “Jen pojď,” popožene ji znovu jemným poplácáním po lopatkách. On se od těch kluků opravdu chce odtrhnout co nejrychleji může. Sice to může působit dost vtipně, jak na ni hází netrpělivé pohledy a neklidně si přešlapuje z nohy na nohu, jemu je ale jedno jak to vypadá, prostě chce pryč. Svižným krokem se přesunou k rušnému baru, zatímco volnou rukou se snaží odmávnout každou nevhodnou poznámku mířenou na jeho osobu. Asi si naivně myslel, že je tím odbyde a oni je nechají na pokoji. S čím ale jaksi nepočítal, bylo Cassidiino náhle zastavení, následované něčím naprosto senzačním. Už tak široký úsměv se o to více rozšíří a on se nakonec neudrží a naplno se nad její střelbou rozesměje. “Páni, ty už žádného prince na bílém koni nepotřebuješ jak tak na tebe koukám,” prohlásí obdivuhodně, narážejíc na jejich první setkání v oné hospodě. Motat se do cizích záležitostí zrovna nemá v oblibě, jenže když je svědkem jakékoliv formy obtěžování, zasáhnout prostě musí. Řekněme, že by ho to pak následně užíralo několik dní, kdyby se nechal ovlivnit efektem přihlížejícího. “Tě kluci z oboru očividně dost vytrénovali.” Hravě do ní loktem šťouchne, čímž možná způsobí, že jí nechtěně zkazí mušku a sabotuje její výstřel. Reflexivně od ní o krok ustoupí s pozvedne dlaně k omluvnému gestu, zatímco zamumlá něco jako: “Promiň.” Ten hravý úsměv mu z tváře ale nezmizel. Jak rychle se člověku dokáže změnit nálada, když jste v té správné společnosti…
“To mi povídej, tenhle život mi bude faaakt chybět.” Chytne se její narážky na poslední rok na univerzitě. Dříve než se jeho mysl dokáže tohoto tématu pořádně chytnout, což by ho stáhlo do spirály, která by ho zavedla kdo ví kam, tak si jeho plnou pozornost vyžádá prudký pohyb před jeho obličejem – zamáchání plastové pistolky. „No, oni to určitě potřebovali, to mi věř.“ Jenže ani toto téma nechce rozebíral nijak do hloubky, tentokrát by to totiž znamenalo, že by jí musel vysvětlovat proč své kluky zrovna nebrání. Proto z něj vyleze první věc, která by mohla téma jednoduše popohnat jiným směrem. Alkohol. Cassidy se návnady chytne téměř okamžitě, takže svůj pokus shledává za úspěšný. Tak alespoň jeden. Peterův pohled soustředěně následuje její prst, ukazující na děsivě zelený nápoj se zapíchnutou plastovou stříkačkou, dokud se jeho výraz nezkřiví do znechucené grimasy. „Co to sakra je-“ zamumlá udiveně nad tím novým objevem. „A jak to chutnalo? Slizce?“ Neodpustí si poznámku, než si nad tím jen pobaveně odfrkne a koukne zpátky na Cass, která na něj s nevinným pohledem mrká po výběru ještě absurdnějšího koktejlu. Svojí volbou mu zrovna v krvi nadšení nerozproudila, v hlavě mu ale vyskočil nápad trochu jiný. Možná šílenější. „A co kdybychom zkusili všechny?“ Vyzývavě na ni pozvedne obočí, přeci jenom jí teď navrhl dost troufalou nabídku. „Postupně samozřejmě, ne najednou,“ spěšně se musí doplnit. Zas takový blázen není, aby do sebe najednou vrazili hned šest drinků. A zrovna taková drobnůstka, jakou Cassidy je, tu by to skolilo určitě hned. I když kdo ví, třeba mu dneska ukáže, jak moc se mýlí. V tom je ona přeci jenom opravdu dobrá. Ať už se nakonec jeho kámoška rozhodne jakkoliv, když k nim přistoupí stále usměvavý barman a položí jim osudovou otázku: „Co vám mohu připravit?“, Peter dle Cassidy návrhu poslušně objedná dvakrát Mad Hatter Martini. „Děkujem!“ Ujistí se, že zvolá dostatečně nahlas, když k nim během minutky přisune dvě radioaktivně zářivé nápoje. „Jsi připravená?“ Chytne se jedné ze skleniček a teď už jen vyčkává povelu, než do sebe může tuhle věc kopnout.

