Morská princezná Gabrielle

Asi měl k alkoholu bližší vztah než Connie, což je možná lehce překvapující, vzhledem k tomu, že Benji není jeho velkým zastáncem, ale on si Charlie vždycky našel cestu k nějaké partě, se kterou chodil pít. Zkrátka jak by řekl Bear Grylls – improvizuj, adaptuj se a překonej to. Ale i když si k alkoholu cestu vždy našel, opravdu ani on nebyl alkoholikem, co by si jen tak ve spolku sám se sebou otevřel flašku, maximálně si dal sám pivo, ale víte, jak umí být dobře vychlazené pivo ochlazující? A když si dáte jedno, to se snad ani nepočítá. „Okay,“ prohlásil nadšeně, když se tedy shodli na okamžité návštěvě baru, a spokojeně si to mířil do sálu, během čehož konečně mohl Connieho do celé operace zasvětit. Možná to od něj nebylo úplně hezké, takhle Benjiho do něčeho nutit, ale ten kluk se prostě potřebuje předvést, aby svět viděl, co v něm je… To je jak když se učíte plavat, taky když do té vody skočíte, tak to nějak zvládnete, proto tuhle metodu mohou použít i na Benjiho s vystupováním, a pak už to bude jen dobré a bude z něj rocková hvězda. Ehm, no dobře, to asi trošičku předbíháme, ale v dlouhodobém výhledu třeba jednou bude. „No právě,“ povzdechl si bezmocně, protože tuhle část – a to dost podstatnou část, zkrátka vymyšlenou neměl. Holt doufal, že ho během večera políbí múza (a taky doufal třeba v polibek i od nějaké slečny, ale to teď dejme stranou), a nakonec se ukázalo, že tou múzou je žirafí kluk, se kterým si bude barvit vlasy na růžovo. No není to super? Nadšeně se na Connieho zadíval a očka mu spokojeně zářila, že to vymyslel. Být to ta hezká múza, co si vysnil, snad by mu i pusu vlepil. „Je to neskutečný, ale už to tak bude,“ ušklíbl se podobně jako on, protože takové nahrávky nemohl nevyužít. Nemyslel to ale zcela upřímně, vážně v Conniem neviděl žádného idiota, a kromě toho ví, že pro tu jeho skupinu píše i texty, což už samo o sobě znamená, že ho občas něco dobrého napadnout musí, že. „To bude improvizace,“ rozhodl se, protože Benji může zareagovat tolika způsoby, že by bylo zbytečně obtížné připravovat si scénář na každou jeho reakci, proto se raději ponořil do vtipkování, nad kterým se musel i on sám zasmát. „To je pravda, ale naštěstí je na konci programu, si tam může ležet jak dlouho chce,“ pobaveně se ušklíbl, ale byl to jen vtípek, to by svému kamarádovi opravdu neudělal a kdyby bylo třeba, obětoval by se a tu pěknou medičku by si vzal na starosti on sám. Od toho nejlepší přátelé jsou, ne? Překvapeně se podíval na Connieho, když zmínil tu písničku.. Tedy, věděl, že se Benji pokouší něco napsat, ale netušil, že už měl hotovo a že to byl dokonce schopný někomu zahrát. Nebudeme si lhát, trochu se ho dotklo, že tu písničku ještě neslyšel, nebo že alespoň nedostal text k přečtení, ale to nemohl úplně vyčítat Conniemu, ten za to přeci nemohl… nebo? Ale ne, nemohl, tohle byla vina Benjiho a za to s ním na tom pódiu nebude vůbec jednat v rukavičkách, a má to! „Jo, to jo,“ odkýval nakonec jeho slova, protože už chvíli mlčel, ale co měl na tu písničku říct? Naštěstí netrucoval dlouho, protože při zmínce HSM nedokázal dlouho smutnit, ale rozhodně nebyl v náladě, aby si s Benjim zazpíval duet, při kterém je Connie načapal, pche. „S tím by asi nevystupoval,“ ušklíbl se pobaveně, tohle si zkrátka osobně nebral. Jistě, v ten moment byl trochu rozhozený, ale ve výsledku mu nevadilo, že o jejich dirty pleasure ví někdo další, obzvlášť když to byl někdo, kdo je tak pohodový, jako je Connie. „Hmm, High Hopes zní fajn, to je dobrý a jo, to teda zná,“ odkýval tento nápad a považoval to již za rozhodnuté. Navíc tím, jak to byla pomalejší