Elliot měl dneska hrozně dobrou náladu. Vrátil se z dovolené a měl vážně super náladu. Proto vyrazil do města hledat nějakou tu zábavu. Chtěl si zajít někam na kafe a jen tak odpočívat a flákat se. Nic dneska nemusel. NEměl trénink, holku taky ne a s kámošema se nedomlouval. Jistě potká nějakou super společnost. Vlastně ani nevěděl co by chtěl dneska dělat. Neměl ani náladu na pití jako spíš na obyčejnou procházku, možná si půjde zaběhat. Poslední dobou byl pořád nervozní a tak to musel ze sebe nějak dostat.. Ve městě si vyřídil pár obchůzek. Potřeboval si koupit cigarety, nezapomněl samozřejmě na zapalovač, to aby nedošlo ke stejné situaci jak posledně.. Musel si zajít ještě do servisu. Tam domluvil kdy tam bude moc přivézt auto na pravidelnou prohlídku. Jeho auto byla jeho přítelkyně. Miloval ho a také to dával dost jasně najevo. Jednou mu ho jeden kluk objel klíčem, protože je to prý namyšlený idiot. To neznal ještě Elliota, ano možná by takový, ale také to byl hodně dobrý zápasník a tak šel zlomil mu ruku. Jeho miláčkovi nebude nikdo ubližovat. KDyby to byla nehoda nejspíš by se naštval, ale nechal by to být, tohle ale bylo naschvál a on to musel vyřešit podle svého. Kluk ho naštěstí neudal. No z téhle prkotiny by se nejspíš dostal hned, ale kdo ví, třeba by se nevyhnul věřejně prospěšným pracím.. Když už měl všechno vyřízené vyrazil směrem do centra. Je špatná hodina na to hledat nějakou vhodnou kavárnu kde bude volno na snídani.. No volno samozřejmě nikde nebylo jak předpokládal. To možná s jeho dobrou náladou trochu zacloumá, ale pořád se tím nenechá vykolejit.. Je tu vlastně ještě jeden podnik, byl trochu dál, ale tak si po ránu udělá menší procházku.. ,,Měl jsem si vzít auto..” zanadával si. Nejdřív mu to přišlo jako super, projdu se bude všechno fajn. Sluníčko svítí, ale lidi jsou jako idioti a pořád do někoho strkají.. ,,Přísahám že jestli se přede mnou ještě někdo zastaví půjde rychle k zemi…” zavrčí si.. Nakonec dojde k jedné kavárničce,  která je taková zastrčená. Bylo ještě zavřeno otevírají až skoro za půl hodinky. Rád sem chodil číst. Byl tam klid a nikdo ho nerušil. Nesnášel chodit do knihovny. Sice tam bylo ticho, ale i tak tam pořád na něj někdo čuměl. Jakoby si snad nemohl dojít sportovec do knihovny.. Vytáhl si kravičku malborek a jednu si hned zapáli. Rozhodl se že se ještě kousek projde, přece jen půl hodina bude dlouha. Jak se tak procházel s cigaretou a mobilem v ruce, přestal dávat pozor na cestu a sám do někoho vrazil. Byla to dívka, tak v jeho věku. Celou si jí sjel hodnotícím pohledem. Možná už jí i ve škole záhlédnul. Měl dobrou pamět, ale potřeboval se nejdřív přesvědčit..,,Sorry, nečuměl jsem na cestu..” Omluví se jí a doufá že to nebude nějaka hysterka a nezačne tu po něm řvát na celou ulici. To už by mu náladu jistě pokazilo..

Jako každý ráno si brala Winky aby se sni šla proběhnout do parku a pak pěkné do centra na nějakou tu snídani. Sice nerada jedla na veřejnosti, ale jelikož měla Wik tak ji to neuškodí. Když bydlela ještě doma nemusela s Wik nikam nechodím. Stačilo ji ráno vypustit na dvůr a ona už se sama proběhla. Nebyla s nějak velké a nebo význačné rodiny, ale ji to stačilo. Nepotřebovala bohaté rodiče aby měla všechno na co si vzpomnela. Stačilo ji ze ji milovali a to už něco přece znamená ne? Když scházela ze schodů do parku podívala se na Winky a pak okolo sebe. Nebylo tam ještě moc lidi a to znamenalo ze se ji bude dobře běhat. “Jdeme na to.” Řekla si pro sebe a začala utíkat. Hodina ubehla a ony spolem skoro dvakrát oběhli cely park. Pak si nachvilku posadila aby se uklidnila a pohladila Wik. “Teď si zajdeme na něco dobrého k snědku a půjdeme zpátky domu.” Tak se teda rozešli směrem k centru, svoje pohledy naposledy věnovala stromům a parku. Když se blizily ke kavárně aby si mohla vzít kávu sebou, někdo do ni vrazil a ona spadla na zem. Upustila vodítko, ale poslusna Wik zůstala na místě. “Jestli to byla moje chyba tak se hrozné omlouvám.” Podívá se na chlapce a malinko si ho začne prohlížet jako by ho už někde snad viděla. “Nechodime spolem do školy?” Když se postaví zpátky na nohy začne si oprasovat nohy a všimne si ze na koleni ji malinko teče krev.