27/12/2023, 13:51

sluníčko Gabrielle

Zalomit chlastací ligu už v pětadvaceti to byl pořádný odvar i na Míšu, tudíž nebylo divu, když si se na ni podíval s falešným brekem. No spíš to byl škleb. „To abych si to pořádně užil, když to už mám za pár,“ povzdechl si rozesmutněle. Michaelovo rádoby šklebení se vyprchalo asi podobně rychle jako jeho truchlení vůči brzkému dovršení limitu panákové kariéry. Ale tak možná to bylo i dobře, protože by tímto předčasným odchodem do alkoholového důchodu mohl snáze předejít pivnímu pupku. Takže světýlka v očích, která mu před chvilinkou na sekundu pohasla, mu zase svítila nadšením, a to jenom kvůli tomu, že tak rychle získal zpět chuť do života. Zato pouštět se do polemiky ohledně hrdinského komplexu, to se mu zrovna dvakrát nechtělo (a to i přesto že to sám nadhodil). „Jojo. Tak nějak,“ pokýval nad tím hlavou, „prostě by se snažil každý vytvářet nebezpečné situace, aby z toho oni mohli vzejít jako hrdinové a získat si uznání od ostatních. Něco jako co se povedlo mě, ale v mým případě k tomu nepotřebuji být nějaký Homelander.“ Rameny krčil tak moc, že se mu sám divil, že mu ještě neupadly. V očích mu opět probliklo. „Mhmm!“ Zajíkal se jejích slov, protože na to právě kápla. „No přesně jak říkáš! Na tohle všechno mám talent holt už od přírody. Ideální na záchrany,“ zamrkal nad tím kulišácky. Posléze se nad svou poznámkou zakřenil – slyšet se zpětně, tak by už v životě nepromluvil. No jo, ale když měl tu kecavou (podpořenou žížalkovým panákem), on ne, a ne zavřít pusu. I to že dělal příliš prudkých pohybů mu nedělalo zrovna dobře. Už Gabču chtěl ujišťovat, že se jeho komplimentům bránit vůbec nemusí. Přijímání komplimentů bylo mnohdy horší než někomu popřát k narozeninám. Blázen ji tady obdivoval jen aby se dozvěděl, že to zkoukla někde z netu. „Tak tos ten tutoriál následovala moc hezky,“ uznale nad tím přitakával jako by byl nějaký kritik umění, „chudák Picasso teď brečí v koutě, protože jsi mu ukradla kariéru.“ Chechtal se. Zmínkou španělského malíře ji chtěl hlavně podpořit, ač to často vypadalo jak čmáranice nějakého Lojzy ze školky, tak to spoustu lidí obdivovalo, tudíž její umění s líčidly jakbysmet! No prostě její rána na krku byla tak realistická, že opravdu stála za řeč. „Aha,“ pronesl Michael krapet zklamaně, protože už si představoval, jak ho to házení láhvemi naučí a pak se bude moct chlubit před ostatními. No naštěstí se se svými fantaskními představami nemusel loučit na dlouho, protože fakt, že to nějaký její kámoš umí mu fakt vykouzlilo úsměv na tváři (ale ne tak moc jak Gabčina společnost). „No tak se ho zeptej, jestli náhodou nedává lekce, bych si chtěl splnit dětský sen,“ vypískl nadšením, „a hodit si flaškou. To hlavně!“ No přeci jenom by nějaký ze svých snů mohl konečně odškrtnout ze svého nekonečného seznamu. Do jejího vyprávění ohledně galerie, ve které pracuje se s radostí ponořil. Bylo příjemné slyšet o umění od někoho, kdo tomu rozuměl víc než on sám. Jeho rodina plodila kreativce, ale spíše co se psaní týkalo – barvičkami si patlal papíry pouze on. „Tak hlavně neztrácej naději,“ vložil se jí do toho, když se zmínila, že by jednu výstavu chtěla. „Já jsem sice tvé výtvory zatím neviděl, ale už teď to umíš prodat takovým způsobem, že se divím, žes tu výstavu neměla ani jednu!“ Nejspíše by s tím vychvalováním už měl přestat, ale jemu to nedalo a pořád musel vymýšlet další a další kompliment. Podpory nebylo nikdy dost. „To abych si našel číslo a zavolal manažerovi se stížností, že zatímco jim to tam pěkně vedeš, tak už tu galerii mohli mít tolikrát vykoupenou, kdyby nemrhali tvým talentem,“ navrhl radostně. I když ho už viděla v akci, kde se nechal jednoduše vyvést z míry a zahrát si na Karen před vstupem do baru, bylo zcela očividné, že by mu v tom nic nebránilo. No možná kdyby vyjádřila řádný nesouhlas. No s kecáním o studiu se do toho sám zamotal. To si vážně myslela, že tady Míša už ví, co bude dělat v budoucnu? Původně chtěl být kaskadér a taky z toho sešlo. „A víš ty co? Nemám nejmenší ponětí, co budu dělat. Ale asi přijmu nepotismus a půjdu dělat HR k tátovi do firmy.