„Čakanie si prežil, čiže všetko v poriadku,“ venuje mu sladký úsmev a zľahka ho potľapká po hrudi. Vedela, že Sebastian si uštipačnú poznámku, jednoducho, nebude môcť odpustiť. Už ho natoľko dobre pozná. „Oh, ďakujem, ty sám vyzeráš výborne,“ venuje mu jeden letmý bozk na líce a následne sa spolu poberú k podniku, kde sa dnešná párty odohráva. Jeden panák na rozohriatie a ich kroky smerujú, nečakane, rovno k baru. „Pozor nato, niekto je tu dnes odvážny,“ uškrnie sa na Sebastiana, ktorý si rovnako objednal drink Black Widow. Väčšinou sa drží svojho dobre známeho alkoholu a príliš neexperimentuje, aspoň teda z jej skúseností, kedy spolu boli v bare. Ona má tiež svojho obľúbenca, ale rada vyskúša niečo nové, hlavne takto zaujímavé drinky, ako sú podávané práve na Halloween. „Ja? Ja som ťa nahovorila?“ poukáže prstíkom na seba so smiechom popri čom nesúhlasne zavrtí hlavou. „Netvár sa, ako keby si v tom nemal žiadny podiel, dobre?“ zdvihne pohárik s drinkom, ktorý im pristál na bare do výšky očí a uškrnie sa. „Niektoré kostýmy sú naozaj podarené, to musím uznať,“ porozhliadne sa navôkol, kde sa to okolo nich hemží kovbojmi, anjelikmi či diablami, ale často aj naprosto originálnymi nápadmi, do ktorých museli ľudia dať veľa úsilia. „Ale klasika je klasika,“ to by nebola ona, keby sama sebe trošku nezdvihla ego. No čo, nie je zrovna najskromnejším človekom na svete. A predsa nie je nič zlé na tom vedieť sama seba pochváliť, keď si to zaslúži. Dnešný večer však nie je len o výhre, aj keď tá by, jednoznačne, bola dobrým spríjemnením. „Wau, toto je fakt dobré,“ uznanlivo pokýva hlavou, keď si po prvýkrát odpije z Black Widow. Ani len netuší, čo všetko sa v tom nachádza, zaujalo ju to hlavne svojim čierno-červeným vzhľadom. Hoci by sa rada niečo viac dozvedela, nechystá sa zo Sebastiana nasilu ťahať informácie o jeho živote, keby chcel, tak by jej sám niečo viac porozprával. Sama to veľmi dobre pozná, a preto to možno aj tak chápe. Poťuká si prstom po brade, ako keby premýšľala nad tým, čo by mu zaujímavé povedala. Hoci občas zatiahne aj Seba do takých tých typických babských rečičiek, je si vedomá toho, že ho často úplné podrobnosti až tak nezaujímajú. Ak sa ale jedná o nejakých spoločných známych alebo niečo juicy, tak to má hneď od Amelie z prvej ruky. Amelia nemá zrovna nejakú jednu najlepšiu priateľku, a tak jej Seb toto miestečko často nahrádza, či chce alebo nechce. „Neviem, či chceš zrovna počúvať o mojom vzrušujúcom milostnom živote,“ zľahka nadvihne obočie, ako keby to bola pre Sebastiana taká otázka. „Ale nie, žartujem, nič čo by stálo za zmienku,“ zavrtí hlavou s úškrnom na perách. Hoci by sa niekedy rada vyrozprávala o všetkom, čo sa jej honí hlavou, tak rovnako ako aj Sebastian, nerada rozoberá úplne vážne veci alebo nebodaj svoje pocity. V tomto sa naozaj títo dvaja našli. Je veľmi málo ľudí, ktorým sa dokáže zveriť s intímnymi vecami, ale aj pri nich to vyžaduje extrémne úsilie, aby vôbec zo seba niečo dostala. „Ale kto vie, možno dnes tam niečo zaujímavé pribudne,“ s provokatívnym úsmevom pohladí Sebastiana po hrudi. Čo si budeme, nebolo by to po prvýkrát, čo by sa niečo takéto medzi Ameliou a Sebastianom odohralo. Avšak už je to odvtedy celkom dlhšia doba, čo sa skôr stretávali v priateľskom duchu a k ničomu to nesmerovalo, aj keď občasné flirtovanie si nedokáže ani jeden z nich odpustiť.

"No asi by bylo dobré, kdyby to nebyla taková návštěva která nedopadne nejlépe, takže něco příjemnějšího kdy by si lidi dokázali třeba zvyknout na nové... bytosti," pokrčil rameny trochu zamyšleně. Sice byl nadšen a věřil si, že by byl alespoň trochu připraven, kdyby došlo na konec světa, ale když nad tím přemýšlel, uvažoval i nad tím, jestli by pro něj nebyl hlavně jednoduchý i jeho konec. Hlavně díky té jeho nešikovnosti, kdy je schopen přizabít se i o vlastní nohu.
Moc nad tím raději už nepřemýšlel a jenom na ni trochu překvapeně koukal, když mu najednou navrhla, to že by mu klidně nějaké potřebné věci pro kočku mohla dát. "Opravdu? Teda jedině pokud to nebudeš potřebovat.. a rozhodně by to nebylo zadarmo," zavrtí hned hlavou. Samozřejmě moc toho na utrácení neměl, byl docela rád, že se uživil, ale tak nějak si dokázal představit že by to od Alesii získal mnohem levněji než v nějakém zverimexu. Docela ho překvapilo to, jak snadno nad tím přemýšlel a taky to vypadalo, že bude mít teda brzy doma nového spolubydlícího. Dokonce se těšil, doufal jen že kocour u něj přežije. Byl rád že si o ní pamatuje nějaké ty základní informace ohledně toho co studuje a tak se ji na to i během toho co prošli pár společných zájmů a nebo zájmy toho druhého ptal. Chvíli ji sledoval, nic moc ji na to neřekl. Upřímně nevěděl ani co. Nathaniel byl prakticky už nervózní z toho, že byl docela dost otevřen a taky jak snadno se mu s ní mluvilo. Taky to byla dívka, a on o sobě moc dobře věděl, že raději bude vypadat jako nerd než aby se snažil... povzbuzovat a dávat lichotky, i ty klasicky přátelské mu dělaly kolikrát problém.
