Co dělat, když se vám nechce učit a už vůbec nechcete být zavření ve svém pokoji se spolubydlícím, který má potřebu si povídat? Nejprve si Chris hází s tenisovým míčkem o zeď, ležíc zády na posteli. To ho však po chvíli také omrzí. Navíc, ty kecy od kluka, který s ním sdílí pokoj, kolik zase potkal krásných dívek a kolik jich má jeho spolubydlící v plánu ojet, už Chrisovi lezou krkem. Nejradši by toho blba umlčel, ale nestojí mu za to. Měl asi raději zůstat u svého dědy, jak chtěla matka. Tam by ale zase pro změnu musel poslouchat je. Toto je tím pádem to menší zlo. Stejně to ale po chvíli nevydrží. Zvedne se tedy na posteli do sedu a věnuje klukovi ze spolku jeden ze svých úšklebků. Pak už vstane, míček odhodí na postel a přejde ke skříni, kterou otevře. Svlékne si triko, co má na sobě a oblékne si žlutou mikinu. Tepláky si nechá, jen si ještě obuje kecky. Ze stolu vezme mobil, který se mu dosud nabíjel a sluchátka. Obojí si strčí do kapsy a věnuje pohled klukovi. "Jdu si ven zaběhat, sám." Oznámí důrazně týpkovi, který si furt jede svoje a ještě u toho trapně gestikuluje rukama. Po této větě Chrise, však zmlkne a jen přikývne. Ne, že by měl Chris potřebu někomu říkat, kam jde. Jenomže, ten jeho spolubydlící by byl schopen za ním jít. Zdůraznit tedy, že jde sám bylo opravdu potřeba, aby klukovi bylo jasné, že nestojí o společnost. Sice si Chris hned poté, co vyjde z pokoje, nasadí sluchátka a pustí hudbu, ale tento blázen by byl schopen přeřvat i hudbu ve sluchátkách. Chris by byl nucen ho shodit někde do keře a zdrhnout mu anebo ho utopit v jezeře, kam má právě namířeno.
Ani jedno z toho však naštěstí nemusí řešit a ani nad tím přemýšlet, protože jeho spolubydlící dál sedí na své židli u stolu a dokonce se i po pár vteřinách otočí ke svému počítači a pustí si jednu ze svých počítačových her. Chris tedy vyjde z pokoje a zavře za sebou dveře. Jakmile jde po chodbě, už si dá sluchátka do uší a vytáhne mobil z kapsy. Najede na svůj oblíbený playlist a štráduje si to směrem ven. Před domem spolku si nasadí kapuci a vyběhne směrem pryč od všech těch studentíků.
Běží vcelku volným tempem a u toho mu zní hudba v uších na plné pecky. Tyto interprety jeho druhé já nesnáší, proto si je taky Chris s oblibou pouští. "Aspoň ten kravál trochu zeslab. Vždyť mi z toho praskne hlava!" Ozve se jeho hodnější část v hlavě. Nad tím se však jen Chris křivě usměje a nechá hlasitost tak, jak je. Až po chvíli se rozhodne ne příliš dráždit svou druhou stránku a skutečně sáhne do kapsy, aby ubral na hlasitosti hudby. To už ale i zapne kapsu, zrychlí a běží podél stromu zkratkou k jezeru. Doběhne k němu a zastaví se. Rozhlédne se kolem, zhluboka nadechne a pak dlouze vydechne. Dokonce se mu tváři objeví i poněkud pokřivený úsměv. Sehne se k zemi a shrábne pár placatých kamínků. Přijde s nimi v hrsti blíže ke břehu, nakloní hlavu na stranu a do jedné ruky si vezme kamínek. Pošle ho po hladině, že na ní udělá několik skoků, takzvaných žabek. Mladík tedy takto pokračuje i s dalšími kamínky a zdá se, že ho to baví. Každým kamínkem se dostává po hladině dál, než kamínek spadne do vody. Nedělal to roky, naposled ještě s tátou a to už je opravdu doba. Těžce si nad tím povzdychne, na chvíli se zamyslí a pak..pokračuje v házení. Rozhodně se teď nechce utápět v těchto myšlenkách. Zvláštní je, že na to, jak je docela obstojné počasí, je u jezera sám. To mu však nevadí ani v nejmenším, právě naopak. Nestojí o společnost. Je to takový vlk samotář.

Kendrickovi stačilo skutočne málo k tomu, aby si vedel nejakú situáciu dokonalo predstaviť. „Počkaj.. myslím si, že takto by to v mojom prípade nebolo.. ak by som sa stal nejakým svedkom vraždy alebo podobného činu určite by mi netrvalo dlho k tomu aby som niečo povedal polícii..“ bola to pravda, pretože Kendrick je presne ten typ človeka, ktorý sa nikdy nezamýšľa nad tým, čo povie. Nikdy sa nezamýšľa nad tým, či to je správne alebo nie. Všetko vypúšťa z úst ale nie takým spôsobom, kedy by sa to jednalo určitej arogancie. To zasa nie. On je len človekom, ktorý nemá ten filter na veci a mnohokrát premýšľa až po tom, ako sa mu niečo stane. Kedy už dochádza do určitej situácie. „Pretože viem, že v takých okamihoch je naozaj dôležitý každý jeden detail alebo nie? Myslím, že ak by sa niečo podobné stalo, tak by som sa pokúsil o to, aby polícia vedela opis presne do posledného detailu toho miesta, osoby ale nevedel by som do akej miery. Pretože niekedy mám problém si zapamätať napríklad to, či pásiky na tričku boli čierno biele alebo bielo čierne..“ povedal na malý okamih Kendrick dokonca až sklamaným hlasom, ako keby mohol za to, že to je niečo, čo by vynechal. „Snažim sa vždy zapamätať si všetko. Napríklad teraz viem, že by som si musel zapamätať presne čo si mala na sebe, každý jeden detail tvojej tváre, oblečenia len aby ťa mohli čo najrýchlejšie nájsť alebo telo identifikovať..“ povedal Kendrick pričom si až po malej chvíľke uvedomil, čo vlastne povedal a dal si ruku pred ústa. „Nie.. nemyslel som to tak, že by som teraz premýšľal nad tým, že by sa mal niekto nachádzať v tom jazere v nejakom potápačskom prevleku no alebo… alebo by sa mal niekto nachádzať pri jazere v domienke, že máme pri sebe dostatok peňazí a potom by sa snažil nás napadnúť.. to nie! Nemyslel som to tak, že by som chcel aby sa ti niečo stalo a potom by som musel identifikovať tvoje telo..“ povedal Kendrick pričom si uvedomil, že sa do vecí zamotáva ešte viac ako obvykle. „prosím ťa, musíš si len zvyknúť na to, že niekedy odtiaľto..“ povedal Kendrick pričom si dal ukazováčik na svoje pery, „To ide častokrát bez toho aby sa to spojilo s týmto..“ poťukal si následne po spánkoch na znak rozumu a zasmial sa. „Tak nejako sa mi podarilo odbočiť úplne od tej témy o ktorú sme sa opierali no nemám pravdu? Myslím si, že to niekedy prekonáme! Kedy ja nebudem mať strach s tým zverejniť pred niekým to na čom pracujem a ty nebudeš mať problém so zverejnením toho, čo práve fotíš..“ povedal Kendrick pričom na jeho tvári sa v tejto chvíli objavil skutočne úprimný úsmev, ktorý nahováral to, že by bol rozhodne rád za to, ak by mohol byť práve on tým človekom, ktorý by sa mohol podieľať na tom, že by sa nemusela báť toho, niečo ukázať. Kendrick sa nebál vody, aspoň nemal strach z toho že by sa mohol utopiť hoci pravda bola že pri jeho šťastí by to bolo presne to, čo by sa stalo. A bolo by to jedno či by sa nachádzal v jazere kedy nemá možnosť vidieť do hlbky alebo v nejakom deckom bazéne, kde sa nachádza na jeden centimeter kubický niekoľko hláv divne vyzerajúcich detí. Kendrick ale nečakal to gesto, ktoré urobila. Kedy ho požiadala o tanec práve vo vode v ktorej sa nachádzali. No mohol vôbec povedať nie? To určite.. Kendrick sa pozrel na jej ruku a následne vedel, že to prevzala do svojej réžie, čo sa mu osobne páčilo. Na jednej strane to bolo výborné riešenie, pretože bola skutočne malá pravdepodobnosť k tomu, že by jej stúpal po nohách. Kendrick mal možnosť sa pozrieť na svoje nohy, ktoré boli zaborené v tej vode a zasmial sa. „To je skutočne dokonalé riešenie! Pretože to tempo bude aj pre mňa spomalené..