“ No nezněl moc nadšeně, ale co jiného měl dělat. Na svět byl příliš ambiciózní, aby si vybral nějaké povolání a tomu se věnoval. Vždyť studoval dva obory najednou, to už vypovídalo o tom, že v rozhodování nebyl zrovna expert. Když se Michael koukal na to, jak na prstech počítá jeho zájmy, byl sám ze sebe překvapený, že to vůbec stíhá. „Fíha! Když to tak říkáš, tak se divím, že jsem bačkorama nezaklepal už dávno. S takovou budu jak Barbie, ta taky dělá úplně všechno,“ smál se. Kdyby mohl tak taky vystřídá tolik povolání jako právě tato ikonická blondýnka. Ikonickou blondýnkou se však v daný moment pro něj stávala Gabča, která se zajímala o jeho hudbu a psaní. „Dřív to byl comedy hip hop, ale v poslední době spíš skládám, co mě jen napadne, než abych rapoval,“ vysvětloval. Pravdou bylo, že k tomu už neměl takový vztah jako předtím, ale vzhledem jeho proměnlivým až dlouhodobým hyperfixacím, tušil, že se jeho potřeba tvořit muziku brzy vrátí. „A píšu něco mezi thrillerem a horrorovkou, už je to víceméně hotové, jenom některé scény přepisuju. To abys mi pak napsala, ať ti pošlu výtisk.“ Tím, jak měl tištění jisté, tak mu nezbývalo nic jiného než si postupně sepisovat seznam těch, kteří by ji mohli dostat zadarmo. Zatím tam byla jeho bábi, máti, tetička Fiona, no vlastně celá rodina a možná i Peter… I když u toho si občas ani nebyl moc jistý, jestli vůbec rád čte. A taky ji chtěl poslat Chloe! Tudíž by jen rád uvítal, kdyby se tam objevila další milá tvářička. Čím víc knížek, tím víc adidas (a o krok blíž k bestselleru). Ale už dost o knížkách! Vzhledem k tomu, že noc byla ještě mladá, veršovat směli jenom o pití. O ostatních věcech ani muk! „Ale tak nemusí zas to želé cpát všude! Já se taky nikam pořád necpu, i kdybych chtěl,“ zaprotestoval si. Věděl sice, že už nejsou dětmi, ale s udušením se tu hazardovalo i nadále. Nechtěl ani porozumět tomu, že to ostatním nevadí. To ne on, mohlo za to jeho autistické srdíčko. „Ohohó! Tak to jen přes moji mrtvolu,“ bránil se žížalkám, „nebo za milion.“ Nadzvedl nepatrně obočí a povýšeně zdvihl bradu, zatímco si ji přeměřoval pohledem. Oba se stejně shodli, že to nebyl dobrý nápad. Nebylo co řešit! Michael byl rád za to, že jeho nadšení pro mystery drink podpořila, protože byl docela v rozpacích, co by si měl dát, když žádné z těch fancy názvů neznal. On taky neváhal a dokončil jejich mystery jízdu. Prstem poslepu vybíral až nakonec usmyslil, že je vykonáno. „Já zas ten Pumpkin Spice cosi.“ Objednal si nakonec i on, aby část jejich questu dokončil. Tu druhou pak završila Gabča placením. „Já bych si spíš sednul. Ještě bych tu všem ukázal své taneční triky a už by mě tu nikdy nepustili. I kdybych moc rád, tak nemůžu moc riskovat,“ prozradil jí. Spíš to byla šikovná výmluva, jak poukázat na to, že tanec není zrovna jeho šálek kávy. „Ale záleží i na tobě. Já to klidně s tebou roztočím, ale spíš se bojím, že nám z těch drinků nic nezbude. Klidně pak můžem,“ mrkl na ni jako správný mistr výmluv. Ani se nenadáli a jejich drinky byly hotové. Jeden byl lepší než ten druhý. S obrovskýma očima zkoumal obě sklenice, když si je museli převzít – nebo spíš posunout stranou, aby uvolnili prostor pro ostatní, zatímco pohledem vyhlížel volného floka. A když ho zahlédl, jako neřízená střela se k volnému stolečku vydal. Položením svého nápoje na stůl, zaujmul lokaci a usadil se. „Ty jooo! Docela nářez!“ uznale švitořil při pohledu na jednotlivé nápoje vedle sebe. Ten jeho bělavý vypadal docela mírumilovně oproti tomu jejímu. No bylo očividné, že ten její potají obdivoval. Aranžmá toho jejího bylo natolik výstřední, že od něj nemohl odtrhnout oči. „Ten tvůj vypadá trochu, jak kdyby ho dělala umělá inteligence,“ podotkl, ale ne v zahořklosti. „No nekecej! To je stříkačka?“ zamrkal nad tím, protože jak to nesla, tak mu to ani nedošlo. Teď když to viděl v jakžtakž dobrém světle, už samotné prezentaci dával deset z deseti. „No tak teď musíš dát taste test první ty, když jsem tak hodnotil toho panáka a ty ses k tomu moc neměla,“ pobízel ji s nadšením. „Taakže kolik stříkaček z deseti tomu dáváš?“ nadzvedl obočí. Sice čekal až se první napije ona, ale aby to nevypadalo, že na ni čumí, tak se natáhl i po svém pitíčku a trochu se napil. Tentokrát však už bez přípitku. „Já nula, protože tam žádnou nemám,“ zaksichtil se, poté co pocítil tu umělou příchuť dýně. No snad ten její bude stejně tak dobrý, jak na první pohled vypadal.