Pak už během chvíle u baru byly někde v bezpečí se svými drinky. Trochu se pohodlněji usadil do sedačky a díval se okolo. Svým způsobem byl rád, že překonával svoje meze, jistě věděl, že to nebude jen tak, ale tohle pro něj bylo pokrokové. Avšak kamarády si rozhodně neplánoval dělat, nevěděl jak a tak byl vlastně i nakonec rád, že tu mohl právě být s Alesiou a bavit se prakticky o čemkoliv. Dokonce se mu líbilo to, jak pokaždé našli společnou tóninu protože to nezažíval jen tak. Trochu více se rozpovídal o tom svém fantasy, které tak miloval a byl rád, že zjistil, že i Alesia byla fanynka a tak se nemusel zastavovat po první větě. Podíval se na ni a lehce přimhouřil oči. "Hm, ano. Arwen k tobě sedí," pokýval hlavou po svém zhodnocení a pak se jen lehce usmál. Doufal totiž, že úsměv naznačí to, že to nemyslel samozřejmě nijak kriticky. Opravdu to viděl a chápal proč se jí líbila právě Arwen. Pak se ale z Pána Prstenů dostali i na Harryho Pottera, kterého samozřejmě měl rád taky, kdo by neměl že? "Myslím že jeho nešikovnost byla skoro stejně velká jako moje," uchechtne se. Sám cítil jak rudne jen kvůli tomu, že pomyslel na vzpomínky toho, jak si našel Hermionu a dávali se opravdu dlouho dohromady. "Bylo to hezké.. Chudák Harry, většinu času páté kolo u vozu," pronesl jenom a pak na moment zavřel oči. Jo to znělo asi divně, měl mlčet. Nebo alespoň to si myslel, že mlčení bude nejlepší. Raději si rty zacpal skleničkou, docela do sebe ten drink házel a musel uznat že mu to nijak nevadilo. Možná to byl právě ten alkohol, kdo mu dodával odvahu pronášet neustále blbosti. Pronesl nakonec poznámku o tom, že by s Dobbym moc nefungoval a pak když zmínila Hagrida musel se zasmát zase on. "To bych musel najít všechny své věci a vycpat oblečení, abych vypadal jako on i vizuálně," uchechtne se jenom.
Trochu ji přiznal to, že i přes svá dramata co měl ve svém životě v jeho minulosti sem tam docela často sáhl po hororu. "Úplně to chápu, četl jsem jednou i Hřbitov Zvířátek, a taky něco co jsem raději položil z ruky, protože.. to nahánělo hrůzu," poví jen. Samozřejmě jedna zmínka o Tolkioenovi nebyla pro něj dostatek a tak jej zmínil ještě jednou. "Ano, přesně tak," souhlasil nakonec jenom s dalším napitím. Poslouchal ji, proč si vybrala zrovna útulek, který jej zaujal a pak jenom lehce chápavě pokýval hlavou. To se však hned zastavil, když dostal i takové pozvání. "Vlastně.. rád bych to někdy zkusil. Myslím, že bych to mohl zvládnout," poví jen konec dřív než si to stihl promyslet a tak jen sám nad sebou byl lehce překvapen že i souhlasil. Jop, rozhodně se takto odvazuje díky dávce alkoholu, kterou skoro nikdy neměl. Během dalšího momentu měl už v ruce její mobil a div nepadl údivem nad tím, jak fotky byly pěkné. "Rozhodně nepřeháním, Alesio. Jsou fakt krásné," poví hnedka a sám měl lehce růžové tváře. Poklony.. opravdu těžká věc pro něj. Pak raději ale věnoval pozornost pořádně fotkám a trochu šokován tím, že i on byl v jejím telefonu. "Nemusíš se omlouvat, jen jsem si nemyslel že bych někdy měl výraz pro fotku," zasměje se nakonec. Během toho, co projížděl její fotky ji ještě pověděl co sám ještě dělá a dokonce zmínil kytaru, kterou nezmiňuje nikdy před nikým. "Pokud se hudba nezmění ve falešné noty.. nevidím naději," pronese jako vtip. Je možné, že hrál dobře, ale nikdy před nikým nehrál, pokud ho teda přes tenké zdi neslyšeli sousedi. Vrátil se zpět ke své osobě na jejím telefonu a musel se zeptat. "Pravděpodobně, to dělám často," uchechtne se jenom a zavrtí hlavou. Pak ale našel jinou, která ho zaujala a hned se musel zeptat. "Pocházíš z Holandska? Ani jsem to netušil," podívá se na ni hned. "Je to hezké.. hned bych se tam podíval," poví nakonec jenom. Projede si ještě pár fotek a během toho dopije své pití. "Dáš si ještě? To samé když tak? Obětuji své tělo a dojdu nám klidně pro další," zazubí se na ni hned trochu přátelsky a uvolněně s onou otázkou i v očích.

