Pořád netušil, co brunetka měla za problém, i když lepší by bylo říct, že mu jaksi pořád úplně nedocházelo, že nějaký problém má. Všechno viděl s příjemným opileckým oparem, proto se nad všemi jejími poznámkami jen zubil a smál, ačkoliv si ani neuvědomoval, jak to musí brunetku štvát. „Promiň?“ netušil, co by slečna před ním ráda slyšela, takže ze sebe vydoloval to nejlepší, co dokázal, a jen se na ni nevinně zaculil, čímž pravděpodobně jen přitápěl v kotli její nenávisti, jenže si to doopravdy pořád ani trošku neuvědomoval. Nechápal, proč je jejich půlnoční omyl takovým problémem, on se totiž bavil svou vlastní hloupostí a ona… metala blesky ze zcela neznámých důvodů. Možná měl jejich malé dostaveníčko ukončit, když to druhou stranu příliš nezajímalo, ale poslední poznámku si odpustit nemohl – poradil jí, kde sehnat cigarety a sice jí poslal do takového zapadlého pajzlu, ale to mu v daný moment vůbec nedošlo. Rozloučení brunetka moc nedala, tak nad tím jen pokrčil rameny a už si chystal zavolat Uber, když v tom se v něm ozval poslední kousek zodpovědnosti, který si jakžtakž uchovával vždy, když byl pít, protože přeci jen studuje medicínu, tak byl rád po ruce při případných problémech, a něco mu říkalo, že problémy by mohly být i teď. Bral by to jako selhání, koneckonců to on ji do toho baru poslal, a tak zamířil stejným směrem, jakým šla ona, ale plánoval jen nakouknout přes okno, aby se ubezpečil, že je paranoidní a svět není tak zkažený. Jenže ono to tak nebylo, před chvílí drsná brunetka už nyní tak drsná nebyla a on začal v hlavě dávat dohromady plán záchrany. Tedy, brunetka pořád byla drsná, viděl, jak se vzpouzela, ale už to nebylo tak efektivní a čím déle přemýšlel, tím déle ji nechával zaseknutou v tak nepříjemné situaci, proto jakékoliv plánování vzdal a prostě vrazil dovnitř bez jakéhokoliv plánu s pevnou vírou ve své improvizační schopnosti. Okamžitě si upoutal pozornost, takže celému lokálu věnoval pohled tak důležitý, jak jen dvaadvacetiletý mladík dokázal, a hrdě si to zamířil ke své velice milé známé, jež si familiárně přitáhl do jakéhosi objetí. Obvykle nebyl na doteky takto troufalý, rozhodně začínal s jemnějšími gesty než ruka kolem ramen, ale situace si to žádala a on ani příliš nedbal na to, jak se jeho společnost tváří. Klidně by se vsadil, že z toho nebyla nadšená, ale moc k srdíčku si to nebral, teď ji (a vlastně i sebe) chtěl vysekat z této šlamastiky. „Jsi tak shovívavá, to na tobě mám rád,“ mrkl na ni a snažil se znít nadmíru něžně, ovšem koutky mu cukaly vzhůru a sice se to snažil skrývat, ale příliš mu to nešlo. Vidíte to? On se opět baví, zatímco ona ho musí tolerovat, chudinka malá. Věřil tomu, že roli párečku sehráli skvěle, ale tím jejich eskapáda bohužel nekončila, štamgasti totiž nevypadali příliš nadšeně, že jim leze do zelí, a tak se k ní naklonil s tím nejlepším plánem, co dokázal vymyslet. Útěk. Nedal jí ani možnost volby, jen jí to oznámil, pevněji ji chytl a už ji táhl z hospody. Běžel jako o život, ale samozřejmě ne příliš zběsile, nechtěl neznámou někde po cestě zmrzačit, už tak jí připravil nezapomenutelný zážitek, ještě aby kvůli němu škobrtla a něco si udělala, to by ji ještě musel nést v náručí, což by si ona určitě nenechala líbit. Nic takového se ale nestalo, oba dva doběhli celí a v pořádku na místo, kde se potkali a on ji konečně pustil ze svého sevření. Ne že by se mu nelíbilo mít ji blízko u sebe, ale nechtěl dostat po nose, čehož byla jistě schopná. Sám měl co dělat, aby ten maraton rozdýchal, sice byl trénovaný z lakrosu, ale jak se mu v břiše naklepával ten alkohol, neudělalo mu to příliš dobře. Kývl na její slova, zatímco se usmiřoval se svým břichem a jí nechal čas na vydýchání. Jen co to vypadalo, že dosáhli míru, optal se, zda ještě něco nepotřebuje, konkrétně zda jí má zařídit odvoz, protože jemu tenhle adrenalin bohatě stačil a plánuje rychle zamířit do spolku. Odpovědi se mu od ní ale nedostalo, proto si objednal Uber jen pro sebe a mobil opět uklidil do kapsy. „Princové přece musí zachraňovat princezny v nesnázích,“ už je to opět tady, ty jeho vtípky. Blýskl po ní širokým úsměvem, načež sám nad sebou zakroutil hlavou. Snažil se jen trochu prorazit