písnička, se u ní dalo hudebně dobře improvizovat, což by jim i umožnilo dělat mu doprovod i hudební, nejenom doprovod, co ho dokopal na pódium. Vše bylo vymyšleno a zařízeno a oni se konečně odebrali do sálu, konkrétněji tedy na bar, kde si chviličku museli vystát frontu, ale brzy byli na řadě. Aby držel s Conniem basu, objednal si taky vodku a brzy se jí chopil, protože nalít panáka není nic těžkého. „Ale ať neomdlívá moc, musí z toho vystoupení něco mít,“ dodal ještě k přípitku, co jim vymyslel spoluspiklenec a ťukl si s jeho skleničkou, načež už na nic nečekal a čirou tekutinu do sebe obrátil na ex. Když se z pódia rozezněl známý hlas, konkrétně hlas Vivian, drobné blondýnky z jeho oboru, konečně obrátil pohled na pódium. Ne že by se nezajímal, kdo zrovna vystupuje, ale měl důležitější věci na práci, chápejte. Pokroutil hlavou nad tím, když viděl, s kým tam vystupuje, protože si moc dobře pamatoval, jak se s tím klukem na oslavné party spolku bavil o sexu a ženské.. ehm, únavě z toho. Ta holka má fakt vkus ty jo, nejdřív se kolem ní motá Darren, který je sice super týpek, ale vcelku flirtující osoba, a teď tenhle Patrick, ach, nemůže se bavit s někým normálním? Nad tím se pobaveně ušklíbl a natočil se pohledem zpět ke Conniemu. „Nebude ti vadit, když pak za ní skočím?“ optal se, ale nepočítal s tím, že by to problémem bylo. Navíc v jejich přítomnosti stál jeden mladík, který jejich směrem tak po očku pokukoval, takže o společnosti pro parťáka neměl sebemenší pochybnosti. Ještě se chvíli bavili, než se odhodlal vyrazit, ale jejich debata byla přerušena podruhé hlasem Viv, protože tentokrát vystupovala ona sama. Se spokojeným úsměvem ji poslouchal a když se píseň blížila ke konci, kývl na Connieho, že už půjde. „Užij si zbytek plesu, určitě potkáš nějaký fandy,“ zakřenil se, ale hned na to trochu zvážněl a nasadil svůj mafiánský výraz. „A pak s tebou počítám,“ významně na něj kývl, než se zase zazubil, a už už se chystal vydat k pódiu, ale všiml si Mack, která se snad ani nedala přehlédnout s těmi zrzavými vlasy, co do sebe zrovna otočila panáka. S pobaveným úsměvem tedy přešel k ní, zlehka jí položil ruku na rameno, aby si získal její pozornost, a jemně promluvil. „Koukám, že chlastáš první ligu, to bych k těm něžným šatům neřekl,“ smál se od ucha k uchu a krátký pohled věnoval i její společnosti, na kterou jemně kývl, ale více se s ním nezaobíral, raději se koukl zpět na Mack. „Ale obojí ti sluší, i když ty šaty asi vedou,“ mrkl na ni, zkrátka si drobnou lichotku odpustit nemohl, ale to už stáhl ruku z jejího ramene připraven je nechat dál si užívat večer bez vyrušování, přeci jen i on měl plán na dnešní večer jasný a nechtěl si tu blondýnku nechat utéct. „Bavte se hezky,“ rozloučil se s nimi nakonec a s lehkým mávnutím se od nich vzdálil, aby se už konečně dostal k tomu pódiu. I s tímto drobným pozdržením se Viv stihl tak akorát, když končila, takže když skončila a slezla z pódia, rovnou se k ní přimluvil. Sice to vypadalo, že někoho hledá, ale ten někdo jistě dokáže chviličku (možné i déle) počkat. Rovnou si ji poměrně familiárně přitáhl do objetí, protože se přeci jen znají nějaký ten pátek, a hned spustil pochvaly. „Moc ti to sluší, jsi úplná víla,“ pošeptal, zatímco ji držel ve svém objetí, než se odtáhl a culil se na ni jako měsíček na hnoji. „Páni, bylo to skvělý, ale jak jsi to tehdy rozjela se mnou na pódiu, to se mi asi líbilo víc,“ podpíchl ji pobaveně, protože oba věděli, že tehdy se Viv opravdu dost uvolnila a rozjela moc dobrou show, která se ale bohužel k této písničce příliš nehodila, ale to nevadí, on jako by měl tu show pořád před očima.