Nemusí si znovu prohlížet imitaci Jokera namalovanou na obličeji Ellie, aby uznal, že je její dílo skutečně dílem mistrovským. Alespoň v jeho očích, které na její práci nevidí jedinou chybku, což je také důvod, proč nemůže vznést žádnou oprávněnou námitku, kterou by hájil své vlastní (ne)schopnosti. A tak se omezuje na obyčejný úšklebek, dávajíc jí najevo, že má sice pravdu, ale že to nehodlá přiznat nahlas. Ne po jejím dalším komentáři, který by jí měl dát pořádně sežrat! V hlavě se mu rýsuje nejedna poznámka, kterou by jí mohl její dobírání vrátit, ale protože je podzim a ani v jindy prosluněné Californii není v tomhle období ve večerních hodinách nejtepleji, nakonec nad ní jen s pobaveným úsměvem protáčí oči a vede ji konečně dovnitř, aby nenachladla. Pak by mu ještě vyčetla, že je to jeho chyba!
Stačí, že si ho jeho hobití kamarádka dobírá za výšku, do které narostl, jako by snad někdy v průběhu dospívání mohl svůj růst zastavit. „A nejseš spíš ty nějaká zakrslá?“ vrací jí úder stejnou mincí a zcela záměrně si ji pomalu sjede pohledem od hlavy až k patám, aby své poznámce přidal na významu a hloubce. Skutečnost, že jsou zkrátka jenom ty dva největší výškové protipóly nacházející se na opačných stranách metru úspěšně ignoruje. I přes své chytré připomínky a námitky, se k ní však nakonec sklání, aby jí nasazování kočičích uší, se kterými se na něj vytasila, usnadnil. A samozřejmě si díky tomu vysluhuje několik dalších přátelských popíchnutí nebo osočení z toho, jak moc nerdovsky tu před ní právě mluví. „Tak to rozhodně nebyla,“ okamžitě namítá, neuvědomujíc si, že tím v podstatě přiznává, že už pronesl věci, které mají k nerdům mnohem blíž než přiznání o tom, jak se hrbí nad knihami. Ne, že by mu to vadilo. Klidně ať ho Ellie jako nerda vidí, protože ním vážně tak trochu je. Jenom místo sledování sci-fi filmů a chození na comic con tráví hodiny s knihami v rukou. „To protože se snažím držet krok s tebou,“ kdyby to nedělal, už by byl pod tíhou jejího věčného popichování dávno zadupaný do země. Takhle je sice trošku víc sassy, než normálně bývá, ale aspoň si má jeho bestie na co stěžovat, což zcela evidentně dělá s velkou oblibou. „No to teda nevím, skoro tě ani nevidím, když vedle mě jsi… možná bys mi vlastně vůbec nechyběla, protože je to už teď, jako bys tu vůbec nebyla,“ s hravým úsměvem na rtech ji popíchne, ale když hned vzápětí postřehne ten její štěněcí výraz, s povzdechnutím se vzdá a přizná pravdu. „Asi bys mi chyběla, ale jenom trochu,“ ukazováčkem a palcem ve vzduchu naznačí miniaturní množství ukazující míru toho, jak moc by mu chyběla a pak už ji nechá, aby mu po vylepšení kostýmu upravila i rozdrbané vlasy. Ty určitě nasazením kočičích oušek utrpěly menší újmu, ale protože si s jejich úpravou dnes nedal záležet tolik, jako jindy, nevadil by mu ani menší rozcuch. A vlastně by mu nevadil ani za jiných podmínek, protože jeho hnědé vlnky si poslední dobou často dělají, co chtějí a on s tím nemůže nic dělat. „Jak laskavé,“ s cukajícími koutky po ní koukne, vděčný za to, že z druhé kapsy doopravdy nevytáhla i ten kočičí ocas. To už by pak asi po zbytek večera pro jistotu dělal, že ji nezná. Takhle s ní ale může s klidem na duši zamířit vstříc baru a tiše doufat, že už ji žádné další šílenosti nenapadnou.
Lidí je u barového pultu rozestavěných dost, přesto se jim podaří si pro sebe místo ukrást. Dokonce ukořistí i jeden z lístků s nápoji ze speciální nabídky a i když by si je klidně mohl přečíst na tabuli vyvěšené nad barem, volí starou dobrou klasiku. Očima mezi nápoji skáče spíš jen ze zvědavosti, než že by měl v plánu si vybrat něco pro sebe. Mohl by sáhnout leda tak po nealkoholické verzi, ale protože mu do lístku přes rameno nakukuje někdo, kdo sem rozhodně nepřišel popíjet čajíček, nakonec z drinků přece jen jeden vybírá. Jen ne pro sebe, ale pro šílenou Jokerku vedle sebe. Dokonce tak šílenou, že ho tu mlátí pěstí do ramene! Uhnout jí nestíhá, proto její ránu schytá přesně tam, kam byla mířená a se záměrně dramatickým zaskučením, si hned zasažené místo druhou rukou promne. „Nejradši na tobě mám ty násilnický sklony, fakt, báječná vlastnost,“ vytasí se na ni se sarkasmem, přesto v jeho hlase nelze přeslechnout pobavení deroucí se ven, stejně jako tichý smích unikající z jeho rtů pryč v momentě, kdy do něj ještě jednou drkne. Radši sklápí pohled zpátky k lístku, aby se dalším útokům agresivních hobitů vyhnul a protože si ještě jednou přečte název drinku, co jí společnými silami vybrali, uvědomí si, že z něj nejspíš vymlátila schopnost číst. „Nebo teď kvůli tobě vidím jenom červeně,“ s  úsměvem na ni mrkne, narážejíc na její červený outfit. Je si jistý, že spousta kluků by kvůli ní a tomu, co má na sobě, dneska určitě červeně viděla. Možná by kvůli ní zapomněli i na to, jak se skládají slova dohromady, což naštěstí není jeho případ a tak dokáže nově příchozímu barmanovi sdělit svoji objednávku bez jakýchkoliv zádrhelů. Je to jen obyčejná cola, ale jemu pro zábavně strávený večer bohatě stačí Ellie, jejímž směrem se natočí, aby na ni líp viděl, když se sama otočí směrem k tanečnímu parketu. Na ten se on dívat nepotřebuje. Proto se jen bokem lehce opře o bar a v zamyšlení nad její otázkou, si jednou rukou začne pohrávat s vyhrnutým rukávem své černé semišové košile. Zamyšlený postoj mu však nijak nepomáhá ve vymyšlení kloudné odpovědi, kterou by jí mohl dát a tak zůstává u takové, se kterou není jeho kamarádka vůbec spokojená. „Kdybych ti měl vyprávět o všech knihách, co jsem přečetl, rovnou bychom si mohli támhle v rohu založit čtenářský kroužek,“ kývne hlavou směrem k jednomu z rohů baru, sdělujíc jí, že by jim konverzace o knihách nejspíš zabrala zbytek večera. A z toho by Ellie určitě tak nadšená nebyla.