Když se stal ten nešťastný náraz holka letěla rovnou na zem. Elliot byl trochu jako taková skála. Někteří by to do něj ani neřekli, protože pod tou vrstvou oblečení to není ani vidět, on jako celkově není korba jako blázen, ale sílu rozhodně má, jinak by nemohl dělat to co dělá že.. Podíval se dolů na tu holku, na vodítku držela nějakou chlupatou kouli. Pejsky měl rád, proto možná tomu psovi věnoval delší pohled než té holce. Holka to taky byla docela pěkná. On raději blondýnky, ale nějak mu to nevadí.. No ano nenabídl jí pomocnou ruku aby jí zvedl, Elliot prostě není moc. Jak to jen říct. Slušný… Když se mu začne omluvat jen se ušklíne, měl rád když se mu lidé omlouvají, dávají tím najevo jak on je vysoko nad nima.. Ano bylo tu pár lidí které toleroval. Bylo tu i dokonce pár lidí se kterými se dobrovolně do křížku nepouští.. Ale tahle holka zatím nepatřila ani do jedné skupinky, kdo ví třeba ho okouzlí, ale je brzo na to říct co si o tom myslel.. ,,Vlastně to byla moje chyba nečuměl jsem na cestu..” pokrčí rameny, jeho to nějak neštvalo že jí srazil.. Pak mu to dojde, její obličej už určitě viděl.. ,,Ano asi ano.. Myslím si, no vlastně jsem si skoro na sto procent jistý že ano..” Ano mohl se hned představit, ale Elliot asi dával na čas.. To zrovna vedle nich odemykal starší pán dveře od jedné z kaváren. Všiml si jejího červeného kolene a povzdechl si. On necítil žádný pocit viny, jen to byla holka a kvůli němu tu teď krvácela, tak aby si trochu vylepšil karmu rozhodl se udělat něco co normálně nedělá.. ,,Mlžu tě za to že jsem tě shodil na zem koupit aspoň kafe u stánku.? No není to nic nóbl, ale bude ti to muset stačit..” řekne a nahmatá v kapse peněženku.. Peněz měl dost, jedno kafe pro cizí holku ho nezabije. A kdo ví třeba s ní najde i nějakou společnou řeč. Bylo by to fajn. Protože nemá jaksi co na práci..

Ona a neznámí lidé. A ještě začít konverzaci, to ne. Je stydliva jak kamenem dohodis a ještě když se před ni objeví nějaký pěkný kluk. A ze tento byl krasavec. Tváře se ji obarvili do červená a proto raději hned sklopila pohled zpátky na zem. Nevěděla jak reagovat teď a kor když ji pozval na kafe. Co bude dělat? No snad to bude lepší, přijala jeho ruku a postavila se zpátky na nohy. Podívala se na koleno a mírně svraštěla čelo. Vytáhla proto kapesník co měla v kapse a začala si tu krev utirat. Vzala si zpátky vodítko do ruky a podívala se na Wik, ta jen spokojeně seděla na místě a vrtela na neznámého ocáskem. “No, já rada bych. Ale nechci být na obtíž, zase taková hrůza to nebyla.” Pokusí se na nej tentokra podívat aniž by se zacervenala a Usmeje se. Poradně si tentokrat prohlédne jako by to byla jen vystavena pana. A když zjisti poradně jak je pohledný, přijme přece jenom pozváni. “Pokud mas čas a nebude ti to vadit, ale kafe platím já ano?” Zarazila jeho ruku na vytažení peněženky a vzala si z kapse malý Vacek, kde měla daně nějaké peníze. Pak už jen následovala staršího muže dovnitř.