“ zasmial sa Kendrick pretože si uvedomoval, že on určite nebol tým dokonalým tanečníkom, ktorý by ju mohol vykrútiť celú noc na parkete v takom štýle, kedy by sa ráno len s ťažkosťami postavila na nohy. Samozrejme, že svojim spôsobom mohol no pri jeho šťastí alebo nešťastí by sa mu podarilo pri každej jednej pesničke minimálne desaťkrát skočiť na jej nohy, doslova skočiť pretože by sa vžil do nejakej rýchlej pesničky pričom by napokon aj tak skončili na pohotovosti so zlomeninami. Čo by asi nebolo to najlepšie rande v jeho živote. V tom momente si uvedomil jednu vec, bolo toto všetko vôbec rande? Prečo sa niekde nenachádza príručka toho, čo znamená to slovo? Zamyslel sa nad tým no napokon uznal aj on sám, že je ten správny čas k tomu, aby vyšli z vody. Pretože nebolo to ešte to ideálne počasie k tomu aby sa spoločne zabávali vo vode hoci on by nebol vôbec proti ak by v jej spoločnosti mal možnosť zotrvať ešte lepšie. Kendrick v jej prítomnosti možno po prvýkrát nemal pocit nejakej úzkosti, kedy by nevedel čo má v spoločnosti dámy povedať. Možno mal možnosť to niekoľkokrát aj pokaziť svojimi rozhodnutiami, čo povedal no aj tak celý tento večer v jej spoločnosti bolo niečo, na čo len tak nezabudne. Zasmial sa pri myšlienke na Hermionu. „čo je veľká škoda, na budúce to budeme musieť zmeniť!“ povedal Kendrick pričom vyčaril na tvári úsmev a rozhodol sa pre galantné gesto, ktoré by urobil každý jeden normálne premýšľajúci chlap. Kedy sa vzdal svojho pohodla, kedy zo svojich pliec sa rozhodol dať dole svoje sako a prehodiť ho cez plecia svojej dámy v domienke, že by jej to mohlo pomôcť sa nejako zohriať. Pričom počas toho ako kráčali smerom k jej domu sa snažil byť v jej prítomnosti, držať ju v objatí len aby sa zohriala a nedopadlo to tak, že by celý budúci týždeň strávila v posteli s nejakou chorobou. To by určite nechcel a bol by z toho aj sklamaným. „Milá Aira. Ak si prežila alebo prežiješ tento večer v mojej spoločnosti a budeš mať stále záujem sa so mnou stretnúť tak ti môžem sľúbiť..“ povedal Kendrick pričom sa na malý moment zastavil a uvedomil si, čo hovorila pričom mal možnosť si prezrieť ten dom, ktorý patril práve im. Zasmial sa, pretože na jednej strane to bolo priam typické pre dvojičky. „Tak to by som si to tipol na prvýkrát skutočne!“ zasmial sa Kendrick a následne sa snažil dopovedať presne tú myšlienku, ktorú mal v hlave a povedať slová, ktoré mal na jazyku. „No kde som to skončil… v tých mojich významných slovách?“ zamyslel sa Kendrick a v momente, kedy si spomenul tak pokračoval. „Tak ti môžem sľúbiť, že toto je len začiatok niečoho zaujímavého..“ povedal Kendrick s úsmevom na perách no následne sa stalo niečo, čo by nečakal. Kedy práve Aira urobila krok a venovala mu bozk na tvár pričom Kendrick na malý okamih stratil slová. „Ja..J..J..“ povedal Kendrick pričom sa musel pozrieť do zeme, pretože pocítil ako sa mu červeň dostala do tváre. Nemohol ani len nič povedať, bolo to ako keby nedokázal zo seba dostať ani len jedno slovo na miesto toho jej len zakýval a sledoval to, ako odišla do svojho domu. Následne po nejakej krátkej chvíľke, ktorá sa v jeho hlave javila ako celé roky sa rozhodol ísť aj on domov. Pričom ked už bol samozrejme daleko, kedy nemala možnosť ho vidieť si priložil ruku na to miesto, kde dostal bozk a povedal. „Whooow...“ s úsmevom na perách a so stále červenými líčkami sa napokon vrátil na chlapčenskú koľaj.
- chlapčenská koľaj.

--> Byt Leticia Petit
Už bylo skoro léto a to znamenalo krásné počasí snad každý den. Sluníčko krásně hřálo už od brzkého ráno a to byl taky jeden z důvodů, co Leti vytáhlo z postele. Byla ranní ptáče sama od sebe, ale když je do toho ještě krásný den, tak ho přeci celý neprospí. Narozdíl od svého spolubydlícího, který je ochrapa a snídani, kterou mu udělá, si dá, skoro jako pokaždé, k obědu. Ještě v pyžamu se vyloudila z postele a vyrazila do kuchyně, kde udělala dva obležené talíře a k jednomu napsala vzkaz pro Pabla. Jakmile se nasnídala, tak udělala ranní rutinu a vrhla se na věci do školy, který už musela nutně odevzdat - a který byly už dost možná po termínu odevzdání. Po úspěšném dodělání úkolů a všeho, co bylo nutné, tak se jí hlavou začalo honit, jestli bude lepší si jít zaběhat, nebo zkusit něco z jógy. Ona sportem žila, takže každý den toho kombinovala co nejvíc, takže je dost možný, že to nakonec dopadne tak, že dneska půjde běhat a i si dá jógu, nebo něco lehčího na protahování. Nakonec se rozhodla, že jít běhat v odpoledních hodinách, kdy sluníčko pere jak blázen, by byla dost možná sebevražda. Nakonec se odebrala k sobě do pokoje, kde se dala do jógy. To jí mohlo zabrat tak hodinu a její den byl hned o něco lepší. Pak se dala do dělání svého oběda, který by její spolubydlící nejspíš neocenil a dokonce dostala chuť i na nějakou ňamku, takže se vrhla do pečení. Což jí nakonec sežralo víc času než měla původně v plánu a z celého toho dnešního pobytu doma jí, typicky, rozbolela hlava. ,,Nějak mě rozbolela hlava, takže si asi půjdu zaběhat. Nechceš jít taky? Tomu tvýmu bříšku by to prospělo,” ušklíbne se na svého spolubydlu a poplácá ho po břiše. Dopadlo to tak, jak čekala a běhat půjde sama. Venku bylo pořád stejně krásně, jako ráno, ale sluníčko už tolik nepražilo, takže na běh jako stvořený. Člověk by řekl, že si může jít zaběhat do posilovny, ale to by mu Leticia dala, co proto. Nesnášela běhání v posilovně, měla ráda, když si může jít zaběhat někam do parku a být na čerstvém vzduchu. Odebrala se tedy k sobě do pokoje, aby si na sebe vzala něco víc vhodného na sport, než měla na sobě teď. Nakonec se rozhodla pro něco lehkého a tak to vyhrála pevná sportovní podprsenka, která vypadala spíš jako nějaký top a k tomu bílé sportovní kraťasy. (Outfit) Na ruku si natáhla takovou tu kapsičku na mobil a vlasy si dala do culíku, popadla sluchátka, nazula si boty a mohla vyrazit. ,,O 10 babek, že budeš pořád na tom gauči, až se vrátím,” rýpne si ještě naposledy před ochodem do svého kamaráda a pak už konečně vyjde ven.