Zdá se totiž, že tahle Baby dnes večer v koutě sedět nehodlá, protože jen co před ní přistane její drink, už ho drží v ruce a zelenou, jedovatě působící tekutinu do sebe obrací skoro stejně rychle jako panáka vodky při vstupu. Není schopný posoudit, jestli jí to chutná nebo ne, ale protože to i přes její nepříliš nadšený výraz pije dál, nakonec usuzuje, že ano a místo toho, aby se jí zeptal, jestli nechce něco jiného, začne na oplátku vyzvídat on sám. Novinky z jejího života si vždycky vyslechne rád a protože je mnohem víc extrovertní, než on, rovnou po ní s její prvotní odpovědí hází skeptickým pohledem. Ani trochu jí nevěří, že by nic nezažila a nevěří jí oprávněně. V další vteřině už na něj totiž sype všechno, co se jí v poslední době stalo a on všechny ty informace sotva stíhá vstřebat. „Překonání osobáku je nudná životní událost?“ nevěřícně po ní koukne, těžko říct jestli kvůli tomu jak to podala nebo kvůli tomu, že mu to řekla až teď. Taky mimoděk sklouzne pohledem k drobnému náramku připevněnému na jejím zápěstí. Ví, že si ho nikdy nesundává a co pro ni znamená a tak je rád, že ho zase našla. Rozhodně z toho má větší radost, než z jejího dalšího pokusu o výzvědy, nad kterým s pobavením zavrtí hlavou, až teď poprvé sahajíc po cole položené na barovém pultu. Musí se nejdřív napít, než vymyslí, o co by se s ní asi tak mohl podělit. „Fajn, poprvý v životě jsem zkusil hrát videohry, poslední kniha kterou jsem četl byla Emma od Jane Austenový a jak už víš, teta znovu našla svojí vášeň k pletení, takže mám teď víc svetrů, než lidi na Sibiři,“ hodí po ní pohledem naznačujícím otázku, jestli je konečně spokojená a o malou chvilku později už se stává svědkem její zřejmě nově nalezené lásky k alkoholu. Ještě ani nevypila první sklenku a už si vybírá druhou! Naštěstí pro ni ale není její mámou, aby ji na tenhle drobný fakt upozornil, takže místo toho jenom nepatrně povytahuje obočí, když zmiňuje, že snad bude jejím dnešním zachráncem. „Před otravou alkoholem? Víš doufám, že ti alkohol povyrůst nepomůže,“ nedokáže si odpustit další narážku na její výšku, v podstatě jí pouze vracejíc to, jak si na začátku večera dobírala ona jeho. V případě nouze by ale jejím zachráncem klidně byl, protože by ji v tom nikdy nenechal. Doufá však, že žádné hrdinské skutky dneska nebude muset vykonávat. Snad i díky tomu a naději, že by ze sebe Ellie mohla alkoholové opojení trošku dostat pohybem, rovnou nezamítne její nadšeně zvolaný nápad související s tancem a místo okamžitého záporu, se tak dočká rezignovaného povzdechnutí. „Ne, neumím,“ respektive neví, jestli to umí. Do klubů nechodí a tudíž ani neví, jestli vůbec bude vědět, co na tanečním parketu dělat. Ale protože je Ellie jeho nejlepší kamarádka, upíjí naposledy ze své koly a natahuje ruku jejím směrem v gestu, které se obvykle dělá, když se někoho chystáte odvést na taneční parket. „Ale pojď, za tu čtyřstovku se tam s tebou klidně ztrapním,“ se spikleneckým úsměvem na rtech a nevírou v sebe samého tedy čeká, jestli se s ním k parketu vydá. A může u toho jenom doufat, že už budou všichni natolik opilí, že nikoho nebude zajímat, co za taneční kreace tam vytváří.