Elliot rozhodně nemá problém mluvit s někým cizím.. Je mu jedno jestli je to holka nebo kluk. On má tak vysoké sebevědomí, že prostě nemá potřebu se před někým stydět nebo snad mít problém mluvit.. On se vlastně nikdy nestydí a možná by občas měl. Celou dobu jí sledoval, je to hezká holka tak co by se nepodíval. Jen doufal že není úplně hloupá, to by to mohlo celé zničit.. Neunikne mu jemné začervenání jejích tváří.. Musí se nad tím trochu zasmát. Líbilo se mu když se holky červenají, hlavně když to bylo kvůli němu. Také se mu tohle nečekané střetnutí začne líbit. Možná by se mohl chvilku zdržet a užít si nějakou srandu.. Když se pořád nějak neměla k tomu aby se zvedla jen se trochu zamračil a natáhl k ní ruku. Tak se teda jednou překoná a zvedne jí.. Nevěnovala moc velkou pozornost už jejímu krvavému koleni, vlastně mu to bylo docela jedno.. Elliot už to nakonec nevydrží a sedne si na bobek a psa podrbe na hlavě, pak se zvedne a počká jestli už se vymáčkne. Jestli půjde nebo ne.. Jemu by bylo úplně ukradené kdyby odmítla on by si šel prostě svou cestou dál.. No on jí rozhodně přemlouvat nebude, pokud nebude chtít prostě jí nechá jít.. Věnovala mu úsměv a on jen přikývl.. ,,No přemlouvat ani nutit tě nemůžu..” pokrčí rameny s úsměvem. Když chtěl uměl se chovat vážně pěkně k holkám.. Všiml si jak si ho prohlíží a rovnou jí takticky věnuje další ze svých úsměvů.. Nakonec přece jen souhlasí s pozváním na kávu, jak by taky ne. Kdopa by Elliota odmítl.. Tak maximálně Sienna.. ,,Kdyby mi to vadilo, nebo nějak obtěžovalo, věř mi nepozvu tě.. “ Trochu na ní mrkne tím jeho modrým očkem.. ,,Nepřichází v úvahu, to by si mě akorát pěkně naštvala..” řekne. Vážně tohle by ho hodně naštvalo, nepřichází v úvahu aby někdo platil za něj, proto hned vyrazí za ní a objedná dvě kávy které taky zaplatí.. Vážně by ho to hodně naštvalo a naštvaného Elliota určitě nechce znát..

Všimne si jak hned reaguje na to ze chce ona sama ty kávy zaplatit. Na to jen Pokrci rameny a dal se tím nějak nezaobírá, proč by taky jo? Kdy naposledy se ji naskytla taková příležitost aby za ni někdo kávu zaplatil. Tohle je snad po strašně dlouhé době. A ještě k tomu tak moc hezky kluk jako je on. Ani si neuvedomila jak se bez okolků s nim baví, vždyť ona má vždycky takové zábrany se s někým cizím hned tak bavit. Ona ani neumí se s někým dal hned tak do řeči, vždycky když někdo chce musí se sni začít bavit on a nebo ona sama. Bella neumí navázat konverzaci a proto ani nemá nikoho k sobě. Žádnou kamarádku a nebo kamaráda. Když se nad tím zamysli její poslední kluk co měla, tam od nich kde bydlela ji opustil kvůli tomu. Ze vůbec nemluvila, proto se rozhodla odstěhovat a jít na zle školu. Třeba ji to pomůže se rozmluvit a dal si život dohromady. Ve svém životě měla jen jednoho kluka a na ten hezkou holku je to celkem smutný. Nebo spis k pláči? No kdo ví. Když od obsluhy dostala kafe tak se vydala znovu před kavárnu, kde si sedla k prvnímu nejbližšímu stolku. Wik ji poslusne následovala a lehla si vedle ni. “No a co studujes jako hlavní obor?” Zajímají to vůbec? No, ale nějak musí se zdokonalit v konverzaci aby uspěla i u druhých a tento kluk ji dal takovou menší průpravu na to. Její sebevědomí nebylo nejmenší, vždycky věděla ze je hezká a milá. Ale proste neuměla navest na konverzaci. A to byl její největší problém ze vsech. “Jinak jsem Bella a ty jsi myslím Elliot ze?” Věděla jak se jmenuje, věděla ze je od ni ze školy. Byl to hezky a pritazlivi kluk. Nestalkovala ho to proboba ne, jenom se ji líbil už delší dobu. A Bella měla dobře pamatovaky na jména a tváře. Když by jste se ji zeptali jal se jmenuje třeba tahle holka nebo tamtéž kluk, odpoví vám a správně. Jen bylo blby ze nikdo si nepamatoval ji. Ani ve školku neměla žádnou kamarádku a Lizzie ji chyběla. Ale byla daleko, hodně daleko od ni a tak si aspoň každý večer volali. To byla jediná komunikace mezi ni a její nejlepší kamarádkou. Dá se vůbec říct ze je to ještě její nejlepší kamarádka? Vždyť se už přes rok neviděli a Lizzi už je dokonce zasnoubena, jak by taky ne když zůstala v tom balikove. Měli jet spolem na školu, ale Lizzie to kvůli své lásce nakonec odmítla a tak Bell jela nakonec sama. A takhle začal její nový život. Bez starosti, bez přátel, bez rodiny.