Do uší si dá sluchátka a na mobilu si pustí nějaký písničky, mobil si následně dá do své kapsičky na ruce a pomalu se dá do běhu. Nedělalo jí problém běhat mezi lidma, prostě běžela a soustředila se na hudbu, která jí v uších hrála. I když je fajn si při běhání s někým povídat, tak běžet prostě hezky v klidu, bylo o něco lepší. Nikdo vám do ničeho nekecal a mohli jste si bezstarostně třídit myšlenky. Běžela přes park, okolo školy a doběhla až k jezeru, který bylo od jejího domu poměrně daleko, ale bylo tak krásně, že jí nohy běžely úplně samy. Zrovna běžela po nějaké travnaté cestičce okolo jezera, která byla vyšlapaná od lidí, kteří tudy procházeli, a viděla, že se před ní nachází nějaká skupinka lidí. Plán vypadal jednoduše - prostě jí oběhnout a pokračovat v běhu dál. No tak jednoduché to nebylo, protože se ve skupince nacházel jeden kluk od nich ze školy se kterým má jistý spory - s kým je Leti teda nemá, a když probíhala okolo, tak se tam nějakým způsobem přimotala jeho noha. Možná to byla náhoda a nehoda, no možná taky ne. Leti to samozřejmě nečekala a tak zakolísala a nakonec si nohy podkopla sama, takže se ocitla na zemi. Hezky dopadla na svá kolena, která budou určitě sedřená, a podobně tak i její ruce za který se zapřela. Když se zorientuje, co se stalo, tak se za stálé pozici na zemi, otočí za skupinkou, která už byla o něco dál a pobaveně jí pozoroval onen kluk, ,,na co čumíš debile,” nemohla si odpustit ani vztyčený prostředníček. Pomalu se sebrala ze země, oprášila si ruce od prachu, a prohlédla si svá kolena, která byla, podle očekávání, docela sedřená. ,,Skvělý, fakt výborný,” zamumlá si pro sebe a porozhlédne se okolo sebe. Nebylo to nic hroznýho, ani to moc nebolelo, takže mohla klidně pokračovat v běhu dál...ale usoudila, že bude lepší ty kolena aspoň opláchnout. No, na to by musela mít aspoň vodu, kterou si na běhání nevzala, což je za takových veder dost nezodpovědný. Naštěstí se nacházela u jezera a poměrně i blízko vody, takže se pomalu rozešla k břehu. Nemohla si nevšimnout, že se nedaleko od ní nacházel nějaký chlapec, který bezduše házel žabky o vodní hladinu, a který mohl být toho celého svědkem, pokud tomu věnoval pozornost. Letmo si ho prohlédne, když se přiblíží k vodě, aby si očistila svá odřená kolena a když je dostatečně blízko, aby na vodu dostala, tak si dřepne. Rukou se natáhne pro vodu, kterou si nabere do dlaně a pak si jí pokape koleno. Nepatrně se u toho ušklíbne, protože to sem tam štípně, ale nic, co by nezvládla.

Naštěstí jeho spolubydlící pochopil a rozhodl se zůstat v pokoji. Za to byl Chris opravdu rád. Nyní nebyl ve zrovna nejlepší náladě a navíc, jeho druhá osobnost nebyla tak přátelská, jako ta, již poznal jeho spolubydlící. Asi by se divil, kdyby Chris skutečně spustil a nechápal by, kdo, že se to k němu vlastně nastěhoval. To by vlastně ani nemohl chápat. Málokdo totiž mohl pochopit, co se odehrávalo tomuto mladíkovi v hlavě. Vždyť, koho by napadlo, že právě on může trpět touto poruchou. Nechlubil se s tím každému. Nebylo to nic, s čím by se totiž chlubit měl. Věděla o ní vlastně jen jeho sestřenice, jakožto osoba ze školy a ta mu slíbila, že se o tom nikomu nezmíní. Chris jí věřil. Stejně by to asi nejspíš popřel, kdyby se ho na to někdo zeptal. Vždyť, co je komu po tom, že? Nic. Chrise zkrátka nezajímá, co si o něm ostatní myslí. Tedy, aspoň v tomto momentálním rozpoložení. Proto si vyběhne ven a ve sluchátkách má naplno hudbu, která není pro slabé povahy. Poslední dobou si ji ale oblíbil. Tedy, jedna jeho část. Ta druhá ji nesnáší a kdyby mohla, tak mu mobil rozdupe, ale to bohužel nemůže. Může tedy jen vrčet a v hlavě si stěžovat. Nakonec se ale ten zlý rozhodne vyhovět hodnějšímu ve své hlavě, protože ho nechce dále poslouchat a hudbu zeslabí. Je to i z toho důvodu, že se zastaví u jezera a chce slyšet, kdyby se k němu náhodou blížil. Nechce tam však jen tak stát. Proto začne házet kamínky do vody a dělat takzvané žabky. Oblázky skáčou po hladině a Chrisovi se do hlavy dostane vzpomínka. Je to vzpomínka na doby, kdy ještě jeho otec žil a Chris byl ten malý, bezstarostný klučík.
Mohl mít tak deset let. Byli jako každý rok na chatě u jezera a Chris si odběhl hrát k jezeru. Házel kamínky do vody a sledoval hladinu. Když v tom za ním přišel jeho otec, sehnul se pro jeden kamínek a řekl, že Chrisovi něco ukáže. Zvedl ze země oblázek a hodil ho do vody. Ten začal skákat po hladině a Chris zíral jako opařený. Byl fascinovaný tím, co otec udělal a chtěl to naučit. Otec mu tedy ukázal, jak se to dělá a Chris to začal zkoušet. Vzal však špatný kamínek a neskákal mu. Po chvíli se tedy naštval, ale otec mu položil ruku na rameno a vysvětlil mu, jaké kamínky má brát. "Musíš být trpělivý a ne vše hned vzdát. Uvidíš, že časem se to povede." Sdělil mu a Chris se tedy uklidnil a sklopil hlavu k zemi. Hledal vhodný kamínek. Našel ho, soustředil se a pak ho hodil. Kamínek skočil dvakrát po vodě a ponořil se. I to byl ale úspěch. Chris tedy setrval a házel kamínky, dokud jeden z nich nepřeskákal téměř celé jezero.