ten bojovný postoj s překříženýma rukama, co zaujímala, ale pomaličku si začal uvědomovat, že hloupými vtípky to nepůjde. „Říká se tomu dobrá výchova, nebo tak něco,“ ani na druhý pokus si nedokázal odpustit drobné rýpnutí, tentokrát se už ale neusmíval, měl na rtech úšklebek. „Navíc bych tě nerad měl na svědomí, a ještě abys mi vyčítala, do jakého pajzlu jsem tě to poslal,“ dodal ještě s jemným pokrčením ramen, holt ta jeho doktorská morálka a snaha spasit svět, kvůli které vlastně s medicínou začal. Sice své důvody podal možná příliš egoisticky, jako kdyby mu šlo jen o to, aby mohl klidně spát a věděl, že je v bezpečí doma, ale nebylo to jen o tom, zkrátka věřil, že si takové chování nezasloužila a když chtěla jedny blbé cigarety, měla by mít možnost si je bez problémů pořídit.

Možná by jeho pobavenost a celkově tu dobrou náladu měla chápat, přeci jen, být v tomto světě chlapem muselo být úžasné. Nikdo jim neříkal, ať nechodí pozdě v noci sami ulicí, ať moc neodkrývají své tělo, protože tím vybízí opačné pohlaví k určitým věcem, ať se tolik neusmívají, ať tolik nepokouší… Jo, být chlapem, tak je zřejmě vysmátá pořád. ,,Neprominu?" odpověděla mu s tázacím podtónem na konci a protočila panenky, načež pohled upřela na ulici před sebou. Správně, odmítala se s ním bavit a zřejmě by jí to i vyšlo, kdyby si otrapa nevšiml toho, že ji došly cigarety a nenavrhl místo, kde by je tak pozdě v noci mohla sehnat. Nebýt tak znechucená mužskou společností, tak by za jeho návrh pocítila i určitou vděčnost, ale bohužel, nic takového se nekonalo. Místo toho se pan otravný dočkal jen dalšího protočení panenek a následnému výhledu na její záda, která se již o pár sekund později ztratila za rohem.
Netušila, co je ten bar zač, ale pro získání krabičky cigaret si byla schopná projít i peklem. Nebo to si alespoň myslela. Peklo totiž opravdu nastalo a ona začala rázem litovat toho, že na koupi cigaret nemohla počkat do rána. Nebylo se však čemu divit, přeci jen, Eleanor teď byla snadnou kořistí pro všechny ty hyeny okolo ní. Křehká dívenka, sama samotinká a ještě k tomu uprostřed noci v takovém pajzlu? Ne, lehčím terčem už opravdu být nemohla. Byla v koncích, v náručí ji pevně svíral opilý plešoun, který si hladově prohlížel její tělo a rukama sápal všude možně, zatímco ji bylo skoro až do breku, jelikož si uvědomila, že z této situace nemá jak vyváznout. Alespoň tedy ne sama. Všichni okolo ní dělali jako by takové obtěžování bylo normální, jako by to tu bylo na denním pořádku, jako by její protesty vůbec nic neznamenaly… Už to vzdávala, její víra v lidstvo byla na bodě mrazu, když v tom se v baru objevil někdo, koho by tu opravdu nečekala. Byl to ten kluk, který ji sem poslal, což by mu zřejmě měla vyčítat, protože určitě věděl, co je toto místo zač, ale bůh ví proč se na tento fakt teď moc nezaměřovala. Naopak cítila jakousi úlevu, že se v baru objevil někdo, kdo ji byl ochotný pomoci. Zprvu na něj sice hleděla s nedůvěřivým pohledem ve tváři, přeci jen netušila, co tu dělá, mohl se sem přijít pouze pobavit a kdo ví, třeba se přidat k těm okolním hyenám, které dělali, jako by nic, ale nic z toho se naštěstí nestalo. Ne, on ji totiž opravdu přišel pomoci, prozradilo to jeho divadélko, kdy se vžil do role jejího přítele a konečně tak od ní odstrčil ožralu, který ji tu obtěžoval. Sice se jí takhle dotýkal další cizí člověk, ale tohle pro ni bylo mnohem příjemnější, přeci jen, pan otravný byl zcela jistě snem každé basic girl, jen slepý by nepostřehl, že mu bylo po vzhledové stránce hezky naděleno. A ano, všimla si toho i Eleanor, akorát to pro ni byl jakýsi zanedbatelný detail, jelikož kluk mohl být sebevíc hezký, ale pokud neměl respekt k ženám, na kterém si ona tolik zakládala, tak ho řadila jen k dalším ztraceným případům lidstva, se kterými si nic nechtěla začínat. Ale dobrá, aby byla fér, tak tímhle gestem si to u ní trochu vylepšil, ačkoliv nepředpokládala, že se někdy v budoucnosti potkají znovu, takže to vlastně bylo fuk. ,,Já vím," odpověděla mu se stejnou dávkou něžnosti a opatrně ho poplácala po hrudi, přičemž na něj přimhouřila svá zelená očka, aby mu naznačila, že tu ironii moc dobře poznala. Ona a shovívavá? Haha.
