„To ani nemusíš, naozaj. Ale som si istá, že niečo určite je. Každý je proste nejaký.“ Uistí ho s úsmevom na tvári. Aj Lynn sa bála nejakých vecí a pre niekoho to mohla byť prechádzka ružovou záhradou. Kiežby aj pre  ňu. Keď spomenie výšku, mierne sa pousmeje, musí. Bolo milé ako naozaj nad tým premýšľal aby niečo našiel a povedal jej o tom. „Mám pred výškou rešpekt. Nie, že sa úplne bojím ale nie je mi všetko jedno, keď som naozaj vo veľkej výške. Niekedy je to až nepríjemný pocit.“ Nebol to úplne strach, ako to aj vysvetlila ale nebola s tým úplne v poriadku. Keby sa pozrela dole z takej Eiffelovky, asi by jej naozaj nebolo všetko jedno a radšej by sa už dole nedívala. To sa ale našťastie téma otočila na knihy, za čo bola rada, predsa len, o tom sa bavila radšej než o nejakých výškach či rôznych fóbiách, ktoré ľudia majú. „Hmm.. to sa hovorí dosť ťažko. Podľa mňa všetky knihy má skvele. Ale IT? The Shining? Oh alebo The Green Mile, to je skvelé. A dokonca sa aj podaril film, určite odporúčam. Skvelé sú ale aj ostatné knihy, je ich ale veľa, to by som tu bola naozaj dlho.“ O Kingovi mohla toho hovoriť naozaj veľa, jeho knihy milovala a hlavne ten žáner, ktorý on písal. Niekedy sa aj bála ale to bol len znak toho, že tá kniha bola naozaj dobre napísaná. „Presne! To isté si myslím aj ja. Bolo by to také.. dosť o ničom. To ako teraz, keby máme radi rovnaké veci, nemohla by som ti napríklad odporúčať nič od Kinga. Takto je to pestré a každý človek má rád niečo iné. A možno ti niekto niekedy poradí niečo dobré. Inak by si na to možno ani neprišiel.“ Bola rada, že s ňou súhlasil, ale stála by si za tým aj keby bol náhodou proti. Jej názor sa jednoducho tak ľahko nezmení. „Samozrejme, že knihy. Tie sú naozaj skvelé. Ani filmy neboli zlé, náhodou boli fakt skvelé a rada si ich pozriem ale stále preferujem knihy. Ale tak to mám vždy, knihy sú vždy lepšie než samotný film. Predsa len, väčšina vecí sa ani do filmu nedostanú, pretože nie je čas a to je vždy škoda.“ Rovnako to je s Harrym Potterom, kde vo filmoch buď chýbajú postavy či dokonca nejaké scény, ktoré Lynn má naozaj rada. Ale chápe, že keby tam mali dať všetko, ten jeden film by bol aj na štyri hodiny. Nie, že by bola nejak proti, určite by si to pozrela tak či tak.
„Tiež si myslím. Teda samozrejme, že mám.. ja neviem, napríklad top 10 kníh, ktoré naozaj milujem ale asi jednu obľúbenú naozaj nenájdem. Každá z tých čo mám rada, má niečo do seba a je ťažké si medzi nimi vybrať víťaza.“ Nejaký čas sa o to snažila, pretože bolo veľa ľudí, ktorí sa jej túto otázku pýtali ale nikdy na to nenašla odpoveď. Nevedela. Pre niekoho to možno bolo ľahké ale ona si vybrať nevedela. Keď povie jednu, musí povedať aj ostatné, takže z jednej obľúbenej je z toho asi päť či viac. Mykne jej kútikom nad jeho odpoveďou ale len mávne rukou, nech to nechá tak. Už nad tým premýšľala niekoľkokrát ale to jeho vyjadrovanie bolo naozaj roztomilé. Jej pozornosť ale zaujme práve Charlie, ktorý bol naozaj skvelý, preto mu na konci nezabudne zatlieskať aj s ostatnými. Počúva aj ďalšieho mladíka, ktorý sa tam tiež objaví ale svoju pozornosť hlavne venuje svojej spoločnosti. „Si milý. Ale ver mi, skvelé to vôbec nie je.“ Preto si aspoň rada počúvla iných ľudí, ktorí boli naozaj talentovaní a spievať vedeli. „Tak výborne!“ Zvolá so širokým úsmevom a aj s ním, si to zamieri k pitiu. „Hmm.. piť nechcem, tak asi len nejaký džús? To asi bude stačiť.“ Pousmeje sa, pričom sa na mieste rovno zastaví. Až vtedy si pred ňou všimne práve Noaha, ktorý sa rozpráva s neznámou blondínkou, ktorej nevidí do tváre, keďže k nej stojí chrbtom. Noahov pohľad si ale všimne, preto mu venuje menší úsmev a rovnako ako on, aj ona mu zamáva, než ruku položí znovu vedľa seba a od dvojice odvráti pohľad. Vôbec netušila kto to dievča je, možno si dokonca za ten čas čo sa nevideli, našli priateľku a to mohla byť ona. Niekedy by si ho mala niekde vyhľadať aby sa mohli porozprávať.. a ona aby nenápadne zistila nejaké informácie. Bola jednoducho až príliš zvedavá a potrebovala to vedieť. Dobre, nepotrebovala. Ale chcela. A to bolo skoro rovnaké. „Čo si dáš vlastne ty? Zostaneš so mnou pri džúse alebo siahneš po alkohole?“ Nevyzeral ako niekto, kto by si ten alkohol vybral ale kto vie, možno ju prekvapí.