Romeo nevedel čo sa honí teraz jej hlavou ale bol zvedaví na jej plán. Dúfal len, že sa to nejako nebude týkať mačiek, pretože toto by nezvládol. „Ak to prekvapenie nejako súvisí s mačkami vieš, že to nenávidím!“ ak by teraz nemal na sebe oblek určite by mohol ukázať ako sa mu objavila husina na celom tele. Mal niekoľko skúseností s mačkami a nemal v pláne niečo podobné opäť absolvovať. A dúfal, že ju nikdy ani nenapadne niečo podobné dovliecť domov, pretože to by bolo naposledy kedy by ho tam videla. Určite nie, bolo to len myslené zo srandy ale Romeo a mačky nebolo nič príjemné. Potom sa musel zasmiať, pretože on vedel ako má rada zvieratá no on ich mal tiež a nepochyboval o tom, že ak budú mať spoločný dom, tak budú tam mať nejaké. No teraz mu napadlo, že by mohol využiť hneď prvú myšlienku, ktorá mu napadla. „čo keby sme si kúpili nejakú zoo? Mohli by sme sa tam presťahovať a starať sa o zvieratá.“ povedal Romeo ale myslel to len ako žart, dúfal že niečo podobného sa nechytí a nebude to chcieť realizovať. Ale on už mal menšie predstavy o tom ako to bude vyzerať. No bolo na to ešte dostatok času, kým doštudujú a potom si budú budovať svoj spoločný život. Teraz bolo dôležité aby si užili jeden druhého. „Seriály by som mohol pozerať s tebou celú noc. Čo keby sme sa po tomto plese vrátili k tebe domov a mohli by sme si niečo pozrieť? Aj s dobrým jedlom. Ved naše rande nemusí skončiť na tomto mieste..“ povedal Romeo pričom vedel, že jej to nebude vadiť aj keby sa tam rozhodol stráviť noc. Otázkou už len bolo, či s nimi pôjde domov aj Aira alebo ju jej doprovod odprevadí. To by nebolo veľmi pekné ak by sa to tak nestalo ale on by nebol proti aj tak bude mať na Airu niekoľko zaujímavých otázok čo sa týkalo tohto večera. No ale potom bol rád, že sa odklonili od tej výstavy. Vedel, že by si aj tak mohli dať potom ešte nejaké kolečko pretože nemali možnosť si všimnúť všetko ale na všetko bolo ešte dostatok času. Romeo dúfal, že sa tam nebude nachádzať mnoho ľudí a oni by strávili čas čakaním. „Tak tie fotky znejú ako výborný nápad! Musíme to určite využiť. A potom sa pôjdeme pozrieť na to, čo tu majú v ponuke ako občerstvenie dobre?“ ako chlap potreboval jesť. On nemal problém sa najesť a o desať minút na to by mohol zasa si niečo väčšie dať. Už len kvôli tomu, že on si dával vždy pozor na svoju postavu. Pretože sa venoval športu, ktorý ho bavil a napĺňal a rovnako aj jeho brigáda bola na tom podobne. Častokrát sa venoval napríklad plávaniu, ktoré miloval ako plavčík alebo behu, samotným športom, surfovaniu alebo len tak strávený čas v posilovni. A bol rád, že našiel k sebe niekoho kto toto chápe a rovnako sa venuje podobným veciam ako on. „Vieš čo mi inak prišlo na um? Musíme už niekedy Airu dostať do vody.. pretože ako plavčík by som to mal dokázať!“ zasmial sa Romeo pričom vedel, že by to mohla byť aj dosť ťažká výzva. Ale aj tak sa niekedy o to pokúsi pretože vedel, že by to mohlo byť kopec srandy. Potom len premýšľal, čo by mohli urobiť za zaujímavé fotografie. „Určite.. neboj sa mám niekoľko zaujímavých nápadov..“ už ju nasledoval k tej fotobudke a bol rád, že tam nemuseli stráviť celú večnosť, pretože to by im určite neprivodilo dobrú náladu. Pozrel sa na Sao a bez váhania si ju zobral k sebe, pritiahol si ju okolo pása a potom ju pobozkal. Chcel mať klasickú fotku, ktorá sa používa takmer na každom plese. „Chcel som aby sme mali na toto nejakú podobnú spomienku.. no a teraz chcem aby som mal fotku kedy ťa držím v náručí. Takže sa na to priprav.