Vzpomínka však zmizí ve chvíli, kdy Chris uslyší hlasy. Ohlédne se za nimi a vidí partičku kluků, kteří si to míří od jezera. Jsou asi něčím posilněni. Chris by jim nevěnoval pozornost a nejspíš by se přesunul dál. To by ovšem nesměl ten jeden podrazit nohy přicházející slečně. To se samozřejmě nelíbí jeho hodnější části a hned se taky musí ozvat. "To je kretén! Snad to tak nenecháš, ne? Řekni mu něco! Toto si přece nemůže dovolovat!" Už by se Chris uchechtnul tomu, jak dívka spadla, když zaslechne tuto přednášku. Sundá si tedy sluchátko z ucha a odfrkne si. S úšklebkem se vydá ke skupince i dívce. "Hej, blbečku. Co tak se omluvit?" Zavolá na něj Chris, když se k machýrkovi blíží. Ten se jako ohradí, jestli mluví na něj. "Je tady snad ještě jiný blbeček, který schválně podrazil někomu nohy a má z toho srandu? Aby ti ten tvůj úsměv nezmizel." Dodá ještě a to už se kluk naštve a rozejde se ke Chrisovi, že mu jednu ubalí. Chris však před klukem uhne do strany a v zápětí mu ránu vrátí. Míří mu přímo na nos a ozve se i křupnutí. Kluk se tedy ihned za nos chytne a s křikem, že mu ten idiot zlomil nos se vydá za svými kamarády a všichni poté zamíří od jezera pryč. Ještě za Chrisem něco křičí, ale ten je nevnímá. Jen se zeptá svého hodného já, zda je spokojen. Ten však stále není a Chrisovi je jasné proč. Otočí se totiž za sebe a vidí u jezera dívku, která si omývá rozbité koleno. Chris není zrovna typ, který by pomáhal dívkám v nesnázích, aspoň tato jeho část ne. Zhluboka se tedy nadechne a s výdechem se vydá k dívce. Dojde až k ní a sklopí k ní pohled. "Jsi v pohodě? Nepotřebuješ doktora nebo tak něco? Já totiž u sebe lékárničku vážně nenosím." Vyřkne a pohled mu sjede na její koleno. Má ho odřené, ale nevypadá to naštěstí na nic vážného. Chris si totiž neumí představit, že by ji třeba měl nést v náručí nebo tak. Sáhne do kapsy, zatím co dívku sleduje a vypne na mobilu hudbu. Vyndá si i druhé sluchátko z ucha a ze stejné kapsy vytáhne šátek. Ani neví, co tam dělá. "Mohu ti aspoň nabídnout šátek na obvázání, aby ti to nekrvácelo." Nabídne jí po chvíli a ruku s šátkem natáhne k ní. Jeho hodnější část se chytá za hlavu, ale rozhodne se nechat ho v tom...

Leticia na tohle úplně zvyklá nebyla, žila v domnění, že je dospělá a stejně tak i lidé, které ve škole vídá. Samozřejmě, ani ona nebyla nevinná a od urážlivých slov neměla daleko. Takže když se s tím klukem dohadovala, nečekala, že další věc co udělá, až jí uvidí, bude, že jí podkopne nohy. To by snad mohlo udělat jenom dítě na základní škole, nebo ne? To ale ještě nevěděla, co přijde chvíli potom, až se ten kluk dá na odchod. Když se Leticia po tom incidentu nachází na zemi, tak chvíli trvá, než se zorientuje, ale když se tak stane, tak se začne drásat na nohy. Klukovi ještě pošle vzdušný pozdrav v podobě vztyčeného prostředníku spolu s nějakými slovy. Když se ale rozhodla zamířit k jezeru, aby si svá odřená kolena aspoň opláchla, tak nečekala, že kolem ní jako vítr prolítne kluk, kterého předtím zahlédla sedět u jezera. Netušila, co se chystá udělat, a už vůbec nevěděla, že za tím klukem půjde právě proto, aby mu zlomil nos a chtěl po něm omluvu. Proto Leticia bez ohlédnutí pokračuje k jezeru, dokud z dálky nezaslechne nějaký povyk. To jí donutí se otočit a tak vidí, že neznámí kluk od jezera se dohaduje s klukem ze školy. Měla by tam snad zajít a něco udělat, nebo? Honilo se jí hlavou, ale rozhodla se, že tohle už není tak úplně její věc, i když nejspíš šlo o ní. Přeci jen se neprosila, aby se o ní ten kluk šel bít, vždyť ho ani neznala. Ani nevěděla, jestli třeba nebyli kamarádi a on mu nešel říct, jaký to byl borec. Proto se otočila a pokračovala dál po cestičce k jezeru, a jelikož se otočila, tak ani neviděla, že neznámí kluk toho druhého zmlátil a přišla i o tom, jak se dal na útěk.
Naštvaně se natahuje pro vodu z jezera, aby si mohla očistit svá kolena, když jí vyruší nějaký tlumený zvuk -jako by na ní snad někdo mluvil, až zapomněla, že jí ve sluchátkách vlastně nic nehrálo. Donutí jí to se ohlédnout a po její pravé straně zahlédne něčí boty. Musí zvednout pohled, protože chlapec stojí a ona klečí, a když tak udělá, tak se jí naskytne pohled na toho neznámého chlapce od jezera. Vyndá si z uší sluchátka a nechá si je viset dolů okolo krku. Sice neslyšela úplně všechno, ale z toho co slyšela si dokáže odvodit zbytek věty, ,,myslím, že to přežiju, dík,” odpoví chlapci a přikývne si na to. Svůj pohled se rozhodne přesunou opět k jezeru a znovu se natáhne pro trochu vody, kterou si vylije na koleno. Leticia bohužel nebyla moc výřečná, když měla dobrou náladu, natož teď. ,,Šátek?” optá se nechápavě, když jí to chlapec nabídne a přesune k němu pohled. ,,Ten si můžeš nechat. Stejně to vypadá, že se ti bude hodit,” pomalu se postaví a hlavou kývne k jeho ruce na který se nachází nějaký náznak krve. Možná jeho, ale nejspíš bude z nosu toho kluka, kterému ho zlomil -o tom ale nemá tušení. ,,Nejradši bych šla a nakopala mu tu jeho prdel,” řekne naštvaně a odkopne do jezera pár kamínku, který byly poblíž. Přejede si rukama přes hlavu až po culík a pak si jednu ruku dá na hruď, aby si mohla chytit svůj kamínek, který má na náhrdelníku a začne si s ním hrát. Chtěla si z kapsičky na ruce vyndat mobil, ale když si pro něj sáhne, tak jí dojde, že tam není. Takže jí nejspíš musel vypadnout při tom pádu. ,,To je takovej debil,” zamumlá si pořád ještě naštvaně a začne pohledem koukat na zem, jestli ho někde nezahlédne. I když je dost jasný, že u jezera ho neztratila. Jak tak pohledem bloudí po zemi, tak opět pohledem přejde na boty toho chlapce, který na ní před chvíli mluvil a zvedne k němu pohled, ,,můžu pro tebe ještě něco udělat?” optá se možná trochu nepříjemně, ale nemůže se jí divit. Není to zrovna její radostný den. Pak jí ale dojde, že by se jí mohla hodit jeho pomoc, i když jí je teda nepříjemný ho žádat o pomoc. Přeci jen dobře ví, že nebyla zrovna kamarádská. Proto si rukama znovu přejde po hlavě, aby si uhladila vlasy a pak své ruce namíří na něho. Vtáhne rty, které si následně na to olízne, ,,myslíš, že bych si mohla půjčit tvůj mobil. Nebo aspoň, že bys mě prozvonil?” optá se a trochu přimhouří oči. Mohla by ho jít hledat sama, ale ta možnost, že by šla za zvukem by mohla být při hledání rychlejší.