Bol naozaj rád, že mal pri sebe niekoho kto to chápal. Takto sa s ním mohol aj o tom rozprávať, aspoň sa nebude dívať na neho ako na idiota, že o čom rozpráva a že ho vôbec nechápe. Samozrejme na Charlieho ani Connieho nijak nenadáva a aj keď sa ho niekedy snažili presvedčiť aby skúsil pred ľuďmi vystúpiť, nenútili ho až tak, že by mu to bolo nepríjemné. Dali mu vždy na výber a on si, ako inak, vybral vždy odpoveď nie. „To asi áno. Asi o to sa aj snažia oni dvaja. A možno niekedy sa im to aj podarí,“ prizná so smiechom. Niekedy bolo fajn počuť ako mu obaja veria ale ani to nepomohlo aby si začal viac veriť. Možno časom. Tak nejak ale tušil, že pri nich dvoch to nebude také ťažké a nakoniec uvidí seba v rovnakom svetle ako ho vidia práve jeho dvaja najlepší priatelia. Zatiaľ sa ale mohol tešiť na ich vystúpenia, ktoré si rozhodne užije. Ale to hovoril stále. Ako by aj nie, obaja boli skvelí a ich hranie miloval, jasné, že si to užije. A bol si istý aj tým, že si to užijú ostatní ľudia. „Ach to áno, snažím sa o to aj ja ale nikdy mi to nevyjde. Neviem čo robím zle, ale vždy sa mi to nejakým spôsobom nahromadí a ja to musím potom doháňať. A potom sa za to samozrejme nenávidím, lebo je potom toho až nehorázne veľa a ja neviem čo robiť skôr.“ Ako inak. Naozaj sa snaží si to nejak rozdeliť, aby toho nebolo veľa ale jednoducho mu to väčšinou nevyjde, ako už spomínal. Možno by sa mal stretnúť niekedy s Niom, v jeho prítomnosti by mu to možno aj išlo. Určite by to bolo lepšie, než byť sám, keď vždy keď mu niečo nešlo tak sa zabával s mobilom. Inak sa ale snaží. Naozaj. „Náhodou by som vybral niečo, čo nemáš rád a potom by si si to vôbec neužil a to teda nechcem. Takže len premýšľaj,“ povie, pričom na neho nezabudne ani žmurknúť. Bolo mu jedno čo to bolo, väčšinu piesní aj tak poznal a aj keby nie, stačilo si pozrieť text alebo ak to bolo bez textu, len hudba, ako sa to hralo. Nikdy mu netrvalo dlho sa niečo naučiť, v týchto veciach bol dosť dobrý a to sa vedel pochváliť aj on sám. Aspoň v niečom. „Takže keby ti poviem, že viem hrať aj na bicie, bude to už príliš?“ opýta sa, pričom s a nad tým musí zasmiať. „Najlepšie mi to ide na gitare, na nej sa učím už od detstva. Vždy ma ale zaujímalo aj piano, je to nádherný hudobný nástroj a tak som začal. A potom som aj nejak prešiel na bicie. Na tie neviem ale tak dobre, na ne si zahrám len niekedy, nie tak často, to je skôr na zábavu. Skôr sa venujem práve gitare a pianu, to je pre mňa to hlavné. A spev samozrejme.“ Už znova sa rozpovedal viac než mal vôbec v pláne ale ako padla téma na hudobné nástroje, či celkovo na hudbu, David sa vždy rád zapojil. Aspoň jedna vec v ktorej bol naozaj doma. Nemal ani pri sebe veľa ľudí s ktorými by sa o tom mohol porozprávať. Charlie s Conniem a tam to vlastne aj skončilo. Teraz sa o tom trošku porozprával s Niom, aj keď vedel, že sa do toho nijak nevyznal ale vyzeral, že ho to zaujíma a nepredstiera to  čo musel využiť. Prepáč Nia. „No práve! Aj keď dáš trom rôznym fotografom vyfotiť jednu určitú vec, tak to všetci traja odfotia úplne iným spôsobom. Keby to urobili všetci rovnako a mali by sme tri rovnaké fotografie.. o čom by to potom bolo? Takto je to záživnejšie, vidíš to umenie z pohľadu každého človeka a vidíš, že to je iné. A to je na tom to krásne.“ Bol si toho názoru a nikto mu ho nezmení, za tým si stáť jednoducho bude. Vedel, že má aj pravdu, veď keby všetci robili to isté, na čo by to potom existovalo? Aby sa pozerali na úplne rovnaké veci, ktoré by nikoho ďalej neposunuli? To sa téma otočila práve na vedu, ktorá ho vždy zaujímala, len na to nemal vlohy, takže mu niečo také nikdy ani nešlo. „Skvelé. Takže ja ti zahrám a ty mi ukážeš nejaký experiment. Dohodnuté.“ Ani nečakal na jeho súhlas, jednoducho si to už dopredu zajednal, so spokojným úsmevom na tvári. Keď už mu tá veda nijak nejde, aspoň ju uvidí u niekoho iného, u niekoho u koho si je istý, že mu to pôjde. To, že si odskočil za priateľmi mu nevadilo, ako by aj nie, keby aj on niekoho známeho videl, asi by si na malú chvíľku odskočil aby ich aspoň pozdravil a prehodil reč. Za ten čas sledoval vystúpenie, to už sa ale chystalo práve to Charlieho, na ktoré to Nia stihol v pravý čas. Cez vystúpenie nebol úplne ticho, keďže bol pri tom ako to skúšal, pár sloh, ktoré si pamätal si spieval spolu s ním, celý čas ho ale pozorne sledoval so širokým úsmevom. Ako by aj nie, miloval, keď mohol sledovať jeho vystúpenia, Charliemu to jednoducho išlo a bol tam ako doma. Keď to skončilo, nemohol si pomôcť, musel sa pridať do potlesku a pískaniu, neodpustil si to. „Ver mi, on vie, že je skvelý. Sebavedomie má za nás oboch.“ Uškrnie sa nad tými slovami, než sa ešte otočí na Charlieho, ktorý mu po chvíli zmizne z dohľadu, netrvalo ale dlho a to sa na pódium objavil Connie s kapelou, kvôli čomu sa hneď zase usmial, široko tak ako mu to len išlo. „Connie,“ zopakoval, aby mu potvrdil jeho domnienku, to už sa ale venoval pódiu, kde sa nachádzali. Bol to len cover, ale nech si hovorí kto chce, čo chce. Boli proste skvelí. Jasné, že to originál nie je, ale to nikdy ani nebude. Bez ohľadu na to, im to ale išlo, takže si samozrejme pospevoval, rovnako ako Nia, ktorého počul. Ako by aj nie, keď stáli vedľa seba. Ani tu nezabudol na potlesk, nemohol si to odpustiť rovnako ako pri Charliem, aj on si to samozrejme zaslúžil. Chvíľu sledoval nasledujúce vystúpenie, ale viac tomu pozornosť nevenoval, v hlave mu ale išli samé komplimenty, tak ako aj u ostatných ľudí. To padne zmienka o baru, kde sa jeho pozornosť hneď presunie, aby si to prezrel. „Vyzerá to tam lepšie než na začiatku, takže môžeme ísť.“ Z cesty k baru sa ale nič nestalo, pretože len pár sekúnd čo to povedal, sa pri nich zastavila hviezda tohto večera, Charlie. Až ním mykne, keď sa pri nich odrazu objaví a rovno sa aj na neho otočí aby na neho vôbec videl. „Nazdar. A.. je to fajn. Tvoje vystúpenie sme si obaja užili,“ povie, pričom mu venuje úsmev. To už sa ale pri nich objaví aj Connie, kvôli čomu sa mu na tvári objaví zmätený výraz. Nie, že by nebol rád, že ich tu oboch vidí ale, že sa pri ňom objavili obaja? A v rovnaký čas? Jeho zmätený výraz tam zostal aj po tom, keď od neho niečo obaja chcela, ale kto bol aby povedal nie. Hlavne, keď sa to týkalo práve Connieho. „Prepáč. Hneď ale budem späť. Zatiaľ zostaň u baru a kľudne nám niečo objednaj. Vrátim sa hneď ako to bude možné.“ Venuje mu ešte jeden ospravedlňujúci úsmev a už si to aj s nimi dvoma mieri k pódiu, kde treba pomôcť. „Dobre vedieť, že prídete za mnou až keď potrebujete s niečím pomôcť,“ povie po chvíli, na tvári má ale úškrn, v znamení, že to nemyslí vážne. Bolo mu to naozaj jedno, rád im pomôže a nerobí mu to problém, len si robil srandu.