“ povedal Romeo pretože ju nechcel prekvapiť s tým, že by si ju len tak bez slova zobral na ruky a potom by sa na tej fotke zatvárila zdesene. Aj ked by to bolo niečo zaujímavé. Romeo potom položil opatrne Sao na zem a musel sa zasmiať. „No a teraz ty! Chcela si aby tento vzťah bol vyrovnaným v oboch smeroch tak ma musíš rovnako zodvihnúť..“ zasmial sa Romeo pričom zodvihol jednu nohu k tomu aby ju mohla zobrať. „žartujem len ten pokus o to by bol komický! Tak Sao urobíme si takú fotku..“ zasmial sa Romeo a potom len čakal na jej reakciu. Toto určite nečakala.

Reece

„Takže barmanka..“ povedal Gordon pričom si ju mohol všimnúť už pri tom ako objednával Owen. Nebola na zahodenie to nie ale nebola jeho typom. Z toho dôvodu by mu to uľahčil a on by sa o nič nepokúšal pričom by mu nechal voľnú cestu. Spoločne sa rozhodli ísť k výstave pričom očakával, že to nebude niečo príjemné. Pretože ani jeden z nich nebol tým typom kto by si dával servítku pred ústa. Gordon nemal problém vyjadriť záujem alebo prejaviť údiv alebo niečo podobné. Ale nemal ani najmenší problém povedať na rôzne diela svoj názor. Spočiatku si myslel, že si prejdú každú jednu a potom vyberú jednu na ktorú by sa zamerali ale potom Owen zastavil a spustil. Pričom mu to neprišlo vtipné ale skôr sa nad jeho slovami zamyslel. On sám vedel o čom hovorí. Pri pohľade na tú fotku nepadal do kolien. „Máš pravdu. Nemáš nápad na fotenie? Postav tam nejaké dievča, daj tam kvetiny a tvár sa ako keby to bolo umelecké meno. Nehovorím to dievča je jednoznačne kus ale nič sa tam nenachádza. Žiadna emócia ani z tej fotky ani z tej tváre.“ povedal Gordon pričom teraz sa tvárili ako keby boli tí najhorší kritici, ktorí by mali niekomu pošpiniť meno. No pravda bola, že možno aj keď sa nevyznal do umenia tak ako by mal zaujímali ho emócie ľudí. A z tejto fotky nevyčítal vôbec nič. „Niekedy si myslím, že fotografia by mala niečo vyjadriť. Nejaký hlbší význam. Aspoň tie na výstavách. Pretože niečo také môže vystaviť človek na sociálnej sieti a dostať pár lajkov, milých komentárov ale neviem či by to stačilo na profesionálnu výstavu. No nie je to najhoršia fotka.“ Gordon nemal v pláne vychvaľovať fotky len kvôli tomu aby to niekomu zlepšilo deň alebo naopak aby išiel s trendom a skúsil nájsť na všetkom len to zlé. No ako človek, ktorý skúma každý jeden detail človeka, kedy chce prísť na to ako sa správa v určitej situácií mu táto fotka nepríde ničím zaujímavá. No ale Gordon potom svoj pohľad premiestnil na ďalšie dielo, ktoré sa mu zdalo určite horšie ako toto predtým. „Takže sa má ešte čo učiť. Hm ale napríklad táto? Tiež boli zvolené kvety. Povedz mi prečo sa fotograf snaží za každú cenu tam niečo podobné dať?.. nie je tam nič. Len pár farieb a čo viac? No povedz mi, čo ti má táto fotka povedať?“ snažil sa nejako pochopiť toto umenie. Zjavne by ho to nebavilo ani študovať, pretože v každej veci sa snažil vidieť hlbší význam aj keď by sa mal na niektoré veci radšej pozerať s nadhľadom. No on sa pozeral na detaily ale tu ich až tak veľa nebolo, takmer žiaden. Mala by mať nejaký príbeh. A jediný príbeh, ktorý má táto fotka je to, že si tam niekto zabudol tú drevenú vec..