28/12/2023, 16:20

známý neznámý
A I D E N

Rozhodně není žádnou bláznivou party girl, mnohem raději zajde na nějakou fotovýstavu či do čajovny, přesto se dnes nechala zlákat na akci v místním koktejlovém baru, o které se jí zmínila Viv – ta ale měla plány s jakýmsi Charliem a Meg jí to ani v nejmenším nechtěla narušovat, proto vyrazila po vlastní ose. Původně ani neměla v plánu jít, ale když se jí v hlavě začala formovat idea kostýmu, neměla to srdce svou myšlenku opustit a rozhodla se jí zrealizovat. A ještě že se tak rozhodla, když viděla výsledný efekt v zrcadle, byla sama se sebou nad míru spokojená. Ve výsledku jí ani netrápilo, že jde sama, však on k ní osud někoho přimotá. Jak předpověděla, tak se i stalo – hned po příchodu se s ní přátelsky zdravil mladík, kterého měla pocit, že zná, ale chvíli jí trvalo, než byla schopná si ho zařadit správně. Upřímně, kdyby jí neprozradil své jméno, dost možná by jí to trvalo ještě déle, ale to není podstatné – hlavně že ho poznala, no ne? „Vážně?” optala se nadšeně, když zmínil, že by HoneySucker v blízké době mohli někde zahrát. Ráda je poslouchala, ačkoliv to nebyl přímo její žánr, a ještě raději je fotila, hlavně protože při hraní z lidí sálají čisté emoce a ty zachytit na fotku je pro Meg vždy hřejivý pocit. „Tak to doufám, že budu zvaná... i s foťákem,” usmála se a skoro instinktivně zdvihla ruce k místům, kde by visel foťák, kdyby ho měla zavěšený kolem krku. Pro dnešek jej ale nechala doma, takže jen promáchla vzduch a ručky vrátila zpět podél těla. „Holt... lidé mají smysl pro humor různý,” pokrčila rameny nad tím Twister-týpkem a z tónu hlasu bylo jasně znát, že ona tento smysl pro humor nesdílí, víc k tomu ale neříkala. Lehce se usmála nad jeho komplimentem a tentokrát si i ona řádně prohlédla jeho kostým – s upřímným zájmem o jeho kostým, nebylo to žádné oplzlé prohlížení si jeho postavy. „Díky, myslím, že ten tvůj bych taky zařadila k těm lepším, vypadá to jako kvalitní práce,” oplatila mu pochvalu s drobným úsměvem na rtech. Neříkala to jen tak, aby kompliment oplatila, ale jelikož oproti jiným zástupcům mužského pokolení si s tím Aiden dal skutečně práci – nebo dobře nakoupil, kdo ví, ale rozhodně to byl jeden z těch povedenějších kostýmů, které na mužích dnes večer viděla. Na chvíli se zarazila, když zmínil jeho opětovné začlenění, a musela v paměti zapátrat, co že se to vlastně stalo. Meg nikdy nebyla nadšencem do drbů a šuškání o studentech, proto si na první dobrou ani nevzpomněla, co přimělo Aidena opustit Dominicovu kapelu, ale téhle šuškandě se ani ona nevyhnula. Na krátký moment jí na tváři probleskl zkoumavý pohled, jako kdyby zpracovávala tuto myšlenku, než se jala mu odpovědt. „Minimálně to tak vypadá – jsi na halloweenské party, zpátky v kapele... co víc si vysokoškolák může přát, hm?” pronesla odlehčeně, jelikož tušila, že témata minulosti nebudou pro Aidena příjemnými, proč se tedy raději nezaobírat budoucností. „Vůbec, vyrazila jsem taky sama,” odvětila mu s milým úsměvem, „někde v okolí mi tu sice běhá kamarádka, ale ta má svůj vlastní doprovod, takže s ní bych prohodila pár slov, ale jinak bych její večer nerušila,” doplnila ještě vzápětí, protože určitě by Viv minimálně zamávala, pokud by ji někde zahlédla, a nerada by, aby se Aiden cítil, jako kdyby ji zdržoval, pokud by se toto stalo. „Ráda, já chtěla chvíli počkat než se to u baru uklidní, ale vypadá to, že už tam není taková fronta,” odloupla pohled od Aidena, aby zhodnotila situaci u baru, a než jej vrátila zpět na něj, postřehla jakýsi lomoz uprostřed davu kousek od baru. Na chvíli se tím směrem zahleděla a snažila se vypozorovat, co se tam děje... a zdálo se jí to, nebo byl centrem dění Dominic? Svraštila obočí a až když pohled vrátila zpět k Aidenovi, výraz opět uvolnila. „Takže na bar? Ale támhletomu hloučku,” kývla hlavinkou směrem k neschodám v davu, „bych se ráda vyhnula.”