K jejímu štěstí už nijak neprotestuje když se rozhodne to kafe zaplatit on. Protože by to pro ní nebylo nejlepší. No samozřejmě by jí neublížil fyzicky, ale věnoval by jí pár nepěkných slov.. I on si vezme svou kávu, pije zásadně jen černou kávu bez cukru. Taky za ní vyrazil na ulici a nejdřív si nechtěl sedat, proč by taky. Chtěl jí koupit kafe aby si vylepšil karmu a pak prostě odejít. Nakonec ale svolil a sám se šel posadit. Jelikož holku neznal byla pro něj lákavější než normální dívka která by ho pozvala na kafe.. Sedne si naproti a na stůl hodí krabičku cigaret. Jednu si předtím samozřejmě vytáhnul a zapálil. Jo tohle bylo ráno podle jeho gusta, káva, cigareta na rušné ulici. Bavilo ho sledovat jak lidé kolem pospíchají do práce. Taky ho to nejspíš jednou čeká, ale zatím si chce užívat život na univerzitě.. Občas věnoval pozornost chlupaté kouli pod stolem.. ,,Pěkný pes..” To bylo zatím vše co řekl.. Teď to byla ona kdo se ujal konverzace a začala mluvit. Proto začal věnovat pozornost zase jí.. ,,Já…? Studuju vědu. Většinou když chodím do školy teda.” uchechtne se. Bylo mu jedno co si o něm pomyslí. ,,Těší mě Bello a ano jsem Elliot, zdá se že mě má dobrá pověst zase předběhla..” Zasměje se, je mu fuk jestli něco už slyšela nebo ne, on se za svou pověst nestydí.. Nemohla o něm zjistit nic za co by se musel stydět. To že vymetá párty? No to dělá tady skoro každý. Že si o něm někdo myslí že jeho srdce je z kamene.? No kdo ví třeba to tak vážně je.. Nakonec přemluvil sám sebe a prohloubil konverzaci.. ,,Takže ty si tu nová.? Já znám většinou každého ze školy..” Jako nebylo vyloučené že je z jiné školy, ale pokud ho zná musí chodit tam kam Elliot.. ,,Co ty studuješ?” Zeptá se a nedopalek típne do popelníku.. Sám nevěděl proč tady byl. Neměl co jiného na práci a nějak ten volný čas musel zabít..