“ Gordon si dal ruku do kapsy a pozrel sa na svojho spoločníka pričom potom sa sústredil na jednu z fotiek, ktoré ho zaujali. „No vidíš napokon tie tvoje akty by si tu našli miesto nemyslíš? Tak na túto fotku by som chcel vedieť tvoj názor. A skús sa zamerať na fotografiu ako takú a nie len na to nahé telo, ktoré tam je..“ na jeho tvári sa objavil malý náznak úsmevu pretože určite mohol odhadnúť, že by Owena napadlo sa pozrieť len na to telo. „Napríklad prácu Beth som si všimol už na internete. Zaujímavé zvolené práve ju by som typoval na tie kvetinky a lásku a niečo podobné. Tajomné, zaujímavé. No nie? Práve som premýšľal niekedy, že by som mal záujem o podobné fotky až na to, že by som sa nechcel dostať do situácie ako je tá žena. “  Povedal Gordon s malým úškrnom no potom si uvedomil, že pri podobnom štýle by sa mohlo stať, že každá jedna fotka by vyžarovala tým istým a to by sa mu nepozdávalo. „No napokon nemyslíš si, že zamerať sa na jeden štýl.. opustených miest znamená ničím už neprekvapiť? Áno prvá fotografia úžasná, druhá fotografia rovnako. Ale čo potom? Rovnaký feel..“ zamyslel sa Gordon pričom to si bude ešte musieť určite overiť, koľko tých miest napríklad Beth mala možnosť objaviť alebo podobne. Vlastne by sa jej mohol konečne niekedy ozvať, pretože sa mohlo zdať, že ju ignoruje. Hoci pravda bola, že Gordon vedel z ničoho nič ukončiť konverzáciu, kedy sa to ťahalo rovnakým tempom a neunúvať sa k tomu, aby to tej druhej strane oznámil.

Jejím úmyslem na tomhle plese ani náhodou nebylo sbalit tu nějakého kluka, co přesně čeká na nějakou takovou holku, co sem přišla sama proto, aby si někoho ulovila a následně si ho odvedla domů a strávila s ním noc, načež by ho ještě před koncem noci vykopla ven. Tohle byl možná její styl kdysi, kdy si neustále potřebovala dokazovat, že jim za to vážně stojí a že se na ni její „kamarádky“ budou dívat tím správným způsobem. Jenže dnes? To už neměla zapotřebí nic z tohohle a nehodlala se k tomu vracet. Ano, pokud si s někým vyloženě padne do oka a zalíbí se jí, proč by to neposunuli i někam dál, tomu se rozhodně nebránila, ale nechodila na takové akce primárně za tímhle účelem. A to ani dnes ne, což dokazovalo i to, že nad většinou lidí v podstatě ohrnula nos a šla se podívat na výstavu. Na bar si může zajít i později, to jeho obležení se jí vůbec nezamlouvalo. Ale současně ji to ani nepřekvapovalo, jasně, že spousta z těch jejích „kolegů“ tady nemá nic moc lepšího na práci než se jít okamžitě opíjet. Ani proti tomu vyloženě nic neměla, ale tady na plese jí to přišlo směšné. Zvlášť když by se dalo snadno očekávat, že právě ona bude taky mezi nimi. Jenže nebyla a místo toho se šla podívat na výstavu fotek a dalších uměleckých děl. Tu fotku Teddy, na kterou jí pózovala, sice už viděla, ale takhle ve velkém a oficiálně vystaveném to bylo o něčem úplně jiném. Moc dlouho tam ovšem nezůstávala, byla tu i další dílka, která si chtěla prohlédnout, takže se postupně posouvala sem a tam a vyhýbala se lidem, aby jim nezastínila výhled a podobně. Přitom však jejím očkům neunikl jeden kluk tmavé pleti, co se nenápadně posunul a schoval za výstavu, kde soudě podle jeho potměšilého pohledu hodlal provádět kdovíco. Rozhlédla se krátce po ostatních lidech kolem, jestli se na ni někdo nedívá, ale všichni byli zaujatí výstavou, takže