Leti už se necházela u jezera, kde si po tom incidentu s partičkou kluků omývala svá odřená kolena. Měla v plánu si je jen opláchnout a pak jít domů, protože chuť na běhání jí po tomhle rozhodně přešla. Nejdřív její plán ale narušil chlapec, který se jí přišel zeptat, jestli je v pořádku. To jí popravdě docela překvapilo a tak ho trochu nemile odsekla, jak jinak. I jeho nabídku na šátek odmítla, protože přeci jen, kolena měla odřená dvě a šátek byl jen jeden a vůbec, co by s ním měla tak dělat? Odřeninu je přeci jen lepší nechat dýchat. A co se týče toho kluka? No přeci si na něj musela aspoň zanadávat, znovu. To ale samozřejmě zaujme pozornost její nové společnosti a na jeho slova se jen ušklíbne a přikývne. Pak se jí ale zeptá, co si provedli a Leti se musí uchechtnout, ,,Co jsme si provedli? Do toho ti ani nic není, ale když už se ptáš, tak je to jen další zakomplexovaný debil, co ho má stejně miniaturního jako svůj mozek,” zamáchá nespokojeně rukama a musí se ušklíbnout, když vidí jeho škodolibý úsměv. Vzala to celkem zeširoka, ale ještě se neznají tak dobře, aby mu tady vyprávěla nějaký příběhy. Vlastně se neznali vůbec. Co se ale týče toho, co si provedli, tak to bylo na jednom večírku, který pořádal někdo ze školy a Leti se tam ocitla s kamarádkou, no a tenhle chlapec to na ní v opilosti zkoušel. A co víc Leti nesnáší? Opilý blbečky, no a tak se to nějak semlelo. ,,Je to ubohý. Je to hlavně chování pětiletýho dítěte,” přitaká na jeho slova a promne si rukama tvář. Pořád byla naštvaná, ale už se pomalu uklidňovala. Hned na to ale zjistí, že ještě ke všemu jí nejspíš vypadl mobil a tak se chtě nechtě optá na chlapcův mobil. Odpovědi se jí sice nedostalo, ale podle toho, co viděla se zdálo, že jí mobil půjčí. Proto si ho jedním rychlým pohledem sjede, aby vůbec viděla s kým má teď tu čest. Nikdo povědomí jí z toho ale nevypadne. Když k ní o chvilku později natáhne ruku s mobilem, tak si ho opatrně převezme a svůj pohled od jeho ruky zvedne o něco výš, aby mu viděla do obličeje, ,,dík,” broukne s jemným přikývnutím hlavy. Pak už opět skloní pohled k rukám a začne do mobilu ťukat své číslo, aby se mohla prozvonit. Na vteřinku si dá mobil k uchu, aby slyšela, jestli vyzvání a když slyší, že ano, tak ruku s mobilem volně svěsí podél těla. Je to trochu divný, že tam s tím klukem stojí jak dvě trubky a tak si ho na chvíli zase najde pohledem, ,,věděl si, že když jdeš běhat ven, tak se tvoje šance na to, že potkáš nějakýho debila, co ti podkopne nohy, zvyšují tak o 80 procent?” tímhle ironickým vtípečkem se pokoušela trochu narušit tu divnou atmosféru a to, že předtím na něho byla nepříjemná. V místě kde stojí, tak žádnou hudbu z mobilu neslyší, což naznačuje tomu, že se budou asi muset trochu přesunout. Tedy, Leti nejdřív od jezera vykročí sama, ale pak jí dojde, že to je trochu divný odcházet s jeho mobilem, a tak se zastaví a otočí se na něho, ,,asi by bylo lepší, kdyby si šel se mnou. Nerada bych působila, že ti ten mobil chci ukrást,” broukne směrem k němu a možná trochu povytáhne koutek nahoru, ,,i když teď jsem mrzák, takže bys mě nejspíš hned dohnal,” tím, že si s ním teď takhle povídá se snaží dát najevo, že už nebude nepříjemná. Nebo teda aspoň v nejbližší chvíli ne, pokud jí zase něco nerozčílí. Proto pokud chlapec souhlasil, tak se nejspíš společně vydali k místu incidentu. Leti se snažila jít tou cestou, kterou k jezeru přišla, kdyby jí náhodou nevypadl při tý nehodě, ale třeba po cestě. ,,Neslyšíš něco?” optá se chlapce, který se nachází kousek od ní a sama má uši nastražený. Trochu to kazí to, že je léto a okolo jezera je dost lidí, takže je tu poměrně rušno a všelijaký šum. No, Leti, nebo tedy oni, ho snad najdou.

Bylo opravdu poněkud zvláštní, že Chris nabídl dívce svou pomoc. Takový zkrátka není. Ale kdo by zase poslouchal ten vyčítavý tón ve své hlavě, že? Bohužel se ne vždy rozhodoval jen sám za sebe. Zkrátka, rozdvojená osobnost nesla své proti. Vlastně, je otázka, zda měla vůbec nějaká pro. Nejspíš asi ne. Většinou tento hlas ignoroval, ale nyní zkrátka nemohl. Nešlo to. Aby tedy tento hlas umlčel, tak se rozhodl aspoň nějak nabídnout pomoc. Tu dívka odmítla. Kdyby Chris nechtěl zůstat, tak by se prostě sbalil a odešel. Jenomže jemu se odcházet nechtělo. Docela ho zajímalo i, co vedlo toho kluka k tomu, aby dívce podrazil nohy. Bylo to od něj ubohé a toho názoru byla i temnější stránka Chrise, která byla nyní na povrchu. Dívka se ale nechtěla pochlubit, co mezi sebou tito dva měli. Chris ji tedy jen sjede pohledem a nijak to nekomentuje. Je pravda, že mu do toho opravdu nic není. Nakonec ale dívka přece jen něco řekne a to Chrisovi stačí. Mlčky přikývne a už si o tom myslí svoje. Slovům dívky se tedy jen uchechtne. Nakonec si ale neodpustí poznámku. Olízne si tedy rty a s pošklebkem se na dívku ohlédne. "Když hodnotíš velikost jeho mužství, tak bych to tipoval na tvého ex nebo románek na jednu noc?" Spíše řečnická otázka, na kterou ani neočekává odpověď.  Spíše pronesl své myšlenky nahlas. Ovšem s tím, že to od kluka bylo ubohé se Chris netají. Šlo by to řešit i jinak a ne takto "machrovat" před kamarády. Ale zřejmě má opravdu v hlavě nasráno. Mělo tedy cenu se o něm dál bavit? Nejspíš ne. Dál tedy slova o tom pitomci nekomentuje a ani se k tomuto tématu nevrací.