Až po chvíli ale zistil, že pomôcť vôbec nepotrebovali, pretože keď tam odrazu prišli, v ruke mu pristál mikrofón, ktorý mu tam vrazil Charlie so slovami, že ide spievať. A samozrejme reakcia Davida nenechala na seba dlho čakať, pretože keď spracoval slová, ktoré Charlie povedal, celý zbledol a hneď sa na jeho najlepšieho priateľa otočil, pričom prudko kýval hlavou zo strany na stranu. „Charlie neblázni, vieš, že nemôžem.“ Otočil sa aj na Connieho, aby mu nejak pomohol ale ten úsmev na jeho tvári ho len presvedčil o tom, že v tom idú spolu a že to všetko na neho narafičili. Ešte malú chvíľu sa ich snažil presvedčiť, že to je naozaj hlúpy nápad a že mu je zle. Ani to ale nepomohlo, pretože odrazu stál v strede pódia, s mikrofónom v ruke. Posledné čo ešte od Charlieho počul bol názov piesne, ktorú bude spievať a že sú v tom s ním. Skvelé, a čo má teraz robiť? Možno spievať, to by bolo asi najlepšie. Cítil a videl ako sa mu ruka, v ktorej zvieral mikrofón triasla a ešte viac sa to zhoršilo, keď uvidel tú kopu ľudí pod sebou. Najradšej by teraz sebou hodil o zem, čo mu ani nepríde nejak ťažké, pretože by mu to išlo úplne v poriadku, ohľadom toho v akej situácií sa teraz nachádzal. Nemohol ale. Keby sa to stalo, pred publikum by sa nepostavil už nikdy, tak trápne by sa cítil. Preto sa prudko nadychoval a vydychoval aby sa ukľudnil, a hlavne aby ukľudnil to trasenie. Až vtedy venuje pohľad Charliemu a potom na druhú stranu Conniemu, ktorí naozaj stoja za ním, pripravení hrať s ním, aby sa necítil tak sám a aby to vlastne zvládol. Aj to je ďalšia vec, ktorá ho ukľudní, stále tam ale ten strach je. A to sa po chvíli sálou rozozvučia prvé tóny, ktoré ho donútia otvoriť ústa a spievať. Hlas má zo začiatku roztrasený, ale kto by nemal, keby bol v jeho situácií. Každým ďalším slovom je to ale istejšie a istejšie, človek ale na ňom stále vidí, že nie je vo svojej koži. Nie je, ale keď už to začalo, jednoducho sa nevzdá a dospieva to dokonca, čo najlepšie vie. K tomu mu naozaj pomáha prítomnosť jeho dvoch priateľov a ich hlasy, ktoré sa ozývajú cez pieseň spolu s ním. Ani to poriadne nezaregistruje a to už zaspieva posledné slová a odoznejú posledné tóny gitary. Ani sa nehýbe, len dýcha, sám nejak nedokáže uveriť tomu, čo sa práve stalo. „Asi budem zvracať,“ ozve sa nakoniec, na celú sálu, keďže mikrofón sa stále nachádza neďaleko úst. Sám ale poriadne nezaregistroval, že to povedal práve do mikrofónu, takže ho počul každý, kto sa tam nachádzal, až v takom je tranze. Jednoducho ten mikrofón položí, sám nevie ani kde a okamžite si to zamieri po schodoch dole, dokonca aj skoro zletí na zem ako sa ponáhľa. „Potrebujem sa niečoho napiť,“ poznamená, preto ani neváha a ráznym krokom si to zamieri k baru, kde hádam Nia bude naozaj stále čakať. Ani poriadne nečaká na tých dvoch, pretože má pocit, že ak sa zastaví, tak na mieste skolabuje. A to ani jeden z nich nechce.

Je to zvláštní.. Takhle se neprovokovali jen třeba na začátku vztahu, kdy spolu dva lidi třeba randí a flirtují, ale v podstatě pořád, dokud to bylo svým způsobem hezké. Jako ten jejich vztah.. Ale tohle dělali pořád a k nim to patřilo a nebudeme si lhát, připadalo jí to najednou jako dřív a možná i lepší, což bylo tím že byli starší, atraktivnější a možná i jiní. Tedy to mělo platit hlavně u něj. To on jí chtěl ukázat, že se změnil a to k lepšímu. Jejich hra ale zkrátka byla.. Jejich hra. Dobře, provokovat se můžete s každým ale s ním? S ním to bylo jiné, osobitější a to možná kvůli jejich společné minulosti. Navíc tušila vnitřně, že Neran pro ni i po těch letech má neuvěřitelnou slabost. Svým způsobem ji pro něj měla i ona, avšak uměla se dost dobře ovládat, i když její husí kůže z jeho dech, který pocítila na svém rameni. Má své zbraně a on zase své, jenže které byly intenzivnější? Jeho doteky, nebo její tělo a doteky. Ve výsledku nemusí dělat nic a už jen pohled na ní, když před ním tak hezky kráčela, byl odzbrojující a provokující. Nakonec skončili u baru.. U alkoholu. No dobře, u toho skončila jen ona, ale ona ho prostě potřebovala, aby se svým způsobem uvolnila a nebyla jakkoliv z jeho společnosti nervózní a je si více než jistá, že alkohol jí od nervozity pomůže. Navíc ohledně těch věcí, na který se jí ptal to doopravdy potřebovala. Dostali se k tématu škola a ona div nevykulila oči z důlku. V její odpovědi byl tedy jakýsi vtip a dokonce i docela ironická poznámka o tom, že je hodná holka. Všichni víme, že svým způsobem je zrovna ona ta poslední, kdo by hodný byl. A to ukázala tak trochu i teď tím, že do sebe házela jedno pití za druhým. Ne jen tak lehoučké pití pro slečny, ale dost tvrdý alkohol co jí přivedl do opilosti. Zoey jako opilá byla zkrátka odvázaná a nedělala si absolutně z ničeho hlavu. Prostě byla uvolněná. Samozřejmě ne tak moc aby jí někdo mohl znásilnit na záchodcích, to rozhodně ne. I kdyby se jí pokoušel ale Neran zastavit, bylo by to marné. Je neskutečně tvrdohlavá a nenechala by si od něj radit. Navíc už je pozdě, protože Zoey už je opilá a v dost příjemné náladě a možná až za náladou kdy ani tolik nevnímala co se děje a co třeba dělá. Tím líp se možná Neran bude provokovat, nebudeme si lhát. Je to výhoda pro ní, ne pro něj.. I když ve výsledku by to mohla být výhoda i pro něj, ale to později hehe. Momentálně se staral on o ni a role z minulosti, se změnily. Asi si člověk ale dokáže představit, jak to bylo těžké pro ni. On byl těžce zvladatelný.. Pod vlivem alkoholu a těch všech omamných látek byl mnohdy agresivní. Kdo říká že ona to neumí ale.. On má samozřejmě větší sílu než ona. Byl vážně úžasný nápad jít teď tancovat, co si budeme lhát. V těch podpatkách to zvládala úžasně! Asi tak že jí musel Neran chytit až kolem pasu. V tomhle stavu se jí to více než zamlouvala, jelikož byla oblblá a jako by doslova zapomněla, co všechno se stalo a co jí udělal. Na jeho tváři na moment zůstal otisk její rtěnky, pokud ho tedy nesundal dolů a nebo sama už rtěnku neměla, díky pití, ve kterém se asi rozmočila, a už se od něj kolíbala pryč mezi davy lidí ven. Sama by to zvládla, jen by na ní plno lidí nemělo příjemné řeči a mohlo by to skončit špatně. Však víme.. Zoey se naštve a akční film může začít. Vrhla by se po někom jak šelma. Nic takového se ale nestalo, díky bohu. Dostali se až ven na parkoviště k jeho autu, kde se ho pustila a na jeho slova v podstatě nic neřekla a ze své džísky si vytáhla cigaretu, kterou si vložila do úst, zapálila ji a potáhla snad jak nejvíc mohla. S hlavou zakloněnou k nebi plném hvězd, zavřenýma očima vyfoukla do vzduchu kouř. Nic neříkala, chvíli byla tak trochu mimo. Cigaretu vlastně ani nedokouřila, což možná způsoboval její stav.. Takže jí uhasila podpatkem, kupodivu se zvládla pro ni sehnout a hodit ji do koše. Opilá je, ale až takové čuně není. Tohle má člověk zautomatizované a je to jako chodit čůrat. I když asi se najdou i ti, co se jako opilí vyčůrat nejdou. “Tak jedem brouku.” Zasměje se a zavíská, jak kdyby jeli rovnou na další párty. To určitě.. Ta pojede akorát k ní domů a nazdar. Nebo doufejme že skončí u ní doma. Usadila se do auta, absolutně bez potřeby se připoutat a už mu tam mačkala snad všechna tlačítka na rádiu, co existují, aby se ho pokusila zapnout. “Co to je šmarja? Ti to ani nefunguje ne?” Hihňá se tomu jak trubka a když se jí podaří něco naladit, ozve se její zpěv a nějaké ty drobné tanečky. No zatím sedí a je to dobrý. Dostali jsme se do auta, bravo!