byl čistý vzduch a mohla se protáhnout dozadu za ním. Zatím neměla přesný plán, jak ho konfrontuje, ale to jí nijak nevadilo, bude prostě improvizovat. A to taky udělala. Fixu mu sebrala a začala si s ní pohrávat mezi prsty, zatímco čekala na jeho odpověď. A ta přišla přesně v tom tónu, v jakém ji očekávala. Zajiskřilo jí pobaveně v očích a s pokrčením ramen našpulila rtíky. „Třeba ti chci dát ještě příležitost se z toho vyvlíknout,“ prohodila a jeho pokusu o zpět získání fixy nijak nebránila, takže ji měl vzápětí zase on. Nešlo jí totiž o to, aby mu zabavila hlavní předmět zločinu, ale aby ho tím tak trochu popíchla. „Nevím, jak’s přišel na to, že bych tu měla být s nějakým princem, ale v té výstavě má fotku i kamarádka, takže ne, není to tak úplně… cizí záležitost,“ přimhouřila oči a na rtech jí hrál mírný provokativní úšklebek. „Takže jestli chceš čmárat, tak někde trochu jinde,“ doplnila ještě a o malý kousek se k němu přiblížila. Byla i normálně vysoká, ovšem na podpatcích ještě o kus vyšší a její chůze na nich byla naprosto přirozená, ne jak u některých těch husiček, co si vezmou deseticentimetrové a neumí na tom chodit, takže celý večer chodí jak postižené, pak brečí, že je tlačí nožky, a nakonec si je potupně sundávají a odhalují krvavá chodidla plná puchýřů. A to jenom kvůli nějaké jejich pitomé hrdosti. Rozhodně tedy nepůsobila dojmem nějaké drobounké dívenky, co by se nechala zastrašit pár slovy. „Tak které Moně Lise přimalujem knírek?“ zeptala se, jakmile byla těsně u něj, a koutky jí rošťácky cukaly vzhůru při té představě, že by něco takového vážně provedli. Byl jí sice úplně cizí, ale no a co? Nepotřebuje ho znát na to, aby tu s ním mohla něco provést.

Jemu se tenhle styl konverzace zamlouval – v podstatě s valnou většinou lidí dělal úplně to samé a vlastně to bylo úplně podvědomé. Vždyť je to zábava takhle flirtovat s lidmi a klidně i s kamarády, vždyť vůbec o nic nejde. Jen u těch neznámých lidí to občas může být trochu problémek, pokud to vezmou vážně a očekávají od toho kdovíco. „Lásku na první pohled, to běhání nebo obojí?“ rozesmál se spolu s ní. Sám nebyl kdovíjaký běžec, chodil sem tam, když se mu zrovna zachtělo a měl na to náladu, což vzhledem k jeho obecné lenosti nebývalo ani zdaleka tak často. Ale jakž takž v kondici se udržoval, to zas ano. A nejenom v té alkoholové, ve které byl fakt dobrej. Měl radost z toho, že se jí líbí jeho oblek – i kdyby ne, neřešil by to, každý má přeci jenom jiný vkus a jemu by to rozhodně nezabránilo si ho i tak vzít na sebe. Důležité pro něho bylo především to, aby se to líbilo jemu, ne ostatním. Ti ať si klidně mají řeči, že je divný a že je to známka teplosti a podobně. Měl chuť jí povykládat i o svých trablích během shánění toho obleku, ale už tak žvanil až dost, takže nepotřeboval být hned takhle ze začátku rozkecaný. Jakmile se totiž jednou rozjede, je vážně těžké ho zastavit nebo alespoň umírnit. „To nezní zrovna spokojeně. Copak tobě se nelíbí?