Vlastně se už nebylo o čem bavit. Chris se tedy přesune ke břehu a znovu začne házet žabky do vody. V tu chvíli se ale ozve dívka, že nemůže najít mobil. Nakonec ho i požádá o jeho mobil. Chris ze sebe nehodlá dělat pitomce. Dva by asi za tak krátkou chvíli na dívku byli moc. Není však ale ani moc výřečný. Beze slov tedy dívce mobil podá. Na její poděkování jen kývne a rozhlédne se kolem. Zaposlouchá se, jestli někde neuslyší zvuk mobilu. Místo toho ale uslyší opět hlas dívky. S úšklebkem se na ni ohlédne. "Asi musíš příště jít na méně známé místo. Já si taky myslel, že tu budu sám. Ale zřejmě je to tu hodně oblíbené." Pronese a pro něj to znamená jediné. Najde si jiné místo, kde bude opravdu sám. Nemá rád společnost a z toho důvodu ji ani nevyhledává. Dívku ale odbýt nemůže. Ne nyní, když má jeho mobil a pomocí něj se snaží najít ten svůj. V jejich blízkosti nejde nic slyšet, dívka se tedy rozejde dál a Chris ji po chvíli následuje. Ani by jej nenapadlo, že by mu mohla mobil vzít. Nemá nejnovější, ani si na to nepotrpí. Zasměje se tedy její poznámce. "Toho se fakt nebojím. S tou mojí plečkou bys moc parády neudělala. Tipuji, že ty máš jistě iphone, nemýlím se?" Zvedne obočí a na moment jí věnuje pohled. Ten ale netrvá dlouho, protože se rozhlíží kolem, jestli někde neuvidí nebo neuslyší melodii mobilu. "Nesylším. Máš vůbec zapnuté zvuky?" Zeptá se Chris. Je totiž možné, že si je vypla a to by tu mohli chodit až do večera. Nakonec se rozejde směrem ven a v trávě se přikrčí, aby lépe viděl. Bohužel nic nevidí. Otočí se tedy za sebe na dívku. "Nemohla jsi ho ztratit už po cestě sem? Nebo kdy jsi ho měla naposled?" Vyptává se, přitom zvedne hlavu nahoru a nastraží uši. Po chvíli něco uslyší. Zvedne prst nahoru. "Slyšíš? Odkud to ale jde?" Otáčí se na všechny strany, aby měl lepší rozhled a snaží se určit polohu té melodie.

Proč mu na to předtím vůbec odpovídala? Nic mu do toho nebylo a bylo jasné, že se pak bude dál vyptávat. Na to teď neměla náladu, a ani neměla důvod mu tady něco vyprávět nebo vysvětlovat. Proto se na něj s neutrálním výrazem, ale s povytaženým obočím otočí a ušklíbne se, ,,co tě to vůbec zajímá?” zamumlá i ona a nečeká, že by se k tomu chlapec nějak víc vyjadřoval. Vlastně proč taky, nemají si tady co vysvětlovat. Kdyby měla lepší náladu, tak by mu to možná klidně i řekla, protože nešlo ani o jednu věc, kterou chlapec zmínil. S takovým blbcem by si rozhodně nikdy nezačala, své partnery si vybírá velmi pečlivě. Vlastně tak pečlivě, že už pěkně dlouho žádného neměla.
Ani Leticia neměla potřebu se u jezera zdržovat ještě o něco déle než by bylo potřeba a proto si chtěla opláchnout kolena a zmizet. No, ale někdo to chtěl jinak, protože jí někde vypadl mobil. Vlastně se docela divila, že se rozhodl jí chlapec nakonec pomoc, když na něj byla taková. Nejspíš by na něj byla taková i za normálních okolností, ale aspoň jí ta nepříjemná nehoda omlouvala. Když má tedy mobil v ruce, tak si prozvoní a stejně tak jako chlapec se zaposlouchá, jestli někde něco neuslyší. Zdá se, že v jejich okolí, ale nic nehraje. ,,Jít v létě k vodě s tím, že tu bude málo lidí je dost pošetilý,” odvědí k němu, ale pohledem k němu nezabloudí. Spíš se kouká kolem sebe s tím, že poslouchá a kouká, jestli ten její mobil někde nebude, ,,takže bysme měli příště vyrazit někam do lesa asi,” tím "my" myslela to, že si každý půjde úplně jinou cestou na úplně druhou stranu a vůbec se v tom lese nepotkají. Měl to být tip, kde by nemuselo být v létě tolik lidí, ale asi by to taky úplně nevyšlo. I když les je větší jak jezero. Pak se ale pomalu rozejde a chlapec se po její poznámce vydá za ní. Po jeho slovech sklopí pohled k ruce, kde drží mobil a prohlédne si ho, ,,Něco by za něj asi bylo. Třeba na dezinfekci a náplast,” řekne s neutrálním tónem hlasu i když to myslela jako vtípek. Na jeho poznámku ohledně toho, že ona má určitě iphone, lehce přikývne hlavou. Měla ho, proto by ho zase ráda našla. Pořád ale měla uši nastražené, ale kromě vyzvánění slyšela jen lidi okolo sebe a jejího společníka, ,,měly by být,” broukne k němu s lehkým přikývnutím. Přes léto si je nechávala zapnutý, když nemusela být ve škole. Nad jeho další otázkou se ale musí zamyslet, ,,měla jsem puštěný písničky ve sluchátkách celou dobu, co jsem běžela. A až pak u jezera jsem si všimla, že ho nemám. Takže to asi muselo být tady někde,” ukáže svou volnou rukou kolem sebe, aby naznačila, kde by to tak mohlo být. Nacházeli se totiž už poblíž místa, kde předtím upadla. Chodila nějak kolem a botou odkopávala kamínky a odhrnovala trávu. Ona teda nic moc neslyšela, ale když se jí chlapec zeptá, jestli něco neslyší, tak se na něho otočí, ,,co?” řekne a dojde k němu, ,,ajo, to je moje vyzvánění,” řekne o něco veseleji a když se zaposlouchá, vydá se nějakým směrem, ,,možná tady odtud?” řekne spíš jen tak do větru a jde pořád za zvukem, který se zesiloval. ,,Slyšíš? Podle mě jsem blízko,” otočí se na chlapce a když ještě chvíli jde za zvukem, tak se před ní v trávě objeví její mobil. ,,Dikyyyy,” zamumlá si pro sebe a vypne hovor u chlapce na mobilu. Sehne se pro svůj mobil, který si vezme do ruky a otře si displej do kalhot. Pokud šel chlapec s ní, tak se podívá na jeho mobil ve své ruce a pak na něho, ,,ještě jednou dík,” broukne a natáhne k němu ruku s mobilem. Pokud si ho převzal, tak se podívala na svůj mobil. Vypadal nepoškozený, naštěstí. Pak se ale podívá na chlapce před sebou a nakrčí obočí. Měla by mu něco nabídnout za pomoc? Nebo tak něco? Musela se v duchu trochu přemáhat, ale nakonec k němu lehce mávne rukou, ,,nechceš třeba koupit kafe, nebo něco...Studenýho třeba, co já vím,” mávne znovu rukou s lehkým pokrčením ramen a zvedne k němu pohled.