Nakoniec mohla Teddy len ďakovať bohom, že vlastne do tejto dievčiny vôbec vrazila. Sama by sa jej neprihovorila, niečo také by neprežila. Takto aspoň spoznala niekoho milého a s kým sa dalo dobre porozprávať. Nie, že by sa s ňou rozprávala nejak dlho ale uvedomila si to hneď na začiatku, keď sa jej bez problémov prihovorila. Ešte, že sem zamierila, možno by do niekoho vrazila ale bol by to niekto, kto by nebol taký chápavý ako práve Leyla. To by sa asi s plačom rozbehla späť za Lincolnom a zostala už len s ním, aj keď by asi zrušila ich dnešné rande, čo podľa jeho slov rande nie je ale vyzerala, že ju to nejak zaujíma, čo si Lincoln myslí? Očividne nie. Pousmeje sa nad jej odpoveďou ohľadom súkromného doktora, nad čím len zavrtí hlavou. Samozrejme to myslela zo srandy ale ak si mala predstaviť ten moment, že sa mala prihovoriť niekomu cudziemu ohľadom toho, až ju zamrazilo. Nie, ďakujem, neprosím. „To čo robili, som si väčšinou nechala pre seba. Ale inak som t-ten čo nepije, takže len sl-sledujem ostatných. Niekedy sa za nich hanbím viac než oni sami.“ Ale to je už asi pri tom klasika, samozrejme, že ten kto je triezvy to bude prežívať viac než ten, čo je opitý a niekedy ani nevie čo robí. Nikdy ale ostatným nepovedala, čo robili, naozaj si to nechávala pre seba. Ešte by sa cítili viac trápne a to nechcela. A možno to bol ten dôvod prečo to ľudia robili, ale na to je Teddy až príliš dobrá aby to niekomu urobila. Samozrejme to väčšinou skončilo tak, že sa o tom dozvedeli, keďže to povedal niekto iný. Ale aspoň to nebola ona. „Leia? Veď.. Leyla a Leia znie úplne odlišne. Tak prečo..?“ Otázku ani nedopovie, skôr sa nechápavo zahľadí pre seba. Jasné, znelo to mierne podobne, predsa len, keď sa vyhodilo l z Leyly, tak už to mohlo znieť ako Leia ale.. aj tak to jednoducho nechápala. Nakoniec ale nad tým len zavrtí hlavou, nemá zmysel sa nad tým zamýšľať, ľudia jednoducho premýšľajú inak, takže to je naozaj jedno. „Niekoho mi tým p-pripomínaš,“ povie, s miernym úsmevom na tvári. Myslí práve na Lincolna, ktorý je v tom podobný. Niekedy sa mu vydaria dobré fotky, ale to sa často nestáva, môže to potvrdiť. „Ale to vôbec nevadí. Tebe možno nejde fotenie a ja by som zase zlyhala v m-me-medicíne. Každý z nás sa n-nejakým spôsobom dopĺňa,“ dodá ešte, s rovnakým úsmevom ako predtým. Ona bola zo začiatku tiež hrozná, trvalo kým sa všetko naučila ale nakoniec to predsa len prišlo a je v tom dobrá. Teda, aspoň dúfa. To už si to ale obe zamieria k výstave, kde sa nachádza aj jej fotka, ktorú chce Leyla vidieť.  Teraz keď sa k tomu ale blížia, ani nevie či tam ísť chce. Ešte bude počuť nejaký komentár, ktorý bude na to nadávať a ona to nezvládne a zdrhne. „Tak fajn,“ odvetí nakoniec, pričom svoje oči uprie práve na tie rôzny fotky, maľbu či práve sošky, ktoré tam tiež vidí. Keď to tam tak všetko vidí, cíti sa ešte viac deprimovane, než na začiatku. Všetko ostatné jej príde skvelé, len jej fotka ako niečo obyčajné, čo by odfotil ktokoľvek. Možno nebol práve najlepší nápad sem chodiť. „Je to n-naozaj kr-krásne.“ Tiež potvrdí slová a ešte raz si to tam prezrie. A to si tam všimne Lincolna s Tabbs, ktorý sa zastavili pri jej fotke. Na to, že im zdrhla aby boli sami, jej to nejak nevyšlo a vidia sa znovu. Premýšľala, že by zdrhla a že by sa niekde schovala, ale na to bolo neskoro, keďže Leyla odrazu vyhŕkla jej meno. Venuje jej hneď široký úsmev a ak to Lincoln s Tabbs, ktorý prešli k dráčikom začuli a nebodaj sa obzreli, úsmev venovala aj im, ako inak samozrejme. Je to jej braček, tak ho neodignoruje. Aj keď to možno najprv v pláne mala. To už si to ale prejde k Leyle, pričom sa otočí na spomínanú fotku, ktorá patrí naozaj jej. „Presne tak. To dievča, Tempa, mi zachránilo kožu. A vyzerá naozaj ná-nádherne, preto si myslím, že to vyzerá.. dobre.“ To už zakončí tichším hlasom, keďže si tým nie je vôbec istá, na tvári sa jej ale stále nachádza úsmev, ktorý jej nemizne za žiadnych okolností. Svoje oči presunie ale vedľa seba, na dievčinu, aby vôbec videla a počula reakciu, akú na to má. A samozrejme očakávala najhoršie. Ako vždy.

,,Já vůbec nevím teď, ale Spidermana mám taky,” broukne zamyšleně. V hlavě se mu toho honilo tolik, že nedokázala myslet jasně, takže vůbec nemohl vymyslet, jaký je jeho nejstarší komiks. Ale měl to stejně, kolik komiksů jako v Kanadě rozhodně ve spolku neměl. Kdyby si vzal všechny, tak by pak ani neměl kam dávat sešity ze školy, protože všechny šuplíky by byly plný komiksů. ,,Časový schránky jsou podle mě, za normálních podmínek veliký tak maximálně 40 cenťáku,” zvedne ruce do vzduchu a zkusí od oka tipnout, kolik je 40 centimetrů, ,,jenom my musíme mít zase něco speciálního a mít jí takovou,” roztáhne ruce, co nejvíc mu to jde a pak se zasměje, ,,možná by bylo lepší tam dát jen nějaký drobnosti, abychom nemuseli nikoho platit. Protože nevím, jak ty, ale já nemám žádný peníze, a pochybuju, že by mi rodiče dali peníze zrovna na tohle,” uchechtne se pobaveně. Rozhodně by bylo super, kdyby tam schovali hry a konzoly, ale asi by to bylo dost namáhavé zakopat. ,,Víš, že na takový věci máme dost smůlu, budeme muset pořádně vybírat to správný místo!” dodá ještě nakonec nadšeně k debatě ohledně časové schránky. To byl zase nápad. ,,Bude to legen- počkej si- dární,” zasměje se pobaveně od plic. V takovou chvíli si prostě nemohl odpustit narážku na HIMYM, co by to bylo za geeka? Viděl všechny podobné seriály a všechny se mu moc líbily. Samozřejmě měl mnohem radši scifi a fantasy, ale takovéhle oddychovky jsou občas taky potřeba. Třeba když člověk dělá věci do školy, tak si to pustí do pozadí. ,,Dobře, budu u baru čekat na tvé hlášení!” on zase do vzduchu zvedl ukazováček a prostředníček a přiložil si je ke spánku. Měla to být taková lehčí forma salutování. Jeho táta by byl jistě pyšní. Haha. Celou dobu u toho měl ale pobavený výraz. Aksel je na rozdíl od Arthura trochu složitější a na názoru ostatních mu záleželo. Ne vždy, ale občas ano. Záleželo spíš na člověku u kterého chtěl působit dobře a zalíbit se mu. Třeba když se začínali bavit, tak byl Aksel hodně opatrný a doufal, že nic nepokazí, aby se náhodou nepřestali bavit. Tohle z něho ale už opravdu odpadlo a před Arthurem se nebojí říct a udělat cokoliv. Se smíchem se plácne do čela a zakroutí hlavou, ,,skvělý. Radši bych byl malý Peter Parker, nebo Clark Kent než Zlatovláska,” zazubí se na něho pobaveně a zakroutí nad tím hlavou. Nevadilo mu to, rád si ze sebe dělal srandu. Ještě když vypadal