“ Dobře, asi to na ni hned nemusel takhle zpříma vybafnout, ale to byl celý on. Upřímně se tomu podivoval a nasadil téměř až starostlivý pohled, jako by se chtěl ujistit, že jí není nepohodlně a že je v pohodě. Deformace z jeho oboru, jak jinak. Rozebíral u ostatních lidí i ty nejdrobnější náznaky, že nejsou v pořádku, a vždycky tu pro ně byl, aby je rozveselil. Jemu se ty její šaty vážně líbily i přes to, že nepatřily zrovna mezi ty nejodvážnější. Což mohlo být částečně způsobené i tou pozitivní energií, která kolem Oph vládla. Ta se mu zamlouvala snad ještě víc, co by lhal. Měl takové lidi rád – byli mu podobní a v jejich společnosti se cítil zatraceně dobře. „Ne že bych si chtěl hrát na věštce, ale znám se, takže dost pravděpodobně skončíme,“ uculil se a neúspěšně se pokusil nasadit andílkovský výraz. Své sympatie vůči alkoholu nijak neskrýval, stejně by je nepopřel a neměl se za co stydět. Nešlo mu o opíjení, šlo mu prostě o tu chuť a o ten stav, v jakém se pak ocital. Ani normálně neměl problém pouštět uzdu své přirozené povaze, s alkoholem to šlo prostě jenom rychleji. Ještě se napil a pak už nadhodil tu nabídku, že se zajdou podívat na tu výstavu, když už tu jsou. Nabídl jí rámě, kterého se bez váhání chytila, a vyrazili skrz sál k těm uměleckým dílům. „Oh, chápu. Ale dobře, to beru, můžeš udělat výstavu pro jednoho člověka,“ mrkl na ni, jelikož mu ta pozvánka k ní neunikla, a ačkoliv ji hned ještě nebral jako příslib něčeho víc, to jeho mrknutí v sobě mělo něco z jeho přirozené laškovnosti, jinak by to ani nešlo. Navíc tak nějak tušil, že zrovna Ophelii to nijak vadit nebude, což ho podvědomě v tomhle chování ještě víc podporovalo. „Náhodou to je podle mě skvělý. Protože jasně, asi je fajn jít podle plánu a mít tu jistotu a tohle všechno, ale není daleko lepší jít prostě naslepo a teprve cestou zjišťovat, co z toho vyleze? Mně to aspoň přijde mnohem víc vzrušující a dobrodružnější, nevíš, jak to přesně skončí, což asi je kapku děsivý, ale je to pak zábavnější,“ podělil se s ní o svůj názor a tentokrát už svá slova ani moc nekrotil – a bylo to vidět. „A to jako nejsem umělec nebo tak, to myslím spíš všeobecně,“ doplnil na vysvětlenou, přičemž se znovu malinko uculil. „Tak akty? Co tě na tom tak láká?“ zajímal se, a i když se zprvu potutelně usmíval, tu otázku myslel naprosto vážně. Dokázal si ty důvody ale celkem živě představit – jednoduše prostě krása lidského těla. O té on něco věděl, nebudeme zapírat. Toho červenání si koutkem oka taky všiml, takových detailů si na lidech vždycky všímal – asi proto si taky zvolil právě psychologii. Přišlo mu rozkošné, že se ho nepouštěla, ani když už k výstavě dorazili. Vážně tak připomínali páreček milenců, co sem přijel z nějakých dalekých uměleckých krajů a jde sem kritizovat místní umění. Nasadil proto ten správný výraz nadneseného, přesto však stále zamilovaného kritika, nonšalantně se napil gintonicu a důležitě se naklonil k fotografii, na níž narážela Oph. Skrýval tím vlastní zmatení, protože ano, ta fotka byla dobrá, ale nechápal, jak jí docílil. Fotografování prostě šlo mimo něj a tyhle hrátky s perspektivou, světlem a okolím ho uměly vždycky dokonale ohromit. „Jo, to je,“ přikývl, načež si mírně odkašlal, aby se opravil, „vlastně chci říct – ano, to vskutku je, skvělá kompozice, výborná saturace barev, přiměřený kontrast a kreativní zpracování,“ zatvářil se nanejvýš důležitě, než tahle jeho maska praskla a začal se tichounce uchechtávat. „Stejně nechápu, jak to udělal,“ přiznal se jí šeptem, přičemž se k ní naklonil, jako by jí chtěl do ouška pošeptat něco důvěrného. Ta jejich hra na milence byla vážně dokonalá. Možná ta Lynn měla vážně pravdu a měl by to herectví zkusit.