Kdo by to byl čekal, že si najde zábavu prakticky ihned? Stačilo jedno malé oslovení a už tu s Louisem flirtuje, jakoby tu spolu stali už několik hodin. Nebude si stěžovat a ani nechce, protože se jí Louis vážně líbí a dle jeho pohnutek i ona jemu. A i kdyby z toho večera nebylo nic než povídání, tak je to taky vlastně moc dobře, alespoň bude totiž vědět, že Louis není jeden z těch, kteří chtějí každou dostat jen do postele. Takové věci má ráda, když se stanou přirozeně a ne, že se o to někdo snaží za každou cenu. Usměje se na něj, když jí poklonu vrátí a dokonce k ní přidá něco navíc. Lehce pootevře ústa, která jí na tváři vytvoří sladký úsměv a pohled přesune na její předloktí a pomalu zpátky do Louisova obličeje. Letmý, ale přesto intimní dotek? To se jí líbí! “Tak to máme společné“ dodá ještě za tím a nechá jejich pohledy chvíli splynout v jedno než se od sebe více odtáhnou. Připadá jí lehce nervózní, ale místo pohoršení se jí to naopak líbí. Ráda přivádí muže do rozpaků a že to někdy opravdu umí. Tak důkaz? To jakože mu má roztáhnout nohy? Mhm, ne, tak to asi nemyslel. “Pro tebe bych jich mohla pár najít“ odpoví takto s menším úsměvem na rtech, protože mu nechce dávat důkazy jen tak zadarmo. Do této chvíle by však nenašla jediný důvod proč mu ho alespoň nedat v podobě očních kontaktů či doteků a uvidí se, kam až je dnešní noc zavede. “To asi ano“ lehce pokrčí ramenem a je ráda, že se jejich téma přesunulo někam jinam. Vážně se nechce bavit o svém bratrovi, i když tohle téma vlastně nakousla ona. “Tři vlastnosti“ krátce zúží oči směrem ke stropu a opravdu uvažuje nad tím, co by mu měla říct. “Nikdy se nevzdávám, mám vůdčí schopnosti a týmového ducha, proto hraju fotbal. A umím být skvělá společnice“ lehce nakloní hlavu na stranu a zase to schválně nechala takto „nedokončené“, aby měl Louis o čem přemýšlet a ještě přihodila jednu. Nemyslela však společnici jako společníci, kterou si zaplatíte, to vůbec ne! “A tvoje?“ zeptá se zvědavě, když už tohle téma nakousli. “Ne to nejsem“ lehce zavrtí hlavou, ale jí to pobavilo, takže je ten úsměv na místě. Na něco takového ale nemá vlohy, takže i kdyby chtěla, nebyla by dobrý detektiv. Každý nedokáže všechno. “A obzvlášť v tak velkém městě. Ale pokud bys znal nějaké super místo, skvělému tipu se bránit nebudu“ lehce si o sebe promne rty a z toho stání už jí začínají bolet nohy, takže se rozhlédne po nějakém vhodnějším místě a jelikož se k tomu Louis nemá, tak to navrhne sama. Mávne na číšníka, že si objednají ještě jednou, avšak Lizzie zůstane u toho, co pije. Následuje Louise a výběr místa jí nevadí. Nepotřebuje sedět u stolu, hlavně, že nemusí stát u baru jako dva idioti. Podívá se na tu mezeru mezi nimi a musí se lehce pobaveně usmát. “Mě se nemusíš bát, Louis“ řekne k němu mile a posune se k němu blíž tak, aby se dotýkala jejich kolena. “Jsi nervózní?“ zeptá se bez okolků u čehož si zkousne spodní ret, protože jí to přijde roztomilé. Přes ní se nemusí stydět. Lizzie už toho viděla. “Jsi tak sladký“ řekne hravě, ale uchváceně zároveň své myšlenky na plná ústa, což se Lizzie zkrátka občas stává a ne vždycky se to hodí. Často jí to dostane do problémů, ale tentokrát to myslela jako poklonu a věří, že to Louise nějak přijme.

< Nerdský spolek

Raději byl všude jinde než doma, kde to bylo stále stejné peklo. Musel ihned využít situace, kdy svou hlavu mohl ubrat jiným směrem a taky udělat další krok v začlenění zpět do společnosti. Tři roky ve vězení nejsou nic moc, tohle by si myslel každý, kdo v takovém prostředí být nemusel. Aiden by to popsal jinak, pokud by byl ochotný to někomu vyprávět, což není. Ihned jak vejde dovnitř se na něj upře několik očí a přísahal by, že si o něm i povídají. To není žádná novinka, povídali si o něm i před pobytem ve vězení. Jak už ale bylo řečeno, dneska chce přijít na jiné myšlenky a jakmile si všimne Meg, rozhodne se jí jít pozdravit. Prozradí jí své jméno, když očividně tápe a následně přitaká, že je to tedy on a nevymýšlí si. V podstatě se neznají, ale to mu naopak hraje do karet. “Doufám“ přizná ohledně hraní skupiny. Koncert asi nebude tak rychle, ale zkoušku už naplánovanou mají. “Neměli by jsme ztrácet čas“ dodá ještě za tím, protože být po jeho, tak chodí hrát každý den, ale to se samozřejmě nedá, vzhledem k tomu, že mají všichni nějaké své povinnosti. I Aiden je má, ale ne, že by jim věnoval příliš času, jestli vůbec nějaký. “Řekli jsme ti někdy ne?