Bylo pro ni zajímavé všechno tohle ráno sledovat. Ty lidi kolem sebe, jak někam jdou. Ať už do školy nebo do práce. A ona si tu pěkné sedí se svojim psem a s hezkým klukem na kávě. Tohle bylo ideální ráno pro ni, proč by taky ne ze? Do školy nespechala dneska měla volný den a i odpoledne, po dlouhé době. Pamatuje si jak ji přišel e-mail ze ji berou na školu, v ten den byla nejšťastnější dívka snad na cele zemi. Její obor si vybrala protože vždycky chtěla být doktorka. Pomáhat všem těm zraněným a pokusit se snad všechny vyléčit. A hlavně ji záleželo na dětech. Pro ty by udělala první a poslední. Jsou to tak nevinná stvoření a nezaslouží si aby byla nemocná. Za odpověď ze má hezkého psa se na nej jen usmala. “Věda. Skvělý obor, to jsem měla vybrané jako druhy kdyby mě nevzali na medicínu.” Pak už jen zamichala svou kávu a divala se jak se v ni ta umelohmotna lžička točí dokola. “Jestli jsem slyšela nebo ne to je jedno. Nesoucím lidi podle teho co uslysim co si nějaké popisky ve škole říkají, ale na to až toho dotyčného nebo dotyčnou poznám já sama. Pak si dělám obrázek.” Ano byla taková a proč taky ne. Vždyť většinou jsem to jenom závistive žvásty a nebo je to lež aby tomu druhému ublížili. A ona chtěla být ten pravej opak, nejdřív poznat a pak teprve soudit a nebo taky nesoudit. Uprela na nej svůj pohled a jen se usmívala. Neměla špatnou náladu, ráno bylo okouzlující. Dobře si zabehala a teď čerstvá káva. “Nova zrovna nejsem, jen nevýrazna. Proto si mě nikdo buď nevšimne a nebo nepamatuje.” Tohle ji nevadilo, nepotřebovala na sebe poutat pozornost a proto taky ze vsema vycházela. Ti co potřebovali její pomoc, pomohla a dal pak plynul jejich život bez toho aniž by se museli pozdravit na chodbě a podobně. “Jak už jsem řekla, můj obor je medicína. Je to fascinující, chci hlavně pomáhat všem těm lidem co to potřebuji. Ale premyslela jsem i nad psychologii, akorát nevím jak bych s lidma mluvila. Můj problém občas je zahájit konverzaci. Ale s tebou to bylo jiné l, šlo to samo. Sama se tomu divím.” Nad těmi slovo se musela trosku zachichnat. “Ve škole je spousta lidi, je dost možný ze mě proste jenom není vidět.” I tak se to dá říct. Když nad tím popremysli tak většinu času tráví v učebnách a ne poflakovani se po chodbě, nebo knihovna. Jo to je její druhy domov, ale není to sprtka. Jen proste chce dostat stipendium na vysokou, aby mohla pokračovat dal. Nemá na to si to zaplatit ze svojeho a tak se musí snažit ve škole. “A co děláš o volném čase? Travis ho ze svoji dívkou nebo přáteli?”

Pro něj to bylo normální, chodil takhle ráno na kafe a cigárko často. Jen se obvykle s nikým nedával do řeči, protože chtěl mít klidné ráno. Dneska udělal vyjimku a nakonec to vlastně asi nebyl tak špatný nápad.. ,,jo není to nejhorší, ale medicína je taky fajn, jen pro mě trochu nuda. Ale rozhodně jsou doktoři třeba..” Někdo prostě není na tkové věci, on by doktor nemohl být, není to zrovna dvakrát příjemný člověk, proto by si na něj nejspíš hned někdo stěžoval.. Dál sledoval chodící lidi kolem. Ne že by se nudil to ne, ale měl rád klid, proto toho po ránu moc nenamluvil..Pak začne Bella zase mluvit  a on jí začně věnovat pozornost.. ,,A co když je to pravda to co si slyšela.? Hm.? “ Zeptá se smíchem, samozřejmě že to byla pravda, no možná ne všechno.. Ale většina určitě ano, Elliot nebyl zrovna andílek a moc dobře to věděl. Nestyděl se za to proto by jí to tady klidně přiznal, proč by taky ne. Neměl důvod jí lhát. ,,Ale je dobře že se řídíš svou hlavou, to se vidí jen zřídka..” Věnuje jí menší úsměv a pak vytáhne telefon aby zkontroloval čas.. ,,Ne nemyslím si že si nevýrazná. Spíš určitě sedíš celé dny někde zalezlá aby tě nikdo neviděl..” řekne to co si myslel. Určitě to tak bylo. No Elliot jí nezná protože dívka nejspíš nevymetá každý večírek.. Poslouchal jak vypráví jaký má problém s mluvením a musí se zasmát.. ,,Ale se mnou ti to kecá, takže myslím že by ses měla více seznamovat s lidma. Čím víc budeš mluvit tím to bude lepší uvidíš..” Elliot zrovna nebyl kluk který by někoho utěšoval nebo mu radil, ale tentokrát se přemohl a něco málo jí poradil.. Pak se na ní jen omluvně usměje.. ,,Omlouvám se ale budu muset jít. Dneska odlétám na dovolenou a musím si ještě zabalit..” Zasměje se a podá jí telefon. ,,Kdyžtak mi napiš číslo a já se pak ozvu až přijedu..” Mrkne na ní a počká až napíše její číslo, pak jí prozvoní aby měla jeho a s úsměvem se rozloučí.. ,,Tak zase někdy Bell..” Ještě jí věnuje poslední pohled a odejde pryč..