31/12/2023, 14:59

Pani Smithová

Amelia

Nikdy by to nepriznal niekomu nahlas, ale prípravy na tohtoročný Halloween neprebiehali tak krátko ako si myslel, že prebiehať budú. Pritom nemal ani komplikovaný kostým, práve naopak. Chcel ale vyzerať skvelo, ako vždy, takže k tomu aj prebiehali tie prípravy. Nakoniec je ale spokojný a tesne pred odchodom si vezme aj umelú zbraň, ktorú si zastrčí za pás a bez nejakého ďalšieho premýšľania, zamieri von, smerom k dievčenskému spolku aby počkal na Ameliu s ktorou tam ide. Samozrejme, čo by to bol za Halloweenskú akciu, kedy by tam išiel s niekým iným než práve s Ameliou. Minulý rok sa zabavili a aj keď nevyhrali, tak im to náladu nepokazilo. Preto sa dohodli ísť znovu. A narozdiel od minulého roku sa ako gentleman ponúkol, že na ňu počká pred spolkom, aby tam išli spolu. Vie, že tam dojde aj sama samozrejme, ale prečo by to pre ňu neurobil? Ako inak má jeho spoločnosť menšie meškanie, ale pomaly si na to začína zvykať. Ženské. „Pani Smithová, stratili sme sa?“ Neodpustí si menšiu poznámku na jej účet, než ju preletí pohľadom a pokýve hlavou. „Vyzeráš skvelo,“ polichotí s úsmevom na tvári a spolu s Ameliou si to zamieri na miesto konania dnešnej párty. Cesta našťastie nie je nejak dlhá, pretože keby je v koži Amelii, tak by sa asi zastrelil, kvôli tým topánkam ktoré má na sebe. Nechápe ako to ženské dokážu nosiť. Nad vodkou, ktorá mu je ponúknutá, nadvihne obočie ale aj keď to nie je niečo čo preferuje, alkohol nikdy neodmietne, preto si s Ameliou ťukne a nezabudne ani na jeho klasické žmurknutie. „Na nás,“ doplní ešte, než do seba panáka vyklopí do seba a zamieri s jeho pani k baru. Očami zablúdi smerom k nej, než ich presunie pred seba a na tú výzdobu, ktorá sa tu nachádza. „To tá škola. Ale mám sa fajn, tak klasicky, nič nové. Čo ty? Nejaké zaujímavé drby?“ Nie, že by bol práve ten typ, ktorý by žil pre drby a novinky ale keď niekto o niečom začal rozprávať, rád si to vypočul. Hlavne nech sa nepýtajú jeho. O sebe nikdy nerozpráva, aspoň o jeho pocitoch či ako to ide doma, to je tabu. Niečím takým si ani nechce kaziť náladu. Zastaví sa pri bare, o ktorý sa aj oprie a prejde pohľadom ponuku drinkov. Vie, že si môže objednať aj niečo iné, nejakú jeho klasiku ale keď je ten Halloween. „Ja si to dám tiež,“ povie barmanovi, na čo kývne a otočí hlavu na Ameliu. Zasmeje sa a zľahka zavrtí hlavou. „Stále neverím, že si ma na to zase nahovorila.“ Jasné, že s niečím takým nemá problém, samému by to ale pravdepodobne nenapadlo. Amelia ale hneď za ním prišla, či by si to zopakovali. Ako už povedala, vtedy im to nevyšlo ale možno sa teraz pošťastí. „Možno. Ak nie, tak aby sme ďalší rok vymysleli ešte niečo lepšie,“ nadhodí s ďalším žmurknutím. Povedal tým, že na ďalší rok chce ísť zase s ňou? Povedal a vôbec mu to nevadí. S Ameliou je to vždy zábava, tak prečo nie.