“ lehce nakloní hlavu na stranu a poukáže na tento fakt. Navíc každá fotka od Meg je jako od profíka a Aiden si jich celkem dost schoval, o čemž ale nikdo neví. Nechce, aby si lidé mysleli, že mu na něčem záleží nebo vůbec na někom. Očividně to nepřináší nic dobrého, když jeho bratr kvůli tomu zabil. “To teda“ zvětší na ní oči, že na to kápla a jistě by se divila, co všechno byl Aiden schopný vymyslet za zábavný program. A když už jsou u těch kostýmů, tak musí pochválit ten Meg. Člověk by si řekl, že Aiden chválí ženy celkem často, ale to není tak úplně pravda. Ano, zářezů má svém kontě hodně, ale všechny se mu líbili a každá měla něco, co ta druhá ne. Co se týče žen je celkem vybíravý, ale každý máme laťku jinak vysoko. Prohlédne si v rychlosti sám sebe, protože jemu to nepřišlo jako nějaký super kostým. “Díky. Děti v Číně si asi dali záležet“ pobaveně se usměje, protože je ten kostým koupený, valná většina z toho. Zbytek mu sehnal jeho zapálený bratr, který je do fantasy, anime a podobných věcí stejně zapálený jako Aiden, jen se s tím nebojí chlubit na veřejnosti. Tak nějak se přizná, že se po propuštění z vězení snaží začlenit zpátky do kolektivu a popravdě si nemyslí, že by taková informace Meg unikla. V podstatě to ví celé město a někde dokonce slyšel, že se o tom mluvilo i v televizi a psalo v novinách. Naštěstí mají jeho rodiče stálé místo u místní smetánky. Možná v tom hraje fakt, že jeho otec už se bohatý narodil, a tak se jen málokdo snaží mu oponovat. “Někde jsem začít musel a tohle mi přišlo jako fajn nápad. A co víc si přát? Asi jen svatý klid“ ledabyle pohodí hlavou do strany se svým pobaveným a zářivým úsměvem, neboť on by trochu klidu uvítal. Nejraději by odjel někam do hor nebo do pustiny, kde by ho nikdo neotravoval, nikdo mu neříkal jak má a nemá žít a vyhnul by se pohledům, které teď na něj občas padají. Aiden nepřizná, že by byl zase rád vítán mezi lidmi a vypadá spíš jako někdo, komu je to u zadku, ale nikdo nechce být sám a Aiden není výjimka. Musí se Meg zeptat, jestli přišla sama nebo tu na někoho čeká, protože pokud ne, tak by si na dnešní večer mohli dělat společnost. Nic za tím ale nehledá, dneska ne. “Chápu. A tys chtěla vyzkoušet svoje štěstí koho ti dneska přihraje do karet?“ optá se zvědavě s trochou nadsázky a rychle se rozhlédne kolem, neboť by si mohli někam sednout a dát si něco k pití. A ona souhlasí. “Toho by jsme měli využít než chytne tohle osazenstvo slinu a pak nám nezbyde nic jiného než pít vodu“ zasměje se a poukáže rukou k baru, aby šla Meg první a on jí bude následovat. “Hm? Kde?“ podívá se tím směrem jakým Mega ukazuje a zúží na ten hlouček oči. To je kurva Dominic? A kdo ho kurva obtěžuje?! Podívá se krátce na Meg, která se tomu chce vyhnout, ale Aiden by tam nejraději šel, protože nikdo nebude obtěžovat jeho kamaráda kromě něj! I když se s Domčou už tolik nebaví, stále ho má rád a stále je připravený mu krýt záda. Už, už se tam chystá jít, když se mu nad hlavou rozsvítí imaginární maják, jenž houká jako o život a navíc rudě září. Nemůže tam jít, zná se a kdyby ten dotyčný řekl jen křivé slovo před Aidenem, tak by nedopadl dobře a Aiddie by šel zase do vězení. Teď už by to nebylo jen na tři roky, ale možná na víc a bez podmínky. Zatne tedy ruku v pěst, aby tak své pocity přesunul někam jinam a věnuje Meg úsměv. “Tak jo. Hádám, že to Dominic zvládne“ pousměje se na ní a odvede jí tedy k baru, dál od toho humbuku a mrkne na nápojový lístek. “Takže. Buď si můžeme hrát na upíry, na superhrdiny a nebo si vyzkoušet wodoo“ přečte pár drinků v nabídce, které mají vážně výstižné názvy a při zmínce wodoo jí zamává prsty před obličejem v doprovodu citoslovce „huuu“ a zasměje se. “Co prubneš? Vyzkouším Mad Hatter, když už mám ten klobouk“ zvedne oči ke svému klobouku a přišoupne to menu k Mega. A než si vybere, tak se zase podívá na ten hlouček, jak to tam vypadá.

Líbilo se ji jak se chvíli po tom, co se dostali do baru popichovali. Samozřejmě to začala ona, což už bylo takovou tou klasikou. Bylo to snad pokaždé co se viděli, tak Ellie musela nutně komentovat jeho výšku protože ten jejich výškový rozdíl byl opravdu vtipný. Možná by zvážila přátelství s ním kdyby tenkrát co mu kradla jídlo stál a viděla jak byl vysoký. V sedě to přeci jen tak nepozná, avšak.. když nad tím přemýšlí tak by nakonec ani nic neměnila. Byl opravdu důležitou osobou a i to, že byl obr mu odpustila. "Řekla bych ti, že zkusím víc jíst, abych povyrostla, ale víš jaký mám apetit a očividně to nepomáhá!" poví hned na svoji obranu. Pravděpodobně byla malinká po své mámě. Neboť všichni z její rodiny, což byli muži byly vysoký jako její otec. Taky proto ji hodně často schválně dávaly věci hlavně do vrchních polic. Ovšem nebylo to nic s čím by si Ellie neporadila. Mezitím co se natahovala s kočičími oušky zazubila se na něj, že ji prakticky potvrdil to, že už nějaké nerdovské věci řekl. "Držím si seznam," nevinně lehce pokrčí rameny během toho co má ruce nahoře a podívá se mu krátce do očí s hranou seriózností, aby tomu uvěřil. Nic takového si však nedržela, neustále ho musela škádlit, neboť dnes ji to pěkně hezky oplácel! "Vidím, docela ti to jde," hrdě pokývá hlavou a pak se jen zasměje. Nakonec jenom velmi rychle se pozastavila, když ji začal prsty ukazovat jak málo by mu chyběla. "Myslím, že tvými velkými prsty jsou rozměry.. nepravidelné! Takže by to mělo být teda jako víc, tseh," odfrkne si nespokojeně a div se nenatáhla jednou rukou aby mu ty prsty dala trochu od sebe. No toto! Byla to drzost, že by mu chyběla takto málo, však... je její osůbka opravdu úžasná! Pak už konečně skončila se svojí úpravou ohledně kočičích oušek které hezky pěkně padly na jeho hlavu jako ušité. Pak už zase padla ze špiček do své normální velikosti a jen kývala hlavou. Ano bylo to od ní laskavé. Už jen protože kdyby si to pořádně promyslela s největší pravděpodobností by ho vytahovala.