Mohla si myslet ze pro některé je medicína nuda, jak taky jinak. Na ten obor se nehlásí moc lidi. Spousta lidem taky vadí pohled na krev. A to zase ji nevadí. Proč? Byla na to zvykla od malička. Taky je z balikova a tam je krve až moc kolikrát. “Ano, vím ze to není nějak význačný obor. Ale mě to baví a myslím ze když se budu hodně snažit tak toho hodně dokážu.” Zpátky pak začal mluvit o té jeho pověsti a ona se na nej divala jak na boha. Poslouchala každé jeho slovo a sem tam se podívala na Wik. “I kdyby to pravda byla, tak se aspoň nenudis. Nemyslím to zle to ne. Jenom jde vidět ze si ten život uzivas.” Usmeje se na nej a přemýšlí kdy ona byla naposledy na nějaké party. Bylo to hodně dlouho, díky tomu ze neznala skoro žádný lidi na škole. Tak ji proste nikdo nezval tak čemu se divit. Měl pravdu ze byla cele dny někde zalezla. Většinu času totiž trávila v knihovně a učila se. Nebo si jen tak četla. Na tohle mu jen prekyvla a dal se tím nechtěla zaobírat. “No možná je to tím ze jsi to mě narazil.” Zasmeje se a usrkne si lahodné čerstvé kávy. “V tomhle mas asi pravdu, měla bych se více seznamovat. A pravé jsem začala. S tebou.” Usmeje se sama pro sebe. Oznámení ze musí odejít ji trosku rozesmutnilo. Ale pochopila to, balení je základní věc když jedes někam na dovolenou. Ona sama byla v tomhle důkladná a věci si chystala i klidně týden dopředu. “Tak to se mas, uzij si dovolenou.” Svoje číslo mu zapsala do mobilu. A když ji prozvonil sama si ho vytáhla a uložila si ho. Pak už jen s úsměvem sledovala jak odchází pryč.

Na to že byl Oli spáč si dneska docela přivstal. Vstával většinou až kolem dvanácté, ale dneska to bylo jinak. Večer si šel lehnout dřív jak obvykle. Tak to bylo možná tím. Rozhodl se zajít si někam na kávu. Všude bylo plno a on hledal to vhodné místo na snídani. Samozřejmě si ráno nezapomněl vzít své léky. //To je tvoje snídaně.// Jeho druhé já bylo poslední dobou otravnější než normálně. Dokonce to bylo poznat i na jeho soustředěnosti ve škole. Často nedával pozor nebo koukal někam do blba. To dělal vždy když uvnitř své hlavy mluvil se svým druhým já. Lidé netuší co se děje u něj v hlavě. Bylo to vlastně docela sci-fi. Chodí na různá vyšetření a bohužel tato nemoc jako je rozdvojená osobnost skutečně exstuje. Nebyl to jen výplod jeho fantazie, jako jeho vymyšlený imaginární kamarád když byl mladší. Vlastně si na své druhé já docela zvykl. Každý den převládal jeden z nich, bylo to poznat už na stylu jeho oblékání. Dneska byl na povrchu Oli. Miloučký Oli který měl touhu poznat někoho nového. Procházel se ulicí a našel si docela pěnou utulnou kavárničku. Vešel dovnitř a objednal si kávu a tři koblihy. Uvnitř bylo narváno a tak vyrazil ven. Venku hledal nějaké volné místo, ale žádný stůl nebyl prázdný. U jednoho seděla mladá dívka, tak v jeho věku, proto neváhal a vyrazil hned k ní.. ,,Ahoj.. Můžu si přisednout.? Promiň je tu plno a já už si koupil snídani.. Můžu ti na oplátku věnovat jednu koblihu. Teda až na tu čokoládovou s křupinkami, tu mám nejraději..” zasmál se a položil talíř s koblihami před ní. On neměl problém bavit se s kýmkoliv, proto se hned pustil do konverzace. Všiml si malé chlupaté koule pod stolem.. ,,To je hezký pes, jak se jmenuje? A jak se jmenuje jeho panička.?” zeptá se se smíchem.. ,,Promiň měl jsem se prvně asi představit.. Jsem Jamie, ale říkej mi Oli prosím..” mrkne na ní než jí podá ruku tak si prohrábne své blond vlasy.. Pak jen vyčkává jestli se smí nebo nesmí posadi. Pokud svolí sedne si naproti ní a obdaří jí dalším úsměvem.. Těmi on rozhodně nešetří. Byl rád že narazil na někoho mladého s kým si dost možná bude moc pokecat..