Chvíli chodili okolo a zkoumali, jestli někde neuslyší vyzvánění jejího mobilu. Zdálo se, že to bude neúspěšný, ale po chvíli Leti upozorní stále neznámý chlapec, že něco slyší. Leti tedy přesune svou pozornost na něho a rozejde se za ním, aby se o tom přesvědčila. Opravdu to bylo její vyzvánění, takže hned vyrazila do zvukem. Chlapec jí následoval, ale ona úplně nevěnovala pozornost tomu, co za ní dělá nebo co pozoruje. Soustředila se hlavně na svůj mobil. Za chvíli už měla v ruce svůj mobil, který si prohlížela, jestli je s ním vše v pořádku. ,,Jasně, to je asi jedna z věcí,” přikývne a předá chlapci jeho mobil. Sice se musela na poděkování a nabídku něčeho přemáhat, ale nakonec to byla slušnost, takže to ze sebe přeci jen dostala. ,,Jo, mám to někde doma. Jen jsem to dneska nemohla,” na vteřinku se odmlčí a na tváři se jí objeví možná lehký pobavený úšklebek, ,,najít,” broukne hned na to. Teď musí působit jako bordelář nebo největší smolař. No ale samozřejmě že kapsičku na mobil má, chodí běhat poměrně často, takže tohle je neodmyslitelný doplněk. Teda neodmyslitelný do tý doby dokud ví, kde ho má doma hledat. Ona ho rozhodně nechtěla zdržovat, nebo tak něco. Takže předpokládala, že se teď nejspíš rozloučí a každý si půjde svou cestou. Proto si dala mobil zpět do kapsy u kraťasů a podívá se kolem sebe na cestu. Pak ale chlapec opět promluví a tak se na něho podívá. Trochu jí překvapilo, co řekl, nepřišlo jí totiž, že by si její společnost užíval. Jak by taky mohl, a proč by vlastně taky vůbec měl. ,,Mm, jak chceš,” broukne s pokrčením ramen, ,,nechci tě zdržovat,” dodá ještě. Ale po jeho poslední větě se musí trochu ušklíbnout, ,,roztomilý,” utrousí a povytáhne lehce obočí, ,,takže já půjdu tudy?” ukáže směrem, kterým přišla než se to všechno odehrálo a podívá se na svého společníka. Povytáhne lehce tázavě obočí, aby dala najevo, že se ptá, jestli teda půjde nebo ne. Pokud tedy nakonec šel, tak k němu Leti přesune svůj pohled a sjede si ho pohledem. Trochu si ho sjížděla, aby našla nějaký záchytný bod pro nějakou jejich konverzaci. Na konec jí stejně nenapadne nic lepšího než sport, ,,běháš?” řekne z ničeho nic a pohled přesune na cestu před sebou. Vlastně jí ani nevadilo, že neví jak se jmenuje, mohla by se zeptat, byla by to slušnost, ale nepřekáželo jí, že to neví. Třeba to napraví právě chlapec po jejím boku. Občas si při chůzi trochu pokulhne, protože jak byly ta kolena čerstvý, tak to táhlo a trochu štípalo, když pokrčovala a natahovala nohy. ,,Předtím si říkal, že si tady chtěl být sám, tak proč jdeš teda se mnou?” optá se možná trochu zvědavě. Tohle jí zajímalo, přeci jen pokud chtěl být sám, nic mu nebránilo, ,,nechceš prošvihnout, že bych mu ty oči vyškrábala, nebo?” ušklíbne se. Leti uměla být poměrně výbušná a díky zálibě ve sportu chodila do hodně sebeobranných kurzů, určitě by ho uměla aspoň pořádně kopnout do správného místa. Občas po chlapci pokoukne, jestli je pořád vedle ní, ale svůj pohled nejčastěji udržuje před sebou na cestě.

Na jeho slova jenom lehce pokrčí rameny. Asi byla z toho pádu nějaká otřesená, protože za normálních okolností by ho nejspíš poslala do háje, že doprovod nepotřebuje. Taky mu tady teď ani neděla najevo, že bez něho nedá ani ránu, to rozhodně ne. Leti se taky moc často s cizinci nevybavuje, má svojí skupinu přátel a s těmi je jako sluníčko, ale když dojde na cizí, no, není zrovna výhovorná. To už se konečně rozejdou směrem, který předtím Leti ukazovala. Ona to měla domů tak půl hodiny chůze? Takže jestli to bude mezi nima takovýhle celou dobu, tak to bude pěkně dlouhý. Nakonec se rozhodla trapné ticho přerušit sportovní vsuvkou, která se zdála docela úspěšná. Poslechne si, co jí říká a lehce nad tím pokývne hlavou, ,,jo, rozhodně na vyčištění hlavy je to skvělý,” přikývne mezi chůzí, ale pohled nechává stočený před sebe. Až když se zeptá, jak to má s běháním ona, tak se na něho krátce podívá, ,,taky se snažím běhat každý den,” přitaká hned, ,,abych si začala hledat nějakou novou trasu, nerada bych an toho debila zase narazila,” utrousí nakonec ještě a protočí nad tím očima. Vlastně to byla možná trochu lež, ráda by ho znovu potkala, aspoň by to s ním mohla vyříkat. Takže nejspíš změna trasy nebude tak nutná. Jo, nejspíš trochu pajdá, nebo něco takového, ale není to pro ní nic, kvůli čemu by si musel říkat o pomoc, nebo snad o to, aby jí někdo někam nesl. Jo, zvědavá to Leti opravdu byla, zvlášť když ty věci pak mohla používat ve svůj prospěch. Tohle jí zrovna k ničemu asi nebude, jen jí to donutí se lehce uchechtnout. ,,Vlastně to vypadá jako bys byl nějaký násilník ty. Objevil ses odnikud, nabídl mi jen tak pomoc. A teď mě doprovázíš, nejsou tohle nějaký taktiky sériových vrahů jak získat důvěru svý oběti?” podívá se na něho a lehce jí snad cukne koutek. Leti nebyla typ holky, co by se bála a měla i zvláštní smysl pro humor, takže si tady z něho dělala jen po svém srandu. A jelikož byla sportovně založená, tak chodila i na spoustu kurzů sebeobrany, chvíli dokonce zkoušela i box, tak si věřila, že by snad přežila. Pak ale pokračovali dál v chůzi. Šli vedle sebe, takže když se z ničeho nic její společník zastaví, tak ona udělá ještě pár krůčků, než si všimne, že není vedle ní. Zastaví se tady taky a otočí se na něho. Vyslechla si, co jí řekne a lehce povytáhne jedno obočí, ,,já nikam nespěchám, klidně můžeš odejít,” ukáže mu rukou na nějaký směr a s nakrčeným obočím zakroutí hlavou. V tom se k ní chlapec opět rozejde a zastaví se kousek od ní. Moc nechápala o co mu jde, takže to bylo vidět i na její tváři, což on vidět nemohl, jelikož k ní byl zády. Prohlédla si ho a pak od něho odstoupila, obešla ho, tak aby byla před ním a on na ní tak viděl, ,,přijdu ti snad jako, že nemůžu chodit? Mám odřený kolena, nechybí mi půlka nohy,” ušklíbne se a možná to mohlo vyznít hnusně, ale ona to tak nejdřív ani nezamýšlela. Ale Leti si o pomoc řekne opravdu jen v krajní mezi a tohle rozhodně není stav nouze, prostě to dojde. Samozřejmě, dokázala ocenit snahu o pomoc, i když o ní úplně nestála a chlapec nejspíš taky ne, ,,takže ne, dík,” nemohla si ale odpustit to “dík” pronést trochu ironickým tónem. ,,Takže já pokračuju, co ty?” povytáhne zvědavě obočí, docela jí zajímalo, jestli i potom, co on na ní byl hodný a ona ho zase zazdila, jestli se rozhodne jí následovat. Jí je to po pravdě jedno, když se rozhodne odejít, tak odejde. A pokud zůstane, no, tak to se uvidí ještě co bude. Jak řekla, tak i udělá a pomalu se zdá znovu do chůze. Možná, pokud jí bude chlapec opět následovat, tak by byla ochotna přidat do kroku.