Místo kočičího ocasu se ale nakonec dostali k baru, kde se Ellie trochu natahovala k Tobymu, aby aspoň trochu viděla nápojový lístek, i když už v ten moment věděla, že stejně dá na to, co ji vybere její nejlepší kamarád a tak se ani dívat nemusela. Během okamžiku pronesl však další komentář, který si ihned vysloužil praštění do jeho ramene. Snažila se dát svoji malinkou pěstí docela pořádnou ránu a po jeho větě hned zvedla bradu a nevinně pokrčila rameny. "Hromada bratrů se na člověku podepíše, já za to nemůžu, navíc si to občas zasloužíš," řekne hned a pak se stejně usměje neboť moc dobře věděla, že to nemyslel vážně, slyšela to pobavení a taky.. u ní jen tak vážná tvář prostě nenastane. Nebylo to nic pro ní hlavně kvůli tomu, že spíše měla raději zábavu a navíc.. tohle byl tak trochu i jejich typ humoru mezi nimi. Nebo alespoň pro ni to tak znamenalo. Podívala se na název drinku sama ještě jednou a pak se podívala zase na něj s úsměvem a trochu si potahala sako. "To byl plán," uchechtne se jenom. Stále si přišla na moment trochu nesvá, že možná přeci jen zvolila trochu odvážnosti, nikdy na takové věci moc nebyla. Nutně nehledala pozornost od okolí a teď? Ji bylo docela jasné, že na sebe dostatek pozornosti - ne-li přebytek - upoutávala a to jen jedním pohledem. Po tom co chvíli čekali na drink si chvíli všímala parketu, hudba co tam hrála se jí docela i líbila a rozhodně by si na ni tancovala. Ovšem stejně ji do hlavy skočil mnohem důležitější moment a to bylo vyslýchání Tobyho, nebo alespoň pokus o to. Sledovala ho s lehkou nadějí v očích během toho, co se z něj snažila vymanit alespoň něco z jeho života během toho co ho neviděla! I kdyby to byly ty knihy. Lehce pokrčila rameny a automaticky si uhladila sako, jako kdyby bylo snad pomačkané. "Kdyby si chtěl o knihách vyprávět, poslouchala bych i tu," pousměje se lehce. Byla to pravda, uvědomovala si, že to není úplně šálek kávy pro Tobyho a tak, kdyby chtěl večer strávit v jeho 'čtenářském kroužku', strávila by ho tam, jen aby se bavil.
Během dalšího momentu už měla drink u sebe a tak na nic ani nečekala. Na malý moment si drink prohlédla a pak už ho po velkých douškách docela rychle obracela do sebe mezitím co se tentokrát sám Toby dal na výzvědy o jejím životě. Ano, chvíli přemýšlela co by mu řekla a nakonec se stejně jako vždy hezky rozjela o svých chvilek života. "No, ani jsem to nečekala. Bylo to fakt jen o pár sekund, neřeknu kdyby to bylo už o větší počet, to by byla velká záležitost," snaží se hnedka vysvětlit. Běh milovala, i malé sekundy pro ni byly docela hodně hlavně když to bylo na dráze, kde opravdu usilovně trénovala. Automaticky si sáhla na náramek, nezmínila raději to, že během toho co jej ztratila potkala nového člověka, no trochu se mu do života přivařila jako nějaká bouře.. ale když si na to vzpomněla bylo to vlastně i příjemné. Krom krátkodobé ztráty. Nakonec ale hned zvedla pohled a pokračovala v otázkách ona. Hned nadšeně trochu povyskočila a dala si další doušek pití, které ji rychle dochází. "No vidíš! To jsou zajímavé události! Vyhrál jsi aspoň?" povytáhne zvědavě obočí a dokonce nakloní hlavu na stranu. Na další vyprávění pokývá hlavou a pak se jen hned zasmála. "Musím tví tetě poslat něco jako poděkování, protože ten svetr stál fakt zato. Možná ji přemluvím, aby ti udělala i nějaký víc.. barevný," škodolibě se na něj zaculí a dělá jako že svůj plán co mu prozradila opravdu začíná promýšlet. Nakonec si vzala lístek do ruky a když barman prošel okolo, rychle si u něj objednala další ten drink, co ji vybral Toby. Měla sice v plánu vyzkoušet všechny, ale nakonec změnila názor. Po několika velkých locích toho prvního ji nepřišel tak špatný a proto chtěla další. Během toho stihla zmínit to, že snad bude Toby aspoň zachránce. "Prosím tě, mám sem tam výdrž," mávne nad tím rukou a pak protočila očima. "Třeba jo! Nikdy nevíš," poví tajemným hlasem a pak se jen zasměje. Cítila, že začínala být v náladě. Ono.. asi si nemusela úplně dávat to víno doma, ale měla na něj chuť a tím vlastně ta nálada začala. Podívala se znovu na parket a jen se začala zajímat jestli Toby vůbec umí tancovat. "Myslela jsem si to," pronese jenom. Ani se ho neptala, nepočítala s tím, že by s ní šel tancovat a navíc ho ani nechtěla do něčeho nutit. Vlastně byla i připravena být trochu stranou mimo parket jen aby tam nemusel. Ovšem najednou na něj opravdu rychle otočila hlavu, aby viděla jestli to co slyšela myslí vážně. Trochu se ji z toho zatočila celá místnost ovšem nijak to nebrala vážně, byla až moc nadšená z toho, co viděla! Během toho ji tam přistál druhý drink který do sebe kopla možná až moc rychle, ale nechtěla aby si to Toby rozmyslel! "Panebože! Tohle si zapíšu do deníčku, Toby mě vyzval k tanci!" zazubí se na něj ale ruku hned chytá, protože tušila že by si to rozmyslel. "I