Divadélko tu předvedli vskutku úžasné, už i začala věřit tomu, že je nechají v poklidu odejít a ona na tuhle hnusárnu bude moci zapomenout. Jenže to byla dost naivní myšlenka, plešoun byl totiž nasraný, že mu byla ukradena kořist a k němu se přidali i někteří muži přítomni v baru. Ona sama s žádným plánem úniku nepřišla, naopak začala uvnitř sebe dosti panikařit a obávat se toho, co je dva čeká. Naopak pan otravný zachoval chladnou hlavu a rázem ji pošeptal klíč k jejich úprku. Rychle. Běžet. A to taky udělala. Sice chvíli trvalo, než se vůbec vzpamatovala, ale její nohy jednoduše následovaly ty jeho a ona se pokoušela běžet co nejrychleji. Byla sice z práce unavená, ne-li přímo vyčerpaná, ale našla v sobě poslední zbytky energie a ty soustředila na jejich útěk. Ani při tom pořádně nevnímala, že si jí ten kluk stále drží u sebe, a ono to vlastně momentálně bylo fuk, chtěla jen vypadnout, to pro ni teď bylo důležité. Sama se nestačila divit, že ten jeho chabý plán vyšel, opravdu tomu ožralovi utekli a ocitli se zase zpátky na místě, kde se před chvíli potkali. Oba si vzali nějaký ten čas na rozdýchávání, Eleanor sice měla díky atletice skvělou fyzičku, ovšem tohle už pro ni dneska byla konečná, vyčerpanost holt dělala své. Možná si přeci jen měla nechat taktéž objednat odvoz, ale to pro ni bylo zbytečné vyhazování peněz, navíc to domů neměla zas tak daleko a čerstvý vzduch ji určitě pomůže vyčistit všechny ty špatné věci, co se jí teď udály. Zbývalo jediné. Ačkoliv to znělo neuvěřitelně, tak byla tady panu otravnému vděčná, nemusel tam pro ni chodit, mohl to nechat být, ale… nenechal. Proč? To byla ta otázka, kvůli které ještě neopustila jeho maličkost. Mhouřila na něj oči a s rukama překříženýma na prsou se k němu pomalu přibližovala. ,,Nemám náladu na ty tvoje vtípky," řekla mu narovinu, když zase začal vtipkovat a protočila nad tím oči. Jo, asi by k němu měla být milejší po tom, co udělal, ale dneska už všeho měla dost, proč nebylo pochopitelné, že po něm chtěla jednoduchou odpověď a ne nějaké debilní řečičky okolo? ,,Takže to je jen o dobré výchově?" zeptala se ho se zcela vážnou tváři a zastavila se až když byla blízko u něj. ,,Nevyčítala, jsem zvyklá na podrazy od takových jako… ty," prohodila a odkašlala si, přičemž zatěkala pohledem kolem sebe. Zpevněné rysy ve tváři ji v té chvíli malinko polevily, už nevypadala tolik přísně. ,,Prostě… díky," řekla zcela upřímně a své zelené oči zabodla do těch jeho. ,,Nemusel jsi to dělat, ale… udělal, takže," pokývala hlavou a její oči zase pátraly všude možně po ulici. Pak mu už jen věnovala poslední pohled, otočila se a rázným krokem si to mířila směrem do svého útulného bytečku, kde hodlala padnout do postele a minimálně deset hodin prospat.