31/12/2023, 15:30

Zmätená

Zara

Tento večer si chcel užiť bez nejakých komplikácií, ak by sa zábave, kde je sám, dá nazvať nejaké užívanie, ale jemu to predsa len stačilo. Po tom rozchode nemal jednoducho chuť na takéto akcie ale bolo mu ľúto to vynechať. Nakoniec ale je možno rád, že sem vôbec išiel, pretože keď sa díva na růžovku vedľa seba, je mu jasné, že už nejaké drink v sebe mala, čo samozrejme nijak nezakazuje, keď sa baví tak good for her ale môžu sa nájsť ľudia, ktorý by to mohli využiť proti nej! Aspoň jej môže pomôcť? Ak to bude chcieť. A ak jej nakoniec dojde, že nie je ten o ktorom si myslí, že je. Kto je do prdele Caden? Najprv ho napadlo, či to nebude jej priateľ, ale keďže nevedela, že tu bude, tak to hneď zamietol. Alebo nie? Nájdu sa aj takí priatelia, ktorí sú svine a klamú svojim priateľkám. A možno je to práve ten typ. Alebo je to jednoducho nejaký jej kamarát, dievčatá predsa môžu mať aj kamarátov. A možno by nemal nad tým tak veľmi premýšľať, pretože ho rozbolí hlava. Preto niekoľkokrát zažmurká, nech sa vráti z jeho myšlienok a venuje sa dievčine, ktorá.. si stále myslí, že je ten neznámy Caden. Ako jej vysvetliť, že ho nepozná a on to nie je? Hneď sa ale trochu narovná, keď ju uvidí sa obzerať okolo, ako keby toho mladíka hľadala, možno to pochopila a skúsi ho nájsť.. alebo nie. Povzdychne si a zľahka zavrtí hlavou. Že sa vôbec snažil, mohol tušiť, že to nepochopí, keď má v sebe už alkohol. Možno bude lepšie sa prestať snažiť a proste to s ňou hrať. „To ťa tak prekvapuje, že som to spravil sám? Tie rany neboli tak ťažké vytvoriť,“ odpovie nakoniec s menším úsmevom na tvári, „rovnako ako spraviť tento kostým. Vždy som mal rád Indianu Jones. A mal som dosť času to aj všetko zohnať,“ dokončí s pokrčením ramien. To zranenie trvalo samozrejme urobiť, nad tým dnes strávil až príliš času ale očividne to nevyzerá nejak zle. „Huh? Samozrejme, že som v pohode, nemal by som byť?“ Nie je v pohode, čo môže potvrdiť aj to jeho prešľapovanie či uhýbanie očami, keď sa na neho slečna zadíva. Nie je na takéto situácie zvyknutý, tak to nie je úplne príjemné. Ale samú ju tu proste nenechá. Pri zmienke alkoholu, ktorý mu dokonca ponúkne a dá ho bližšie k nemu, nebezpečná blízkosť!, poplašene niekoľkokrát zažmurká než sa od skleničky trochu odtiahne. „Uhm, ďakujem za tvoju ponuku ale.. nepijem. Ty si ale daj, je predsa tvoj.“ Možno nie je dobrý nápad jej hovoriť nech ďalej pije ale tak nejak pochybuje, že by ho počúvla, keby jej hovoril úplný opak a to ten, že už piť nemá. Aspoň také skúsenosti má čo sa týka Charlieho, keď pije a on je náhodou s ním. „Alebo nechceš radšej čistú vodu?“