tak, jak vypadal. Jeho mamka asi holt chtěla holčičku a narodil se Aksel, tak si to aspoň takhle vynahradila. Olav má štěstí, že se předtím už narodila Anine. ,,Myslíš, že bychom to zvládli? A že bychom se nestali špatnými? Zalehl by si granát?” podívá se na něho zamyšleně. Těžko říct, co by Aksel v takové krizové situaci udělal. Ale správný hrdina by se měl obětovat! ,,A nebo když ti nevyjde vzhled jako Kapitán, tak můžeš zkusit Thora v Endgame. Barvu vlasů máš podobnou, takže si je necháš jen narůst a postavu taky docela podobnou,” ušklíbne se na něho a pak se musí zasmát. Dělal si srandu, na to jakým životem a životosprávou žijou, tak jsou docela huběňouři. ,,Ohohoho, to je geniální nápad,” zasměje se pobaveně, stejně jako on, ,,a třeba bych ještě mohl vylézt na nějakou horu a mávat s tou vlajkou na jejím vrcholu,” dodá úsměvně ještě ohledně mávání z vesmíru. ,,To máš pravdu,” odkýve jeho slova s úsměvem. Rodina je od toho, aby chválila, i když je to špatný. To měl pravdu. To už ale Aksela zaujme, jak Arthur mává nějaké dívce, ,,viděl- viděl jsem dobře? Mával si holce?” hraně překvapeně otevře pusu a ruku si dá na hruď, jako že ho to opravdu překvapilo. Chtěl si z něho udělat jenom srandu, nebylo by to poprvé, co by Arthur měl nějakou interakci s dívkou. Ale no, musel toho využít. ,,Dobře, když na něj narazím, tak ho na tvé doporučení zkusím,” zazubí se vesele a odkýve mu to. Zkusit se má všechno. Třeba někdy pojede s Arthurem do Irska a připije si tam s jeho dědou! To už se pustí do popisování piva, ale vyruší ho Nadine. Jak krásné vyrušení. ,,Tak teď se mi vážně ulevilo,” položí si ruku na hruď a zasměje se. Byla by to ostuda, kdyby byl už opilý. Přeci jen nic nevypili. ,,Jojo, mám pocit, že jsme jí párkrát potkali, ale nikdy předtím jsem jí nepozdravil. Je to hustý,” zazubí se vesele a pak nad tím mávne rukou, protože přišla řeč na pivo. ,,To rád slyším. To co tady děláme je vlastně docela nezákonný,” dodá po chvilce, co pije svoje pivo. Ani jednomu nebylo dvacetjedna, takže by vlastně ani pivo pít neměli, ale pšššt. ,,Hele, když už máš ty brčka, tak jsem dostal nápad. To druhý pivo bude pěkně hnusný, ale přeci nemůžeš citít jeho chuť, když to budeš pít brčkem a rychle. Jo, tohle je výzva!” zatváří se ďábelsky a pak se zasměje, ,,závod, kdo ho vypije první. Jsi pro?” přimhouří očička a s úsměvem si ho prohlédne. Arthur by mohl oponovat, že má Aksel nějaké výhody, ale to není tak nějak pravda. Tohle bude čistě o náhodě, jelikož ani Akselovi tohle pivo určitě chutnat nebude. ,,Super, dík,” převezme si od kamaráda pivo, které na jeho přání objednal a jelikož už mu moc nezbývalo, tak to asi na dvě pauzičky dopil a prázdnou flašku položil na pult. Pak si do svého ovocného piva píchnul brčko a čekal na svého kamaráda a na rozsudek, zda bude soutěž nebo ne. ,,Myslím, že potom se ti už hlava bude motat. Snad z ní nevyzvracíš všechny svoje vědomosti,” rýpne si do něho pobaveně, ale kdyby mu opravdu bylo špatně, tak by mu Aksel byl oporou. Ještě štěstí ale, že nemá ty dlouhé vlasy, to by mu je musel držet.

*Samozrejme, že sa Betty stará o ľudí, na ktorých jej zaleží a nechce, aby jeden z nich umrzol. Práve preto nechce, aby jej Felix požičiaval svoje sako a následne on sám zmrzol od zimy. Avšak Felix si neoblomne stojí za svojím, pričom sa mu podarí ju presvedčiť, že naozaj v tejto chvíli zahriatie nepotrebuje. Jeho ruky sú naozaj príjemne teplučké, narozdiel od zamrznutej Betty.*Hm, dobre, verím ti.*Zavrtí nad tým hlavou a ďalej sa k tomu už nevyjadruje. Ak ho o pár dní uvidí smrkať, pretože kvôli tomuto svojmu činu nachladol, poriadne mu to vytmaví. Betty podpätky často nenosí, ale toto rozhodne nie je prvý krát, čo ich má na sebe. Na bežný deň radšej zvolí pohodlné tenisky, ale raz za čas sa rada trošku vyfintí a obuje si lodičky. Celému obyčajnému outfitu to hneď dodá iný, elegantný nádych. Avšak nebude sa pred Felixom tajiť tým, že zrovna tieto vysoké lodičky jej nohy počas celého večera úplne zabíjajú. Už sa nesmierne teší nato, ako ich doma hodí do skrine a najbližší polrok ich ani nevytiahne. Felix ju gentlemansky odnesie až k hojdačkám, čo je neskutočne sladké, a jej nohy si aspoň na krátku chvíľku oddýchnu.*Áno, neskutočne dôležitá.*Prikývne na jeho slová s veľkým úsmevom, pretože má pravdu. Jej vzťah s Lilith je naozaj špeciálny, o niečo takéto nechce nikdy v živote prísť. Betty má pocit, že na svete naozaj neexistuje nič, čo by ju sesterničkou Lilith dokázalo rozdeliť. V živote spolu nemali žiadny problém, ani len maličký konflikt, začo je Betty nesmierne vďačná.*Máš ty niekoho tak blízkeho, ako mám ja Lilith?*Síce vie, že má dobrý vzťah so svojimi súrodencami, ale možno sa nájde v jeho blízkosti aj niekto iný, o kom jej ešte nestihol prezradiť.*Aj ja dúfam. Veľmi rada vás zoznámim. Bude to úžasné. Moji obľúbení ľudia pokope.*Betty je z tejto myšlienky naozaj veľmi nadšená, čo môžete vidieť aj na jej obrovskom úsmeve. Rada Felixa zoznámi so všetkými svojimi blízkymi priateľmi, ktorých je naozaj iba malá hŕstka. A ona sa naopak rada spozná s priateľmi Felixa.*Oh, to naozaj? Tak to je mi ľúto.*Mierne sa zamračí, keď vidí, že Felix so svojim spolubývajúcim nie je priveľmi spokojný. Betty si nesmierne váži to, že sa o izbu s nikým deliť nemusí a má svätý pokoj. Pretože naozaj ani netušíte, akí otravní ľudia dokážu byť, pokiaľ s nimi nemusíte zdieľať spoločné priestory.*Ja mám šťastie a izbu v spolku mám sama pre seba. Keď ti bude veľmi liezť na nervy, zastav sa u mňa, ja ťa prichýlim.*Opäť sa uškrnie na Felixa, hoci svoje slová myslí úplne vážne. Veľmi rada ho k sebe zoberie, u nej si môže v úplnom kľude oddýchnuť, bude to výhra pre oboch.*Moji rodičia sú naozaj veľmi prísni. Obzvlášť moja matka. Niekedy sa cítim, ako keby mám stále dvanásť a nemôžem o svojom živote rozhodovať sama.*Povzdychne si pri pomyslení na jej nezmyselné zákazy a následne nad tým zavrtí hlavou. Toto zrovna nie je téma, ktorú by v tejto chvíli rada rozoberala. Rozhodne nechce, aby to vyzeralo tak, že sa mu chce na niečo sťažovať a nie je spokojná so svojim životom. Betty si uvedomuje, že mnoho ľudí má oveľa horšiu situáciu a ona môže byť šťastná zato, čo všetko má.*Práve preto by si ma mal domov dostať načas, pretože ak sa oneskoríme, možno ma už nikdy v živote neuvidíš.