Nechápal její problémy, ale jak by mohl, když ji vůbec neznal a nemohl ani trošičku tušit, co se za tou její skořápkou skrývá, proto ho humor neopouštěl ani přes její odmítavý přístup k jeho vtípkům. „To mě bude do konce života trápit,“ prohlásil zcela vážně a smutně svěsil koutky, ale oběma bylo nad míru jasné, že jen žertuje, akorát to přišlo vtipné jen jedné straně a to jemu. Ne že by ho to v jeho stav příliš trápilo, spíše jen s touto velice příjemnou slečnou krátil čas, než si zavolá Uber, ale tato zábava asi právě skončila, protože brunetka nevypadala, že by v jeho přítomnosti chtěla být o něco déle. V tom se ale opět vetřel do konverzace, protože si všiml její nouze a jako správný gentleman ji poradil, kde by v tuto hodinu sehnala cigarety. Původně se chtěl nabídnout, že jí i pro ně skočí, když jí způsobil takové potíže a obtěžuje ji tu svou přítomností, ale ona se beze slova sebrala a odešla. V ten moment to všechno mohl nechat plavat, mohl si konečně objednat ten Uber a dopravit se do spolku, kde by se pravděpodobně složil na postel, ale on to z neznámého důvodu neudělal. Už skoro nakliknul nejbližší auto, aby si ho objednal, ale nakonec ten mobil s povzdechem uklidil a vydal se brunetku zkontrolovat, protože jakožto medik přeci musí dbát o zdraví všech lidí, složil přísahu, takže musí. A bylo jen dobře, že se jeho zdravý rozum ozval a on ji šel zkontrolovat, protože byla v nesnázích a on jako správný princ přiklusal na svém oři (akorát žádného nemá) na pomoc (ale neměl ani plán). Odhodlaně vrazil do hospody a sehrál roli jejího přítele, kterou mu naštěstí ostatní uvěřili a ona překvapivě spolupracovala. I přes vypjatou situaci si nedokázal odpustit další vtip, který tentokrát skryl do rádoby zamilovaného povzdechu nad tím, jak je jeho přítelkyně skvělá. Zamilovaně na ní zamrkal, ale koutky mu pobaveně cukly jen co na něj přimhouřila ta zelená očka, které ji tolik odlišovaly od Evie, která vlastně za celou tuhle situaci mohla, ale koneckonců si nestěžoval. I když byla zelenoočka velice odmítavá, v téhle interakci si konečně vyměnili pár milých slov, než jejich romantický vztah musel přerušit, aby si zachránili krky. Plán útěku možná nebyl ten nejlepší, ale vyšel, a to bylo hlavní. Celou cestu svou drahou přítelkyni podpíral, aby jí dodal na rychlosti a případně udržel její rovnováhu, ale když dorazili do cíle, konečně ji pustil, ačkoliv byla jeho ruka najednou taková osamocená a byla to vcelku škoda. Nad tím mu ale nedala příliš času přemýšlet, protože jeho shovívavá přítelkyně byla pryč a vrátila se opět ta krutá neznámá, co odmítá humor. „Existuje moment, kdy bys na ně náladu měla?“ optal se s upřímnou zvědavostí, protože zatím z ní měl pocit, že i kdyby ji potkal v lepší situaci, stejně by jeho vtípky odpálkovala. „Není to jen o ní, ale je to jeden z faktorů,“ pokrčil ledabyle rameny, ale to byl poslední ledabylý moment, protože jen co se tak nebezpečně přiblížila k němu, opět si ji mohl prohlédnout detailněji, jako mohl v té hospodě. Vcelku ho fascinovalo, že i přes ten vážný výraz měla hezké rysy, které žádné urážky, co prskala, nedokázaly zakrýt. „Ale,“ povzdechl si nespokojeně a důležitě nad ní zakroutil hlavou. „Jako já?“ jeden koutek zdvihl vzhůru a bylo mu více než jasné, do jaké skupiny si ho zařadila, ačkoliv o něm nic nevěděla. I on by si ji mohl zařadit k těm typickým ledovým královnám, které si o sobě tolik myslí, ale neudělal to, protože tahle holka byla mnohem větší oříšek a on ji jen tak rychle do nějakého boxíku nechtěl zařadit, ačkoliv ani nevěděl, jestli se ještě někdy uvidí. „Nemáš zač,“ věnoval jí drobný úsměv, který se na jeho tváři objevil automaticky s tím, jak se uvolnily její rysy, a pohled jí opětoval. „Hrdinové to dělají,“ šeptl ještě a rty roztáhl do rozverného úsměvu, jenže to už jejich drobný moment pominul a ona si to od něj kráčela pryč. Byl to chlap, neodolal pohledu na její pozadí, ale stejně se vrátil pohledem vzhůru. „Dobrou noc, zlato,“ rozloučil se se svou dnešní přítelkyní a konečně si zavolal ten Uber, ale pohledem ji doprovázel, dokud ji viděl. Krátce poté, co mu zmizela, se u krajnice objevilo auto, do kterého nasedl a nechal se odvést až do spolku, kde už na něj čekala pohodlná postel.