Outfit

Naposledy se podívala po Elliotovi a když se ji ztratil tak obrátila svůj zrak zpátky na svého ležícího psa. “Zůstali jsme zase sami Wik.” Usmála se na ni, pak už si vzala znovu svůj telefon a chvilku listovala jenom tak na internetu. Po chvilce ji to přestalo bavit a pak si v telefonu otevřela soubor, kde má nahrané nějaké knížky. A aspoň na chvilku se zase zacetla aby postoupila o nějaké ty kapitolky dopředu. Na tohle byla hodně důkladná, řekla si ze každou knihu si dočte alespoň do měsíce. Jako by snad nad tím záleželo, ale ji ovšem ano. Nedá se říct ze by byla puntickar, ale něco mezi určitě byla. Všechno měla krásné naladěné a vysperkovane, oblečení měla naslladane v kominlach a nic mezi necouhalo ven. Pak ji vyruší nějaký hlas a ona zvedne po dlouhé době hlavu vzhůru. Divá se na chlapce, který u ni stojí a pusu ještě nezavrel. “Ahoj. No jasné klidně si můžeš sednout.” Pokyne mu rukou aby se posadil naproti ni. A dal ho sleduje. “Je to Winky, ale většinou ji říkám Wik. A já jsem Bella. Moc mě těší Oli.” Usmeje se na nej a dal ho pozoruje. Byl hezky a hlaveň milej a sympaticky. “Co té sem tak ráno přivádí?”

Dívka souhlasí s tím že si může přisednout, proto na nic nečekal a sednul si. Možná se trochu roztahoval po stole, ale moc mu to nevadilo. Přece ji nabídl koblihu, co je víc než se rozdělit o jídlo? Winky. To jméno se mu libilo.. ,,Winky a Bella. To si zapamatuju. Zdá se mi že jsem tě viděl už ve škole. Na chodbě někde..” řekne s úsměvem, byla mu povědomá aspoň trochu, třeba se potkali v knihovně. //Není to jedno jestli jí znáš nebo ne? Ona na tebe stejně kouká jakoby tě tu nechtěla.. Nebuď tak nepřátelský..// Jeho vnitřní boje jsou občas k smíchu. Dívka vůbec nevypadá že by jí rušil a kdyby ano tak mu klidně mohla říct ať se sebere a vypadne.. ,, Taky mě těší..” Věnoval jí další úsměv a posunul k ní talíř s koblihami.. ,,Dáš si tedy jednu.? Když už jsem se k tobě takhle nacpal..” zasměje se. Jendu koblihu si vezme hned on sám a s chutí se do ní zakousl. Miloval koblihy snědl jich několik za den. Naštěstí díky fotbalu to na něm nebylo moc vidět. To by mu taky tak ještě chybělo aby mu rostl pupek.. Když přicházel tak si všiml že měla na mobilu něco rozečteného. ,,Co jsi to četla než sem přišel..?” Nebyl to nějaký vášnivý čtenář, ale stejně se zeptal. Nejspíš tu knihu ani nebude znát.. Pak se zeptá co ho sem přivádí tak brzo ráno.. ,,No nějak jsem včera usnul dřív jak normálně a tak jsem vstal na moje poměry až moc brzo. Tak proč takhle pěkné ráno nevyužít ke snídani venku..” řekne s úsměvem. Snažil se být často pozitivně naladěný, hlavně po ránu. I když to byl většinou po ránu pěkně nabručený kluk.. No snažil se. Dívka před ním nemohla za to že není ranní ptáče..,,Ty jsi ranní ptáče.? Byla si běhat nebo taky jen tak na snídani?” zeptá se jí, on se snažil neustále konverzaci posouvat. Neměl rád ticho.. On sám chodil hodně rád běhat, ale chodil spíš večer nebo v noci. Běhalo se mu tak líp, bylo všude málo lidí, nebo dokonce nebyl nikdo nikde. To měl rád když mohl být chvilku sám.. Bylo náročné žít s jeho jak to nazvat nemocí. Moc lidí to ani nevědělo a tak často jeho chování ani nechápali.. Občas mu to bylo líto, ale zase na druhou stranu lepší než aby ho každý litoval. Nebylo to nic s čím by se člověk nemohl naučit žít..