*Z vážnej situácie radšej spraví vtip, ktorý v sebe ukrýva aj trochu pravdy. Matka nemôže tak celkom kontrolovať jej večierku, ale nechce ju zbytočne dráždiť tým, že domov príde neskoro. Jemne Felixa pohladí po tvári, keď sa ocitnú v tesnej blízkosti a zadíva sa mu do očí. Betty už pravdepodobne tuší, kam tento moment smeruje, ale nechá prvý krok na Felixa. Venuje mu jeden sladký úsmev, pričom si ruky jemne ovinie okolo jeho krku, čím sa k nemu ešte viac natisne. Ich pery sa spoja v bozku, pričom Betty necháva Felixa viesť, keďže ona nemá žiadne skúsenosti. Felix pravdepodobne ani netuší, aký špeciálny moment práve Betty zažíva. Áno, je to hlavne kvôli nemu, ale veľkú rolu v tom hrá aj to, že sa ešte nikdy nebozkávala. Je rada, že niečo také krásne môže zažívať práve s Felixom. Ešte krátku chvíľu sa od neho neodťahuje, naopak, ich bozk ešte viac prehĺbi. Betty je sama prekvapená a netuší, kde sa tá odvaha v nej berie. Následne sa od neho odtiahne s veľkým úsmevom, takmer rovnakým, ako zdobí jeho tvár. Na tento moment nejako nenachádza slová, ale to je v poriadku, žiadny komentár to nepotrebuje. Betty mierne odstúpi od hojdačky, aby z nej mohol Felix bezpečne zliezť a následne sa k nemu opäť prisunie.*Áno, hovoril, už mnohokrát. Ale vôbec mi to neprekáža, dobre sa to počúva.*Uškrnie sa na Felixa, pričom si užíva jeho ruku na svojom odhalenom chrbte. S týmito podpätkami nie je ich výškový rozdiel až taký obrovský, ale v obyčajných teniskách sa naozaj bude musieť stavať na špičky, aby na Felixove pery dočiahla. Jednu ruku jemne priloží na jeho hruď a druhou si ho za zátylok pritiahne trošku bližšie k sebe. Ich pery sa opäť spoja, pričom Betty si naplno využíva každý tento moment, ako keby to bolo po prvý krát. *Ďakujem ti za všetky krásne komplimenty.*Na chvíľku si oprie hlavu o jeho hruď, pričom ho oboma rukami objíme okolo pásu.*Ty vyzeráš úžasne.*Zdvihne k nemu hlavu s úsmevom, aj keď sama vie, že ona mu komplimenty skladať nemá. Proste je to rebelka. Ešte chvíľku si chce vychutnať toto objatie a následne už asi aj bude čas nato, aby sa pobrala domov.*Už by sme mali ísť.*Jemne sa pousmeje na Felixa, pričom ho chytí za ruku a spolu sa odoberú smerom k jej domu. Nie je to ďaleko, a hoci sem mali odvoz, domov si vychutnajú prechádzku po čerstvom vzduchu. Betty sa už nemôže dočkať toho, ako si tie topánky na podpätku konečne vyzuje a skočí do postele. Bol to dlhý a náročný deň, ale rozhodne si ho nesmierne užila, vďaka Felixovi. Tento chlapec jej vždy dokáže vyčarovať úsmev na tvári a v dnešný večer tomu nebolo inak. Ani sa nenazdajú, keďže sú obaja ponorení do ich konverzácie a už sa nachádzajú pred rodinným domom Cooperových.*Dnešok som si veľmi užila. Ešte raz ti ďakujem, za všetko.*Betty venuje Felixovi obrovský úsmev, pričom sa k nemu opäť načiahne a jemne ho pobozká. Naozaj by rada s Felixom strávila ešte viac času, ale rozhodne nechce svoju matku dráždiť, a preto sa radšej poberie domov. Veď s Felixom ešte budú mať mnoho času nato, aby spolu niečo podnikli a lepšie sa spoznali.*Dávaj si na seba pozor. Čoskoro sa uvidíme. Ahoj.*Venuje mu ešte jeden úsmev a krátke zamávanie, pričom sa svižnými krokmi odoberie dovnútra. Tento večer bol pre Betty naprosto čarovným a na tieto krásne chvíle bude ešte veľmi dlho spomínať.*

--> Domy

Určitě si nepřišla ničím výjimečná. Přišla si vždy jako obyčejná holka co dělá ráda věci, co jí baví a tím to haslo.. Když už tak spíše o sobě pochybovala, než aby si myslela o sobě a své povaze něco pěkného. Zkrátka o sobě asi nesmýšlí natolik pěkně jako tady Wallace. Možná si ji vyškatulkoval až moc a ve výsledku bude pak zklamaný, kdo ví.. Mohlo to vážně skončit jakkoliv a to je to děsivé. Nechtěla by o něj nikdy přijít, byl její největší podpora, kterou ona potřebovala. Jeho potřebovala. Nedokázala by chodit po chodbách a jen se na něj dívat, sledovat jak kolem ní projde bez úsměvu přímo pro ni, bez objetí.. Bez jakéhokoliv náznaku toho že se znají. Bylo by to pro ní vážně těžké se s ním přestat bavit a není si jistá, jestli by z toho vyšla dobře. Lidé se mají ale sunout dál.. To je pravda, jenže jak se posunout, když nevíte jak a kam? Wallace nejde vyměnit s nikým. Někdo se mu možná může podobat, jenže ona si už nikdy nevybuduje s někým to co právě s ním a ani nechce. Znamená pro ni mnoho a ona by s ním nechtěla nic ukončit. Vždycky jí dokázal pomoci a nikdy se na ni nevykašlal. I přes to jak byl odtažitý k jiným lidem, k ní takový už dávno nebyl a najednou byl v její přítomnosti dost vyměněný. Nejde o to že by si snad kvůli tomu výjimečná, nedávala si to moc na triko, za to mohla totiž jeho vůle. On si zvolil že k ní takový bude. Ale fajn, je ráda, že k ní není odtažitý a cítí z něj, že jí věří úplně stejně jako ona jemu. Bůh ví proč ji neskutečně dojalo a dostalo do rozpaků to, že nechal vystavit její fotku, nebo teda ta kde je ona, na oné výstavě zde na plese. Neví sama proč ji to tak dojalo. Možná i pro to jak moc za něj je vděčná, jak je vděčná a byla za tu chvilku na té fotce, kdy spolu seděli v autě a užívali si nádherný výhled na krajinu. I když v tu chvíli kdy to Wallace fotil měl asi dobrý výhled na Grace, ale to je detail, který neřešila. Na svou fotku se v podstatě teď vůbec nesoustředila a byla zakoukaná do té jeho. Ta její byla.. Jak jinak než se zvířetem. Fotila tak jednu slečnu z univerzity s jejím psem a zrovna tohle byla docela momentka, když už mělo focení končit. Ano, momentky jsou úžasné fotky. To dokazuje i ta jeho mimochodem, jelikož ona nepózovala, prostě tam takhle spokojeně seděla a kochala se přírodou. Pózování samozřejmě není špatné a pro mnoho fotek je to vhodné, avšak ona byla do momentek zamilovaná. Nemohla se mu tady roztékat před lidmi a taky se za to docela styděla, tudíž hned čapla jeho ručku aby ho dostala až na parket mezi lidi, kteří si hleděli svých partnerů a partnerek. Nebyli tedy nějak na očích. Nebo teda byli, ale nikdo si jich nevšímal. Byli to jen oni dva a spolu.. Něžně se ho chytla kolem krku a zabořila si obličej k jeho krku a zároveň do jeho rramene. “Nevím, protože je to asi divný.. Brečím tu nad fotkou skoro.” Uchechtla se nad tím pobaveně a jemně ho pohladila zezadu na krku, jelikož jí hned došlo, že se usmíval. Z jeho hlasu to vyzařovalo. Jeho objetí ji dokázalo uklidnit, a tak když ji něžně přitiskl k sobě, vydechla nahlas a najednou se jí ulevilo. Jeho přítomnost, objetí, to ji uklidnilo. Už měla drobný úsměv ve tváři a byla zase to sluníčko a to díky němu. Narovnala hlavu a zahleděla se mu do tváře. “Příště ti nějaké takovéhle překvapení udělám já. Ale ne že tu budeš dělat scény jako teď já, to je moje parketa.” Zavtipkuje už s úsměvem ve tváři.