Rozhodně tu nechtěla trávit svůj drahocenný čas po boku nějakého tupce, který ji věnuje pár komplimentů a hned si myslí, jak strašně neodolatelný je. Fajn, musela uznat, že po vzhledové stránce byla spousta těchto machírků neodolatelná, ale to by musela být sakra opilá, aby jim na ty sladké řečičky a rozkošnou tvářičku skočila. Přeci jen, nebylo by to poprvé a ani naposledy, i ona občas potřebovala upustit páru. K smůle tady dlouhána, co se k ní vetřel, opilá nebyla, všechny smysly měla ve střehu, tudíž ji neuniklo, jak moc se pokoušel o její náklonnost. Měl to však hošánek marné, už jen při pohledu na ní bylo zcela jasné, že o něj nejeví žádný zájem. Probodávala ho svýma zelenýma očima a šklebila se nad jeho další poznámkou o šatech. ,,Chápu, že to tvůj burákový mozeček nepostřehl, ale já to řekla proto, abys odprejsknul," nadzvedla na něj obočí jako by se ho ptala, jestli to bylo tak těžké k pochopení, načež nad jeho primitivním myšlením protočila panenky. Proč byla většina kluků takovými idioty? Bylo jí z toho tak akorát na nic. Vážně doufala, a dokonce i spoléhala na to, že po jejich slovech si tady panáček půjde zase hezky po svých a ji nechá v klidu žít. To by ale chtěla moc, že? Nevzdával se, očividně byl trpělivý a ji tak nezbývalo nic jiného, než jen doufat, že se Sierra se svým přítelem co nejdříve vrátí. ,,Mám drink," ukázala mu svůj kelímek, u kterého si však až o pár sekund později uvědomila, že je téměř prázdný a ona tak nespokojeně nakrčila nos. No, dobrá, to ji úplně nevyšlo. Povzdechla si a podívala se směrem k baru, přičemž doufala, že tam spatří několik desítek lidí, aby se mohla vymluvit na to, že se tam momentálně nedostanou, jenže… ani to se nestalo. Navíc jejímu pohledu neunikla známá tvář jejího přítele, který se jejím směrem šklebil a tím si tak upoutal její chvilkovou pozornost. To nebylo možné, co ten tu dělal?! Chodili na stejnou univerzitu? Nebude lhát, docela ji překvapilo, když na Flickru zjistila, že tenhle pacholek studuje medicínu, rozhodně by ho totiž na to netipovala, ale to teď nebylo podstatné. Rty mu naznačila jasné naser si, když jejím směrem zdvihl skleničku s pitím a protočila nad ním panenky; ostatně tohle její gesto už Eric moc dobře znal. Pozornost tak vrátila zpátky k hoře před sebou, přičemž si hlasitě povzdychla, aby mu naznačila, jak moc jí jeho přítomnost irituje. ,,Když si s tebou dám ten drink, necháš mě na pokoji?" zeptala se jej se znuděným výrazem ve tváři a dopila poslední zbytky Sex on the beach, načež prázdný kelímek odložila na stůl vedle sebe. Následně se byla nucena mírně zaklonit a udělat malý krůček vzad, jelikož se k ní hora tak odvážně naklonila a měla k ní další kecy nad kterými se jí chtělo opět protáčet panenky. Místo toho však na něj jen přimhouřila oči a chvíli hleděla do těch jeho. Bože, jak ona tyhle otrapy nesnášela. ,,Mně ano," zareagovala na jeho slova opět s kamennou tváří, načež se bez jakéhokoliv dalšího slova vydala směrem k baru, přičemž předpokládala, že ji dlouhán bude následovat. Při cestě ještě zakmitala pohledem směrem k Ericovi a jeho společnosti, která se zdála být přesně tou husičkou, která naivně podlehne každé sladké tvářičce. Tenhle ples stál za nic, vůbec se tu nebavila a navíc se jí chtěla zvracet duha z té nechutně přeslazené výzdoby všude okolo.