2/1/2024, 00:46

barbie girl
VIV

Společný kostým, a ještě k tomu takový, který si vzájemně vyberou? Nádhera. Možná se cítil trochu blbě, když si prohlížel dámské oblečení, ale... takhle se asi cítí muži, když nakupují pro přítelkyni? Inu, alespoň bude mít trénink, až si jednou nějakou přítelkyni najde – hah. Celkově si ale část nákupů velmi užil, ačkoliv nebyl žádným shopaholikem, ale byl si jistý, že si ještě víc užije přímo samotnou akci, což se mu potvrdilo, když se ráno (v poledne) probral a začal s přípravami (sprchou). Když se dal nějak do kupy a přišel čas, na kterým se s Viv domluvili, hodil na sebe nějaký provizorní outfit a zamířil si to z klučičího spolku do toho nerdského, ke dveřím Viv, které už měl naučené, kde se nachází – ve svém posledním ročníku se jí totiž rozhodl otravovat život velmi často. S šibalským úsměvem provedl předání outfitů, a ještě než se Viv mohla pustit do rozbalování, rozhodl se zmizet. Na její blekotání se jen nevinně uculil, čapnul si svůj večerní outfit a zaplul do nejbližší společné koupelny, co zahlédl. Se svou přípravou příliš práce neměl, ale přeci jen se v koupelně trochu pozdržel – musel se přeci zkontrolovat v zrcadle. A taky chtěl dát Viv dostatek času na to, aby se stihla převléct. Trpělivost ovšem nebyla jeho nejsilnější stránkou, proto se nakonec od zrcadla odlepil a vydal se zpět k pokojíku své Barbie, kde jí i přede dveřmi zazpíval onen ikonický song, snad aby si ji trochu udobřil, když už ji navlékl do tak vyzývavého outfitu. Překvapeně mrknul na Viv, která byla náhle o něco výš, než si pamatoval, takže pohledem rovnou sklouznul k jejím nožkám – inu, snad se mu na těch podpatcích nevyseká, kdyžtak ji bude muset do spolku donést v náručí. Ne že by se zlobil. A když už jí koukal na nohy, pohledem si vychutnal celý outfit a vracel pohled zpět k jejímu obličeji, jelikož na něj mluvila. „Dobře, zodpovídám za to,” odkýval jí, ale koutky mu pobaveně cukaly, „ale co mi uděláš, hm, když to neohlídám?” naklonil se k ní blíž s kulišáckým úsměvem skoro jako kdyby jí pobízel k tomu, aby mu teď a tady na místě vymyslela trest. Možná překračoval nějaké hranice, ale v tom kostýmku byla zkrátka k sežrání a nemohl si tyto poznámky zkrátka odpustit. Pak se jen odtáhl do normální vzdálenosti, odkýval, že je připravená vyrazit a zavolal jim taxík, aby se v těch vzdušných outfitech nemuseli táhnout venku zimou.
Při vstupu do baru na ně čekal welcome drink, který se zdál být čistým alkoholem, a tak jej Viv radši nenutil, no pro sebe si jednoho panáčka vzal a rovnou do sebe jeho obsah obrátil. Ah, vodka. Rozhodně to nebylo nic podobného té pravé ruské vodce, kterou jednou ochutnával s Lil, ale bylo to zdarma, takže... Celkem bezmyšlenkovitě se rozhlížel po baru, prohlížel si kostýmky slečen, co dorazily, hledal známé tváře a asi trochu zanedbával svou vlastní společnost, která se naštěstí připomněla a on svůj pohled zakotvil na drobné blondýnce po svém boku. „Drinkem začíná každá party,” mrkl na ni, jemně ji čapl za ruku a začal se proplétat davem. Snažil se jít klidným tempem, aby se mu nikde neztratila a na těch podpatcích neškobrtla, no čas od času možná trochu zrychlil. Bez úhony se dostali k baru a Charlie se šikovně vecpal do jedné skuliny, kde mohl rovnou objednávat. „Poprosím vás to nejsladší, co máte, tady pro slečnu,” prstem ukázal buď za sebe nebo vedle sebe, podle toho, kde se zrovna Viv nacházela, „a jááá vás poprosím o Pumpkin spice white russian,” zvolil náhodně z nabídky a zakřenil se na barmana, který se jal přípravy drinku. „Vypijeme si drinky a pak si půjdeme zatančit, co říkáš?” navrhnul, zatímco čekal, až dostanou svá pití. Jakmile byly drinky hotové, barmanovi zaplatil, a i s drinkem v ruce se otočil na Viv, který jí rovnou předal a hlavou kývnul, že by se mohli přesunout o kus stranou, aby nepřekáželi u baru. „Tak na tu nejhezčí Barbie v celý Americe,” laškovně na ni mrkl a naklonil svou skleničku k té její, aby si s ní mohl ťuknout.