Bezpečnej. On a bezpečnej. To sotva. To by dřív vyhrávala soutěž královny krásy někde v Iowě. Nevím, proč zrovna tam, ale musíte uznat, že ten název je celkem super. A tak se tomu jenom uchechtla a zakroutila hlavou na jasné znamení, že s ním souhlasí asi jako... s jakýmkoli bohatým mužem s vysokým egem a chováním, jako by byl něco víc než všichni ostatní jenom kvůli tomu, že běžně v kapse nosí několik stodolarovek. Teď tu tak stáli, víceméně se opírajíc o zeď, i když to až pak, a sledovali cucající se pár. Neberte to zle, Clara byla na takové věci zvyklá, vždyť je sama provozovala, a to vcelku bezostyšně, a nebyla ani malý dítě před rodiči, aby odvracela pohled při každé líbací scéně ve filmu, ale najednou jí to přišlo nechutné. Kdoví, možná to bylo jenom tím, že vypadali fakt podivně zkroucení, ten kluk ji pořád osahával, a vypadalo to spíš jako nějakej ujetej mimozemskej tanec mimozemské princezny a prince z jiný galaxie. Na chvíli si je jako mimozemšťany představila, a chtělo se jí brečet pobavením, ale vyšel z ní jenom krátký smích, než se zase otočila k Isaacu Collinsovi, nejhorší a nejlepší složce tohoto večera zároveň. Alkohol nepočítaje, ten byl ještě před ním – v obou případech. “Každej má rád neuvěřitelný,” prohlásila s nutností mít poslední slovo, i když už vlastně zapomněla, o čem se baví. Ale byla to pravda, lidi na neuvěřitelné a podivné věci reagovali s větším nadšením či zájmem než na něco, co už moc dobře znali. A proč? To je jednoduché. Vždyť … asi pro to nemám vysvětlení. Prostě to tak je. Ale koho by zajímalo furt to stejné dokola a dokola, že? Nuda. Počkat. Clara žila docela stereotypní život. Možná proto ji nepředvídatelní lidé tolik strhovali. Trochu štvali, trochu přitahovali. Byla celá rozporuplná. Pak se ale trochu prozradili. Zřejmě to byla týmová práce, což by ji snad i děsilo, kdyby si to uvědomila. Jen pohnula hlavou směrem k páru, který na chvíli zavětřil, než se vrátil k tomu svému. “Uvěřitelné,” opravila ho a škytla, čemuž se zahihňala.... ano! Zahihňala. “A předvídatelné,” dodala se vztyčeným ukazováčkem a zhluboka se nadechla takovým způsobem, jako by jí to snad dělalo nějaké obtíže. Pak se jaksi dostali k tomu, že ta holka je celkem pěkná. Vlastně to spíš zhodnotila Clara a Isaac pronesl, že je slepej. Pro mě za mě, ať si je. “Jasně,” odfrkla si a založila ruce na prsou poměrně vzdorovitě a taky kapku neohrabaně, takže ho málem bouchla loktem do paže. Jen málem naštěstí. “Jenom vybíravější,” zarazila se, “jsem,” nějak jí uteklo slovo, zamračila se a zakroutila hlavou, načež se vrátila ke své myšlence. “Ale nevěřím jim,” a je to venku, složka s dětským traumatem už ji pěkně tlačila v mozečku. Pak se ale nakonec naskytl pohled na toho týpka, takže Isaac mohl zhodnotit, že fakt nestojí za starou belu. Pak se ale znovu uchechtla. “A ty to snad umíš?” povytáhla mírně obočí a hodila po něm takový ten zvídavý pohled smíšený s jistými pochybnostmi.

Klást otázky bylo v podstatě to jediné, co mohla udělat, jelikož odpovědi musel znát jedině on sám, to věděla i ona. Problém byl, že otázky v něm nevyvolaly zřejmě zrovna pocit, že by nějak pomáhala. Ani jí to tak nepřišlo. Ale na druhou stranu si říkala, že by mu třeba nahlas řečené otázky mohly nějakým způsobem vnuknout odpověď. Kdoví, třeba... třeba ta první myšlenka, která by ho napadla, by mu dala jasně najevo, zda odejít, nebo zůstat. Každé to slůvko, které od něj poté slyšela, ji svým způsobem zranilo, ale na druhou stranu za něj byla ráda. Jaké to vůbec bylo? Však víte, mít spřízněnou duši nebo tak něco. Někoho, koho milujete. Kvůli komu snad i zvážíte, že byste mohli odejít z města, které je pro vás domovem. Které opustit nechcete. “Já vím,” špitla. A věděla. Bylo jí to jasné. Vždyť viděla, jak moc ji má rád, jak ji miluje. Ale pro nějakou žárlivost či smutek z její strany teď úplně nebyl čas, vždyť řešili mnohem podstatnější věc. Ani další slova jí nijak nepomohla v podivném pocitu svírajícího se srdce i žaludku. Na jednu stranu měla na Lilyu vztek, na druhou jí záviděla. Jak po něm mohla chtít, aby opustil San Francisco? Vždyť ho přece zná a ví, jak moc to město miluje, kolik pro něj znamená. To je šílené. “Zkus si představit budoucnost,” řekla ještě vcelku tiše, nijak naléhavě, při výdechu a chvíli si myslela, že to snad řekla jen v duchu. Byla si však téměř jistá, že ji slyšel. Pak už ale nevěděla, co říct a co udělat. Nebo jestli vůbec něco. A tak mlčela a hleděla na něj, zatímco seděla na lavičce natočená směrem k němu a hleděla, jaký má výraz ve tváři, než se zvedl na nohy poměrně rychle. “To není pravda,” zamračila se a stále doprovázela jeho kroky svým pohledem. Vždyť jí večer nezkazil, bylo to trochu pochmurné a smutné téma, ale cítila se tam k němu blíž... a dál zároveň. Ach, ano, nakonec za to ani tak nemohl on.  