Když se chlapec zasměje jejímu vtípečku, tak se jí trochu pobavením nadzvednou koutky a pozoruje ho, ,,ale pořád je to les. A na docela frekventovaným místě, sám si viděl kolik je tady lidí. Nezdá se mi to,” přitaká na jeho tajemná slova, oni se snad dají do diskuze. Sice ne o moc dobrým tématu, ale počítá se to. Pak už ale Leti odmítne jeho pomocnou ruku a zase se zdá, že jejich konverzace bude u konce. Ale no.
Už i Leti si myslela, že ty dva se rozloučí, ale nakonec tomu tak nebylo. Měli totiž nechtěnou společnost, ,,ježiš, dej nám pokoj,” pronese otráveně Leticia, když je zahlédne. Na tohle vážně neměla náladu. Pak ale promluví její společník a Leticia se musí zasmát, když si všimne jeho nosu, ,,to si mu udělal ty? Hodně dobrý,” čekala spíš, že budou dělat jen ramena, proto jí bylo do smíchu. To už ale na chlapce vytáhnou pepřák a stříkne mu ho přímo do očí, ,,seš normální?” vyhrkne ze sebe hned Leti a podívá se po chlapci. Naštvaností se jí sevřely pěstičky a v obličeji se jí rýsovala naštvanost. Všechno pozorovala, ale nějak nevěděla, co dělat. Kdyby tu byl jenom jeden, nejspíš by ho mohla zkusit nějak zpacifikovat, ale na čtyři kluky? Na to asi ani kurz sebeobrany nestačí. To až takový blázen není. Když na ní promluví, tak se obrátí za chlapcem s pálkou. Očividně to byla jejich hlava, protože ty tři ho poslouchali, ,,spíš přemýšlím, co si dám k večeři,” utrousí k němu a v obličeji si může všimnout, že se jí hromadí naštvanost. Ne, že by nechtěla neznámého chlapce nějak zachránit, ale přeci jim tady nebude brečet, aby ho nechali být. Pak ale kluk s pálkou přesune pozornost k jejímu společníkovi a bylo jasný, že tady už jde do tuhýho. Ten jeho povýšený úsměv, jak by mu ho nejradši Leti vymlátila z obličeje. Co by tak ale mohla udělat? Jak zasáhnout? V tom si vzpomněla na jeden chvat ze sebeobrany! Za zkoušku to stojí, kdyžtak s rozbitým nosem odejdou oba. Využije toho, že od ní svůj pohled přesune zpět na chlapce, aby dokončil svůj plán s pálkou a když se nedívá na Leti, tak ona se k němu rychlejším pohybem přikrade zezadu. Nebyl o moc vyšší, což byla pro Leti výhoda. Chytí mu ruku s pálkou a jedním rychlejším pohybem mu jí vykroutí za záda, čím mu pálka z ruky vypadne na zem a odsune jí nohou stranou. Druhou ruku mu dá na krk a zmáčkne mu tam určitý sval, což ho stejně jako ruka zabolí, když se pohne. A pokud se mrská, tak mu Leti táhne ruku o něco výš, aby to bolelo. ,,Pusť mě ty mrcho,” zasupí chlapec naštvaně, ale moc nezmohl. Samozřejmě, kdyby se na Leti vrhli ti tři chlapci, tak by byla v háji, ale ti se na nic nezmohli. Nejspíš se jim příčilo sáhnout na dívku, narozdíl od toho blbečka, kterého drží Leti, ten by jí nejspíš jednu střihnul bez problému. Moc dlouho ho ale takhle nejspíš neudrží, protože se dost mrskal, tak mu ruku vytáhle do nejvýš to šlo a chlapec se s upěním musel prohnout v zádech, ,,seš fakt chudák,” řekne nakonec a vší silou chlapce od sebe odstrčí směrem za Chrise a ke chlapcům, kteří ho drželi. Ti Chrise rázem pustí a dojdou za ním. Toho Leti využije a ochranářsky se postaví před Chrise a ruce lehce rozpaží do stran. Blbeček se mezitím oklepe a nenávistně se podívá na Leticiu, ,,seš mrtvá,” řekne naštvaně a už vyrazil směrem k Leti, ale tři jeho kámoši ho chytili a drželi ho. Rozhodně nebyli pro mlácení holky, ,,nebuď debil, přeci nebudeš mlátit holky,” snaží se mu to vyvrátit a Leti se v hlavě mezitím zrodí plán, který by mohl vyjít možná. Podívá se na chlapce za sebou a na skupinku před sebou, ,,říkala jsem ti, co dělá můj táta? Asi by sis měl shánět oblek k soudu,” začne a pozoruje okolí. Bylo vidět, že upouala jejich pozornost a tak hned pokračovala, ,,napadení, vyhrožování, ublížení na zdraví. A hádám, že takovej debil bez mozku musíš být kvůli drogám, tak že bych ti zařídila test na drogy? Myslím, že tvoje sportovní “budoucnost” by rychle skončila,” jedovatě se na něco uculí, ale pořád ho sleduje pohledem a všechny jeho kamarády taky, ,,takže jestli si chceš ještě kopnout, tak pojď,” pobídne ho rukama k sobě a pohledem mu vypaluje díru do hlavy. Srdce jí bušilo jako o závod, protože člověk nemůže tušit, co se takovým lidem honí hlavou a co je nakonec napadne udělat, ,,a jestli neodejdete a nenecháte nás být, tak kdo ví, co si ještě dokážu vymyslet. Možná napadení se sexuálním motivem?” jo, teď trochu vyhrožovala i ona, ale co jinýho mohla dělat. Nakonec se dají chlapci do řešení, bylo vidět, že jim ty jejich mozečky šrotůjí. ,,Nemyslete si, že tohle je naposledy,” utrousí nakonec podrážděně hlavní blbeček a naštvanou chůzí se odeberou pryč. Popravdě se Leti dost okatě uleví, protože to bylo její poslední eso v rukávu. Když skupinka zmizí, tak se Leticia otočí na chlapce za sebou, který má asi pořád oči v háji, ,,hej? Už jsou pryč,” oznámí mu a lehce mu položí ruku na rameno, aby věděl, kde vedle ní je. ,,Seš v pohodě? Ty oči, hlavně si ho nich nesahej,” tohle vlastně už ani nemusela říkat, protože viděla, jak si do nich předtím sahal, ale je to očekávatelná reakce. ,,Můžeš jít? Musíš si je vypláchnout vodou. Dovedu tě k jezeru, jo?” Leti rozhodně nebyla starostlivý typ člověka, ale asi se to od ní teď očekávalo, když to schytal kvůli ní.