2/1/2024, 12:20

black swan Crystal

Přestože nepřišel sám, teď tady sám je. Kamarád se mu z dohledu ztratil ještě předtím, než do baru vůbec vešel a teď, když už je uvnitř a vyčkává na svůj drink, v přeplněném prostoru si o jeho nalezení může leda tak nechat zdát. Není šance, že by ho tu zahlédl a pokud náhodou ano, nejspíš by mu z očí zmizel ještě dřív, než by se k němu dostal. Nezbývá mu tak nic jiného než marné hledání jediné známé tváře, se kterou sem přišel vzdát a místo toho začít hledat nějakou jinou. Známou nebo neznámou, to už je mu jedno. Bavit se bude s leckým, pokud dotyčný nebude korunovaným debilem. Nejdřív ze všeho ale musí počkat na drink, který si objednal a o který by nerad přišel vzhledem k tomu, že ho platil rovnou u objednávky, aby v tom barman později neměl zmatky. Chvilku čekání tak ještě jednou vyplňuje pokukováním po okolí, ale za těch pár minut, během kterých se jeho drink připravuje, stejně žádnou známou tvář nenalézá. Otáčí se tedy zpátky k baru, těsně předtím než před ním přistane jeho červeně zbarvený drink. Vypadá dobře a jakmile ho ochutná, zjišťuje, že i dobře chutná. Nejspíš je v něm něco ovocného, o čemž vypovídá i ozdobná ostružina, a pak vodka, která je vděčným alkoholem, co snad nikdy nezklame. S úlevou, že si nevybral nic, čím by chtěl hned po ochutnání zalít nejbližší kytku, si tak bere drink do ruky a aby neokouněl u baru a nezavazel těm, kteří své pití ještě nemají, zamíří někam jinam- mezi lidi. Jenže místo toho, aby koukal po nich a hledal mezi nimi někoho, s kým by se mohl dát do řeči, kouká spíš po výzdobě, kterou až doteď nijak důkladně nezkoumal. To byla chyba. Kdyby to udělal hned po příchodu, možná by teď koukal na to, kdo je kolem něj a jeho nohy i boty by byly v bezpečí před pošlapáním. Takhle ale nejsou, což samozřejmě zjišťuje až v okamžiku, kdy mu na nohu někdo šlápne. Až to ho přiměje sklopit oči od vyzdobených stěn o něco níž, k blondýnce s vlasy staženými v drdolu, peříčky zdobeným korzetem a baletní sukní. Není divu, že ho její nešikovné přišlápnutí nohy skoro vůbec nebolelo a ani nezpůsobilo rozlití drinku, který má ještě stále v ruce. O baletkách se přece říká, že jsou lehké jako peříčka, ne? A i když ona zřejmě opravdovou baletkou nebude, dnes jí v jeho očích je. „A já si myslel, že baletky nemají být nešikovný,“ s cukajícími koutky rtů zvedne pohled od jejího kostýmu k jejím očím, zcela evidentně nijak rozhozený tím, že mu šlápla na nohu. Pro případ, že by jí z jeho úsměvu ale nedošlo, že naštvaný není, doplní svá slova ještě o pár dalších. „Neomlouvej se, chodit pořád můžu, takže je to dobrý,“ s úsměvem na ni mrkne, ujišťujíc ji, že se doopravdy nic nestalo. Vlastně za něj možná vyřešila dilema, s kým strávit zbytek večera. To ale záleží na tom, jestli se pro drink, který zmínila, vydá s ním nebo bez něj. „Když tě na něj vezmu jako udatný zachránce s pošlapanýma nohama, budeš klidnější, Odette?“ hodí po ní dalším úsměvem, nejistý si tím, jestli je Odette tou, za kterou doopravdy jde. Je to ale jediná postava, kterou v souvislosti s Labutím jezerem a baletem zná, takže z mnoha možností vybírat nemohl. Ať už ale znázorňuje kohokoliv, na jeho nabídce a pozvánce na drink to nic nemění, takže pokud souhlasí, s upitím ze svého drinku se s ní začne lidmi proplétat zpátky k baru, kde si bude moct vybrat cokoliv, co jí padne do oka.

Welcome

The construction crew

Name of the current event

Cocktail bar