Nebyla zvykla si s někým tak jenom podívat. Její pohledy na nej byly poměrně vystrasene. Oči ji tekali z jedné strany na druhou a ona nevěděla jestli se má usmívat a nebo začít rvat ať trosku zpomalí. Ale byl milí to se muselo nechat. A tak ho s klidem nechala ať ji pokládá otázky. Přece musí se nějak naučit vycházet s ostatními lidmi a musí se i naučit seznamovat. “Možný je ze si mě spis potkal v knihovně než ve škole. Já moc na chodbách se nezdrzuju. Ale je pravda ze tebe neznám.” Znovu si ho poradně prohlédla jestli ji něco nepripomene a pak si teda vzala jednu koblihu když ji nabízel. “Dekuju, sice po ránu moc nejim, ale rada si dam když mi nabizis.” Zakousla se do ni, měl pravdu jsou skvěle. Ani o tom nevěděla ze tu dělají tak skvěle koblihy. Příště si sem musí zajít i na snídani a ne jenom na kávu. Kdo by to řekl, ale tak není tu zase tak dlouho aby věděla o každém kramku nebo obchodě všechno. Její úsměv se malinko rozšířil a ani si neuvedomila ze by mohla mít od cukru špinavou pusu. “Jenom jeden románek a fantazi dohromady.” Přitom to nebyla pravda. Ale to on nemůže vědět. Byla to jen obyčejná kniha kde byly popisované nemoci lidi, které jdou vyléčit. Takže zase něco do školy. “Já chodím běhat tady s Wik. Ale ranní práce moc nejsem. Spis jak říkáš ty dneska jsem si extra prispala abych toho stihla víc. Potrebuju si zařídit odpoledne par věci a tak jsem si chtěla jít před tím zabehat abych se probrala.” Usmeje se na nej znovu a podívá se jestli Wik je v pořádku. Ta spokojeně ležela a ani nedutala. “Takže jsi od nás ze školy.” Pokyvala hlavou. “Co studujes?” Ani neví proč se ho na to zeptala, ale měla potrebu to zjistit.

On kdyby jen tušil že jí je to možná trochu nepříjemné to jeho mluvení. On nemluvil nějak rychle. Mluvil normálně. Prostě lidi spolu konverzují netušil že dívka naproti s tím má trochu problém. Alespoň se mohla s někým seznámit. Oli si rád dělal nové přátele, protože přátel není nikdo dost. No hned po první náhodné schůzce nepovažoval toho člověka za nejlepšího přítele, ale byla tu možnost že mu daný člověk sedne a že se bude chtít potkat znovu.. ,,Jo tak knihovna je hodně možná. Občas se tam zastavím když se potřebuju učit na nějakou důležitou zkoušku. To víš v klučičím spolku moc klidu nenajdeš..” řekne se smíchem, nemyslel to zle měl kluky ze spolku rád. Považoval je skoro za svou druhou rodinu. Ano někoho měl rád méně jiné zase víc. Ale pořád se tam snažil se všemi vycházet. Možná ho trochu zaskočí že ho nezná, protože přece jen je to docela oblíbený fotbalista. Ve škole ho lidé většinou znají. Hlavně nějaké ty holky, protože krátké románky mu nejsou úplně cizí. Nebylo to tak že by využíval každou holku, ale nějaké té zábavě se nevyhýbal. ,,Snídaně je základ dne.” poučí jí. No nebyl zrovna v pozici kdy by si mohl dovolit jí takhle poučovat, ale jako sportovec věděl že snídaně je důležitá.. ,,Jen si asi neber příklad ze mě, protože snídat koblihy není zrovna to nejlepší.” řekne se smíchem. No on se nebál že přibere, protože pravidelně chodí cvičit.. Výběr její knihy by ho nejspíš moc nezajímal, on má rád třeba filozofii. Ale nakonec přikývne. Nebude tady shazovat její výběr přece.. Ona taky nemusela mít ráda to co on. ,,Jo běh je na probuzení to nejlepší.” přikývne. Tomuhle dokonale rozuměl. Také to sám dělal. Jeho den byl mnohem víc produktivní když si mohl ráno zaběhat.. ,,Studuju vědu. Nejdřív jsem přemýšlel nad medicínou, ale věda to vyhrála..” řekne a upije ze své kávy, konečně se také napil. ,,Co ty.?” zajímalo ho to, než mu odpoví dojí svou první koblihu a zůstane na ní s úsměvem koukat..