když počkej, možná si dám ještě jeden," zastavila se uprostřed kroku a jen se lehce podívala na svůj z druhý z poloviny vypitý drink. "Poslední a pak tě tam dotáhnu, pamatuju si že jsi to nabízel!" řekne hned, aby jej raději nenapadlo později, že se z toho bude vykrucovat. Místnost se ji začala kupodivu docela točit, dokonce když pustila jeho ruku, aby se vrátila k baru lehce se zamotala, ovšem ji to nepřišlo nijak velké. "Vysvětlím ti tajemství tohoto tance," prstem poukáže aby šel k ní blíž, i když už tak byl blízko kvůli tomu kolik lidí okolo nich bylo. "Žádné není," snažila se zadržet smích protože ji to najednou přišlo opravdu hodně vtipné a dopila svoji druhou skleničku. Trochu to šlo do ni hůř, pálelo ji hrdlo možná z rychlého pití, cítila se jako kdyby měla najednou horečku, ovšem to nebylo nic co by ji nezastavilo v objednání třetího drinku. Třetí drink do sebe kopla snad ještě rychleji než druhý a podívala se na Tobyho. "Doufám, že teda nabídka k tanci pořád platí, i kdyby ne už se z toho nevykroutíš!" řekne hned, aby ani nezačal a pak chtěla začít dělat kroky, ovšem na moment se zastavila. Žaludek se ji promíchal s játrami a ona se začínala cítit docela... no nepříjemně. Lehce se zamračila a jen se chytla pultu. "Uh...," vysouká ze sebe. Samozřejmě se to snažila rozhodit, nechtěla slyšet přednášku od Tobyho, že neměla pít tak rychle, taky si začínala přijít trapně a to ji moc na nepohodlném pocitu nepřidávalo. "Jdeme?" poví hned aby zakryla svoji zmatenost s lehkým úsměvem.

Minulý rok stejně jako tento strávil na další Halloweenské párty. Měl tento typ párty docela rád. Vždycky sledoval lidi, co je napadne si obléknout a vždycky dokázal sám pro sebe zhodnotil že hodně často lidé mají docela dobré nápady. I on sám měl, tedy alespoň minulý rok, to se snažil. A kvůli tomu, že tento rok se rozhodl prakticky na poslední chvíli že sem nakonec půjde taky tak dopadl jeho kostým. Volil opravdu snadnou a možná až moc klasickou cestu. Jakou cestu? Cestu upíra! Měl na sobě oblek, aby vypadal, že si potrpí na módě a taky, aby vypadal zastarale. Na obličeji měl lehce pudr, aby vypadal světle a okolo rtů měl umělou krev, která mu sjížděla dolů. Byla stále mokrá dal na sebe pořádnou vrstvu aby to vypadalo aspoň trochu věrohodně. Dokonce měl docela věrohodné tesáky zasazené na zubech, ne ty klasické plastové, s těmi by pravděpodobně nedokázal pronést ani slovo. Když už měl mít takovou tu kostýmovou klasiku, chtěl si alespoň trochu potrpět na kvalitě. Jediné co pro něj bylo trochu překážkou bylo to, že se pořádně nedomluvil s nikým, aby šel s ním a proto se vlastně do baru nakonec dostavil osamocen, panáka s radostí přijal a pak šel dovnitř. Sem tam si procházel celý bar, občas se zastavil jestli nezahlédne nějaké známé tváře, avšak nikoho neviděl. Začínal se cítit trochu nesvůj hlavně kvůli tomu, že úplně s někým cizím navazovat kontakt moc nechtěl, i když s tím rozhodně problém neměl. Měl dostatek energie na to asi hlavně díky tomu, že si rovnou na baru objednal láhev piva, koktejly ho moc nebraly, pivo pro něj byla přeci jen mnohem jednodušší volba a doma si taky načal svůj joint, který si aktuálně schovával v kapse na horší časy. Horší časy jako byly tyto? Pravděpodobně. Vevnitř pro něj začal být trochu hrozný vzduch, navíc už to pro něj byla docela dlouhá chvíle od toho momentu co si naposledy zapálil cigaretu a jeho tělem kolovala dávka nikotinu, která jej pravděpodobně uklidňovala ze všeho nejvíce. Proto nakonec se zas otočil směrem ke vstupu, vyšel ven a během chvíle se trochu vzdálil od lidí co stále přicházeli do baru, aby si zapálil. Ve svém obleku se lehce opřel o stěnu, trochu si poupravil košili kterou měl od krku rozepnutou asi o tři knoflíky a tak chlad mu nebyl moc příjemný na jeho kůži. (outfit) Ovšem i přes zimu si Eliott prostě nedokáže odpustit cigaretu. Jakmile ji zapálil dal si ji k ústům a podíval se na lidi. V tom momentu měl pocit, že zahlédl někoho známého, a tak jen lehce přimhouřil oči, jestli se nepletl. Když se mu to potvrdilo prakticky ihned se zvedl. Inu netušil ani pořádně jestli Betty mohl považovat za známou, mluvil s ní vlastně jednou a pak ji sem tam potkával nebo zahlížel na univerzitě a to bylo všechno. Byl trochu zaměstnán svým životem, že se nikdy nezastavil, aby na sebe upozornil, ovšem to se teď změnilo. Tichým krokem došel k ní a postavil se kousek za ní. "Čekání na den, kdy se uvidíme znovu mě proměnil ve věčného upíra," pronese kousek od ní s tajemným hlasem a jakmile se otočí věnoval ji lehký úsměv aby ukázal skoro až realistické upíří zuby. "Rád tě znovu vidím, Betty," dodal nakonec jenom a trochu se narovnal v zádech. Doufal jen že ji nijak nenarušil plány a i kdyby jo, chtěl s ní strávit aspoň chvilku, prohodit pár slov, neboť to byla přeci jen chvíle co spolu naposledy mluvili.