Aniž by cokoli řekl, vzdálil se, což absolutně nechápala. A tak ho prostě jen dál pozorovala a čekala, co asi vymyslel. A rozhodl se oloupit výzdobu o jakousi květinku. Trochu nechápavě ho sledovala ještě nějakou chvíli, dokud znovu nepromluvil. Pohled přesunula na provizorní korsáž v jeho ruce, což prvně moc nepoznala, protože v těchto věcech se nikdy moc nevyznala. Nad jeho slovy se potom už skoro rozplývala, kdyby tu jen nebyla ta smutná skutečnost, že má přítelkyni, kterou nadevše miluje. Božínku. Pomalu se zvedla, když udělal dva kroky zase k ní, a mírně zakroutila hlavou. “Jsem jenom ráda, že jsem tu s tebou, Petere,” protože ze všech lidí by to byl právě Peter, s kým by šla téměř kamkoli. Vždyť šla i na ples, někam, kde to vůbec, ale vůbec nebylo pro ni. Potom ji jemně vzal za ruku a ona nijak neprotestovala. Nechala ho, aby jí nasadil onu provizorní korsáž, která nakonec vypadala vážně pěkně, a dokonce se i jaksi hodila k jejím šatům. No jo, šaty. Ew. Nad jeho omluvou se už jen uchechtla a zakroutila hlavou, znovu, jako by prostě nedokázala uvěřit tomu, co slyšela. Jen, co měla tedy korsáž upevněnou kolem levého zápěstí, natáhla své ruce kolem jeho krku a objala ho. Přitáhla si ho k sobě pevně, ale jemně. “Mám tě ráda,” pošeptala, “A ať už se rozhodneš jakkoli, ujisti se, že budeš šťastnej,” s tím zavřela oči a s povzdechem přesunula jednu ruku o trochu výš k zátylku. Ať už to mohla myslet jakkoli, nyní to vyznělo v pouhém přátelském duchu, protože nic jiného mezi nimi přeci nebylo. A pro jednou s tím byla spokojená, právě teď opravdu pouze doufala, že bude šťastný.

No jo, nemohla toho motýlka nechat jen tak. Samozřejmě že si nemyslela úplně, že by někam na záchodky zalezl, protože to už jí přišlo fakt jako ew. Přemýšlela, jak hodně musí být takoví lidé pod úroveň nebo opilí, aby si to rozdali na školních toaletách. Asi by jí nepřišlo divný, kdyby byli přímo v místnosti kde se lze zamknout. Ale kabinky? Panebože jen to ne. Svým způsobem by tyhle věci asi měly být nějak hezký a výjimečný, ať už je to jen na noc. Tak o tom smýšlela ona, ale asi to tak nebrali všichni že jo. Její postoj to určitě není, Vivi jen tak nikomu nevleze do postele. Musela by být buď strašně slepě zamilovaná, nebo neskutečně opilá, kdy by bylo pravděpodobné že by pod dotyčným spíše usnula, než byla sexuálně aktivní. Nicméně nic takovýho dneska nebude, i přes to že je u ní Charlie, se kterým se mnohdy ráda napila, ale nepředpokládá, že by měl zlé úmysly. Něco takového ji nikdy nenapadlo. Odepsala ještě svojí kamarádce, které je vděčná, že jí nevadí její nová společnost. U Vivian mužská společnost úplně nehrozila, takhle tedy smýšlela ona, díky jejímu nízkému sebevědomí. Charlie ji ale neruší, o tom už se přesvědčila, jelikož Meg nevadilo, když tu bude trávit čas i s někým jiným. Ostatně i ona si našla společnost, jak si stačila všimnout po očku, když ji vyhledala v davech lidí, což nebylo těžké, byla vážně nádherná. “I kdybys rušil, tak tu zůstaneš.” Zakřenila se nad tím pobaveně, samozřejmě to myslela ze srandy. Není to žádný neslušňák, to si o něm určitě nemyslela. Dokázal být i hodný a vážný, ale to jen občas. Má ale to štěstí, že na něj v takovou chvíli narazila a on jí tak hezky pochválil vystoupení. Do jejích tvářiček se nahrnulo najednou trochu červeně a ona sklopila pohled k zemi. Jeho slova ji dokázala dohnat do rozpaků a on to moc dobře věděl. V tu chvíli měla chuť ho za to plácnout po rameni, ale tuhle hezkou chvíli nechtěla kazit, tudíž si to odpustila. Navíc jeho úsměv nebyl lišácký, nýbrž upřímný, tudíž pointa nebyla ji dohnat k rozpakům. Na to má čas zbytek večera, co spolu nejspíše stráví. Tedy pokud Charlie nebude mít možnost nějaké krásné slečny. Zlobila by se? Ne. Mrzelo by ji to? To možná ano, nicméně by mu to nevyčítala, jelikož si uvědomuje, že zrovna ona mu nemá co nabídnout jako jiné dívky. Společně se ale soustředili na vystoupení kapitána Ameriky a nakonec se oni spolu rychle rozloučili, samozřejmě ne na dlouho, a Charlie upaloval na podium. Kde se jak jinak než perfektně předvedl a udělal pro všechny kolem skvělou show.. Jo, to Charlie vážně uměl, to se mu muselo nechat. Stejně tak tady asi způsobil některým slečnám v kalhotkách tsunami a to jen protože se na ně podíval. Ne, Vivian to není! Bylo více než jasné že na ní Charlie vyběhne jako z divokých vajec ještě s nadšením z jeho písně a celého představení. Nedokázala mu v tu chvíli odmítnout pozvání na panáka, i když většinou extra nepila, ale proč si nedát že? Někdy za čas to přeci jen nevadí. Tvrdému alkoholu až tak neholdovala, ale když už je to s Charliem, se kterým je to drobný rituál, nenechá si to ujít. “Tos mě naučil ty. Kazíš mě, víš?” Nakrčí nos a lehce mu tak dá za vinu její drobnou tvořící se lásku k panákům. Provokace začínaly a ona se rozhodla mu je oplácet. Je však více než jasné, že Charlie má v tomhle navrch a většinou je ona ta, která je pak utlačena do kouta a rudá jako rajčátko. “Jo, dám si s tebou možná pár panáků a pak něco míchaného.” Přimhouří vražedně očka, ale jedná se o pouhou srandu. V davu byla upřímně docela ráda, že si jí tak chytil za ruku, jelikož ona by to nejspíše sama od sebe neudělala. Aspoň se mu ale neztratí, což by bylo v tomhle prostředí, kde je mnoho lidí, lehce možné. Dorazili spolu ale bezpečně až k baru, kde jim objednala po jeho vybídnutí nápoj a to tequilu. Před tím než uchopila skleničku se zhluboka nadechla, vydechla a kopla celý obsah drobné skleničky do sebe. No dobře, to koukání na ní se mu vyplatilo, jelikož se na moment v její tváři objevil pokřivený xichtík. Pak už se ale soustředila na další a další vystoupení. No nejvíce zvědavá byla ale na vystoupení Benjiho. Nikdy se spolu extra nebavili, ale tušila o koho jde, jelikož spolu měli nějaké hodiny a taky mají společný obor. “Dobře..” Usmála se nad tím a mířila davy lidí až k samotnému pódiu, kde měl Benji vystupovat. Sledovala Benjiho a celé to, co se bude dít. Chápala že je nervózní, vždycky jí připadal jako stydlivý kluk ale s talentem, který by měl odhalit. Byla to od Charlieho podpásovka, ale zároveň nádherná podpásovka, to si nebudeme lhát. Užívala si písničku, která se ozývala po celém sále a na tváři měla celou dobu krásný úsměv. Jakmile dozpíval, samozřejmě zaslechla ta slova o zvracení, jelikož nebyl vypnutý mikrofon. Tleskala mu, vřískala jak dítě, ale probudila se v ní pečující Vivi, jenž se soustředila na jeho potřeby a hnala se k baru, kde vzala láhev vody právě pro něj, jelikož voda byla pro tohle ideální, alkohol by mu asi ještě víc podráždil trakt a všechno by to dost pravděpodobně mohlo jít ven. Davem vyhledala právě Charlieho společně s Benjim, na kterého se usmívala od ucha k uchu. “Benji, to bylo úžasné.. Měl by ses na pódiu objevovat víc.” Akorát příště třeba už sám od sebe hehe. Pohladila ho konejšivě po zádech a podala mu láhev vody, co vzala na baru cestou, než se za nimi vydala.